Zadání bakalářské práce

Hrátky s barvou v MŠ

Bakalářská práce

Studijní program: B7507 Specializace v pedagogice Studijní obor: Učitelství pro mateřské školy

Autor práce: Zuzana Maříková

Vedoucí práce: Mgr. A. Lucrezia Škaloudová Puchmajerová, Ph.D.

Katedra primárního vzdělávání

Zadání bakalářské práce

Hrátky s barvou v MŠ

Jméno a příjmení: Zuzana Maříková Osobní číslo: P17000424

Studijní program: B7507 Specializace v pedagogice Studijní obor: Učitelství pro mateřské školy Zadávající katedra: Katedra primárního vzdělávání Akademický rok: 2018/2019

Zásady pro vypracování:

Cílem je vytvořit soubor metodických listů pro hru s barvou v MŠ s využitím tradičních i netradičních technik.

Vybrané metodické listy budou ověřeny v praxi, reflektovány a případně upraveny.

Metody: studium literatury realizace her s barvou, reflexe.

Rozsah grafických prací:

Rozsah pracovní zprávy:

Forma zpracování práce: tištěná

Jazyk práce: Čeština

Seznam odborné literatury:

BROŽKOVÁ, I., 1983. Dobrodružství barvy. Praha: SPN PLESKOTOVÁ, P., 1987. Svět barev. Praha: Albatros.

SVOBODOVÁ, M., 1970. Jak kreslím a maluji s dětmi v mateřské škole. Brno: Krajský pedagogický ústav.

TOUFAR, A., 1973. Výchovné aspekty v kreslení a malování dětí předškolního věku.

Brno. TULLET, H., 2015. Barvy. Praha: Portál. ISBN 978-80-262-0905-8.

Vedoucí práce: Mgr. A. Lucrezia Škaloudová – Puchmajerová, Ph.D.

Katedra primárního vzdělávání

Datum zadání práce: 1. února 2019 Předpokládaný termín odevzdání: 1. května 2020

L.S.

prof. RNDr. Jan Picek, CSc. PhDr. Jana Johnová,

Ph.D.

děkan vedoucí katedry

V Liberci dne 1. března 2019

Prohlášení

Prohlašuji, že svou bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně jako původní dílo s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.

Jsem si vědoma toho, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu Technické univerzity v Liberci.

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti Technickou univerzitu v Liberci; v tomto případě má Technická univerzita v Liberci právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Současně čestně prohlašuji, že text elektronické podoby práce vložený do IS/STAG se shoduje s textem tištěné podoby práce.

Beru na vědomí, že má bakalářská práce bude zveřejněna Technickou univerzitou v Liberci v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.

Jsem si vědoma následků, které podle zákona o vysokých školách mohou vyplývat z porušení tohoto prohlášení.

19. května 2020 Zuzana Maříková

Poděkování

Mé poděkovaní patří vedoucí mé bakalářské práce Mgr. A. Lucrezii Škaloudové Puchmajerové, Ph.D. za odborné vedení, trpělivost a ochotu, kterou mi v průběhu zpracování bakalářské práce věnovala. Dále bych ráda poděkovala mým rodičům za celkovou podporu a pomoc při mém studiu. Zároveň mé díky patří paní učitelce Barboře Klustové za pomoc při tvorbě mé práce. Ráda bych také zmínila mateřskou školu Lísteček, za to že mi umožnila realizaci metodických listů.

Anotace

Cílem mé práce je vytvořit soubor metodických listů pro hru s barvou v MŠ s využitím tradičních i netradičních technik. Vybrané metodické listy budou ověřeny v praxi, reflektovány a případně upraveny. Práce je rozdělena na dvě části teoretickou a praktickou. Teoretická část se zabývá tím, jak naše tělo barvy vnímá, vlnovou délkou barev, vztahy mezi barvami. Dále zde popisuji, jaký vliv mají barvy na psychiku, jak probíhá vývoj dítěte v předškolním období a jak funguje předškolní vzdělávání v mateřských školách. V praktické části se věnuji čtrnácti metodickým listům zaměřeným na barvu v předškolním vzdělávání. Listy jsou zaměřeny na pokusy, zajímavé výtvarné techniky a hry.

Klíčová slova: barva, dítě, hra, mateřská škola, metodický list

Annotation

The aim of my bachelor’s thesis is to create methodical papers containing games with colors for children in kindergarten using traditional and non-traditional techniques.

Methodical papers will be verified in practice, reflected and possibly modified. The thesis is divided into two parts: theoretical and practical. The theoretical part deals with perception of colors by our body, behaviour of wavelength of colors and releationships between different types of colors. I also describe how colors affect the human psyche, how the child develops in the preschool period and how preschool education works in kindergarten. The practical part of my bechelor’s thesis contains fourtheen methodical papers focused on color in preschool education. It includes experiments, interesting art techniques and games.

Keywords: color, child, game, kindergarten, methodical paper

Obsah

Úvod ... 11

1 Teoretická část ... 12

1.1 Fyziologická podstata vnímání barev ... 12

Jak to, že vidíme barvy? ... 12

1.2 Vlnová délka barev ... 13

Světlo ... 13

Ultrafialové záření a infračervené záření ... 13

Viditelné světlo ... 14

1.3 Vztahy mezi barvami ... 15

1.4 Barvy a psychika ... 16

Colorterapie ... 16

Barvy a marketing ... 17

Barvy oblečení a psychika ... 17

1.5 Barvy ... 18

Žlutá ... 18

Oranžová ... 19

Červená ... 19

Fialová ... 19

Modrá ... 20

Zelená ... 20

Bílá ... 20

Černá ... 21

Hnědá ... 21

Purpurová ... 21

Šedá ... 21

1.6 Psychický vývoj dítěte v předškolním období ... 22

Myšlení ... 22

Emoční vývoj ... 23

Motorický vývoj ... 23

Vývoj řeči ... 24

1.7 Hra ... 25

Vymezení pojmu hra ... 25

Vliv hry na vývoj dítěte ... 26

Myšlení ... 26

Zrakové vnímání ... 26

Sluchové vnímání ... 26

Prostorové vnímání ... 27

Komunikace ... 27

Vnímání času ... 27

Kresba a grafomotorika ... 28

Emoce ... 28

Psychická odolnost ... 28

Vývoj hry ... 28

Sociální vývoj hry ... 29

1.8 Předškolní vzdělávání ... 29

2 Metodické listy ... 31

2.1 Barevné balonky ... 31

2.2 Kouzelné desky ... 33

2.3 Mráčky ... 35

2.4 Vesmír ve sklenici ... 36

2.5 Obrácený déšť ... 38

2.6 Stékající kapky ... 39

2.7 Kulichy barvené krepovým papírem ... 40

2.8 Barvené květiny ... 41

2.9 Káči ... 43

2.10 Třídění odpadu ... 45

2.11 Barevné míchaní ... 46

2.12 Hra na autíčka ... 47

2.13 Mřížka ... 49

2.14 Barevná posloupnost ... 50

Závěr ... 52

Seznam použitých zdrojů ... 54

Přílohy ... 56

Seznam obrázku

OBRÁZEK 1:INFRAČERVENÉ ZÁŘENÍ ... OBRÁZEK 2: ULTRAFIALOVÉZÁŘENÍ 13

OBRÁZEK 3VIDITELNÉ SPEKTRUM ... 14

OBRÁZEK 4:BAREVNÝ KRUH ... 15

OBRÁZEK 5KOLO EMOCÍ ... 17

OBRÁZEK 6:BAREVNÉ BALONKY ... 31

OBRÁZEK 7:KOUZELNÉ DESKY ... 33

OBRÁZEK 8:MRÁČKY ... 35

OBRÁZEK 9:VESMÍR VE SKLENICI ... 36

OBRÁZEK 10:OBRÁCENÝ DÉŠŤ ... 38

OBRÁZEK 11:STÉKAJÍCÍ KAPKY ... 39

OBRÁZEK 12:KULICHY BARVENÉ KREPOVÝM PAPÍREM ... 40

OBRÁZEK 13:BARVENÉ KVĚTINY ... 41

OBRÁZEK 14:TŘÍDĚNÍ ODPADU ... 45

OBRÁZEK 15:HRA NA AUTÍČKA ... 47

OBRÁZEK 16:MŘÍŽKA ... 49

OBRÁZEK 17:BAREVNÁ POSLOUPNOST ... 50

Úvod

Téma „Hrátky s barvou v mateřské škole“ jsem si vybrala zejména proto, že mne od útlého věku fascinovaly barvy. Často jsem s nimi experimentovala a vždy byla výsledkem unešená. Stejné pocity jsem chtěla přenést v jakékoliv míře na děti ve školce. Chtěla jsem jim předvést netradiční pokusy, hry a vytváření. U mnoha těchto aktivit s dětmi mne zajímá výsledek. I když je technika a téma tvoření stejné, každé dítě pojme zadání po svém a je fascinující sledovat tu různorodost.

