NÁVRH A REALIZACE INFORMAČNÍ PODPORY PRO REPREZENTAČNÍ
TRENÉRY BOJOVÝCH SPORTŮ
Diplomová práce
Studijní program: N6209 – Systémové inženýrství a informatika Studijní obor: 6209T021 – Manažerská informatika
Autor práce: Bc. Tomáš Škeřík Vedoucí práce: doc. Ing. Jan Skrbek, Dr.
Prohlášení
Byl jsem seznámen s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č.
121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Diplomovou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elektronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Anotace
Návrh individuálních tréninků pro větší počet sportovců zabývajících se bojovým uměním s sebou nese úskalí ve formě časové náročnosti na testy svěřenců, odhady jejich trénovanosti a administraci. V současnosti, kdy poptávka po účasti v bojových sportech roste, je potřeba zavést informační technologie pro podporu trenérů, což je podstatou této diplomové práce. Náplní práce je návrh a realizace aplikace, která bude sloužit také jako informační základna a po zadání vstupních dat bude schopna vygenerovat aktuální stav fyzických a technických dovedností sportovců. Což slouží jako odrazový můstek pro návrh jednotlivých ročních tréninkových plánů.
Klíčová slova :
Webová aplikace, UML, algoritmy, bojová umění, testy sportovců.
Annotation
Design and implementation of an information support for national coaches of martial arts
Arranging of individual trainings for larger number of athletes, which are involved in martial arts, carries pitfalls in a form of time-consuming tests of athletes, estimation of their physical and technical performance and administration. Nowadays, demand for participation in martial arts is growing, it is necessary to introduce information technology to enhance coaching potential, which is the essence of this thesis. Purpose of this thesis is implementation of web based application, which will serve as an information support for representation coaches. Application will be able to generate a current state of the physical and technical skills of athletes. These states will be used for designing of annual training plans.
Key words:
Web application, UML, algorithms, martial arts, testing of sportsman.
Obsah
ÚVOD ... 14
CÍLE PRÁCE ... 14
1 SPECIFIKA INFORMAČNÍ PODPORY V OBLASTI VRCHOLOVÉHO SPORTU – ANALÝZA SOUČASNÉHO STAVU ... 16
1.1 TRENÉRSTVÍ ... 16
Role a činnosti trenéra ... 17
1.2 ÚVOD DO PROBLEMATIKY KICKBOXU ... 18
1.3 VĚDECKÉ POZNATKY O SPORTU A CVIČENÍ ... 21
Definice sportovního výkonu s návazností na bojové sporty ... 21
Tréninkové a plánovací metody ... 31
Současné plánování tréninkových jednotek a ročních tréninkových plánů ... 34
1.4 TESTOVÁNÍ SPORTOVCŮ ... 37
Dělení motorických testů ... 37
Testovací systémy ... 38
Charakteristiky motorických testů ... 38
1.5 EXISTUJÍCÍ SOFTWARE PRO INFORMAČNÍ PODPORU TRENÉRŮ ... 39
Trainers’ Diary ... 39
Application for trainers ... 40
Shrnutí ... 41
2 METODOLOGIE ... 42
2.1 SBĚR PRIMÁRNÍCH DAT (POŽADAVKŮ) ... 42
2.2 POUŽITÉ METODY ... 44
Metody software developmentu ... 44
2.2.1.1 Vybrané modely vývoje softwaru ... 44
2.2.1.2 Vybrané nástroje pro návrh softwaru ... 45
3 ALGORITMY ... 47
3.1 TESTOVÁNÍ FYZICKÉHO VÝKONU... 48
3.2 TESTOVÁNÍ TECHNICKÉHO VÝKONU ... 56
3.3 PERIODIZACE TRÉNINKOVÉHO MAKRO CYKLU ... 59
3.4 VYTVÁŘENÍ ROČNÍHO TRÉNINKOVÉHO PLÁNU ... 61
4 POŽADAVKY NA KONKRÉTNÍ ŘEŠENÍ V KICKBOXU ... 65
5 KONCEPTUÁLNÍ NÁVRH APLIKACE PRO REPREZENTAČNÍ TRENÉRY ... 67
5.1 NÁVRH APLIKACE V UML ... 67
Use Case... 68
5.1.1.1 Use case diagram – Trenér ... 68
5.1.1.2 Use case diagram – Sportovec/Platební brána ... 70
Popis fungování systému ... 71
5.1.2.1 Přihlášení/odhlášení ... 71
5.1.2.2 Správa profilu sportovce ... 73
5.1.2.3 Správa tréninkových metod... 75
5.1.2.4 Správa skupin a plánování tréninkových jednotek ... 78
5.1.2.5 Správa jednotlivců a zadávání vstupů algoritmů ... 81
5.2 NÁVRH WAREFRAMU UŽIVATELSKÉHO ROZHRANÍ ... 84
Sekce tréninkových metod ... 86
Sekce trénování skupin ... 89
Sekce trénování jednotlivců ... 93
5.3 NÁVRH DATABÁZE ... 95
Sekce tréninkových metod ... 96
Sekce trénování skupin ... 96
Sekce trénování jednotlivců ... 97
6 REALIZACE VYBRANÝCH MODULŮ NAVRŽENÉHO ŘEŠENÍ ... 99
6.1 POUŽITÉ TECHNOLOGIE ... 100
C#, Javascript a HTML ... 100
Technologie ASP.NET MVC ... 101
MS SQL Server a Entity Framework ... 102
6.1 IMPLEMENTACE VYBRANÝCH MODULŮ ... 103
Modul statického obsahu webu ... 103
Modul správy uživatelů ... 103
Modul tréninkových metod ... 104
Modul trénování ... 104
6.1.4.1 Trénování skupin ... 104
6.1.4.2 Trénování jednotlivců ... 105
Výsledná databáze vybraných modulů ... 106
7 ZHODNOCENÍ ... 108
SEZNAM LITERATURY ... 110
SEZNAM PŘÍLOH ... 116
CUKÁZKA ROČNÍHO TRÉNINKOVÉHO PLÁNU ... 123 DTEST ALGORITMŮ V MICROSOFT EXCEL ... 124
Seznam ilustrací
Obr. 4-1 Angličáky ... 49
Obr. 4-2 Rozklad Fyzického výkonu ... 51
Obr. 6-1 Trenér ... 69
Obr. 6-2 Sportovec/Platební brána ... 70
Obr. 6-3 Přihlášení ... 72
Obr. 6-4 Sekvenční diagram přihlášení ... 73
Obr. 6-5 Správa sportovcova profilu ... 74
Obr. 6-6 Platba online ... 75
Obr. 6-7 Spravování tréninkových metod ... 76
Obr. 6-8 Správa kategorií tréninkových metod ... 77
Obr. 6-9 Přidat techniku ... 78
Obr. 6-10 Sekce skupiny ... 79
Obr. 6-11 Spravování skupiny ... 80
Obr. 6-12 Smazání tréninkové jednotky ... 81
Obr. 6-13 Spravování jednotlivců... 82
Obr. 6-14 Zadávaní vstupů a výpočet algoritmů ... 83
Obr. 6-15 Wareframe přihlašovací stránky ... 84
Obr. 6-16 Wareframe profilu trenéra ... 85
Obr. 6-17 Wareframe kategorií tréninkových metod ... 86
Obr. 6-18 Wareframe seznamu technik kategorie tréninkových metod ... 87
Obr. 6-19 Wareframe detailu techniky ... 88
Obr. 6-20 Wareframe seznamu skupin ... 89
Obr. 6-21 Wareframe naplánovaných tréninků ... 90
Obr. 6-22 Wareframe plánování tréninkových jednotek ... 91
Obr. 6-23 Wareframe detailu tréninkové jednotky ... 92
Obr. 6-24 Wareframe seznamu jednotlivců ... 93
Obr. 6-25 Wareframe profilu jednotlivce ... 94
Obr. 6-26 EER diagram databáze ... 95
Obr. 7-1 ASP.NET MVC – Views ... 101
Obr. 7-5 Skriptu generování tabulek Categories a Techniques ... 107
Obr. 0-1 Formulář pro přihlášení ... 116
Obr. 0-2 Registrační formulář ... 116
Obr. 0-3 Kategorie tréninkových metod ... 117
Obr. 0-4 Výpis jednotlivých technik kategorie tréninkových metod ... 117
Obr. 0-5 Profil Sportovce ... 118
Obr. 0-6 Skupiny ... 118
Obr. 0-7 Výpis tréninků skupiny ... 119
Obr. 0-8 Vstupy pro algoritmus technického výkonu ... 119
Obr. 0-9 Obrázek 0 8 Zadávání vstupů algoritmu technického výkonu s ukázkou chybové hlášky ... 120
Obr. 0-10 Zadávání vstupů algoritmu fyzického výkonu s ukázkou chybové hlášky ... 120
Obr. 0-11 Výpis jednotlivců ... 121
Obr. 0-12 Ukázka kódu – Algoritmus technického výkonu sportovce ... 121
Obr. 0-13 Ukázka kódu – Algoritmus technického výkonu sportovce ... 122
Obr. 0-14 Ukázka kódu – Algoritmus technického výkonu sportovce ... 122
Seznam tabulek
Tab. 3-1 Testové kategorie ... 52
Tab. 3-2 Ekvivalenty důležitosti trenérů ... 57
Tab. 0-1 Roční tréninkový plán ... 123
Tab. 0-2 Test algoritmů v Microsoft Excel – Fyzické výkonost ... 124
Tab. 0-3 Test algoritmů v Microsoft Excel – Technická výkonost ... 125
Seznam použitých zkratek
AFT Application for Trainers
AIBA International Boxing Association
ATP Adenosintrifosfát
ATP-CP Adenosintrifosfát – kreatin fosfát
BMI Body mass index
BU Bojová umění
CP Kreatin fosfát
EER Enhanced entity-relationship
HTML HyperText Markup Language
ICT Informační a telekomunikační technologie IKF International Kickboxing Federation ISKA International Sport Karate Association
ISO International Organization for Standardization
K.O. Knock-out
MVC Model, View, Controller
OMG Object Management Group
RSC Referee stopped contest
RTP Roční tréninkový plán
UML Unified Modelling Language
VO2Max Maximal oxygen consumption
WAKO World Association of Kickboxing Organizations
WKA World Kickboxing Association
Úvod
Během několika posledních desetiletí našla informační a komunikační technologie (ICT) svoji cestu do všech druhů průmyslu a nadměrným způsobem také do našeho každodenního života. V dnešní době použití informačních a komunikačních technologií dramaticky stoupá v oblastech zdraví, fitness, sportu a v průmyslu s ním souvisejícím.
