Politické procesy 50. let – „Ilegální skupina Blesk“
Diplomová práce
Studijní program: N7503 Učitelství pro základní školy
Studijní obory: Učitelství zeměpisu pro 2. stupeň základní školy Učitelství dějepisu pro 2. stupeň základní školy
Autor práce: Bc. Jan Bašta
Thesis Supervisors: Mgr. Kateřina Portmann, Ph.D.
Katedra historie
Liberec 2019
Prohlášení
Byl jsem seznámen s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci nezasahuje do mých au- torských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu Technické univerzity v Liberci.
Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti Technickou univerzi- tu v Liberci; v tomto případě má Technická univerzita v Liberci právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Diplomovou práci jsem vypracoval samostatně jako původní dílo s použi- tím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že texty tištěné verze práce a elektronické ver- ze práce vložené do IS/STAG se shodují.
22. července 2019 Bc. Jan Bašta
Poděkování
Nejprve musím poděkovat Mgr. Kateřině Portmann, Ph. D., která mi vždy pomohla a k tomu prokázala množství trpělivosti. Bez jejích vědomostí a rad bych tuto práci nezvládl zpracovat ani z poloviny, jak je. Dále mé velké díky patří Ing. Luďkovi Šáchovi, jehož vzpomínky byly pro tuto práci velmi cenné. Zároveň také děkuji pracovníkům Národního archivu i Archivu bezpečnostních složek, kteří mi umožnili studium mnoha nezbytných archiválií.
Anotace
Tato diplomová práce se zabývá činností Illegální skupiny Blesk, politickým procesem s jejími členy, výkonem trestů a následnými osudy aktérů. Skupina Blesk byla složená z mladistvých pražských mladíků, z nichž někteří byli skauti a někteří studenti. V zimě 1948 – 1949 probíhal jejich boj s komunismem v Československu, který hlavně zaměřili na tvorbu a rozšiřování letáků. Nicméně v březnu 1949 došlo k zatčení členů Blesku, což zapříčinilo, že dnes zmíněnou skupinu můžeme uvádět jak v řadách třetího odboje, tak v řadách politických vězňů. Zásadním specifikem ovšem je, že většina z mladíků vykonala svůj trest v Ústavu pro mladistvé delikventy v Zámrsku. Tato práce tedy rekonstruuje zmíněnou kauzu, čímž přináší cenný příspěvek k tématice mladistvých politických vězňů v Československu.
Klíčová slova
Ilegální skupina Blesk, Třetí odboj, Politické procesy, Ústav pro mladistvé delikventy v Zámrsku, Československo.
Annotation
This thesis deals with the activity of the illegal group Blesk, as well as with the political process with its members, execution of the sentences and the subsequent fates of the participants. The group Blesk was composed of young men from Prague, some of whom were Scouts, some were students. During the winter of 1948 and 1949, these young men fought against the communism in Czechoslovakia, their main activity being a production and a distribution of the information leaflets. However, in March 1949, the members of Blesk were arrested, which is the reason why nowadays, the group can be classified both as a part of the Third Resistance and a part of the political prisoners.
Nevertheless, what is the most unique about this group is the fact that the majority of the young men underwent their sentences in the Institute for juvenile offenders (Ústav pro mladistvé delikventy) in Zámrsk. This thesis reconstructs the whole affair and therefore represents an important contribution to the topic of adolescent political prisoners in Czechoslovakia.
Key words
The Illegal group of Blesk, the Third Resistance, the political processes, the Institute for juvenile offenders in Zámrsk, Czechoslovakia
Obsah
1 Seznam použitých zkratek...8
2 Úvod...10
3 Kritika pramenů...12
4 Kritika literatury...14
5 Nástup totality – válka o Československo...15
5.1 Politické procesy v Československu...18
5.2 Třetí odboj...20
6 Illegální skupina Blesk...23
6.1 Vznik...24
6.2 Stanovy...28
6.3 Další členové a „členové“...34
6.4 Struktura organizace...41
7 Činnost (do poloviny února)...42
7.1 Přepadení Stanislava Faterleho...47
7.2 Ostatní aktivity a plány...51
7.3 Blesk v utajení...57
7.4 Milena Šulcová – přítelkyně z Rovenska...62
8 Zatčení, vyšetřování a soudní proces...65
8.1 Trestní oznámení...82
8.2 Soudní líčení u Státního soudu...83
8.3 Odvolací líčení u Nejvyššího soudu...87
9 Výkon trestů...89
9.1 Vězeň Pavel Glomb...89
9.2 Blesk v Zámrsku...94
9.3 Reakce rodičů...105
10 Po propuštění...111
11 Představitelé vyšetřovacího, justičního a bezpečnostního aparátu...117
11.1 Alois Richter – velitel SVS v Zámrsku...120
11.2 Rehabilitace...122
12 Závěr...124
13 Seznam použitých pramenů a literatury...126
13.1 Prameny...126
13.1.1 Archivy...126
13.1.2 Orální historie...126
13.1.3 Tištěné prameny...126
13.2 Online zdroje...127
13.3 Literatura...128
14 Seznam tabulek použitých v textu...130
15 Seznam příloh...131
1 Seznam použitých zkratek
ABS Archiv bezpečnostních složek
apod. a podobně
arch. archivní
atd. a tak dále
AV ČR Akademie věd České republiky
č. číslo
CIC Counterintelligence corps č.j. číslo jednací
ČR Česká republika
ČSR Československá republika DCHS dozorčí chovanecká služba
Dr. doktor
f. fond
hq headguartes (velitelství) JZD jednotná zemědělská družstva JUDr. doktor práv
Kčs koruna československá KI Komunistická internacionála
kol. kolektiv
kpt. Kapitán
KPV ČR Konfederace politických vězňů České republiky KSČ Komunistická strana Československa
KV StB krajské velitelství Státní bezpečnosti MV Ministerstvo vnitra
NA Národní archiv
např. například
nar. narozen
npor. nadporučík
NTP Tábory nucených prací
NZ nápravné zařízení
OBZ Obranné zpravodajství
PČR Parlament České republiky
por. poručík
ppor. podporučík
pozn. poznámka
PTP Pomocné technické prapory
PÚ pracovní ústav
s. stránka
Sb. Sbírka zákonů
SČM Svaz československé mládeže SNB Sbor národní bezpečnosti SOČ středoškolská odborná činnosti sp. zn. spisová značka
SSSR Svaz sovětských socialistických republik SSNV Správa sboru nápravné výchovy
StB Státní bezpečnost strážm. strážmistr
SVS Sbor vězeňské stráže
TP Technické prapory
tzv. takzvaný
vid. viděno
VKR vojenská kontrarozvědka
vyd. vydání
z. č. zákon číslo
2 Úvod
Práce, rozprostírající se na následujících více než sto stranách, se tématicky řadí do literatury, zabývající se politickými procesy v Československu.1 Konkrétně pojednává o skupině Blesk, se kterou byl nedlouho po pádu demokracie v ČSR veden politický proces.
Tuto skupinu dnes můžeme řadit mezi aktéry třetího odboje, jelikož přibližně od prosince 1948 do března 1949 aktivně a vědomě vykonávala protikomunistickou činnost.
Skupina, jež se sama nejčastěji označovala jako „Illegální skupina Blesk,“ byla v době svého působení složená pouze z mladistvých, což ji staví do velmi specifických řad komunistických odbojářů. Tento fakt dal zároveň předzvěst přínosu právě představované práce, jelikož této oblasti se mezi historiky dosud nedostalo adekvátní pozornosti.
Je zároveň třeba zmínit, že již název textu nenechává nikoho na omylu, že členové Blesku rozšířili řady politických vězňů, neboť v březnu 1949 došlo k jejich zatčení. Státní soud většinu z nich odeslal k výkonu trestu do Ústavu pro mladistvé delikventy v Zámrsku, našel se ovšem jeden, který byl v době zatčení již pět dní plnoletý, což mu zapříčinilo několik let v komunistických žalářích a pracovních táborech.
Pravdou je, že právě postava Pavla Glomba, jenž je oním nejstarším nešťastníkem, mě k tomuto tématu přivedla. Jedná se totiž o mého příbuzného, konkrétně jsem jeho vnukem. Zpracování daného příběhu se věnuji již řadu let, neboť již na gymnáziu jsem svou závěrečnou práci2 zaměřil právě na něj a ani má bakalářská práce3 se neodchýlila od tohoto kurzu. Následující kapitoly ovšem pojednávají o celé skupině Blesk, tedy o deseti pražských mladících.
