Technická univerzita v Liberci
FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ
Katedra: Pedagogiky a psychologie Studijní program: Vychovatelství
Studijní obor Pedagogika volného času (kombinace):
EVALUACE VÝUKOVÉHO PROGRAMU EXPOZICE "ČESKÉ ŠVÝCARSKO – ŽIVOT,
TAJEMSTVÍ, INSPIRACE"
THE EVALUATION OF THE EDUCATION PROGRAM EXPOSITION "BOHEMIAN
SWITZERLAND – LIFE, MYSTERY, INSPIRATION"
Bakalářská práce: 09–FP–KPP–44
Autor: Podpis:
Barbora LOUKOVÁ ………..
Adresa:
Kostelní 2272 407 47, Varnsdorf
Vedoucí práce: PhDr. Jan Činčera, Ph.D.
Konzultant: Mgr. Štěpánka Dlouhá Počet
stran grafů obrázků tabulek pramenů příloh
51 12 1 10 17 7 +1 CD
CD obsahuje celé znění bakalářské práce.
V Liberci dne: 13. 07. 2010
Prohlášení
Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem.
V Liberci dne: 13. 07. 2010. Barbora Louková
Poděkování
Děkuji vedoucímu práce PhDr. Janu Činčerovi, Ph.D. za odborné vedení práce a cenné rady. Dále děkuji Mgr. Štěpánce Dlouhé a Českému Švýcarsku o.p.s. za poskytnutí informací a vytvoření příjemného prostředí při sběru podkladů pro tuto práci. Závěrečné poděkování patří mé rodině, která mě ve studiu podporovala.
Anotace
Bakalářská práce se zabývá evaluací výukového programu v Českém Švýcarsku.
Jejím cílem bylo zhodnotit efektivitu programu. Evaluace je v České republice zatím méně obvyklá, je zpětnou vazbou pro lektora a tvůrce programu.
Všechny informace byly získány pomocí dotazníků od žáků, kteří program navštívili. Dále byli osloveni k vyplnění dotazníku žáci, kteří program neabsolvovali, aby se jednotlivé výsledky mohly mezi sebou porovnat. Data byla analyzována, zpracována a efektivita programu byla vyhodnocena.
Program ovlivňuje znalost fauny Českého Švýcarska, má vliv na patriotismus u místních, nemá vliv na znalost turisticky méně navštěvovaných a méně známých lokalit.
Klíčová slova:
Evaluace výukového programu – České Švýcarsko – smíšený výzkum
Summary
This Bachelor thesis is dealing with the evaluation of the educational program in Bohemian Switzerland. Its objective was to evaluate the effectiveness of that educational program. In the Czech Republic less used evaluation gives a feedback to the lecturer and creator of that program.
All information was obtained through questionnaires from student who visited that program. Furthermore were approached to fill out that questionnaire students, who have not visited that program, to get a comparable result. The data were analyzed, processed and the effectiveness of the educational program was evaluated.
The program affects the knowledge of fauna of the region of Bohemian Switzerland. It has an impact on the patriotism of natives, but has no influence on knowledge about less visited or less famous localities.
Keywords:
Evaluation of educational program – Bohemian Switzerland – multiple research
La anotación
La tesis de bachiller se ocupa con la evaluación del programa educativo en Suiza Checa. Su objetivo fue evaluar la efectividad del programa. La evaluación en la República Checa es menos usual. Representa la reacción para el lector y para el creador del programa.
Todas las informaciones fueron obtenidas mediante los cuestionarios de los alumnos que visitaron el programa. Más fueron pedidos a rellenar el custionario también alumnos que no han pasado por el programa para poder comparar los resultados entre sí. Los datos fueron procesados, analizados y la efectividad del programa fue evaluada.
El programa influye el conocimiento de la fauna de Suiza Checa, el patriotismo especialmente en el caso de la gente local. No influye el conocimiento de las localidades turísticas menos visitadas y conocidas.
Palabras clave:
La evaluación del programa educativo – Suiza Checa – la investigación mixta
6
Obsah
1 Úvod ... 9
2 Environmentální interpretace v České republice a v zahraničí ... 10
2.1 Environmentální interpretace ... 10
2.1.1 Environmentální výchova ... 10
2.1.2 Cíle environmentální interpretace ... 11
2.2 Přístupy k environmentální interpretaci v zahraničí ... 11
2.2.1 Historie environmentální výchovy v zahraničí ... 11
2.2.2 Environmentální interpretace v zahraničí ... 12
2.3 Přístupy k environmentální interpretaci v České republice ... 13
2.3.1 Historie environmentální výchovy v České republice ... 13
2.3.2 Naučné stezky ... 14
2.3.3 Exkurze ... 15
2.4 Evaluace v oblasti environmentální interpretace ... 15
2.4.1 Typy nástrojů pro hodnocení efektivity environmentální výchovy ... 16
2.4.2 Překážky v evaluaci ... 16
2.4.3 Stanovení cílů ... 17
2.4.4 Příklad evaluace programu v Národním parku Great Smoky Mountains, USA………… ... 18
3 Evaluace výukového programu Expozice „České Švýcarsko – život, tajemství, inspirace“ ... 20
3.1 Popis Expozice „České Švýcarsko – život, tajemství, inspirace“ ... 20
3.2 Výukový program Expozice „České Švýcarsko – život, tajemství, inspirace“ ... 21
3.3 Cíle evaluace ... 24
3.4 Metodika výzkumu ... 26
7
3.5 Výběr vzorku ... 27
3.6 Sběr a analýza dat ... 28
3.7 Prezentace výsledků ... 30
3.7.1 Znalost turisticky atraktivních lokalit Českého Švýcarska ... 30
3.7.2 Znalost živočichů, kteří žijí v Českém Švýcarsku ... 34
3.7.3 Odhodlanost respondentů k výletu do Českého Švýcarska ... 37
3.7.4 Hodnocení patriotismu u místních ... 39
3.7.5 Zamyšlení nad souvislostmi ve vztahu člověk – krajina ... 41
3.7.6 Hodnocení programu v expozici a získaných informací z programu .. 44
3.8 Diskuze ... 46
4 Závěr ... 48
5 Literatura ... 49
6 Seznam příloh ... 51
8
„Nedědíme Zemi od svých předků, ale půjčujeme si ji od svých dětí.“
Antoine de Saint Exupéry
9
1 Úvod
Environmentální výchova je v současné době velmi rozvíjena a zabývá se jí velké množství vzdělávacích institucí po celém světě. Pomocí environmentálních programů se seznamují především děti s tím, jak funguje příroda a přírodní cykly, jak mohou přírodě pomoci, aby zůstala stále zdravá, krásná a jedinečná.
Environmentální programy, které mají za úkol naučit účastníky pochopit přírodu kolem nás a utvářet si pozitivní vztah ke krajině, by měly být propracovány do detailů a většinou je struktura tvořena opravdu velmi dlouhou dobu.
Nástrojem k měření efektivity výukového programu je evaluace, která je náročná, ale důležitá. Evaluace je zpětnou vazbou pro lektora programu, pro tvůrce programu, ale i pro financující subjekt.
Evaluace je výzva, kterou zkušení lektoři a tvůrci programů rádi přijmou a ocení. V České republice se zatím málo institucí může chlubit zpracovanou evaluací svého programu. Proto by tato práce měla být hodnotná jako prostředek k dalšímu zdokonalování výukového programu.
10
2 Environmentální interpretace v České republice a v zahraničí
2.1 Environmentální interpretace
Slovo environmentální pochází z anglického slova environment, které slovník překládá jako životní prostředí. Pojem interpretace pochází z latinského slova interpretari, které znamená výklad, či smysl.1 Čeština si výraz environmentální interpretace převzala z angličtiny (environmental interpretation) a počeštila jej, avšak musí být pochopen její smysl.