Hlavním důvodem růstu informačních a komunikačních technologií v těchto odvětvích je fakt, že se zvyšuje obezita u dospělých, ale i u dospívajících. Proto si technologické komunity začaly uvědomovat, že je nezbytné stimulovat zdravější životní styl (Campbell et al., 2008).
Podle Bua et al. (2010) mají bojová umění blahodárné účinky na fyzický a psychický stav účastníků. Je to jeden z důvodů, proč bojová umění stále rostou v oblibě, což má za následek zvyšující se počet účastníků. Jelikož jsou bojová umění kontaktním sportem, je zapotřebí kvalifikovaných lektorů, kteří mohou vyučovat techniky v bezpečném prostředí profesionálním způsobem.
S rychle rostoucím počtem bojových umění (BU) dramaticky roste počet účastníků, který vytváří nárůst poptávky po kvalitních a velmi dobře organizovaných trenérech BU. Trenéři by měli poskytnout profesionální zázemí, kde má trénovaný atlet možnost osobního a karierního růstu. I přesto, že je rostoucí počet zákazníků žádoucí, tak v mnoha případech způsobuje úskalí, která mají negativní dopad na životy školitelů. Hlavním problémem je navyšující se zátěž, která je kladena na instruktora. Tím pádem může dojít k chybám v rámci tréninku, nepřesným odhadům trénovanosti jedinců nebo také k jejich přetížení. To bylo hlavní pohnutkou k navržení aplikace, jež umožní správu vysokého počtu svěřenců.
Cíle práce
Cílem této práce je vytvořit webovou aplikaci pro reprezentační trenéry, která zefektivní plánování tréninkových jednotek pro různé výkonnostní skupiny, plánování ročního plánu pro jednotlivé sportovce a vedení evidence sportovců. Tímto způsobem by měl být zvýšen
Trénování národního týmu má značné nároky na zkušenosti a znalosti v tréninkových metodách, různých cvičeních, boxerských technikách a taktikách. Tyto metody je nutné rozvíjet a učit se nové. Jelikož reprezentační tým v současné době nevlastní žádný informační systém pro podporu trenérů, musí samotný trenér všechny potřebné techniky uchovávat v papírové formě či si je pamatovat. Nicméně nápor nových technik a tréninkových metod je enormní a výše uvedená forma uchovávání informací je neefektivní.
V mnoha případech má dokonce za následek ztrátu těchto informací, jejichž využití představuje konkurenční výhodu. Z tohoto důvodu by bylo výhodné navrhnout vhodné uložiště, včetně aplikace, která bude efektivně a přehledně zpracovávat znalosti a poznatky trenéra o tomto sportu pro tvorbu tréninkových plánů a tréninkových jednotek.
Další cíl představuje návrh algoritmů, které pomohou k ověření fyzické a technické zdatnosti jednotlivých svěřenců. Na základě výsledků jednotlivých testů dojde k návrhu plánů tréninku a jejich rozložení v rámci celého roku.
Posledním cílem a zároveň krokem je implementace vybraných modulů návrhu aplikace.
1 Specifika informační podpory v oblasti vrcholového sportu – analýza současného stavu
K získání informací pro nadcházející kapitolu byla využita interview s trenéry kickboxu a rešerše literatury tréninkových metod v oboru kickboxu a jiných full-kontaktových disciplín. Dále byla využita teoretická a praktická zkušenost autora práce s tréninkovými metodami a procesem. Část této kapitoly se také zabývá průzkumem trhu s online aplikacemi pro podporu trenérů.
Nejprve bude představen pojem trenérství a důležité prvky práce trenéra. Následně bude uvedena problematika kickboxu, na kterou naváže podkapitola o vědeckých poznatcích o sportu a cvičení. Dále pak budou popsány způsoby testování sportovců. Výsledky výše zmíněného průzkumu trhu s online aplikacemi pro podporu trenérů budou tvořit závěr této kapitoly.
1.1 Trenérství
Trenérství je náročné a komplexní sociální povolání, které vyžaduje nejenom odborné znalosti, ale také osobní předpoklady a sociální dovednosti. Profese sportovního trenéra je v historickém kontextu relativně mladá. Náplní této profese je výuka, trénování, instruování a poskytovaní pomoci sportovcům při získávání dovedností, zvyšování výkonu a dosahování maximální meze výkonnosti. Zároveň však tato profese vyžaduje od trenérů, aby byli schopni rozpoznávat a chápat sociální, emocionální a osobní potřeby hráčů a případně uměli i tyto potřeby zajišťovat (Martens, 2006).
S rozvojem profesionálního sportu stále vzrůstají nároky na výkony sportovců a týmů a tudíž i na výkony samotných trenérů. Jednou ze základních složek trenérových schopností je jeho vzdělání. V tomto smyslu se jedná o proces učení, při kterém se trenéři dozvídají, jakým způsobem mají svou profesi vykonávat. V praxi vzdělání může probíhat různými kurzy či jinými druhy formálního vzdělávání. Nicméně v naprosté většině se jedná o nahodilý proces, při kterém hlavní roli hrají trenérovy zkušenosti a praxe (Martens, 2006).
S růstem nároků ale tyto zkušenosti již nestačí, a trenér musí využívat poznatků z různých
moderních technologií, které mohou zefektivnit celý proces trénování (Teodorescu a Urzeala, 2013).
Role a činnosti trenéra
Trenér musí ve své pozici zastávat řadu rolí a vykonávat nespočet činností. Role trenéra se dají rozdělit do šesti skupin: informační, role důvěrníka, ukázňování, motivační, referentská a výchovná. Trenér musí tyto role zvládat simultánně a zakomponovat je do následujících funkcí (Dovalil, 2002):
Instruktor – trenér je osoba řídící jednotlivé činnosti.
Učitel – trenér předává své znalosti a zkušenosti.
Motivátor – trenér je osoba, jenž povzbuzuje sportovce k vyšším výkonům.
Vychovatel – trenér určuje odměny a tresty.
Manažer – trenér vede, kontroluje a usměrňuje sportovce.