Bylo pro mě příjemným zjištěním, že historik Petr Mallota se této tématice věnoval v článku, jemuž dal název „Ilegální oddíl Blesk,“4 přesto omezené pole několika stránek nedávalo dostatečný prostor pro zpracování, jaké si tato skupina mladistvých odbojářů a politických vězňů jistě zaslouží.
Kritice použitých pramenů a literatury jsou zasvěcené řádky, se kterými se čtenář může setkat rovnou po úvodních slovech. Zbytek textu je rozdělen do osmi kapitol, z nichž ta první obecně pojednává o nástupu totality v Československu a jejích projevech.
Následují dvě části, jež jsou zaměřeny na vznik a činnost skupiny Blesk, na které navazuje pasáž pojmenovaná „Zatčení, vyšetřování a soudní proces.“
1 Zkratkou ČSR.
2 BAŠTA, Jan: Život Pavla Glomba v období politických procesů v Československu (1948 – 1954), SOČ, Mělník 2011.
3 BAŠTA, Jan: Politické procesy 50. let – Politický vězeň Pavel Glomb, Bakalářská práce, Liberec 2016.
4 MALLOTA, Petr: Ilegální Oddíl Blesk. Protirežimní činnost studentů karlínské obchodní akademie na přelomu let 1948 a 1949. Paměť a dějiny 2017, roč. 11., č 2, s. 103 – 116.
Tato trojice tématických celků přináší rekonstrukci letákových i jiných aktivit pražských mladíků, vyšetřování i následné srovnání zrealizovaných a dokázaných prohřešků s aktivitami, jež se později dostaly do obžaloby či rozsudku.
V celkovém pořadí sedmá kapitola je značně přínosná, jelikož v jedné ze svých částí dokumentuje výkon trestu v Ústavě pro mladistvé delikventy v Zámrsku, což je zatím poměrně málo zpracované téma.
Poslední tři celky přinášejí výpovědi o životech členů Blesku po propuštění, o vybraných zástupcích vyšetřovacího, justičního a bezpečnostního aparátu, s nimiž se mladíci setkali i o rehabilitaci níže popisovaných politických vězňů.
Cílem předkládané práce bylo zrekonstruovat činnost skupiny Blesk, politický proces s ní a výkon trestů. Mimo toho s ubývajícími pamětníky vzniká potřeba zaznamenávat a připomínat osudy mladíků, hájících demokracii, kteří na vlastní kůži čelili totalitní zvůli, o což se následující řádky pokouší.
K tomu bylo využito analýzy archivních materiálů, odborné literatury i realizace rozhovorů s přímými aktéry a následné komparace získaných informací, díky čemuž vznik relativně komplexní text o Ilegální skupině Blesk.
V rámci těchto úvodních slov bych také rád čtenáře upozornil, že citace, které jsou uvedené kurzívou, jsem psal doslovně. Dopad to má hlavně v případě citování archivních záznamů StB, kde jsou různé překlepy či hrubky. Texty jsem záměrně nechal nezměněné, neboť i to má svou vypovídají hodnotu.
3 Kritika pramenů
Hlavní proudy využitých pramenů byly dva. Tím prvním je orální historie,5 neboť jsem zrealizoval několik rozhovorů se dvěma z desíti členů skupiny Blesk a tím druhým byly archivní materiály uložené v Národním archívu6 a v Archívu bezpečnostních složek.7
Zaměřím-li se nejprve na problematiku rozhovorů s pamětníky, je třeba uvést, že v tomto roce je to úctyhodných sedmdesát let od jejich zatčení, což přináší nutnost počítat s řadou různě velkých nepřesností, které mohou být způsobeny časovým odstupem i věkem dotazovaných. Rozhovory jsem konkrétně zrealizoval s Pavlem Glombem a s Luďkem Šáchou. Mohu-li to posoudit, oba se v inkriminované době těšili pevnému zdraví a životnímu optimismu.
Co se týká setkání s Pavlem Glombem, jistě bylo výhodou i nevýhodou, že jsem jeho vnukem. Přínos byl v tom, že jsme se oba nacházeli ve známém prostředí a že na mnoho otázek odpověděl spíše, než kdyby mluvil s někým cizím. Na druhou stranu ovšem příbuzenské pouto také přinášelo riziko, že se pamětník bude prezentovat v dobrém světle.
To ovšem hrozilo i v případě Luďka Šáchy, protože to už je součástí lidské přirozenosti.
U obou pamětníků bylo také potřeba mít na paměti, že nemohli být osobně u všech událostí, takže mnoho informací mají pouze přetlumočených a ovlivněných přibližně sedmdesátiletým historickým vývojem.
Druhým ze stěžejních pramenných odvětví předkládaného textu se staly archiválie z Národního archivu a z Archivu bezpečnostních složek. I ty s sebou přinášejí stín neúplné důvěryhodnosti, jelikož jejich značná část pochází z rukou příslušníků vyšetřovacího, justičního a bezpečnostního aparátu, jehož práci ovlivnila totalitně vládnoucí Komunistická strana Československa.8
Obzvláště zápisy z výslechů nesou zřetelné stopy o své nespolehlivosti, což je běžným jevem spisů StB.9 Často jsem se tedy dostal do situace, kdy jsem při pokusu o
5 VANĚK, Miroslav: Orální historie ve výzkumu soudobých dějin, Praha, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR 2004, ISBN 80-7285-045-8.
6 NA, f. Správa sboru nápravné výchovy (dále jen SSNV) – neuspořádáno, osobní (vězeňský) spis Ivo Mikuláštíka; NA, f. SSNV – neuspořádáno, osobní (vězeňský) spis Petra Glomb-Müllnera; NA, f. SSNV – neuspořádáno, osobní (vězeňský) spis Pavla Glomb-Müllnera; NA, f. SSNV – neuspořádáno, osobní (vězeňský) spis Zdeňka Duchoslava; NA, f. SSNV – neuspořádáno, osobní (vězeňský) spis Luďka Šáchy; NA, f. SSNV – neuspořádáno, osobní (vězeňský) spis Jiřího Velíška; NA, f. SSNV – neuspořádáno, osobní (vězeňský) spis Jaroslava Hnyka; NA, f. Státní soud Praha, sp. zn. Or I 416/49;
NA, f. SSNV – neuspořádáno, mladiství 31/2; NA, f. Státní prokuratura Praha, sp. zn. Pst I 500/49.
7 ABS, f. vyšetřovací spis, arch. č. V_5542_MV; ABS, s. Svazky tajných spolupracovníků, arch. č.
TS_691223_MV; ABS, f. personální spis arch. č. 4098/12; ABS, f. personální spis arch. č. 3410/20; ABS, f. personální spis arch. č. 3147/12.
8 Zkratkou KSČ.
9 Více viz KAPLAN, Karel: Nebezpečná bezpečnost: (státní bezpečnost 1948 – 1956), 1. vyd. Brno,
rekonstrukci událostí mohl pouze nabídnout několik možností a k tomu připustit, že ani jedna z nich nemusí být pravdivá.
Je ovšem také záhodno říci, že archiválie i paměti byly ve svém přínosu zcela rovnocennými partnery a ani bez jednoho bych se nemohl dostat tak daleko.
Doplněk 1999, ISBN 80-7239-024-4.
4 Kritika literatury
Již v úvodu jsem psal, že poznatky z archiválií a rozhovorů byly propojeny s informacemi z odborné literatury. Dovolím si tvrdit, že obecné historické události zpracovávané doby jsou dnes popsány značně rozsáhle a důvěryhodně. Stejně tak je tomu v případě dospělých politických vězňů. Z řad historiků vystupuje Karel Kaplan, který o dané problematice napsal již tisíce stran a i já jsem se například opíral o jeho Nekrvavou revoluci10 či Nebezpečnou bezpečnost.11
Ovšem má práce se z velké části věnuje reprezentantům třetího odboje, což je téma, ve kterém by byla značnou oporou publikace Třetí odboj.12 Toto dílo opravdu dominuje ve snaze vymezit a zpracovat třetí odboj, do jehož řad Václav Veber zařadil také skupinu Blesk. Navíc jsem mohl čerpat z řady kapitol, které jsou věnovány jednotlivým charakteristikám účastníkům třetího odboje, například letáková činnost, skauti atd.
Neopomenutelným přínosem zmíněné knihy je datace jejího vzniku, protože se zrodila v období, které spojilo živost tématu s nejčerstvějším pohledem historiků na roky upevňování moci KSČ.
