234 234 234

(1)

(2)

(3)

(4)

(5)

Prohlášení

(6)

Poděkování

Ráda bych zde poděkovala všem, kteří mi pomohli při sepisování mé diplomové práce.

Především bych ráda vyjádřila poděkování svému vedoucímu práce, prof. PhDr. Jaroslavu Čechurovi, Dr. Sc., za čas, který mi věnoval a za jeho cenné rady. Mé další díky dále patří dlouholetým trenérům sportovní gymnastiky a rovněž mým bývalým trenérům, manželům Rejnartovým, za poskytnutí velkého množství materiálů, jež mi byly nápomocny při psaní mé práce. Mé zvláštní dík ještě patří Jaroslavu Rejnartovi, kterého jsem mohla vyzpovídat jako pamnětníka a díky němuž jsem mohla nahlédnout do okénka historie sportu, který pro mne velice znamená, trochu jinýma očima.

(7)

Anotace

Tato diplomová práce se zabývá historií děčínské sportovní gymnastiky v rozmezí let 1945- 2016 v kontextu vývoje české i světové sportovní gymnastiky. Stěžejní informace byly čerpány ze soukromého archivu současného děčínského oddílu sportovní gymnastiky GSK Spartak Děčín.

Práce je členěna dle vývoje společenského a tělovýchovného do několika časových úseků, přičemž detailnější analýzu věnuje především 90. létům 20. století.

Klíčová slova: GSK Spartak Děčín, město Děčín, sportovní gymnastika, sport, tělovýchova

Summary

This thesis deals history of artistic gymnastics in Děčín in the years 1945-2016 from perspective of development the czech and world artistic gymnastics. The main informations were obtained from the archives present club of artistic gymnastics in Děčín GSK Spartak. The thesis is divided by social and sports development into several intervals and detail analysis deals the nineties of the twentieth century.

Key words: GSK Spartak Děčín, the city Děčíny, artistic gymnastics, sport

(8)

Obsah

Seznam zkratek...9

Úvod...10

Zhodnocení pramenů a literatury...11

I. Sportovní gymnastika a město Děčín...12

I.1. Sportovní gymnastika...12

I.2. Historie sportovní gymnastiky do roku 1945 ...13

Sportovní gymnastika do roku 1945 ...13

Město Děčín a německý tělocvičný spolek Turnverein Tetchen...18

II. Obecné znaky vývoje sportovní gymnastiky po roce 1945...19

II.1. Charakteristika vývoje sportu po roce 1945...19

II.2. Vývoj sportu v socialistických zemích do roku 1989...20

III. Etapy vývoje české sportovní gymnastiky do roku 1989...21

III.1. Vývoj období let 1945-1955...23

III.1.1.Vývoj tělesné kultury v ČSR v letech 1945-1955...23

III.1.2. Děčínská sportovní gymnastika v letech 1945-1955...26

Oddíly SG TJ Spartak Děčín a TJ Lokomotiva Děčín ...27

III.2.1. Vývoj tělesné kultury v ČSR v letech 1956-1968...29

III.2.2. SG a děčínské oddíly SG v letech 1956-1968...30

Gymnastky TJ Spartak Děčín a počátky závodu ,,Děčínská kotva“...31

TJ Lokomotiva Děčín jako základna sportovní gymnastiky...32

Generace prvních reprezentantů ČSSR z Děčína (generace Vladislava Nehasila)...32

Počátky působení Jaroslava Rejnarta...36

III.1.1. Vývoj tělesné kultury v ČSR v letech 1969-1989...42

III.1.2. Sportovní gymnastika v Děčíně v letech 1969-1989...44

TJ Olympia a mužská sportovní gymnastika v Děčíně...45

TJ Spartak a ženská sportovní gymnastika v Děčíně...49

Generace Ivany Trousilové (první generace gymnastek trenérů Rejnartových)...53

Generace Romany Pilečkové a Ireny Hýlové (ročníky 1970-1975)...57

IV. Období po roce 1989...68

IV.1.Vývoj sportu v ČR po roce 1989...68

VI.2.Vývoj sportovní gymnastiky po roce 1989...68

IV.3. Děčínská sportovní gymnastika po roce 1989...70

Generace Kateřiny Fialové, Kláry Slavíkové, Dariny Šťastné a Silvie Hejlíkové (ročníky 1977-1984)...71

IV.4.Děčínská sportovní gymnastika po roce 2000...106

Generace Petry Šulcové (ročníky 1986-2000) ...110

Současný stav děčínské sportovní gymnastiky...113

Závěr...114

Seznam zdrojů ...115

Prameny...115

Literatura...115

Internetové zdroje...117

Seznam ilustrací...118

(9)

Seznam zkratek

ATK - Armádního tělocvičný klub ČGF - Česká gymnastická federace ČOS - Česká obec sokolská

ČOV - Český olympijský výbor

ČSTV - Československý svaz tělesné výchovy a sportu FEG - Evropská gymnasticá federace

FIG - Mezinárodní gymanstická federace KZ - kontrolní závod

MČR (MČSR, MČSSR) - Mistrovství České, Československé republiky ME - mistrovství Evropy

MS - mistrovství světa OH - olympijské hry MT - mistrovská třída MU - mezistátní utkání MZ - mezinárodní závod SG - sportovní gymnastika SVS - systém vrcholového sportu VS - výkonnostní stupeň

VT - výkonnostní třída TJ - tělovýchovná jednota

UEG - Evropská gymnastická unie

ÚNTV - Ústřední národní tělovýchovný výbor

(10)

Úvod

Řekne-li se československá/česká sportovní gymnastika, snad každému se vybaví jméno Věry Čáslavské. Motivací pro psaní dílčího tématu z historie sportovní gymnastiky mi byl bezesporu především fakt, že jsem sama téměř deset let trénovala tento velmi náročný sport a dodnes mu věnuji čas jako občasná dobrovolná trenérka v děčínském oddílu sportovní gymnastiky, GSK Spartaku Děčín, dále to byla také touha sepsat do jednoho celku historii jednoho z nejvýznamnějších sportovních odvětví mého rodného města, ve kterém se vychovávaly nejen reprezentační osobnosti. V neposlední řadě jsem také chtěla dílčím tématem svého textu přispět k velmi skromným pramenům a literatuře o dějinách české sportovní gymnastiky.

Jádrem mého bádání se stal rozbor materiálů uložených v archivu GSK Spartak Děčín, které bylo nejprve třeba pečlivě roztřídit. Fond soukromého archivu děčínské gymnastiky obsahuje tři kroniky, výsledkové listiny závodů, osobní korespondenci, novinové výstřižky, sportovní časopisy, fotografie a různé propagační materiály k závodům ve sportovní gymnastice konaných v Děčíně.

Jako pramen mi posloužily rovněž i některé materiály z osobního vlastnictví dlouholetého trenéra sportovní gymnastiky v Děčíně, Jaroslava Rejnarta, jehož vyprávění mi bylo rovněž cenným pramenným zdrojem, a dále i některé materiály z mého soukromého archivu. Práce se tedy zabývá vývojem děčínské sportovní gymnastiky od roku 1945 po současnost. Jednotlivé etapy vývoje jsem rozčlenila do období let 1945-1956, 1957-1968, 1969-1989, 1990-2000 a 2001-2016, a to s přihlédnutím k vývoji československé tělovýchovy a vývojových zlomů v samotné sportovní gymnastice. Při bádání v materiálech GSK Spartak Děčín jsem zjistila, že nejvýznamnější a nejzajímavější se jeví překvapivě období po roce 1989 a tak se má práce detailněji zabývá tímto obdobím, především pak období let 1993-2000, kde se tématikou děčínské sportovní gymnastiky zabývám blížeji v kontextu vývoje nejen české sportovní gymnastiky, ale také z pohledu vývoje sportovní gymnastiky světové. Bylo to také dáno tím, že v letech 1993-2000 byly děčínské sportovní gymnastky pravidelně součástí české reprezentace a účastnily se těch nejprestižnějších evropských i světových šampionátů. Děčínská sportovní gymnastika má svou historii i v mužské linii a její nejslavnější období je ohraničeno 60. a 70. lety 20. století. V textu se proto zabývám z hlediska historie mužské sportovní gymnastiky především těmito obdobími, nicméně historii mužské sportovní gymnastiky v Děčíně jsem si nekladla za cíl podrobněji vylíčit a nechat si tak tento úkol pro možné další bádání. Navíc se dá říci, že po zlikvidování gymnastické haly ve Vokolkově ulici v Děčíně, zde mužská sportovní gymnastika po roce 2000 de facto zaniká.

