Politické procesy 50.let 20.století

(1)

Politické procesy 50.let 20.století

v eskoslovensku- Ženy odsouzené Krajským soudem v Liberci v letech 1955

Bakalá ská práce

Studijní program: B7507 – Specializace v pedagogice

Studijní obory: 6107R023 – Humanitní studia se zam ením na vzd lávání 7105R056 – Historie se zam ením na vzd lávání

Autor práce: Veronika Farská

Vedoucí práce: Mgr. Kate ina Portmann, Ph.D.

Liberec 2018

(2)

(3)

(4)

(5)

(6)

Pod kování:

Cht la bych pod kovat všem, kte í mi byli p i zpracování této práce nápomocni a bez nichţ by nevznikla. V první ad d kuji vedoucí práce Mgr. Kate in Portmann PhD.

za čas, který mi v novala, za její p ipomínky, nápady a cenné rady. Také d kuji všem zam stnanc m ŧrchivu bezpečnostních sloţek v Praze, Národního archivu v Praze a Státního oblastního archivu v Litom icích za poskytnutí materiál a vst ícnost. Velký dík pat í také mojí rodin za podporu a p edevším matce, která mi celou práci redigovala.

(7)

Anotace

Tato bakalá ská práce se zabývá politickými procesy u Krajského soudu v Liberci v roce 1955, v nichţ byly odsouzené ţeny. Práce je rozd lená do dvou částí. První obecná část se zabývá prom nami justice po únoru 1ř4Ř, soudním aparátem v Liberci a ţenským v ze stvím. Druhá část konkrétn analyzuje osudy celkem sedmi ţen, které byly

odsouzené p ed Krajským soudem v Liberci v roce 1ř55. Kaţdý p ípad je dopln ný kontextem, v kterém se odehrával. ŧnalýza jednotlivých spis vznikla p edevším studiem pramen získaných z archiv .

Klíčová slova: politické procesy, komunistický reţim v Československu, justice, perzekuce, ţeny ve v zení, Krajský soud v Liberci.

(8)

Annotation

This bachelor thesis deals with political trials at The Regional Court in Liberec in 1955, in which women were convicted. The thesis is divided into two parts. The first general part deals with the changes of the judiciary after February 1948, the judicial apparatus in Liberec and the female prison service. The second part specifically analyzes the fates of seven women, who were convicted before The Regional Court in Liberec in 1955. Each case is complemented by the context in which it took its place. The analysis of the individual files was made by studying of the sources obtained from the archives mainly.

Key words: political trials, communist régime in Czechoslovakia, justice, persecution, women in prison, The Regional Court in Liberec.

(9)

8

OBSAH

SEZNAM ZKRATEK ... 10

KAPITOLA 1.: ÚVOD ... 11

KAPITOLA 2.: KRITIKA PRAMEN A LITERATURY ... 14

Ň. 1. KRITIKŧ PRŧMEN ... 14

2. 2. KRITIKA LITERATURY ... 15

KAPITOLA 3.: POLITICKÉ PROCESY... 18

KAPITOLA 4.: ZM NY V JUSTIČNÍM APARÁTU PO ÚNORU 1ř4Ř ... 22

4. 1. ZÁKONY ... 22

4. 2. INSTITUCE ... 23

4. ň. ČISTKY ŧ JINÉ PERSONÁLNÍ ZM NY ... 25

KAPITOLA 5.: POLITICKÁ PERZEKUCE A PROCESY V LIBERCI ... 31

5. 1. STÁTNÍ SOUD LIBEREC ... 31

5. Ň. KRŧJSKÝ SOUD V LIBERCI ... 32

5. ň. KRŧJSKÝ SOUD V LIBERCI V ROCE 1955 ... 35

5. 4. ŢENY ODSOUZENÉ V ROCE 1955 ... 36

KAPITOLA 6.: ŽENSKÉ V ZE STVÍ ... 39

6. 1. V ZNICE PŧRDUBICE ... 42

KAPITOLA 7.: JEDNOTLIVÉ KAUZY ŽEN ODSOUZENÝCH U KRAJSKÉHO SOUDU V LIBERCI V ROCE 1955 ... 52

7. 1. PROCES SE ČLENY STRŧNY SOCIÁLN DEMOKRŧTICKÉ ... 52

7. 1. 1. BOŢENŧ TRUHLÁ OVÁ ... 54

7. 1. 1. 1. Ţivot p ed zatčením ... 54

7. 1. 1. 2. Politický proces ... 55

7. 2. PROCES S EMIGRANTY ... 62

7. Ň. 1. VŧLERIE NEZBEDOVÁ ... 64

7. 2. 1. 1. Ţivot p ed zatčením ... 64

7. 3. PROCESY S VYZV DŧČI ... 69

7. ň. 1. MILŧDŧ BERŧNOVÁ ... 71

7. 3. 1. 1. Ţivot p ed zatčením ... 71

7. 4. DOZVUKY KRYSLIČKOVY TERORISTICKÉ SKUPINY ... 79

7. 4. 1. VILMŧ KOUKŧLOVÁ, MILŧDŧ NOVÁKOVÁ ... 81

(10)

9

7. 5. PROCESY SE SV DKY JEHOVOVÝMI ... 84

7. 5. 1. KŧTE INŧ BŧUSTCHOVÁ ... 85

7. 6. HOSPODÁ SKÁ ŠPIONÁŢ ... 90

7. 6. 1. MŧRIE ZOSELOVÁ ... 91

7. 6. 1. 1. Ţivot p ed zatčením ... 91

KAPITOLA Ř.: ZÁV R ... 96

KAPITOLA ř.: SEZNAM POUŽITÝCH PRAMEN A LITERATURY ... 100

9. 1. PRAMENY ... 100

ř. 1. 1. ŧRCHIVNÍ PRŧMENY ... 100

ř. 1. Ň. FILMOVÉ DOKUMENTY ... 100

ř. 1. ň. VYDŧNÉ PRŧMENY ... 100

9. 2. LITERATURA ... 100

ř. Ň. 1. INTERNETOVÉ ZDROJE ... 104

SEZNAM P ÍLOH ... 106

(11)

10

SEZNAM ZKRATEK

Aj. ŧ jiné

AP ŧdvokátní poradna Atd. ŧ tak dále

Č. Číslo

ČČK Český červený k íţ ČSR Československá republika

KSČ Komunistická strana Československa KS MV Krajská správa ministerstva vnitra MUDr. Doktor medicíny

Nap . Na p íklad

NDR N mecká demokratická republika NSR N mecká spolková republika OÚNZ Okresní ústav národního zdraví ROH Revoluční odborové hnutí Sb. Sbírky

SČSP Svaz československo-sov tského p átelství SDP Sudeton mecká strana

SNB Sbor národní bezpečnosti StB Státní bezpečnost

TU Liberec Technická univerzita Liberec Tr. z. Trestního zákona

Tzv. Takzvaný

USA Spojené státy americké ÚRO Úst ední rada odbor

ÚV KSČ Úst ední výbor komunistické strany Československa

(12)

11

KAPITOLA 1.: ÚVOD

Po p evratu v únoru 1ř4Ř se neodd litelnou sloţkou komunistické moci stala represe, perzekuce a politické procesy, které byly d leţité pro samotnou existenci reţimu. Staly se kaţdodenním nástrojem moci a také ţivot obyvatel Československa.

Tyto prost edky moci byly namí ené na všechny občany republiky, na muţe i ţeny, na všechny společenské vrstvy a nevyhnuly se ani samotným funkcioná m komunistické strany.

Politické procesy zasáhly do ţivota mnoha lidí v Československu a nejenom samotných odsouzených, kte í neprávem strávili roky ve v zení, ale i jejich rodin, které byly vystavené šikan a perzekuci ze strany p edevším Státní bezpečnosti.

Cílem této práce je analýza kauz ţen, které byly odsouzené u Krajského soudu v Liberci v roce 1ř55. O tuto analýzu jsem snaţila za pomoci jak faktografické odborné literatury, tak p edevším pramen m získaných z archiv .

V první části jsem se v novala zm nám v justici, které se odehrály po únoru 1948 a vedly k masové nezákonnosti. Dle mého názoru je nutné na tento systém reorganizací poukázat, protoţe je d leţitý pro pochopení celého mechanismu politických proces . Zd raznila jsem p edevším d leţité zákony, které se staly

symbolem masové nezákonnosti. Dále jsem se zam ila na soudní instituce, jeţ b hem pouhých t í let prošly velkými prom nami. Poslední část této kapitoly pat í p edevším čistkám mezi zam stnanci v soudnictví, kte í nebyli loajální ke komunistickému reţimu, a tak museli být nahrazeni prov enými d lnickými kádry, jeţ si sám reţim vychovával na svých školách. Práv právnické škole pracujících jsem se v novala velkou m rou, protoţe je to pro m velice zajímavý jev, kdy se nevzd laní d lníci, ezníci aj. stali za jeden aţ dva roky prokurátory nebo soudci, kte í rozhodovali o osudu lidí, jimţ se nemohli v mnoha ohledech rovnat.

