Gender chápeme jako souhrn významů, které se v rámci určitého společenství pojí s ženským a mužským pohlavím. Obecně lze říci, že genderový systém je systém významů a rozdílů, které se k oběma pohlavím pojí prostřednictvím uspořádání sociálních vztahů. To znamená, že pokud jde o sociální chování, lidé se jako muži a ženy nerodí, ale musí se do značné míry naučit jako muži a ženy jednat. Způsob tohoto jednání pak závisí na společnosti, ve které žijí a jak tato společnost vnímá typicky ženské a mužské charakteristiky jejich osobnosti.
Je tedy nutné rozlišovat mezi pohlavím, jako souborem biologických vlastností specifických pro ženy a muže, a genderem, tedy výše zmiňovanými psychologickými, sociálními a kulturními rozdíly mezi osobami ženského a mužského pohlaví.1 Biologický rámec, tedy fyziologické rozdíly mezi mužem a ženou, se týká například těhotenství či fyzické síly. Ale gender v sobě obsahuje spíše sociální rozdíly, které úzce souvisí s vývojem jedince v dané společnosti. Tyto rozdíly mezi ženským a mužským bere většina lidí jako přirozeně daný jev v naší společnosti, i když se jedná především o lidský konstrukt, který je kulturně, historicky a sociálně podmíněn. Lidské pohlaví jako biologická danost tu slouží jako základ, na němž lidé vytvářejí společenskou kategorii zvanou gender, která je v určitém smyslu širší a lépe vypovídá o společenském vnímání rozdílů mezi mužem a ženou. Tato kategorie se pak může lišit napříč nejrůznějšími kulturami, protože si každá společnost vytváří vlastní soubor typických vlastností. Gender pak vzniká v průběhu socializace jedince, který se učí
„být mužem nebo ženou“, na základě těchto očekávaných charakteristik. V každé lidské společnosti se během vývoje vytvořily určité role žen a mužů, které původně vyplynuly z jejich biologických vlastností. Postupně se však přetvořily v určitá společenská očekávání, jež jsou někdy označovaná jako „genderové role“ či
„genderové stereotypy“.2
1LINKOVÁ, Marcela. Gender v sociologii. Gender, rovné příležitosti, výzkum. [online]. 2000, roč. 2, č. 4, s. 1. [vid. 5.10.2014]. ISSN 1213-0028. Dostupný z:
http://www.genderonline.cz/uploads/222d4a5bbfcc508d7ca4045f1b451f57dc9e3d33_rocnik01-4-2000.pdf
2KOLDINSKÁ, Kristina. Pojmy a koncepty související s rovností. In: SKÁLOVÁ, Helena (ed.).
Neviditelný problém: Rovnost a diskriminace v praxi. Praha: Gender Studies, 2010. s.15-16. ISBN 978-80-86520-30-8.
Ve společnosti tedy existuje řada vzorců jednání, které jsou považovány za typicky mužské nebo ženské a které jsou od obou pohlaví společností očekávány. Tato očekávání spojená s pohlavní rolí se ve společnosti předávají řadou verbálních interakcí, ale častokrát i neverbálním sdělením. Rodiče například oblékají děti do odlišného oblečení. Chlapci dostávají hračky v podobě aut, letadel a zbraní, dívky jsou vybaveny kuchyňkami a převlékacími panenkami. Řada obecných úsloví jedinci vštěpuje postoje, které má zaujmout na základě jeho pohlaví a které si pak sebou nese celý život, i kdyby odporovaly jeho zkušenosti či s nimi vnitřně nesouhlasil. Gender pak má významný vliv na utváření jedincovi identity, životních postojů a voleb.
2.1 Genderové stereotypy a genderové role
Sociální stereotyp je soubor předsudků týkajících se určitých charakteristik pro celou skupinu, který je považovaný za daný a neměnný. Pro stereotyp je typické přisuzování určitých vlastností všem členům dané skupiny. Stereotyp je velmi stabilní prvek ve vědomí, ovlivňující naše vnímání a hodnocení určitých jevů, názory, postoje a chování.3
Genderové stereotypy jsou tedy tradiční představy o typických vlastnostech žen a mužů, které jsou všeobecně platné, neboť se předpokládá, že tyto charakteristiky tvořící genderový stereotyp sdílejí všichni příslušníci daného pohlaví v dané společnosti. Lidé tak automaticky přisuzují některé vlastnosti mužům a jiné ženám, na základě určitého všeobecného mínění. U mužů se předpokládá, že budou průbojní, soutěživí a houževnatí, budou agresivnější a fyzicky silnější. Od žen se naopak očekává citlivost, menší fyzická síla, pečovatelské vlohy a další jemnější vlastnosti.
Společnost tak dává jedinci najevo, jaké charakteristiky se od něho očekávají na základě jeho pohlaví.
S genderovými stereotypy úzce souvisí i genderové role. Genderové role jsou charakterizovány jako společensky očekávané chování, v souvislosti s pohlavní příslušností jedince. Jde tedy o soubor typicky ženských či mužských způsobů chování, které společnost jedinci připisuje. Tyto role jsou částečně odvozeny od biologických
3LINHART, J. PETROUSEK, M. VODÁKOVÁ, A. a H. MAŘÍKOVÁ. Velký sociologický slovník.