(11)

Zhodnocení pramenů a literatury

Základním zdrojem informací mi bylo několik prací, z nichž ovšem většina, jež se týkala historie československé sportovní gymnastiky, pocházela nanejvýše z období konce osmdesátých a počátku 90. let. V tomto ohledu je zřejmě nejcennější prací pro zpracovávání historie československé sportovní gymnastiky slovenská publikace Športová gymnastika, kterou v roce 1988 vydali autoři Anton Gajdoš a Zdeno Jašek. Podobný český ekvivalent této práce neexistuje, nebo se mi ho nepodařilo vypátrat. Publikací, která dílčím způsobem příspívá k problematice historie československé a české sportovní gymnastiky, je poté spíše popularizační kniha Pavla Kosatíka vydaná v roce 2012, Věra Čáslavská, život na Olympu. I tato práce mi v některých aspektech pomáhala dokreslit historii československé i české sportovní gymnastiky. Dále mi byly při sepisování textu nápomocny i některé diplomové práce, především diplomová práce od Petry Štěrbové Vývoj cvičení na bradlech o nestejné výšce žerdi 1964-2004 z roku 2008, bakalářská práce Kateřiny Řezníčkové Historický vývoj gymnastického čtyřboje z roku 2015 a diplomová práce Kláry Jemelkové Historie a vývoj gymnastických disciplín žen z roku 2016. Tyto texty se však problematikou historie sportovní gymnastiky zabývaly spíše ze stránky sportovní, metodické či technické, než-li stránkou ,,společenskou“.

Počet současné odborné literatury o sportovní gymnastice je tak uspokojivý pouze v rovině metodiky daného sportu. V tomto ohledu mi posloužila publikace Gymnastika od kolektivu autorů PhDr. Jaroslava Kristofiče z roku 2009, dále popularizační publikace se stejným názvem, jež je součástí encyklopedického souboru Ziggyho olympijské knihovničky, informace zvěřejněné na webech ČGF a (FIG), pravidla sportovní gymnastiky a v neposlední řadě také mé gymnastické znalosti. Pro zařazování do kontextu vývoje sportu a tělovýchovy mi pak nejvíce posloužil učební text Univerzity Karlovy Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury od autorů Jiřího Kössla, Jana Štumbauera a Marka Waice z roku 2006, a dále rovněž učební text, tentokráte univerzity Masarykovy, Dějiny sportu, přehled světových a českých dějin tělesné výchovy a sportu od Jána Grexy a Mileny Strachové, jež byla vydána v roce 2011.

Pramenné zdroje mé práce jsem rozčlenila dle toho, jak jsem roztřídila i archiv GSK Spartak Děčín. První část tvoří tři kroniky. První a nejstarší z nich je kronika oddílu TJ Spartak. Tato kronika obsahuje předeším fotografický materiál, některé písemné vzpomínky, výsledky závodů či propagační letáky k závodům. Datována je vznikem TJ v roce 1956 a rokem 1978. Druhou kronikou, uloženou v archivu GSK Spartak Děčín, je kronika TJ Olympie. Tato kronika již obsahuje podrobější písemný materiál, dále fotografie a výsledky ze závodů. Je cenným pramenem pro výzkum především mužské sportovní gymnastiky v Děčíně. Datována je vznikem základny

(12)

sportovní gymnastiky v Děčíně v roce 1963 a končí rokem 1985. Poslední, z trojice kronik děčínské sportovní gymnastiky, je nejobsáhlejší druhá kronika TJ Spartaku. Obsahuje důležitý fotografický materiál, popis průběhu konání soustředění v Jablonném nad Orlicí či některých závodů, novinové výstřižky, propagační materiály ze závodů a přehledy o výsledcích. První zápis této kroniky je z roku 1974, poslední z roku 1989.

Fond archivu GSK Spartak Děčín dále obsahuje složku výsledkových listin z let 1993-2016, soukromou korespondenci manželů Rejnartových v různých záležitostech týkajících se sportovní gymnastiky či otázkách majetku děčínských tělocvičen, velké množství fotografií a také všechny svázané ročníky sportovních časopisů Trenér a Sportovní a moderní gymnastika, vydáváných v době Československého státu. Archiv ještě obsahuje výtisky časopisů Gymnastika, kterou na konci 90. let 20. století a prvních let třetího tisíciletí vydával Jaroslav Rejnart, jakožto pokračovatelku zaniklého časopisu Sportovní a moderní gymnastika. Jelikož se práce detailněji zabývá právě obdobím konce 90. let minulého století, je časopis Gymnastika důležitým pramenným materiálem mé diplomové práce.

I. Sportovní gymnastika a město Děčín

I.1. Sportovní gymnastika

Gymnastika má v oblasti sportu specifické postavení. Nejen z pohledu pohybového, totiž proto, že je všestranně zaměřen, ale také z pohledu bohaté historie. Můžeme ji označit za jakousi matku sportu, neboť z ní, se de facto vyvinuly sporty ostatní. Jedině gymnastika poskytuje základní prostředek tělesné výchovy, který umožňuje optimální rozvoj lidského organismu a dokonalé zvládnutí pohyblivosti lidského těla.

„Gymnastika je otevřený systém uspořádaných, přesně určených gymnastických činností s cílem pozitivně ovlivňovat a rozvíjet pohybový projev cvičence, podílet se na pohybové, estetické a společenské kultivaci člověka.“¹ Toto odvětví sportu nelze považovat pouze za systém tělesné výchovy nebo soubor cvičení, ač z definice vyplývá, že se jedná o životní styl jedince, uspokojení jeho potřeb a v neposlední řadě ho velmi ovlivňuje společnost, která klade vysoké nároky na zdatnost a výkonnost cvičence.² Gymnastika musí splňovat tyto pro ni charakteristické úkoly:

zdokonalování tělesného pohybu a držení těla, rozvoj tělesné zdatnosti, osvojování dovedností s pozitivním prožitkem, vytvoření si pevného a trvalého vztahu ke gymnastickým sportům,

1 KRISTOFIČ, J. a kol., Gymnastika, Praha 2009, s. 7.

2 Tamtéž, s. 8.

(13)

porozumění vlivu pravidelné pohybové aktivity na zdraví člověka.³

Koncept obsahu a dělení gymnastiky není jednoznačný. Liší se podle přístupu jednotlivých autorů nebo gymnastických systémů. Proto se setkáváme s rozdílnými pohledy, názvy a charakteristikami obsahu druhů gymnastiky.⁴ Jelikož se všechny gymnastické sporty prolínají a navzájem se ovlivňují, rozlišujeme dvě základní skupiny podle charakteru obsahu a účelů cvičení:

gymnastické sporty a druhy gymnastiky.⁵ Do kategorie gymnastických sportů spadají sporty olympijského a neolympijského charakteru. Všechny ovšem mají společné znaky. Jedná se o sporty rozvíjející gymnastickou motoriku a o sporty koordinačně-estetické (technicko-estetické) povahy.

Mezi olympijské gymnastické sporty řadíme sportovní gymnastiku, moderní gymnastiku a skoky na trampolíně. Sportovní gymnastiku FIG dále dělí na sportovní gymnastiku mužů a sportovní gymnastiku žen. Do gymnastického neolympijského odvětví patří akrobatický rock and roll, sportovní akrobacie, Teamgym (dříve Euroteam), fitness, estetická skupinová gymnastika a sportovní aerobik.⁶

Sportovní gymnastiku řadíme do skupiny individuálních sportů. Závodnice při soutěžích předvádějí švihové a silové gymnastické prvky na čtyřech nářadí: přeskok, bradla, kladina a prostná. Sportovní gymnastika byla do programu olympijských her zařazena v roce 1928. Soutěže jsou rozděleny do třech skupin: jednotlivá nářadí, víceboj jednotlivkyň a víceboj družstev. Na jednotlivém nářadí předvádějí sestavu dlouhou asi jednu minutu. Česká sportovní gymnastika je organizována činností FIG, ČGF a Sokolem.⁷

I.2. Historie sportovní gymnastiky do roku 1945

Sportovní gymnastika do roku 1945

Vývoj gymnastiky je úzce spojen a od prvopočátku ovlivňován historickými, ekonomickými, kulturními a politickými poměry. Tyto vlivy se vždy odrazily na typických pohybových aktivitách, které charakterizovaly způsob života dané doby. Tělesná cvičení jsou nedílnou součástí výchovy a odpovídají specifickým národním potřebám.

