Technická univerzita v Liberci
FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ
Katedra: Geografie Studijní program: B1301 Geografie
Studijní obor: R022 Aplikovaná geografie
Cestovní ruch a turismus v Libereckém kraji Tourism and recreation in the Liberec region
Bakalářská práce: 11–FP–GEO– 023
V Liberci dne:
Autor: Podpis:
Martin Vlasák
Vedoucí práce: RNDr. Tomáš Vágai Konzultant: .
Počet
stran grafů obrázků tabulek pramenů příloh
66 0 7 2 25 12
Čestné prohlášení
Název práce: Cestovní ruch a turismus v Libereckém kraji Jméno a příjmení autora: Martin Vlasák
Osobní číslo: P08001063
Byl/a jsem seznámen/a s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č.
121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména § 60 – školní dílo.
Prohlašuji, ţe má bakalářská práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem.
Beru na vědomí, ţe Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv uţitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Uţiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu vyuţití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne poţadovat úhradu nákladů, které vynaloţila na vytvoření díla, aţ do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracoval/a samostatně s pouţitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem.
Prohlašuji, ţe jsem do informačního systému STAG vloţil/a elektronickou verzi mé bakalářské práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedl/a jsem všechny systémem poţadované informace pravdivě.
V Liberci dne:
Martin Vlasák
Poděkování
Velice rád bych tímto poděkoval vedoucímu své bakalářské práce, RNDr. Tomáši Vágaiovi, za jeho odborné vedení, trpělivost, čas, připomínky a náměty, které mi věnoval po celou dobu tvorby mé práce.
Poděkování rovněţ patří doc. RNDr. Aloisi Hynkovi, CSc., za jeho ochotu ke konzultaci, během které mi poskytl cenné a věcné rady pro zpracování mého tématu bakalářské práce.
Anotace
Řešená bakalářská práce se zabývá cestovním ruchem a turismem Libereckého kraje skrze hlavní koncepční dokument, Program rozvoje cestovního ruchu Libereckého kraje (GaREP 2002, 2007). Úvodní část je zaměřena na analýzu moţnosti kvantitativního a kvalitativního výzkumu při řešení problematiky cestovního ruchu. Poté je pozornost věnována srovnání s publikacemi Průmysl cestovního ruchu (2008) a The geography of tourism and recreation (2006). Na základě srovnání jsou nejprve vymezeny a rozvedeny téma a koncepty, které Program rozvoje cestovního ruchu (2002, 2007) postrádá. Následovně je rozvedeno odlišné pojetí hlavního koncepčního dokumentu vůči Průmyslu cestovního ruchu v otázkách regionalizace, typologizace a aktérů cestovního ruchu. Další částí bakalářské práce je aktualizace popisu internetové propagace, popsané v PRCRLK (GaREP 2002), a to vzhledem k současnému stavu. Posléze je tato část doplněna o podněty z aktualizace PRCRLK pro období 2007 – 2013 (dále jen PRCRLK 2007´). PRCRLK (GaREP 2002) povaţuje internetovu propagaci cestovního ruchu za klíčovou, proto jí je věnována hlavní pozornost i v řešené bakalářské práci. Na závěr práce je uvedena komplexní SWOT analýza problematiky cestovního ruchu a turismu Libereckého kraje.
Klíčová slova: cestovní ruch, turismus, Liberecký kraj, aktéři cestovního ruchu, koncepty geografie cestovního ruchu, regionalizace, typologizace a propagace cestovního ruchu, SWOT analýza cestovního ruchu
Annotation
My bachelor thesis is engaged in turism and recreation of Liberec region according to the main conceptual document, The Programme of Tourism Development in Liberec Region (GaREP 2002, 2007).
The opening part deals with a possible assessement of a quantitative and high-quality research to solve some problems connected with tourism and recreation.
Then I paid attention to comparison to some other publications as The Industry of Tourism (2008) and The Geography of Tourism and Recreation (2006). On the base of this comparison I firstly defined and developed the topics and concepts that The Programm of tourism Development has been missing.
Then there has been pointed out a different draft of the main document in face of The Industry of Tourism in some questions of regional aspects, typology and the tourism participants.
The next part of my bachelor thesis is an updating of internet advertising, described in PRCRLK (GaREP 2002) compared to present. Then this part has also been completed with updated information PRCRLK for the period of time from 2007-2013 (further only PRCRLK 2007). PRCRLK (GaREP 2002) considers the internet advertising as very important and that is why I paid a lot of attention to this topic even in my bachelor thesis.
In the end is provided a complex SWOT assessment of tourism and recreation problems in Liberec region.
Key words: tourism, recreation, Liberec region, participants of tourism, tourism draft of geography, regional aspects, typology and advertising, SWOT assessement of tourism
Seznam použitých zkratek
ARR Nisa – Agentura regionálního rozvoje Nisa BP – bakalářská práce
CK – cestovní kancelář CR – cestovní ruch ČR – Česká republika KČT – Klub českých turistů LK – Liberecký kraj
MMR – Ministerstvo pro místní rozvoj OCR – organizace cestovního ruchu
PRCRLK – Program rozvoje cestovního ruchu Libereckého kraje SWOT - analýza silných a slabých stránek, hrozeb a příleţitostí TIC – turistické informační centrum
Obsah
1 Úvod ... 6
2 Metody a koncepty v geografii cestovního ruchu ... 7
3 Koncepty geografie cestovního ruchu ... 11
3.1 Rozmanitost atraktivit ... 11
3.2 Originalita ... 13
3.3 Sezónnost ... 14
3.4 Bezpečnost ... 20
3.4.1 Případová studie ... 22
3.5 Carrying capacity ... 24
3.6 ROS ... 27
3.7 LAC... 28
3.8 TOMM ... 29
4 Program rozvoje cestovního ruchu Libereckého kraje a koncepty geografie cestovního ruchu ... 30
5 Aktéři a jejich aktivity a kooperace... 31
6 Regionalizace a typologizace ... 39
6.1 Regionalizace ... 39
6.2 Typologizace ... 44
7 Propagace ... 46
8 Hrozby a příleţitosti, silné a slabé stránky ... 50
8.1 SILNÉ STRÁNKY (STRENGTHS)... 50
8.2 SLABÉ STRÁNKY (WEAKNESSES) ... 51
8.3 PŘÍLEŢITOSTI (OPPORTUNITIES) ... 51
8.4 HROZBY (THREATS) ... 52
9 Závěr... 53
10 Pouţitá literatura a zdroje ... 55
11 Seznam příloh ... 57
Seznam tabulek
Tab. č. 1 Zaměření projektů a rozvojových záměrů s vazbou na rozvoj cestovního ruchu v obcích Libereckého kraje, zdroj dat: Dotazníkové šetření v obcích Libereckého kraje, Liberecký kraj a GaREP 2002 ... 12 Tab. č. 2 Typologizace cestovního ruchu, zdroj dat: GaREP, 2008... 44
Seznam obrázků
Obr. č.: 1 Logo Správy KRNAPu, zdroj: www.krnap.cz ... 13 Obr. č.: 2 Funkční typologie turistických středisek, zdroj: GaREP, 2002 ... 18 Obr. č.: 3 Odolnost katastrálních území Libereckého kraje se střediskem cestovního ruchu vůči sezónnosti (2002), Martin VLASÁK, vytvořeno v ArcGIS 9.3 (ESRI), zdroj dat:
Geoportal CENIA, Obr. č.: 4 Funkční typologie turistických středisek, zdroj: GaREP, 2002 ... 19 Obr. č.: 5 Maslowova pyramida potřeb, zdroj: Hall and Page, 2006, s. 73 ... 20 Obr. č.: 6 Počet zjištěných trestných činů v jednotlivých VÚSC na 10 tis. obyvatel v roce 2010, zdroj: MVČR, 2010 ... 21 Obr. č.: 7 Turistické regiony České republiky, zdroj: GaREP, 2008 ... 40 Obr. č.: 8 Turistické oblasti České republiky, zdroj: GaREP, 2008 ... 42
1
Úvod
Bakalářská práce se zabývá porovnáním hlavního koncepčního dokumentu pro rozvoj cestovního ruchu a turismu v Libereckém kraji, Programem rozvoje cestovního ruchu Libereckého kraje ve verzích z roku 2002 a 2007, s dostupnou literaturou, věnující se problematice cestovního ruchu. Důvodem pro výběr tématu je mnoţství nedostatků hlavního dokumentu, určeného pro rozvoj cestovního ruchu a turismu. Identifikace slabých míst řídícího dokumentu je klíčová pro zvýšení efektivnosti managementu cestovního ruchu, který ještě zdaleka nedosahuje takové míry profesionality, jenţ je standardem v tzv.