Dále jsem se v této části zam ila konkrétn na soudní aparát v Liberci mezi léty 1ř5ň a 1ř56, na kterém jsem se snaţila jednotlivé prom ny demonstrovat, a stručn jsem také p ipomn la nejvýznamn jší politické procesy, které se u Státního a Krajského soudu v Liberci projednávaly. Snaţila jsem se také p iblíţit n které prokurátory a soudce p sobící v letech 1953–1956 u Krajského soudu v Liberci, kte í mají na sv domí mnoho nespravedliv odsouzených osob.

Do tohoto úseku jsem za adila dále specifika ţenského v ze ství a p edevším pak ţenskou v znici v Pardubicích, kde bylo internováno mnoho politických v zenky . Mezi internovanými ţenami v Pardubicích se nacházely ty, které byly odsouzené bu u

(13)

12

Státního, nebo Krajského soudu v Liberci. Tuto část jsem do práce zahrnula, nebo si myslím, ţe je d leţité uv domit si, s jakými potíţemi se uv zn né ţeny v té dob potýkaly. Platila r zná na ízení, která jsou z mého pohledu zcela nepochopitelná a odporují zdravému rozumu.

Druhá st ţejní část práce analyzuje jednotlivé kauzy celkem 7 politických ţenských ob tí u Krajského soudu v Liberci, jedná se o Boţenu Truhlá ovou¹, Miladu Beranovou², Kate inu Bautschovou³, Vilmu Koukalovou⁴, Miladu Novákovou⁵, Valerii Nezbedovou⁶ a Marii Zoselovou⁷. Ve v tšin kauz krom p ípadu Milady Beranové se jedná o skupinové kauzy. Kate ina Bautschová a Marie Zoselová byly n meckého p vodu, coţ mohlo být u soudu p it ţující okolností. P i studiu kauz jsem pouţila dochované spisy z jednotlivých archiv ĚNárodní archiv v Praze, ŧrchiv bezpečnostních sloţek a Státní oblastní archiv v Litom icíchě. Jednotlivé kauzy jsem se snaţila za adit do kontextu, který jsem se snaţila osv tlit p ed jednotlivými analýzami.

V roce 1955 bylo u libereckého soudu odsouzeno celkem dev t ţen. Pouze dv z tohoto počtu byly odsouzené za b ţný kriminální čin rozkrádání státního majetku bez politického podtextu. Jednalo se o ŧnnu Holubcovou⁸ a Ludmilu Marešovou⁹, které byly souzené společn v procesu Anna Holubcová a spol. Holubcová byla odsouzená k 11 let m v zení, byl to nejvyšší trest, který v roce 1955 v p ípad ţeny padl.

Marešová si vyslechla trest 7 let odn tí svobody.¹⁰To, ţe se jednalo o kriminální zločin, lze dokázat i tak, ţe v tomto p ípad zcela jist nedošlo k rehabilitaci. Rehabilitační protokoly jsou uloţené ve spisech ve Státním oblastním archivu v Litom icích, kde

1ŧrchiv bezpečnostních sloţek Praha, fond V- Liberec, sign. V – ň77 LB, spis Truhlá ová Boţena.

Národní archiv Praha, fond SSNV. Státní oblastní archiv v Litom icích, Krajská prokuratura v Liberci kart. 1 T 9/55.

2ŧrchiv bezpečnostních sloţek Praha, fond V – Liberec, sign. V – 41Ř LB, Beranová Milada. Národní archiv Praha, fond SSNV, invent. číslo Beranová Milada 1ř07. Státní oblastní archiv v Litom icích, Krajská prokuratura Liberec, kart. 1 T Ň0/55.

3ŧrchiv bezpečnostních sloţek Praha, fond V – Liberec, sign. V – 577 / L, Pick Eduard a spol.

4ŧrchiv bezpečnostních sloţek Praha, V – Liberec, V ňřň LB, Vilma Koukalová a spol. Státní oblastní archiv v Litom icích, Krajská prokuratura Liberec, kart. 1 T 1Ř/55.

5 Tamtéţ.

6ŧrchiv bezpečnostních sloţek Praha, fond V – Liberec, sign. V – 406 LB, Nezbeda Václav a spol. Státní oblastní archiv v Litom icích, Krajská prokuratura Liberec, kart. 1 T 1ř/55.

7ŧrchiv bezpečnostních sloţek Praha, fond V – Liberec, sign. V – 587/L, Zosel Artur a spol.

8Státní oblastní archiv v Litom icích, Krajská prokuratura Liberec, kart. 1 T 16/55.

9Tamtéţ.

10Hlavní líčení prob hlo Ň6. srpna 1ř55, p edsedou senátu byl Zden k Číhal a prokurátorem ŧntonín Bugno. Společn s nimi byl souzen ješt Miroslav Morávek, který si odnesl trest 8 let v zení. Dále probíhala odvolání a v p ípadech Holubcové a Marešové byla pouţita amnestie prezidenta republiky, proto si m la Holubcová odpykat nakonec jen 4 roky a Marešová ň. Morávkovi trest sníţen nebyl, ale po uplynutí poloviny trestu ho podmínečn propustili. Viz Státní oblastní archiv v Litom icích, Krajská prokuratura Liberec, kart. 1 T 16/55.

(14)

13

nebyly nalezené sloţky Kate iny Bautschové a Marie Zoselové, takţe v jejich p ípad nelze s naprostou jistotou tvrdit, ţe k rehabilitaci došlo, avšak dá se to vzhledem

k povaze p ípadu p edpokládat. U ostatních p ti ţen spisy v Litom icích nalezeny byly a v nich i záznamy o rehabilitaci.

P ílohy, jeţ jsou součástí práce, obsahují p edevším fotografie či dopisy, které jsem získala z vyšet ovacích spis uloţených v ŧrchivu bezpečnostních sloţek v Praze.

Za adila jsem mezi n všechny nalezené fotografie odsouzených, avšak podobenky Vilmy Koukalové a Milady Novákové nebyly u spis p iloţeny.

(15)

14

KAPITOLA 2.: KRITI KA PRAMEN A LITERATURY

2. 1. KRITIKA PRAMEN

St ţejní pramenné materiály pro studium jednotlivých kauz jsem získala ze Státního oblastního archivu v Litom icích, z ŧrchivu bezpečnostních sloţek v Praze a Národního archivu v Praze, p ičemţ v kaţdém archivu je uloţen jiný druh spisu.

V Národním archivu jsou uloţené spisy v z , které se vztahují k samotnému v zn ní ţen a výkonu trestu. Jedná se o takové dokumenty jako p ijímací listy,

dotazníky, nebo r zná hlášení. Z Národního archivu se dochovaly sloţky pouze Boţeny Truhlá ové a Milady Beranové.

ŧrchiv bezpečnostních sloţek poskytuje k prostudování vyšet ovací spisy odsouzených a protokoly, které s nimi a s r znými sv dky byly b hem vyšet ování sepsány. Dále jsou zde p íkazy k zatčení, domovní prohlídce nebo vazb . V p ípad t chto pramen musíme brát v úvahu, ţe vyšet ovatel m nešlo o objektivní pravdu, ale o dokázání domn lé viny a následné odsouzení, často jsou tedy doznání vynucená a nezakládají se realit . Je tedy nutné brát tento zdroj informací s rezervou.

Ve spisech ze Státního oblastního archivu V Litom icích lze dohledat soudní spisy odsouzených a p edevším protokoly o rehabilitačních ízeních, které prob hly bu v 60., nebo ř0. letech, ţádosti o milost a protokoly z jejich projednávání. V n kterých spisech dokonce lze dohledat dopisy adresované samotné manţelce prezidenta, v nichţ jsou ţádány o p ímluvu a sníţení trestu nebo propušt ní.

Ţalobu a protokol z hlavního líčení lze nalézt tém v kaţdém spise, protoţe mohlo docházet k duplování n kterých dokument . Jak jsem jiţ napsala, jedná se p edevším o ţalobu, protokol z hlavního líčení a rozsudek. Ţalobu vţdy sepisoval krajský prokurátor, obsahovala seznam odsouzených, d vody ţaloby a také trestné činy, kterých se obvin ní údajn dopustili. Protokol z hlavního líčení nám poskytuje

informace o datu a čase konání soudu. Uvádí personální sloţení senátu, p edsedu senátu, soudce z lidu, prokurátora, obvin ného, advokáta a zapisovatelku. Na tento protokol navazuje rozsudek, který informuje o uloţeném trestu.

