Vnitropolitickou situaci uklidnil až v září 1926 Antonín Švehla, který se vrátil do politiky. Podařilo se mu zlikvidovat spor s Hradem a izolovat rozrůstající se fašismus. Ferdinand.
Peroutka k jeho návratu uvedl:
„Je-li u nás někdo, komu by se podařilo fašismus politicky izolovat, je to v prvé řadě Švehla. Záleží na tom, bude-li chtít.
...Nepodaří-li se panu Švehlovi obnoviti starou koaliční vládu, a dle všeho se mu to nepodaří, nezbude nic jiného, než udělati vládu s Němci.“ 22
Švehla se ještě jednou pokusil navázat st yky se sociální demokracií. Narazil na odpor, a tak se rozhodl utvořit vládu z té koalice, kterou sestavil Hodža. Švehla se vůbec obával Hodžova vlivu, a tak mu přisoudil „pouze“ ministerstvo školství. Švehla ani Masaryk nechtěli změnu na postu ministra zahraničí a alespoň vyhověli požadavku národních socialistů, aby měl Beneš u sebe náměstka, tím bude Kamil Krofta. Nová vláda byla ustavena 12. 10. 1926.
Tato vláda byla první vládou v historii Československa, kde byli zastoupeni Němci. Sám Masaryk byl velice potěšen, už dlouho usiloval o to, aby se Němci v Čechách necítili diskriminováni. Ihned adresoval budoucímu premiérovi dopis:
„Kolego Švehlo, pořád vidím t y Němce před sebou: báječná věc a pěkná! A jak jsem rád, že nejsem sám, že jste se ujal věci tak vážně, a dobře – provedeme to a úspěšně!...Chci si pozvat Křepka, jakmile přijedu do Prahy...Souhlasíte-li, prosím,
22 Opat, J.: Průvodce životem a dílem T. G. Masaryka, s. 143
pozvete ho ke mně na oběd v Praze (1 hod.):chcete-li, přijďte také.“23
V rozhovoru pro Lidové noviny uvedl:
„…vyslovuji zadostiučinění z toho, že naši němečtí krajané odhodlali se ke spolupráci v parlamentě.“24
V předvánočním projevu pro České slovo se Masaryk vrátil k nové vládě a německé účasti:
„…spolupráce byla nutností ještě více pro Němce než-li pro nás.“25
Nová vláda měla 14 členů a byla formálně vládou poloúřednickou. Všichni ministři byli jmenováni vlastnoručními listy prezidenta republiky z 12. 10. 1926 v Topolčiankách.
Z minulé vlády přešli do této koalice: Ministr zahraničí Edvard.
Beneš, ministr vnitra Jan Černý, min. financí Karel Engliš, min.
prům yslu Ferdinand Peroutka a ministr bez portfeje a správy pro Slovensko Jozef Kallay. Novými členy vlády se stali premiér Antonín Švehla, z řad agrárníků byli ministry Milan Hodža (školství), Jan Srdínko (zemědělství) a ministrem obrany byl jmenován František Udržal. Lidová strana obdržela dvě ministerstva, a to ministerstvo sociální péče, které zastával Jan Šrámek, který se stal zároveň zástupcem premiéra, a ministerstvo pošt, jež obdržel František Nosek. Poslanec Živnostenské strany Josef V. Najman byl jmenován ministrem železnic. Jak již bylo uvedeno, „panská“ koalice byla vládou, jež vládla společně s Němci, proto také německé strany musel y mít ve vládě zastoupení na postu ministrů. Hlavní představitel německých agrárníků, František Spina, se stal ministrem
23 Masaryk, T. G.: Cesta demokracie III, s. 168-169
24 Lidové noviny, 29. 10. 1926, č. 546
25 České slovo, 23. 12. 1926, č. 300
veřejných věcí, křesťanský socialista Robert Mayr-Hartig obdržel post ministra spravedlnosti. Počt y poslanců byl y tedy následující: Agrárníci 46, strana lidová 31, národní demokracie 13, strana živnostenská 13, luďáci 23, němečtí agrárníci 24 a němečtí křesťanští sociálové 17 poslanců. Celkem vládní většina čítala 161 poslanců.
Do vlády neposlali své zástupce národní demokraté a ľuďáci.