I dnes ve mně zůstává to dítě, které míchá barvy dohromady a čeká, co z nich vznikne. Zároveň si přeji, aby byla moje práce užitečná. Například pro paní učitelky ve školce, které nemají mnoho času na vymýšlení a zkoušení pokusů a chtějí jen po něčem sáhnout a vědět, že to bude fungovat. Pro ty paní učitelky, které chtějí zkusit něco nového, něco, co ještě neznají. Pro zdokonalení navržených praktik jsem tyto pokusy, techniky a hry sama ve školce vyzkoušela.

V teoretické části se budu zabývat tím, co je světlo a jak je možné, že vidíme barvy. Dále jsem se věnovala tomu, jaké vztahy mezi sebou barvy mají a co znamená různá vlnová délka u barev. Následuje kapitola o tom, jaký vliv na nás barvy mají z hlediska psychologie. Navázala jsem na psychický vývoj dítěte pro lepší porozumění dětem předškolního věku. Snažila jsem se specifikovat, co je hra a v čem je pro nás užitečná, protože vše co jsem s dětmi zkoušela, byla především hra a jedno velké dobrodružství s napínavým čekáním na výsledek. Také se budu věnovat barvě z různých úhlů pohledu. Jako poslední jsem specifikovala pojem mateřské školy, jaké jsou její benefity a také proč není vhodná pro všechny děti.

V praktické části naleznete patnáct metodických lisů na různá témata a z různých odvětví, které mají společnou jednu věc, a to jsou barvy. V metodických listech naleznete aktivity od akční tvorby přes různé fyzikální pokusy, až po pohybové hry a dramatizaci. Snažila jsem se, aby byly tyto listy nejen pestré, ale zároveň užitečné pro každodenní život. Naleznete zde například hru na třídění odpadu nebo didaktické hry.

1 Teoretická část

1.1 Fyziologická podstata vnímání barev

V této kapitole se budeme zabývat vnímáním barev a vlivem barvy na člověka.

Rozebereme některé ze základních principů odrazu světa a to jakým způsobem, naše tělo vnímá barvy.

Jak to, že vidíme barvy?

Barvy vidíme díky našim očím a fyzikální vlastnosti světla, která se jmenuje vlnová délka. Když do oka vnikne světlo skrz naši zornici, naše receptory, na které dopadají paprsky světla, to zaznamenají. Tyto receptory se nazývají čípky a tyčinky.

Čípky rozlišují tři základní barvy, červenou, zelenou a modrou. Jsou také zaměřené na ostrost při jasném denním světle. Tyčinky jsou receptory orientované na vidění za šera a jsou velmi citlivé na světlo. Čípky a tyčinky pomocí neuronů pošlou tuto informaci dál do mozku. V naší mozkové kůře poté vznikne zrakový vjem. V jakémkoliv z lidských očí je asi šest milionů čípků a sto dvacet milionů tyčinek (Ganong 2005, s. 158, 159).

Novorozenci vnímají barvu jinak než dospělí lidé. Když se dítě narodí, s největší pravděpodobností nevidí zcela barevně, vše, co vidí, je rozostřené. Postupným vývojem oka a centrální nervové soustavy je schopno rozeznávat větší škálu barev. Děti ve věku 4-6 měsíců umí už roztřídit až pět barev.

1.2 Vlnová délka barev

Světlo

Hlavním důvodem toho, že vidíme barvy, je světlo. Světlo je elektromagnetické záření, které se skládá z fotonů. Foton je elementární částice, jež se spojuje s elektromagnetickými vlnami, radiovými vlnami a gama zářením. Díky dualitě má světlo jak vlastnosti částic, tak i vlnění. Světlo se šíří rychlostí 299 792 458 metrů za sekundu. Rychlost světla považujeme za nejvyšší možnou rychlost, jakou se může pohybovat informace nebo signál. Mezi zdroje světla patří například: sluneční světlo, žárovky, oheň, lasery, luminiscence, chemiluminiscence nebo i radioaktivní rozpad.

Ultrafialové záření a infračervené záření

Vlnová délka znamená úsek, který urazí vlna za určité časové období. Světlo má mnoho podob vlnové délky, od infračerveného záření po ultrafialové záření.

Infračervené záření je takové, které má větší vlnovou délku než světlo, které vidíme, a to je 740 mn (nanometrů) a více. I když ho nevidíme, proniká snadno atmosférou, mlhou i kouřem a můžeme ho vnímat skrz naši kůži, protože ho cítíme. Oproti tomu ultra fialové světlo má kratší vlnovou délku než viditelné světlo, což je od 380nm do 1nm. Přirozeným zdrojem tohoto záření je slunce. Existují ale živočichové na naší planetě, kteří vidí ultrafialově. Jsou to některé druhy ptáků, plazů a hmyzu. Uprostřed těchto dvou vlnových délek je pro nás viditelné světlo.

Obrázek 1: Infračervené záření Obrázek 2: Ultrafialové záření

Viditelné světlo

Je v rozmezí 380 nm – 740 nm vlnových délek. Viditelné světlo je složeno z několika barev. Každá barva má svou konkrétní vlnovou délku a navzájem se do sebe postupně prolínají. Fialová barva má nejvyšší frekvenci ale nejkratší vlnovou délku.

Fialovou barvu následuje modrá barva, která má oproti fialové delší vlnovou délku ale nižší frekvenci. Dále na sebe barvy navazují a postupně se prolínají v pořadí azurová, zelená, žlutá, oranžová a nakonec červená. Viditelné světlo se šíří v takzvaném optickém prostředí, což je takové prostředí, ve kterém lze světlo šířit. Na tomto prostředí poté závisí intenzita světla.

- Fialová 380 – 430 nm - Modrá 430 – 500 nm - Azurová 500 – 520 nm - Zelená 520 – 565 nm - Žlutá 565 – 590 nm - Oranžová 590 – 625 nm - Červená 625 – 740 nm

Obrázek 3 Viditelné spektrum

Při osvětlení bílým světlem dopadají na povrch každého předmětu tři barevné složky světla: MODRÁ, ČERVENÁ A ZELENÁ. Proč je například jablko červené?

Slupka pohltí zelenou a modrou složku a odrazí se červená. Proto se jablko jeví jako červené (Parramón 1988, s. 14).

1.3 Vztahy mezi barvami

Barvy dělíme na: primární (červená, modrá, žlutá);

sekundární (oranžová, zelená, fialová);

terciální (vznikají mícháním primárních barev se sousedními).

Nejlépe to je vidět na barevném kruhu:

Barvy komplementární, jedná se o takzvané barvy kontrastní, se nacházejí naproti sobě v barevném spektru (červená x zelená, žlutá x fialová, oranžová x modrá).

Barvy také můžeme dělit na teplé a studené. Teplé barvy jsou (červená, žlutá, oranžová), studené barvy jsou (zelená, modrá, fialová). U každé barvy můžeme rozlišovat teplejší a studenější tóny a odstíny.

Obrázek 4: Barevný kruh

1.4 Barvy a psychika

Barvy na nás působí i z psychologického hlediska. Barvy nás ovlivňují všude.

Mluví do všech aspektů našeho života, aniž bychom si to někdy uvědomovali. Nad barvami přemýšlíme při zařizovaní bytů a pokojů. Některé barvy jsou zklidňující, jiné jsou vhodné k soustředění, další v nás probouzejí aktivitu. Barvu k našemu ovlivňovaní používají marketingové agentury. Mohou nám také pomáhat například při Colorterapii.

Barvy používáme i jako znaky něčeho, například miminko, které je oblečené v modré, je s největší pravděpodobností chlapec. Máme naučené určité zvyky související s barvami.

Colorterapie

Colorterapie je způsob terapie, kde hraje hlavní roli barva. Protože je kolem nás v každé minutě našeho života, můžeme ji používat i k pozitivnímu vlivu na naši psychiku a zdraví. Tím, že každá barva barevného spektra má trochu jiné elektromagnetické vlnění, působí různé barvy rozmanitě na naše tělo. Léčení touto metodou používali již ve starém Egyptě, Číně, Řecku a dalších zemích starého světa.