Tyto sloţky jsou d leţité pro celkovou rekonstrukci nejen vyšet ování, soudního p elíčení a v zn ní odsouzeného, ale také jeho dosavadního ţivota, který je součástí kaţdého spisu. U n kterých kauz lze také dohledat zprávy o pov sti, posudky z v znic, které jsou dalším zajímavým pramenným materiálem. Ne vţdy jsou spisy kompletní, protoţe mohlo dojít ke skartaci nebo ztrát .

(16)

15

Vyuţila jsem i n které vydané prameny, a to p edevším knihu od politické v zenkyn Dagmar Šimkové Byly jsme tam taky¹¹, v které shromáţdila svoje

vzpomínky. S další knihu plnou vzpomínek Znovu bych mu ruku podala¹² od Emílie Veverkové jsem pracovala p edevším v kapitole, která pojednává o pronásledování sociálních demokrat . Cenným zdrojem informací pro m byla internetová stránka www.politictivezni.cz¹³, kde jsou zaznamenány autentické rozhovory s politickými v zenkyn mi, které podaly sv dectví o svých zkušenostech s komunistickou mocí. Tyto autentické vzpomínky jsem vyuţila p edevším v kapitole o ţenské v znici

v Pardubicích. Dále pak také kniha Tomáše Bursíka Ztratily jsme mnoho času… Ale ne sebe!¹⁴ obsahuje velké mnoţství vzpomínek politických v zenky , z kterých jsem taktéţ čerpala. V kapitole o pardubické v znici jsem čerpala ze vzpomínek R ţeny Koškové-Krásné, které poskytla p i rozhovoru s Kate inou Kočovou ĚPortmanně a následn byly publikovány ve Fontes Nissae.¹⁵

Je d leţité si uv domit, ţe cílem vyšet ovatel , soudc a prokurátor nebylo nalezení pravdy, ale odsouzení obvin ného. Je tedy pot eba brát archivní prameny s rezervou a myslet na to, ţe nap . výslechy mohly probíhat pod tlakem. Více se tímto tématem zabýval Prokop Tomek ve studii Svazek StB jako historický pramen.¹⁶

2. 2. KRITIKA LITERATURY

Faktografická literatura byla vyuţita p edevším v první části práce. K tématu politických proces v 50. letech bylo vydáno jiţ značné mnoţství odborné literatury, která mohla začít vycházet aţ revoluci v listopadu 1989. Literatura tohoto typu vycházela pouze v exilu, kde vydával nap . Karel Kaplan. V období Praţského jara začala být n která témata otevírána, coţ ale normalizace zastavila.

11ŠIMKOVÁ, Dagmar. Byly jsme tam taky. Vyd. 5., v tomto vydavatelství ň. Praha: Monika Vadasová- Elšíková, Ň010, 16ň s. ISBN ř7Ř-80-902602-3-8.

12 VEVERKOVÁ, Emilie. Znovu bych mu ruku podala!. St edokluky: Zden k Susa, Ň004, 151 s., [6] s.

obr. p íl. ISBN Ř0-86057-26-7.

13 Více k tématu: Političtí v zni [online]. © Ň00Ř–Ň01Ř. [vid. 4. 7. Ň01Ř]. Dostupné z:

http://www.politictivezni.cz/

14BURSÍK, Tomáš. Ztratily jsme mnoho času-- Ale ne sebe!: ţivoty politických v ze ky v

československých v znicích padesátých a šedesátých let dvacátého století. Praha: Ú ad dokumentace a vyšet ování zločin komunismu PČR, Ň006, 1ř7 s. Sešity Ú adu dokumentace a vyšet ování zločin komunismu, č. 15. ISBN Ř0-86621-25-1.

15KRÁSNÁ, R ţena a Kate ina PORTMŧNN. Pam Liberecka. Fontes Nissae = Prameny Nisy. 2004, s. 272-293. ISBN 80-7083-889-2. ISSN 1213-5097.

16 Tomek, Prokop. Svazek StB jako historický pramen. Tomek, Prokop. Soudobé d jiny 1Ň, č. 1, ĚŇ005ě, s.

208-214.

(17)

16

Tomuto období se v české historiografii v nuje n kolik autor ,

k nejvýznamn jším pat í Karel Kaplan, který publikoval nep eberné mnoţství knih k tématu komunistické nezákonnosti. Dále m ţeme uvést autory Karla Bartoška, Prokopa Tomka nebo Tomáše Bursíka. Pro bádání byl d leţitý vznik dvou institucí Ústavu pro studium totalitních reţim a ŧrchivu bezpečnostních sloţek, které zájem badatel ješt více zvýšily a výzkum usnadnily.

Badatelé a historici se ovšem zam ili p edevším na velké monstrprocesy na celorepublikové úrovni, které se odehrály p ed Státním soudem mezi léty 1ř4Ř a 1ř5ň.

Menší regionální kauzy tak z staly upozad ny. O t chto okrajových procesech, které ešil Státní soud, nebo od roku 1ř5ň p íslušné krajské soudy se m ţeme dočíst pouze v menších studiích ve sbornících, jako je nap . Fontes Nissae a jiných regionálních periodicích. V posledních letech na kated e historie Technické univerzity v Liberci vzniklo n kolik diplomových a bakalá ských prací, které se zabývají činností Krajského soudu v Liberci a v Ústí nad Labem p edevším v letech 1953–1ř56. N které z t chto prací byly ve Fontes Nissae zve ejn ny jako studie.¹⁷

Za základní literaturu pro studium politických proces povaţuji knihu Karla Kaplana a Pavla Palečka Komunistický reţim a politické procesy v Československu¹⁸. St ţejní pro tuto práci byly i další publikace od Karla Kaplana, musím určit jmenovat Nebezpečná bezpečnost¹⁹ a Nekrvavá revoluce²⁰. Tato kniha podává p ehled o

mechanismu politických proces a o všech jeho fázích a sloţkách. Mimo jiné čtená e také seznamuje s nejv tšími monstrprocesy v Československu. Další d leţitou literaturou, která čtená e seznamuje se zm nou v justičním aparátu, je n kolikadílná publikace Československá justice v letech 1948–1953²¹ v dokumentech od Jaroslava Vorla, ŧleny Šimánkové a kolektivu. T etí d leţitá kniha Ztratily jsme mnoho času…

17DOUBOVÁ, Veronika. Ţeny odsouzené v politických procesech Krajským soudem v Liberci v letech 1953 a 1954. Fontes Nissae = Prameny Nisy. 13(1), [2]-11. ISSN 1213-50ř7. JOKLOVÁ, Kate ina.

Liberecký monstrproces Emil Weiland a spol. Fontes Nissae = Prameny Nisy. 2009. ISBN 978-80-7372- 553-2. ISSN 1213-50ř7. T THŧLOVÁ, Markéta. Josef Kryslička: Z partyzána "teroristou". Fontes Nissae = Prameny Nisy. 2015, 16(1), [58]-65. ISSN 1213-5097.

18 KŧPLŧN, Karel a Pavel PŧLEČEK. Komunistický reţim a politické procesy v Československu. Brno:

Barrister & Principal, Ň001, Ň5ň s., xvi s. obr. p íl. Poznávání komunistické minulosti. ISBN Ř0-85947- 75-7.

19 KAPLAN, Karel. Nebezpečná bezpečnost: [státní bezpečnost 1948-1956]. Brno: Dopln k, 1řřř, ŇŘř s.

Knihy - dokumenty. ISBN 80-7239-024-4.

20 KŧPLŧN, Karel a Ji í MŧRCO. Nekrvavá revoluce. V ČSFR 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1řřň, 447 s., 24 s. fotogr. Archiv, Sv. 68. ISBN 80-204-0145-8.

21 VOREL, Jaroslav a ŧlena ŠIMÁNKOVÁ. Československá justice v letech 1948-1953 v dokumentech.

Díl I. Praha: Ú ad dokumentace a vyšet ování zločin komunismu PČR, Ň00ň, 415 s. Sešity Ú adu dokumentace a vyšet ování zločin komunismu, č. Ř. ISBN Ř0-86621-03-0.

(18)

17

Ale ne sebe! od Tomáše Bursíka pro m byla základním zdrojem informací v kapitole o ţenském v ze ství.

Jak jiţ bylo napsáno, historici a velké monografie se v nují p edevším

monstrproces m. Informace o Krajském soudu z Liberce jsem tak čerpala p edevším z bakalá ských a diplomových prací, které vznikly na kated e historie Technické univerzity v Liberci pod vedením doktorky Kate iny Portmann. Jedná se hlavn o diplomové práce Veroniky Doubové²², Veroniky Čermákové²³ a Barbory Mládkové²⁴. Části n kterých z nich vyšly i ve sborníku Fontes Nissae. D leţitým zdrojem byla také kniha Liberec od kolektivu autor , kde pro m byla st ţejní kapitolou ta nazvaná Únor 1948 a padesátá léta 20. století od Kate iny Portmann.²⁵

Celkový seznam pouţitých pramen a literatury je uveden na konci práce.²⁶

22DOUBOVÁ, Veronika. Politické procesy 50. let-ţeny odsouzené krajským soudem v Liberci v letech 1953 a 1954. Liberec: Technická univerzita v Liberci, Ň011.