západních zemích.
Při volbě tématu bakalářské práce sehrál roli u fakt, ţe je mi tato tématika velmi blízká, jelikoţ se sám povaţuji za aktivního turistu a častého návštěvníka Libereckého kraje.
Věnovat se této otázce je podle mého názoru o to důleţitější, oč stoupá podíl cestovního ruchu na tvorbě HDP, stejně tak jako jeho vliv na chod procesů krajiny a společnosti.
Liberecký kraj skýtá velké mnoţství přírodních i antropogenních turistických cílů, které mají kapacitu oslovit široké spektrum potencionálních návštěvníků. Toto bohatství je však územně koncentrované a vznikají tak oblasti s niţším potenciálem pro přilákání turistické poptávky. Naproti tomu v oblastech s vysokým podílem turistických atraktivit mohou nastat problémy s negativními vlivy, spojenými s cestovním ruchem. Pro řešení takovýchto problémů nemá Program rozvoje cestovního ruchu Libereckého kraje vhodně zpracované moţnosti řešení. Na tento fakt upozorňuji ve své práci a nabízím řešení. Pro svůj kritický pohled vycházím zejména z publikací Průmysl cestovního ruchu (GaREP, 2008) a The geography of Tourism and recreation (HALL a PAGE, 2006).
Jestliţe se ve své práci věnuji tématu cestovního ruchu a turismu, je nutné tyto pojmy nejprve definovat. Uvedené definice pochází z Výkladového slovníku cestovního ruchu.
Cestovní ruch: „Cestovní ruch je komplexní společenský jev jako souhrn aktivit účastníků cestovního ruchu, souhrn procesů budování a provozování zařízení se sluţbami pro účastníky cestovního ruchu včetně souhrnu aktivit osob, které tyto sluţby nabízejí a zajišťují, aktivit spojených s vyuţíváním, rozvojem a ochranou zdrojů pro cestovní ruch, souhrn politických a veřejně-správních aktivit (propagace CR, politika CR, regulace CR, mezinárodní spolupráce apod.) a reakce místní komunity a ekosystémů na uvedené aktivity.“ (PÁSKOVÁ, ZELENKA, 2002)
Turismus se v odborné anglické literatuře nazývá recreation (viz HALL A PAGE, 2008).
V uţším pojetí se jedná o souhrn odpočinkových činností, provozovaných ve volném čase (např. o dovolené) a často jako jedna z forem cestovního ruchu., zpravidla se však odehrává nedaleko bydliště v rámci druhého bydlení. Dětských táborů atd. V obecnějším pojetí se jedná o vyuţití volného času, jehoţ součástí můţe být aktivní pohyb, aktivní nebo pasivní účast na různých akcích, cestování a turistika (PÁSKOVÁ, ZELENKA, 2002).
2 Metody a koncepty v geografii cestovního ruchu
Geografie cestovního ruchu je vědním oborem poměrně mladým, propojujícím geografii humánní a fyzickou, a také komplexně kombinujícím poznatky sociolologie, ekonomie, etnografie a dalších v kontextu geografie, kdy je to právě geografie, která slouţí jako vynikající platforma, operující na základě georeferncovaných dat, coţ umoţňuje vytvářet mezioborové poznatky. Aby bylo moţno poznatky zkoumat, je třeba tyto poznatky získat na základě metodologického postupu.
Základní otázka, která by měla být při studiu cestovního ruchu Libereckého kraje poloţena, je, co a na jaké úrovni bude sledováno. Od toho kroku se odvíjí volba mezi dvěma základními proudy, a to kvantitativním a kvalitativním výzkumem. Vycházejíce z publikace „Jak se vyrábí sociologická znalost“ (DISMAN, 2008), oba dva druhy výzkumu, kvalitativní i kvantitativní, mají své nesporné výhody, ale i nevýhody a je na výzkumníkovi, aby dokázal správně vyuţít jejich silných stránek. Ačkoliv název knihy mluví o sociologické znalosti, teorie zde popsaná nabízí vyuţití nejen pro sociology, ale i pro ekonomy, etnografy či geografy.
Kvantitativní výzkum (DISMAN, 2008) obsahuje tzv. „tvrdá data“, vycházejících z kvantifikace jejů, která lze kvantifikovat, jsou tříděna do přehledně strukturovaných forem (např. tabulek), ze kterých lze následně sestavit vývojové či prognostické trendy.
Data pro tento typ výzkumu pochází z dotazníkových šetření, privátních databází (např.