Organizátor – trenér se stará o administrativu a organizační záležitosti.
Pracovník pro styk s veřejností – trenér zajišťuje kontakt s veřejností.
Přítel – trenér si buduje dobrý vztah se sportovcem.
Vědec – trenér analyzuje, hodnotí a dochází k závěrům.
Student – trenér naslouchá, učí se a snaží se zlepšovat sebe i svou práci.
Při provozování trenérské činnosti je nutné tyto funkce neustále zdokonalovat tak, aby byly přínosem pro hlavní činnost trenéra. Mezi hlavní činnosti se řadí organizační zajištění sportovní činnosti, vedení a řízení týmu (jednotlivce) v tréninkovém procesu a vedení týmu (jednotlivce) v utkání či soutěži (Martens, 2006).
Existuje mnoho charakteristik úspěšného trenéra. V literatuře se často uvádí, že úspěšný trenér musí mít dobré sociální, psychologické, pedagogické a řídící schopnosti (Pyke, 2001; Dovalil, 2002; Martens, 2006). Na druhou stranu se ovšem také zdůrazňuje, že je čím dál tím důležitější soustředit se na techniky, taktiky a odborné znalosti.
Technika je „specifické pohybové jednání sportovce směřující k tomu, aby byl jeho tělesný pohyb prováděn co nejlépe v souladu s požadovaným úkolem daného sportovního odvětví.“ (Martens, 2006, s. 177)
Taktika je proces, při kterém se sportovec snaží na základě svých znalostí, dovedností, schopností a naučených postupů najít optimální řešení pro danou sportovní situaci a úspěšně pak toto řešení realizovat (Dovalil, 2002).
Odborné znalosti představují poznatky získané z odborných či vědeckých článků, vzdělávacích knih či kurzů, týkající se určitého sportovního odvětví, které mají přínos pro činnost daného trenéra (Martens, 2006).
Techniky, taktiky a odborné znalosti, které trenér během své kariéry nasbírá, se označují za jeho know-how a tvoří základ pro tvorbu tréninkových režimů. Martens (2006) uvádí, že moderní technologie mohou poskytnout trenérům nástroje usnadňující práci s vytvářením a zaznamenáváním jejich know-how.
K tomu, aby trenér mohl správně nastavit tréninkový režim pro své svěřence, musí co nejpřesněji odhadnout jejich silné a slabé stránky. Trenéři monitorují výkon svých svěřenců a následně upravují tréninkový plán podle toho, jak tyto výkony vyhodnotí.
Veškerá tato vyhodnocení si poté musí trenér zaznamenat, aby měl dobrý přehled o sportovci. Tato činnost vyžaduje velké množství času, které jenom navyšuje již značnou zátěž kladenou na trenéry. Vzhledem k tomu, že výkony sportovců jsou kolísavé, dochází k častým úpravám tréninkových plánů. To vyžaduje dobrou organizaci času a flexibilní systém tréninkových jednotek (Martens, 2006; Hoye, 2006).
1.2 Úvod do problematiky kickboxu
Kickbox je bojové umění, které je kombinací boxu, karate, Muay Thai a dalších těmto sportům podobných. Kickbox může lidem sloužit jako rekreační či profesionální kontaktní sport nebo může být brán jako prostředek k sebeobraně. V této práci bude považován za
Kickboxing Organizations (WAKO), World Kickboxing Association (WKA), International Sport Karate Association (ISKA) a International Kickboxing Federation (IKF). V České republice se nejvíce využívá pravidel asociace WAKO, podle které budou definovány jednotlivé kategorie. V první řadě je potřeba charakterizovat kickbox a následně se tato práce zaměří na analýzu sportovního výkonu, která bude potřeba k vytvoření této aplikace.
Kickbox je kontaktní sport, při kterém se využívá dolních i horních končetin k překonání svého oponenta. Tento sport obsahuje nejběžnější a nejúčinnější techniky ze západního boxu, Muay Thai a karate. Tato světově proslulá bojová umění a jejich ofenzivní a defenzivní techniky jsou souvisle a efektivně spojena v jednom z nejpopulárnějších bojových umění dnešního světa (Sprague a Livingston, 2004; Delp, 2006).
Při zápase v kickboxu jsou oba účastníci v základním postavení, jemuž se říká postoj (angl.
guard). V momentě, kdy je zápasník v postoji, znamená to, že stojí ve vzpřímené poloze.
Pokud se během zápasu dostane na zem, zápas je pozastaven rozhodčím do té doby, než se oba bojovníci opět postaví. Během tréninku se zápasníci kickboxu účastní tzv. sparingu, což je simulovaný zápas. Tyto tréninkové boje jsou, stejně jako ty soutěžní, velice dynamické a náročné na fyzickou i psychickou kondici zúčastněných bojovníků. Soutěžní zápas je poté kulminací zápasníkova úsilí. Trénink kickboxu je velmi náročný a specifický.
Samotný sport obsahuje několik disciplín s různými pravidly (Sprague a Livingston, 2004):
- Light-kontakt je disciplína, která využívá technik full-kontaktu s tím rozdílem, že veškeré tyto techniky musí být pod plnou kontrolou bojovníka a nesmí zasáhnout cíl plnou razancí.
- Full-kontakt je disciplína, při které musí bojovník získat vyšší počet bodů než jeho oponent. Body zápasník získává za údery či kopy provedené v plné síle nebo za knockoutování protivníka. Veškeré údery a kopy musí dopadnout nad úroveň pasu soupeře, jinak jsou považovány za faul a bojovník je za jejich použití penalizován
- Low-kick je podobný full-kontaktu s tím, že zápasníci mohou využívat kopů do nohou, kterým se říká low kicks.
- K-1 je momentálně nejpopulárnější disciplína v kickboxu. K-1 dovoluje zápasníkům využívat útoků kolenem a také tzv. klinče. Klinč je způsob držení protivníka za hlavu, který je v ostatních disciplínách kickboxu zakázán avšak v K-1 je povolen v tom případě, že je využit k zasažení protivníka kolenem.
Zápasy se odehrávají v tradičním boxerském ringu se čtyřmi sloupky, které jsou spojeny provazy, aby měli bojovníci vymezený prostor pro boj a nevypadli z ringu. Amatérské zápasy mohou zahrnovat speciální ochranné pomůcky, např. helmu či chrániče holení.
Ochranné pomůcky identické pro všechny disciplíny zahrnují suspenzor, chránič zubů a boxovací rukavice (Sprague a Livingston, 2004).
Zápas v kickboxu může bojovník vyhrát několika způsoby (Delp, 2006):
Výhra na body: Bojovník musí získat větší počet bodů než jeho oponent. Rozhodčí mohou udělit body pouze za tzv. čistý zásah, což znamená, že úder dopadne do odkrytého místa na těle protivníka. Bodování se liší u každé disciplíny a každá asociace také využívá jiných systémů bodování.
RSC (referee stopped contest): Pokud jeden z bojovníků není schopen pokračovat v boji kvůli krvácení či jinému zranění, vyhrává jeho soupeř.
Knock-out (K.O.): Zůstane-li jeden ze zápasníků ležet na zemi, vyhrává oponent.
Technické K.O.: Rozhodčí může ukončit zápas, pokud považuje jednoho ze zápasníků za viditelně fyzicky a technicky méně zdatného.
Vhození ručníku do ringu: Trenér bojovníka se může kdykoliv rozhodnout ukončit zápas vhozením ručníku do ringu, čímž samozřejmě automaticky vyhrává oponent.
Detaily a specifikace pravidel, ochranných pomůcek, povolených technik, atd. jsou k nalezení na internetových stránkách každé z asociací.
Kickbox je sport, který vyžaduje velké množství úsilí, koncentrace a výdrže. Z tohoto důvodu je důležité, aby příprava na soutěže probíhala s plným nasazením. Ke kvalitní přípravě jsou také potřeba náležité znalosti a zkušenosti, které by měly být poskytnuty
jsou nezbytné pro lepší pochopení konstrukce tréninků, sportovní výkonnosti, plánování tréninků, atd.