Pojem gymnastika pochází z řeckého slova „gymnazein“ (cvičit nahý), které bylo používáno pro řecké mladíky, kteří cvičili nazí na stadionech a palestrách. V antické době se slovo

3 SKOPOVÁ, M., - ZÍTKO, M., Základní gymnastika, Praha 2013, s. 11.

4 KRISTOFIČ, J. a kol., c. d., s. 7.

5 SKOPOVÁ, M., - ZÍTKO, M., c. d., s. 13.

6 KRISTOFIČ, J. a kol., c. d., s. 14.-17.

7 O sportu SGŽ [online], [vid. 13. 4. 2016], dostupné z: http://www.gymfed.cz/26-o-sportu-sgz.html.

(14)

„gymnastes“ používalo nejen pro cvičence a bojovníky, ale i pro učence, kteří se zajímali o vědu tělesných cvičení. Z těchto dvou slov byl odvozen název gymnastika jako nadřazený pojem pro systémy gymnastických cvičení, které byly pojaty v duchu harmonie těla i duše, tedy ideálu antiky kalokagathie.⁸ V období středověku ovšem došlo k pozastavení vývoje tělesných cvičení a to kvůli křesťanskému náboženství, které hlásalo, že „gymnastika je činnost satana“. Pouze nejvyšším vrstvám tehdejší doby bylo dovoleno věnovat se tělesným cvičením a gymnastice, jelikož byly součástí sedmi rytířských ctností. Antická myšlenka harmonie těla i duše byla v této době úplně zavržena.⁹ Negativní postoj středověkých občanů ke vztahu k tělesným cvičením začali měnit filozofové 17. a 18. století, kteří začali oživovat a podporovat ideál kalokagathie. Pánové jako J. J.

Rousseau, J. Loocke, J. H. Pestalozzi, J. B. Basedow a pro české země velmi známý J. A.

Komenský, ti všichni šířili atickou myšlenku kalokagathie a zdůvodnili příznivé účinky tělesných cvičení na lidské tělo i duši. Díky tomu opět vznikl zájem o tělesná cvičení. Začaly vznikat školy nazývané „filantropíny“ (Německo), ve kterých se postupně začaly vyvíjet základy systémů tělesných cvičení.¹⁰

V průběhu 19. století vznikly v Evropě tři velké tělovýchovné systémy. První byla v roce 1813 německá turnerská gymnastika, která se utvářela jako systém vojenské přípravy německého obyvatelstva. Následovala švédská gymnastika po roce 1815, která původně byla rovněž prostředkem vojenské přípravy, ale pracovala více na zdravotních základech. Třetím systémem byl systém sportů a her v Anglii. Ten se odlišoval obsahem i pojetím. Vznikl po roce 1830 na anglických školách jako prostředek školní tělesné výchovy a odtud se rozšířil do anglické společnosti. Na konci 19. století se stal inspirací pro obnovení olympijských her.¹¹

Německo bylo spojeno s turnerským systémem tělesné výchovy, též zvaným jako systém nářaďového tělocviku. Systém byl vytvořen v druhém desetiletí 19. století a vznikl jako součást přípravy k boji proti napoleonské okupaci. Vycházel z německých filantropistů.¹² Zakladatelem a „otcem“ německého tělocviku je Friedrich Ludwig Jahn (1788-1852). Také je autorem německého tělovýchovného názvosloví. Položil základ cvičení na bradlech, hrazdě a koni. Nejdříve se cvičilo pouze venku, později se začalo cvičit i v tělocvičnách.¹³ Další nářadí jako kruhy, kozu a přeskokový můstek zavedl jeho žák Ernst Wilhelm Bernhard Eiselen (1792-1846). V první polovině 19. století

8 KRISTOFIČ, J. a kol., c. d., s. 22.

9 GAJDOŠ, J., - JAŠEK, Z., Športová gymnastika, Bratislava 1988, s. 8.

10 Tamtéž, s. 9.

11 KÖSSL, J., - ŠTUMBAUER, J., - WAIC, M., Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury, Praha 2006, s. 44.

12 DEMETROVIČ, E., a kol., Encyklopedie tělesné kultury, Praha 1988, 2 sv. (462, 368 s.), s. 264.

13 Tamtéž, s. 214.

(15)

se nářaďový tělocvik rozšiřuje po území všech německy mluvících zemích, později s německými emigranty i do Ameriky. Přes nepokoje některých přívrženců švédské gymnastiky se nářaďový tělocvik stal v Německu národním sportem.¹⁴

Český sokolský systém, který se utvářel na našem území v druhé polovině 19. století, nebyl tolik rozšířený jako turnérský a švédský. Podobně jako turnerský systém v Německu, sehráli Sokolové a jejich cvičení významnou roli v dějinách českého národa a i zde se gymnastika stala na dlouhou dobu (přelom 19. a 20. století a zejména první polovina 20. století) národním cvičením.¹⁵ V Čechách byl nářaďový tělocvik zaveden Rudolfem Stefanim. V 60. letech přišel pád Bachova absolutismu a nastala možnost svobodnějšího žití. V roce 1862 vznikl spolek Tělocvičná jednota pražská. Tento spolek byl první a dal vzniknout organizaci dnes známou pod názvem Sokol, který vznikl v roce 1865. Tento spolek byl největší organizací u nás, ale také byl pobídkou pro zakládání dalších tělovýchovných organizací.

Zakladatelé Sokola byli dr. Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner. Dr. Miroslav Tyrš se věnoval gymnastice aktivně jako cvičitel a náčelník Sokola, ale i teoreticky. V roce 1872 vydal své hlavní dílo Základové tělocviku. Zpracoval zde původní českou tělocvičnou soustavu. Využil poznatky a teorii německé gymnastiky, roztřídil a zařadil cviky podle svých měřítek. Velmi pilně se věnoval názvosloví, které je jednoduché, jasné a důsledné.¹⁶ První sokolské soutěže nezahrnovaly současná gymnastická nářadí. Do některých veřejných cvičení byly jen zapojeny disciplíny jako například skoky, běh atd. Změna nastala po roce 1871. Do sokolských jednot se zavedla tzv. „cvičení závodnická“. Tato cvičení se samozřejmě velmi lišila od dnešní sportovní gymnastiky. Bylo to především tím, že neexistovala jednotná pravidla. Každá jednota si cvičila po svém, a když byly vypsány závody, pořadatelská jednota si vymyslela svá vlastní pravidla. Cvičily se tříprvkové sestavy a hodnotila se pouze obtížnost a provedení. Závodilo se ve dvou skupinách: vyšší třída a nižší třída. Cvičenci si mohli vybrat pouze jedno nářadí, na kterém závodili. Později byl ovšem tento systém cvičení kritizován. Cvičenci byli dobří jen v tom jednom nářadí a v těch zbylých byli

14 DEMETROVIČ, E., a kol., c. d., s. 142.

15 KÖSSL, J., - ŠTUMBAUER, J., - WAIC, M., c. d., s. 47-49.

16 LIBRA, J., a kol., Teorie a metodiky sportovní gymnastiky, Praha 1971, 3 sv., s. 13-14.

Ilustrace 1: Turnerská tělocvična v Děčíně v dnešní Riegrově ulici v roce 1874. Vpředu věž na sušení hadic děčínských hasičů

(16)

podprůměrní. Zároveň se poukazovalo na nezdravé účinky této specializace. V roce 1887 se tedy začaly vyskytovat závody ve víceboji. Součástí víceboje byla prostná, vzpírání břemen, skoky a šplh.¹⁷

V roce 1889 vznikla ČOS a tím byl položen základ pořádání závodů na nejširším základě.

Důležitým bodem se stalo navázání mezinárodních styků při sjezdu Unie francouzských gymnastů v Paříži. Do Paříže byla vyslána tři družstva, která vyhrála první tři ceny. Tento úspěch pobídl k intenzivnější tělocvičné činnosti. Velkým vlivem z Francie postupně zanikl starý způsob cvičení.

Do popředí se dostala všestrannost. Poprvé se objevují pravidla na výšku a rozměr nářadí, které je zdokonalováno i po technické a výrobní stránce. V roce 1897 se Sokol stal členem FIG, která byla založena v roce 1881. FIG předcházela FEG.¹⁸ FIG dnes sdružuje 127 členských zemí. FIG kromě sportovní gymnastiky řídí též moderní gymnastiku a jiná odvětví.