„Environmentální interpretace je chápána jako proces sdělování významů a informací o přírodních zdrojích a jejich souvislostech s člověkem, s cílem změnit chování návštěvníků přírodních oblastí.“2
„Environmentální interpretace je v České republice považována za součást environmentální výchovy a je realizována především správami jednotlivých chráněných oblastí. Ty organizují naučné výlety pro návštěvníky, budují pro ně naučné stezky nebo organizují naučné výlety pro skupiny návštěvníků.“3
2.1.1 Environmentální výchova
Environmentální výchova se často definuje třemi hlavními cíly: „posílení našeho vědomí a porozumění ekonomické, sociální a ekologické provázanosti v městských i venkovských oblastech; poskytnout každému příležitost dosáhnout znalostí, hodnot, názorů, odpovědnosti a dovednosti k ochraně a zlepšování životního prostředí a tvořit nové vzorce chování jednotlivců, skupin i společnosti jako celku vstřícné k životnímu prostředí.“4
Jinými slovy, environmentální výchova umožňuje pochopit vztahy mezi člověkem a přírodou, porozumět a napomáhat trvale udržitelnému rozvoji, vede k zamyšlení nad svými postoji a chováním k životnímu prostředí, podněcuje kritické
1 Wikipedie, otevřená encyklopedie – Interpretace [online]. [cit. 2010-20-01].
<http://cs.wikipedia.org/wiki/Interpretace>.
2 KNAPP, D.; VOLK, Trudi L.; HUNGERFORD, Harold R. The Journal of Environmental Education. Madison: Spring 1997. Vol. 28, Iss. 3; pg. 24, 11 pgs.
3 ČINČERA, Jan: Úvod do environmentální výchovy. In: Tři cesty k pedagogice volného času.
ČINČERA, J., KAPLÁNEK, M., SÝKORA, J. Brno, Tribun EU, 2009, s. 53. ISBN 978-80-7399- 611-6.
4 Tbilisi Declaration 1977 [online]. [cit. 2010-20-01]. <http://www.gdrc.org/uem/ee/tbilisi.html>.
11
myšlení. Je důležité si uvědomit, že každý člověk může přispět k pozitivnímu působení na náš svět.
2.1.2 Cíle environmentální interpretace
Podle autorů K. N. Youngentob a M. E. Hostetler znamená environmentální interpretace proces, který pozitivně ovlivňuje myšlení a chování návštěvníků přírody vzhledem k životnímu prostředí. Jeden z hlavních cílů environmentální interpretace je, aby každý člověk pochopil přirozené vztahy v přírodě. Programy environmentální interpretace by měly být zaměřeny na velmi široké spektrum účastníků. Měly by počítat např. s různým věkem účastníků a vzděláním. Ideálním řešením je, pokud mají programy odstupňované úrovně, obsahují příklady věcí, se kterými se účastník každodenně setkává, tudíž si je dovede mnohem lépe představit. Lektor by neměl zapomenout, že méně je někdy více. Lidé se chtějí ve své volném čase bavit, takže by je měl program zaujmout nenásilnou a poutavou formou.5
Knapp, Volk a Hungerford vysvětlují environmentální interpretaci obdobně.
Hlavní cíl environmentální interpretace je proenvironmentální chování návštěvníka v přírodě. Program musí působit na člověka tak, aby ho vyprovokoval k zamyšlení nad svým jednáním a vztahem k životnímu prostředí, měl by prezentovat celek, ne část. Dalším cílem environmentální interpretace není výuka, ale výzva či podnět.
Program pro děti by neměl být zjednodušený program pro dospělé.6
2.2 Přístupy k environmentální interpretaci v zahraničí
2.2.1 Historie environmentální výchovy v zahraničí
Environmentální výchova se v zahraničí začala projevovat na přelomu 19.
a 20. století ve volnočasových hnutí, např. v USA ve woodcraftu a v Anglii ve skautingu. Obě hnutí měla společný pohled na přírodu – ochraňovat ji, být jejím přítelem. Již naši předkové chránili určitou, pro ně důležitou část svého okolí, své přírody. Pohledem blíže k současnosti byl získán „hmatatelný“ důkaz o ochraně
5 YOUNGENTOB, Klara N.; HOSTETLER, Mark E. Environmental Interpretation: How to Communicate Persuasively [online]. c2003, poslední revize duben 2009, [cit. 2010-20-01].
<http://edis.ifas.ufl.edu/uw182>.
6 KNAPP, Douglas; VOLK, Trudi L.; HUNGERFORD, Harold R. The identification of Empirically Derived Goals for Program Development in Environmental Interpretation. Journal of Environmental Education, 1997, vol. 28, no 3. p. 24-34.
12
přírody. Je důležité zmínit zakládání prvních tzv. rezervací v 19. století, později nazývaných jako národní parky či chráněné krajinné oblasti.7
Environmentální výchova získává podobu ve druhé polovině 20. století.
Lidem docházely následky znečištěného prostředí a dohnaly je k nutnosti situaci řešit. Významným mezníkem byl rok 1972, „kdy byla ve Stockholmu zahájena Konference Spojených národů o lidském životním prostředí, která správně označila hlavní ekologické problémy a vyzvala k okamžitým akcím na jejich řešení jak v jednotlivých státech, tak na mezinárodním poli.“8 Již v roce 1977 v Tbilisi na konferenci o environmentální výchově byla přijata definice environmentální výchovy, která byla již uvedena, viz kapitola Environmentální výchova str.
Postupem času se přišlo na fakt, že nestačí zahrnovat jedince pouze znalostmi z ekologie, protože to nezajistí odpovědné chování k přírodě. V 80. letech 20. století se v Severní Americe, podle nového principu, má začít s rozvíjením empatie k přírodě již u malých dětí (environmentální senzitivita). Postupně se jim vysvětlují jednoduché ekologické principy a později se učí analyzovat environmentální problémy a konflikty. Důležité je, že si žáci vše sami vyzkouší, je kladen důraz na získání výzkumných a akčních dovedností a znalostí.9
Začaly se vyvíjet alternativní přístupy k environmentální výchově, např.
výchova o Zemi (earth education), globální výchova, hlubinná ekologie, mimo jiné i environmentální interpretace. Stále se environmentální přístupy rozvíjí, zdokonalují a uzpůsobují se konkrétním potřebám a nyní pronikají do celého světa.
2.2.2 Environmentální interpretace v zahraničí
Jeden ze způsobů environmentální interpretace jsou naučné stezky, které jsou v zahraničí pojaty jinak než u nás. V České republice se zatím dává přednost
„poznávání lokálních rostlinných či živočišných druhů, případně vysvětlení souvisejících ekologických konceptů. V zahraničí jsou naučné stezky obohaceny
7 MOLDAN, Bedřich. Globální problémy životního prostředí [online]. Poslední revize 18. května 2005 [cit. 2009-12-09]. <http://www.czp.cuni.cz/knihovna/Publikace/global/default.htm>.
8 MOLDAN, Bedřich. Globální problémy životního prostředí [online]. Poslední revize 18. května 2005 [cit. 2009-12-09]. <http://www.czp.cuni.cz/knihovna/Publikace/global/default.htm>.
9 RVP Metodický portál WIKI – Environmentální výchova [online]. Poslední revize 2. prosince 2009 [cit. 2010-20-01].
<http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogicky_lexikon/E/Environment%C3%A1ln%C3%AD_v%C3%
BDchova>.
13
o interaktivní prvky (úkoly, hádanky, hry).“10 Pouhý netradiční vzhled tabulí v zahraničí napoví návštěvníkovi téma naučné stezky, což se většinou v České republice, kde jsou tabule vesměs vedené v podobném duchu, říci nedá.
Pro návštěvníky chráněných oblastí v Severní Americe jsou naučné stezky – tzv. Earth Adventures, velmi dobře propracovány. Nejsou moc dlouhé, měří zhruba od jednoho do pěti kilometrů. Jsou zábavné, podporují učení pomocí zkušeností, účastník se vede sám, navazuje přímý kontakt s přírodou. K dispozici dostane návštěvník brožuru, která ho provází celou stezkou, je vždy tematicky zaměřená.