23 ČERMÁKOVÁ, Veronika. Politické procesy 50. let - Krajský soud v Liberci v letech 1955-1956.

Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2011.

24MLÁDKOVÁ, Barbora. Politické procesy 50. let - Krajský soud v Liberci 1953 – 1954. Liberec:

Technická univerzita v Liberci, Ň005.

25PORTMŧNN, Kate ina. Únor 1948 a padesátá léta 20. století. In: Liberec. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, Ň017. D jiny českých, moravských a slezských m st. D jiny českých m st. ISBN ř7Ř-80- 7422-484-3

26 Viz kapitola 9.

(19)

18

KAPITOLA 3.: POLITICKÉ PROCESY

Po únoru roku 1ř4Ř se nedílnou součástí reţimu staly politické procesy

a perzekuce. Tyto nástroje moci byly nezbytné pro samotnou existenci komunistického reţimu. V tzv. zakladatelském období, které se datuje od roku 1ř4Ř do roku 1ř5ň,²⁷ docházelo rozsahem k t m nejv tším a zárove nejvýrazn jším nezákonnostem.

V t chto letech byl počet ob tí nejvyšší a rozsudky v této dob pat ily k t m nejtvrdším za celou éru vlády komunistické strany.²⁸ V této dob se dramaticky zm nily veškeré sféry společnosti- kulturní, politická, ekonomická, společenská, coţ se dotklo všech občan v kaţdé společenské vrstv .²⁹

Procesy, které následovaly krátce po únoru 1ř4Ř, m ly legitimizovat státní p evrat a potvrdit, ţe politický postup komunist je správný, takţe první na adu p išly procesy, které reagovaly na minulé události.³⁰ Hned vzáp tí p išla druhá vlna proces , která se jiţ týkala současnosti a m la za úkol Ěmimo jinéě fungovat jako nástroj realizace oficiální politiky, coţ znamená, ţe m ly zastrašit p ípadné politické odp rce a m ly ve společnosti vytvá et atmosféru strachu.³¹ B hem léta 1ř4Ř se se komunisté zam ili práv na odp rce reţimu, nap . na ši itele letáku s protireţimní tématikou, emigranty, demonstranty a jiné.³² Na podzim roku 1ř4Ř se odehrál proces Josef Podlesník a spol.³³

27 Zakladatelské období by se dalo označit za dobu, kdy se utvá ela podoba komunistického reţimu v Československu. Bylo charakteristické t emi vytyčenými cíli. Prvním cílem bylo prosazení monopolu moci, coţ znamená prosazení vedoucí role strany nad vším. Druhý úkol byl pevn vymezit konečnou podobu socialistického z ízení. Posledním úkolem bylo zp etrhání vazeb s minulostí, nastolení nové ideologie, nového hospodá ského systému, m ţeme to shrnout jako nastolení naprosto nových po ádk . Viz KAPLAN, Karel. Kronika komunistického Československa. Brno: Barrister & Principal, 2005, 768 s.

Vybrané spisy Karla Kaplana. ISBN Ř0-86598-98-5, str. 16.

28 KAPLAN, Karel. Nejv tší politický proces: M. Horáková a spol. ŧutor úvodu Derek PŧTON. Praha:

Ústav pro soudobé d jiny ŧV ČR, 1řř5, ň47 s. Studie, materiály, dokumenty. ISBN Ř0-85270-48-X, str.

5.

29KŧPLŧN, Karel a Pavel PŧLEČEK. Komunistický reţim a politické procesy v Československu. Brno:

Barrister & Principal, Ň001, Ň5ň s., xvi s. obr. p íl. Poznávání komunistické minulosti. ISBN 80-85947- 75-7, str. 18.

30N které z t chto proces se začaly p ipravovat jiţ v roce 1ř47 jako nap . ten, který se týkal mostecké špionáţní aféry. Viz ³⁰ KŧPLŧN, Karel a Pavel PŧLEČEK. Komunistický reţim a politické procesy v Československu. Brno: Barrister & Principal, Ň001, Ň5ň s., xvi s. obr. p íl. Poznávání komunistické minulosti. ISBN 80-85947-75-7, str. 17.

31 KAPLAN, Karel. Nejv tší politický proces: M. Horáková a spol. ŧutor úvodu Derek PŧTON. Praha:

Ústav pro soudobé d jiny ŧV ČR, 1řř5, ň47 s. Studie, materiály, dokumenty. ISBN Ř0-85270-48-X, str.

58-59.

32 Tamtéţ, str. 67

33Josef Podlesník a další ň0 obvin ných bylo za rozši ování takových leták odsouzeno celkem ke 1Ň4 let m a Ň m síc m v zení. Viz KAPLAN, Karel. Nejv tší politický proces: M. Horáková a spol. Autor úvodu Derek PŧTON. Praha: Ústav pro soudobé d jiny ŧV ČR, 1řř5, ň47 s. Studie, materiály, dokumenty. ISBN 80-85270-48-X, s. 67.

(20)

19

Dalším úkolem politických proces bylo politicky vychovávat masy. Lidé m li poznat, co jsou obvin ní zač, ţe jsou nep áteli reţimu, kte í škodí hospodá ství, a tudíţ všem. Tyto procesy m ly být p ístupné všem, a to skrz média, která byla p ítomna p ímo na p elíčení. K tomuto účelu byly vydány sm rnice o organizaci proces a jejich zprost edkování ve sd lovacích prost edcích. U bývalých pracovník bezpečnosti nebo armády byly ve ejnost a média vyloučeny.³⁴

V tzv. zakladatelském období se dají politické procesy rozd lit do více kategorií.

Do první kategorie Ěa zárove do té nejváţn jšíě lze zahrnout p ípady soudní perzekuce politické povahy. V tomto p ípad p ed soudem stanuli lidé, kte í byli souzeni za skutečné, vykonstruované nebo vyprovokované politické jednání proti komunistickému reţimu. Další skupinou jsou procesy politicky motivované, kdy se jednalo o skutečné či nastraţené trestné činy, které v tšinou souvisely s hospodá skou sférou, kdy se snaţili najít viníky hospodá ského neúsp chu, nebo cht li dosáhnout svého zám ru Ěnap . vstup odp rc do druţstvaě. Do t etí skupiny spadaly p ípady verbálních politických skutk , kde šlo o protistátní výroky, uráţky p edstavitel státu a spojenc aj. Do poslední kategorie pat í rozsudky nevynášené soudy, ale tajnými komisemi, které posílaly odsouzené do pracovních tábor . Jediný rozdíl oproti b ţnému procesu byl v tom, ţe ob ti neznaly své ţalobce a soudce.

Nejd leţit jšími pro propagandu byly tzv. monstrprocesy, které m ly šokovat a jejichţ politická závaţnost m la mít mezinárodní ohlas. K nejznám jším pat í

monstrprocesy s Miladou Horákovou a spol.³⁵ nebo s Rudolfem Slánským a spol.³⁶ Tyto

Barrister & Principal, Ň001, Ň5ň s., xvi s. obr. p íl. Poznávání komunistické minulosti. ISBN Ř0-85947- 75-7, s. 42.

35Dne Ň7. zá í 1ř4ř došlo k zatčení jedné z nejvýznamn jších členek Československé strany národn socialistické doktorky Milady Horákové, brzy nato následovalo zatýkání dalších člen strany. Milada Horáková byla označena za v dkyni vlastizrádného spiknutí. Ve vykonstruovaném monstrprocesu, který byl namí en proti p edstavitel m nekomunistických stran, bylo nejvíce obţalovaných a odsouzených, tresty, které soud vy kl, pat ily k nejvyšším. Jednalo se o první politický proces, který byl p ipraven podle zp sobu sov tských monstrproces . Soudní p elíčení začalo ň1. kv tna 1ř50 a trvalo dev t dní. Na lavici obţalovaných zasedli národní socialisté, sociální demokraté, lidovci a trockisté, celkem 14 obţalovaných.

Čty i byli odsouzeni k trestu smrti, mezi nimi i Milada Horáková. Dále padly tresty odn tí svobody v rozmezí 15 let aţ doţivotí. Poprava se odehrála Ň7. června 1ř50 v Praze na Pankráci. Více viz KAPLAN, Karel. Nejv tší politický proces: M. Horáková a spol. ŧutor úvodu Derek PŧTON. Praha:

Ústav pro soudobé d jiny ŧV ČR, 1řř5, ň47 s. Studie, materiály, dokumenty. ISBN Ř0-85270-48-X.