Do příchodu zástupců obou stran byla jim vyhrazená místa spravována úředníky nebo ministrem jiného resortu, ministerstvo unifikací spravoval Hodža, zdravotnictví Šrámek a ministrem pro zásobování byl zatím Černý. V lednu 1927 byli prezidentem Masarykem jmenováni dva ministři z HSĽS, kteří obsadili ministerstvo unifikací (M. Gažík) a min. zdravotnictví, jež převzal Josef Tiso. Národní demokraté se rozhodli vyslat svého zástupce až v dubnu 1928. Nominovali pouze Matouška.
Prezident trval na třech kandidátech, aby měl z čeho vybírat.
Nakonec jmenoval ministrem obchodu a zásobování poslance Nováka, proti kterému se ihned zdvihla vlna odporu, protože byl pokládán za menšího odborníka než Matoušek. Na konci dubna 1928 byla tedy dotvořena celá vláda.
Nová vláda byla sestavena tak, aby vyhovovala Hradu.
Zůstala však vládou pravice. Byla vládou podnikatelských výrobních složek se silným podílem agrárního a prům yslového kapitálu. V agrární straně se upevnilo postavení prohradní skupiny. Švehlova autorita však ve straně v době jeho nepřítomnosti utrpěla velké šrám y.
„Jak se zdá, ve straně agrární zřejmou snahu jejího vůdce proplouti všemi úskalími pokud možná hladce a nikoho si, pokud to jen jde, nepohněvati, stále více maří proud, za jehož vůdce
nikoliv neprávem je označován pan ministr Hodža, který ve své politice je podporován nejen pravým křídlem agrárníků, ale pravým křídlem celé koalice, lidovci a luďáky…“26
Zahajovací schůze podzimního zasedání vlády proběhla 14.
října 1926. Oproti jiným zasedáním zde panovala slavnostní atmosféra. Noví ministři byli představeni vládě. Byli uvítáni potleskem, opozice však pokřikovala. Noví poslanci vykonali slib a byl připomenut zesnul ý poslanec Vaněk, na jehož místo byl položen věnec z rudých růží, zastřených černým závojem.
Poté se ujal slova ministerský předseda Švehla a přednesl vládní prohlášení. Uvedl, že vláda bude navazovat na program přednesený za druhé Švehlovy vlády, která trvala do března 1926.
„…Vláda béře za základ své činnosti v podstatě programové prohlášení, tehdy přednesené, a bude se jim říditi. Tímto svým rozhodnutím chce dokumentovati vláda také nezbytnou nutnost souvislosti vývoje státu bez ohledu na dočasnou politickou konstelaci a současně snahu založiti tradici důvěry občanstva ku předneseným programům vlád.“27
„…Zůstaneme věrni cílům, za kterými jsme po cel ých sedm let šli. Zůstaneme věrni ideám, se kterými jsme svůj stát vybudovali…“28
Dále Švehla vytyčil nejbližší problém y, které je třeba vyřešit. Byl to především rozpočet na rok 1927, řešení daňové reform y a reforma sociální a hospodářská. Dále zdůraznil, že nová vláda je vládou parlamentní, což je nezbytné pro řešení velkých úkolů a navíc zdůraznil, že se vláda nebude bránit
26 Uhlíř, D.: c. d. ,s. 217
27 Lidové listy, 15. 10. 1926, č. 237
28 Národní listy, 15. 10. 1926, č. 283
návrhům opozice na jejich řešení. Nemohl nezmínit také to, že ve vládě jsou kromě Čechů a Slováků také jiné národy:
„V našem státě, který je přímo klasickým příkladem úzkého styku různých kultur národních, sestupujeme se dnes ke společné práci pro vytvoření harmonického našeho státu a jeho velkým historickým posláním ve středu Evropy.“29
Po Švehlově výstupu se ujal slova ministr financí Engliš, který pronesl dlouhou řeč, v níž seznámil poslance s návrhem státního rozpočtu. Prohlásil, že se bude snažit nedělat dluhy, redukovat náklady na státní stavby a co nejpřísněji vybírat daně.
Pečlivě vysvětlil kolik peněz dostanou jednotlivé resorty30 a uvedl, že přebytek takto udělaného rozpočtu činí 20 milionů.
Engliš dále zdůraznil, že postupně odstraní daně z obratu, uhlí, vodní síl y, daň přepychovou a sníží daň dopravní. Při své práci se bude řídit heslem svého předchůdce z počátku 20. let, Aloise Rašína, „Pracovat a šetřit“.