1.3 Vědecké poznatky o sportu a cvičení
Jak lidské tělo reaguje na cvičení, různé metody tréninku, prostředí a jakékoliv jiné stimuly? Účelem zkoumání výše uvedených reakcí je zlepšit výkonnost sportovců a posunout je nad hranice jejich možností. Vědecké obory, které spadají do této skupiny, jsou fyziologie, biomechanika, věda o výživě, věda o síle a kondiční přípravě, psychologie a analýza výkonnosti. V práci budou využity specifické poznatky z těchto různých věd. Za účelem vytvoření aplikace a potřebných algoritmů je nutné popsat základy sportovní výkonnosti, principy fyzického tréninku, fyzické schopnosti sportovců a následně otestovat úroveň výkonu sportovců.
Definice sportovního výkonu s návazností na bojové sporty
Obecná definice sportovního výkonu je možné popsat jako aktuální demonstraci určitých schopností jedince, či sportovního týmu. Bojové sporty jsou specifickým odvětvím sportu, které obsahuje specifické aktivity, které jsou ve smyslu sportovního výkonů diametrálně odlišné. Výkon sportovců je měřen na bázi čtyř hlavních částí, kterými jsou technická vyspělost atleta, fyzické schopnosti, reakce jedince a psychologické faktory (Delp, 2006).
Technika je jedna z hlavních proměnných u výkonu bojových sportů. Jedinci se učí a zdokonalují pohybové schopnosti a s tím spojenou techniku celou sportovní kariéru.
K dosažení maximálního technického a tím i sportovního výkonu je nesmírně důležité, aby technické zdroje jedince byly automatizovány a naučeny v takové míře, aby bylo možné je využít nahodile a v nahodilé sekvenci. Tréninkové jednotky bojových sportů věnované technické zdatnosti se odehrávají ve speciálních tělocvičnách určených těmto sportům.
Schopnost učení se technickým prvkům bojového sportu je přímo spojeno s motorickou inteligencí jedince. Zápasník musí být schopen napodobit pohyby, které jsou
předcvičovány při technických tréninkových jednotkách a musí být schopen je transformovat do pohybů svého těla. Postupně je jedinec schopen adoptovat naučené techniky, které se později stávají zvyky, díky kterým je jedinec schopen cvičení provádět efektivněji a tím enormně snížit spotřebu energie vynaložené na jejich provedení (Sprague a Livingston, 2004; Martens, 2006).
Fyzické schopnosti jsou další důležitou částí u výkonů sportovců. Během zápasu je zápasníkovo tělo zatíženo v intervalech, které se odvíjí od různorodosti bojových sportů a disciplín. Jelikož se práce zabývá především bojovými sporty, jako jsou box, Muay Thay a kickbox, které mají intervaly podobné, lze tedy zmínit dvou až tříminutové minutové sekvence s využitím minutové pauzy mezi nimi. Zápasníci jsou také vystaveni enormní spotřebě energie, hodnoty potřebného energetického krytí se mění v závislosti na délce jednotlivých kol zápasu (intervalů). Hodnoty potřebného energetického krytí jsou závislé na dalších faktorech, jako jsou například délka trvání útoku, obrany a celkového tempa zápasu, které určuje spotřebovávané množství zásoby energie těla. Jednotlivé útoky, které trvají méně než 20 sekund, spotřebovávají energii, která umožňuje maximální intenzitu útoku. Tato energie je dodávána ATP-CP (adenosintrifosfát - kreatinfosfát) systémem, který je detailněji popsán v následujících podkapitolách. Jelikož ATP-CP energie se při maximální intenzitě spotřebuje ve 20 sekundách, jsou nezbytné další formy energie, které jsou zprostředkovány anaerobním a aerobním systémem. Každý z výše zmíněných systémů vyžaduje diametrálně rozdílný přístup k tréninku, jelikož každý z nich má odlišnou roli ve výkonu jedince. Tím se ukazuje, že příprava sportovce vyžaduje vysokou variabilitu tréninkových jednotek. Trenéři musí sestavit tréninkové jednotky tak, aby byla v rovnováze intenzita s intervaly cvičení. Fyzické schopnosti a principy jejich tréninku budou dále analyzovány v následující podkapitole (Havlíčková, 2003; Sprague a Livingston, 2004; Foran, 2001).
Rychlost reakce má značný vliv na výkon sportovců bojových umění. Rychlost reakce se ve sportu definuje jako schopnost okamžité reakce na určitý podmět. U bojových sportů je tato schopnost označována jako schopnost reagovat na oponentovy pohyby, kterými jsou
v nepřehledných situacích. Příkladem může být situace, kdy je oponent v delší defenzivě a připravuje nečekaný úder. Jedinec v této situaci musí být schopen správně reagovat na takovýto kontra úder. Nejkritičtější je reakce sama o sobě a rozhodnutí o provedení adekvátních akcí pohybů a jejich následující aplikace. Protiútoky přinášejí schopnost velké a explosivní protireakce. Zápasník je přinucen z obrany, ve které je většina svalových skupin v největší kontrakci, přejít do kontr ataku. Výbušnost je druhem svalové síly, která je v bojových sportech jednou z nejdůležitějších charakteristik. Výbušnost je definována, jako schopnost vykonat pohyb v co nejkratším čase s maximální akcelerací. Svalová výbušnost a rychlost jedince je ve značné míře geneticky limitována. Nicméně úspěch je založen na souhře pracujících svalových skupin. Limitujícím faktorem výbušnosti a rychlosti jedince jsou rychlá svalová vlákna, která ovlivňují schopnost nervového systému rychle přenášet nervové impulzy, hladinu ATP-CP dodávky a duševní předpoklady. Dále je nutné uvést, že svalová výbušnost je přímo úměrná maximální síle atleta. Je nutné opakovaně zdůraznit, že tyto faktory jsou značně omezeny genetickými schopnostmi, ale je možné je rozšířit do určité úrovně odpovídajícím tréninkem (Artioli et al., 2012; Delp, 2006; Maughan a Gleeson, 2010).
Zápasník je během zápasu pod enormním psychickým tlakem. Úroveň psychické odolnosti závodníků je rozhodující pro výsledek soutěží a tím i spojeného výkonu v nich. Z tohoto důvodu je vysoce důležitá psychická příprava a to jak dlouhodobá, tak i příprava před jednotlivými utkáními. Psychická příprava rozvíjí sportovcovu houževnatost, trpělivost, sebedůvěru a koncentraci. Opět tyto faktory ovlivňují do značné míry výkon sportovce, protože psychicky nestabilní sportovec (s omezenou schopností soustředění, trpělivosti, atd.) má značně zhoršené podmínky pro podání maximálního výkonu. Tato nestabilita může vést nejen k omezení výkonu v zápase, ale může vyústit v demotivaci a pokles sebevědomí, což může vést ke snížení účinnosti tréninku. Do psychologických faktorů také patří tzv. pohybová inteligence, která je úzce spojena s neuromuskulární koordinací.
Zápasník je omezen svou schopností učit se nové motorické schopnosti a pozměňovat ty stávající. Zápasník musí být schopen aplikovat komplexní acyklické pohyby v nepředvídatelných situacích. Kromě toho musí být sportovci schopni využívat
automatické techniky v náhodných pohybových úkolech. V jedné situaci v zápasu může být více vhodných kombinací technik, ale zápasník musí zvolit jednu a vhodně jí aplikovat (Martin, 2015; Hill, 2001).
V neposlední řadě musí být zápasníci schopni přijímat údery a kopy. Obránce zamezuje soupeřovým útokům obrannými technikami, díky kterým jsou chráněny orgány, kosti a klouby před poškozením, či jinými traumaty. Dopadům úderů a kopů se v zápase nelze vyhnout, proto je velmi důležité zlepšovat a zefektivňovat zápasníkovy obranné dovednosti. Krční svaly musí být připraveny na dopady úderů, aby ochránily krční páteř.
Další výhodou silného šíjového svalstva je, že bojovník je schopen udržet oční kontakt i při inkasování úderů na hlavu, což přináší lepší sledování soupeře. Kromě toho musí být stehenní svaly odolné vůči tzv. low-kickům a bojovník musí udržet koncentraci a blokovat tyto útoky na dolní končetiny. Obvykle je lepší, když zápasník inkasuje kopy do čtyřhlavého stehenního svalu, nežli do boční strany stehenní kosti, kde sval má menší objem a je jednodušší ho poškodit s potenciálním následkem znemožnění došlapu poškozené nohy. Také holenní kost musí zvládat přijímat kopy, při blokování kopů mířených oponentem na trup a dolní končetiny. Svaly trupu nejsou méně důležité, musí být dostatečně silné, aby odolaly příjmu útoků na žebra a hrudní kost. Tyto svaly brání orgány a umožňují bojovníkovi, aby mohl pokračovat v boji (Delp, 2006; Sprague a Livingston, 2004).