Druhou klíčovou publikací textu o skupině Blesk se stala Zkouška odvahy.13 Již několikrát jsem zmínil, že přínosem níže uvedených řádků je jejich zaměření na nezletilé odbojáře a následně nezletilé politické vězně. Zkouška odvahy je útlé, zato cenné dílo, které přináší pohled hned na několik skupin nezletilých protikomunistických odbojářů.
Přičemž část z nich svůj trest vykonávala v Zámrsku stejně jako někteří členové Blesku.
Na neštěstí žádné komplexnější zpracování problematiky mladistvých, kteří čelili komunismu ať už jako odbojáři nebo jako političní vězni, dosud neexistuje.
Mimo uvedených děl jsem také využil moji bakalářskou práci14 a řadu dalších odborných historických publikací, jejichž seznam je uveden v úplném závěru předkládaného textu.
10 KAPLAN, Karel: Nekrvavá revoluce, 1. vyd. Praha, Mladá Fronta 1993, ISBN 80-204-0145-8.
11 KAPLAN, Karel: Nebezpečná bezpečnost: (státní bezpečnost 1948 – 1956), 1. vyd. Brno, Doplněk 1999, ISBN 80-7239-024-4.
12 VEBER, Václav: Třetí odboj: ČSR v letech 1948 – 1953, 1. vyd. Pardubice, Univerzita Pardubice 2014, ISBN 978-80-7395-786-5.
13 BRATINKA, Ondřej – BOŠTÍK, Martin: Zkouška odvahy: příběh nezletilých politických vězňů padesátých let, Praha, Ústav pro studium totalitních režimů 2008, ISBN 978-80-87211-13-7.
14 BAŠTA, Jan: Politické procesy 50. let – Politický vězeň Pavel Glomb, Bakalářská práce, Liberec 2016.
5 Nástup totality – válka o Československo
Tato práce tématicky spadá do širšího celku, kterým jsou politické procesy v Československu, nezvratně spojené s komunistickou nadvládou. Je tedy namístě, věnovat nejprve prostor této problematice.
Komunistická strana Československa vznikla již za první republiky a to v roce 1921, kdy u jejího zrodu stanuli lidé, dříve tvořící velkou část Československé sociálně demokratické strany dělnické, uvnitř které již mnoho předchozích měsíců docházelo ke střetům mezi dvěma názorově rozdílnými křídly.15
Až do roku 1948, kdy došlo k převzetí státní moci, tak mělo československé politické prostředí přibližně dvacet sedm let na získání představy o cílech a praktikách KSČ, jež byla od svých raných dnů napojena na Kominternu16 a už v meziválečném období se netajila svým směřováním k nastolení socialistické republiky a vazbami na Moskvu.17
O svém vypovídá, dnes poměrně známý, projev K. Gottwalda v Poslanecké sněmovně v prosinci 1929, kde mimo jiné pronesl: „A my se chodíme do Moskvy učit, víte co? My se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutit krk. A vy víte, že ruští bolševici jsou v tom mistry!“18
Vyhrožování komunistů však nebylo nejpalčivějším problémem první republiky a navíc právě zmíněná Moskva se v období druhé světové války ukázala jako důležitý spojenec v bitvě proti německé okupaci. S ohledem na československé dějiny si dovolím tvrdit, že z války, kterou rozpoutali nacisté, vyšli vítězně komunisté, protože jejich předválečná rétorika byla zastíněna významnými zásluhami z válečných let, které byly navíc dobře prezentovány.
Přes prvotní pasivitu, způsobenou paktem Molotov – Ribbentrop,19 nelze československým komunistům upřít jejich podíl na protiokupačním boji, vždyť i dnes jsou
15 NECHVÁTAL, Martin: 15. 5. 1921 založení KSČ: ve službách Kominterny, 1. vyd. Praha, Havran 2002, s.20-28, ISBN 80-86515-13-3.
16 Kominterna nebo-li také Komunistická internacionála či Třetí internacionála byl nadnárodní politický orgán, řídící směřování jednotlivých komunistických stran v různých státech. Historie ukázala, že tento orgán dělal výhodná rozhodnutí spíše ve prospěch Moskvy, tedy Sovětského svazu, než-li za účelem dosažení světové komunistické revoluce. Více viz KI – Kominterna, Kominforma (komunistická internacionála, Třetí internacionála) in: Totalita [online], [vid. 27. 4. 2019], dostupné z:
http://www.totalita.cz/vysvetlivky/ki.php.
17 NECHVÁTAL, Martin: 15. 5. 1921 založení KSČ: ve službách Kominterny, 1. vyd. Praha, Havran 2002, s.96, ISBN 80-86515-13-3.
18 Sobota 21. prosince 1929, in: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [online], [vid. 16. 3.
2019], dostupné z: http://www.psp.cz/eknih/1929ns/ps/stenprot/007schuz/s007001.htm.
19 Pakt Molotov – Ribbentrop je dohoda o neútočení mezi Sovětským svazem a Německem podepsaná v roce 1939. Více viz SOVADINA, Jiří: Tzv. Pakt Molotov – Ribbentrop (23. 8. 1939), in: Moderní dějiny [online], 24. 1. 2013 [vid. 27. 4. 2019], dostupné z: http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/tzv-pakt- molotov-ribbentrop-23-8-1939/.
uznávaná dvě zahraniční centra protinacistického odboje: Londýn a Moskva.20
Tato dvě centra, ač zdánlivě bojující za stejnou věc, ovšem měla svá specifika. V Moskvě se shromažďovali komunisté, kteří spolupracovali s Kominternou, oproti tomu Londýn zastřešoval různorodou směsici jejich konkurentů na politickém spektru, tedy nekomunistů. Tento faktor sehrál důležitou roli v poválečné politice, protože ze dvou rovnocenných partnerů pouze jeden zůstal konsolidovaný, oproti tomu ten druhý se rozsypal do řady menších stran, které nedokázaly vyvinout účelnou aktivitu proti KSČ a tím proti nadvládě ze Sovětského svazu.21
Je zřejmé, že KSČ měla při obnovování Československa silnou pozici, která se projevila ve volbách 1946. Mimo odboje bylo důležitým faktem, který společnost jistě vnímala, osvobození převážné části Československa Rudou armádou, jež za poražení nacistického Německa zaplatila ztrátou mnoha životů. Dalším faktorem byl košický zákaz obnovy některých předválečných stran,22 což hlavně zasáhlo voliče z venkova, kteří nemohli podpořit, pro ně dříve tradiční, tzv. Agrární stranu23 a jejich značná část hlasovala pro KSČ.24
Tyto volby sice neznamenaly odklon Československa od demokracie, ale udržely komunisty v klíčových funkcí v rámci řízení státu. Důležité posty držela KSČ již před volbami, což jistě také mělo určitý vliv na voliče, např. ministerstva vnitra, informací, zemědělství, školství či sociální péče,25 volby 1946 však byly významné v tom, že KSČ dominovala nad nekomunistickými stranami demokratickým způsobem a toto vítězství jí zaručovalo držení strategicky nenahraditelných politických pozic na dlouhou dobu, čímž získala čas k budování cesty za bezkonkurenčním uchopením moci.26
Zlomovým mezníkem v zápase mezi demokracií a totalitou se stal únor 1948. KSČ celou dobu kráčela bez váhání za svým cílem, tedy úplným převzetím moci, a vystavovala své soupeře velikému tlaku,27 který byl také spojen s ovládnutím a zneužívání bezpečnostních složek.28 Nekomunističtí politici se snažili bojovat proti nedemokratickým
20 RUPNIK, Jacques: Dějiny Komunistické strany Československa, v tomto překladu 1. vyd. Praha, Academia 2002, s.159-189, ISBN 80-200-0957-4.
21 Zkratkou SSSR, tedy Svaz sovětských socialistických republik.
22 Viz Košický vládní program. Více viz Košický vládní program, in: Totalita [online], [vid. 27. 4. 2019], dostupné z: http://www.totalita.cz/vysvetlivky/kvp.php.
23 Agrární strana se od roku 1922 jmenovala Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu a byla nejvýznamnější stranou první republiky, např. ve volbách v květnu 1935 získala 45 mandátů. Viz OLIVOVÁ, Věra: Dějiny první republiky, 2. vyd. Praha, Společnost Edvarda Beneše 2012, ISBN 978- 80-86107-47-9.