S colorterapií se můžeme setkat například v různých relaxačních zařízeních, saunách, solných jeskyních a dalších zařízeních, kde se pro pocit uvolnění a relaxace používají různé barvy a typy světla. Na barvu je kladen důraz i při tvoření interiéru nebo vybírání doplňků. Tato terapie se dobře doplňuje i s dalšími technikami, jako je například léčba pomocí bylin nebo homeopatií, psychoterapií, hydroterapií a aromaterapií. V naší domácnosti můžeme coloroterapii aplikovat i sami. V dnešní době je možné sehnat řadu takzvaných chytrých žárovek, které mohou měnit barvy či intenzitu v našich domovech.

Tyto žárovky se dokáží přizpůsobit našim aktivitám. Chytré žárovky pomocí barev a intenzit mohou navozovat různé nálady. Můžeme relaxovat, a poté zvolit jinou barvu a intenzitu. Světlo nás ovlivňuje i při práci, sledování televize nebo při čtení. Když studujeme, je vhodné si zvolit světlo spíše do žluta a oranžova, to nám dodá více energie. Pokud jsme rozrušení a chceme se zklidnit, je dobré volit světlo do modra či fialova. Výběr barvy, intenzity a délku svícení je třeba volit s citem.

Barvy a marketing

Psychologie barev je jednou z nejvíce řešených věcí v dnešním marketingu. Ve chvílích, kdy přichází jakýkoli produkt na trh, je jednou z nejdůležitějších věcí vizuální vzhled produktu. Řeší se barvy, textury, tvary, vůně, zvuk, zkrátka jde o to přesvědčit zákazníka, že právě tento produkt potřebuje, a v tomto právě pomáhá i psychologie barev. Existují psychologické výzkumy, které zkoumají, jak lidé vnímají barvy a jak je barvy ovlivňují při nákupním chování. Toho ihned rádi využívají návrháři a prodejci s cílem přilákat své cílové publikum ke svým produktům a službám. Například Robert Plutchik vytvořil Kolo emocí, které odhaluje, jak různé barvy vyvolávají různé emoce a pocity. Otázka je, jak tyto znalosti použít pro svoje výrobky nebo služby. Když maloobchodníci porozumí těmto pocitům a emocím, měli by více pochopit své zákazníky při jejich nákupním chování. Tím, že barvy ovlivňují náš výběr, mnoho značek již při svém zrodu myslí na to, na koho cílí, jak jejich značka má působit na zákazníky, a podle toho vybírají například barvu loga a promýšlejí celkovou strategii barevnosti (Gaudeamus 2002, s. 116).

Barvy oblečení a psychika

Barvy našeho oblečení vysílají různé signály našemu okolí, ať už si to uvědomujeme nebo ne. Ve většině případů si vybíráme barvy oblečení, které jsou naše oblíbené. Barvy, které nosíme, vyjadřují, jak se cítíme. Jindy si barvy, které si vezmeme na sebe, vybíráme záměrně na nějakou událost, podle toho, jaká barva se kam hodí.

V jaké barvě se například cítíme sebevědomě, seriózně, když jdeme na důležité jednání. V jiných barvách se zase cítíme uvolněně. V některých barvách jsme přitažlivější. Carl Gustav Jung zjistil, že introverti mívají v oblibě spíše studené barvy, jako je modrá a zelená. Extroverti dávají přednost teplým barvám - červené, oranžové a žluté.

Obrázek 5 Kolo emocí

Barevné spektrum se dá rozlišit i z hlediska psychiky. Dělit je můžeme na barvy uklidňující, neutrální a povzbuzující. Do uklidňujících barev patří fialová, modrá a zelená. Povzbuzující barvy jsou oranžová a červená. Jako neutrální barva se často volí barva žlutá. Každý člověk vnímá barvy trochu jinak, jak vizuálně, tak i po psychické a emocionální stránce. Obecně se ale dá říci, že ke každé barvě se vztahuje určitý stereotyp, který je vázán i na kulturu. Například v naší zemi je černá barva symbolem smutku, zatímco v Číně je to naopak barva bílá.

1.5 Barvy

Žlutá

Žlutá barva je jednou ze tří základních barev. Tato barva znamená v naší společnosti mnoho symbolů. Naše oči jsou na žlutou velice citlivé, protože žluté se nám zdá i sluneční záření. Proto ji používáme i jako signál varování. V přírodě jsou živočichové, kteří svou žlutou barvou varují před svou jedovatostí, například Pralesnička strašná. Žlutooranžovou barvu na semaforu využíváme, abychom upozornili na změnu signálu. Žlutým majákem jsou označena vozidla, která by mohla narušit provoz. V umění zase tato barva nahrazuje občas zlatou barvu. U nás se považuje za barvu veselou a optimistickou, působí hřejivě a otevřeně. Žlutá barva zlepšuje náladu.

Je dobrá pro kreativitu, působí na naši intelektuální stránku. Žlutá barva je však také velmi náročná pro naše oči, protože odráží velké množství světla. V některých případech může vést i k horšímu vidění a zhoršení zraku. Žlutá barva by v pohádkovém světě asi odpovídala „Kašpárkovi“. Tato barva je spjata i s živlem vzduchu, s plynným vznášením a nedosažitelností. Dále mohou tuto barvu symbolizovat slova pozitivní, jako jsou otevřenost, velkorysost, důvtip, lehkost. Naopak z té negativní to mohou být: lehkomyslnost, ledabylost a neklid (Schilling 1999, s. 42, 44).

Oranžová

Oranžová evokuje slavnosti, úrodu, pocit radosti. Vyvolává pocity tepla, bohatství, je spojena s představou zapadajícího slince a zlatou barvou (Pleskotová 1987, s. 118). Jedná se o barvu nejhovornější, aktivně nejkomunikativnější. Jednoduše je to nejpodnětnější barva. Obsahuje světlo a teplo, lehkost a chuť do života. Zastupuje společenskou, lehkou a krásnou stránku života. Pokud však se této barvy přesytíme, může na nás mít negativní vliv. Někdy působí hlučně, neklidně, banálně, jednoduše, povrchně, sladce a teple. Pokud ji použijeme na velké plochy, může být nevěrohodná (Schilling 1999, s 74, 75, 76).

Červená

Je velice dramatická barva a je v ní vášeň i síla, automaticky upoutává naši pozornost. V mnoha kulturách se využívá jako symbol. V Číně je to symbol bohatství, ale v Jižní Africe je barvou smutku. Červená barva na nás působí vzrušujícím a energickým dojmem. Je prudká a silná. Představujeme si pod ní krev a oheň, hluk i lásku (Pleskotová 1987, s. 118).

Červeň je tou nejaktivnější, nejagresivnější a nejnaléhavější barvou v barevném kruhu. Je to barva, která míří vždy dopředu a nikdy zpět. Má v sobě odvahu riskovat, odhodlání prosadit se a dynamiku. Představuje také málo času k myšlení, zkratovité jednání a momenty afektu (Schilling 1999, s. 81, 82). Červená barva není vhodná do pokojů dětí s hyperaktivitou a je nevhodná do školních tříd.

Fialová

Barva na nás působí tajemně až melancholicky, skromně, pokorně. Fialová je barvou tajemna, záhad a mysterií. Působí na nevědomí, dodává tak hluboké uvolnění, duchovní sílu a poznání. Tato barva posiluje každou relaxaci či meditaci. Fialová na nás může působit někdy až znepokojivě, neklidně, tajemně, melancholicky, náročně a osobitě (Pleskotová 1987, s. 118).

Fialová barva je tou nejtěžší ve světě barev. Vitalita fialové barvy je omezena na minimum. Tato barva znamená hluboký základ země. Symbolizuje melancholii, hloubku, tíži, zhušťování a soustředění na podstatu věci (Schilling 1999, s. 88, 89).

Modrá

Barva je studená, spojovaná s barvou moře. Je to velmi uklidňující barva spojená s důvěryhodností. Je spojována s inteligencí a autoritou. Světle modrá barva je přívětivá, vyvolává představu oblohy a vzduchu, ticha i touhy. Naproti tomu tmavě modrá znázorňuje spíše klid, někdy vážnost, která až skličuje. Je to barva dálek, hloubky, rozjímání a smutku (Pleskotová 1987, s. 118). Modrá je barva rozvážnosti a klidu. Představuje solidárnost a klid (Schilling 1999, s. 45, 46).