Jedním z nejdůležitějších limitujících faktorů je somatotyp sportovce. Somatotyp lze popsat jako výraz morfologických struktur jedince. U bojových sportů jsou vhodnější typy s převládající mezomorfní, slabě i s ektomorfní složkou. Sportovci s kratšími končetinami mají v bojových sportech značnou nevýhodu, protože při případném útoku musí zkrátit vzdálenost mezi nimi a oponentem a přitom projít oponentovou optimální vzdáleností, ve které má nejúčinnější údery. Po zkrácení vzdálenosti má bojovník s kratšími končetinami výhodu, jelikož soupeř s delšími končetinami má obtížnější pozici k útokům, ale udržení
Výkon sportovců bojových sportů musí být vyrovnaný, technické prvky musí být dynamické, tvrdé a rychlé. Kromě toho musí zápasníci úzce spolupracovat se svým tělem, být plně koncentrováni a vnímat soupeře. Bojovníci musí vydržet vysoké tempo až do konce zápasu. K tomu je nutné, aby rozvíjeli aerobní a anaerobní vytrvalost. Zdatnost jedince a jeho fyzické schopnosti formují výsledek utkání (Delp, 2006; Sprague a Livingston, 2004; McMorris, 2004).
Tělesné předpoklady jsou vnímány jako relativně samostatné soubory vnitřních predispozic lidského organizmu pro pohybové aktivity, ve kterých se projevují (Perič a Dovalil, 2010). Tělesné předpoklady jsou uznávány klasickou a moderní koncepcí behaviorálních věd. Kde jsou tyto schopnosti uznávány jako relativně fixní, více, či méně generalizovaný předpoklad pro individuální výkonnost v konkrétní činnosti (Dovalil, 2002). Tělesné předpoklady jsou výsledkem komplexních vazeb a synergie různých systémů v organismu. Tato integrace je realizována na úrovni biochemických a duševních procesů a fyziologických funkcí (Dovalil, 2002). Podle Měkoty et al. (1990) to představuje komplex integrovaných vnitřních předpokladů organizmu, pro některé z nich lze nalézt biologický základ. Například některé se objevují v anatomických rozdílech u některých extrémně zdatných jedinců. Ostatní se projevují ve fyziologickém stavu obecné vytrvalosti, které se odráží ve funkcích kardiovaskulárního systému (Měkota a Novosad, 2005).
Především se všechny ze zmíněných predispozic, odráží ve výsledcích pohybových aktivit.
Obecně platí, že fyzické schopnosti jsou rozděleny na kondici a koordinaci (Perič a Dovalil, 2010). Kondice, či kondičně energetické schopnosti jsou především určeny energetickými faktory a procesy. Do této kategorie patří fyzická vytrvalost, síla a částečně rychlostní schopnosti. Koordinační schopnosti a koordinačně psychomotorické schopnosti jsou podmíněny funkcí a procesy pohybové koordinace. Ty jsou spojeny zejména kontrolou a vedením fyzické aktivity. V rámci těchto schopností patří orientace v prostoru, diferenciace, reakce, rovnováha, rytmus, atd. Mezi kondicí a koordinací leží tzv. hybridní schopnosti, které se nazývají kondičně-koordinační schopnosti (Měkota a Novosad, 2005).
Silové schopnosti
Z pohledu behaviorálních věd nám silové schopnosti umožňují vykonat rázný a účinný pohyb. (Hohman et al., 2010). Komplex silových schopností je souhrnem vnitřních predispozic určené k vyvinutí maximální možné sily. Optimální rozvoj silových schopností umožňuje atletovi realizovat cvičební aktivitu a efektivně řešit úkoly spojené s tréninky a soutěžemi (Lehnert, 2010). Silové schopnosti jsou jednou z hlavních částí výkonu sportovce, a proto jsou jedním z nejhlavnějších témat odborné literatury (Hohman et al., 2010). Silové schopnosti jsou rozděleny podle svalových kontrakcí, které jsou ustanoveny podle délky a napětí svalu, ty se mění podle druhu cvičební aktivity. Kontrakce se rozdělují na izometrické (statické) a isotonické (dynamické). Dále může být dynamická síla rozdělena podle množství odporu a rychlosti provedení pohybu na explozivní sílu, vytrvalostní sílu a maximální sílu. Explozivní síla je schopnost překonání nemaximální síly s vyvinutím maximální rychlosti (Dovalil, 2002). Jinými slovy je to schopnost neuromuskulárního systému dosáhnout největšího silového impulzu v co nejkratším čase (Měkota a Novosad, 2005). Silová vytrvalost je schopnost nepřerušovaně a opakovaně překonávat pohybový odpor. K tomu, aby bylo možné mluvit o zatížení ve smyslu silové vytrvalosti, musí mít pohybový odpor velikost minimálně 30% maximální síly. Zatížení je kontinuální, či opakované (Hohman et al., 2010). Může být realizováno během statické silové aktivity (Dovalil, 2002). Maximální silové schopnosti se projevují při maximálním zatížení, které je možné opakovat jen jednou (Lehnert, 2010). Trénink musí mít vždy v rovnováze maximální, explosivní i vytrvalostní sílu. Dosaženou úroveň je nejen nutné udržovat, ale také jí nadále rozvíjet (Perič a Dovalil, 2010).
Rychlostní schopnosti
Definice rychlostních jako pohybových schopností není zcela jednotná, v praxi se obvykle používá slovní obrat pohybová rychlost, či pouze rychlost (Lehnert, 2010). Pohybová rychlost je definovaná na úrovni jednotlivých kondičních a koordinačních predispozic (Lehnert, 2010). Jinými slovy rychlost není čistě kondiční nebo koordinační záležitostí, ale
predispozice k vykonání pohybů s maximální rychlostí (Lehnert, 2010). Podle Dovalila (2002), co se týče rychlosti, musí být pohyb proveden s maximální možnou snahou a maximální možnou intenzitou, která je zásobovaná ATP-CP systémem. Provedení činnosti musí trvat méně než 15 sekund bez nutnosti překonávat odpor, respektive s odporem do 20% maximální síly (Lehnert, 2010).
Jako projev rychlostních schopností je možné považovat jen situace, ve kterých sportovcův výkon není omezen únavou, protože únava snižuje intenzitu pohybu. Z tohoto důvodu je velmi důležité, aby se trénovaly funkce obnovy kreatin fosfátu (dále jen CP), které jsou predispozicí k provedení pohybu bez ztráty jeho kvality (Perič a Dovalil, 2010).
Rychlostní schopnosti jsou ovlivněny a utvořeny komplexním souborem faktorů. Nejvíce důležitým faktorem je fenomén vysoké lability procesů podráždění a útlumu centrální nervové soustavy a tím její odpovídající kontrakční a relaxační rychlosti svalů (Moravec, 2000). Kromě toho mají rychlostní dovednosti zvýšenou náročnost na koordinaci antagonistických svalových skupin, které umožňují provedení pohybu. Dále je morfologicky pohybová rychlost podmíněná počtem rychlých svalových vláken (Dovalil, 2002). Rychlostní schopnosti mohou být rozděleny do tří různých druhů rychlostí a to do reakčních, cyklických a acyklických. Reakční rychlost je schopnost reagovat na určité podměty v co nejkratším čase (Lehnert, 2010). Acyklická rychlost představuje provedení jednoho pohybu s maximální rychlostí při malém odporu. Tato rychlost je demonstrována například v počátku pohybu, kde jsou potřeba co největší rychlostně silové schopnosti (Lehnert, 2010). Cyklická pohybová rychlost může být charakterizována jako kontinuální a opakující se výkon s vysokou frekvencí pohybové jednotky (Lehnert, 2010). Rychlostní schopnosti jsou závislé na ostatních fyzických schopnostech jako jsou koordinace, síla, vytrvalost a obratnost (Foran, 2001).
Vytrvalostní schopnosti
Vytrvalost je schopnost nepřetržitě vykonávat fyzickou činnost s určitým zatížením bez snížení účinnosti cviku. Energetické nároky a metody energetické dodávky se liší v závislosti na délce a intenzitě cvičení. Vytrvalostní schopnosti jsou především založeny
na aktivaci oxidačního (aerobního) systému. Kromě toho velmi důležitou roli zastupuje při krátkodobé a dlouhodobé vytrvalosti neoxidativní (anaerobní) systém (Moravec, 2000).
