2.3.1 Podpora vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami
Úspěšné vzdělávání ţáků se SVP v běţné ZŠ souvisí se splněním mnoha podmínek.
Jednou z hlavních podmínek je zajištění kvalitně připraveného personálu (učitelů, asistentů, vychovatelů aj.) pro práci se ţáky se SVP, včetně podpory a moţnosti jejich dalšího rozvoje v oblasti vyuţívání ICT. Inkluzívní (integrované) vzdělávání závisí na činnosti učitele, jehoţ aktivita je ovlivněna vzděláním, zkušenostmi, přístupy i vlivy mimo školu. Je dobré mít na paměti, ţe ţáci se SVP mají různé nároky a odborný přístup by měl vycházet z individuálních zvláštností a osobnostních specifik konkrétního ţáka (Vítková 2006, s. 159).
Vzdělávání ţáků se SVP se uskutečňuje s vyuţitím vyrovnávacích a podpůrných opatření. Vyrovnávacími opatřeními při vzdělávání ţáků se zdravotním nebo sociálním znevýhodněním se rozumí „využívání pedagogických, popřípadě speciálně pedagogických metod a postupů, které odpovídají vzdělávacím potřebám žáků, poskytování individuální podpory v rámci výuky a přípravy na výuku, využívání poradenských služeb školy a školských
27
poradenských zařízení, individuálního vzdělávacího plánu a služeb asistenta pedagoga“
(Vyhláška č. 147/2011 Sb., § 1, odst. 2).
Podpůrnými opatřeními při vzdělávání ţáků se zdravotním postiţením se rozumí vyuţití speciálních metod, postupů, forem a prostředků vzdělávání, učebních, rehabilitačních a kompenzačních pomůcek, speciálních učebnic a didaktických materiálů, zařazení předmětů speciálně pedagogické péče, poskytování pedagogicko-psychologických sluţeb, zajištění sluţeb asistenta pedagoga, sníţení počtu ţáků ve třídě nebo jiná úprava organizace vzdělávání zohledňující speciální vzdělávací potřeby ţáka (Vyhláška č. 147/2011 Sb., § 1, odst. 3).
Vzdělávání ţáků s NKS
Při vzdělávání v běţné ZŠ je vhodné ţákům s NKS umoţnit individuální logopedickou péči, vzdělávat na základě individuálního vzdělávacího plánu (dále IVP), informovat všechny vyučující o problematice řečového postiţení ţáka, zohlednit přístup při klasifikaci v předmětech, které jsou NKS ovlivněny, vytvářet vhodné sociální klima, spolupracovat s rodiči a odborníky (Bartoňová 2014, s. 100). Při terapii a kompenzaci komunikačních obtíţí ţáků jsou ICT velkou pomocí. Můţe se jednat o speciální software pouţívaný při logopedické terapii, resp. při osvojování alternativních a augmentativních systémů komunikace, nebo o moderní komunikační kanály (internet, e-mail, chat), které vyuţívají převáţně písemnou formu sdělení. Ta totiţ zůstává i pro mnoho ţáků s váţným NKS vyuţitelná (Slowik 2007, s. 91). Velmi důleţité je rozlišovat přístup k ţákům s NKS podle typu jejich vady, poruchy a dle jejich individuálních potřeb.
Vzdělávání ţáků se ZP
Ţákům se ZP se má také dostat přiměřených podpůrných a vyrovnávacích opatření.
Pro slabozraké ţáky jsou charakteristické především speciální výukové metody a uspořádání vyučování. Je třeba zajistit optimální světelné podmínky, dostatečnou velikost písma a textů, barevný kontrast objektů, se kterými ţáci pracují. Nováková poukazuje na rychlou zrakovou únavu ţáků i při pouţití kompenzačních optických pomůcek, se kterou je při organizaci vyučování třeba počítat. Důleţitým předpokladem vzdělávání ţáků nevidomých je schopnost naučit se číst a psát Braillovým písmem, cvičit a rozvíjet prostorovou orientaci pro samostatný pohyb, naučit se vyuţívat speciální pomůcky včetně ICT (Nováková in Vítková 2004, s. 59).
28
U ţáků se zbytky zraku se vyuţívá kompenzačních i reedukačních postupů. Důleţité je, aby si ţáci osvojili obě techniky čtení a psaní, tzn. Braillovo písmo i zvětšený černotisk s pouţitím kompenzačních pomůcek, které mohou být i na bázi ICT. Při prostorové orientaci ţáci potřebují pouţívat bílou hůl. Specifika ţáků s poruchami binokulárního vidění jsou v oblasti koordinace oko – ruka, potíţe mívají s utvářením prostorových vztahů. Jako nápravné metody se vyuţívají ortopticko-pleoptické cvičení, kdy ortoptika je léčba šilhavosti a pleoptika léčba tupozrakosti (Hamadová, Květoňová, Nováková 2007, s. 38–41).