24 KOCIAN, Jiří – SMETANA, Vít a kolektiv: Květnové volby 1946 – volby osudové?: Československo před bouří, 1. vyd. Praha, Euroslavica 2014, s.43, ISBN 80-87825-09-9.
25 Tamtéž, s.49.
26 Více viz KAPLAN, Karel: Nekrvavá revoluce, 1. vyd. Praha, Mladá Fronta 1993, ISBN 80-204-0145-8.
27 Např. provokace proti Demokratické straně Slovenska, tzv. Mostecká aféra či tzv. Balíčková aféra. Více viz KAPLAN, Karel: Pět kapitol o únoru, 1. vyd. Brno, DOPLNĚK 1997, ISBN 80-85765-73-X.
28 HEJL, Vilém: Zpráva o organizovaném násilí, 1. vyd. Praha, Univerzum 1990, s.51, ISBN 80-85207-01-
praktikám demokratickou cestou a učinili pokus o vyvolání předčasných voleb, díky kterým, jak doufali, by postavení KSČ oslabili.29
Došlo tedy k podání demise ministrů tří stran – čtyři národní socialisté, čtyři lidovci a čtyři členové Demokratické strany, což bylo dvanáct z dvaceti šesti ministrů, tedy menšina. Ve vládě zbývalo devět komunistů, tři sociální demokraté a dva nestraníci, kteří tuto akci nepodpořili a k předčasným volbám nedošlo.30 Naopak prezident Beneš byl ještě více vystaven tlaku K. Gottwalda, jehož následně pověřil sestavením nové vlády, což znamenalo další krok k upevnění komunistických pozic v předvolebním čase.31
Otázka únoru 1948 je samozřejmě složitější, pro tuto práci je však stěžejní, že tyto události jsou obecně brány jako komunistické chopení se moci. Pomyslné hráze se protrhly a KSČ již měla takové možnosti, že směřování republiky k totalitě nebylo možné zastavit.
Lidé na důležitých pozicích byli vyměňováni, informační fabulování se ještě zvýšilo, KSČ byla ukazována jako jediná cesta ke světlým zítřkům, političtí soupeři byli očerňováni a následně odstavováni, byla přijata nová ústava, květnové volby byly naprosto nedemokratické a tak po odstoupení prezidenta Beneše z funkce, kvůli zdravotním důvodům, měla KSČ neomezenou moc.32
K dokreslení atmosféry je potřeba neopomenout skutečnost, že v demokratických volbách v roce 1946 komunisté v českých zemích a na Slovensku dohromady získali přibližně 40 % hlasů,33 z čehož lze usuzovat, že i v roce 1948 byla přibližně polovina voličů s případnou vládou komunistů nějakým způsobem nespokojená a právě z těchto kruhů by mohlo dojít ke „kontrarevoluci,“ čemuž bylo v očích představitelů KSČ nutné zabránit.
X.
29 KAPLAN, Karel: Nekrvavá revoluce, 1. vyd. Praha, Mladá Fronta 1993, s.159, ISBN 80-204-0145-8.
30 Tamtéž s.63 a 159.
31 KAPLAN, Karel: Nekrvavá revoluce, 1. vyd. Praha, Mladá Fronta 1993, s.157-168, ISBN 80-204-0145- 8.
32 KAPLAN, Karel: Národní fronta 1948 – 1960, 1. vyd. Praha, Nakladatelství Academia 2012, s.46 – 103, ISBN 978-80-200-2074-1.
33 KOCIAN, Jiří – SMETANA, Vít a kolektiv: Květnové volby 1946 – volby osudové?: Československo před bouří, 1. vyd. Praha, Euroslavica 2014, s.42, ISBN 80-87825-09-9.
5.1 Politické procesy v Československu
V předchozí kapitole bylo řečeno, že KSČ již od dob první republiky směřovala k nastolení socialistického státního zřízení a že, když se v roce 1948 chopila moci, pravděpodobně neměla podporu ani poloviny obyvatel. Takže i když se mluví o uchopení moci, boj neskončil, ba právě naopak pro mnohé teprve začal.
Pro lepší orientaci je možné uvést dvě skupiny obyvatel, se kterými se KSČ v této válce střetla. Jednou byli lidé, kteří konali aktivní činnost proti komunistické nadvládě a chtěli udržet demokracii (mnohdy i za cenu použití násilí) – tedy třetí odboj, druhou skupinu tvořili jedinci, které KSČ chtěla odstranit preventivně. Poněkud specifickým
„nepřítelem“ se po čase stali samotní členové komunistické strany, jenž mocenská kola nakonec semlela také.
Zbraně této války o Československo byly různé. Obě strany se střetly na poli propagandy, tedy šíření informací, mimo toho komunisté rozsévali ochromující strach tím, že obyčejní byli zdiskreditováváni za maličkosti, přicházeli o práci, byli sledováni agenty, docházelo k tvrdým vydíráním či těžkopádně vysvětlitelným úmrtím. Téměř až průmyslovým nástrojem na odstraňování lidských hrozeb KSČ se staly politické procesy, tedy totalitní zneužití státních složek – zákonodárné, bezpečnostní i justiční. Díky nim byli nepřátelé poraženi a to s takovou silou, že další odpor téměř vymizel, ona přibližně 60%
nekomunistická část národa byla zlomena a smířena s životem v totalitní zemi.
Ačkoli komunistické řádění mohlo dopadnout na kohokoliv, vytyčujeme dnes několik hlavních skupin politických procesů. Je těžké říci, která z nich by mohla být za něco vyzdvižená nad ostatní, protože všechny jsou rozsáhlé počtem obětí, všechny děsí mírou trestů a všechny byly strategicky důležité.
Samozřejmě muselo dojít k odstranění politických konkurentů a to nejenom zákazem stran, ale také odsouzením konkrétních jednotlivců. Z politického prostředí je zajímavý osud Československé sociální demokracie, která byla nejprve s KSČ sloučena a později proběhly vykonstruované procesy s jejími členy.34 Nejzásadnějším procesem s nekomunistickými politiky je ten s Miladou Horákovou a spol.,35 ovšem komunistická zlovůle dopadla na daleko širší spektrum politického prostředí a nezáleželo, jestli konkrétní jednotlivci byli sociální demokraté, národní socialisté či lidovci.36
34 Více viz KAPLAN, Karel: Sociální demokracie po únoru 1948, 1. vyd. Brno, Doplněk 2011, ISBN 978- 80-7239-255-1.
35 Milada Horáková byla v důsledku vykonstruovaného procesu popravena. Více viz KAPLAN, Karel:
Největší politický proces: M. Horáková a spol., 1. vyd. Praha, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR 1995, ISBN 80-58270-48-X.
36 VEBER, Václav: Třetí odboj: ČSR v letech 1948 – 1953, 1. vyd. Pardubice, Univerzita Pardubice 2014,
Již před únorem 1948 byl zahájen proces ovládnutí armády a dalších bezpečnostních složek (Obranné zpravodajství,37 Sbor národní bezpečnosti38 či Státní bezpečnost39), následný vývoj tuto čistku ještě umocnil, protože StB byla nutným nástrojem k likvidování odpůrců totalitního režimu40 a co se týká armády, ta už ze své podstaty musí být loajální vládnoucím vrstvám, jinak se proměňuje v nebezpečného nepřítele. Jako příklad těchto politických procesů je možné uvést kauzu spojenou s generálem Píkou.41
Ač to pro dnešní české obyvatelstvo nemusí být tak zjevné, jako do teď uvedené příklady, další velká skupina politických procesů zastřešuje perzekuci duchovních. V poválečném Československu se k víře hlásila většina obyvatelstva a faráři (hlavně na venkově) mohli snadno ovlivnit masy. Za zmínku stojí tzv. akce K42 či tzv. Číhošťský zázrak a s ním související smrt faráře Toufara,43 který zemřel na následky vyslýchání.
Dalším okruhem lidí, na něž měla komunistická zvůle drtivý dopad, byli zemědělci.
I to by mohlo být k nevíře, jelikož komunismus byl vždy spojen s dělníky i rolníky.
Pravdou ovšem je, že majetní statkáři se spíše řadili mezi kapitalistické uzurpátory, i kdyby byli sebelepšími hospodáři, a navíc i oni měli na venkově takový společenský status, že pro KSČ představovali nebezpečí a tak na ně dopadlo břemeno kolektivizace.44
Jak ale bylo výše napsáno, ruka totality mohla tehdy dopadnout na kohokoliv a nástrojů bylo mnoho. Je však potřeba zdůraznit zákon č. 231/1948 Sb.,45 který legalizoval tresty vynášené v rámci odstraňování komunistům nepohodlných, zákon č. 247/1948 Sb,46 jenž definoval, kdo svůj trest vykoná v táborech nucené práce a zákon č. 86/1950.47 Mimo těchto nástrojů Státního soudu,48 však bylo užíváno široké škály mimosoudní perzekuce
s.186-242, ISBN 978-80-7395-786-5.