Fyzická zátěž vede k produkci laktátu, což způsobuje mírné, až střední zakyselení svalů.
To má negativní efekt na centrální nervovou soustavu. K dalšímu podávání výkonu je nutné produkty, které jsou vyprodukovány tímto zakyselením, odstranit z organismu (Perič a Dovalil, 2010). Hlavní předpoklad pro rozvoj vytrvalostních schopností je založen na výkonu kardiovaskulární a dýchací soustavy. Dostatečné množství živin, zejména kyslíku, je limitujícím faktorem svalové práce (Jeřábek, 2008). Fyzické aktivity vytrvalostního charakteru vysoce zlepšují funkci krevního oběhového a dýchacího systému a to jak ve funkčnosti, tak i v efektivnosti jejich využívání (Měkota a Novosad, 2005). Vytrvalostní schopnosti jsou úzce spojeny s technickou stránkou jakéhokoliv sportu a to z důvodu toho, že sofistikované pohyby, které jsou prováděny s maximální precizností májí sníženou poptávku po energii.
Vytrvalostní schopnosti mohou být rozděleny podle doby prováděného cvičení a podle proporce uvolňované energie aerobním a anaerobním systémem. Dovalil (2002) rozděluje vytrvalost do čtyř kategorií, kterými jsou krátkodobá, střednědobá, dlouhodobá a rychlostní vytrvalost. Dlouhodobá vytrvalost je schopnost vykonávat fyzickou aktivitu s určitou intenzitou déle nežli 10 minut. Dominantním zásobováním energie je v tomto případě aerobním krytím, což znamená, že k dodávce energie se využívá kyslíku a glykogenu a v pozdější fázi i tuku. Hlavním důvodem únavy je vyčerpání zdrojů energie.
Střednědobá vytrvalost vychází z pohybů, či aktivit, u kterých je vysoká spotřeba kyslíku, to nastává u aktivit trvajících od 8 do 10 minut. Limitujícím faktorem je především maximum aerobních aktivit jedince. Střednědobá vytrvalost je také podporována aktivací laktátového systému. Energie je dodávaná především glykogenem a jeho vyčerpání je hlavním důvodem únavy. Krátkodobá vytrvalost je taková schopnost, která umožňuje vykonávat činnost s velmi vysokou intenzitou po dobu 2 až 3 minut. Dominantní je zde anaerobní energetický systém, který uvolňuje energii štěpením glykogenu bez přístupu kyslíku. Hlavní příčinou únavy je produkce kyseliny mléčné, která je vedlejším produktem štěpení glykogenu. Rychlostní vytrvalost je schopnost vykonávat činnost s maximální
Co se týče podílu uvolněné energie aerobně, nebo anaerobně, výdrž se dělí na:
Aerobní vytrvalost – vytváří předpoklad pro výkon dlouhodobých pohybových aktivit, v nichž je energie dodávaná štěpením energetických rezerv za výměnu kyslíku. Tento proces se nazývá aerobní glykolýza a lipolýza.
Anaerobní vytrvalost – je druhem vytrvalosti, který je charakteristický tím, že je při něm uvolňována energie, která je způsobena štěpením svalového ATP (adenosintrifosfát) a jeho resyntézy v anaerobní laktátové fázi energie. Tento proces nastává bez přístupu kyslíku a bez vytvoření kyseliny mléčné. Další fází je uvolnění energie, při které se vytvoří laktát, což vede k rychlému zvýšení únavy.
Podle Periče a Dovalila (2010) jsou vytrvalostní schopnosti důležitým předpokladem pro dosažení vysoké úrovně sportovního výkonu. Jejich vysoká úroveň je základem pro vysoké specifické zatížení. Tyto schopnosti mají pozitivní vliv na proces zotavení a díky tomu vytvářejí funkční podmínky pro další výkony. Čím většími aerobními možnostmi jedinec oplývá, tím více ekonomicky jeho tělo funguje a díku tomu jedinci zůstává dostatek energie pro další fáze soutěže, kdy je zapotřebí zvýšení intenzity. Soutěžní výkon neodvozuje pouze aerobní vytrvalost, nýbrž je odrazem komplexních vytrvalostních schopností. Výkon jako takový je výsledkem všech schopností, jakož jsou rychlost a síla.
Vytrvalost slouží jako základ pro rozvoj rychlostních a silových schopností, a zlepšení technických i taktických stránek sportovního výkonu (Perič a Dovalil, 2010).
Koordinační schopnosti
Každé sportovní odvětví a disciplína má nějaké specifické požadavky pro rozvoj koordinačních schopností. Komplexní koordinační schopnosti ovlivňují kvalitu vedení a kontrolu fyzických aktivit, aktivit centrální nervové soustavy a jednotlivých smyslů (optické, akustické, vestibulární, atd.). Dobré koordinační schopnosti umožňují vykonat pohybové aktivity efektivnějším způsobem ve smyslu kinematické a dynamické struktury.
To znamená, že vysoká míra koordinace má pozitivní efekt na motorické učení. To vede k rychlejšímu učení a zdokonalení fyzických aktivit (Moravec, 2000). Ve sportovním tréninku je koordinace chápána, jako vnitřní kontrola pohybů, která je uskutečněna
souhrou centrální nervové soustavy a neuromuskulárního aparátu. Obratnost je brána jako vnější projev koordinace (Perič a Dovalil, 2010). Měkota a Novosad (2005) vysvětlují obratnost jako schopnost provádět komplexní pohybové aktivity náročné na koordinaci, a schopnosti se tyto pohybové aktivity rychle učit a podle měnících se podmínek je pozměňovat. Koordinační schopnosti jsou rozděleny na obecnou koordinaci, která je schopností efektivně implementovat mnoho motorických schopností nezávisle na sportovní specializaci a na speciální koordinaci. Pro atlety s větší obecnou koordinací dochází k rychlejší adaptaci speciálních koordinačních nároků sportovní specializace. Vývoj obecné koordinace spočívá v procvičování nových motorických pohybů z různých sportovních disciplín a her, které mají pozitivní dopad na schopnost pohybového aparátu.
Speciální koordinace je schopností atletů vykonávat různé pohyby ve vybraném sportu nejen rychle, ale také bez chyb a precizně. Speciální koordinace je velmi úzce spojená se schopnostmi a dovednostmi, které atlet používá během tréninku a soutěžích vybraného sportu. Speciální koordinace je rozvíjena během celé sportovní kariéry pravidelným cvičením fyzických dovedností a technických prvků (Perič a Dovalil, 2010).
Flexibilita/Ohebnost
Flexibilita je fyzická schopnost charakterizovaná dosažením požadovaného, či optimálního rozsahu cviku tzv. amplitudy v kloubech za použití vnitřních, nebo vnějších sil (Lehnert, 2010). Pro precisní provedení sportovních technik je v řadě sportů zapotřebí zvýšený rozsah flexibility v určitých kloubech (Měkota a Novosad, 2005). Adekvátní flexibilita redukuje riziko poškození svalů během nečekaného, či nekoordinovaného pohybu.
Kompenzační cvičení a cviky určené pro zlepšení rovnováhy dovolují vyhnutí se negativním efektům jednostranné zátěže. Proto je důležité věnovat pozornost na rozvoj flexibility ve všech sportech a to i u těch, které nevyžadují vysokou úroveň flexibility (Perič a Dovalil, 2010). Flexibilita je do značné míry ovlivněna venkovní teplotou. Větší teplo umožňuje větší rozsah pohybu a naopak. Podobný efekt má zahřátí a protažení.