36P ípad také známý jako „Proces s protistátním spikleneckým centrem v čele v Rudolfem Slánským“ se odehrál Ň0.–27. listopadu 1ř5Ň. Jednalo se o poslední monstrproces, coţ znamená, ţe procesy se nekonaly jako velká „divadla“ pro ve ejnost a jako školení mas. Odsouzenými byli vedoucí funkcioná i

komunistické strany, nap . generální tajemník ÚV KSČ a nejbliţší spolupracovník Gottwalda Rudolf Slánský, ministr zahraničních v cí, r zní nám stci, velitelé Státní bezpečnosti atd. Komunističtí funkcioná i souhlasili s falešnými obvin ními a rozsudky, nebo se sami báli, aby neskončili stejn , kdyby se za své spolustraníky postavili. Obţaloba obsahovala takové trestné činy jako velezrada, špionáţ

(21)

20

procesy m ly podobu divadla, protoţe probíhaly podle p edem p esn daného scéná e a replik.³⁷

P esný počet ob tí politických proces je dnes stále t ţké p esn určit, nejv tším problémem je shodnout se na vymezení trestných čin spadajících do této kategorie.

Sumu lze zjistit podle počtu rehabilitovaných osob z roku 1řř0, ten dosáhl celkem 257 Ř64 osob. ŧvšak nejsou zde zahrnutí lidé, kte í byli odsouzeni vojenským soudem Ěcelkem ňŘ7ň osobě, dále ti, kte í byli rehabilitováni jiţ v roce 1968 (1500 osob), a ani ob ti, u nichţ byly p íslušnými institucemi podány stíţnosti na porušení zákona, coţ tvo ilo celkem 11řŇ osob. Poté se vyšplhá počet ob tí na Ň64 4Ňř osob, jedná se ale o nejspodn jší hranici. Toto číslo neobsahuje p ípady, které se netýkaly „protistátní“

činnosti, ale nap . nespln ných vysoko nastavených dodávek potravin. Dále zde nejsou započítány p ípady, které se projednávaly u komisí národních výbor Ěnap . odp rci kolektivizaceě. Zahrnuté nejsou ani kauzy, které prob hly bez soudu, kdy nap . eholníci byli uv zn ni v táborech nucených prací. Celkový počet rehabilitovaných byl celkem 257 864 osob, v tší část z nich tvo í Češi Ě1ř5 64Ň ob tíě a menší Slováci Ě6Ň 222 odsouzenýchě.³⁸

Součástí komunistického reţimu a politických proces se staly i tresty smrti.

Nejvíce byly takové rozsudky vynášeny mezi léty 1ř4Ř–1ř5ň, kdy bylo popraveno více neţ Ň50 lidí, a to p eváţn z politických d vod . Od roku 1ř4Ř do 1řŘř³⁹ bylo

v Československu popraveno celkem 451 lidí⁴⁰, z toho bylo celkem Ň41 ob tí

a dokonce i pokus o zavraţd ní Klementa Gottwalda. V tomto procesu bylo ţalováno celkem 14 osob Ěz nich 11 bylo ţidovského p vodu, coţ bylo zám rem, a v Československu byla tak vyvolána vlna antisemitismu), 11 z nich bylo odsouzeno k trestu smrti a t i si vyslechli doţivotní trest. Popravy se konaly 3. prosince 1952 v Praze na Pankráci. Viz KŧPLŧN, Karel a Pavel PŧLEČEK. Komunistický reţim a politické procesy v Československu. Brno: Barrister & Principal, Ň001, Ň5ň s., xvi s. obr. p íl.

Poznávání komunistické minulosti. ISBN Ř0-85947-75-7, s. 124-135.

37KAPLAN, Karel. Nejv tší politický proces: M. Horáková a spol. ŧutor úvodu Derek PŧTON. Praha:

Ústav pro soudobé d jiny ŧV ČR, 1řř5, ň47 s. Studie, materiály, dokumenty. ISBN Ř0-85270-48-X.

Barrister & Principal, Ň001, Ň5ň s., xvi s. obr. p íl. Poznávání komunistické minulosti. ISBN Ř0-85947- 75-7, s. 38-39.

39Posledním popraveným v Čechách se stal Ň. února 1řŘř Vladimír Lulek a na Slovensku byl Ř. června 1řŘř popraven Štefan Svitek, oba pro trestný čin vraţdy. Viz LIŠKŧ, Otakar. Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918-1989. Ň. opr. a rozš. vyd. Praha: Ú ad dokumentace a vyšet ování zločin komunismu SKPV PČR, Ň006, Ňř4 s. Sešity Ú adu dokumentace a vyšet ování zločin komunismu, č. Ň.

ISBN 80-86621-09-X, s. 26.

40LIŠKŧ, Otakar. Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918-1989. Ň. opr. a rozš. vyd. Praha:

Ú ad dokumentace a vyšet ování zločin komunismu SKPV PČR, Ň006, Ňř4 s. Sešity Ú adu dokumentace a vyšet ování zločin komunismu, č. Ň. ISBN Ř0-86621-09-X, s. 41-162.

(22)

21

politických proces . Poslední odsouzený k trestu smrti z politických d vod byl student Vladivoj Tomek⁴¹, kterého popravili 17. listopadu 1960 v Praze na Pankráci.⁴²

41Vladivoj Tomek se narodil ř. června 1řňň. Se svými spoluţáky psal a rozši oval protikomunistické letáky a karikatury stranických funkcioná . Pozd ji dokonce tato skupina m la plánovat diverzní akce.

Mezi jejich zám ry m ly pat it takové plány jako vyhození ţelezničního viaduktu do vzduchu, umíst ní bomby do sekretariátu KSČ nebo obsazení budovy ÚV KSČ. Jediné, co nakonec skutečn provedli, bylo p epadení stráţní vojenské hlídky u vysílací stanice, kde cht li získat zbran . Došlo k p est elce a ke zran ní dvou voják , p ičemţ jeden na následky zran ní zem el. Tomek byl 1Ř, prosince 1ř5ř zatčen, o 4 m síce pozd ji bylo ukončeno vyšet ování a za další m síc byl vynesen u soudu rozsudek s trestem smrti.

Ostatní obţalované senát odsoudil k trest m v rozmezí dva a p l roku a Ň5 let odn tí svobody. Viz Vladivoj Tomek. In: Totalita.cz [online]. © 1řřř - Ň01Ř. [vid. Ň7. 6. Ň01Ř]. Dostupné z:

http://www.totalita.cz/vysvetlivky/o_tomekv.php.

42 Totalita.cz [online]. © 1řřř - Ň01Ř. [vid. Ň7. 6. Ň01Ř]. Dostupné z:

http://www.totalita.cz/seznamy/popravy.php

(23)

22

KAPITOLA 4.: ZM NY V JUSTIČNÍM APARÁTU PO ÚNORU 1948

V dob vlády komunistické strany m la justice úpln jiný úkol, neţ jej známe dnes, protoţe slouţila jako prost edek k odstran ní skutečných i domn lých odp rc reţimu a nezákonnostem m la dodávat právní zd vodn ní. To znamená nap . to, ţe m la legitimizovat nezákonnosti, kterých se nejen StB dopoušt la. Po p evratu se stal ministrem spravedlnosti ŧlexej Čepička, který p em nil justiční orgány tak, aby odpovídaly pot ebám komunistického reţimu, tedy úplné pod ízení justice stran . Cíle komunistického reţimu se staly hlavním kritériem v soudních p ípadech politické povahy. Pro výši trestu byl d leţitý t ídní profil, p ičemţ nejv tší d raz byl kladen na sociální p vod obţalovaného.⁴³

Justiční orgány vstupovaly do p ípadu aţ v záv rečné fázi a konkrétn to byly státní prokuratura, Státní soud, nejvyšší soud, krajské a okresní soudy, prokuratury a útvary ministerstva spravedlnosti. Justice p ejímala p ípady od Státní bezpečnosti, ty ţalovala, soudila a vynášela nad odsouzenými tresty, které jiţ dop edu byly schválené komunistickými orgány. Justice tedy v posledku dodávala kauzám zdání zákonnosti a zárove m la za úkol p em nit proces v divadlo pro obecenstvo.

K tomu, aby justice takto fungovala, musela projít komplexní reorganizací, která se musela uskutečnit v n kolika oblastech.

4. 1. ZÁKONY

Činy protistátní povahy se doposud soudily podle zákona č. 50/1řŇň Sb., který byl nahrazen zákonem na ochranu lidov demokratické republiky č. Ňň1/1ř4Ř Sb.

z 6. íjna 1ř4Ř. ŧč tento zákon platil pouze dva roky, stal se symbolem komunistické perzekuce a politických proces .⁴⁴ Oproti zákonu z roku 1923 byly tresty mnohem p ísn jší s v tšími sazbami, počet trestních kvalifikací s trestem smrti stoupl z jednoho na sedm.⁴⁵ Podle tohoto zákona bylo nejvíce osob odsouzeno za velezradu Ě17,4%ě, dále

Knihy - dokumenty. ISBN 80-7239-024-4, s. 97-102.