údaje cestovních agentur, kempů nebo hradů o počtu návštěvníků, době jejich pobytu, útratě atp.) nebo umístění turniketů či terénních pracovníků na přístupové komunikace do zkoumané lokality. Tento typ výzkumu lze provádět na lokální, regionální, nadregionální i globální úrovni a lze jej vyuţít pro porovnání jednotlivých jevů (např. územních celků), je však nutno splnit poţadavek, aby kvantitativní výzkum zkoumaných jevů probíhal podle stejné metodiky. Pokud je například pouţito dotazníkového šetření u návštěvníků
Krkonošského národního parku na české i polské straně za účelem zjištění spokojenosti se stavem chráněné oblasti, je vhodné, aby na potencionální otázku ohledně kvality ţivotního prostředí, byla na obou stranách hranice pouţita stejná hodnotící škála, díky čemuţ lze obě strany snáz porovnat. Jestliţe by na jedné straně byla škála (např.: 1 – spokojen, 5 – nespokojen) 1 aţ 5 a na druhé 1 aţ 7, nebylo by srovnání jiţ zcela moţná, i kdyţ by tu jistá relevantnost srovnání byla. Pokud by byla pouţita kvalitativní metoda místo kvantitativní, srovnání spokojenosti na obou stranách hranice by bylo prakticky nemoţné. Proto je v dnešním světě, který klade čím dál tím větší důraz na mezinárodní spolupráci, stále větší tlak na sjednocování norem, postupů či metod. Pro tuto potřebu je vhodnější kvantitativní výzkum (viz uvedený příklad). Další výhodou kvantitativního výzkumu je jeho schopnost být v čase opakován podle naprosto stejné metodiky a tím vytvářet zpětnou vazbu, jakési zrcadlo, pro zúčastněné subjekty např. v cestovním ruchu, kdy ony mohou porovnávat svoji současnou činnost ve srovnání s předešlými obdobími a na tomto základě ohodnotit svoji stávající činnost jako úspěšnou nebo naopak.
Kvantitativní přístup k cestovnímu ruchu s sebou nese i různá úskalí, která jsou potřeba brát v potaz. Například pokud bude studováno zatíţení otevřené lokality turisty.
Vycházejíc z Objektivního měření zatíţení turistických lokalit Libereckého kraje (kol.
NISA o.p.s., 2008), kdy bylo pouţito elektronických turniketů pro sběr dat. K dispozici jsou údaje o návštěvnosti v průběhu celého roku, coţ je bezesporu veliká výhoda této techniky. Slabou stránkou je ale neschopnost pokrýt všechny přístupy do oblasti a tím zaznamenat všechny vstupy do zkoumaného území.
Dále pokud budeme pouţívat sekundární data, jsme odkázáni na korektnost jejich pořizovatele, například vedení nějakého hromadného ubytovacího zařízení.
Velmi mnoho problémů je téţ spojeno s dotazníkovým šetřením (DISMAN, 2008).
Samotná stavba dotazníku je velice náročná a má mnoho pravidel. Další otázky souvisí s výběrem správného vzorku respondentů, jejich ochotou spolupracovat, tedy vyplňovat údaje podle pravdy a poté je navrátit k dalšímu zpracování.
Kvalitativní přístup (DISMAN, 2008) pro změnu obsahuje tzv. „měkká“ data, která nelze kvantifikovat. Proto jej nelze pouţít při studiu např. ekonomických jevů, které se „opírají“
o čísla. Tato vlastnost je pro vyuţití kvalitativního výzkumu tím více limitující, čím více se bere na zřetel finanční dimenzi cestovního ruchu. Naopak při posuzování vlivu cestovního
v Programu rozvoje cestovního ruch Libereckého kraje (2002) je dvakrát nastíněno, ţe některé údaje lze jen velmi nebo vůbec kvantifikovat. Na základě toho je nutno konstatovat, ţe některé informace lze praktičtěji nasbírat, utřídit a analyzovat pomocí kvalitativních metod.
Mezi kvalitativní (DISMAN, 2008) metody řadíme rozhovor. Ten můţe mít několik podob:
1. strukturovaný, ten se odehrává organizovaně, tazatel-výzkumník má předem připraveno větší mnoţství otázek s logickou posloupností, na které tázaný odpovídá, dá 2. volný, kdy tazatel uvede rozhovor obecnější otázkou. To umoţňuje dotazovanému začít hovořit o věcech, které povaţuje za prioritní on sám, protoţe není omezen „osnovou hovoru“ a můţe se tak dostat do detailu určité problematiky, na jejíţ zodpovězení je potřeba mnoho času.
Výhoda dále spočívá v tom, ţe se výzkumník můţe dozvědět i taková fakta, o kterých by se jinak nedozvěděl. Přesněji lze metodu popsat jako volný dialog, kdy hovoří zejména dotazovaný a tazatel se pouze snaţí hovor směřovat k určitým otázkám, přičemţ můţe být konfrontován s neočekávatelnými informacemi. Pro další způsob rozhovoru můţe být pouţit telefon. To umoţňuje dotazovat se velkého mnoţství lidí. Nevýhodami rozhovoru je fakt, ţe podávané informace jsou velmi subjektivního charakteru. Tyto informace mohou být zkresleny podvědomě nebo i zcela účelově (DISMAN, 2008). Tazatel by se měl předem na rozhovory připravit nastudováním všech dostupných pramenů. To mu umoţní vidět výpovědi dotazovaných v určitém kontextu. Toto tvrzení mohu potvrdit ze svých osobních zkušeností, nabytých na terénních praxí vedených katedrou geografie na Technické univerzitě v Liberci na území Mníšku (jaro 2009 – kurz TP1/KGE/TUL) a Nového Města pod Smrkem (jaro 2010 – kurz TP2/KGE/TUL).
Jiţ zmíněné zkreslení můţe mít několik příčin. První můţe být přítomnost výzkumníka, kdy jiţ samotná působnost můţe dotazovaného ovlivnit. Je to dáno tím, ţe kaţdý člověk svým vzhledem, barvou hlasu, vystupováním či třeba oblečením působí rozličně a pokud se jedná o ten typ člověka, jeţ budí u lidí důvěru, můţe se dostat k informacím, ke kterým se jiný výzkumník nemusí dost a tím pádem bude jeho pohled na problematiku odlišný.
Dále závisí na formě a sledu otázek, kdy jiţ samotná otázka, pokud je špatně formována (např. sugestivně laděna: „Jak dobře by jste ohodnotila starostu vašeho města?“), můţe podprahově ovlivňovat dotazovaného a směřovat jeho/její výpověď např. kladnějším směrem, neţ původně zamýšlel. Zde závisí i na místě výzkumu, pokud jsou oba v doslechu
jiných lidí, můţe dotazovaný záměrně zkreslovat výpověď kvůli strachu z reakce např.
souseda, jeţ rozhovor zaslechl a mající jiný názor na poloţenou otázku. Někteří lidé mohou být navíc uzavřenější, pokud bude jejich odpovědi terénní pracovník zaznamenávat (zapisovat do terénních deníků či nahrávat na diktafon) přímo před nimi během dotazování Kvalitativní výzkum nás i přes své slabiny můţe dovést k cenným informacím. Zvolíme-li jako příkladové téma restaurační zařízení v Libereckém kraji, můţe zkoumat, jakých kvalit dosahuje obsluha (příjemnost, rychlost, znalost, poctivost), jestli nejsou cítit neţádoucí pachy z toalet či kuchyně. Zde se číselné hodnocení nehodí. I pokud bychom chtěli kvantifikovat naše dojmy metodou, kdy 1 je velmi dobře, 5 velmi špatně, nejenţe takovýto záznam předá jen velmi malý zlomek slovního popisu, ale stejně ho nelze zařadit mezi metody kvantitativní, jelikoţ jeho hodnocení bude relevantní k osobě výzkumníka a tudíţ neopakovatelné podle stejné metodiky, konkrétně lze uvést příklad, kdy jeden výzkumník ohodnotí obsluhu v potencionální kategorii číslem 2 (dobrá), jiný výzkumník můţe tutéţ obsluhu ohodnotit 3 (průměrná), a to dokonce i v případě, ţe tato obsluha zapůsobila na oba stejně. Je to způsobeno nejasnými hranicemi mezi tím, co je dobré a co je jiţ průměrné, a proto je lepší se přiklonit ke slovnímu popisu, který poskytne obsáhlejší a jasnější obraz reality.