Určitá korelace byla zpozorovaná podle toho, v jaké části dne se nacházíme. Po probuzení
Tréninkové a plánovací metody
Tato podkapitola se zabývá vytvářením tréninkových plánů a použitím tréninkových metod, které významně přispívají k rozvoji sportovce, což vede k lepším výkonům a výsledkům. Na následujících stránkách jsou diskutovány tréninkové cykly, které jsou sestaveny podle fundamentálních potřeb zápasníka během ročního období. Jinými slovy roční tréninkový cyklus bude rozdělen do tří dílčích cyklů, kterými jsou přípravný, závodní a přechodný. Každý z nich má rozdílné požadavky na rozložení tréninkových jednotek (Martens, 2006). Je velmi důležité zmínit, že existuje velmi mnoho tréninkových a plánovacích metod. Pro účel této diplomové práce byly vybrány tréninkové metody podle AIBA (2010) a to především Evropské pokročilé tréninkové metody. Jednou z nejdůležitější části přípravy je běh, který je nedílnou součástí většiny sportů světa. Běh je prakticky nejlepší formou tréninku kardiovaskulárního systému a příprava na zatížení organismu. Rozdělením ročního tréninkového cyklu je možné adaptovat přípravu k momentálním potřebám a vytvořit dlouhodobý běžecký tréninkový plán. Běh je jeden z nejefektivnějších prostředků přípravy zápasníka na zápas v jeho váhové kategorii.
Kontrola hmotnosti, rozvoj vytrvalosti, nárůst výkonu, atd. to jsou vše důsledky běžecké přípravy. Jinými slovy, když se mluví o tréninkovém plánování, je nutné vzít v potaz běžeckou přípravu.
Obecně platí, že data soutěží a turnajů jsou známa více jak tři čtvrtě roku dopředu, což umožňuje rozdělit kalendářní rok do jednotlivých období charakterizující určitou přípravu.
Tyto cykly a jejich tréninkové plány jsou od sebe velmi odlišné ve smyslu intenzity, zatížení, procvičovaných technik a cviků, atd. Například zatímco na začátku sezóny je obvyklé trénovat svalové schopnosti a vytrvalost, v pozdější fázi sezóny je obvyklé trénovat svalovou výbušnost. Každý cyklus má svou charakteristiku, která určuje uspořádání tréninkových jednotek v určitém pořadí, které odpovídá aktuálnímu vývoji jednotlivých schopností. Dobu trvání nelze přesně specifikovat z důvodu toho, že pro každého jedince je zapotřebí jiná délka každého cyklu, ta se mění v závislosti na trénovanosti jedince, dat jednotlivých turnajů, použitých tréninkových metod, atd. Stejně tak je nemožné specifikovat jedno pevné datum nejlepšího času začátku sezóny pro všechny zápasníky. Podle Martense (2006) je jedním z nejdůležitějších měsíců sezóny
otevírací měsíc srpen, ve kterém probíhá příprava na nadcházející sezónu. V tomto bodě sezóny začíná přípravný cyklus zápasníka vrcholící v závodním cyklu, který obvykle končí v prosinci Bojovník má relativní volno, až do začátku jeho přechodného cyklu, který začíná v lednu a je přípravou pro další část sezóny, jež trvá až do července.
Přípravný cyklus
Podle AIBA (2010) přípravný cyklus může být rozdělen do dvou částí, kterými jsou obecné a specifické přípravné období. Přípravný cyklus musí připravit bojovníky pro vstup do soutěžního cyklu.
Obecné přípravné období se vyznačuje zaměřením na rozvoj pohybových schopností, kterými jsou vytrvalost, síla, koordinace a flexibilita (AIBA, 2010). Tyto schopnosti jsou základem k úspěšnému dosažení vytyčených cílů boxera v dané sezóně. Dále je zde kladen velký důraz na vysokou úroveň rozvoje silových a vytrvalostních schopností. Tréninky určené rozvoji vytrvalosti jsou založeny na rozvoji aerobní základny. Při použití velkého množství aerobních tréninků rozvíjí dlouhodobý energetický systém, který buduje obecnou vytrvalost. Úroveň vytrvalostních schopností je dána transportním systémem, který je založen na komplexu orgánů a jejich vzájemné kooperaci. Správná kooperace poskytuje dostatečnou dodávku kyslíku a energetických zdrojů do pracujících svalů a ostatních tkání.
Transportní systém je odpovědný za vylučování CO2 z metabolizmu (Bedrich et al., 2007).
Aerobní trénink je založen na běžeckých metodách, jelikož to je nejefektivnější způsob rozvoje vytrvalosti. Tréninky zaměřené na rozvoj silových schopností se zaměřují na zvětšení maximální síly, což později vede k rozvoji výbušné síly. Obvykle je maximální síla trénována za použití umělých vah. Je velmi důležité zmínit, že tréninky v tomto období by neměly být zaměřeny čistě jen na fyzické schopnosti (AIBA, 2010). Trenér by měl zařadit do tréninků i specifické, taktické a technické tréninkové prvky. Toto období obvykle trvá 10-15 týdnů a tréninkové jednotky trvají zhruba dvě hodiny dvakrát denně.
Tato část přípravy obsahuje nízkou intenzitu tréninku, ale na druhou stranu velký objem tréninků.
Specifické přípravné období je předsoutěžní období, ve kterém se bojovník přímo připravuje na hlavní nadcházející turnaj. Nicméně, hlavní důraz je stále kladen na rozvoj fyzických schopností, ale již v boxerských cvikách, technikách a taktikách. Trvání tohoto období je mezi 5-7 týdny, ale je upravováno podle ročního soutěžního plánu. Tréninkové jednotky trvají okolo 1.5 hodiny dvakrát denně (AIBA, 2010). Kromě toho je navýšena intenzita tréninkových jednotek, ale na druhou stranu jejich objem klesá oproti předešlému období.
Soutěžní cyklus
Toto období začíná dva až tři týdny před prvním cílovým turnajem a trvá až do dne poslední naplánované soutěže. Tréninkové jednotky trvají od 1 do 1.5 hodiny s maximální intenzitou, ale velmi malým objemem, který je snížen, aby se zredukovala únava jedince před soutěží (AIBA, 2010). V soutěžním období pracuje trenér se sportovcem na specifických fyzických schopnostech a to zejména na rychlosti. Dále je v této částí ročního cyklu nezbytné trénovat techniku a taktiku. Jednou z dalších nezbytností tohoto období je začlenění tréninkových jednotek zaměřených na taktickou a psychickou přípravu, což zakončuje přípravu na cílový turnaj.
Přechodný cyklus
Po soutěžním období je dovoleno sportovci přejít do přechodného cyklu, který slouží k odpočinku a regeneraci po soutěžním období. Tento cyklus je stejně jako předchozí dva přizpůsoben podle ročního soutěžního kalendáře, tudíž i tréninkového plánu. Tento cyklus obvykle trvá dva až čtyři týdny. Přechodný cyklus je rozdělen do dvou částí a to do aktivní klidové fáze a přípravné fáze. Aktivní klidová fáze je zaměřena na obnovení bojovníkova psychického a fyzického stavu, například relaxováním a procvičováním různých sportů.
Také je do tohoto období začleněna sauna, masáže, protahování a kompenzační cvičení.
Zápasník by měl v tomto období doléčit všechny formy zranění, ke kterým došlo v průběhu roku. Přípravná fáze tohoto cyklu je použita k přípravě boxera na nadcházející
tréninkový cyklus tím, že tréninkové jednotky mají nízkou intenzitu a trénuje se obecná vytrvalost a síla (AIBA, 2010).
Současné plánování tréninkových jednotek a ročních tréninkových plánů
Tato podkapitola je rozdělena do dvou hlavních částí, kterými jsou: a) plánování tréninkových jednotek a b) plánování ročního tréninkového plánu pro jednotlivce. Tyto sekce se věnují především současnému řešení plánování, nevýhodám a jejich dopadu na tréninkový proces. Samotnému plánování a jeho teoretickým základům se budeme věnovat v kapitole 3., která je rešerší o problematice kickboxu a ostatních vědních disciplín, týkajících se tohoto sportu.
Tato podkapitola bude sloužit jako odrazový můstek pro sběr a vyhodnocení požadavků.
Jinými slovy - v této kapitole se budeme zabývat nejen důvody, proč je tato aplikace výhodnou pro trenéry, ale zároveň poskytne první požadavky na funkčnost systému.
Plánování tréninkových jednotek
Současné plánování tréninkových jednotek je postaveno na intuici trenéra a jeho zkušenostech. To znamená, že většina tréninků je improvizována a realizována na bázi intuice a improvizace trenéra. Tento fakt není žádnou překážkou pro skupiny s výkonnostně nižším stupněm, jako jsou například děti, začátečníci a mírně pokročili. A to především z těchto důvodů:
Techniky se opakují, aby si cvičenec vytvořil precizní provedení technik. Pokud se tak nestane, je velmi těžké přeučit špatně naučené techniky.