Např. stezka s názvem „Oh Deer!“ ilustruje pobyt srnce v přírodě. Návštěvník na sebe vezme roli srnce a poznává okolí z jeho pohledu. Objevuje a získává dovednosti, které potřebuje k přežití v přírodě. Earth Adventures obsahují praktické aktivity, příběh se završením, zamyšlení se nad přírodou, odkazy na historii přírodní lokality, příležitosti spolupráce (ne vždy jde stezku jednotlivec, navštěvují je i rodiny, třídy a další skupiny) a návrhy k promyšlení, jak jedinec může snížit dopady na životní prostředí.11
2.3 Přístupy k environmentální interpretaci v České republice
Environmentální interpretace v České republice pod tímto pojmem není skoro známa. Jedinec si spíše představí působení chráněných krajinných oblastí, či národních parků, které většinou spravují naučné stezky, připravují exkurze, naučné programy, brigády na pomoc přírodě, apod.
2.3.1 Historie environmentální výchovy v České republice
Environmentální výchova v České republice se začínala utvářet na přelomu 19. a 20. století ve volnočasových hnutí, především v trampských hnutí, woodcraftu a skautingu, která se zaměřovala na osobnostní rozvoj jedince a dále na jeho kladný vztah k přírodě a pozitivní působení na své okolí. V šedesátých letech minulého století vzniká několik dalších organizací, zaměřených primárně na ochranu přírody.
V sedmdesátých letech je to Hnutí Brontosaurus a Český svaz ochránců přírody.
10 KĘDZIOR, Jolana, ČINČERA, Jan: Význam environmentální interpretace pro individuální a rodinnou turistiku. In: Tři cesty k pedagogice volného času. ČINČERA, J., KAPLÁNEK, M., SÝKORA, J. Brno, Tribun EU, 2009, s. 83. ISBN 978-80-7399-611-6.
11 WARNER, Alan: Creating Earth Adventures: Self-Guided Programs to Connect Children with Nature. Green Teacher, 2009, Issue 85, p. 3-8. ISSN 1192-1285.
14
Ovšem tato hnutí měla dopad spíše na menší část tehdejší společnosti, proto se environmentální výchova již v jiném duchu začala šířit do škol. Doba nebyla bohužel dalšímu rozvoji environmentální výchovy, oproti Západu, příliš nakloněna, přešla v ekologickou výchovu, která většinou poskytovala důraz pouze na znalosti. Po roce 1989 se naskytly nové příležitosti, jak pozvednou environmentální výchovu. Lidé měli povědomí o základních faktech spojených s ochranou přírody, ale to již nemělo skoro žádný vliv na jejich jednání. Ze zahraničí si vzala inspiraci střediska ekologické výchovy, která profesionálně působí pomocí ekologických výukových programů jak na školní, tak i mimoškolní činnost. Dostupnost informací začala dávat podněty k dalším odvětvím environmentální výchovy (globální výchova, výchova o Zemi,…). Stále se Česká republika v oblasti environmentálního vzdělávání učí, jak správně a efektivně působit na člověka.12
2.3.2 Naučné stezky
„Naučná stezka je vlastně vybraná trasa, která je doplněna panely s informacemi o tom, co můžeme v jejím okolí vidět. Jít po naučné stezce znamená dovídat se o přírodě a historii bez učení. Zavede nás na místa, která bychom často ani nenašli.“13 Naučná stezka je určena především pro pěší a cyklisty, naleznou se stezky i pro lyžaře, vodáky i tělesně postižené. V České republice se naučných stezek nachází odhadem kolem čtyř set. Číslo bohužel není konečné, protože stále chybí celkový přehled všech naučných stezek.
Internetová stránka www.stezka.cz obsahuje přehled relativně slušný, stále se rozšiřuje a aktualizuje, ale např. z Českého Švýcarska není uvedena ani jedna z pěti naučných stezek.14
Nejstarší naučná stezka v Čechách se nachází v Národním parku České Švýcarsko. Jejím autorem je rodák z Krásné Lípy Rudolf Kögler, odtud název Köglerova naučná stezka. Geologicky bohatá krajina vybízela k myšlence vytvořit vycházkovou přírodovědeckou trasu, která bude vedena při lužickém zlomu
12 ČINČERA, Jan: Environmentální výchova ve volnočasových organizacích: možnosti a výzvy. In:
Tři cesty k pedagogice volného času. ČINČERA, J., KAPLÁNEK, M., SÝKORA, J. Brno, Tribun EU, 2009, s. 57-61. ISBN 978-80-7399-611-6.
13 DRÁBEK, Karel. Naučné stezky a trasy: Praha a Středočeský kraj. 1. vyd. Praha: Dokořán, 2005.
275 s. ISBN 80-7363-044-3.
14 DRÁBEK, Karel. Naučné stezky a trasy: Praha a Středočeský kraj. 1. vyd. Praha: Dokořán, 2005.
275 s. ISBN 80-7363-044-3.
15
(„odděluje žulovou oblast od pískovcové“15). Stezka byla slavnostně zpřístupněna 12. října 1941. Doba po válce již nebyla příznivá a existence stezky nebyla vhodná.
Kögler zemřel roku 1949 a nikdo další stezku nespravoval. „Byly snahy o znovuobnovení a to se podařilo v letech 2003-2006. Köglerova naučná stezka nyní tvoří okruh zhruba 20 km, který začíná a končí v Krásné Lípě, dnes sídelním městě Správy Národního parku České Švýcarsko. V úseku mezi Vápenkou a Vlčí horou trasa navazuje na stezku tehdejší“ (ta byla dlouhá 12 km).16
2.3.3 Exkurze
Slovník cizích slov vysvětluje exkurzi jako návštěvu, zájezd, nebo výlet za vzdělávacím, nebo poznávacím účelem. Exkurze ve spojení s environmentální interpretací představuje program, který bude atraktivním představením seznamovat účastníky s určitou přírodní oblastí.
V České republice se situace zlepšuje. Exkurze by neměl být z velké části dlouhý monolog průvodce, ale aktivní program, při němž se účastník dozví příslušné informace zábavnou a atraktivní formou. Exkurze by měla být obohacena aktivitami, při kterých účastníci poznávají krajinu prožitkem.
2.4 Evaluace v oblasti environmentální interpretace
Evaluace znamená proces, který hodnotí efektivitu a kvalitu environmentálních programů. Evaluace shromažďuje a analyzuje informace o charakteristice, aktivitách, cílech a výstupech programu. Evaluace je důležitá ve dvou základních bodech, první bod je program – evaluace může pomoci ke zdokonalení programu, k získávání sponzorů a k propagaci. Druhý bod je lektor programu – lektor se chce dále zlepšovat, chce učit efektivněji a to se také odráží na kvalitě a důvěryhodnosti programů.17
Evaluace ukazuje výsledky práce, která stála určité úsilí a finance. Lektor musí být schopen prokázat, že něčeho dosáhl pomocí finančních prostředků, které
15 Köglerova naučná stezka Krásnolipskem: průvodce. 1. vyd. Krásná Lípa: Město Krásná Lípa, 2006. 78 s.
16 Köglerova naučná stezka Krásnolipskem: průvodce. 1. vyd. Krásná Lípa: Město Krásná Lípa, 2006. 78 s.
17BENNETT, D.B. Evaluating Environmental Education in Schools - A practical guide for teachers.
UNESCO-UNEP, 1984.
16
mu byly poskytnuty. Financující subjekt by měl umět ze zprávy či prezentace vyčíst, že výsledky evaluace jsou spolehlivé.18
Evaluace není v České republice prozatím běžná. Možná proto, že je náročná na přípravu a vyžaduje specifické znalosti v mladém oboru. Mnoho středisek environmentální výchovy se chlubí čísly – kolik programů za rok uvedly, kolik návštěvníků jimi prošlo, ale nikde nenajdeme, zda si účastníci také něco odnesli.
Jako evaluační nástroj používají většinou pouze nestrukturované pozorování.