Zelená

Je barvou života a úrody. Je úzce spjata s přírodou, a to jí dodává uklidňující nádech. V Americe je to barva peněz, čili bohatství. Zelená je protikladem ohnivé sluneční záře. Tento barevný pól symbolizuje měsíc a živel vody. Vyjadřuje jistotu, která pochází z živlu vody. Je to barva naší matky Země. Zelená má mnoho odstínů od naprosto světle zelené skoro až bílé, přes májovou zeleň, šťavnatou listovou zeleň.

S touto barvou je spojený klid, solidnost, neutralita a jistota (Schilling 1999, s. 54, 55).

Tmavě zelená barva je uklidňující, ale také omezující a přátelská. Dává nám pocity naděje a bezpečí. Světle zelená může někdy působit až jedovatě. Jinak zelená působí přirozeně. Evokuje v nás rostliny, vlhko a chlad (Pleskotová 1987, s. 118).

Bílá

Je barvou svobody a čistoty, jednoduchosti, barvou štěstí a nových začátků. Je to barva neutrální, často se používá v moderních interiérech. Bílá barva je neurčitá a nejistá. Je to barva nevinnosti a čistoty (Pleskotová 1987, s. 118).

Tato barva je symbolem dobra a nevinnosti. Bílá je čistá a lehká barva. Je otevřená a pravdivá. Stojí v protikladu ke zlým silám. Bílá holubice je symbolem míru.

Bílé svatební šaty symbolizují nevinnost nevěsty. Bílá vlajka je zase poslem míru a příměří. Bílý lékařský plášť u dospělých vzbuzuje důvěru. Naproti tomu u dětí může způsobit strach (Schilling 1999, s. 16, 17).

Černá

Symbolizuje v naší kultuře smrt, smutek, konec, je velice elegantní a luxusní, může působit depresivně. Černá je barva vzdorného protestu, zlého tajemství, nicoty a smrti (Pleskotová 1987, s. 118).

Na první pohled černá poukazuje na něco zlého a temného. Lidi hned napadne například černá magie, skřeti, tajemno, černí havrani, ďábel a další temná stvoření.

Černá je krásná. Černá je magická. Z černočerné tmy přichází i síla. Černé jsou smuteční šaty (Schilling 1999, s. 17).

Hnědá

Hnědá je barvou domova, je solidní a vážná. Tato barva působí realisticky a tvoří u nás představu jistoty a bezpečí. Symbolizuje tradice, zdrženlivost a mlčenlivost (Pleskotová 1987, s. 118).

Purpurová

Purpurová barva je spjatá se spravedlností a majestátem. Působí velmi povzbudivě, hrdě a vznešeně (Pleskotová 1987, s. 118).

Šedá

Šedá barva je spojená se smutkem, netečností, představuje chudobu a pokoru (Pleskotová 1987, s. 118). Odstíny této barvy jsou světlé nebo tmavé, studené a teplé, mokré a suché. Je to střed a absolutní klid. Šedá eminence je skrytá moc. V lidových výrazech má šedá spíše negativní pověst, například jako „šedá myš“ a „ranní šeď“,

„šedá obloha“, „šedý dávnověk“. Tyto výrazy označují až mrtvý klid. Šedá barva ukazuje na únavu. Tuto bravu vnímáme také jako jednotvárnou (Schilling 1999, s. 26, 27).

1.6 Psychický vývoj dítěte v předškolním období

Předškolní věk je období tří až čtyř let před nástupem do školy. Přibližně od tří do šesti let.

Myšlení

Dítě se mezi třetím a čtvrtým rokem svého života stává osobitým človíčkem, protože získalo povědomí o vlastním „Já“. Na konci třetího roku má již osvojeny všechny základní charakteristiky člověka. Děti na přelomu třetího a čtvrtého roku věku postupně přecházejí od paralelní hry k souhře a spolupráci při souhře. Dovedou se již srovnat ze situací, že se musí podělit o společné místo a dokonce chtějí s ostatními i spolupracovat. Zatím u her, kde spolupracují, nevydrží dlouho, ale je to základ pro pozdější hru. Ve věku dvou až pěti let u dětí ještě nemůžeme hledat striktní logiku. Věci běžné potřeby se bez mrknutí oka mohou stát živými a naopak. Předškolnímu věku se proto také říká „kouzelný svět dětství“, protože magie může být běžnou součástí dne dětí. Postupem času ale kouzel ubývá a při nástupu do školy se z dítěte stává částečný realista. (Matějček 2005, s. 131, 132, 148).

Myšlení v předškolním věku je velmi spjato s rozvojem řeči u dítěte. Řeč dětem pomáhá si utvářet povědomí o světě a třídit si myšlenky a logické formy myšlení.

A naopak, když se u dětí zlepšuje myšlení, dostává se jejich řeč na vyšší úroveň. Mají lepší slovní zásobu, lépe rozumí tomu, co se kolem děje. Okolo čtvrtého roku dítě postupně přechází z myšlení předpojmového k myšlení názornému. Pro tento druh myšlení je důležitý především bezprostřední vjem, kdy se představa dítěte spojí s prožitkem. Dítě v tomto věku má někdy problém rozpoznat, co je hra a co je realita.

Představy se zpřesňují, ale nadále převládá fantazie. V tomto věku se děti snadno nechají unést svými emocemi a fantazií. Pozornost děti v předškolním věku udrží zatím jen krátce. Velkou roli zde hraje prostředí, činnost, kterou má dítě vykonávat, vyspělost dítěte a další faktory. Paměť v tomto věku není moc spolehlivá. Děti se více než na obsah říkanek a písniček zaměřují na rytmus a melodii. Text si ukládají mechanicky, bez toho aby nad ním přemýšleli.

Emoční vývoj

Ve věku 2 let se u dětí začíná objevovat takzvané období prvního vzdoru a během třetího roku toto období vrcholí. Některé děti mohou při tomto období padat na zem, kopat kolem sebe a lapat po dechu. Toto období nevymizí zaráz, postupem času se začíná snižovat počet záchvatů a dítě se učí sebekontrole (Matějček 2005. s. 124, 125).

Emoce začínají být stabilnější, nicméně stále se často střídají. Jsou vázané na okolní dění. Dítě už dokáže vyjadřovat, co se mu líbí a nelíbí, co má rádo a co ne. Spolu s tím, jak se u dítěte rozvíjí myšlení, mění se jeho přístup sama k sobě a svým emocím.

Toto období se vyznačuje značným egocentrizmem. V předškolním období se u dětí zvyšuje vnímavost i k emocím druhých lidí a dětí. Děti se učí sebeovládání, začínají chápat, že když mají třeba pocit viny, zbaví se tohoto pocitu nápravou situace, například omluvou. Dítě začíná s rodiči i svým okolím více mluvit o svých emocích a potřebách.

Začíná se i více rozvíjet emoční inteligence, čemuž napomáhá například navštěvování mateřské školky, kde dítě vidí různé situace, které v domácím prostředí nezažije, například velké množství dětí, které se dítě musí naučit akceptovat. Také zde děti navazují první kamarádské vztahy s vrstevníky.

Motorický vývoj

Kolem třetího roku se dítěti zlepšuje schopnost udržovat rovnováhu. Dítě v tomto věku již umí běhat po špičkách. Když vidí obrubník, s největší pravděpodobností na něj bude chtít vylézt a zkoušet udržovaní rovnováhy třeba jen s malou oporou, když mu nabídnete prst. Co se týče jemné motoriky, dítě staví věže z kostek vyšší, než stavělo ve dvou letech. Když dítě v tomto věku dostane papír a pastelky, čmárá po celém papíře.

Tužku drží celou dlaní a postupně své výtvory zlepšuje. V tomto věku se objevuje také řízený pohyb, a to když děti objeví kouzlo pohyblivých hraček, jako je autíčko. Mohou řídit jeho směr a vydrží si s ním hrát v tomto věku dlouhé minuty.

Mezi třetím a čtvrtým rokem života se dítě učí jezdit v šlapacích autech a na koloběžce. V kreslení si začíná být jistější. Jedny z prvních výtvorů bývají maminka a tatínek nebo babička a dědeček. Asi proto, že jsou pro ně nejdůležitějšími vzory a tráví s nimi mnoho času. Dítě ještě neumí kreslit postavu, ale kreslí takzvané hlavonožce. Ve čtvrtém roce přibývají ve výtvarném projevu dětí větší detaily, jako jsou prsty, vlasy, oči a řasy (Matějček 2005, s. 121, 122, 123, 131).