Pro kvalitativní přístup je typická jeho náročnost na čas i personální zatíţení a vzhledem k jeho vlastnostem bych doporučil pouţívat jej na lokální úrovni
Na základě prostudované literatury můţeme říci, ţe pro pochopení cestovního ruchu v Libereckém kraji (a nejen v něm) je nejlépe pouţít kombinovaný přístup, propojující výhody kvalitativních a kvantitativních metod.
Vycházím z práce Dismana (2008), který uvádí, ţe kvantitativní výzkum disponuje omezeným rozsahem informace o velice mnoha jedincích či jevech, dochází zde k redukci počtu pozorovaných proměnných a počtu vtahů mezi nimi a kde generalizace na populaci (či mnoţinu) problému je většinou snadná a validita této generalizace je měřitelná.
Naopak kvalitativní výzkum obsahuje mnoho informací o malém počtu zkoumaných jevů, jejichţ počet je silně redukován a nelze jej generalizovat na populaci nebo jen velmi obtíţně. Na základě tohoto můţeme konstatovat, ţe logika kvantitativního výzkumu je deduktivní. Hodí se tedy na ověřování hypotéz, kdeţto kvalitativní výzkum je induktivní, vhodný k vytváření hypotéz nových. Kombinací obou způsobů výzkumu tedy můţeme
dojít k hlubšímu poznání zkoumané problematiky, jelikoţ vyuţijeme výhody obou přístupů. Pro toto tvrzení lze vycházet z Dismana (2008), který uvádí, ţe kvantitativní přístup vyţaduje silnou standardizaci, která přináší vysokou reliabilitu (schopnost opakovat výzkum v čase i prostoru), ale jeho slabou stránkou je nízká validita (pravdivost/hloubka) způsobená výše zmíněnou standardizací. Kvalitativní přístup je oproti prvně zmíněnému protikladný, tedy s nízkou reliabilitou, zato vysokou validitou.
3 Koncepty geografie cestovního ruchu
Na atraktivitu Libereckého kraje lze nahlíţet z různých úhlů pohledu. V základě můţeme vycházet z Programu rozvoje cestovního ruchu Libereckého kraje. Ovšem v tomto dokumentu jsou při srovnání některé faktory cestovního ruchu opomíjeny. Proto je nutnost brát na zřetel publikace Průmysl cestovního ruchu a The geografy of tourism and recreation, na jejichţ základě jsou vytyčeny témata, opomíjená v PRCRLK (2002) i v jeho aktualizaci..
3.1 Rozmanitost atraktivit
Atraktivitu regionu lze odvodit od mnoţství a stavu jeho atraktivit, které můţeme pojmout jako dominantní sloţky nabídky cestovního ruchu (GaREP, 2008). Označení čehokoliv v turistickém ruchu za atraktivitu je však velmi komplikované, jelikoţ toto označení je výsledkem sociální konstrukce reality (BERGER, LUCKMANN, 1999 in DISMAN 2008).
Tato sociální konstrukce reality nám říká, ţe realita je neustále formována sociální interakcí a je kaţdým jedincem vnímána subjektivně. Pro potřeby této práce je nutno vzít tuto teorii na zřetel. Právě díky ní je patrné, ţe to, co můţe v nějakém území figurovat pro jednoho jako turistická atraktivita, můţe být pro druhého věcí naprosto druhotnou. Z toho můţeme vyvodit, ţe snahou kraje by měla být diverzifikace turistické a volnočasové nabídky a vzájemná propojenost dílčích moţností (GaREP, 2008). Je to právě rozmanitost, díky které lze oslovit poptávku co nejširší části populace, a proto by ji měla být systematicky věnována pozornost.
Na to, do jaké míry je tato teorie uváděna do praxe, lze nahlíţet z pohledu počtu projektů, s vazbou na cestovní ruch, realizovaných na území kraje, rozdělených do jednadvaceti kategorií, Tab. č. 1. Šetření bylo prováděno dotazníkovou metodou (kdy respondenty byly obce), kterou, byť návratnost dotazníků nebyla stoprocentní, lze povaţovat za relevantní.
Tab. č. 1 Zaměření projektů a rozvojových záměrů s vazbou na rozvoj cestovního ruchu v obcích Libereckého kraje, zdroj dat: Dotazníkové šetření v obcích Libereckého kraje, Liberecký kraj a GaREP 2002
tématické zaměření projektů/rozvojových záměrů počet cyklotrasy (vyznačení, úprava povrchů, doprovodná infrastruktura – odpočívadla apod.) 31
výstavba/rekonstrukce ubytovacích zařízení 28
výstavba/rekonstrukce sportovišť, sportovních areálů a zařízení 28
výstavba/rekonstrukce stravovacích zařízení 16
výstavba/rekonstrukce koupališť, úprava přírodních vodních ploch ke koupání 13
vybudování parkovišť (parkovacích ploch) 9
rekonstrukce a úpravy veřejných ploch a prostranství 8
místní informační systém, místní značení 8
rekonstrukce, stavební obnova kulturních památek, hradů apod. 7
výstavba/rekonstrukce/obnova kulturních a společenských zařízení 7
rekonstrukce budov 6
výstavba lyţařských vleků/areálů 6
výstavba sportovních hal 4
výstavba/rekonstrukce lanovek 3
rozvoj agroturistiky 3
výstavba rozhleden 3
opravy/rekonstrukce místních komunikací 3
vybudování informačních center, informačních a rezervačních systémů 3
obnova/rekonstrukce lázeňských objektů 2
vybudování/rozšíření muzea 2
ostatní 7
Z tabulky je patrné, ţe rozvojové aktivity se nezaměřují pouze na jeden typ atraktivit (byť některé typy projektů jsou realizovány v hojnější míře), ale snaţí se postihnout širší spektrum nabídky pro turisty.