2.4.1 Typy nástrojů pro hodnocení efektivity environmentální výchovy Aby byla evaluace provedena správně, používá se pro větší přehlednost rozdělení tří typů nástrojů pro hodnocení efektivity environmentální výchovy:
1. Hodnocení kvality navrženého programu (formativní evaluace) – hodnocení nového navrženého programu, který nesleduje jeho opravdový, reálný dopad na účastníky. Je využitelný pro tvůrce programů.
2. Hodnocení efektivity realizovaného programu (sumativní evaluace) – vyhodnocuje vliv programu na celou skupinu. Pokud jsou definovány cíle příliš obecně, hodnocení bude špatně proveditelné.
3. Měření ekogramotnosti v regionu – Ve vztahu k evaluaci programu může být gramotnost využita jako zdroj pro evaluaci potřeb.19
2.4.2 Překážky v evaluaci
Čas je největším nepřítelem lektora, který zpracovává a uvádí program.
Lektor by si ho měl umět správně zorganizovat, rozplánovat celý program tak, aby byl veškerý čas dostatečně využitý. Měl by počítat s místem pro evaluaci a rozvrhnout ji. Lektor by si měl ujasnit priority evaluace, jaké informace jsou pro něj důležité a jaké nejsou. 20
18 STOKKING, H.; van AERT, L.; MEIJBERG, W.; KASKENS, A. Evaluating Environmental Education. IUCN Commission on Education and Communication CEC, Gland, Switzerland and Cambridge, UK, 1999. 134 s. ISBN 2-8317-0499-5.
19 ČINČERA, J. Environmentální výchova: od cílů k prostředkům. Brno: Paido, 2007. 116 s. ISBN 978-80-7315-147-8.
20 BENNETT, D.B. Evaluating Environmental Education in Schools - A practical guide for teachers.
UNESCO-UNEP, 1984.
17
Méně zkušený lektor si může klást otázku: Jak mohu být objektivní v hodnocení svého programu? Zde si musí uvědomit, jak je důležité podívat se na program kriticky, jinýma očima a být k sobě upřímný. Pomůže tím nejenom sobě, ale všem účastníkům programu, ve svém růstu. „Pro jednodušší práci lektor může následovat čtyři jednoduché kroky: 1. rozhodnout, co je důležité evaluovat, 2. plán evaluace, 3. provádění evaluace, 4. zpracování výsledků.“21 Pro další příklad je v Příloze č. 1 uvedeno 13 kroků evaluace od autorů Stokking, K., van Aert, L., Meijberg,W., Kaskens, A.22
Pokud si není realizátor projektu jistý, že by evaluaci zvládnul, může si najmout nestranného evaluátora, pozorovatele, který evaluaci provede. Pomůže ohodnotit i samotného lektora, který se touto cestou dozví zpětnou vazbu.
Lektor také může provést pilotní výzkum na malé skupině, která bude podobná cílové skupině určitého programu. Zkontroluje aspekty jako je jasnost a srozumitelnost otázek a časová náročnost.23
Další problém, který může nastat, se nazývá „guinea pig effect“. Studenti, kteří jsou testováni, mohou mít snahu se před lektorem ukázat v lepším světle. Tudíž neodpovídají podle sebe, ale spíš jak by měli odpovídat.
2.4.3 Stanovení cílů
Základ každého programu je v jasném definování jeho cílů. Cíle by měly splňovat známou zkratku SMART: specific – konkrétní, measurable – měřitelné, achievable – dosažitelné, relevant – platné, trackable – zpětně sledovatelné.
Programem chce lektor působit na účastníkovy znalosti, dovednosti, hodnoty a postoje. Nejobtížněji měřitelné jsou právě hodnoty a postoje.
Když jsou stanoveny cíle a účely programu, musí se definovat, co přesně bude v evaluaci hodnoceno. Zda fungování celé organizace, nebo jen její části, pozice organizace na trhu, či kvalita a efektivita produktů/programů organizace.24
21 BENNETT, D.B. Evaluating Environmental Education in Schools - A practical guide for teachers.
UNESCO-UNEP, 1984.
22 STOKKING, H.; van AERT, L.; MEIJBERG, W.; KASKENS, A. Evaluating Environmental Education. IUCN Commission on Education and Communication CEC, Gland, Switzerland and Cambridge, UK, 1999. 134 s. ISBN 2-8317-0499-5.
23 BENNETT, D.B. Evaluating Environmental Education in Schools - A practical guide for teachers.
UNESCO-UNEP, 1984.
18
2.4.4 Příklad evaluace programu v Národním parku Great Smoky Mountains, USA
V létě 2008 se rozhodli pracovníci Národního parku Great Smoky Mountains evaluovat své dosavadní environmentální programy. Programy nabízejí studentům příležitost prozkoumat přírodu pomocí empirického učení a outdoorových aktivit.
Programy podněcují environmentální znalosti, postoje, osobnostní růst a spolupráci ve skupině. Trvají 3-5 dní.
Měří se vliv programu na postoje a chování účastníků, vývoj vedoucích schopností, kolektivní práce. Zkoumá se efektivita programů, aby mohly být zlepšovány, dopady programů na účastníky a dosažení cílů. Faktory ovlivňující programy: délka programu, velikost skupiny, příprava. Byly zjištěny krátkodobé vlivy, avšak dlouhodobé vlivy programů po 1 měsíci klesaly. Zjistilo se, že pokud má skupina menší počet účastníků (do 15, venkovní programy do 10), má lepší výsledky.
Systém evaluace byl založen na teoretických základech a vyjasněných cílech programu. Byl prováděn pilotní výzkum, který byl následně přepracován z důvodu přehlednosti, platnosti a spolehlivosti. Byly vyvinuty čtyři indexy, které byly měřeny pomocí pětibodových škál:
• „Index spojení s přírodou (connection-with-nature index) – byl složen ze sedmi bodů a založen na čtyřech předpokladech: a) jak se studenti cítili venku v přírodě, b) studenti mají pocit, že jsou součástí přírody, c) studenti se aktivně zapojili do pozorování okolí, d) studenti projeví zájem o otdoorové aktivity.
• Index péče o životní prostředí (stewardship) – byl složen ze sedmi bodů, měřící postoje účastníků, týkající se zachování životního prostředí, jejich záměry a chování k životnímu prostředí.
• Index zájmu o učení a objevování (discovery) – byl složen z pěti bodů, studenti změří míru zájmu o poznávání kulturního dědictví a jejich zájem o zkoumání témat v různých rovinách.
24STOKKING, H.; van AERT, L.; MEIJBERG, W.; KASKENS, A. Evaluating Environmental Education. IUCN Commission on Education and Communication CEC, Gland, Switzerland and Cambridge, UK, 1999. 134 s. ISBN 2-8317-0499-5.
19
• Index znalosti a povědomí o národním parku a biodiverzity (awareness) – osm tvrzení s možnostmi odpovědí pravda/lež/nevím, tvrzení se týkají exotických druhů, biodiverzity a národního parku.“25
Dále se zkoumal vliv předchozích znalostí a zkušeností studentů.
Využívaly se metody výzkumu pretestu, posttestu a posttestu po třech měsících. Výsledky výzkumu vyšly takové, že ihned po programu zůstaly všechny čtyři indexy velmi vysoko. Po třech měsících zůstal statisticky významným indexem ve výsledku index péče o životní prostředí a index znalostí a povědomí. Nicméně zájem studentů o spojení s přírodou a učení a objevování pomalu vymizelo, pohodlí domova zde asi vítězí.
25STERN, Marc J.; POWELL, Robert B., ARDOIN, Nicole M. What Difference Does It Make?
Assessing Outcomes From Participation in a Residential Environmental Education Program.
The Journal of Environmental Education. Madison: Summer 2008. Vol. 39, Iss. 4; pg. 31, 13 pgs.
