OBNOVA BÝVALÝCH MĚSTSKÝCH LÁZNÍ V BRNĚ - ZÁBRDOVICÍCH
Oponentní posudek diplomní práce Romana Ženatého
Student Roman Ženatý předkládá diplomní práci věnující se stagnujícímu areálu bývalých městských lázní v Brně – Zábrdovicích. Myšlenka rozšířit stávající funkci městských lázní o komunitní centrum s poloveřejným parkem ve specifické čtvrti Zábrdovice se jeví jako vítané obohacení lokality.
Základní myšlenka návrhu pracuje s původní funkcionalistickou konstrukcí, která je očištěna do pomyslného nulového bodu. K němu se autor vztahuje novou subtilní konstrukcí, pomyslně překlenující čas vzniku stavby a dneška. Na jedné straně novotvar přejímá modul původní architektury, na straně druhé přináší soudobý výraz příhradové struktury.
Provoz je organizován logicky, nicméně konkrétní dispoziční řešení vykazuje několik nesrovnalostí. Není zřejmé, jak projekt řeší parkovací místa pro komunitní centrum. V 1. NP chybí zázemí zaměstnanců a personálu koupelí.
Prostor koupelí a dětského centra není přístupný pro vozíčkáře a nepočítá s WC kabinami pro hendikepované. Je k tomu nějaký důvod? Prostor komunitního bydlení je zároveň označován jako „společné prostory pro lidi, starající se o provoz centra“. Je to tedy spíše zázemí správce? Diskutabilní se mi jeví pozice kavárny ve 2. NP. Vzhledem k povaze přiléhajícího parku by jistě bylo příjemné navázat kavárenskou funkci na příležitostné akce. Jakým způsobem je zamýšleno zásobování kavárny? U víceúčelových prostor (sál, galerie, divadlo) by bylo přínosné doložit varianty využití pro jednotlivé příležitosti.
Vertikální zahrady by zasloužily více propracovanosti, zejména co se týká předtstavy o konkrétní zeleni, která se tu bude pěstovat, a způsobu zavlažování.
Obecně práci se zelení by měla být věnována větší pozornost, snad nejvíce je to patrné z plochy parku. Autor volí formu travnaté plochy a tyčového rastru. Z hlediska formy tu lze tušit inspiraci současnou japonskou architekturou, pro kterou je rastr sloupů svébytným tématem. Obvykle je hustý rastr subtilních sloupů užíván v případě, kdy architektura přebírá vlastnosti přírody. Větší množství tenkých sloupů může potlačit tloušťku stropní konstrukce a smazat rozdíl mezi stavbou a okolím (Naoshima Terminal nebo Koga Park Café; SANAA), jejich různá hustota a mírné naklonění může evokovat dojem lesa (autobusová zastávka v Krumbachu, Sou Fujimoto) a ve vnitřním prostředí může vyvolat dojem exteriéru (Japonský pavilon v Benátkách 2008, Junya Ishigami). Formálně přepsaný rastr sloupů, byť rozšířený o horizontální desky pro zastřešení či pódium, působí poněkud přísně a může limitovat využití plochy. Možnou cestou, jak naložit se sloupovým rastrem, by byla jeho integrace do vhodně navržené zeleně a práce s jeho proměnlivou hustotou v návaznosti na předpokládané aktivity, případně rozšíření o funkci osvětlení.
Formální stránka práce je na vysoké úrovni, vykresy jsou doplněné axonometriemi, což usnadňuje jejich čitelnost. Grafika vizualizací je příjemná a podtrhuje architektonický záměr studenta.
Práci doporučuji k obhajobě a navrhuji hodnocení B.
V Brně 17. 06. 2016
Ing. arch. Bc.A. Barbora Ponešová, Ph.D.