Praha: Karolinum, 1996, s. 262. ISBN 80-7184-310-5.
dispozic žen a mužů. Ženská genderová role je úzce spojena s rolí reprodukční, která ženu předurčuje k péči o potomky. Naopak muže jejich biologická konstrukce předurčuje k roli ochranitele a zabezpečovatele rodiny.4
Tyto představy se ale neodehrávají pouze na úrovni interakce mezi jednotlivci, ale i na úrovni společenských institucí. Společnost tak předepisuje určité vlastnosti či způsoby chování a jednání, které považuje za správné, a tyto předpisy pak výrazně ovlivňují postavení mužů a žen ve společnosti.5
2.2 Vliv genderu na dělbu práce
Genderové stereotypy a role mají významný vliv mimo jiné i na dělbu práce, tedy skutečnost, že jednotlivcům jsou svěřovány určité úkoly a připisována určitá očekávání s nimi spojená v závislosti na jejich pohlaví. Mohou tak znesnadňovat jedinci dosáhnout určité pracovní pozice v odvětví, které pro dané pohlaví není běžné.
Tyto stereotypy tedy mohou mít negativní dopad na budování kariéry a mohou mít za následek nerovné zacházení s jedincem. Velmi častým stereotypem jsou názory, podle kterých se má žena věnovat více rodině, tedy pečovat o dítě a starat se o domácnost, a muž veřejnému životu, tedy práci a kariéře. Dané postoje pak znevýhodňují nejen ženy, v tomto případě na trhu práce, ale i muže v rodině.
Přestože v moderní společnosti dochází ke změnám vnímání mužských a ženských rolí a například vzdělání se pro ženy stává silnou hodnotou a zároveň cestou ke kariéře a vlastnímu sebenaplnění, i tam stále hrají biologické a sociální faktory důležitou roli.
To, zda jsem muž anebo žena, podstatným způsobem ovlivňuje naše hodnotové orientace, možnosti, životní perspektivy, volbu životních strategií a životní styl. Tato skutečnost má často vliv i na směr našeho vzdělání a výběr našeho povolání. Má také bezesporu vliv na výši našeho výdělku i pozici, kterou v zaměstnání zaujímáme, limituje nebo naopak rozšiřuje naše pravomoci. Gender je pak v tomto směru mocnější než pohlaví, ale protože je sociálním výtvorem a nikoli biologickou daností, skýtá prostor pro změnu.6 Tento proces transformace postavení žen ve společností však není
4RENZETTI, Claire M. a Daniel J. CURRAN. Ženy, muži a společnost. 1.vyd. Praha: Karolinum, 2003, s. 24. ISBN 80-246-0525-02.
5Tamtéž s. 21.
6MAŘÍKOVÁ, Hana. Gender! Co to znamená?. [online]. 2003. [vid. 20.10.2014]. Dostupné z:
snadný a vyžaduje mnoho času a úsilí a to zvláště kvůli zakořeněnosti tradičních představ a stereotypů, které v naší společnosti existují.
2.3 Genderová rovnost žen a mužů
Genderová rovnost je stav, kdy lidé mohou plně rozvinout odlišnost genderových identit a nemusí čelit žádné formě diskriminace, které se zakládají na těchto odlišnostech. Tento stav rovnosti je však v praxi velmi složitě realizovatelný. Rada Evropy definovala rovnost žen a mužů takto: Rovnost žen a mužů znamená rovné zviditelnění, rovnou pravomoc a účast příslušníků obou pohlaví ve sférách veřejného a soukromého života. Rovnost žen a mužů je opakem nerovnosti žen a mužů, nikoli rozdílů mezi oběma pohlavími, a jejím cílem je prosazovat plnou účast žen a mužů ve společnosti.7 K dosažení této rovnosti je nutné zajistit ženám a mužům stejná práva, povinnosti a možnosti ve všech sférách života.8 Je to tedy stav, kdy jedincům nejsou připisovány vlastnosti a schopnosti na základě toho, zda jde o ženu či muže, a mohou utvářet svou genderovou identitu nezávisle na svém pohlaví.
Tato rovnost je především otázkou osobní svobody. Ženy i muži by měli mít možnost rozvíjet své osobní vlohy a vlastnosti v jakémkoli směru, který si vyberou a který pro ně má určitou hodnotu a význam. Matky by měly mít možnost dělat kariéru bez pocitu viny či tlaku okolí a otcové by měli mít možnost zůstat doma bez toho, aby byli vystaveni společenskému tlaku, protože nejsou hlavními živiteli rodiny. Všichni by tak měli mít svobodnou volbu bez omezení, která jsou dána striktními rolemi přisuzovanými oběma pohlavím, a mělo by se dostat stejného uznání a přízně rozdílnému chování, aspiracím a potřebám žen a mužů.
U žen se často očekávají rozdílné vlastnosti a pracovní schopnosti než u mužů a naopak.
Při tom se předpokládá, že muži budou rázní, rozhodní a cílevědomí, ženy komunikativní a vnímavé k potřebám druhých a jejich schopnosti se tak budou na pracovním poli „doplňovat“. Ne všichni jedinci však odpovídají těmto kritériím,
http://www.socioweb.cz/index.php?disp=temata&shw=225&lst=103
7ASKLÖF, C., STRANDBERG, H. a K. E. WENANDER. Proč a jak vypracovat plán rovnosti žen a mužů. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, 2003, s. 51.
8PLESKOVÁ, Kateřina. Průvodce na cestě k rovnosti mužů a žen. 3.vyd. Brno: Nesehnutí, 2008, s.
17. ISBN 978-80-87217-01-6.
která jim společnost předepisuje a nemají tytéž dispozice a dovednosti, které se od nich očekávají. Proto by v rámci rovného přístupu ke všem jedincům bylo spravedlivější, kdyby mohli všichni zaměstnanci vyjádřit své osobnosti bez žádných omezení.
Rozhodné a rázné ženě a komunikativnímu a citlivému muži by se tak mělo dostat stejného respektu.