Děti se v průběhu vývoje neustále zdokonalují v hrubé i jemné motorice. Lepší se koordinace. Pohyby začínají být plynulejší. Kolem čtvrtého a pátého ruku začínají děti běhat jistěji, mají menší obtíže při lezení po žebříku nebo zdolávaní schodů. Pohyb jim jde stále lépe. V tomto období je dobré, aby děti začaly, s nějakým sportem. Zlepšuje se také velmi jemná motorika, což je velmi dobře vidět při hrách s korálky a jinými drobnými předměty. Začíná se ukazovat, která ruka bude pro dítě dominantní. Stříhání je však pro děti obtížné a nepřesné. Kolem pátého roku děti dokáží vyjádřit, co si představují.

Vývoj řeči

Okolo třetího roku věku dítěte si dítě už říká svým jménem. Někdy je zkomolené.

U chlapečků se občas objevují ženské koncovky, protože často komunikují se ženami, hlavně s matkou a ostatními ženami v rodině (Matějček 2005, s. 123,124).

Důležitých věcí pro správný rozvoj řeči u dětí je hned několik. Děti by měly mít správný řečový vzor, dobrý sluch, měly by mít v pořádku hlasivky a dýchací ústrojí a netrpět neurologickými obtížemi. Kolem jednoho roku děti začínají používat první slova. Ve dvou letech již kladou otázky: „Co je to?“. Okolo třetího roku si začíná dítě osvojovat gramatiku vět a klade často otázku: „Proč?“. Okolo čtvrtého roku věku dítěte se u dětí zvětšuje slovní zásoba a zkvalitňuje se u nich sluch. Přibližně v pěti letech se dětem zlepšuje výslovnost některých hlásek. Mezi šestým a sedmým rokem umí děti již převyprávět delší děje a používají souvětí.

U dětí v předškolním období se nyní objevuje mnoho řečových vad. Například vývojová nemluvnost, narušení zvuku řeči, symptomatické poruchy řeči nebo poruchy hlasu a další. Některé obtíže spojené s vývojem řeči se ve školce snažíme mírnit pomocí různých logopedických her.

1.7 Hra

Vymezení pojmu hra

Hra má mnoho definic, v nichž můžeme najít některé společné znaky, jako je svoboda, vystoupení z reálného světa, objevují se v ní pravidla. Důležité je také to, že hru můžeme opakovat, má svá ohraničení jak v prostotu, tak i v čase. Často se ve hře objevuje napětí, to se vyskytuje, když jde například o náhodu nebo o intelektuální hru a lidé se bojí, jak to dopadne. Dalším ze znaků hry je zaujetí. Hra nám přináší také duševní uvolnění od běžných starostí. „Hru chápeme jako specifickou formu činnosti prováděnou lidmi různého věku v nejrůznějších kulturních podmínkách i vyššími druhy zvířat, zejména mláďaty.“ (Severová 1982, s. 12).

„Hra je činnost, k níž nejsme nikterak nuceni, a která nemá důsledky pro skutečný život.“ (Caillois 1998, s. 11).

„Pravidla vnímáme jako určitá vymezení, podle kterých se hra řídí, postupuje, a podle kterých se hráči chovají. Základním rysem pravidel je dohoda, která může být např. jen aktuálně závazná, protože se vztahuje k průběhu právě realizované hry.“ (Koťátková 2005, s. 26).

Hry se mohou dělit do různých kategorií:

1. Hry s pravidly

- pohybové: na honěnou, Mrazík, míčové hry;

- intelektuální: jsou zaměřené především na rozumový vývoj dítěte, můžou to být skládanky ale i stolní hry.

2. Tvořivé hry

- úlohové: hry námětové, kde děti napodobují různé profese nebo sociální role;

- předmětové: při těchto hrách si děti hrají s předměty, které jsou kolem nich a poznávají jejich vlastnosti;

- dramatizační: děti vstupují do různých rolí;

- konstruktivní: jsou to hry, při kterých děti tvoří, staví.

Vliv hry na vývoj dítěte

Hra pomáhá dítě rozvíjet po všech stránkách. Umožňuje mu lépe a nenásilně si osvojovat veškeré vědomosti, dovednosti a návyky. To vše formou, které dítě rozumí a je úměrná jeho věku. Hry zlepšují hrubou a jemnou motoriku, vyjadřovací schopnosti, rozvíjejí logické myšlení, pomáhají stimulovat zrakové vnímaní, učí děti spolupráci a vzájemnému respektu. Dále pomáhají rozvíjet sluchové vnímání, zlepšují u dětí prostorovou orientaci, učí děti pracovat s emocemi a zvyšují jejich psychickou odolnost.

Je toho mnohem více, některé z těchto přínosů tu dále částečně rozepisuji.

Myšlení

Při hře se učí děti samostatně přemýšlet. Postupují od jednodušších her ke složitějším a při tom se musí naučit plánovat, uvažovat nad důsledky, přemýšlet o možnostech, které se jim ve hře nabízejí. Na začátku dítě jen manipuluje různými předměty a učí se, jaké mají vlastnosti. Později se dopracuje ke hrám strategickým, při kterých musí vynaložit více úsilí k dosažení kýženého výsledku.

Zrakové vnímání

Zrakové vnímání se rozvíjí při všech hrách, kde se dítě pohybuje nebo musí přiřazovat předměty podle barvy nebo tvaru. Když je dítě malé, začíná tvary a barvy nejprve pojmenovávat. Později můžeme zařadit pohybové hry, jako je například Pan čáp ztratil čepičku.

Sluchové vnímání

Sluch se rozvíjí u mnoha her už jen z toho důvodu, že některé hry mají zvukové signály, na které hráči musí reagovat, a tudíž se soustředí na to, co slyší. Rozvoj právě sluchového vnímání je důležitý pro správnou výslovnost dětí, která je v dnešní době stále větší problém.

Prostorové vnímání

Prostorové vnímání je velmi důležité pro budoucí život dítěte. V mateřské škole je jeden z hlavních cílů děti naučit co je dole, nahoře, vlevo, vpravo, vepředu a vzadu.

Díky různým hrám si mohou osvojit tuto dovednost. Vhodné proto jsou hry pohybové, manipulační a námětové.

Komunikace

Jedním z hlavních přínosů her je rozvoj komunikace u dětí. Děti při některých hrách spolu musí spolupracovat a komunikovat, což napomáhá zlepšení výslovnosti.

Existuje i mnoho her zaměřených hlavně na řeč. Při hře může dítě mluvit spontánně a reagovat na podněty z okolí. Speciální hry se používají v logopedii proto, aby děti bavilo se učit. Jsou to hry na lokalizaci zvuku, zlepšování hybnosti mluvidel, různá pexesa pro uši, hry na zvyšování slovní zásoby a další.

Vnímání času

Mnoho her je časově omezených, a proto se děti učí čas vnímat a pracovat s tímto pojmem. Děti se učí vnímat i větší časové úseky, třeba dny v týdnu, měsíce, roční období.

Hrubá motorika

Správné zvládnutí hrubé motoriky je základ i pro jemnou motoriku. Motorika jako taková je také úzce spjata s kognitivním rozvojem dítěte. Je proto důležité se na ni co nejvíce zaměřit, a k tomu nám pomáhají i hry, jako jsou různé opičí dráhy, pohybové hry v tělocvičně, ale i to, když si děti hrají na domácí práce. To vše jim dopomáhá k rozvoji hrubé motoriky.

Jemná motorika

Do jemné motoriky patří jemné pohyby ruky, manipulace s malými předměty, uchopování předmětů, motorika obličeje, koordinace ruky a oka. Tyto pohyby se dají trénovat při manipulačních hrách, lepení, přelévání tekutin, navlékání korálků, smyslových hrách a dalších činnostech.

Kresba a grafomotorika

Tyto činnosti provádíme za účelem naučit děti správnému držení tužky, které je důležité pro jejich nástup do školy. Mohou to být hry na uvolnění zápěstí, loketního a ramenního kloubu. Mohou se rozvíjet pomocí různých grafomotorických listů, při běžných činnostech v domácnosti, ale také při pohybových hrách, aniž by si to děti uvědomovaly.

Emoce

Hra může pomoci dětem, aby se naučily projevovat své emoce. Radost, smutek, náklonnost, zlost, soucit. Při těchto hrách se děti mohou naučit s těmito emocemi pracovat. Děti se mohou naučit vcítit se do ostatních, mluvit o svých emocích a záměrech a více si díky tomu porozumět.

Psychická odolnost

Dalším kladem her je zvyšování psychické odolnosti. Děti se naučí, že ne vždy vyhrají, a učí se, jak se s takovou situací vyrovnat. To jim může později v dospělém životě pomoci se smířit a rychleji adaptovat na nepříznivé vlivy, které se někdy objeví.