37 Zkratkou OBZ. Více viz Více viz HANZLÍK, František: Vojenské obranné zpravodajství v zápasu o politickou moc: 1945 – 1950, 1. vyd. Praha, Themis 2003, ISBN 80-7312-028-3.
38 Zkratkou SNB.
39 Zkratkou StB.
40 Více viz KAPLAN, Karel: Nebezpečná bezpečnost: (státní bezpečnost 1948 – 1956), 1. vyd. Brno, Doplněk 1999, s.8-11, ISBN 80-7239-024-4.
41 Heliodor Píka byl v důsledku vykonstruovaného procesu popraven. Více viz BENČÍK, Antonín – RICHTER, Karel: Vražda jménem republiky: tragický osud generála Heliodora Píky, 2. vyd., Praha, Krutina Jiří - Vacek 2014, ISBN 978-80-87493-65-6.
42 Akce K je označení pro operaci, během které byly zrušeny mužské kláštery v Československu. Více viz Akce K: násilná akce namířená proti mužským řeholím, in: Ústav pro studium totalitních režimů [online], [27. 4. 2019], dostupné z: https://www.ustrcr.cz/uvod/skupina-vyzkumu/akce-k/.
43 Farář Toufar byl zatčen kvůli tzv. Číhožťskému zázraku. Jedná se o případ, kdy se v kostelíku v Číhošti údajně pohnul kříž během bohoslužby. Více viz DOLEŽAL, Miloš: Krok do tmavé noci: příběhy faráře Josefa Toufara, jeho vrahů a čihošťského zázraku, 1. vyd. Praha, Nezávislý podmelechovský spolek, z. s.
2015, ISBN 978-80-260-9125-7.
44 KAPLAN, Karel: Nekrvavá revoluce, 1. vyd. Praha, Mladá Fronta 1993, s.325-345, ISBN 80-204-0145- 8.
45 Zákon č. 231/1948 Sb. je také znám jako zákon na ochranu republiky.
46 Zákon č. 247/1948 Sb. je také znám jako zákon o pracovních táborech.
47 Zákon č. 86/1950 Sb. je také znám jako trestní zákon.
48 Státní soud byla v komunistické éře specializovaná část justice, která soudila skupiny a jednotlivce v
(třeba propouštění ze zaměstnání či nucené přestěhování), takže celkový počet obětí komunismu je nespočitatelný, ovšem jistá čísla je samozřejmě možné uvést.
Pro tuto potřebu použiji informace z přehledu zveřejněného na internetových stránkách Policie České republiky, který z dostupných zdrojů sestavil Prokop Tomek. V letech 1948 – 1989 bylo v Československu z politických důvodů k nepodmíněnému trestu odsouzeno 205 486 lidí, což je údaj zjištěný na základě rehabilitace po roce 1990. Ve stejném období bylo za politické delikty popraveno 247 mužů a jedna žena, z čehož bylo 12 vysoce postavených komunistů. Během výkonu trestu zemřelo asi 4 500 lidí. Při pokusech překonat československou část tzv. železné opony bylo 145 osob zastřeleno, 96 usmrceno elektřinou, 11 lidí utonulo, 16 před dopadením spáchalo sebevraždu, 5 pilotů zemřelo na následky havárie po sestřelení, 5 lidí zemřelo v automobilech, 2 usmrtily miny, 1 člověk skonal na selhání organismu a jedna osoba na následky poranění od strážných psů. Mimo toho zemřeli ještě další lidé, u kterých je obtížné prokázat, zda se pokoušeli o přechod hranice. Oproti tomu vojáků pohraniční stráže přišlo o život nejméně 584, z toho 185 spáchalo sebevraždu, 243 zahynulo v důsledku různých nehod a 11 vojáků padlo rukou narušitelů státní hranice. Bez povolení odešlo do zahraničí 170 938 osob.49 Desítky tisíc obyvatel si prošly Pomocnými technickými prapory či Technickými prapory, byly donuceny ke vstupu do Jednotného zemědělského družstva, k různým ztrátám majetků, zaměstnání či možnosti studovat.
5.2 Třetí odboj
Tak jako jsou s již zmiňovanou válkou o Československo nerozlučně spojeny politické procesy, je s ní také spojen třetí odboj. Rozdíl mezi těmito termíny je v tom, že první odpovídá soudním kauzám, k nimž došlo v souvislosti s bojem o státní zřízení, přičemž část obžalovaných byla souzena, protože je režim potřeboval odstranit (třeba účastníci nekomunistického protinacistického odboje), jiní za činy v demokracii běžné, avšak pro KSČ nebezpečné (např. šíření letáků), a zbylí za vážné prohřešky, kterých se ovšem dopustili v rámci aktivního boje se skupinou, jež s pomocí státního převratu uchvátila moc a nastolila totalitu.
Oproti tomu pojem třetí odboj označuje cílevědomé aktivity směřující k oslabení nebo dokonce svržení komunistických uchvatitelů a pouze část jeho účastníků sehrála svou
rámci politických procesů. Existoval v letech 1948 – 1953). Více viz Komunistická justice in: Totalita [online], [vid. 9. 6. 2019], dostupné z: http://www.totalita.cz/vysvetlivky/justice.php.
49 TOMEK, Prokop: Oběti komunistického režimu, in: Policie ČR [online], [vid. 28. 4. 2019], dostupné z:
https://www.policie.cz/clanek/obeti-komunistickeho-rezimu.aspx.
roli v politických procesech, ostatní totiž nebyli dopadeni. Avšak ti odbojáři, kteří dopadení byli, v rámci války o Československo často ničili cizí majetek, kradli či zabíjeli, což komplikuje pohled na politické procesy, jelikož v demokracii by tito hříšníci byli odsouzeni také, pravdou ale je, že kdyby v Československu tehdy byla demokracie, pak by své trestné činy nespáchali.
Buď tedy na aktéry pohlížíme jako na soudní oběti nebo jako na bojovníky za obnovení demokracie na nepřítelem ovládaném území, kteří jsou někdy pokládáni za hrdiny, jindy ale za zločince, přičemž dělící linie mezi těmito kategoriemi je tak úzká, že u mnohých jedinců pravděpodobně nikdy nedojde k jasnému zařazení.
Přesně charakterizovat, kdo patří do třetího odboje, je velmi těžké, částečně také proto, že nejlépe je zpracovaná ta část, jejíž účastníci byli dopadeni, což se ovšem nestalo se všemi, takže neznámé procento informací o třetím odboji chybí. Spíše lze stanovit činnosti, kterými se třetí odboj vyznačoval.
První místo v tomto výčtu si zaslouží pokusy o ozbrojený převrat. Zřejmě věčnou otázkou ale zůstává, které z těchto akcí vyprovokovali agenti StB a které byly odhaleny až v průběhu. Jisté je, že k zatýkání došlo vždy ještě před začátkem realizace hlavních povstaleckých plánů. Mezi všemi si jmenování zaslouží odbojová skupina, historiky označovaná jako „Praha – Žatec“. Jejími členy byli převážně vojáci z různých jednotek, kteří měli k dispozici několik desítek tanků a dalšího vojenského vybavení. S potřebnými civilními odbojáři se do příprav na toto ozbrojené povstání zapojilo 200 – 300 lidí.50
I když k žádnému vojenskému povstání nakonec nikdy nedošlo, základním rysem všech skupin, o nichž můžeme říci, že konaly odbojovou činnost, je víra, že ozbrojený střet přijde, a proto se na něj aktivně připravovaly sháněním zbraní a vydáváním letáků či časopisů. Co se zbraní týká, někteří odbojáři měli třeba jen jedinou zbraň na několik lidí a ještě k tomu se potýkali s problémem sehnat adekvátní střelivo, ovšem jiní byli lépe vybavení a dokonce chodili střelbu trénovat. Všichni si ale uvědomovali, že beze zbraní komunismus nesvrhnou, proto vyhledávali ty z konce druhé světové války nebo realizovali či alespoň plánovali přepady různých skladů, prodejen a příslušníků SNB.51
Zůstanu-li u projevů násilí, jsou známé také případy, kdy odbojáři zašli ještě dál.