3.2 Originalita
Liberecký kraj se v oblasti turistického ruchu pohybuje v tzv. konkurenčním prostředí, ve kterém se stejně jako jiné kraje snaţí uspět v přilákání potencionálních návštěvníků do svého území (aut. kol. GaREP, 2002). Jak uvádí publikace Průmysl cestovního ruchu (aut.
kol. GaREP, 2008) „Kaţdá oblast má své jedinečnosti, zajímavé lokální výrobky, svůj způsob ţivota, tradice, stravovací zvyklosti apod.“ a dále „Při lokalizaci cestovního ruchu je velmi důleţitá přítomnost ojedinělého přírodního, historicko-technického nebo společenského jevu“. Z tohoto můţeme vycházet pro tvrzení, ţe spolu s globálními trendy musí jít synergicky i pochody, které vytvářejí jedinečnost lokality, zaloţenou na místních zdrojích. Uvedeno na příkladě pohostinství, pokud navštívíme kupříkladu Lomnici nad Popelkou, nacházející se na jihovýchodě Libereckého kraje, a zavítáme do zdejší restaurace, měl by jídelníček obsahovat jak pokrmy původu cizokrajného (špagety atp.), tak i pokrmy domácí (Lomnická roštěná atp.), coţ můţe být ještě umocněno pouţitím místních surovin, čímţ můţe návštěvník/zákazník nabýt většího sblíţení s místem, neboť konzumuje jeho produkty a poznává tak lokalitu pomocí dalšího smyslu, tedy chutí. To samé platí o nápojích. K dostání by mohl být Gambrinus z Plzně, jeţ má celorepublikové pokrytí trhu, tak i pivo z nejbliţšího pivovaru, coţ je v případě Lomnice nad Popelkou pivovar Nová Paka ze stejnojmenného města. Obsluha hovořící dialektem můţe ještě umocnit dojmy návštěvníka a spoluutvářet tak jeho mentální obraz regionu, určitou percepci, která návštěvníkovi zůstane i po jeho odjezdu a která můţe hrát roli v potencionálním budoucím procesu rozhodování, zda-li tuto lokalitu opětovně navštívit.
Jakákoliv originalita by měla být zahrnuta do propagace. Součástí propagace je i logo. To by mělo být postihovat podstatu propagovaného, kvalitně zpracovanou vizuální stránku a být nezaměnitelné, tedy rovněţ originální (GaREP, 2008). Jako příklad je uvedeno logo
Správy KRNAPu.
Toto logo, Obr. č.: 1, jasně identifikuje nositele propagace, Heslo člověk a příroda stejně jako vizuální stránka jsou nezaměnitelné s ţádným logem v České republice, a to i bez textové části
Obr. č.: 1 Logo Správy KRNAPu, zdroj:
www.krnap.cz
3.3 Sezónnost
Se změnami ročních období úzce souvisí i změny v moţnostech jak participovat na cestovním ruchu či jak trávit náš volný čas. Roční období se od sebe liší rozmezím teplotních podmínek i mnoţstvím dopadajícího světelného záření, přičemţ jsou to právě teploty, které jsou hlavním determinantem vyuţití krajiny (HALL a PAGE, 2006, s. 43), a to pro svůj zásadní vliv na krajinnou sféru (sněhová pokrývka atp.).
Klimatické podmínky mírného pásu nám v průběhu roku vytváří dvě hlavní turistické sezóny – letní a zimní. Stanovení přesného datové ohraničení sezón není moţné kvůli přírodním procesům, které je tvoří. O nich lze tvrdit, ţe jsou pravidelné, nicméně nefungují s kalendářní přesností. Mezi letní a zimní turistickou sezonou se potom nachází jarní a podzimní mezisezóna. Podle závislosti na roční době, potaţmo počasí, (tedy externích faktorů) můţeme aktivity rozdělit do tří skupin (HALL a PAGE, 2006).
První z nich tvoří tzv. outdoor activities. Tento termín můţeme přeloţit jako aktivity v přírodě. Ty jsou charakteristické svou vysokou mírou závislosti na počasí. Z této skupiny můţeme uvést celou škálu příkladů: pro letní sezónu to jsou aktivity u vody, cykloturistika, závěsné létání, vinařská turistika, pro zimní sezónu lyţování, běţky, snowboarding či bruslení.
Druhá skupina je nazývána intermediate group, neboli prostřední skupina. Zde můţeme zařadit aktivity, které teplotní stupeň nemusí přímo limitovat, ale pouze ovlivňovat jejich podobu. Jako příklad můţeme uvést bruslení (zamrzlý rybník či zimní hala) či sportovní lezení (skalní město či lezecká stěna).
Třetí skupina je tvořena tzv. indoor activities, tedy aktivitami, odehrávajícími se v zastřešených objektech. Pro ně je typická nezávislost na okolním prostředí, která je dána výdobytky lidské společnosti: střecha, topení, klimatizace, to vše můţe člověka chránit proti nepříznivým venkovním podmínkám. Do této skupiny můţeme zařadit mnoho aktivit od sportovních (posilovna, bazén, squash, ricochet) přes kina, divadla aţ po nakupování.
Nicméně jak uvádí Hall a Page v The geography of tourism and recreation (2006), i zde platí určitá sezónnost, které vychází z principu substituce zdrojů. Podle mého názoru lze o tomto principu uvaţovat jako o konkurenci přírodních zdrojů a zdrojů vytvořených člověkem. Uvedeno na příkladě letní sezóny: pokud jedinec shledá aktuální počasí za pěkné (coţ je samozřejmě posuzováno velmi subjektivně) a bude chtít vyhledat vodní
aktivity, můţe se rozhodovat mezi indoorovou aktivitou, např. centrum Babylon v Liberci nebo zda navštívit Máchovo jezero u Doks, kde se můţe vykoupat pod otevřeným nebem.
Další příklad lze situovat do posilovny. Pokud panuje pěkné počasí (např. slunečno, 28 °C, mírný vítr), můţe jedinec uváţit, jestli vyuţije rotoped v posilovně nebo se radši vydá na výlet na kole. Velmi často se tak stává, ţe outdoorové aktivity zvítězí nad indoorovými v boji o zákazníka (HALL a PAGE, 2006). Indoorové aktivity však i nadále zůstávají jako cenný doplněk aktivit outdoorových (HALL a PAGE, 2006). Sezónnost se zde tedy neprojevuje absencí nabídky, ale dočasným sníţením poptávky.
Nutnost řešit otázku sezónnosti nastiňuje Program rozvoje cestovního ruchu Libereckého kraje (GaREP, 2002), odkud pochází následující úryvek.
CÍLE PRIORITY Č. 1: PODPORA PŘÍPRAVY A TVORBY PROGRAMŮ A PRODUKTŮ CESTOVNÍHO RUCHU
příprava a tvorba turistických programů a produktů zaměřených na různé tematické oblasti
příprava a tvorba turistických programů a produktů s přeshraničním efektem
nabídkou turistických programů a produktů přilákat návštěvníky do méně turisticky exponovaných území regionu
prodlouţení délky pobytu návštěvníků v regionu
rovnoměrnější příliv turistů v průběhu celého roku (omezování výrazné sezónnosti cestovního ruchu v regionu)
Na základě publikace The geography of tourism and recreation (HALL a PAGE, 2006) a vlastních zkušeností jakoţto účastníka cestovního ruchu byl sestaven ţebříček opatření, jakými lze nakládat se sezónností tak, aby byly zachovány její klady a potlačeny její zápory, abychom zvětšili potenciál cestovního ruchu.
1. požadavek: rozšíření působnosti na obě hlavní sezóny turistického ruchu 1. způsob provedení: např. vyuţití lyţařských vleků nejen v zimně pro lyţaře, ale
i nabídnout moţnost zapůjčení tzv. sjezdové (downhill) káry, které jsou taţeny pomocí vleku na vrchol kopce, odkud poté jedou dolů jen vlivem gravitace, dále můţeme zavést vyhřívání bobových drah, čímţ umoţníme nejen letní, ale i zimní provoz.