Vývoj hry

a dítě baví s nimi bouchat do různých ploch. Dalším stupněm hry je hra symbolická.

Díky vývoji poznávacích procesů u dítěte se dětem začíná zvětšovat fantazie a hrají si na „něco“. Jednotlivé předměty mohou zastupovat mnoho dalších věcí, které dítě právě potřebuje ke hře. Vývojem se dítě dostává dále ke hře na opakování a nápodobu.

V tomto období děti své oblíbené hry velmi často opakují a rády napodobují osoby kolem sebe. Když maminka vaří, chtějí také vařit. Když babička na zahradě hrabe listí, chtějí se přidat. Samostatná hra je období, které se přibližně datuje od sedmi měsíců do nástupu do mateřské školy. Paralelní hra je taková hra, kde si děti sice hrají vedle sebe, ale každé ve svém prostoru. Mají velký problém se smířit například s tím, když si jiné dítě chce půjčit jejich hračku. Sdružující a kooperativní hra – hrát si společně jsou děti schopné až ve věku předškolním zhruba od tří až čtyř let věku dítěte.

Sociální vývoj hry

Batolata si hrají na své rodiče a při hře opakují, co za den zažila. Předškolní děti si také hrají na rodiče, ale děj si upravují podle sebe, někdy se zde objevují motivy z pohádek, z toho co děti zaslechly doma nebo výjevy z televize a rádia. Děti postupem času začínají používat slovo „jakoby“, to jim pomáhá přepnout do jiné role, a fantazie má volný průběh. Děti používají věci denní potřeby jako zástupné rekvizity. Klacek je pistol a umělá zvířátka jsou najednou živá. Při hře si můžeme všimnout, jaké má dítě povědomí o světě a také to, kolik informací už ví (Matějček 2005, s. 154, 156).

1.8 Předškolní vzdělávání

Ve školském zákoně se píše, že „Předškolní vzdělávání podporuje rozvoj osobnosti dítěte předškolního věku, podílí se na jeho zdravém citovém, rozumovém a tělesném rozvoji a na osvojení základních pravidel chování, základních životních hodnot a mezilidských vztahů. Předškolní vzdělávání vytváří základní předpoklady pro pokračování ve vzdělávání. Předškolní vzdělávání napomáhá vyrovnávat nerovnoměrnosti vývoje dětí před vstupem do základního vzdělávání a poskytuje speciálně pedagogickou péči dětem se speciálními vzdělávacími potřebami.“ (Školský zákon, 2004).

„V současné době je mateřská škola významně orientována na rozvoj osobnosti každého dítěte a na kultivaci vzájemných vztahů mezi dětmi.“ (Koťátková 2014, s. 10).

Zdeněk Matějíček bral mateřské školy jako velký přínos pro děti. Zdůrazňoval však, že by měly být děti na školku zralé. Také říkal, že mateřská škola není vhodná pro všechny děti. Je určité procento dětí, pro které není školka tou nejlepší variantou. Jsou to děti, které trpí úzkostmi, a děti s autistickými rysy, a proto je dobré pro tyto děti nalézt a zajistit předškolní přípravu jiným způsobem. Přínosy mateřských škol viděl i v tom, že ne všechny rodiny jsou zcela funkční. Zdeněk Matějíček viděl školku jako místo, kde si děti mohou odpočinout a mají prostor na ozdravení. Dalším plusem pro něj bylo, že jsou rodiny, které mají trochu zvláštní výchovné postoje‚ a nezapadají do okolní společnosti. V tomto případě je školka místem, kde se dítě seznamuje s jinými kulturními a společenskými zvyky. V rodinách, kde je dítě zanedbáváno nebo je s ním špatně zacházeno, je přímo žádoucí, aby mateřská škola oslabovala vliv rodiny. Ve školce mají příslušníci takových rodin vidět rozdíl v jejich přístupu a přístupu vzdělaných a zkušených pedagogických pracovníků. V takových případech je školka místem nápravné rodinné výchovy. Zpravidla je ale mateřská škola místem, kde paní učitelky dětem předávají své znalosti a zkušenosti. Děti školka vede k hygienickým návykům, k tomu jak se chovat při jídle, jak správně zacházet s hračkami a dalšími věcmi. Mateřská škola je zkrátka místem celkové pedagogické osvěty (Matějček 2005 s. 141).

2 Metodické listy

Praktická část byla realizovaná v Mateřské škole Lísteček, která sídlí v Libereckých Vratislavicích. Náměty byly realizovány v této školce během dvou let.

Rozestupy mezi některými realizacemi byl i půl roku, neboť tyto metodické listy byly realizovány během praxe. Mateřskou školu Lísteček jsme vybrali, protože byla všemu velice otevřená a v experimentování mne podporovala.

2.1 Barevné balonky

ÚVOD: Děti sedí v kruhu na zemi, kde před nimi leží obrázky moderních obrazů.

CÍL: Představit dětem novou techniku malovaní a akční tvorbu.

ORGANIZACE: Ve třídě na koberci, školní zahrada.

TECHNIKA: Házení balonků s barvou, malba prsty a štětci.

POMŮCLKY: Plášť, baret, paleta, štětec, balónky na vodu, velkou injekční stříkačku, obrázky, temperové barvy, voda, velké plátno nebo staré prostěradlo, schůdky, kyblíky, kamínky (štěrk).

MOTIVACE: Do třídy přijde malíř Fido, který má bílý plášť a baret. V ruce nese velkou paletu a štětec. Nechává děti hádat, kdo je. Ptá se jich na to, co to je v kruhu před nimi za obrázky. Děti brzy zjistí, že Fido je malíř a jde jim ukázat, jak se dá také malovat. „Mám pro vás venku připravené překvapení, ale nejprve, moji malí malíři, musím zjistit, co vše už o malovaní víte. Za dávných a dávných časů, kdy pralidi žili (Fido dětem ukazuje obrázek pračlověka a jeskyně) ještě v jeskyních, malovali na stěny

Obrázek 6: Barevné balonky

jeskyně zvířata, která lovili pro jídlo, aby přežili. Znáte nějaká zvířata z obrázků před sebou? Mamuty… Myslíte děti, že měli štětce jako my dnes? Správně, malovali tím, co našli, a také prsty. Potom se malířství vyvíjelo, můžeme si zkusit seřadit obrazy, které jsou zde před námi. Jak si myslíte, že jdou časově po sobě od nejstarších po dnešní umění. Které obrazy vás děti zaujaly? Každý si můžete vybrat svůj oblíbený a můžete nám povědět, i proč se vám líbí. Mně se moc líbí tento. Myslíte, že se tento obrázek maloval také štětcem? Ne? Tak teď si můžeme jít ven vyzkoušet, jak asi tento obrázek vznikl.“ Venku před plátnem Fido dětem vysvětlí, co je akční malba. „Důležité, moji malí malíři, je se u této malby docela dosti pohybovat. Takto vylezeme opatrně na štafle. My vám podáme balonek barvy, který chcete. Poté se napřáhnete a šup. Balonek se musí trefit na plátno a rozplácnout se. Nyní poprosím řadu, milé děti, a můžete koukat na své kolegy umělce, co nám to vznikne za obraz. Děti, to je náramný obraz, že? Co se vám na něm nejvíce líbí? Kam si ho ve školce vystavíte?“ Fido se s dětmi už rozloučí. „Jestli se vám dnešní tvoření líbilo, můžete to říct paní učitelce, ta mi vyřídí, abych zase někdy přišel. Neshledanou.“

Akční malba

Při akční malbě je důležitý pohyb. Hodně často leží plátno na zemi a malíři na něj jakýmkoli způsobem dávají barvy. Malíři je můžou mačkat z tub na barvy, nebo vylévat barvy z plechovek na plátno. Potom obrazy mohou dodělávat špachtlemi a jinými pomůckami. Někdy štětci cákají na plátno, tomu se říká Dripping. My budeme na plátno házet balonky, a to udělá velké barevné skvrny.

ÚKOL: Házení balónků s barvou na plátno.

POSTUP: Nejprve rozmícháme barvu s vodou v kbelíku, ze kterého poté injekční stříkačkou barvu nabíráme a plníme s ní balónky. Je vhodné plnit balónky venku nebo v koupelně s dlaždicemi, některé totiž praskají. Takto připravené balónky necháme v kbelíku. Venku nám děti pomůžou přinést schůdky, rozložit plátno, přinést kbelíky s balónky. Děti po jednom chodí na schůdky a snaží se balónkem trefit plátno. To musí ležet na tvrdém podkladu. Pokud by nepraskaly, může se plátno posypat kamínky. Po

REFLEXE: Děti intuitivně po dokončení činnosti začaly malovat prsty po plátně.