Je vhodné, aby ţáka se ZP vzdělával učitel, který má alespoň základní znalosti z oblasti oftalmopedie, k ţákům přistupuje individuálně, má k dispozici a umí ovládat didaktické kompenzační pomůcky (lupy, počítače se speciálním softwarem aj.), vhodné technické a materiální vybavení pro ţáka. Přínosem bývá seznámení spoluţáků a jejich rodičů s problematikou zrakového postiţení ţáka (Bartoňová 2014, s. 97). Vyuţívání ICT ţáky se ZP můţe napomoci ke zkvalitnění jejich komunikace s okolím i zvýšit jejich přístup k informacím. Tím lze pomoci k rozvoji jejich samostatnosti, jeţ jim bude do budoucna velmi potřebná.
Vzdělávání ţáků s MP
Při vzdělávání ţáků s MP v běţné ZŠ se doporučuje sníţení počtu ţáků ve třídě, úprava prostředí, vyuţívání ICT, pouţívání učebnic, které odpovídají rozumovým schopnostem ţáků, učitel se speciálně pedagogickou kvalifikací (Bartoňová 2014, s. 101).
Velkou pomocí je spolupráce se SPC. U ţáků s MP lze pouţít širokou škálu výukových programů. I zde je důleţité pouţívat programy přiměřené obtíţnosti a zaměření. Vyuţívání ICT bývá pro ţáky s MP vítaným zpestřením výuky i přínosem z hlediska chápání a názornosti učiva. V neposlední řadě vyuţívání ICT můţe vést k posílení samostatnosti ţáků.
Vzdělávání ţáků s TP (poruchou hybnosti)
I v inkluzívním prostředí ZŠ je třeba respektovat specifika ţáků s TP. Podmínky pro vzdělávání ţáků s TP (s postiţením hybnosti) rozdělujeme do několika oblastí. Bezbariérový vstup do školy a technické vybavení pro pohyb ţáka (které mu umoţní co nejvyšší míru samostatnosti), vhodné didaktické a kompenzační pomůcky (pro psaní a kreslení, manuální rozvoj, relaxaci, tělesnou výchovu aj.) a technické pomůcky usnadňující získání a uchování informací (Vítková 2006, s. 161, 162). Podle individuálních potřeb ţáka je nezbytné přizpůsobit školní prostředí, př.: sníţení počtu ţáků ve třídě, vyuţití sluţeb asistenta
29
pedagoga, umoţnění souběhu dvou učitelů (tzv. teamteaching) či vyuţití alternativních forem výuky.
Vítková dále doporučuje předem si promyslet např. sestavení rozvrhu ţáka, přístupnost jednotlivých učeben, sezení imobilních ţáků. Spolupráce se SPC pro tělesně postiţené, které můţe učitele informovat o vhodných technických a kompenzačních pomůckách a udrţování kontaktu s fyzioterapeutem, by se mělo stát samozřejmostí, bohuţel u nás ve školách hlavního vzdělávacího proudu tomu tak ještě někdy není. Při práci s ICT je kladen hlavní důraz na fyzický přístup (př. přizpůsobení klávesnice). Vyuţívání ICT pomáhá ţákům s TP ke zvýšení jejich sebedůvěry. Věříme, ţe s příslušným softwarem v kombinaci s vhodnými výukovými postupy ţákům s TP pomáhají ICT i při učení (Vítková in Valenta, a kol. 2014, s. 122–125).
Vzdělávání ţáků se SP
Na školách běţného typu se můţeme v současnosti setkávat i se ţáky se SP, kde se vzdělávají formu individuální integrace nebo je pro ně zřízena speciální třída v rámci školy.
Janotová a Svobodová vymezují několik kritérií, na které je třeba brát zřetel před vřazením dítěte se SP do školy běţného typu. Patří sem: včasnost odhalení sluchové vady, přidělení sluchadla a zahájení péče; intelekt ţáka v mezích normy; dostatečná míra adaptability a sociability; přiměřeně vyrovnaný postoj ţáka ke sluchové „vadě“, zvládnutí obsluhy sluchadla, aktivní spolupráce rodiny (Janotová a Svobodová in Horáková 2012, s. 89).