Program byl schválen počtem 159:113. Právo lidu však tuto skutečnost napadlo tím, že obvinilo komunisty z toho, že při hlasování scházela ve sněmovně třetina komunistických poslanců. Spekulovalo i o tom, že byli dokonce
„odkomandováni“. Za vládou stála tzv. Osmička (potomek Pětky), která měla zprostředkovávat spolupráci kabinetu a parlamentu. Hlavním představitelem Osmičky byl v době Švehlovy nemoci B. Bradáč. Oficiální institucí se však Osmička nestala, tou se stal y dva komitét y:
29 Lidové listy, 15. 10. 1926, č. 237
30 K. Engliš uvedl, že je třeba uhradit o jeden a půl miliardy více než v roce 1926, nejvíc zabere platový systém státních zaměstnanců (450 milionů), dále železnice, úrokový systém a penze.
Státní dluhy činily v roce 1926 35 milionů korun, z toho 25 mil. jsou dluhy vnitřní.
1. komitét politických ministrů vedených premiérem
2. komitét hospodářských ministrů pod vedením min.
financí, sem by patřila ministerstva obchodu, prům yslu, zemědělství, veřejných prací a min. železnic a pošt.
Ihned po nástupu ministrů do úřadu se začal naplňovat vládní program. Byla schválena 18 měsíční vojenská služba, 140 tisícová armáda, dále byli příslušníci armády zbaveni volebního práva. Dalším bodem byla daňová reforma. Daňový s ystém se zmodernizoval, vzrostla schopnost konkurence u československých výrobků, byla podpořena konjunktura a v neposlední řadě byl liberalizován zahraniční obchod. Daňová reforma a branný zákon byl y schváleny téměř bez potíží. Ty nastal y ve chvíli, kdy měl y být schváleny reform y sociální.
Jednalo se o novelizaci gentského systému, který platil v Československu od roku 1925. Ten přesouval polovinu podpor na odbory a preferoval odbory silnější. Pravici na zákonu vadilo to, že zaměstnavatelé měli přispívat na pojištění zaměstnanců polovinou pojistných příspěvků, zatímco jejich podíl na správě pojišťovacích úřadů byl roven jedné pětině. Předloha zvýhodňovala především statkáře, což se nelíbilo opozici (viz kapitola Ohlas y tisku na novou vládu a…). Novelizace obsahovala mj. omezení vlivu dělnictva na nemocenské pokladny a sociální instituce, snížení dávek pojistného. Některé skupiny dokonce měl y být z pojištěneckých dávek vyloučeny, např.
soukromě hospodařící zemědělci, sezónní a domácí dělníci.
Ihned se proti této novele zdvihla vlna odporu, byl y svolávány různé stávky a na duben 1928 byla svolána stávka generální, která kdyby se uskutečnila, tak by měla nedozírné následky.
Generální stávka by byla teprve druhou od roku 1920. Generální stávka se však neuskutečnila a zákon o sociálním pojištění byl schválen v listopadu 1928.
Vláda také musela v letech 1926-1927, překonávat různé překážky, které jí kladli nejen opoziční poslanci, ale také lidé, jež byli spjati s novou vládou. Na sklonku roku 1926 se cílem útoků stal Milan Hodža, který figuroval v tzv. koburské aféře.
Koburská aféra, označovaná též jako aféra dr. Eislera, se rozvinula o statky bulharské carské rodiny Koburgů na Slovensku. Nároky na tyto statky si činili dva bratři bývalého cara Borise, C yril a Jonáš. Tito dva se snažili, aby jejich majetek byl vyčleněn z pozemkové reform y. Využívali k tomu korupce mezi politiky, prý hlavně Hodžu. Celá aféra byla skončena pro nedostatek důkazů a advokát Eisler byl spolu s Koburgy vypovězen ze země.
Další událostí ohrožující chod panské koalice, byla roztržka v německé agrární straně. Spinova aktivistická politika narazila na odpor nacionální frakce poslanců Mayera a Hanreicha, kteří byli nakonec ze strany vyloučeni. V říjnu 1927 vystoupilo ze strany i pět poslanců maďarských nacionálů. Co však bylo nejhorší Švehla na podzim roku 1927 opět onemocní a vládu řídí dočasně Jan Šrámek, který pociťoval velké tlaky na svoji osobu nejen ze strany agrárníků, ale i ze strany Masaryka.
OHLASY TISKU A JEDNOTLIVÝCH POLITICKÝCH