V tom jsme je ještě podpořili a přinesli další barvy a štětce. Měli jsme obavy, že děti nevydrží čekat, až na ně přijde řada, ale činnost byla tak zajímavá, že s tím neměly problém. Zapojily se i děti, které malovat nechtějí. Jako jedinou nevýhodu této činnosti vidím to, že je dlouhá příprava balonů, do které se nemohou zapojit děti, ale určitě to stojí za vyzkoušení.

2.2 Kouzelné desky

ÚVOD: U stolečků. Individuální motivace, podle toho, jak děti přicházejí do MŠ.

CÍL: Uvědomit si, že barvy můžeme vnímat různě a záleží na tom, skrz co hledíme (sluneční brýle, 3D brýle, atd.).

ORGANIZACE: U stolečků.

TECHNIKA: Kresba.

POMŮCKY: Červené a modré fixy nebo pastelky, papíry/čtvrtky, plastové euro obaly barevné.

MOTIVACE: Jak bychom viděli svět, kdybychom viděli jenom červeně nebo modře?

Vypadaly by barvy stejně? Můžeme si to vyzkoušet. Jednoho dne k nám do školky zavítal kouzelník Barvules. Kouzelník Barvules si pro nás připravil kouzlení s mizejícími barvami. Rozdal pastely a papíry a řekl dětem: „Ukážu vám děti něco, co jste ještě neviděly. Nakreslíme pastelkami, které jsem vám dal, zvířátka na papír. Poté necháme zvířátka jedno po druhém zmizet.“ Děti si vezmou barevné desky a po tom, co kouzelník přednese zaklínalo: „Abraka dabraka, ať vám zmizí barva všelijaká“ děti přiloží desky na papír, a zvířátka, která jsou nakreslená červenou pastelkou, zmizí po přiložení červené folie. Další zvířátka změnila odstín. Kouzelník Barvules pak vysvětlil, že světlo obsahuje všechny barvy, a pokud se na obrázek podíváme přes červený filtr,

Obrázek 7: Kouzelné desky

pohltí červenou barvu na papíře a změní odstín jiných barev. Kouzelník Barvules nechal všechny děti vyzkoušet své kouzlo. A děti s nadšením pozorovaly, jak jim mizí a znovu se objevují jejich zvířátka. Když některé děti chtěly zkusit namalovat něco jiného, kouzelník Barvules v tom děti podporoval. Nakonec se kouzelník s dětmi rozloučil svým posledním kouzlem a zmizel do neznáma.

ÚKOL: Děti kreslí červenou a modrou fixou (pastelkou). Poté, co nakreslí obrázek, dají ho pod barevné desky a pozorují, jak se obrázek změnil.

POSTUP: Děti si sednou ke stolečku, poslechnou si motivaci. Vezmou si červenou a modrou pastelku nebo fixu a kreslí obrázky. Když mají obrázek hotový, začnou přikládat folii. Pozorují, jak se obrázek mění. Nakonec si obrázky vystaví na nástěnku.

VARIACE: Přinést do mateřské školy různé varianty barevných brýlí (modré, růžové, žluté…). Děti se skrz ně mohou dívat na ukázky obrazů nebo i na své obrázky a vnímat jejich rozdíly.

REFLEXE: Děti po nějaké době kreslení dvoubarevných obrázků přirozeně sáhly i k dalším barvám. Podporovali jsme je v tom a dívali jsme se, jak různě barevné desky mění i ostatní barvy. Nejprve jsme pokus zkoušeli s modrou a červenou, ale po několika pokusech jsme zjistili, že pro tuto činnost lépe funguje zelená a červená.

UPOZORNĚNÍ: Pokus nejlépe funguje, když děti netlačí na pastelku. U dětí měl tento pokus velmi kladnou odezvu, děti malovaly další a další mizející obrázky.

NÁPAD: Tato jednoduchá pomůcka se může velice jednoduše stát i didaktickým prostředkem, a to pokud obrázek namalujeme my nebo děti, například na téma léto, a budeme se jich ptát, co tam nepatří. Když se obrázek zakryje požadovanou barvou desek, zmizí to, co tam nepatří, a dítě si může ověřit, zda si to myslelo správně.

2.3 Mráčky

ÚVOD: Děti přicházejí postupně do MŠ, činnost probíhá u stolečků.

CÍL: Seznámení se s novou technikou, rozvoj fantazie při hledání obrázků.

ORHANIZACE: U stolečků.

TECHNIKA: Zapouštění anilinových barev.

POMŮCKY: čtvrtka, igelit, voda, kelímek, potravinářská folie, štětce, černý fix, pastelky, anilinové barvy.

MOTIVACE: Dítě přijde, sedne si ke stolečku a povíme mu příběh o Panu Mráčkovi.

Dnes se za dětmi zastavil malý legrační mužík pan Mráček. Pan Mráček má mnoho práce při vytváření mraků na obloze. Zastavil se za dětmi, aby mu s tvořením mraků pomohly, a on si tak trochu odpočinul. Pan Mráček nejraději vytváří ranní oblohu, když slunce vylézá za horami a nebe má modrou i růžovou barvu. Vysvětlí dětem, že je důležité, aby mraky byly barevné a nadýchané a zároveň aby měly hezké tvary. Rozdá dětem čtvrtku, ze které poté mraky vytáhne rovnou na oblohu, a vysvětlí dětem, že mraky jsou tvořené vodou, a tudíž je nutné čtvrtku navlhčit, a poté začít kreslit barvami.

Nejprve vytvoříme oblaka, a pomocí tvarovací folie děti vytvoří krásné tvary. Děti se hned pustily do práce a velmi brzy měly hotové krásné oblohy. Pan mráček řekl dětem, že před tím, než jejich mráčky pošle na oblohu, musejí nechat obrázky uschnout. Každý si ve svém obrázku najde nějakou věc, kterou mu mráček připomíná. Jenom tak se pozná kvalitní mrak. Vzal dětem jejich výtvory a se všemi výtvory se vypařil zpět na oblohu. Vytvořené obrázky poté vystavil na obloze.

ÚKOL: Dítě přijde a vyslechne si příběh od pana Máčka. Pokud bude chtít, může si obrázek udělat, poté si vyhrne rukávy a vybere si barvy, které bude chtít použít. Dítě si připraví čtvrtku, navlhčí ji širokým štětcem, a poté nabírá různé barvy, které rozpijí na čtvrtku. Vezme kus potravinářské folie a zmačká ji na navlhčené čtvrtce, po uschnutí si

Obrázek 8: Mráčky

vezme fix a dokresluje různé obrázky, které v díle vidí. Obrázek si potom samo zhodnotí, řekne mi, jestli ho práce bavila a co si myslí, že se mu nejvíce povedlo.

POSTUP: Vysvětlíme dítěti, jak je důležité mít čtvrtku celou vlhkou, aby se barvy dobře rozpíjely, ale zase ne moc mokrou, aby se nerozmočila a poté neprotrhla.

Upozorníme dítě, aby si vyhrnulo rukávy v případě, že je má dlouhé. Poté ho necháme velkým štětcem navlhčit papír a dáváme při tom pozor na držení štětce. Dítě namáčí štětec do různých barev a tupuje na čtvrtku. Když je papír celý zaplněný, děti si vezmou kus potravinářské folie a tvarují ji prsty na obrázku. Necháme děti obrázek dát uschnout do sušáku. Po svačině si bereme postupně děti, které mají uschlý obrázek, a dáme jim barevné fixy. Necháme je v barevných dílech hledat obrázky a tvary nebo zvířátka, která tam vidí. Děti si je mohu dokreslit. Z nástěnky vytvoříme oblohu, na tu poté dáme mraky, které děti vytvořily.

REFLEXE: Vystavení obrázku a poté povídaní o něm, proč a jak dítě udělalo, jak se mu to samotnému líbí a co přesně, jaké zajímavé věci v díle našlo.

2.4 Vesmír ve sklenici

ÚVOD: U stolečku nabídková činnost.

CÍL: Vnímání míchání barev, jak vznikají doplňkové barvy. Probouzet zvídavost.

ORGANIZACE: Na koberci, u stolečků.

TECHNIKA: Zapouštění barev do pěny.