Na začátku komunikace s ţákem se SP je třeba vţdy navázat zrakový kontakt a respektovat volbu zvoleného způsobu komunikace. Mezi podmínky vzdělávání ţáků se SP lze zařadit:
právo na výběr způsobu komunikace ţáka, niţší počet ţáků ve třídě, individuální přístup učitele i znalost specifik ţáka se SP. Dle potřeby logopedická péče, materiální a technické vybavení, běţné i speciální učebnice, výukový software (Pipeková, a kol. 2010, s. 29, 30).
Pro ţáky se SP existuje velká řada kompenzačních pomůcek: individuální zesilovače zvuku (sluchadla), která se dělí na krabičková, brýlová, závěsná, boltcová, zvukovodová, kanálová (tj. podle tvaru), případně na analogová a digitální (tj. podle způsobu zpracování signálu); kompenzační pomůcky pro běţné uţívání, př. telekomunikační přístroje: zesílené telefony, psací telefony, mobilní telefony a další ICT (Langer in Valenta, a kol. 2014, s. 77–
83). ICT mohou pomoci ţákům se SP např. rozvíjet mluvenou řeč. Pro zvýšení motivace hlasové produkce ţáka se SP lze vyuţít speciálního softwaru, př. Speech Viewer, Mentio
30
Hlas, Mentio Zvuky, souboru multimediálních programů FONO nebo výukového CD Chytré dítě – hry pro rozvoj myšlení a řeči. Hry jsou zde řízené hlasem a lze jimi navozovat správnou modulaci a polohu hlasu (Horáková 2012, s. 67, 68).
Vzdělávání ţáků se SPU
Při vzdělávání ţáků se SPU se doporučuje, aby se výuky ujal učitel, který zná a respektuje specifické problémy ţáků, vyuţívá individuální přístup, respektuje jejich pracovní tempo. Potřebné je přihlédnutí k charakteru poruchy při hodnocení a klasifikaci, uţívat ověřené postupy i nové metody náprav SPU. Pro kladný průběh vzdělávání je vhodné sníţit počet ţáků ve třídě, strukturované prostředí, pravidelný reţim dne, jasná pravidla chování, aktivní spolupráce s rodiči a jednotný přístup (Bartoňová 2014, s. 101). Při výuce ţáků se SPU lze vyuţívat speciální výukový software, jehoţ nabídka je poměrně široká.
Problém můţe nastat v případě, ţe učitel, který se rozhodne výukový software do svých hodin začlenit, dostatečně neovládá konkrétní program, případně nedokáţe vhodně včlenit práci s ICT do své výuky. Je vhodné a potřebné, aby učitelé měli moţnost a zároveň i zájem se o dané problematice dozvídat další informace. Velkým přínosem v této oblasti můţe být jejich vzájemná komunikace a výměna zkušeností, a to nejen o práci s konkrétním softwarem, ale i vhodným včleněním ICT do výuky, do jednotlivých vyučovacích hodin. Z velké části záleţí na osobnosti učitele, který má zájem vyuţívat ICT při své práci. Na jeho schopnostech a dovednostech navrhnout a prosadit tyto moţnosti ve škole, v případě potřeby správně argumentovat a nadchnout ke spolupráci nejen své ţáky, ale i další kolegy ve škole.
V souvislosti s tématem této kapitoly povaţujeme za vhodné zmínit, ţe v současnosti je realizován projekt Systémové podpory inkluzívního vzdělávání v ČR, v rámci něhoţ se chystá dokument, týkající se vzdělávání ţáků se SVP, tzv. Katalog podpůrných opatření.
Navazuje na novelu školského zákona, o které jsme se zmínili výše v textu. Na projektu spolupracují odborníci z univerzit, zejména Univerzity Palackého v Olomouci a neziskové organizace (Člověk v tísni, Česká odborná společnosti pro inkluzivní vzdělávání, Asociace pracovníků SPC ČR), aj. Hlavním řešitelem je Jan Michalík z Ústavu speciálně-pedagogických studií. Plně funkční elektronická – online verze Katalogu podpůrných opatření má být přístupná od července 2015 na adrese: www.katalogPO.cz (Michalík, Habart 2015).
Katalog podpůrných opatření by měl v budoucnu pomoci učitelům, kteří se ve své práci dosud nesetkali se ţáky se SVP, ale i těm ostatním, kteří jiţ určité zkušenosti mají. Obsahem je sedm oblastí, které se věnují jednotlivým druhům oslabení ţáků: mentální, tělesné, zrakové,
31
sluchové, NKS, poruchy autistického spektra a sociální znevýhodnění (Systémová podpora inkluzívního vzdělávání v ČR 2014). Zde je moţné získat podrobnější informace o podpoře, kterou můţeme ţákům se SVP poskytnout.