20
3 Evaluace výukového programu Expozice „České Švýcarsko – život, tajemství, inspirace“
3.1 Popis Expozice „České Švýcarsko – život, tajemství, inspirace“
Obecně prospěšná společnost České Švýcarsko vznikla v roce 2001, její vznik byl podnícen absencí podobné organizace, která by zajišťovala aktivity a programy související s rozvíjením turistiky a ochrany přírody v národním parku České Švýcarsko. V roce 2007 bylo slavnostně otevřeno nové sídlo obecně prospěšné společnosti s názvem Dům Českého Švýcarska, ve kterém byla vytvořena interaktivní expozice České Švýcarsko – život, tajemství, inspirace – která je předmětem tohoto výzkumu. Dále se v Domě Českého Švýcarska nachází informační centrum, konferenční místnosti, ubytovací prostory a kanceláře pracovníků. Obecně prospěšná společnost České Švýcarsko nabízí stálé výukové programy pro děti od 3 – 18 let, vzdělávací semináře a workshopy pro dospělé, vše týkající se oblasti environmentální výchovy, šetrného cestovního ruchu, ekoporadentství, marketingu, apod.
Dvoupatrová expozice „České Švýcarsko – život, tajemství, inspirace“ je výzvou pro všechny lidské smysly. Nejdříve účastník projde symbolem Českého Švýcarska – Pravčickou bránou a dostane se do světa, ve kterém objevuje krajinu, faunu, floru a historii národního parku. Návštěvník může nahlédnout do dalekohledů na symbolické rozhledně, zatočit si mlýnskými lopatami, vyšplhat na menší lezeckou stěnu, nahlédnout do spousty šuplíků, které obsahují většinou ukázky hmyzu. Může si spustit krátké filmy o živočiších a květeně Českého Švýcarska, na zemi objeví stopy lesních zvířat, projde se po mechu, odkryje kámen, pod kterým se cosi skrývá… Když se návštěvník zaposlouchá, uslyší nejen křik čápa, ale také vítr, který pohání větrný mlýn, cinkot zvonku kapličky a šumění potoka. Zvuk vody je ale opravdový, podél rybího přechodu se sejde do míst, kde se nachází nora s pelíškem jezevce a čtyři stoly plné podnětů, vybízejících k prozkoumání (fotografie viz Příloha č. 2).
Na stole turisty najdeme staré německé mapy, kompas, knižní průvodce krajinou, ale také dřívější výbavu běžného turisty, či malý model podstávkového domu, který je pro oblast typický (fotografie viz Příloha č. 3).
21
U stolu přírodovědce nesmí chybět velké množství sušených bylinek, herbářů, ukázek kožešin, mikroskopy a hmatové sáčky, které skrývají tajné předměty. Stolu dominuje fonograf, který po stisknutí tlačítka přehraje zvuky různých zvířat, která žijí ve zdejší krajině (fotografie viz Příloha č. 3).
Stůl archeologa je obohacen mnoha fotkami z pravěkého naleziště Okrouhlík, ukázkami dřívějších skalních znamení a kovářských výrobků. V písku si může sám účastník zkusit práci archeologa, když odkrývá kusy rozbitých hliněných nádob (fotografie viz Příloha č. 4).
Na stole umělce leží veduta s Pravčickou bránou, využívá výtvarné techniky frotáže, která po použití papíru a pastelky krásně na papíře vystoupí (fotografie viz Příloha č. 4).
Po prozkoumání všech pracovních ploch a šuplíků stolů si může účastník sám pustit čtyřminutový film o geologickém vzniku krajiny Českého Švýcarska, doplněný o přímou ukázku jednotlivých hornin. Po skončení se návštěvník přemístí do kinosálu, kde na něj čeká sedmnáctiminutový film Krajina tajemství o Českosaském Švýcarsku. Film není snůškou informací, ale emotivním zážitkem.
Všechny nápisy a komentáře v expozici jsou české a německé, což napomáhá k větší návštěvnosti z nedalekého Německa.
3.2 Výukový program Expozice „České Švýcarsko – život, tajemství, inspirace“
Předmětem výzkumu je výukový program s lektorem v expozici, který si objedná školní instituce. V ideálním případě pracuje lektor s jednou třídou (průměrně 25 dětí). Program je dlouhý 2 – 3 hodiny, dle potřeb zadavatele.
Cíle programu
Cíle byly stanoveny realizátorem programu. Na začátku evaluace výukového programu byly některé cíle přeformulovány evaluátorem a doplněny o výstupy a indikátory, které slouží jako další nástroje výzkumu.
„Vyzdvihovat klenoty krajiny Českého Švýcarska (přírodní zajímavosti, lidové památky). Cílem je myšleno, že se mají účastníci dozvědět o zajímavých místech a památkách v krajině Českého Švýcarska, poznat zdejší typickou architekturu a objevit jedinečnost národního parku.
22
Vyvolávat zaujetí a informovat (obrazy, zvuky, interaktivní exponáty), nikoliv poučovat (textem). Cíl představuje expozici, která má být svou funkčností podnětnou pro účastníky, sami mají chuť vše prozkoumat a objevovat. Nemá zahrnout účastníka množstvím kusých informací.
Nalákat k výletu do přírody. Expozice má přesvědčit účastníka k tomu, aby chtěl navštívit krajinu Českého Švýcarska.
Odklánět nápor turistů od nejnavštěvovanějších míst, upozornit na místa méně známá. Expozice upozorňuje na méně známá místa v národním parku, chce se předejít pravidelnému velkému náporu turistů na nejznámějších místech (Pravčická brána, Edmundova soutěska). Velká návštěvnost, vyskytující se pouze na několika málo místech v Českém Švýcarsku, nemá pozitivní vliv na krajinu.
Podněcování patriotismu u místních. Expozice chce v obyvatelích, žijících blízko národního parku, vzbudit pozitivní vztah k tomu, že žijí v těsné blízkosti krajiny Českého Švýcarska a mohou ji kdykoliv navštívit a poznávat.
Vést zamyšlení o vztahu člověk – krajina (konfrontace divoké přírody bez zásahu člověka s kulturní krajinou).“26 Účastníci expozice by si měli uvědomit, jak vypadá krajina, která je bez zásahu člověka.
Časový plán programu v expozici:
- Uvítání žáků, krátké povídání o národním parku České Švýcarsko, nastínění, co je čeká v následujících 2 až 3 hodinách, několik doplňujících otázek dle stáří žáků (Kdo ví, co je národní park? Kdo zná další národní parky v České republice?). (5 minut)
- Volný pohyb po horním patře, žáci mohou všechno libovolně prozkoumat, podle jejich zájmu nechat dostatek času. Klást důraz na to, že se vše může osahat a otvírat. (15 – 20 minut)
- Lektor se žáky odchází do dolního patra, pouští geologický film o vzniku krajiny Českého Švýcarska. Nesmí se zapomenout na příklady nerostů, které jsou dokola celé místnosti, vztahující se ke geologickému filmu (např. kus čedičové skály). Po filmu se diskutuje o tom, co žáci viděli. Rozdělí se do skupin dle počtu žáků (ideálně po 3 – 4) náhodným dělením (např. lektor při filmu nalepí barevné papírky na záda žáků). (10 minut)
26 autorem cílů je o.p.s. České Švýcarsko
23
- Když jsou žáci rozděleni do skupin, lektor jim rozdá pracovní listy s úkoly, vždy jeden arch do skupiny, odpovědi na otázky naleznou v obou patrech expozice. Samozřejmě se žáci mohou vždy na cokoliv zeptat. (60 – 90 minut) - Po splnění všech úkolů z pracovních listů žáci odchází do kinosálu, kde se
jim promítne film Krajina tajemství, lektor krátce uvede. (20 minut)
- Při promítání filmu lektor vyhodnotí pracovní listy a připraví odměny pro všechny zúčastněné. Po skončení filmu s žáky projde správné odpovědi, vyhlásí výsledky a na závěr diskutuje se žáky o programu, zodpovídá dotazy.
Nakonec se rozloučí a poděkuje žákům za výbornou práci. (10 – 15 minut) - Pokud má být program delší, může lektor zvážit přidání promítání ještě
jednoho filmu o Českém Švýcarsku, nebo zařadit vhodnou aktivitu.
Jak je již zmíněno výše, výukový program v expozici využívá hmat, sluch, čich a zrak. Program je uzpůsobený pro všechny věkové kategorie a jednotlivé úkoly z pracovních listů jsou propojené s expozicí.