Příchodem první světové války končí první období rozvoje sportovní gymnastiky. V Sokole cvičili a pracovali převážně muži. Závodilo se na hrazdě, bradlech, v přeskocích přes koně našíř, později i ve skoku dalekém z můstku, ve šplhu a jiných disciplínách, a také v disciplínách tělocviku prostého. Gymnastika byla u nás ovlivňován především Německem, ale po roce 1889 nastala změna a převládl vliv z Francie. Došlo k tomu u příležitosti sjezdu Unie francouzských gymnastů v Paříži, kam ČOS i přes zákazy rakouských úřadů vyslala tři družstva, která v kategorii cizinců získala první tři ceny. Pod vlivem Francie se začínají uplatňovat delší sestavy, župy zřizují vlastní závody, které jsou přizpůsobené pravidlům francouzským. Nacvičují se obtížnější vazby a do sestav jsou rovnoměrně vnášeny švih, tah i výdrž. Závody, kde mohly závodit ženy, se konaly až v období těsně před válkou a to jen výjimečně.¹⁹

Vznik samostatné Československé republiky a role, kterou v této věci sehráli Sokolové, znamenaly obrovský rozmach ČOS. Množství sokolských jednot vzrůstalo, Sokol pronikal i na Slovensko. ČOS prošla vnitřní reorganizací, přejmenovala se na Československou obec sokolskou (ČsOS) a zrovnoprávnila ženy s muži. V této době pronikala do Sokola i švédská gymnastika se svým nářadím jako jsou lavičky, žebřiny, průlezy.²⁰ V tomto období byl zakázán vrcholný akrobatický tělocvik. V roce 1919 byl vydán předpis, kde se můžeme dočíst, které prvky se smí a nesmí cvičit. Když si cvičenci udělali úraz při cvičení těchto zakázaných prvků, neměli nárok na podporu z úrazového fondu. Toto opatření však snižovalo zájem o tuto činnost, proto bylo

17 LIBRA, J., a kol., c. d., s. 14.

18 LIBRA, J., a kol., c. d., s. 15.

19 LIBRA, J., a kol., c. d., s. 14-15.

20 LIBRA, J., a kol., c. d., s. 16-17.

(17)

revidováno a od roku 1921 byly opět vypisovány soutěže. Kromě pravidelných sletových závodů se pořádaly i mezisletové. Mezi vyšším a nižším oddílem byl velký rozdíl, proto v roce 1928 vznikla další kategorie střední oddíl. Velký vliv měly a dodnes mají MZ a zejména OH.²¹

V meziválečném období hráli českoslovenští gymnasté a gymnastky na OH velkou roli.

Obsazovali přední příčky téměř na všech nářadích. V roce 1920 na OH v Antverpách se družstvo mužů umístilo na 4. místě. O čtyři roky později na OH v Paříži předvedli českoslovenští reprezentanti své kvality ve víceboji jednolitvců a na jednotlivých nářadích. Na OH v Amsterdamu v roce 1928 družstvo mužů vybojovalo 2. místo. Většina československých závodníků se umístila ještě do 6. místa v závodě jednotlivců na jednotlivých nářadích. Na OH v Los Angeles v roce 1932 sice proběhly závody ve sportovní gymnastice, ovšem českoslovenští reprezentanti se těchto OH v gymnastice neúčastnili. Ovšem o čtyři roky později na OH v Berlíně bylo zastoupení československých reprezentantů ve sportovní gymnastice vysoké. Ve víceboji jednotlivců skončil Alois Hudec na 4. místě stejně jako družstvo ve víceboji. Zde se také Alois Hudec stal vítězem OH na kruzích. Kromě mužů zde docílily úspěchu i ženy, které skončily na 2. místě ve víceboji družstev ve složení Vlasta Děkanová, Jaroslava Bajerová, Božena Dobešová, Vlasta Foltová, Anna Hřebřínová, Matylda Pálfyová, Zdena Veřmiřovská a Marie Větrovská. V průběhu okupace a druhé světové války byla činnost tělocvičných a sportovních organizací u nás přerušena.²²

Z

a základ dnešní sportovní gymnastiky je povážována především německá turnerská gymnastika. Nářaďový tělocvik se z Německa rozšířil do dalších zemí. Mezi tyto země patřilo např.

Nizozemí, Dánsko, Belgie, Švýcarsko. Dostalo se k nám a dokonce i do Ameriky. V Belgii se také zrodila myšlenka o jakési organizaci, která by řídila gymnastickou činnost v Evropě. Původcem této myšlenky se stal Nicolas Jan Cupérus (1842-1928). V roce 1881 rozeslal N. J. Cupérus pozvánky na setkání, kde měla vzniknout první mezinárodní federace. Na tuto pozvánku zareagovaly pouze dva státy - Francie a Nizozemí. Zástupci těchto dvou zemí spolu s Belgií položili základ nejstarší mezinárodní federaci FEG. Na tomto zasedání se zástupci dohodli, že si budou vyměňovat publikace, budou zvát cvičence na mezinárodní soutěže atd. Do této federace postupně přibírali nejen státy, ale i jednotlivé národy. Mezi registrované národy patřily Chorvati, Češi aj.²³

21 LIBRA, J., a kol., c. d., s. 12.

22 SOKOL, J., Olympijské hry novověku: výsledky, Praha 1974, s. 67-162.

23 GAJDOŠ, J., - JAŠEK, Z., c. d., s. 11-13.

(18)

Město Děčín a německý tělocvičný spolek Turnverein Tetchen Rodiště jednoho ze zakladatelů Sokola, Miroslava Tyrše, leží na severu Čech, těsně pod nejnižším bodem České republiky, obcí Hřensko, kde řeka Labe opouští českou krajinu. Dnešní podobu získalo město Děčín až ve válečném roce 1942, kdy bylo rozhodnuto o sloučení měst Děčín a Podmokly, které ležely na levém břehu Labe. Jak v Podmoklech, tak i v Děčíně, existovaly před válkou sokolské jednoty a tělocvičny. V Děčíně ovšem působil i německý tělocvičný spolek turnerů.

Poválečná sportovní gymnastika rodného Tyršova města má kořeny právě v tomto německém tělocvičném spolku Deutscher Turnverein. Německý tělocvičný spolek vznikl na myšlenkách F. L. Jahna, ,,vynálezce“ základní tělesné výchovy, který v roce 1811 na berlínské Hafenheide, prvním hřišti Německa, shromáždil místní mládež a učil ji nejen tělesná cvičení, ale také vést zdravý život. Tělovýchovné hnutí se brzy

rozrostlo po všech německy mluvících oblastech. Spolek byl v Děčíně založen v roce 1862. Nejprve spolek cvičil v sále hostince Franze Stadlera v Křížové ulici, spolek se však snažil zřídit vlastní tělocvičnu. Tu si postavil teprve v roce 1869. Tělocvična byla zřízena přímo za budovou dnešního gymnázia. Dlouho se však turneři z tělocvičny netěšili. Pozemek včetně tělocvičny totiž v roce 1874 vykoupila Rakouská severozápadní dráha pro výstavbu kolejí od východního nádraží na překladiště do Loubí a směrem k Prostřednímu Žlebu. Spolek dosáhl odškodného 9100 zlatých a za tyto peníze byl zakoupen pozemek hned vedle nově položených kolejí. Tělocvična byla zhruba 18 m dlouhá, 12 m široká a 6 m vysoká. Ze severní strany k ní přiléhal obytný dům přístupný z ulice po schodišti a k jižnímu čelu haly byla ještě přistavěna věž pro sušení požárních hadic. Turnverein totiž roku 1863 založil ze svých členů hasičský sbor, základ pozdějšího Dobrovolného hasičstva Děčín. Vedle tělocvičny bylo ještě hřiště, v pozdější době ještě dvakrát rozšířené. Při stém výročí Jahnova narození v roce 1881 vysadil spolek na hřišti ,,Jahnův dub“.

Činnost spolku, který byl jedním z nejmasovějších a nejuznávanějších v Děčíně, se stala kusem historie města. Budeme-li se zabývat pouze stavebním vývojem tělocvičny, dostaneme se až do roku 1911, kdy proběhla celková vnitřní přestavba a bylo pořízeno také nové zařízení. O rok později, roku 1912, byl při této příležitosti oslav padesáti let trvání spolku odhalen před tělocvičnou Jahnův pomník - třímetrový pískovcový blok opatřený bronzovou deskou s Jahnovým reliéfem

Ilustrace 2: Jahnův pomník z roku 1912 před turnerskou tělocvičnou, na jehož místě dnes stojí sokolská socha ,,Monument sportu“

(19)

od děčínského profesora K. Schaffera. Další deska byla osazena roku 1922 při příležitosti šedesátiletého trvání spolku uvnitř objektu. Nesla jména devíti členů, kteří padli během první světové války. Dnes v místě bývalého turnerského pomníku stojí pomník ve tvaru vyřezávané dřevěné sochy sokola, zvaný ,,Monument sportu“, jenž patří Sokolu Děčín.

Děčínský turnerský spolek existoval až do roku 1938, kdy byl ,,dobrovolně“ začleněn do Říšského svazu pro tělesnou výchovu jako jeho osmnáctá župa. S počátkem války byl pak se cvičením konec. Na frontách zahynulo osmdesát členů spolku, další pak v poválečných českých táborech. Někteří členové se sešli až v roce 1952 při oslavách devadesáti let trvání spolku a o deset let později vyšla publikace o jeho historii.²⁴

II. Obecné znaky vývoje sportovní gymnastiky po roce 1945

II.1. Charakteristika vývoje sportu po roce 1945

Důsledky nového poměru sil ve světě vedly k vyhrocení dvou základních systémů tělesné výchovy a sportu: tzv. buržoazního (v kapitalistických, převážně demokratických státech) a socialistického (v totalitních socialistických krajinách). Soupeření dvou systémů se projevilo v neúměrné ideologizaci a zpolitizování sportu (především v socialistických zemích), v diskriminaci socialistických států (Čína, KLDR, NDR) na mezinárodní sportovní scéně, v bojkotu OH, v prosazování úspěšnosti za pomoci dopingu či falešného amatérismu, v přetrvávající militarizaci tělesné výchovy a sportu. Toto soupeření na druhé straně vedlo k zdokonalování, k vzájemnému přebírání pozitivních zkušeností, k většímu využívání vědy a techniky, k růstu sportovní výkonnosti, tělesné zdatnosti ve sportu, k nárůstu státních intervencí do sportu.