1. účel: rozšíření nabídky, uspokojení poptávky, maximalizace zisku
2. požadavek: zvýšení nabídky indoorových aktivit a sníţit tak závislost na počasí
2. způsob provedení: pro naplnění tohoto poţadavku lze jít cestou revitalizace brownfields. Konkrétní moţnosti vyuţití těchto objektů, např. průmyslových brownfieldů, spočívají v jejich unikátním vnitřním prostředí. V Královehradeckém kraji můţeme příkladně uvést dva revitalizované brownfieldy, které jasně disponují vyuţitelností z pohledu rekreace a volného času. V obci Velký Dřevíč je ze staré textilní továrny vytvořen závodní motokárový okruh, rozprostírající se ve čtyřech patrech objektu. Okruh je doplněn o bar a penzion, kde dostanete při zakoupení jízdného nad jednu hodinu (700 Kč) ubytování zdarma. Obdobný brownfield se nachází v obci Horní Maršov, který je vyuţíván jako paintballová aréna. Můţe se však jít i cestou výstavby nových objektů.
2. účel: rozšíření nabídky, uspokojení poptávky, maximalizace zisku
3. požadavek: rozloţení návštěvnosti i do mezisezón (v aktualizaci PRCRLK k období 2007 – 2013 je tento poţadavek pouze nastíněn)
3. způsob provedení: mezisezóny mají vůči hlavním sezónám určité handicapy – absence optimálních teplot a konec školních prázdnin patří mezi ty nejdominantnější. Avšak i mezisezóny mají své silné stránky. První poloţkou na seznamu kladů by měly být ceny, které budou o poznání levnější neţ ceny hlavních sezón. Tímto by mohl dojít k přesunu méně movitějších klientů z hlavní do vedlejší sezóny. Druhou poloţkou můţe být paradoxně nízká frekvence návštěvníků. Ta můţe být brána velmi kladně z řad turistů, vyhledávajících především klid a pohodu a netouţících po častém kontaktu s ostatními turisty. Třetí poloţka na seznamu silných stránek mezisezóny je opět mírně paradoxní.
Jsou to právě niţší teploty, které mohou být pro určitou část populace zajímavější, neţ teploty letních měsíců. Jedná se zejména o lidi hůře snášející vysoké teploty, například seniory nebo o astmatiky, pro které pylová sezóna představuje určitý problém, a z tohoto důvodu mohou spíše vyhledávat období začátku podzimu. Klíčem ke zvýšení návštěvnosti v období mezi hlavními sezónami je dobrá reklamní propagace, která vyzdvihne kvality tohoto období.
3. účel: rozšíření nabídky, uspokojení poptávky, maximalizace zisku
Sezónnost spojená s aktivitami cestovního ruchu a volného času je z územního hlediska heterogenní. Na základě informací z Návrhu nové rajonizace cestovního ruchu lze transformovat legendu mapového výstupu Funkční typologie turistických středisek z Programu rozvoje cestovní ruchu Libereckého kraje (GaREP, 2002) tím způsobem, ţe kaţdý funkční typ v legendě zařadíme buďto do skupiny s celoročním/nesezónním, mírně sezónním nebo silně sezónním vyuţitím. Legenda obsahuje šest funkčních kategorií.
Do skupiny celoročního/nesezonního vyuţití zařadíme a) městská střediska – ţlutá barva b) lázeňská střediska – zelená barva.
Do skupiny mírně sezónním vyuţitím zařadíme a) horská střediska letní a zimní rekreace – červená barva (navštěvované hlavně v letních a zimních měsících, jarní a podzimní měsíce se vyznačuje výrazným poklesem zájmu návštěvníků) b) ostatní turistická střediska – oranţová barva (například hrady a zámky. Ty mají zpravidla otevřeno od dubna do října – přesahují tedy letní období, výjimečně disponují celoročním provozem – např. Sychrov..
Do skupiny se silnou sezónností zařadíme a) střediska letní rekreace u vody- modrá barva (tyto střediska jsou velice závislá na teplotních podmínkách) b) skalní města – fialová barva (mohou sice disponovat celoroční otevírací dobou, návštěvnost je však spjata s přízní počasí.
Z následné mapy, Obr. č.: 2 tak vyplývá prostorové působení sezónnosti, která ovlivňuje dění CR v jednotlivých částech Libereckého kraje různou měrou. Oblasti od Luţických hor přes hory Jizerské aţ ke Krkonoším spolu s přilehlým podhůřím patří do skupin celoročním či mírně sezónním vyuţitím, je to dáno lokalizací horských, lázeňských a městských center. Gradient četnosti nesezónních center stoupá od západu na východ. Je to dáno Libereckou aglomerací (souvislá zástavba od Chrastavy přes Liberec, Jablonec nad Nisou, Smrţovku, Tanvald aţ po Desnou) a přítomností hlavích horských center (Harrachov, Kořenov, Rokytnice nad Jizerou, Bedřichov a další). Jiţní oblasti lze přibliţně lokalizovat do vzdálenosti patnácti kilometrů od hranice se Středočeským krajem a okresem Jičín v Královehradeckém kraji. Pro tyto oblasti je typická sezónnost a můţeme je zařadit do skupiny mírně sezónním aţ silně sezónním vyuţitím. Západu území dominuje kraj Máchova jezera, jehoţ vyuţití k rekreaci silně ovlivňují klimatické cykly. Na východě pak převládají skalní města (Hrubá Skála, Malá Skála). Hrady a zámky se nacházejí jak na jihozápadě, tak na jihovýchodě. Jako severní oblast můţeme definovat Frýdlantský výběţek. Pro toto území je typická silná sezónnost.
V mapovém výstupu se nacházejí katastrální území bez turistických středisek. Tento fakt se nesmí zaměňovat s absencí turistiky v těchto lokalitách. Nemusíme je ani chápat pouze v jejich tranzitní funkci mezi střediskovými katastry, ale i jako zázemí pro katastrální území se střediskem.
Obr. č.: 2 Funkční typologie turistických středisek, zdroj: GaREP, 2002
Obr. č.: 3 Odolnost katastrálních území Libereckého kraje se střediskem cestovního ruchu vůči sezónnosti (2002), Martin VLASÁK, vytvořeno v ArcGIS 9.3 (ESRI), zdroj dat:
Geoportal CENIA, Obr. č.: 4 Funkční typologie turistických středisek, zdroj: GaREP, 2002
3.4 Bezpečnost
Pocit bezpečí je jednou z nejzákladnějších lidských potřeb. V roce 1943 sestavil Abraham Harold Maslow tzv. Maslowovu pyramidu potřeb Obr. č.: 5. I kdyţ tato pyramida náleţí spíše do sociální psychologie, poznání z ní vyplývající nám pomůţe pochopit prostorové chování člověka (HALL a PAGE, 2006).