44BŧBKŧ, Lukáš – ŠIMÁNKOVÁ, ŧlena – VOREL, Jaroslav: Československá justice v letech 1ř4Ř- 1953 v dokumentech II., Praha 2004, s. 15.

45BLÁHOVÁ, Ivana. Ob ti komunistické spravedlnosti: právní aspekty politických proces 50. let 20.

století. Praha: Auditorium, 2013, 378 s. ISBN 978-80-87284-48-3., s. 53-55.

(24)

23

pak za nedovolené opušt ní republiky Ě16%ě a na t etím míst za pobu ování proti republice (14,9%).⁴⁶

V návaznosti na zákon č. Ňň1/1ř4Ř Sb., byl zákonem č. ŇňŇ/1ř4Ř Sb. vytvo en Státní soud a Státní prokuratura, které ešily p ípady podléhající Zákonu na ochranu republiky a od roku 1ř50 zákonu č. Ř6/1ř50 Sb. Zákonem č. Ň47/1ř4Ř Sb. byly z ízeny tábory nucených prací p edevším pro politické v zn , ale také asociály a šmeliná e.⁴⁷ Tábory z izovalo ministerstvo vnitra.⁴⁸

Jak jsem jiţ naznačila, zákon č. Ňň1/1ř4Ř Sb. pozbyl po dvou letech platnosti, nebo došlo 1Ň. července 1ř50 k vydání nového zákoníku, který v sob obsahoval i nové trestn -právní kodexy, a starý zákon byl tak pln nahrazen. Trestní zákoník č. Ř6/1ř50 Sb. byl ješt tvrdší neţ zákon č. Ňň1, obsahoval nové trestné činy

a zp ís ující sankce. V tomto zákon se tak nov objevila proklamace o výchovném účelu trestu, o napravení pachatele a jeho navrácení do společnosti.⁴⁹

4. 2. INSTITUCE

Jak jiţ bylo napsáno, zákonem č. ŇňŇ/1ř4Ř Sb. byl z ízen Státní soud a Státní prokuratura. Státní soud m l svá hlavní sídla v Praze, Brn a Bratislav , mohl ovšem zasedat kdekoliv v rámci republiky - v okresních m stech i velkých závodech. Všechny p ípady, které se posuzovaly podle zákona č. Ňň1/1ř4Ř Sb. nebo podle první hlavy zákona č. Ř6/1ř50 Sb., lze označit za politické procesy bez ohledu na to, zda je soudil Státní soud nebo jiné od 1. ledna 1ř5ň.⁵⁰ V roce 1ř51 bylo zam stnáno u Státního soudu celkem 5ň soudc a 46 prokurátor s tím, ţe ješt ten rok m l být stav dopln n dalšími Ň4 soudci a Ňř prokurátory.⁵¹

Státní prokuratura obsahovala n kolik odd lení a Státní soud zase n kolik senát . Tyto odd lení a senáty m ly své specializace - nap . odd lení pro v ci církevní nebo pro hospodá ské sabotáţe. V roce 1ř51 bylo ve státní prokuratu e zam stnáno ňř prokurátor a u Státního soudu v témţe roce sedmnáct p edsed senátu a asi t icet

47 KŧBELE, Ji í. Z kapitalismu do socialismu a zp t: teoretické vyšet ování p erod Československa a České republiky. Praha: Karolinum, 2013, 582 s. ISBN 978-80-246-2386-3, s. 250.

48BŧBKŧ, Lukáš – ŠIMÁNKOVÁ, ŧlena – VOREL, Jaroslav: Československá justice v letech 1ř4Ř- 1953 v dokumentech II., Praha 2004, s. 15.

49 BLÁHOVÁ, Ivana. Ob ti komunistické spravedlnosti: právní aspekty politických proces 50. let 20.

století. Praha: Auditorium, 2013, 378 s. ISBN 978-80-87284-48-3., s. 56-58.

50 KAPLAN, Karel a Ji í MŧRCO. Nekrvavá revoluce. V ČSFR 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1řřň, 447 s., 24 s. fotogr. Archiv, Sv. 68. ISBN 80-204-0145-8, s. 243-244.

51 Tamtéţ, s. Ň50, pozn. 4ř0.

(25)

24

p ísedících. N kdy tento počet nestačil a byla nutná výpomoc.⁵²Činnost Státní prokuratury a Státního soudu vypadala následovn : Státní bezpečnost p edala Státní prokuratu e trestní oznámení, ta ho zpracovala v obţalovací spis, p ičemţ kooperovala se Státní bezpečností. Prokuratura poté navrhla výši trest , délku trestu, čas a místo soudního p elíčení, k tomu i jeho politické vyuţití. Návrh také mohl obsahovat aktéry soudního procesu. Komunistickým institucím ho p edkládal sám ministr spravedlnosti nebo vedoucí prokuratury, pokud se jednalo o kauzy celostátního významu, nebo v p ípadech, kde se p edpokládal trest smrti, putoval návrh k bezpečnostní komisi ÚV KSČ a od roku 1ř5Ň ke komunistickému vedení. Po schválení byl návrh pro

prokurátory a soudce závazný, zm nu mohl odsouhlasit pouze p íslušný odbor ministerstva spravedlnosti, coţ se d lo pouze ve výjimečných p ípadech.⁵³

Činnost Státního soudu byla ukončena k 1. lednu 1953, fungoval od listopadu 1ř4Ř. B hem svého p sobení odsoudil Ň7 000 lidí. Nejvyšší soud v Praze evidoval po únoru 1ř4Ř p es Řň 000 odsouzených kv li politickému motivu, kte í byli p edvád ni p ed lidové soudy nap . za verbální delikty politického charakteru. Podle údaj , které byly poskytnuty komunistickému vedení k 1. listopadu 1ř4ř, bylo v zn no za

protistátní činy 6 136 osob, v roce 1ř50 bylo Státním soudem odsouzeno 5 044 lidí a celkový počet politických v z za tzv. protistátní činy dosáhl počtu 11 0Ň6. Státní soud odsoudil k trestu smrti ŇňŇ ob tí, z toho byla poprava vykonána na 17Ř osobách.

B hem let 1ř4Ř aţ 1ř54 bylo podle zákon č. Ňň1/1ř4Ř a č. Ř6/1ř50 Sb. odsouzeno 40 aţ 45 tisíc osob, p ičemţ se pr m rný trest pohyboval v rozmezí devíti aţ deseti let.⁵⁴

Tento mechanismus byl nahrazen jiným. Zákonem č. 64/1952 Sb.⁵⁵ byla

zavedena jednotná organizace soudnictví, která zahrnovala i vojenské a občanské soudy.

Soudy se nov rozd lovaly na obecné a zvláštní, obecné pod sebe zahrnovaly nejvyšší soud, lidové, které nahradily dosavadní okresní soudy, a krajské soudy. Zvláštní pak obsáhly vojenské soudy Ěvojenské obvodové a vyšší vojenské soudyě a rozhodčí soud.

Soudy m ly dv instance, pokud první byl lidový soud, odvolání putovalo ke krajskému soudu, a pokud byl jako první krajský, tak k nejvyššímu soudu. Lidové i krajské soudy jednaly ve t íčlenných senátech, které byly sloţené z p edsedy Ě„profesionál“ě a dvou soudc z lidu, u krajských soud toto platilo, pokud jednaly v první instanci. Pokud se

53Tamtéţ, s. 110.

54KŧPLŧN, Karel a Ji í MŧRCO. Nekrvavá revoluce. V ČSFR 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1řřň, 447 s., 24 s. fotogr. Archiv, Sv. 68. ISBN 80-204-0145-8, s. 244-246.

55 Ústavní zákon o soudech a prokuratu e.

(26)

25

jednalo o druhou instanci (to i v p ípad nejvyššího osuduě, zasedal p tičlenný senát sloţený z p edsedy, dvou profesionálních soudc a dvou soudc z lidu.⁵⁶ Postup u politicky významných proces vypadal stejn jako ten, který je popsaný výše u Státního soudu a Státní prokuratury.