Lektor vždy naslouchá potřebám skupiny. Pokud vidí, že je s nějakým úkolem problém, nemusí se vždy řídit jeho pevným rámcem. Lektor by měl být zkušený, expozici by měl velmi dobře znát. Často se stává, že žáci nevědí, v jakých místech expozice mají hledat odpověď na uvedené otázky. Určitě by měl mít znalosti o krajině Českého Švýcarska, živočiších a rostlinstvu, protože vždy se najde zvídavý žák, který položí lektorovi nějakou záludnou otázku. Fotografie dětí v expozici se nachází v Příloze č. 5.
Rozdělení programů dle přehlednosti na dvě věkové kategorie 1. věková kategorie:
- mateřské školy až 2. třída základní školy, - 3. – 4. třída základní školy.
2. věková kategorie:
- 5. – 7. třída základní školy, - 8. – 9. třída základní školy,
- všechny čtyři ročníky střední školy.
Programem pro věkovou kategorii 3 – 10 let provází mlynářský tovaryš Pumphut, který žil a procestoval krajinu Českého Švýcarska. Lektor má k dispozici maňáska. Pracovní listy jsou uzpůsobené věku dětem, pro mateřské školy až 2. třídu
24
základní školy jsou připraveny obrázkové úkoly, ke kterým lektor vždy uvede zadání a děti kontroluje. Děti ze 3. a 4. třídy, mají pracovní listy s textem, který si ve skupince přečtou. Lektor je nápomocen a stále skupinky kontroluje.
Program pro věkovou kategorii 10 – 19 let je nazvaný Za tajemstvím Českého Švýcarska a je rozdělen do čtyř sektorů – archeologa, přírodovědce, turisty a umělce.
Úkoly jsou náročnější na hledání odpovědí, vážou se více na dovednosti, které by měl žák v tomto věku již mít. Samozřejmě opět všechny odpovědi najde v expozici.
Lektor je zde jako kontrolor, žáci pracují zcela samostatně. Lektor může napovědět, ale jen do určité míry.
3.3 Cíle evaluace
Cílem evaluace je vyhodnocení efektivity výukového programu Expozice Českého Švýcarska – život, tajemství, inspirace. Výukový program v expozici funguje od roku 2007 a do této doby byl evaluován pouze nestrukturovaným pozorováním realizátory programu.
Evaluace odpovídá na následující otázky:
Naplňuje program indikátory stanovené pro příslušné očekávané výstupy?
Dosahují absolventi programu lepších výsledků než srovnatelná kontrolní skupina?
Stanovené výstupy a indikátory by měly ukázat pozitivní působení programu na žákovy znalosti, dovednosti a chování. Výstupy objasňují specifičtější vyjádření obecných cílů. Indikátory vykazují přesné a měřitelné normy, které se použijí k výsledné míře zhodnocení.
Některé z cílů programu navržených realizátorem (uvedeny v kapitole 3.2 str. 21) byly příliš obecné, nesplňovaly všech pět kritérií SMART (viz kapitola 2.4.3, str. 17), proto byly přeformulovány pro evaluaci tak, aby se na ně dalo navázat výstupy a měřícími indikátory.
C1: Přiblížit kulturní bohatství krajiny ČŠ.
V1: Účastníci uvedou příklady turistických zajímavostí v ČŠ.
I1: 70% žáků uvede dvě místa s charakteristickými informacemi. (úroveň hodnocení – učení)
C2: Přiblížit přírodní bohatství krajiny ČŠ.
25 V2: Účastníci uvedou příklady fauny v ČŠ.
I2: 80% žáků napíše alespoň tři příklady žijících živočichů v ČŠ. (úroveň hodnocení – učení)
C3: Nabídnout inspiraci pro strávení volného času a podnítit k opětovné návštěvě této výjimečné lokality.
V3: Účastníci uvedou odhodlání k výletu do přírody.
I3: 70% žáků vyjmenuje jedno místo, kam by se chtěli podívat v nejbližší době po ukončení programu s popisem, proč si ho vybrali. (úroveň hodnocení – přenos)
C4: Podněcování patriotismu u místních.
V4: Účastníci z děčínského okresu vyjádří úzký vztah k místní krajině.
I4: 70% žáků pomocí škály vyjádří úzký vztah ke krajině. (úroveň hodnocení – přenos)
C5: Vést k zamyšlení o vztahu člověk – krajina.
V5: Účastníci napíší zamyšlení nad vztahem člověk – krajina.
I5: Účastník písemně vyjádří, jak člověk ovlivňuje krajinu a jak krajina ovlivňuje člověka. (úroveň hodnocení – přenos)
C6: Odklánět nápor turistů od nejnavštěvovanějších míst, upozornit na místa méně známá.
V6: Účastníci uvedou příklad méně frekventovaného místa, o kterém se dozvěděli v expozici.
I6: 70% žáků napíše jedno méně frekventované turistické místo, o kterém se dozvěděli v expozici. (úroveň hodnocení – učení)
C7: Vyvolávat zaujetí a informovat.
V7: Účastníci hodnotí expozici jako zajímavou a přínosnou.
I7: 70% žáků se v expozici dozvědí nové informace a hodnotí expozici jako zajímavou. (úroveň hodnocení – reakce)
Cíle jsou navázány na Kirkpatrickův čtyřúrovňový model hodnocení, což znamená, že hodnocení by mělo začínat první úrovní reakce a poté postupovat na úroveň druhou - učení, třetí - přenos a čtvrtou - dopady. Protože se jedná o krátký program, čtvrtá úroveň v něm není obsažena.
26
1. Úroveň hodnocení – reakce: zjišťuje, jak účastníci na program reagují, jak se jim to líbilo.
2. Úroveň hodnocení – učení: zjišťuje míru získaných znalostí, ideálně je před programem proveden pretest, který změří znalosti účastníka a po programu proveden posttest, ten ukáže rozsah naučeného.
3. Úroveň hodnocení – přenos: zjišťuje, zda program ovlivnil chování účastníka.
4. Úroveň hodnocení – dopad: zjišťuje efekt programu, dává podněty ke zlepšení.27
3.4 Metodika výzkumu
Evaluace má smíšený design, který využívá kombinaci kvantitativních i kvalitativních metod.
Výzkum se řídil třinácti kroky evaluace, které uvádí Stokking ve své knize Evaluating Environmental Education (viz Příloha č. 1). Nejdřív byl ujasněn předmět a cíle evaluace, k čemu má sloužit, byly nadefinovány potřebné výstupy a indikátory.
Dle kategorií věků účastníků výukového programu byl zvolen vzorek skupiny a byl vytvořen dotazník na základě již vytvořených cílů, výstupů a indikátorů.
Protože je program pouze několikahodinový, byl zvolen design program – posttest, kdy abolventi dostali dotazník po ukončení programu. Sběr dat probíhal od října 2009 do června 2010. Jelikož program navštěvovaly třídy až v rámci školních výletů a projektových dnů, které začínají na jaře, bylo nejvíce dat sbíráno v období duben až červen 2010.
Obrázek č. 1 – Model evaluace
Experimentální skupina
Kontrolní skupina
27KUKAL, P. Stolzová web pro pedagogickou tradici a kontinuitu [online]. c 23. 02. 2007, [cit.
2010-25-05]. <http://www.stolzova.cz/stolzova/view.php?cisloclanku=2007022301>.
Program Posttest
Posttest
27
Pro vyhodnocení druhé evaluační otázky dostali dotazník v období květen a červen 2010 také žáci 2. stupně základní školy a nižšího stupně gymnázia, kteří program v expozici neabsolvovali. V tomto případě byly z původních dotazníků vyřazeny otázky, které hodnotily program.
Po ukončení sběru dat byla data analyzována a vyhodnocována. Výsledky jsou interpretovány v závěru.
3.5 Výběr vzorku
Do experimentální skupiny byli zařazeni všichni žáci 2. stupně základní školy a studenti středních škol, kteří absolvovali výukový program. V zastoupení byly základní školy, střední odborné školy a gymnázia z Ústeckého kraje.