Pod kvalitativní a kvantitativní růst sportovního hnutí se podepsal přirozený civilizační rozvoj. Etapu nejnovějších dějin charakterizuje nárůst volného času, vědecko-technický pokrok, vzestup životní úrovně ve velké části světa, další rozvoj ženského a mládežnického sportu, v neposlední řadě vzrůstající akceptování sportu jako nevyhnutelné součásti v životě jednotlivce i společnosti. K pozitivním jevům patří exploze nových druhů sportu a pohybových aktivit a pohybové rekreace v boji proti civilizačním chorobám, vytváření možností a zařízení pro rekreační sport. Diskutabilní je přínos prohlubující se komercionalizace a profesionalizace sportu v případech, kdy sport slouží penězům a ne peníze sportu.²⁵

24 Informace získány s laskavým zapůjčením z osobního archivu Jaroslava Rejnarta z textu ,,133 let Deutscher Turnverein Tetschen. 50 let Jaroslav Rejnart.“ Autorem textu je děčínský historik a archivář Petr Joza. Nevydaný text.

25 Blíže viz: GREXA, J., - STRACHOVÁ, M., c. d., s. 113.

(20)

II.2. Vývoj sportu v socialistických zemích do roku 1989

V socialistických státech se uplatňoval sovětský model tělesné kultury, modifikovaný specifiky jednotlivých zemí. Základními znaky byla tradiční ideová a personální podřízenost sportovního hnutí jediné vládnoucí straně a ideově-organizační jednota. To znamená, že existovala jen jediná organizace pro tělesnou výchovu, sport, turistiku, případně specifická organizace pro branně-technické sporty. Pluralita tělovýchovných a sportovních spolků byla jako ,,buržoazní přežitek“ vyloučena. Jednotná organizace zabezpečovala jednotnost ideově-politického výchovného působení v komunistickém duchu a zároveň i jednodušší kontrolu tělesné základny. Tělesná výchova a sport se staly součástí komunistické výchovy. Jednotné organizace byly využity pro plnění politických úkolů. Důraz se kladl na masovost i militantní brannost, neboť posláním sportu měla být v první řadě příprava k ,,budovatelské“ práci a obraně vlasti před světovým imperialismem. Až druhotně se sportovní činnost chápala jako prostředek seberealizace sportovce.

Úspěchy v mezinárodních soutěžích se propagačně využívaly jako doklad předností socialistického systému. Vrcholový sport v SSSR a v Číně těžil z velké masové základny a ze skutečnosti, že mládeži poskytoval jednu z mála možností seberealizace, zlepšení sociálního postavení a cestování za hranice. V ostatních státech, ale především v NDR, která se vypracovala na sportovní velmoc, těžil vrcholový sport z propracovaného systému výběru talentů a jejich dalšího vedení, z moderních tréninkových metod, z využívání zakázaných podpůrných prostředků (oficiálně distribuovaných). Právě svými sportovními úspěchy dokázala NDR prolomit mezinárodní bojkot na politické scéně.

Socialistické státy principiálně odsuzovaly profesionalismus jako formu vykořisťování člověka sportovními podnikateli či korporacemi. Přitom SSSR odměňoval své úspěšné sportovce velkými peněžními odměnami přinejmenším už od roku 1946. Socialistické státy své vrcholové sportovce pokrytecky vydávaly za amatéry a formálně je zaměstnávaly v armádě, bezpečnosti, ve státní a podnikové sféře, nebo je vydávaly za vysokoškolské studenty. Sportovci dostávali plnou refundaci mzdy za pracovní volno pro trénink. Kromě toho vybraní reprezentanti dostávali příplatky na výživu a odměny a vyznamenání za vynikající výsledky. Tato praxe se označuje jako ,,státní amaterismus“ a byla v rozporu s olympijským pojetím amatérismu.

Na druhou stranu je třeba podotknout, že socialistické státy intenzivně podporovaly sport a tato pomoc výrazně přesahovala podporu v jiných oblastech hospodářského a společenského života. Rozvoj sportu byl garantován zvláštními zákony o státní péči, k rozvoji sportu se pravidelně přijímala usnesení (mnohokrát nereálná) na sjezdech a konferencích vládnoucí strany. Stát podporoval i rozvoj středních a vysokých škol se sportovním zaměřením, sportovních tříd a škol

(21)

mládeže, SVS mládeže i dospělých, rozvoj sportovních věd, vědeckých institucí, komisí a trenérských rad.

Organizační struktura sportovního hnutí měla společné znaky navzdory faktu, že v každém státě se uplatňovala tradiční specifika. V čele hnutí stál buď státní orgán (na úrovni ministerstva) nebo dobrovolná organizace, případně kombinace obou subjektů. Řešení problémů (podobně jako v jiných oblastech společenského života) se neproduktivně hledalo v častých reoganizacích.

Z politické praxe přenesený nedemokratický princip tzv. ,,demokratického centralismu“

zabezpečoval, že i ve sportovním hnutí rozhodnutí vyšších orgánů byla závazná pro nižší orgány a volby funkcionářů byly jen formální. Na řízení sportu a tělesné výchovy se podílely i další státní orgány, ať už ústřední nebo regionální, především ministerstva školství, obrany, bezpečnosti a zdravotnictví. Vlastní tělovýchovná a sportovní činnost se vykonávala v jednotách a klubech, které patřily do oblasti dobrovolných organizací. Ty se sdružovaly buď tradičně v rámci sportovních svazů, nebo při odborech, podnicích a institucích na základě resortního anebo územního principu.

I v tomto případě stál v čele ústřední orgán dobrovolnické organizace, kde byly vedoucími funkcemi pověřeny a formálně zvoleny politicky spolehlivé osoby.²⁶

III. Etapy vývoje české sportovní gymnastiky do roku 1989

Z důvodu druhé světové války se práce FIG na konci 30. let 20. století přerušila a další kongres FIG se sešel až v roce 1946 v Ženevě. Do roku 1949 se objevovaly v gymnastice lehkoatletické disciplíny - běh, skok, vzpírání a šplh. Poslední závod mužů s lehkoatletickými disciplínami se konal v roce 1948 při všesokolském sletu v Praze, poslední závod žen s lehkoatletickými disciplínami proběhl poté v roce 1949. V témže roce se ve Stockholmu FIG usnesla, že nadále se při gymnastických závodech bude cvičit pouze na nářadích a na prostných.

Tímto rozhodnutím se SG začíná blížit své dnešní podobě. Gymnastika se po roce 1948 rozdělila do tří základních skupin: gymnastika základní a hygienická, gymnastika se sportovním zaměřením (tj. např. sportovní gymnastika) a gymnastika pomocná (léčebná). V této době se gymnastika se sportovním zaměřením mění podle sovětského vzoru.²⁷

Od 50. let 20. století má sportovní gymnastiku de facto podobu dnešní. U mužů se ustaluje závod v šestiboji (hrazda, kůň na šíř, bradla, kruhy, přeskok přes koně nadél a prostná) a u žen ve čtyřboji (kladina, bradla o nestejné výši žerdí, prostná a přeskok přes koně našíř). Zároveň se u žen objevoval při cvičení na prostných hudební doprovod a zrušilo se společné vystupování

26 GREXA, J., - STRACHOVÁ, M., c. d., s. 115-117.

27 LIBRA, J., a kol., c. d., s. 21-22.

(22)

družstev.²⁸

V roce 1951 je v Československu zaveden termín SG. SG v té době byla řízena odborem SG Státního výboru pro tělesnou výchovu a sport.²⁹ První šampionát světového formátu bez lehkoatletických disciplín se konal v roce 1954 v Římě. O rok později se uskutečnil evropský šampionát mužů ve Frankfurtu nad Mohanem a v roce 1957 proběhl první evropský šampionát bez lehkoatletických disciplín žen v Bukurešti. Na olympijských hrách se poprvé v této podobě soutěžilo v roce 1960 v Římě.³⁰ V roce 1962 se objevují otázky spojené s rozhodováním. Jednalo se o objektivní hodnocení výkonů gymnastek. Rychlý vývoj cvičení v SG měl vliv na vydání nových pravidel v roce 1964.³¹

V 60. a 70. letech můžeme soutěže dělit na: domácí - přebornické a ostatní, a mezinárodní - přebornické a ostatní. Domácí přebornické závody se pořádaly každý rok a startovaly v něm pouze závodnice, které splnily podmínky pro účast, tj. dosáhly příslušné VT splněním určitého počtu bodů v nižší soutěži. Každá tato soutěž musela být schválena vyšší složkou a byla pořádána podle struktury Československého svazu sportovní gymnastiky (jednota, oblast, okres, ČSR, ČSSR). Aby se závod mohl uskutečnit, musely v závodě startovat alespoň tři jednotlivkyně a v závodu družstev alespoň tři družstva, která byla minimálně ze dvou jednot. Do skupiny domácích ostatní závodů se poté řadily např. soutěže tělovýchovných složek (armády, vysokých škol, aj.), náborové soutěže pro dorost nebo dospělé, „Velké ceny“ pro jednotlivé disciplíny, přátelská utkání nebo veřejné soutěže.³² Mezinárodní přebornické soutěže jsou dodnes pořádány FIG. Mezi nejdůležitější závody, které jsou pořádány, se řadí OH (každé čtyři roky), MS (každé čtyři roky vždy v mezidobí OH) a ME (vždy následující rok po MS a OH). Mezi mezinárodní ostatní závody řadíme nejčastěji přátelská utkání dvou nebo více států, které ovšem musí být povolena FIG. Tyto závody jsou pořádány při významných příležitostech nebo při zjišťování úrovně závodnic před nějakým významným závodem.³³

V roce 1970 byla určena věková hranice závodníků a závodnic na MS a OH na čtrnáct let.