4. 3. ČISTKY A JINÉ PERSONÁLNÍ ZM NY

Vzhledem k tomu, ţe v justici p sobili p eváţn bývalí členové národn socialistické strany, bylo nutn tento stav zm nit. Začaly tedy probíhat personální čistky⁵⁷. Tito lidé byli nahrazováni komunisty, o kterých se v d lo, ţe budou loajální k novému reţimu, ale bylo t eba je nejd íve vychovat.⁵⁸ Po únoru 1ř4Ř bylo propušt no Ňňř zam stnanc , coţ tvo ilo ň,Ň%, z toho 15ř soudc a prokurátor a dále pak ostatní zam stnanci. Stále ješt ale z stávalo mnoho soudc a prokurátor , kte í znali pouze

„staré burţoazní“ pojetí práva, a pro komunisty bylo nemyslitelné, aby pouze 6%

soudc a prokurátor pocházelo z d lnické t ídy.⁵⁹ Proto bylo nutné takové právníky vychovat, začaly vznikat tzv. Právnické školy pracujících. P edpokladem p ijetí ke studiu nebyly schopnosti a inteligence uchazeče, nýbrţ loajalita ke komunistické stran a správný d lnický p vod. To, ţe se jednalo o osoby s nedostatečným vzd láním, nečinilo ţádné potíţe, protoţe tento nedostatek nahradil správný „t ídní“ instinkt.⁶⁰

Jiţ 1. prosince 1ř4Ř byla otev ená taková škola p i ministerstvu spravedlnosti v Praze, jednalo se o jakýsi rychlokurz právník , který zpravidla trval 1 aţ Ň roky. Ţáci byli p ijímáni výlučn z rodin komunistických d lník nebo rolník . Po nástupu do zam stnání a jejich raketové karié e se sami nazývali d lnickými prokurátory nebo soudci a m li privilegované postavení, protoţe jedin oni mohli udávat správný sm r

56HLEDÍKOVÁ, Zde ka, Jan JŧNÁK a Jan DOBEŠ. D jiny správy v českých zemích: od počátk státu po současnost. [Ň. vyd.]. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, Ň007, 570 s. ISBN ř7Ř-80-7106- 906-5, s. 459.

57 Personální čistky se týkaly všem společenských sfér, nap . Ň1. listopadu 1ř4Ř se v Lidových sadech v Liberci konal aktiv komunistických funkcioná , kde bylo oznámeno, ţe budou p íslušníci strany podrobeni prov rce a ţe je dočasn zastaveno p ijímání nových člen . Po prov rkách byl kaţdý dvanáctý člen vyloučen. Viz BÍLKOVÁ, Libuše a Roman KŧRPŧŠ. Kniha o Liberci. Ň., dopl. a rozš. vyd.

Liberec: Dialog, 2004, 704 s. ISBN 80-86761-13-4, s. 413-414.

59 BŧBKŧ, Lukáš – ŠIMÁNKOVÁ, ŧlena – VOREL, Jaroslav: Československá justice v letech 1ř4Ř- 1953 v dokumentech II., Praha 2004, s. 110.

60PORTMŧNN, Kate ina. Únor 1948 a padesátá léta 20. století. In: Liberec. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, Ň017. D jiny českých, moravských a slezských m st. D jiny českých m st. ISBN ř7Ř-80- 7422-484-3, s. 345.

(27)

26

t ídní justici.⁶¹ŧbsolventi PŠP jiţ v roce 1ř5Ň obsadili více neţ ¾ vedoucích funkcí v justici.⁶² V únoru 1ř50 Gottwald hodnotil nové justiční zam stnance: „Nejzajímav jší je, ţe noví adepti práva, kte í nestudovali st ední školu – n kte í z nich mají jen dv t ídy m š anské školy – nemají nap íklad v oboru trestního práva horší v domosti neţ ostatní, ba v mnohém je i p edčí.“⁶³

Od 1. prosince 1ř4Ř začalo studovat PŠP 7Ř posluchač z toho 5 ţen. O rok pozd ji studium úsp šn ukončilo 7Ň student , dva skončili pro nedostatečný prosp ch, jeden pro nemoc a t i kv li porušení stranické kázn . Druhé kolo vzd lávání

absolvovalo ŇŘ. února 1ř50 4Ř posluchač , z toho 5 ţen. Pot etí bylo studium zahájeno 1. dubna 1ř50 a bylo p ijato 5Ň posluchač . Další pobočka právnické školy vznikla v Obo išti u Dob íše. V rámci t chto t í kol v Praze absolvovalo 154 d lnických kádr - lidí, kte í byli rozmíst ni do r zných funkcí v justici po celé zemi. Jedenáct z nich se stalo krajskými prokurátory a ř5 okresními. V Liberci se stal krajským prokurátorem Old ich Mejdr Ěp vodn obchodní p íručíě, okresním prokurátorem pro Liberec Karel Siegel Ěp vodn ú edníkě a pro Rumburk Jaroslav Kubeš Ěp vodn holičě.⁶⁴Rychlé školení nových, jak oni sami si íkali, d lnických soudc a prokurátor p ineslo rychle výsledek. Jiţ v letech 1952–1ř5ň bylo Ř0% pozic okresních a krajských prokurátor obsazeno absolventy právnické školy pracujících. Tito lidé tvo ili privilegovanou skupinu, uctíváni byli i vedoucími komunistickými funkcioná i, protoţe nastupovali jako ti, kte í určí správný sm r t ídní justice. Jejich odborná právní úrove byla nízká, ale kompenzovali ji dob e nasm rovaným a vyvinutým „t ídním instinktem“, a i proto se zam ovali p edevším na p ípady politické povahy. Na konferencích absolventi SPŠ poţadovali, aby do vysokých funkcí v justičním aparátu byli dosazováni absolventi školy. V roce 1ř5Ň b hem rušení Státního soudu byli navrhováni prokuráto i, kte í p evezmou agendu zrušené Státní prokuratury. Navrhnutých bylo celkem 15ň lidí, z toho bylo 10Ř absolvent právnické školy pracujících. Mnoho se jich tak dostalo do velmi vysokých funkcí - nap . nám stci generálního prokurátora nebo dokonce nám stek ministra.

63HEJL, Vilém. Zpráva o organizovaném násilí. Praha: Univerzum, 1990, 350 s. ISBN 80-85207-01-X, s. 186.

64BŧBKŧ, Lukáš – ŠIMÁNKOVÁ, ŧlena – VOREL, Jaroslav: Československá justice v letech 1ř4Ř- 1953 v dokumentech II., Praha 2004, s. 110-124.

(28)

27

D leţitým krokem bylo ustanovení vedoucí role prokurátora b hem soudního ízení. Soudci tedy ud lovali tresty podle návrhu prokurátora nebo po dohod s ním.⁶⁵ Prokurátor a soudce se zodpovídali ministerstvu spravedlnosti jako úst ednímu orgánu justice a zastupovali mocenské zájmy. Prokuráto i a soudci museli na ministerstvo spravedlnosti posílat zprávy ohledn závaţn jších p ípad Ěp edevším t ch, které se týkaly zákona Ňň1/1ř4Ř Sb.ě, ty se soust e ovaly u speciáln vytvo eného útvaru na ministerstvu, který podléhal nám stku ministra spravedlnosti Karlu Klosovi⁶⁶. Tento tým také komunikoval se soudci a prokurátory a sd loval jim pokyny k postupu u jednotlivých p ípad , p edevším k výši trest . Všechny trestní záleţitosti politické povahy byly ješt p ed soudním líčením projednávány a schvalovány p ed stranickými institucemi, konkrétn úst edními, krajskými nebo okresními výbory KSČ.⁶⁷Čepička, tehdejší ministr spravedlnosti, se k tomu vyjád il zp tn v roce 1968 v písemném stanovisku: ,,… v justici byla uplat ována vedoucí úloha strany obdobným a totoţným zp sobem jako kdekoliv jinde. Podle politického významu orgány strany se zajímaly o ty p ípady, které vzbudily zájem ve ejnosti, a sv j zám r pak prost ednictvím prokurátora uplat ovaly v pr b hu soudního jednání.“⁶⁸

Další d leţitou zm nou bylo zrušení funkce vyšet ujícího soudce, který zdrţoval p ípravu politických proces a také m l moţnost omezené kontroly ve vztahu ke Státní bezpečnosti, nap . cht l dodávání dalších d kaz , zpochyb oval definice trestných čin . Paradoxn jeho činnost p ešla pozd ji na prokurátora, který m l ochra ovat zákonnost a

Knihy - dokumenty. ISBN 80-7239-024-4, s. 103.

66 Karel Klos se narodil roku 1ř0ř, byl to komunistický politik a právník. Od roku 1ř45 byl členem KSČ.

Vystudoval Právnickou fakultu Karlovy univerzity v Praze. Jiţ od roku 1řň5 p sobil ve sluţbách r zných soud nap . v Dub nebo České Líp , v roce 1řňŘ sloţil soudcovskou zkoušku, od roku1940 pracoval jako soudce u Okresního soudu v Praze a od roku 1ř44 p sobil jako sekretá Zemského soudu v Praze.

V r. 1ř44 byl totáln nasazen. Po válce p sobil ve Volyni jako p edseda vyšet ovací komise proti zrádc m a kolaborant m. Do roku 1ř4Ř byl členem právnické komise ÚV KSČ, po únoru 1ř4Ř byl pov en ministerstvem spravedlnosti, aby se podílel na očist v justici. Pak byl jmenován nám stkem ministra spravedlnosti. V lednu 1ř5ň byl navrţen na jmenování nám stkem ministerstva státní kontroly, to nedopadlo a stal se p edsedou Lidového civilního soudu v Praze. V roce 1ř55 byl vyloučen z KSČ, oficiální d vody byly takové, ţe nechodil na sch ze, neplatil p ísp vky, s novými d lnickými kádry si nerozum l nebo se choval autoritá sky. Zem el v roce 1982. Viz VOREL, Jaroslav a Alena

ŠIMÁNKOVÁ. Československá justice v letech 1948-1953 v dokumentech. Díl I. Praha: Ú ad dokumentace a vyšet ování zločin komunismu PČR, Ň00ň, 415 s. Sešity Ú adu dokumentace a vyšet ování zločin komunismu, č. Ř. ISBN 80-86621-03-0, s. 174, pozn. 5.