POMŮCKY: Rozředěné tempery, voda, injekční stříkačka, sklenice, pěna na holení, igelit, 2 misky.

MOTIVACE: Do města přijela slavná bláznivá vědkyně Edisonka a ve svém

Obrázek 9: Vesmír ve sklenici

o vytvoření vesmíru. Rozhodla se dětem ukázat svůj experiment v naší školce, ale potřebuje k tomu spoustu malých pomocníků. Každý pomocník si obleče svůj laboratorní plášť (zástěra na malování). Vědkyně začne experiment povídáním o vesmíru. Poprosí své pomocníky, aby se posadili do kroužku na zemi, kde již jsou připraveny obrázky galaxií. Poté nechá pomocníky hádat, co vidí na zemi, a kdo chce a něco ví o vesmíru, může to říct všem. Nakonec vědkyně Edisonka doplní informace o vesmíru, které nebyly zmíněny a jsou podstatné. Svou přednášku završí reálnou ukázkou stvoření vesmíru ve sklenici. Vědkyně Edisonka nalije do sklenice vodu a nahoru přidá pěnu na holení. Do dávkovačů připraví bary a ty pak dá svým asistentům. Vždy vybere dva asistenty a ostatní pomocníci pozorují, co se děje ve sklenici. Ve sklenici se začnou utvářet barevná uskupení a zajímavé tvary podobně jako při vzniku vesmíru. Z ničeho nic se vědkyně Edisonka zvedne a utíká pryč se slovy. Já jsem zase zapomněla na další přednášku, musím běžet!!! Paní učitelka se poté nechá od dětí poučit o tom, co se naučily na přednášce vědkyně Edisonky, a nechá si od dětí zopakovat pokus, který dělaly s Edisonkou.

ÚKOL: Děti do pěny na holení pomalu stříkají barvu z injekční stříkačky a pozorují, jak se barvy míchají.

POSTUP: Připravíme igelit na stůl, na igelit položíme sklenici s vodou, která je naplněná do ¾ sklenice. Nahoru nastříkáme pěnu na holení. Rozmícháme 2 základní barvy s vodou do mističek, každou zvlášť. Z těchto mističek děti nabírají Barvu injekční stříkačkou a pomalu ji vstřikují na holicí pěnu.

INFORMACE O VESMÍRU: Vesmír je všude kolem nás. Vesmír je prostor, který vyplňují planety. Hvězdy jsou zde komety, meteority, hvězdné mlhoviny, nebo černé díry. Když se díváme na hvězdné nebe, díváme se na vesmír, a na hvězdné soustavy v něm. Mnoho věcí ve vesmíru nevidíme pouhým okem. K pozorování vesmíru nám pomáhají teleskopy. Teleskop je výkonnější dalekohled. Některé teleskopy máme i ve vesmíru. Naše planeta je jedna z mnoha planet ve vesmíru. Vesmír, ač se to nezdá, je i barevný. Když se díváme na fotografie z teleskopů, můžeme vidět mnoho barev. Když obrázky z teleskopů vidíme, jsou mnohokrát zvětšené. Na takových fotkách vidíme hlavně modrou, červenou a fialovou.

REFLEXE: Pokus děti velice fascinoval a několikrát ho opakovaly. Posloužil velice dobře jako motivace pro následující aktivitu o vesmíru. Příště bych zkusila najít jinou alternativu injekční stříkačky, pro některé děti bylo těžké ji stlačit.

2.5 Obrácený déšť

ÚVOD: Nejprve na koberci v kroužku, poté u stolečků, zakončení opět na koberci.

CÍL: Názorně ukázat dětem, že každá tekutina má svou hustotu, a že díky tomu můžeme tvořit různé pokusy.

ORGANIZACE: V komunikačním kruhu a u stolečků.

PRINCIP: Po vhození šumivé tablety dojde k chemické reakci. Ve sklenici vznikají bublinky oxidu uhličitého, které s obarvenou vodou stoupají vzhůru skrz olej. Na hladině oxid uhličitý unikne a voda jako těžší z kapalin klesá dolů ke dnu.

MOTIVACE: Děti uslyší bubnování. Diví se, co to je, a všeho zanechají. Když v tom se objeví šaman

Dvoubarevný brk. Šaman je jedním z Indiánů, kteří ovládají umění kouzel pomocí nasbíraných bylin a kořínků. Šaman říká: „Dnes jsem si pro vás připravil speciální kouzlo, kdy nechám barevný déšť padat směrem vzhůru“. Šaman vybere několik učedníků, kteří budou pomáhat s přípravou nádoby s tajemnými tekutinami. Další učedníci budou tančit na bubnování šamana a budou tím přivolávat obrácený déšť.

Když je vše připraveno, šaman Dvoubarevný brk svolá všechny učedníky k nádobě s lektvarem, udělá rituál a vhodí do nádoby šumivou tabletu. Následně v nádobě začnou kapky stoupat směrem vzhůru a všem je jasné že se jim podařilo přivolat obracený déšť.

Mocný šaman vyzve děti k oslavě deště tancem.

Obrázek 10: Obrácený déšť

Poté mohou vzít brčko a foukat vzduch do spodní části, kde je obarvená voda. Tím se voda zdvihne a udělá v oleji barevné bublinky. Druhá varianta je, že se do takto připravené sklenice vhodí šumivá tableta. Je dobré nechat u hladiny více místa, protože pokus má bouřlivou reakci a mohl by vypěnit.

POMŮCKY: Vysoká úzká sklenice, voda, modré potravinářské barvivo, šumivá tableta, brčko, olej, buben.

REFLEXE: Děti byly fascinovány pohyby barevných bublinek.

2.6 Stékající kapky

ÚVOD: Jednotlivě u stolečků. Děti postupně přichází.

CÍL: Vnímání míchání stékajících barev.

Procvičení jemné motoriky. Objevení nové techniky.

ORGANIZACE: U stolečků.

TECHNIKA: Stékání barev.

POMŮCKY: Rozředěná tempera základní barvy, čtverec čtvrtky 15cmx15cm, igelit, brčko, voda, hadřík.

MOTIVACE: Déšť toto téma zařadíme, když prší. Ukážeme dětem na okně, jak stékají kapky, mění různě směr. Skrz kapky prosvítá barva věci, na kterou dopadnou. „Děti, kapky jsou sice průhledné, jak vidíte na okně, ale když stékají například po listech, tak se kapky zdá být zelené. Když například stékají po jablíčku, zdají se být červené. A to je jedno z kouzel přírody.“ S dětmi si hrou na ruce vytvoříme zvuky deště pro navození atmosféry. Poté dětem ukáži obrazy vzniklé pouhým stékáním barvy. A nyní si zahrajeme na opravdový déšť, jen s tím rozdílem, že použijeme barvy, protože kdybychom použili obyčejnou vodu, ta by se vsákla, a nic bychom na obraze neměli.

Obrázek 11: Stékající kapky

ÚKOL: Děti brčkem vytvoří na čtverci ze čtvrtky různé kapky. Poté čtvercem hýbou do různých stran, otáčí ho a na čtverci se tvoří různé obrazce. Děti mohou pozorovat postupně míchající se barvy.

POSTUP: Do mističek připravíme 3 základní barvy, dáme na stůl igelit, děti si vezmou čtvereček čtvrtky, na který nakapou bary. Poté vezmou čtvereček a pohybují s ním do různých stran. Pozorují míchaní barev. Když jsou děti s dílem spokojené, dají si ho uschnout na sušák. Z takto vytvořených čtverců můžeme vytvořit společné dílo (mozaiku).

REFLEXE: Dětem barva stékala i po prstech, proto je důležité mít pod dílem igelit a po ruce mít hadřík.

2.7 Kulichy barvené krepovým papírem

ÚVOD: U stolečků, děti přicházejí individuálně.

Všem postupně techniku ukazujeme.

CÍL: Děti se seznámí s novou technikou tisku, osvojují si správné držení štětce.

ORGANIZACE: U stolečků.

POMŮCKY: Čtvrtka, barevné krepové papíry, štětce, voda, igelit, miska, sklenice, tužka, šablona kulicha, nůžky.

MOTIVACE: Paní učitelka dnes dětem představí nový plán výpravy. Tato výprava naše děti zavede do nejchladnějších míst této planety na severní pól. Před začátkem této výpravy je

důležité se dobře připravit. Paní učitelka se posadí s dětmi do kroužku a společně začnou vymýšlet, co budou potřebovat. Jedna z prvních věcí, která děti napadne, je teplé

Obrázek 12: Kulichy barvené krepovým papírem