Obr. č.: 5 Maslowova pyramida potřeb, zdroj: Hall and Page, 2006, s. 73 Potřeba jistoty a bezpečí je po základních tělesných potřebách druhou nejelementárnější sloţkou v hierarchické pyramidě lidských potřeb. Z tohoto důvodu by se při organizaci turismu a volného času mělo dbát na potlačování patogenních jevů jako je kriminalita, prostituce, bezdomovectví, hazard (se dvěma posledně zmíněnými jevy úzce souvisí ţebrání na veřejných místech, které je jako společenský problém těţko řešitelné a které nepříznivě působí jak na obyvatele území, tak na jeho návštěvníky). Speciální problematika nastává ve vztahu prostituce a cestovní ruch, neboť právě prostituce se můţe stát hlavním lákadlem pro určitý typ potencionálních návštěvníků, velmi často z druhé strany hranice. Jakási „přeshraničnost“ návštěvníků můţe vyvolat určitý pocit anonymity
Nejlepším ukazatelem stavu bezpečnosti jsou údaje ze Zprávy o situaci v oblasti vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku na území České republiky v roce 2010 (zdroj:
Ministerstvo vnitra České republiky). V mapě, Obr. č.: 6, jsou uvedeny počty zjištěných trestných činů spáchaných na území České republiky, a to v krajském srovnání. Aby byly údaje za jednotlivé kraje porovnatelné, je mnoţství trestných činů přepočteno na deset tisíc obyvatel. Z mapy je patrné, ţe se Liberecký kraj umístil v druhé čtvrtině ţebříčku krajů s nejvyšší kriminalitou: kategorie 257 aţ 317 trestných činů na 10 000 obyvatel kraje.
Soudobá politická situace navíc tlačí na sniţování stavu policistů. Bude třeba, aby kaţdá obec Libereckého kraje zváţila své moţnosti, do jaké míry lze tento jev kompenzovat navýšením počtu městských stráţníků. Přítomnost policistů či stráţníků v terénu má nejen faktický, ale i psychologický dopad na všechny lidi v oblasti, a tedy i turisty a turismus (spolu s aktivitami volného času) jako takový. V případě malých obcí by bylo ţádoucí, aby při zřizování obecní policie spolupracovali a sníţili tak jednotlivé obecní náklady na tuto instituci. V aktualizaci PRCRLK k období 2007 – 2013 je otázka bezpečnosti pouze zmíněna, nikoliv rozpracována.
Obr. č.: 6 Počet zjištěných trestných činů v jednotlivých VÚSC na 10 tis. obyvatel v roce 2010, zdroj: MVČR, 2010
3.4.1 Případová studie
V souvislosti s bezpečností v oblasti turismu, rekreace a volného času je zapotřebí uvést případovou studii z The geography of tourism and recreation (HALL a PAGE, 2006) z anglického Leicesteru, který má 272 000 obyvatel, 73 km². Město je etnicky různorodé.
72 % populace je evropského původu, 24 % asijského, 2 % africko-karibského a 2 % připadá na jiný původ. Navzdory svému průmyslovému vývoji disponuje velkou rozlohou volných prostor, včetně parků, přes 1200 hektarů, coţ pozitivně působí na obyvatele i návštěvníky tohoto města. V roce 1997 byla provedena analýza v kontextu geografie strachu (MADGE, 1997 in HALL a PAGE, 2006, s. 48). Jako vzorek poslouţilo 535 obyvatel Leicestru, se kterými vedl rozhovor na téma, co ovlivňuje jejich rozhodování o návštěvě okolních parků. Jako nejdůleţitější faktor, ovlivňující návštěvu parku, byl strach, poté počasí, nedostatek času kvůli pracovnímu vytíţení, rodinná omezení, nedostatek přepravních moţností, nedostatek zájmu, nedostatečné povědomí o dostupných příleţitostech, domácí práce, velká vzdálenost od parku a na závěr fyzická neschopnost dostat se do parku. Strach byl uveden 75 % ţen a 50 % muţů jako hlavní omezení jejich vyuţití parku. Fakt, ţe ţeny jsou více ovlivněny faktorem strachu, je dáno jejich zranitelností vůči násilné kriminalitě. Z průzkumu dále vyplynulo, ţe z etnických skupin se nejvíce cítí být ohroţeni Asiaté, coţ potvrdili i policejní statistiky. Z hlediska věku se nejvíce ohroţeni cítí lidé na 45 let. Studie prokázala úzký vztah mezi tělesností a původem obav z útoku na veřejných prostranstvích. V případě ţen se převáţně jednalo o strach ze sexuálního obtěţování či dokonce napadení, v případě etnických menšin obavy z rasově motivovaných útoků, u starších lidí strach z loupeţných přepadení. Loupeţná přepadení se týkají i ostatních skupin. (CYBRIWSKI, 1999 in HALL a PAGE, 2006, s. 49) zaznamenal v Tokiu a New Yorku rostoucí tendenci dozoru nad veřejnými prostranstvími, který má přimět k opětovnému navštěvování veřejných míst, která jiţ budou bezpečnější, nicméně neustálý dozor bude mít vliv na změnu sociálního chování/vnímání uţivatelů veřejných prostranství. (GIDDENS 1990 in HALL a PAGE, 2006, s. 49) z tohoto vychází a tvrdí, ţe dozor znamená odklon moderního sociálního světa od tradičních způsobů sociálních aktivit. V širším kontextu se v dnešní době setkáváme s quasi-veřejným či hybridním prostorem (BUTTON, 2003 1990 in HALL a PAGE, 2006, s. 49)), který v sobě zahrnuje velká nákupní střediska, zábavná centra, kempy, uzavřené komunity či dopravní uzly (letiště, nádraţí). Tyto lokality jsou sice v soukromém vlastnictví, jsou ale přístupné veřejnosti. Tyto prostory, kde člověk můţe trávit volný čas, s sebou pojí jak negativa, tak
pozitiva. Například obří nákupní centra nerespektují původní architekturu, často jsou vystavěny na místě původní zástavby či parku, mají omezenou otevírací dobu, je zde vysoká koncentrace lidí, neustále útočící reklama, způsob trávení volného času je omezen na konzumaci, se kterou se pojí utrácení peněz. Tím vzniká problém sociální exkluze sociálně slabších vrstev. Jako protiváhu můţeme brát uspokojení specifické poptávky a jiţ zmíněnou bezpečnost, zajištěnou přítomností ostrahy a kamerového systému. Sociální exkluzi lze uvést na případě golfových hřišť, rasovou u některých barů apod. (HALL a PAGE, 2006).
V případě Liberce byla mou osobou zaznamenána fakta týkající se nákupních center. Před vchody těchto komplexů se velmi často koncentrují osoby bez trvalého bydliště, které zde ţebrají, a to buď přímým oslovováním kolemjdoucích a nebo vyuţíváním pasivních způsobů ţebrání. Důvod, proč vyhledávají tyto prostranství, tkví ve vysoké koncentraci lidí, mezi kterými se nacházejí i turisté, a předpokladu, ţe tito lidé u sebe disponují finančním obnosem, jelikoţ hodlají nakupovat. Pro další tvrzení se budu opírat o své zkušenosti z pozice bývalého zaměstnance u hlídací agentury. Před nákupními centry se velmi často téţ srocují mladí lidé okolo patnácti let, převáţně romského původu. Ti se spolupodílejí na trestné činnosti v podobě drobných krádeţí uvnitř nákupních center.