Kontrolní skupina byla vybrána cíleně dle četností věků v experimentální skupině a to žáci 7., 8., a 9. třídy základní školy v děčínském okrese a tercie (3. ročník) osmiletého gymnázia. Respondenti z kontrolní skupiny navštěvují běžnou základní školu a gymnázium. Druhy škol byly vybrány podle experimentální skupiny.
V experimentální skupině je zařazeno 112 respondentů, ze 166 vyplněných dotazníků museli být ostatní vyřazeni kvůli nesprávnému vyplnění. Jednalo se o respondenty v průměrném věku 14 let, 72 dívek a 40 chlapců. Z těchto účastníků již navštívilo Národní park České Švýcarsko necelých 71, 5%.
Tabulka č. 1 – Počet zúčastněných chlapců a dívek Celkem
účastníků Chlapci Dívky Chlapci % Žena % Experimentální 112 40 72 35,71 64,29
Kontrolní 93 32 61 34,41 65,59
V kontrolní skupině bylo dotazníky osloveno 110 žáků, do výzkumu jich bylo zařazeno 93. Jednalo se o respondenty v průměrném věku 15 let, 61 dívek a 32 chlapců. Z těchto účastníků navštívilo České Švýcarsko 43%.
Počty respondentů v obou skupinách jsou přibližně stejné, poměr dívek a chlapců také. Respondenti z experimentální skupiny byli z větších i menších měst, proto byli zvoleni respondenti kontrolní skupiny z města do 20 tisíc obyvatel.
Respondenti, kteří se vyjadřovali k hodnocení patriotismu u místních, byli z děčínského okresu, většinou z měst o velikosti 10 – 20 tisíc obyvatel. Věková
28
kategorie je poměrně široká, ale největší zastoupení má věk 13 a 14 let v obou skupinách. Prospěch respondentů bohužel není možné porovnat.
Tabulka č. 2 – Zastoupení věkových kategorií účastníků programu
12 let 13 let 14 let 15 let 16 let 17 let 18 let 19 let μ
Exp. 7 40 24 11 13 12 3 2 13 13 14
Kon. 1 33 38 16 4 0 1 0 14 14 14
12 let (%)
13 let (%)
14 let (%)
15 let (%)
16 let (%)
17 let (%)
18 let (%)
19 let (%) Exp. 6,25 35,71 21,43 9,82 11,61 10,71 2,68 1,79
Kon. 1,08 35,48 40,86 17,2 4,3 0 1,08 0
Exp. – zkratka pro experimentální skupinu Kon. – zkratka pro kontrolní skupinu
µ –
aritmetický průměr–
modus–
medián3.6 Sběr a analýza dat
Jak probíhal sběr dat?
Sběr dat probíhal od října 2009 do června 2010 v Domě Českého Švýcarska, kde je nabízen výukový program. Všichni účastníci, kteří splňovali věkovou hranici 12 – 19 let, dostali po absolvování programu dotazník k vyplnění.
Současně byly osloveny stejné typy škol, které program neabsolvovaly a žáci vyplňovali v období květen a červen 2010 obdobné dotazníky, které sloužily k porovnání výsledků.
Nástroje sběru dat
V dotazníku pro výzkum výukového programu byly použity tyto typy otázek:
Kontaktní položky, zda je respondent muž, či žena a kolik je respondentovi let.
Uzavřená otázka měřící znalost turistických lokalit v Českém Švýcarsku.
Hodnoceno 0 – 3 body podle počtu míst. Doplněno respondenty o konkrétní charakteristiku uvedených míst. Zde je měřeno, kolik míst respondenti uvedli a zda je mezi nimi uvedeno jedno méně frekventované místo v Českém Švýcarsku.
Uzavřená otázka měřící znalost živočichů, kteří žijí v Českém Švýcarsku, hodnoceno 0 – 3 body podle počtu uvedených živočichů. Doplněno respondenty o konkrétní příklady žijících zvířat.
29
Odhodlanost respondentů k výletu do Českého Švýcarska, měřeno pomocí uzavřené otázky s možností odpovědí ANO – NE – NEVÍM. Doplněno o otevřenou otázku konkretizace, jaké místo by navštívili, pokud byla odpověď ANO.
Měření patriotismu u místních respondentů, kteří žijí v děčínském okrese, pomocí uzavřené pětimístné škály. Respondenti uvedou, zda si myslí, že je krajina Českého Švýcarska výjimečná a zda jsou rádi, že žijí v její blízkosti.
Doplněno o otevřené otázky s možností dalšího vyjádření.
Otevřená, nestrukturovaná otázka k zamyšlení nad souvislostmi ve vztahu člověk – krajina.
U kontrolní skupiny dvě uzavřené otázky o hodnocení programu v expozici, s možností odpovědí zajímavá – nezajímavá – nevím. Hodnocení získaných informací z programu, s možností odpovědí dozvěděl/a nové informace – nedozvěděl/a nic nového – nevím.
Analýza dat
U uzavřených otázek, kde se sledoval procentuální počet zastoupení odpovědí, byla použita metoda chí kvadrátu, u škálových položek Wilcoxonův test. Hladina významnosti pro měření pravděpodobnosti náhodného vzniku rozdílu byla zvolena α=0,05. Srovnávání četností odpovědí u obou skupin bude provedeno pomocí kontingenčních tabulek.
30
3.7 Prezentace výsledků
3.7.1 Znalost turisticky atraktivních lokalit Českého Švýcarska Zhodnocení indikátorů
Položka ukazuje dopad programu na znalost respondentů turisticky atraktivních lokalit Českého Švýcarska.
Otázka společná pro C1 a C6: „Máš před sebou mapku Českého Švýcarska. Vyber si tři místa, o kterých něco víš, vypiš jejich názvy a doplň k místům libovolnou charakteristiku:“
C1: Přiblížit kulturní bohatství krajiny ČŠ.
V1: Účastníci uvedou příklady turistických zajímavostí v ČŠ.
I1: 70% žáků uvede dvě místa s charakteristickými informacemi.
Graf č. 1 – Počty lokalit v Českém Švýcarsku, které uvedli respondenti
Všichni respondenti uvedli alespoň jedno místo. Necelých 53% respondentů z experimentální a kontrolní skupiny uvedlo dvě a více míst. Mezi experimentální a kontrolní skupinou nejsou větší rozdíly.
31
Graf č. 2 – Počet charakteristik u uvedených lokalit
45% respondentů z experimentální skupiny neuvedlo žádnou charakteristiku u vyjmenovaných míst v Českém Švýcarsku, 33% respondentů uvedlo jednu charakteristiku, 15% respondentů uvedlo dvě charakteristiky a 7% respondentů uvedlo tři charakteristiky míst.
50,5% respondentů z kontrolní skupiny neuvedlo žádnou charakteristiku u vyjmenovaných míst v Českém Švýcarsku, 21,5% respondentů uvedlo jednu charakteristiku, 13% respondentů uvedlo dvě charakteristiky a 15% respondentů uvedlo tři charakteristiky míst.
Cíl 1 Přiblížit kulturní bohatství krajiny Českého Švýcarska nebyl splněn, nebylo dosaženo požadovaných 70%. Ve srovnání experimentální a komtrolní skupiny byl rozdíl v charakteristikách míst, experimentální skupina uvedla více charakteristik.
V počtu uvedených míst na tom byly obě skupiny téměř stejně.
C6: Odklánět nápor turistů od nejnavštěvovanějších míst, upozornit na místa méně známá.
V6: Účastníci uvedou příklad méně frekventovaného místa, o kterém se dozvěděli v expozici.
I6: 70% žáků napíše jedno méně frekventované turistické místo, o kterém se dozvěděli v expozici.
32
Musela být určena místa, která jsou více turisticky frekventovaná, než ostatní.
Nebyla zjištěna žádná oficiální statistika návštěvnosti míst v Českém Švýcarsku.