Trénuje se především kondice. Mnoho cvičenců v těchto skupinách provozuje daný sport právě proto, aby si vytvořili kondici a udrželi zdravý životní styl.
Tréninky mají podobnou strukturu. Tato skutečnost vychází z předešlých dvou bodů.
Na druhé straně improvizované plánování tréninků může mít za následek zhoršení výkonů vrcholových sportovců, kteří jsou jedním z nejdůležitějších aspektů trenérovy kariéry. Tato situace nastává v případě, kdy nastavení tréninkové jednotky neodpovídá tréninkovému cyklu, např. trénovaný jedinec by v předzápasovém mikrocyklu již neměl mít tréninkovou jednotku zaměřenou na objemovou zátěž. Velké množství tréninkových jednotek, zápasníků a závodních akcí může zapříčinit, že trenér omylem zvolí nevhodnou tréninkovou jednotku. Tato skutečnost se může projevit únavou, či bolestmi zápasníka, což by mohlo mít za výsledek prohru v daném zápase, či turnaji.
Objektivně vzniká naléhavá potřeba vytvoření systému, jenž bude zajišťovat informační podporu. To pomůže reprezentačním trenérům zamezit zmiňovaným omylům a to díky možnosti systémového plánování, který si jednotlivý trenér individuálně a dle potřeb nastaví. Tato funkčnost systému bude představovat úložiště trenérského know-how.
Další výhodou navrhovaného systému by měla být možnost porovnání tréninkových jednotek a plánů za uplynulá období. Tato funkcionalita umožní trenérovi analyzovat úspěšnost tréninkových jednotek a výkonnost jeho svěřenců. Tuto analýzu není v současné době možné provést, protože k jejímu provedení by si trenér musel pamatovat všechny tréninkové jednotky pro všechny výkonnostní skupiny za určité období. Z tohoto důvodu je tato analýza dělána na intuitivní a zkušenostní bázi.
Plánování ročního tréninkového plánu pro jednotlivce
Roční tréninkový plán (RTP) je nástroj, který je nezbytnou součástí pro vrcholové sportovce jakéhokoliv sportu, je založený na periodizaci tréninkového procesu. Periodizace vychází z principu rozdělení roku na jednotlivé tréninkové cykly, které odpovídají základním tréninkovým potřebám sportovce v průběhu roku. Jednotlivé cykly jsou podrobněji popsány v podkapitole 2.3.1.
Hlavní problém současného plánování ročního plánu pro jednotlivé bojovníky spočívá v časové náročnosti a dokonalé znalosti každého sportovce. I přesto, že je současný národní trenér velmi zkušený, dobře zná své svěřence a je odborníkem v tréninkových metodách, je pro něj v současné době značně náročné vytvořit RTP. Hlavním důvodem je trvalý nedostatek času a velkém množství svěřenců. Dalším důvodem velké náročnosti tvorby RTP jsou vysoké požadavky na kombinace a provázanost tréninkových jednotek, stejně tak jako náročnost na paměť trenéra. Z výše uvedených důvodů mají tréninkový plán jen vybraní sportovci.
Ke kvalitnímu plánování je nutné využít znalost o tom, jaké tréninkové metody zabíraly na určitého atleta v daném období. To je následně nutné zkombinovat se stávajícím stavem sportovce, jeho cíli a novými, vhodnými tréninkovými metodami. Zvolená kombinace by měla být nastavena trenérem tak, aby výkonnost vzrostla na maximální možnou úroveň.
V současném systému chybí složka, která by umožňovala rychlé nahlédnutí do výkonnosti atleta, úspěšnosti předešlých období a použitých tréninkových metod pro daného bojovníka. Tuto složku by měl vyplnit systém, který je vytvářen v rámci této práce.
K tomu, aby byl plánovací proces co nejefektivnější a tréninkový plán co nejkvalitnější, budou navrženy algoritmy, které budou usnadňovat tento proces. Aby byl výpočet jednotlivých plánů umožněn, je nutné zavedení výkonnostních testů, které budou základem pro určení tréninkových cyklů, metod, počtu tréninkových hodin v týdnu a intenzity provedení tréninkových jednotek.
1.4 Testování sportovců
Sportovci jsou zpravidla testováni motorickými testy, které se vyznačují tím, že obsahují fyzické aktivity definované fyzickým úkolem a jistými pravidly. Pohybový obsah motorických testů je velmi rozmanitý, může obsahovat jednoduché úkoly od stisku tlačítka až po složitý komplex pohybových aktivit, dále pak například cyklické činnosti dlouhodobé povahy (Měkota et al., 1990). Důležitou částí testu je hodnocená situace, která se skládá z hodnoceného objektu, prostředků pro měření a měřících postupů, stupnice hodnocení a testované osoby. Během testů jsou zaznamenávány některé znaky fyzických aktivit anebo jejich konečné výsledky z toho důvodu, že je lze přesně měřit. K tomuto účelu slouží měřicí přístroje, jako jsou stopky, krokoměr nebo složitější měřicí přístroje (Měkota et al., 1990).
Dělení motorických testů
Podle Měkoty a Novosada (2005), existují tři typy motorických testů, které se používají v praxi a výzkumu. Tyto typy jsou následujícího charakteru:
1. Sportovně-medicínské, či fyziologické testy – obvykle je výsledkem kvantifikovatelná odpověď organizmu na zatížení. Tyto testy jsou také nazývané jako zátěžové testy.
2. Motorické testy – výsledkem je kvantifikovatelný výkon v určitých pohybových aktivitách.
3. Sportovní testy (disciplíny) – u těchto testů se hodnotí výkon v soutěži.
Testy mohou být rozlišeny na laboratorní testy a testy provedené v terénu. Laboratorní testy mají větší standardizaci a také poskytují vyšší přesnost. Dále je jejich výhodou využití velmi citlivých přístrojů, které dokážou zachytit i nepatrné změny ve výkonu sportovce. Nicméně tento typ testování je náročný na potřebu způsobilého personálu a na finanční a časové zdroje. Na druhé straně testování v terénu poskytuje méně přesný odhad měřeného výkonu. Tato metoda je ale méně náročná než laboratorní testování, což je důvodem jejího většího rozšíření v praxi. Nevýhodou testování je motivace jedinců. V
praxi se ale počítá s tím předpokladem, že jedinci mají vysokou motivaci dosahovat při testování maximálního výkonu než je běžné. V opačném případě by skóre testu nevyjadřovalo platný výraz testované schopnosti (Měkota a Novosad, 2005).
Testovací systémy
Testovací systémy jsou popsány jako velký počet nezávisle zaznamenávaných zkušebních klastrů, které tvoří ucelenou jednotku a jsou provedeny při jedné příležitosti. U testovacích systémů jsou rozlišovány testové baterie a testové profily (Měkota et al., 1990). Testové baterie jsou charakterizovány tím, že cluster testů je standardizován a ověřen dle jednoho kritéria. Typy baterií se rozdělují na homogenní a heterogenní. Účelem heterogenních baterií je zvýšení platnosti svědectví testu. Ty se skládají z různě odlišných testů a testů s malou korelací. Na druhou stranu homogenní baterie jsou vytvořeny za účelem zvýšené spolehlivosti testů (Měkota et al., 1990). Testovací profily vyjadřují více liberální shluk testů, které mohou být prezentovány v grafické podobě. Testové kategorie v těchto profilech jsou ověřovány jednotlivě, a také jsou jednotlivě posuzovány.
Charakteristiky motorických testů
Hlavním cílem teorií testování je sestavování testů, které budou obsahovat vhodné vlastnosti. K vyjádření těchto charakteristik jsou použity zvolené číselné ekvivalenty (Měkota et al., 1990). Základními vlastnostmi motorických testů jsou validita, spolehlivost a objektivita. K popsání validity je nutné pochopit kritéria, která určují účel, ke kterému byl test využit. Kritéria vyjadřují účel konkrétního testování a měření toho, co je testováno (Měkota et al., 1990). Podle Neumana (2003) je platnost testu určena přesností konkrétního testového měření. Tato platnost je vyjádřena koeficientem validity rxy, který má hodnotu od 0 do 1. Čím větší hodnota koeficientu, tím je vyšší důvěra v měřené hodnoty.
Nejběžnější používané měřítko validity je koeficient rxy, který je obvykle absolutní hodnotou korelace mezi testem X na jedné straně a kritéria Y na straně druhé. Kritérium Y