V roce 1975 se kromě MS a OH objevuje další významná soutěž, Světový pohár. První ročník byl v Londýně a poslední osmý byl v Pekingu. Tohoto světového poháru se zúčastnilo dvanáct gymnastů a deset gymnastek. Při kongresu v Římě v roce 1977 se stanovilo, že MS bude

28 KOS, B., Gymnastické systémy, Praha 1990, s. 144-145.

29 Tamtéž, s. 144.

30 GAJDOŠ, A., - JAŠEK, Z., c. d., s. 15.

32 LIBRA, J., a kol., c. d., s. 214-215.

33 JEMELKOVÁ, K., Historie a vývoj gymnastických disciplín žen, Hradec Králové. Diplomová práce. Univerzita Hradec Králové, Pedagogická fakulta 2016.

(23)

v dvouletém cyklu a výsledky ze soutěží družstev budou zároveň kvalifikací na OH. V roce 1978 se poté konalo první ME v kategorii juniorek.³⁴ V roce 1980 kongres v Moskvě posunul věkovou hranici účastníků MS a OH na patnáct let (juniorská kategorie se určila na dvanáct až patnáct let).

Kromě toho vznikla v roce 1982 v Lucemburku UEG, která výrazně zlepšila kvalitu organizace v SG.³⁵ UEG vznikla za účasti patnácti zemí zemí: Belgie, Dánsko, Španělsko, Francie, Velká Británie, Nizozemsko, Itálie, Lucembursko, Norsko, Portugalsko, SRN, San Marino, Švédsko, Švýcarsko a Turecko. O tři roky později se do UEG přidalo i Československo.³⁶

III.1. Vývoj období let 1945-1955

III.1.1.Vývoj tělesné kultury v ČSR v letech 1945-1955

Toto období ve vývoji československé tělesné kultury je charakterizováno především hledáním a častým měněním organizační struktury, prosazováním často odlišných názorů a postojů jednotlivých tělovýchovných a sportovních organizací, politickými střety a následným podřízením československé tělesné kultury politice a ideologii KSČ a v globálu politice SSSR.³⁷ O charakteru poválečného uspořádání československé tělesné kultury se diskutovalo v zahraničním vedení státu již od roku 1943. To svědčí o poměrně velké pozornosti, kterou přikládaly tělovýchově jednotlivé politické strany a osobnosti. V této době také začíná KSČ prosazovat tezi o nutnosti sjednocení tělovýchovy. Komunisté vycházeli především z obecné snahy KSČ o převzetí moci ve státě, s čímž muselo korespondovat i uspořádání tělesné kultury a z politického kapitálu vytěženého osvobozením převážné části Československa Sovětskou armádou.

Již 5. května 1945 se sešli zástupci pěti československých tělovýchovných a sportovních organizací (ČOS, Svazu Dělnických TJ, Junáka, Československého všesportovního výboru a Federaci proletářské tlovýchovy) a 9. května vydali manifest ke sjednocení československé tělovýchovy. Vznikl ÚNTV, který měl sjednotit československou tělovýchovu do jediné jednotné tělovýchovné organizace. Ve městech a obcích začaly vznikat v průběhu léta 1945 postupně místní tělovýchovné výbory, které také na mnohých místech tělovýchovu skutečně sjednotily. Dne 2. září 1945 vydal ÚNTV prohlášení k sjednocení všech tělovýchovných a sportovních organizací do Tělovýchovného svazu Sokol, jehož ustavující sjezd byl plánován na 15. a 16. září 1945. Proti tomuto plánovanému organickému sjednocení členstva, majetku a činnosti se postavily některé organizace, opatrněji pak ČOS a Svaz Dělnických TJ. Tyto organizace pak navrhly sjednocení

37 KÖSSL, J., - ŠTUMBAUER, J., - WAIC, M., c. d., s 140.

(24)

volnější, tzv. federativní, které by zachovalo identitu jednotlivých organizací. Vedení a členové organizací jako Sokol, Orel, Dělnické TJ, aj., se obávali ztotalizování a mechanického spojení, ve kterém by jednotlivé organizace ztratily své identity, což nakonec ještě v tomto demokratickém období zapříčinilo odmítnutí sjednocení v rámci ÚNTV, respektive Tělovýchovného svazu Sokol.

Na podzim roku 1946 se nakonec uskutečnilo přes odpor komunistů federativní spojení v novém útvaru, Československém tělovýchovném svazu. V této době se komunisté, kteří si velmi uvědomovali význam tělesné výchovy a sportu a jeho organizačního uspořádání, snažili získat v tělovýchovném hnutí vedoucí pozice.

Po 25. únoru 1948 dostaly události také v tělovýchově rychlý spád. Nyní již prakticky bez odporu mohli komunisté provést zásadní změny a zásahy do organizace naší tělesné kultury. Již dva dny po 25. únoru bylo rozhodnuto, že jedinou tělovýchovnou organizací bude Sokol a že do této organizace přejdou s majetkem a členskou základnou všechny tělovýchovné, sportovní a turistické svazy, spolky a kluby. Byl vytvořen tzv. akční výbor ČOS, který se postavil za politiku Gottwalda a vyzval k vytvoření akčních výborů v sokolských jednotách a župách. Akční výbory uskutečňovaly sjednocení, které bylo vyhlášeno 31. března 1948. Po XI. všesokolském sletu konaném začátkem července 1948, který se stal pro Sokolstvo zejména ve sletovém průvodu příležitostí k vystoupení proti únorovému puči a po účasti asi padesáti tisíc Sokolů na akcích při pohřbu Edvarda Beneše, byly provedeny novým vedením ČOS rozsáhlé čistky, což mělo za následek velký úbytek členské základny. K členům vyloučeným se přidávali i ti, kteří nesouhlasili s novou politickou situací. Proto v zájmu změny tzv. třídní struktury Sokola bylo již v roce 1948 rozhodnuto budovat závodní sokolské jednoty jako ,,výraz úsilí o sepětí tělesné výchovy s pracovištěm“. Kromě toho vznikaly sokolské družiny na školách. Zcela novým prvkem byl vznik vojenských sokolských jednot a ústředního ATK. V ATK byli soustředěni armádní vrcholoví sportovci.

Politické a organizační změny v tělesné kultuře byly právně zakotveny v zákonu č. 187/1949 Sb. O státní péči o tělesnou výchovu a sport. Vlastní provádění tělesné výchovy a sportu zabezpečovala ČOS, jako jednotná dobrovolná tělovýchovná organizace. Po únoru 1948 byla zavedena soutěž o Tyršův odznak zdatnosti, která měla přispět k masovému rozvoji tělesné výchovy, dále jednotná sportovní klasifikace a jednotný systém školení tělovýchovných kádrů.

Zákon dále stanovil, že se vynikajícím pracovníkům v tělesné výchově může propůjčit titul Zasloužilý pracovník v tělesné výchově a sportu a sportovcům za vynikající sportovní výkony titul Mistr sportu a Zasloužilý mistr sportu. Československý sport se po válce postupně vzpamatovával z velmi omezených možností, které měl během války, ze zpřetrhání kontaktů a postupně obnovoval i mezinárodní vztahy a účastnil se mezinárodních soutěží. Byly obnoveny domácí celostátní a nižší

(25)

soutěže. Toto období bylo charakterizováno také snahou o zlepšení péče o vrcholový sport.

Zkvalitnění přípravy vrcholových sportovců však vedle materiálních podmínek brzdil i nedostatek trenérů. Kladem tohoto období bylo zavedení dlouhodobých mistrovských soutěží i ve sportech, které je dříve neměly. Přes vzestup vrcholového sportu se však ukazovalo stále zjevněji, že výsledky práce Sokola neodpovídají možnostem a hlavně představám tehdejšího vedeni státu.