Byly prozkoumány různé internetové stránky a publikace s náměty na výlet do Českého Švýcarska a jako nejvíce propagovaná a tudíž turisticky více navštěvovaná byla zvolena čtyři místa: Pravčická brána, Edmundova soutěska, Kyjovské údolí a Jetřichovice. Pokud respondent uvedl jiné místo v Českém Švýcarsku, dostal jeden bod.
Graf č. 3 – Procentuální počet respondentů, kteří měli uvést jedno méně frekventované turistické místo v Českém Švýcarsku
61% respondentů z experimentální skupiny neuvedlo žádné méně frekventované místo v Českém Švýcarsku, 39% respondentů uvedlo jedno méně frekventované místo v Českém Švýcarsku.
53% respondentů z kontrolní skupiny neuvedlo žádné méně frekventované místo v Českém Švýcarsku, 47% respondentů uvedlo jedno méně frekventované místo v Českém Švýcarsku.
Respondentí kontrolní skupiny oproti respondentům z experimentální skupiny uvedli více míst Českého Švýcarska, která jsou méně frekventovaná.
Cíl 6 Odklánět nápor turistů od nejnavštěvovanějších míst, upozornit na místa méně známá nebyl splněn, nebylo dosaženo požadovaných 70%. Dokonce skupina kontrolní uvedla více lokalit, které jsou turisticky méně známé. Důvod výsledku by mohl být vysvětlen tak, že žáci, kteří neabsolvovali program, jím nebyli ovlivněni,
33
tudíž se soustředili na všechna místa na mapě. Kdežto absolventi programu byli ovlivněni lokalitami, které se objevovali v expozici (např. symbol Pravčické brány), proto možná uváděli místa více známá.
Srovnání experimentální a kontrolní skupiny
Tabulka č. 3 – Srovnání experimentální a kontrolní skupiny pomocí metody chí kvadrátu u počtu vyjmenovaných lokalit v Českém Švýcarsku
N 1 místo (%) 2 místa (%) 3 místa (%) chí df p
Experimentální 112 47,32 23,21 29,46
0,158 2 0,924
Kontrolní 93 47,31 21,51 31,18
N= počet respondentů
chí = hodnota chí kvadrátu v důsledku použití kontingenční tabulky 2x3 df = počet stupňů volnosti
p = pravděpodobnost nesprávného odmítnutí nulové hypotézy, hladina významnosti α=0,05
Experimentální skupina a kontrolní skupina projevila stejné hodnoty, rozdíl není statisticky významný. Počet respondentů z experimentální a kontrolní skupiny, kteří uvedli dvě místa v Českém Švýcarsku, je stejný.
Tabulka č. 4 - Srovnání experimentální a kontrolní skupiny pomocí metody chí kvadrátu u počtu vyjmenovaných charakteristik lokalit v Českém Švýcarsku
N 1 char.
(%)
2 char.
(%)
3 char.
(%)
žádná
char. (%) chí df p Experimentální 112 33,04 15,18 7,14 44,64
6,29 3 0,098
Kontrolní 93 21,51 12,9 15,05 50,54
N= počet respondentů
chí = hodnota chí kvadrátu v důsledku použití kontingenční tabulky 2x4 df = počet stupňů volnosti
p = pravděpodobnost nesprávného odmítnutí nulové hypotézy, hladina významnosti α=0,05
Experimentální a kontrolní skupina projevila menší rozdíly v počtu charakteristik, tento rozdíl ale není statisticky významný.
Tabulka č. 5 – Srovnání experimentální a kontrolní skupiny pomocí metody chí kvadrátu u počtu vyjmenovaných méně navštěvovaných lokalit.
N jedno místo
(%)
žádné místo
(%) chí df p
Experimentální 112 39,29 60,71
1,32 1 0,251
Kontrolní 93 47,31 52,69
34 N= počet respondentů
chí = hodnota chí kvadrátu v důsledku použití kontingenční tabulky 2x2 df = počet stupňů volnosti
p = pravděpodobnost nesprávného odmítnutí nulové hypotézy, hladina významnosti α=0,05
Kontrolní skupina uvedla více míst, které jsou méně navštěvované, rozdíl ale není statisticky významný. Program spíše neovlivňuje znalost lokalit v Českém Švýcarsku.
3.7.2 Znalost živočichů, kteří žijí v Českém Švýcarsku Zhodnocení indikátorů
Položka ukazuje dopad programu na získané znalosti v konkrétních příkladech živočichů v Českém Švýcarsku.
Otázka: „V expozici jsi určitě objevil/a několik živočichů, které můžeš v Českém Švýcarsku potkat. Vzpomeneš si na tři?“
C2: Přiblížit přírodní bohatství krajiny ČŠ.
V2: Účastníci uvedou příklady fauny v ČŠ.
I2: 80% žáků napíše alespoň tři příklady žijících živočichů v ČŠ.
Graf č. 4 – Procentuální zastoupení v počtu uvedených živočichů žijících v Českém Švýcarsku
35
Pokud uvedli respondenti obecný název pro živočicha (např. brouci) a neuvedl v dalších vyjmenovaných pojmech konkrétní druh (brouka), získal za obecný název jeden bod.
87% respondentů z experimentální skupiny uvedlo v odpovědích tři živočichy, žijících v krajině Českého Švýcarska, 12% respondentů uvedlo dva živočichy a 1%
respondentů uvedlo pouze jednoho živočicha.
73% respondentů z kontrolní skupiny uvedlo v odpovědích tři živočichy, žijících v krajině Českého Švýcarska, 14% respondentů uvedlo dva živočichy, 4%
respondentů uvedlo pouze jednoho živočicha a 9% neuvedlo žádného živočicha.
Cíl 2 Přiblížit přírodní bohatství krajiny Českého Švýcarska byl splněn, procentuální počet přesáhl stanovenou hranici 80%.
Srovnání experimentální a kontrolní skupiny
Tabulka č. 6 – Srovnání experimentální a kontrolní skupiny pomocí metody chí kvadrátu
N= počet respondentů
chí = hodnota chí kvadrátu v důsledku použití kontingenční tabulky 2x3 df = počet stupňů volnosti
p = pravděpodobnost nesprávného odmítnutí nulové hypotézy, hladina významnosti α=0,05
Experimentální skupina projevila větší znalost živočichů žijící v Českém Švýcarsku než skupina kontrolní. Rozdíl je statisticky významný. Program tedy s vysokou pravděpodobností ovlivňuje návštěvníkovy znalosti v této oblasti.
Zde se nabízí otázka, zda respondenti experimentální skupiny uvedli častěji typické živočichy pro krajinu Českého Švýcarska, než respondenti ze skupiny kontrolní.
N
1 druh fauny (%)
2 druhy fauny (%)
3 druhy fauny (%)
žádný druh
fauny (%) chí df p
Experimentální 112 0,89 11,61 87,5 0
13,4 3 0,004
Kontrolní 93 4,3 13,98 73,12 8,6
36
Graf č. 5 - Procentuální zastoupení živočichů rozděleno do kategorií
Tabulka č. 7 – Zastoupení druhů ptáků v experimentální a kontrolní skupině Experimentální Kontrolní
pták 2,74% 28,21%
orel 0% 10,26%
káně 0% 15,38%
vrabec 0% 5,13%
čáp 9,59% 0%
strakapoud 17,81% 0%
ledňáček 35,62% 7,69%
sova 8,22% 7,69%
výr 6,85% 0%
datel 1,37% 7,69%
sokol 5,48% 15,38%
puštík 2,74% 0%
jestřáb 5,48% 2,56%
poštolka 4,11% 0%
Na příkladě kategorie Ptáci je patrné, že respondenti z experimentální skupiny uváděli častěji druhy ptáků, které jsou typické pro krajinu Českého Švýcarska.
Mezi typické druhy ptáků, kteří žijí v Českém Švýcarsku, patří čáp černý a ledňáček říční.
Může být potvrzeno, že respondenti experimentální skupiny uvedli častěji typické živočichy pro krajinu Českého Švýcarska, než respondenti ze skupiny kontrolní.