Počátky vlády KSČ jsou tak spojeny s různými bitkami a přestřelkami, při nichž umírali lidé z obou táborů. Výjimečně docházelo i k výbuchům a dalším sabotážím, tradiční bylo spíše ničení státního (komunistického) majetku a výhrůžky členům KSČ.52
50 VEBER, Václav: Třetí odboj: ČSR v letech 1948 – 1953, 1. vyd. Pardubice, Univerzita Pardubice 2014, s.58-64, ISBN 978-80-7395-786-5.
51 Tamtéž s.55-58.
52 Více viz ŠANTORA, Roman: Skautské století: dobrodružný příběh 100 let skautingu, 1. vyd. Praha, Junák – TDC a Mladá Fronta 2012, s.158-175, ISBN 978-80-86825-72-4.
Než se dostanu k nejčastější z aktivit protikomunistického boje, tedy propagandě, zmíním další charakteristiky třetího odboje, ovšem pouze stručně, jelikož pro tuto práci nejsou stěžejní. Jedná se o kontakt se zahraniční částí protikomunistického vzdoru, tedy různá kurýrská činnost, a s tím je spojena také převaděčská aktivita53 a ukrývání lidí žijících v ilegalitě.54
Nejmasovější z praktik usilujících o obnovu demokracie byly letáky a časopisy, jejichž hlavní cíle byly dva – za prvé zprostředkovat veřejnosti informace, komunistickou cenzurou zatajované, za druhé aktivizovat obyvatelstvo k boji. Tvorba tohoto textového vzdoru ovšem byla velmi pracná, obzvláště pokud autoři neměli cyklostyl, ale pouze obyčejný psací stroj. Některá díla se zaměřovala na volby, jiná se vztahovala k sokolskému sletu,55 další připomínají činy T. G. Masaryka a E. Beneše nebo vyzývají k protikomunistickému vzdoru – spektrum je velmi široké.56
Pro umožnění lepší představy uvedu leták z roku 1949, který ve svém díle zveřejnil Václav Veber:
„SNB!
Po několikaměsíční důkladné a dokonalé organizaci zahajuje Národní rada svobodného Československa osvobozovací akci českého národa.
NRSČ nařizuje:
Utvořte pohotovostní čety, které by při daném povelu zajistily ty, kdož bezohledným počínáním pomáhali komunistům. V řadách policie odzbrojte ty, kteří by se chtěli postavit na odpor. Zmařte každé další zatýkání nevinných obětí.
Rozkaz k nastoupení bude vysílán rozhlasem. Připravte se!“57
Otázkou sice je, jakou takovýto leták mohl mít sílu, protože nikdo si v té době nemohl být jistý, zda nějaká Národní rada svobodného Československa existuje nebo jestli je to pouze akce jednoho pisatele či dokonce provokace KSČ, ale i tak lze z existence takového textu vyčíst, že tehdejší časy byly prostoupeny atmosférou střetu mezi totalitou a demokracií. To také potvrzuje úvodní článek z časopisu Za pravdu:
„Únor
Uplynul rok od smutných dní tzv. Únorové revoluce…
Komunisté jsou u moci. Pravda. Ale pravdou také je, že za jejich hrůzovládou stojí
53 Více viz PEJČOCH, Ivo: Přechody přes železnou oponu: příběhy odvážlivců, kteří se rozhodli riskovat a odejít přes důkladně zabezpečené a střežené hraniční pásmo, 1. vyd. Cheb, Svět křídel 2011, s.37, ISBN 978-80-86808-94-9.
54 VEBER, Václav: Třetí odboj: ČSR v letech 1948 – 1953, 1. vyd. Pardubice, Univerzita Pardubice 2014, s.148, ISBN 978-80-7395-786-5.
55 Myšlen XI. všesokolský slet (13. - 27. června 1948). Více viz VEBER, Václav: Třetí odboj: ČSR v letech 1948 – 1953, 1. vyd. Pardubice, Univerzita Pardubice 2014, s.40-45, ISBN 978-80-7395-786-5.
56 Tamtéž s.128-147.
57 Tamtéž s.135.
sotva 30% národa. Pravdou je, že český národ si dnes uvědomuje zhoubu komunismu.
Pravdou je, že se spojuje, aby účinně bojoval proti asijskému novodobému barbarství, proti modernímu otroctví, proti zlodějům, korytářství, udavačství, proti násilnostem nejhoršího druhu.
Vytrvejte v boji! Nejste sami. Za vámi stojí poctiví lidé celého světa. Nelekejte se bolševických kriminálů! Snad mnozí z nás se seznámí s obušky zbolševizované policie, ale nakonec – vítězství je naše! Naše je i svoboda, naše znova bude česká zem!“58
6 Illegální skupina Blesk
Atmosféra, jež jsem popisoval na předchozích řádcích, aktivovala mnoho lidí, kteří cítili, že komunistické chopení se moci směřuje k diktatuře a se situací chtěli něco dělat.
Třetí odboj je celkově značně nejednotný a improvizovaný, což pro jeho počáteční měsíce platí nejvíce, všichni však očekávali převrat, připravovali se na něj a k tomu samému vyzývali i své okolí.59 Tehdy také vznikla v Praze Illegální skupina Blesk, což bylo na konci listopadu 1948. K jejímu rozbití došlo v noci z 9. na 10. března 1949, kdy byli její členové pozatýkáni.60
Skupina tak mohla působit asi tři a půl měsíce během první zimy po převratu, což ve spojitosti s její jistou spontánností je zřejmě důvod, proč jí historik Václav Veber zařadil mezi prvotní účastníky třetího odboje.61 Ovšem na rozdíl od ostatních, které v této části knihy uvedl, specifikem skupiny Blesk je, že se jednalo o mladistvé.62
Nejmladším z nich bylo v době vzniku skupiny patnáct let, přičemž zakladatelem byl právě jeden z těchto mladíků, Ivo Mikuláštík, a nejstarším byl v té době dvacetiletý Pavel Glomb. O jejich nízkém věku více vypovídá následující tabulka, ve které jsou jména aktérů seřazena podle důležitosti, kterou jim politický proces přiřadil následně vyměřenými tresty.
58 Tamtéž s.255.
59 Tamtéž s.55-58
60 ABS, f. vyšetřovací spis, arch. č. V_5542_MV.
61 VEBER, Václav: Třetí odboj: ČSR v letech 1948 – 1953, 1. vyd. Pardubice, Univerzita Pardubice 2014, s.56, ISBN 978-80-7395-786-5.
62 ABS, f. vyšetřovací spis, arch. č. V_5542_MV.
Jméno Narozen Věk v době vzniku skupiny
Věk v době zatčení
Souzen jako
Pavel Glomb 5. 3. 1928 20 21 dospělý
Ivo Mikuláštík 30. 4. 1933 15 15 mladistvý
Zdeněk Duchoslav 13. 10. 1932 16 16 mladistvý
Petr Glomb 7. 1. 1932 16 17 mladistvý
Jaroslav Hnyk 8. 4. 1933 15 15 mladistvý
Luděk Šácha 28. 6. 1931 17 17 mladistvý
Jiří Velíšek 30. 1. 1932 16 17 mladistvý
Ladislav Zvelebil 9. 1. 1933 15 16 mladistvý
Josef Šrachta 28. 1. 1933 15 16 mladistvý
Jaroslav Cestr 14. 6. 1933 15 15 mladistvý
Tab. 1: Nízký věk členů Illegální skupiny Blesk.63
K politickým procesům s mladistvými zatím není mnoho napsáno. Nejlepším zdrojem je útlá knížečka od Ondřeje Bratinky,64 v níž jsou zpracované vybrané případy, mezi kterými můžeme najít významnou skautskou stopu. Mladiství, bojující proti komunistům, se ovšem rekrutovali z daleko širších společenských oblastí. Někteří byli studenti, tedy inteligence, jiní pocházeli z rodin, kde měli v rodičích vzory, které bojovaly proti diktatuře třeba již během druhé světové války, a nemohu opomenout ani členy mládeže Československé sociální demokracie či tělovýchovných organizací Sokol a Orel.65 Tolik tedy k hlavním zdrojům, jistě však existují případy střetů mladistvých a komunistů, jež měly jiný původ. Co se týká skupiny Blesk, je pro ní charakteristické, že ve svém středu spojila dva z výše vypsaných zdrojů nedospělých protivníků KSČ, skauty a studenty.