67 KAPLAN, Karel. Kronika komunistického Československa. Brno: Barrister & Principal, 2011, 226 s.

ISBN 978-80-87474-22-8, s. 25-27.

68 Tamtéţ s. Ň7-28.

(29)

28

dohlíţet nad p ípadem, coţ se samoz ejm ned lo a došlo ješt k v tším nezákonnostem.⁶⁹

Role soudce byla omezená na to, aby se ídil b hem soudního líčení Ěp edevším u vynášení trestuě pokyny prokurátora, musel rozhodovat pouze po dohod s jeho osobou.⁷⁰ K postavení prokurátor a soudc se vyjád il ŧlexej Čepička na celostátní konferenci pracovník justice dne Ň1. listopadu 1ř4ř takto: „Doposud byli prokuráto i po všech stránkách pozadu za soudci…. My zm níme po adí našich zam stnanc a do pop edí se dostanou prokuráto i.“⁷¹

Další zm na p išla se zavedením soudc z lidu, kte í m li vystupovat jako

zástupci lidu a m li být p íslibem poslušnosti a politické uv dom losti. Uţ dop edu bylo rozhodnuto o výši trestu, takţe jejich funkce spočívala v tom, ţe tiše sed li a potom odhlasovali trest. Soudc m z lidu se od ministerstva spravedlnosti dostávalo velké pozornosti, byl pro n vydáván časopis, byly organizovány celostátní konference jejich delegát , krajské a okresní soudy pro n musely po ádat školení, organizovat sch ze a porady.⁷²To, co si od nich komunisté slibovali, se nenaplnilo a spíše se objevovaly problémy, protoţe se nap . bez omluvy nedostavili k soudu, takţe se musela jednání odkládat, nebo výjimečn docházelo i k tomu, ţe práv oni pochybovali o výši trestu a dostávali se do sporu s prokurátorem nebo p edsedou senátu. V roce 1951 se soudci z lidu stávali funkcioná i, pro n ţ to byla pracovní povinnost a p ísp vek k dobrému kádrovému posudku.

Je samoz ejmé, ţe zm ny se také musely týkat obhájc , p ece nebylo moţné, aby své klienty obhajovali, a tak podrývali ţalobu a práci prokurátora a soudce. Obhájci tedy prošli prov rkami, vybráni byli pouze ti spolehliví, ministerstvo spravedlnosti poté schvalovalo ty, kte í mohli p sobit p i politických procesech.⁷³ Pak se museli p ihlásit do advokátních poraden v p íslušném okresu.⁷⁴ Práce obhájc nakonec spočívala v tom,

Barrister & Principal, Ň001, Ň5ň s., xvi s. obr. p íl. Poznávání komunistické minulosti. ISBN Ř0-85947- 75-7, s. 103-104.

Knihy - dokumenty. ISBN 80-7239-024-4, s. 103.

ISBN 978-80-87474-22-8, s. 32.

74DOUBOVÁ, Veronika. Politické procesy 50. let – Ţeny odsouzené krajským soudem v Liberci v letech 1953 aţ 1954. Diplomová práce. Technická univerzita v Liberci. Liberec, 2011. s. 39.

(30)

29

ţe u p elíčení poţádali o mírný trest pro svého klienta anebo ho p emlouvali, aby nepodával odvolání proti rozsudku, kdyby odvolací soud rozsudek potvrdil nebo zvýšil.⁷⁵ Politická v zenkyn R ţena Košková-Krásná⁷⁶, která byla souzena

u Krajského soudu v Liberci, vzpomínala na obhájce takto: „Obhájce jsme vid li aţ první den soudu, byli čty i, a to všichni ex-offo, byli nám p edstaveni aţ u soudu. O obhajob nelze v bec mluvit. Já sama jsem protestovala u p edsedy soudu, ţe m j obhájce není schopen m obhajovat a prosím proto soud, aby mi dovolil hájit se sama.

To mi bylo dovoleno. Samoz ejm toto mé vystoupení a kritika obhájce vyvolalo nevoli.“⁷⁷

Čistka po únorovém p evratu se týkala samoz ejm i Liberce. První proces, p i kterém byli poprvé p ítomni i soudci z lidu, se v Liberci konal jiţ 1. února 1ř4ř.

P edúnorová advokacie byla zlikvidována 5. kv tna 1ř51, kdy všechny advokátní kancelá e byly zav eny, a vznikla jediná právní poradna na Benešov nám stí.⁷⁸V tšina politických v z dostala obhájce p id leného ex-offo a mnohdy se on a ţalovaný vid li aţ u soudu. Činnost obhájce nakonec spočívala pouze v ţádosti o mírný trest

a k ţádnému hájení zpravidla nedocházelo. Pouze málo se jich odhodlalo k aktivní obhajob svého klienta u soudu, takovým byl i liberecký obhájce Václav ŧxamit, který ţádal u jedné své klientky o vyšet ení jejího psychického stavu a jeho p ípadné

zohledn ní b hem vynášení rozsudku.⁷⁹Konkrétn se čistky v liberecké advokacii dotkly nap . libereckých obhájc Kalfuse a Kyselky, kte í byli u soudního líčení nevhodn aktivní, takţe došlo k jejich nahrazení spolehlivými, loajálními kádry.⁸⁰

ŧlexej Čepička⁸¹ byl hlavní tv rce justiční části mechanismu politických proces , které pro n j byly d leţité, aby v bec mohla fungovat vedoucí role

76 Viz strana 49-50.

77 KOČOVÁ, Kate ina: Pam Liberecka I. – P íb h R ţeny Koškové – Krásné. In:

Fontes Nissae, č. 5, Liberec Ň004, s. Ň7Ň-293.

79DOUBOVÁ, Veronika. Politické procesy 50. let – Ţeny odsouzené krajským soudem v Liberci v letech 1953 aţ 1954. Diplomová práce. Technická univerzita v Liberci. Liberec, 2011. str. 21.

81 ŧlexej Čepička se narodil v roce 1ř10, byl to komunistický politik, právník a také ze Klementa Gottwalda. ŧbsolvoval Právnickou fakultu Karlovy univerzity v Praze. Mezi léty 1řň7–1941 pracoval v advokacii v Praze. V roce 1řŇř vstoupil do KSČ. B hem války byl ň roky v zn n v koncentračních táborech Buchenwald a Osv tim. V prosinci 1ř47 se stal ministrem vnit ního obchodu a od Ň5. února 1948 do 25. dubna 1ř50 p sobil jako ministr spravedlnosti. Zárove byl také generálním tajemníkem

(31)

30

komunistické strany a celkov reţimu. On dosáhl toho, ţe se justice tak rychle stala nástrojem komunistické moci, a mohla tak fungovat jako nástroj na uplatn ní

politických zám r strany. Došlo k likvidaci soud , k politickým a justičním zločin m, k masové nezákonnosti a mnohému jinému. ⁸²

úst edního akčního výboru NF a v letech 1949–1ř50 p edsedou Státního ú adu pro v ci církevní. V letech 1950–1ř56 vykonával funkci ministra národní obrany. Po dvacátém sjezdu KSSS v roce 1956 nebylo moţné, aby dál z stával jako jeden z hlavních viník masové nezákonnosti na vysokých postech, a tak byl odvolán ze všech politických i stranických funkcí. Stal se p edsedou Státního ú adu pro vynálezy a normalizaci. ŧţ v roce 1ř6ň byl vyloučen z KSČ a aţ do své smrti r. 1řř0 ţil jako dob e zajišt ný, spokojený d chodce. Viz a více VOREL, Jaroslav a ŧlena ŠIMÁNKOVÁ. Československá justice v letech 1948-1953 v dokumentech. Díl I. Praha: Ú ad dokumentace a vyšet ování zločin komunismu PČR, Ň00ň, 415 s. Sešity Ú adu dokumentace a vyšet ování zločin komunismu, č. Ř. ISBN Ř0-86621- 03-0, s. 173, pozn. 2. PERNES, Ji í, Jaroslav POSPÍŠIL a ŧntonín LUKÁŠ. Alexej Čepička: šedá eminence rudého reţimu. Praha: Brána, Ň00Ř, ň05 s., [Ň4] s. obr. p íl. ISBN ř7Ř-80-7243-382-7.

ISBN 978-80-87474-22-8, s. 27.