Na základě usnesení ÚV KSČ byl urychleně vypracován a dne 12. 12. 1952 přijat zákon č. 71 Sb.

O organizaci tělesné výchovy a sportu. Přijetí tohoto zákona, jehož návrh vycházel zcela ze sovětského vzoru, znamenalo zrušení jednotné a u nás tradiční organizace Sokol a zavedení státního řízení a kontroly tělesné výchovy a sportu. Byla vytvořena zcela nová a komplikovaná organizační struktura tělesné výchovy a sportu a to direktivně podle pracovních úseků.

Organizováním dobrovolné tělesné výchovy a sportu byla pověřena především Ústřední rada odborů a její svazové výbory. Pro tento účel bylo vytvořeno devět dobrovolných sportovních organizací s názvy Spartak, Baník, Tatran, Jiskra, Dynamo, Slavoj, Slovan, Lokomotiva, Slávia.

Kromě ROH byly pověřeny prováděním a organizováním povinné a dobrovolné tělesné výchovy a sportu především ministerstvo školství, věd a umění, ministerstvo pracovních záloh, ministerstvo národní obrany, ministerstvo národní bezpečnosti a některé další státní orgány a instituce.

Přes určité klady a úspěchy se systém přímého státního řízení tělesné výchovy a sportu ukázal jako značně problematický, organizačně složitý a málo účinný. Jako ve všech oblastech veřejného života zakořenil i v oblasti tělesné výchovy a sportu direktivní a centralistický způsob řízení práce, provázený administrováním a silnou ideologizací a politizací, které hrály ve většině přijatých rozhodnutí nejdůležitější roli. Také složitá a mnohokolejná organizace dobrovolné tělesné výchovy a sportu podle pracovišť nevyvážila přednosti u nás tradičního územního a zájmového principu organizace tělesné výchovy a sportu. Neosvědčil se ani protekcionismus armádního sportu.

ATK byl přeorganizován na oddíl reprezentantů ÚDA (Ústředního domu armády), který měl vzhledem k daleko lepším podmínkám dosáhnout prvenství ve všech druzích sportu v Československu s cílem převzít rozhodující část státní sportovní reprezentace. I když ve většině případů se podařilo sportovní cíle splnit, došlo k značné izolaci armádního vrcholového sportu a to jak v tělovýchovném hnutí samém, tak ve vztahu veřejnosti k němu.

Rok 1956 přinesl, XX. sjezdem KSSS a jeho umírněnou, byť prozatím nebývalou kritikou stalinismu, částečné přehodnocení některých metod a postupů vládnoucí garnitury také v Československu, což se promítlo i do tělesné výchovy a sportu. Jedním z bodů usnesení celostátní konference KSČ v červnu 1956 byl i návrh na další zásadní změnu organizační struktury tělesné výchovy a sportu. Po čtyřech letech byl zrušen systém přímého státního řízení tělesné výchovy

(26)

a sportu, který se u nás neosvědčil.³⁸

III.1.2. Děčínská sportovní gymnastika v letech 1945-1955

Na otázku, proč po druhé světové válce zakotvila sportovní gymnastika právě v Děčíne, lze nalézt tedy jednoduchou odpověď. Gymnastické cvičení se k Děčínu váže z hlediska velkého kontinuálního vývoje. Již před válkou exitovaly v Děčíně dvě tělocvičny vybavené gymnastickým nářadím - sokolská na dnešním Masarykově náměstí, nazvaná dle přilehlého hotelu Praha ,,Pražák“

a turnerská v dnešní ulici Riegrova.

V Děčíně bylo využito toho, že tu byl Sokol v ,,Pražáku“ a cvičenci závodící na vyšší úrovni ve vyšším oddíle. Ikdyž byl vývoj přerušen válkou, bylo na co navazovat. Začaly se zde vytvářet oddíly SG, které v TJ začaly fungovat jako výkladní skříně sjednocené československé tělovýchovy. V Děčíně byli poměrně zdatní sportovci ve vyšších oddílech, kteří cvičili na sletech. Dá se tedy říci, že v českém prostředí byly vyšší sokolské oddíly jakýmisi zakladateli české sportovní gymnastiky.

V turnerské tělocvičně, dnešní tzv. ,,sokolovně“ v Riegrově ulici, byl za války zřízen lazaret. Po skončení druhé

světové války začali pomáhat lazaret vyklízet někteří sokolové, kteří před válkou cvičili v tělocvičně v ,,Pražáku“. Ti zde v poválečných měsících obnovené Československé republiky začali rovněž znovu cvičit.³⁹ Bylo ovšem třeba vyřešit rovněž věci majetkové. V lokalitách, kde předtím sídlily německé úřady, byly zřízeny osidlovací úřady. Staraly se o to, aby v každém městě byla zřízená nová infrastruktura

38 KÖSSL, J., – ŠTUMBAUER, J. – WAIC, M., c. d., s. 140-147.

39 Rozhovor s Jaroslavem Rejnartem 28.10.2015.

Ilustrace 4: Zakladatel děčínské sportovní gymnastice Přemysl Veverka v době své závodní činnosti

Ilustrace 3: Hotel Praha na dnešním

Masarykově náměstí v Děčíně, kde se nacházal původní tělocvična pozdější TJ Olympie

(27)

a rovněž převzala správu nad majetky po německých obyvatelích. Bývalý německý lazaret tedy vyklidili Sokolové a upravili bývalou turnerskou tělocvičnu k tomu, aby se v ní znovu mohlo cvičit.

Záležitost tělocvičny se majetkově řešila v rámci Benešových dekretů. Jeden z nich byl dekret o nepřátelském majetku, na který se vztahovala jiná pravidla, než na majetek, jenž se navracel do rukou předchozích vlastníků nebo českých subjektů.⁴⁰ Po válce tam tedy začali sokolové cvičit a současně se začala řešit majetková práva. Tam, kde majetková práva nebyla vyřešena, tam dal osidlovací úřad majetek do tzv. národní správy těm, kteří ho dosud spravovali, v případě bývalé turnerské tělocvičny to byli právě cvičenci, kteří pomáhali tělocvičnu upravovat pro její původní účel. Otázku převodu do vlastnictví po válce, čili zanesení do pozemkové knihy nebo zápis do evidence majetku na katastrálním úřadu, řešili sokolové v únoru 1949 a 20.8.1949 jim byl majetek - tělocvična po turnerech, připsán.

V roce 1946 příchází do Děčína Přemysl Veverka, kterého lze označit za jednoho z hlavních zakladatelů děčínské poválečné sportovní gymnastiky. Nastoupil v Děčíně jako technik Labsko- Oderské plavby a na lodi posiloval a cvičil. V době pracovního volna začal docházet posilovat právě do sokolovny v dnešní Riegrově ulici. Společně s dalšími gymnastickými nadšenci, jako byli například Jan Štverák, Václav Pešek, Pavel Zahálka, Věra Veverková, manželka Přemysla Veverky, Jaroslav Jelínek, Věra Švecová a Karel Filip či jeho manželka Miluše Filipová, začal rovněž docházet do sokolovny na dnešním Masarykově náměstí, do ,,Pražáku“. Současně s Veverkou začal v Děčíně působit ještě Eduard Halamka. Pocházel z nedalekého Rumburku a stal se z něj v pozdější tělocvičné jednotě první vystudovaný metodik sportovní gymnastiky. Na první generaci cvičenců a trenérů vzpomíná dnešní hlavní trenér GSK Spartaku Děčín Jaroslav Rejnart takto: ,,To byli prostě lidé na svém místě - Přemek Veverka a Eda Halamka. Manželé Filipovi se s Veverkou začali kamarádit skrze plavbu. On byl lékárník, ale jeho koníčkem bylo fotografování a právě plavba.

Vzpomínám si, že po bourání ,Pražáku‘ se právě oni zasadili o přestavbu tělocvičny ve Žlebu. Moje manželka Zuzana začínala jako gymnastka právě u Milušky Filipový v mužské části, v Olympii.“⁴¹

Oddíly SG TJ Spartak Děčín a TJ Lokomotiva Děčín

Oddíl TJ Spartak Děčín začal působit v roce 1952 v bývalé turnerské tělocvičně v Riegrově ulici. V této tělocvičně se jako mladí gymnasté začali profilovat právě Přemysl Veverka, jeho manželka Věra Veverková, Jan Štverák či Václav Pešek. Ze starších cvičenců to byl především dvacetisedmiletý František Florian, jehož lze označit za dalšího významného zakladatele děčínské poválečné gymnastiky. Z těchto prvních pováčných cvičenců se později stali také první pováleční

40 Blíže viz: Benešovy dekrety, sborník textů, Praha 2002, s. 111-124.

(28)

trenéři. Svěřenkyně trenéra Františka Floriana, Dana Ficová, byla první děčínskou gymnastkou, jež se zúčastnila MČSR.⁴²

V gymnastickém oddílu TJ Spartak se začala po válce rozvíjet spíše ženská složka sportovní gymnastiky v Děčíně. Začínala zde i Věra Veverková, manželka Přemysla Veverky, narozený v roce 1932, byl prvním cvičencem a zároveň trenérem, odchovaným v Děčíně. Jako trenér působil právě na Spartaku, ovšem v té době se ještě nevzdal závodní kariery a jakožto cvičenec se připravoval v tělocvičně v ,,Olympii“, kde se po zbourání tělocvičny v ,,Pražáku“ v roce 1967 začala profilovat naopak spíše mužská složka děčínské SG.