6.1 Vznik
Hlavním strůjcem a ústřední postavou Illegální skupiny Blesk byl Ivo Mikuláštík, který bydlel se svými rodiči a dvěma šestiletými bratry v Karlíně. Tam také vychodil čtyři třídy obecné a pět tříd měšťanské školy. Jeho otec, obchodník Jan Mikuláštík, a matka Květoslava (roz. Mrázková) jej podle archiválií vychovávali v silném kontaktu s
63 Práce autora vytvořená na základě zpracování dat z ABS, f. vyšetřovací spis, arch. č. V_5542_MV.
64 BRATINKA, Ondřej – BOŠTÍK, Martin: Zkouška odvahy: příběh nezletilých politických vězňů padesátých let, Praha, Ústav pro studium totalitních režimů 2008, ISBN 978-80-87211-13-7.
65 Více viz KAPLAN, Karel: Nekrvavá revoluce, 1. vyd. Praha, Mladá Fronta 1993, ISBN 80-204-0145-8.
křesťanskou vírou, což například dokládá, že jeho dědeček z otcovy strany, farář Jednoty bratrské, osobně vykonal křest svého vnuka. Jako kmotři jsou v křestním listě uvedeni Otto B. Mikuláštík, také farář, a Karel Reichl, v té době knihkupec v Praze, který se ovšem v září 1949 tituloval jako biskup Jednoty bratrské. Ivo se také v létě 1948 účastnil letního tábora, pořádaného touto církví.66
Dále je možné dohledat, že po konci protektorátu byl nějakou dobu členem Junáka a že o svém otci, Janu Mikuláštíkovi, uvedl, že byl během nacistické okupace tři měsíce z politických důvodů ve vazbě gestapa. Pokud k tomu dodám, že Ivovým koníčkem byl zájem o letadla, což jej, i přes nízký věk, vedlo k dopisování si s lidmi v zahraničí a že značnou část života prožil v období druhé světové války (při vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava mu zbývalo několik týdnů do šestých narozenin, výsledky akce Anthropoid67 vnímal jako devítiletý a během květnového povstání mu bylo dvanáct), vzniká částečný profil onoho zakladatele skupiny Blesk.68
Sám o zrodu ilegální aktivity řekl: „Jelikož jsem v novinách čítal a poslouchal v rozhlase, že někteří lidé byli zatčeni a odsouzeni pro rozšiřování illegálních letáků, sám jsem přišel k tomu, že bych mohl takovou věc sám podnikat. Z počátku jsem s tím sledoval dobrodružství, ale později jsem tomu dával politický charakter.“69 Alespoň tak je to zapsané v protokolu z prvního výslechu a v jiném k tomu dodává: „Podotýkám, že jsme doma poslouchali zahraniční rozhlas a toto vysílání dalo hlavní podnět mé zamýšlené činnosti,“70 což u soudu doplnil takto: „Zahraniční rozhlas jsem poslouchal od února 1948 a měl jsem za to, že tam říkají pravdu.“ Tehdy také řekl: „S nikým jsem o tom nemluvil, uvažoval jsem asi měsíc a pak svoje mínění o nutnosti založení odbojné skupiny sdělil Duchoslavovi.“71
To mluvil o Zdeňku Duchoslavovi, spolužákovi z prvního ročníku obchodní akademie v Karlíně, kde oba před zatčením studovali. Zdeněk se narodil do dělnické rodiny Václavovi a Marii Duchoslavovým (otec je v pozdějších dokumentech uveden jako úředník, matka v domácnosti), neměl sourozence a s rodiči bydlel na Letné. Vychodil čtyři třídy obecné a pět tříd měšťanské školy, na které skončil s vyznamenáním, následný školní
66 NA, f. Správa sboru nápravné výchovy (dále jen SSNV) – neuspořádáno, osobní (vězeňský) spis Ivo Mikuláštíka; NA, f. Státní soud Praha, sp. zn. Or I 416/49; ABS, f. vyšetřovací spis, arch. č.
V_5542_MV.
67 Akce Anthropoid je krycí označení pro odbojovou akci, která vedla ke smrti Reinharda Heydricha v roce 1942. Více viz KMOCH, Pavel: Operace Anthropiod: Epilog: atentát na Reinharda Heydricha ve světle dobových pramenů, 1. vyd. Praha, Academia 2018, ISBN 978-80-200-2869-3.
68 ABS, f. vyšetřovací spis, arch. č. V_5542_MV; NA, f. SSNV – neuspořádáno, osobní (vězeňský) spis Ivo Mikuláštíka.
69 ABS, f. vyšetřovací spis, arch. č. V_5542_MV.
70 NA, f. Státní soud Praha, sp. zn. Or I 416/49.
71 Tamtéž.
rok navštěvoval ústav moderních řečí v Praze 2 (jazyková škola)72 a na podzim roku 1948 začal studovat v Karlíně.73
Co se týká jeho zájmů, v archiváliích jsou jen střípky: určitě přečetl jednu knihu o letectví, do nějaké míry se zajímal o vojenské věci a o šifry, neurčitou dobu byl členem Junáka. I on musel být ovlivněn skutečností, že téměř polovinu života prožil během válečné doby (při československé mobilizaci mu bylo pět let, konec války v Evropě zažil jako dvanáctiletý).74
V jeho protokole o výslechu je o navázání důvěrnějších vztahů se jmenovaným komplicem zapsáno: „Zpočátku jsem Mikuláštíka znal jako samotáře a nikdy jsem nespozoroval, že by nějak zjevně prokazoval svoji nelibost proti lidově-demokratickému zřízení v ČSR. V uvedené době našeho důvěrnějšího seznámení, když jsme vycházeli z biografu po školním shlédnutí filmu myslím, že to byla „Ruská otázka.. dotázal se mě jmenovaný na můj posudek o úrovni tohoto filmu a že co si o tomto myslím.“75 Na tuto otázku mu prý odpověděl, že s námětem filmu je spokojen, až na představitelku hlavní ženské role, která úlohu nezvládla. Mikuláštík ovšem s filmem spokojený nebyl a zastával názor, že co viděli ve filmu, nemůže býti skutečností.76 Vyšetřovatelé zapsali: „Asi za týden po tomto filmovém představení, přišel jmenovaný (Mikuláštík) za mnou s návrhem, jak by se dala založiti na naší škole podzemní skupina, která by mohla pracovati podle moderních týlových metod, jak mě to tenkrát doslovně vyjádřil.“77
Ačkoli v zápisech existují různé varianty, které se v drobnostech liší, důležité je, že se shodují v tom, že Duchoslav nejprve s připojením k nějakým tajným aktivitám váhal, po několika dnech však povolil a řekl, že se k Mikuláštíkově ilegální skupině přidá. To zřejmě vedlo k tomu, že patnáctiletý Ivo vypracoval osnovy/stanovy této skupiny, což zrealizoval opět do několika dnů, následně došlo k jejich prostudování a podepsání.78
Zde se ovšem informace z archiválií znovu lehce rozcházejí a je nejasné, zda u prvního schvalovaní (tedy podepsání) těchto stanov byli pouze dva zmínění mladíci nebo byli již tři. Ovšem ať už dvojice podpisů na originále stanov byla doplněna s
72 Dnes se tato škola jmenuje Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky hlavního města Prahy. Víc viz Historie školy in: sjs [online], [vid. 9. 6. 2019], dostupné z: http://www.sjs.cz/o-nas/historie- skoly.html.
73 ABS, f. vyšetřovací spis, arch. č. V_5542_MV; NA, f. SSNV – neuspořádáno, osobní (vězeňský) spis Zdeňka Duchoslava.
74 ABS, f. vyšetřovací spis, arch. č. V_5542_MV; NA, f. SSNV – neuspořádáno, osobní (vězeňský) spis Zdeňka Duchoslava.
75 ABS, f. vyšetřovací spis, arch. č. V_5542_MV.
76 Ruská otázka je film, o snaze určitých amerických občanů vést kampaň proti Sovětskému svazu a o novináři, který po návratu ze SSSR do USA napsal článek, který se těmto mocnářům nelíbil, protože se Sovětského svazu zastával. Více viz Ruská otázka in: FDb [online], [vid. 9. 6. 2019], dostupné z:
https://www.fdb.cz/film/ruska-otazka-russkij-vopros/54624.