Před rokem 1948 šlo o dobrovolné spolky, které ještě nebyly v ničem začleněné. Tak rovněž vznikl děčínský Spartak, jehož majetek poté provozovala Karna: ,,Sokolská jednota v tělárně na Riegrovce se v roce 1952 přetransformovala na TJ Spartak. Tělárnu pak převzal patronátní děčínský podnik vyrábějící nářadí s názvem Karna Děčín, později přejmenovaný na Narex, kde jsem pak na konci 60. let nastoupil jako konstruktér. Před rokem 1948 šlo o dobrovolné spolky, které ještě nebyly v ničem začleněné. Tak rovněž vznikl děčínský Spartak. Majetek byl provozován právě Karnou. Důvod ke sjednocení tělovýchovy byl tedy politický. Šlo o to, nespojovat novou socialistickou tělovýchovu se jménem Sokol. Masová tělovýchova byla sloučena do Základní a rekreakční tělesné výchova, takzvanýho ,zetertévéčka‘, ale už Sokol měl svou masovou výchovu , například v turistice a dále měli nižší oddíly. Vyšší oddíly už mohly soutěžit, mimo jiné i v nářaďovém tělocviku.“⁴³

Již v roce 1956 jsou záznamy, že Spartak Děčín začal se specializací. Začal provozovat vyloženě sportovní gymnastiku, která se přímo váže k sokolské předválčné československé gymnastice, což platí i obecně pro tělovýchovu. Hlavními trenéry v tomto období byli manželé Floriánovi, Veverka a Halamka. Tito pak zakládali pozdější TSM.

Výraznými postavami počínající děčínské sportovní gymnastiky po válce byli manželé Anna a František Florianovi, jenž v Děčíně rovněž, jako Veverka, pracoval jako lodník. Právě oni se stali hlavními trenéry

42 Kronika TJ Spartak, 1952-1978. Archiv GSK Spartak Děčín.

Ilustrace 5: Počátky ženské sportovní gymnastiky v TJ Spartak Děčín

(29)

gymnastického oddílu TJ Spartak Děčín, kde později začala svou gymnastickou karieru také jejich dcera Anička. Ženská složka děčínské sportovní gymnastiky byla ovšem výkonnostně slabá až do postavení modernější tělocvičny v nedalekém Horním Žlebu, dodnes označované ,,Olympie“.⁴⁴

V tělocvičně v ,,Pražáku“ byla také v roce 1952 současná sokolská TJ přeměněna na TJ Lokomotiva. Do této jednoty docházeli cvičit jak gymnasté, tak i gymnastky. Nicméně se s pozdější vzůstající výkonností ženské SG na Spartaku začala ženská složka spíše profilovat právě tam.

III.2. Vývoj období let 1956-1968

III.2.1. Vývoj tělesné kultury v ČSR v letech 1956-1968

Dne 20. prosince 1956 byl přijat zákon č. 60 Sb. O organizaci tělesné výchovy. V něm byly stanoveny principy organizace a řízení tělesné výchovy a sportu, které platily s menšími obměnami a opravami až do roku 1989. Klíčová úloha v řízení dobrovolné tělesné výchovy a sportu byla svěřena nově ustanovené specifické společenské organizaci, ČSTV. Kromě ČSTV jako rozhodující organizace se na zajištění funkce systému tělesné kultury podílely ještě další instituce, orgány a organizace. Byl to především Svazarm jako dobrovolná organizace zaměřená v oblasti tělovýchovy a sportu na branné a motoristické sporty, Svaz mládeže a jeho Pionýrská organizace zaměřená na organizování některých forem mimoškolní a mimotřídní tělesné výchovy a sportu a v některých místech na výkonnostní sport mládeže. Dále mělo určité úkoly v oblasti tělesné výchovy a sportu i ROH, které se zaměřilo především na zajišťování rekreační tělesné výchovy a sportu a organizaci masových soutěží v rámci odborů. Ministerstvo národní obrany zajišťovalo armádní vrcholový sport, který byl reorganizován do systému středisek Dukla, dále zajišťovalo výkonnostní sport v armádě a služební tělesnou výchovu. Obdobné úkoly mělo v oblasti tělesné výchovy i ministerstvo vnitra a jím řízené tělovýchovné jednoty Rudé Hvězdy.

Organizace ČSTV spočívala na prolínání územního a svazového organizačního principu.

Nejvyšším orgánem ČSTV byl ústřední výbor, který mezi jednotlivými sjezdy řídil činnost ČSTV.

Podřízenými články pak byly krajské organizace ČSTV v čele s krajskými výbory. Jim podřízené pak byly okresní organizace s okresními výbory. Vlastními právními subjekty v tělesné výchově a sportu byly tělovýchovné jednoty, které měly různou velikost a různý majetek. Tělovýchovné jednoty se dále dělily na oddíly podle jednotlivých druhů sportu a na odbory ZRTV a turistiky.

Kromě této územní organizační struktury existovala ještě struktura svazová tzn., že jednotlivé druhy sportu měly své ústřední svazové orgány, dále svazové orgány na krajích a okresech.

(30)

Do organizační struktury ČSTV se významně promítla změna územní struktury v roce 1960, kdy byl administrativně snížen počet krajů a okresů, s čímž musely korespondovat i změny ve struktuře ČSTV. Nevyhovující stav materiálně technické základny tělovýchovného hnutí, který se začal v tomto období projevovat, měla poté pomoci odstranit svépomocná výstavba a využíváni místních zdrojů.

Konec 60. let přinesl hlubokou krizi komunistického režimu. Jeho protagonisté už nebyli schopni potlačovat stále otevřenější kritiku a projevy nesouhlasu veřejnosti. Celospolečenský kvas vyústil v široké personální změny ve vedeni KSČ a státu na počátku roku 1968. Nové vedení KSČ vyhlásilo akční program a Československo začalo směřovat k všeobecné liberalizaci a demokratizaci, i když stále v rámci doktríny o vedoucí úloze KSČ. Obrodný proces zasáhl i tělovýchovné hnutí. O obnovení činnosti začal usilovat zejména Sokol a některé další po roce 1948 násilně zrušené tělovýchovné, sportovní, turistické a mládežnické organizace. Obrodný proces byl násilně zastaven intervencí SSSR a dalších čtyř států Varšavského paktu 21. 8. 1968. Tato intervence znamenala na dalších více než dvacet let konec snahám o jakoukoliv politickou a společenskou změnu. V českých zemích byl zřízen vrcholný státní orgán pro tělesnou výchovu a sport, ministerstvo mládeže a sportu s třemi odbory, pro tělesnou výchovu, sport a mládež.

V rámci tzv. normalizace, která znamenala konzervaci předlednového systému a znovuupevnění vedoucí úlohy KSČ došlo k tomu, že byly znovu zlikvidovány všechny obnovené nebo obnovující se organizace jako Junák, Sokol, Orel a další. V tělovýchovném hnutí došlo k rozsáhlým kádrovým změnám a k důslednému uplatňování principu vedoucí úlohy KSČ.⁴⁵

III.2.2. SG a děčínské oddíly SG v letech 1956-1968

Toto období ve vývoji sportovní gymnastiky ohraničují OH v Melbourne konané v roce 1956 a OH v Mexiku konané v roce 1968. Od roku 1960, kdy na OH v Římě zazážila československá gymnastka Eva Bosáková, začínala československá SG ve světě pomalu vystrkovat růžky a doma se stávala sportem číslo jedna. V roce 1964 gymnastické žezlo od Bosákové přebrala již Věra Čáslavská, nejúspěšnější československá reprezentantka. Období let 1964-1968 je důležité tím, že v těchto letech urazila výkonnost československých gymnastů a gymnastek velkou cestu a také tím, že v nich byly položeny základy ,,nové“ sportovní gymnastiky Věry Čáslavské, jež dala vzniknout pozdější sportovní gymnastice v 70. letech, kdy se na trůn nejlepší sportovní gymnastiky již dostala malá ruská sportovní gymnastka Olga Korbutová.

Co se týče domácího vývoje československé SG, je třeba na tomto místě uvést informace

45 KÖSSL, J., – ŠTUMBAUER, J. – WAIC, M., c. d., s. 147-151.