77 ABS, f. vyšetřovací spis, arch. č. V_5542_MV.
78 Tamtéž.
několikadenním zpožděním nebo zda se jedná o trojlístek původních zakladatelů, jisté je, že Illegální skupina Blesk vznikla a že k ní patřil další mladík. Tím byl Luděk Šácha, také spolužák z prvního ročníku obchodní akademie v Karlíně.79
Luděk bydlel v obci Veltěž,80 tedy na severním okraji Prahy, se svými rodiči Josefem a Annou. Otec pracoval jako úředník u firmy Synthesia, tedy v továrně na výbušniny v Přemyšleni u Veltěže a matka byla v domácnosti. Luděk měl ještě mladšího bratra Karla, kterému v inkriminované době byly čtyři roky, zatímco Luďkovi sedmnáct.
Do obecné školy chodil ve Veltěži, do měšťanské v nedalekých Klecanech, následně prožil nějaký čas (zřejmě rok) na reálném francouzském gymnáziu v Dejvicích a před nástupem na obchodní akademii ještě absolvoval jeden rok jazykové školy, která se v té době jmenovala Ústav moderních řečí v Praze 2 (Spálená).81 Přesto, že Duchoslav tuto školu také studoval, Luděk Šácha řekl, že oni se z ní neznali.82
Do nějaké míry se Luděk zajímal o hokej, ale více zájmů jsem nedohledal.83 Oproti tomu díky jeho rozhovoru s Martinem Jindrou z roku 2009 je velmi dobře zdokumentované velké dobrodružství, které tento mladík zažil v roce 1947. Tehdy se totiž rozhodl, že se vydá tajně do Francie, místo aby jel na chmelovou brigádu. Hranice překročil bez problémů s batohem na zádech a dále již cestoval vlakem přes americkou okupační zónu. Před hranicemi s Francií však na něho jeden cestující upozornil vojáky, Luděk byl zatčen a odsouzen ke dvěma měsícům v tzv. Jugendheimu (chlapeckém domově). Sám v rozhovoru vzpomínal, že měl tehdy u sebe velkou skautskou dýku s koženým pouzdrem, kterou od něho jeden z francouzských vojáků odkoupil, aby mladík nedostal vyšší trest.84
Sice členem Junáka nebyl,85 ale i tak je jasné, že Luděk, v té době student reálného francouzského gymnázia, po nějakém dobrodružství toužil a nebál se sám podniknout celkem promyšlené kroky. Byl schopen si cestu tajně naplánovat, zajistit si potřebné vybavení a s batohem na zádech a chlebníkem přes rameno překonat téměř celé území až k francouzským hranicím, což je na šestnáctiletého mladíka slušný výkon a jistě i cenná zkušenost. Po vykonání trestu v německém chlapeckém domově se rozhodl, že se vrátí do Československa, přestože dostal určitá varování o Stalinovi a možném osudu republiky.
79 Tamtéž.
80 Nejbližší vlaková zastávka od Veltěže jsou Roztoky u Prahy. Je možné, že Luděk musel cestou používat převozníka přes Vltavu.
81 ABS, f. vyšetřovací spis, arch. č. V_5542_MV; NA, f. SSNV – neuspořádáno, osobní (vězeňský) spis Luďka Šáchy.
82 Rozhovor s Luďkem Šáchou 4. června 2019.
83 NA, f. SSNV – neuspořádáno, osobní (vězeňský) spis Luďka Šáchy.
84 Rozhovor Martina Jindry s Luďkem Šáchou 19. března 2009 pro Paměť národa. Více viz Ing. Luděk Šácha in: Paměť národa [online], [vid. 9. 6. 2019], dostupné z: https://www.pametnaroda.cz/cs/sacha- ludek-1931.
85 Rozhovor s Luďkem Šáchou 4. června 2019.
Inu domov je domov. Jenže při zpětném překročení hranic do vlasti byl zatčen jako celostátně hledaný a tak se jeho návrat prodloužil o tři dny ve vězení v Chebu, ze kterého si jej vyzvedl otec.86
Následoval zmíněný rok, kdy studoval na jazykové škole a po něm již nastal podzim 1948, čas nástupu na obchodní akademii. Dalším otazníkem vztahujícím se k Šáchovi je, jak se o Illegální skupině Blesk dozvěděl. První zmínka, kdy je jmenován, pochází z výslechu Zdeňka Duchoslava: „Nato v pondělí mě požádal ve škole (Mikuláštík), abych zůstal po vyučování s ním, rovněž tak jako Luděk Šácha, který jest naším spolužákem. Po vyučování nám dal přečíst plán, který vypracoval.“ Tím plánem jsou myšleny již zmiňované stanovy, lépe řečeno návrh na ně ze třetího prosince, na kterém jsou podpisy tří dosud jmenovaných mladíků. Z dokumentu je jasně patrné, čím se chce skupina zabývat, tři podpisy znamenají zjevný souhlas a datum (3. prosince) svědčí o značném tempu vzniku společenství, tyto faktory naznačují rozhodnost a zápal členů.87
K rychlosti zrození spojenectví Mikuláštíka, Duchoslava a Šáchy je třeba doplnit, že Duchoslav v jednom z výslechů uvedl, že k návštěvě kina, po které jej Mikuláštík oslovil, došlo 29. listopadu. Zřejmě trvalo tři dny, než jej mladší spolužák přemluvil, čímž by bylo možné jeho souhlas datovat na 2. prosince. A o den později již měl Mikuláštík na stroji sepsaný návrh stanov, v němž píše mimo Duchoslava i o Šáchovi, čímž vzniká předpoklad, že ten již také musel o Mikuláštíkových myšlenkách něco vědět.88
6.2 Stanovy
Na předchozích stranách jsem mnohokrát psal o jakýchsi stanovách, osnovách či plánu činností. Jedná se o dva dokumenty, jeden byl zřejmě pouze návrh a druhý reálně vešel v platnost. Oba jsou psané na stroji, což znamená, že onen návrh musel být tvořen dopředu, zřejmě během neděle a následně se k němu vyjádřili Duchoslav a Šácha v pondělí ve škole.89 Pro zlepšení orientace v problematice tyto dva texty budu dále nazývat jako
86 Rozhovor Martina Jindry s Luďkem Šáchou 19. března 2009 pro Paměť národa. Více viz Ing. Luděk Šácha in: Paměť národa [online], [vid. 9. 6. 2019], dostupné z: https://www.pametnaroda.cz/cs/sacha- ludek-1931.
87 ABS, f. vyšetřovací spis, arch. č. V_5542_MV.
88 Tamtéž.
89 Viz: „Nato v pondělí mě požádal ve škole (Mikuláštík), abych zůstal po vyučování s ním, rovněž tak jako Luděk Šácha, který jest naším spolužákem. Po vyučování nám dal přečíst plán, který vypracoval.“ Více viz ABS, f. vyšetřovací spis, arch. č. V_5542_MV.
„návrh stanov“90 a „stanovy“,91 přestože v archiváliích je použito více označení, tyto však jsou nejčastější. Návrh stanov považuji za důležitý v tom, že byl projednáván na první schůzce, kterou mohu doložit a jeho obsah nedává mnoho prostoru k variantě, že by Mikuláštík, Duchoslav a Šácha nevěděli, že vstupují do řad třetího odboje. Proto poradu, kde byl projednáván, beru jako okamžik založení protikomunistické seskupení.
Toto je návrh stanov:
„Stanovy.
rozdělení rozdělení
hlavní stan /hqrs/
A
akční skupina výzvědná skupina
B C
organizace Skupiny B a C mají svého vedoucího, který podléhá i se svou skupinou skupině A /hqrs/. Vedoucí skupiny A bude určen volbou.
Ostatní členové skupiny A podléhají pouze vedoucímu této skupiny.
registrace Každý člen organizace má své pořadové číslo a krycí jméno. Ve skupině A bude pak veden přesný katalog všech členů, který bude vypadat asi takto:
Seznam členů.
Pořadové číslo: Krycí jméno: Vlastní jméno: Adresa:
Poznámka:
A/1 Petr Ivo P. Mikuláštík Pha-X velitel
Petr Sládek Vitoldova 5
A/2 Avon Zd. Duchoslav Pha-VII zástupce
Josef Novák Jochařská 16
A/3 Karel V. Vodička Praha I
Karel Soukup Krátká 6
B/1 Otakar Luděk Šácha Veltěže 58 velitel
Oto Vávra
B/2 Josef Vincenc Noha Pha-II zástupce
Jos. Vyskočil Vodičkova 10
C/1 ……….. ……… ……… ………….
atd.
90 Návrh stanov je dokument datovaný k 3. prosinci 1948.
91 Stanovy je dokument datovaný k 6. prosinci 1948.