Slovní i fyzické útoky uvnitř skupiny nebo vůči okolí nejsou ojedinělé a lze předpokládat negativní působení na obyvatele i návštěvníky města.
Podle mých zkušeností z terénu se kolem takovýchto „městských ostrůvku bezpečí“
bezprostředně nachází tzv. „oblast patogenních jevů“, která se tyto pomyslné ostrůvky obepíná. V této oblasti lze očekávat situace, jako je ţebrání, uráţky či napadení. Jelikoţ jsou tyto „ostrovy bezpečí“ lokalizovány ve středu města, je téměř nemoţné se s nimi alespoň v omezené míře nesetkat, a to ani v případě, kdy se jedná o turisty, kteří se ve městě na rozdíl od místních rezidentů zdrţí jen krátkodobě.
3.5 Carrying capacity
Carrying capacity, neboli kapacita únosnosti, je jedním z nejkomplexnějších a zároveň nejvíce matoucích konceptů, se kterým se geografové mohou setkat při snaze dosáhnout pochopení otázky rekreačních míst a jejich schopnosti podporovat určitý stupeň turistického vyuţití. Na rané aplikace tohoto konceptu bylo nazíráno jako na nástroj managementu ochrany míst a jejich zdrojů před nadměrným uţíváním. Zároveň se snaţí najít vyrovnaný vztah mezi zátěţí, způsobovanou návštěvníky těchto míst, a mírou uţitku, zábavy, vyuţití pro lidi, kteří do těchto lokalit hodlají vstoupit. V podstatě je moţno o tomto konceptu tvrdit, ţe má dualistický charakter a funguje na principu vah. Na jedné straně je uţitek pro člověka, na druhé straně udrţitelnost turistického potenciálu lokality.
Výsledkem jest určitý kompromis, vyváţený vztah mezi oběma rameny vah. Tento vztah můţe mít podobu hledání maximální míry vyuţití místa, aniţ by charakter a kvalita jeho zdrojů zaznamenala neakceptovatelný stupeň zhoršení. Krajní mez tohoto zhoršení má podobu stavu, odkud není moţné zpětně dosáhnout alespoň přibliţně stavu původního.
Tento koncept se postupem času stal mnohem širším, objímajícím udrţitelnost v oblasti rekreace i turismu (HALL a PAGE, 2006).
Tyto poznatky byly následovány identifikací čtyř typů rekreační kapacity únosnosti, a to fyzickou, ekonomickou, ekologickou a sociální (HALL a PAGE, 2006).
Pojem fyzická kapacita únosnosti se primárně týká kvantitativních měření počtu lidí či uţití, které můţe místo podporovat. Jedná se tedy o plánovací koncept, který můţe působit jako omezení na vyuţití návštěvnosti pomocí uváţené limitace přístupů do místa (HALL a PAGE, 2006).
Pojetí ekonomické kapacity únosnosti je primárně spojeno s vícenásobným vyuţitím zdrojů. Podrobněji se jedná o kompatibilitu místa s širším managementem cílů pro dané místo (HALL a PAGE, 2006).
Termín ekologická kapacita únosnosti pojednává o maximální moţné míře turistického vyuţití ve smyslu počtu aktivit, které mohou být v lokalitě umístěny, aniţ by ekosystém utrpěl neakceptovatelné nebo nevratitelné zhoršení hodnot ţivotního prostředí (HALL a PAGE, 2006).
Poslední kategorií je sociální kapacita únosnosti, někdy téţ nazývána percentuální, psychologická či behaviorální. Tato kategorie kapacity únosnosti stanovuje maximální moţnou míru rekreačního vyuţití, aniţ by došlo k poklesu kvality rekreačních záţitků z pohledu účastníků rekreace. Základním principem obsaţeným v tomto přístupu, je schopnost jedinců či skupin tolerovat ostatní. Jinak řečeno mnoţství lidí, které můţe lokalita pojmout, dokud se poslední vlna návštěvníků nestane z pohledu většiny dříve příchozích nadbytečná, překáţející (HALL a PAGE, 2006).
Hlavní problém pro všechny typy kapacit únosnosti leţí v tom, co jednotlivci či skupiny povaţují za přijatelné změny. K ustanovení kapacity únosnosti je třeba dle Halla a Page (2006) postupovat podle následujících sedmi kroků.
specifikovat cíle a standarty managementu pro udrţení nebo dosaţení stavu určitého dědičného zdroje a obstarání jistého druhu záţitku (HALL a PAGE, 2006).
identifikovat aktuální stav vyuţívání pro definování period. Jedná se tedy o stanovení časovosti/sezónnosti jevu, tedy jestli se jedná o dny, týdny, měsíce, roky (HALL a PAGE, 2006).
stanovit identifikátory pro biofyzikální, socio-kulturní, psychologické a administrační komponenty (HALL a PAGE, 2006).
změřit aktuální stav všech indikátorů (HALL a PAGE, 2006).
identifikovat zjevné vztahy mezi stavem indikátoru a stupněm vyuţití (HALL a PAGE, 2006).
určit kapacitu únosnosti, jestli je převyšuje, stagnuje či nedosahuje stavu aktuální návštěvy/kontroly (HALL a PAGE, 2006).
implementovat řídící strategie k dosaţení dodrţování a prosazování konceptu kapacity únosnosti (HALL a PAGE, 2006).
Jako příklad aplikace konceptu kapacity únosnosti lze uvést „Angor, místo světového dědictví“ v Kambodţi (HALL a PAGE, 2006). Jednorázová kapacita návštěvníků byla stanovena od 300 do 500, s maximálním ročním limitem 500 000 návštěv, přičemţ se předpokládá, ţe toto místo turisté navštíví dvakrát během svého pobytu.
Nejlépe obhajitelná kapacita únosnosti reprezentována kompromisem mezi jednotlivými kapacitami pro kaţdý komponent. Například pokud byla biofyzikální kapacita únosnosti
stanovena na 50 návštěvníků denně, socio-kulturní kapacita na 100 návštěvníků denně, psychologická kapacita na 80 návštěvníků denně a administrační na 90 návštěvníků denně.
Za předpokladu, ţe kaţdý komponent má stejnou váhu, je celková kapacita únosnosti stanovena na 80 návštěvníků denně. Jedná se tedy o výpočet aritmetickým průměrem: (50 + 100 + 80 + 90) : 4 = 80. Nejčastějším scénářem však bývá ten, kdy je průměr ze všech komponent nahrazen stanovením normy podle necitlivějšího komponentu. V případě výše uvedeného příkladu by byl limit stanoven na 50 návštěvníků denně, podle biofyzikálního komponentu (HALL a PAGE, 2006).
Po zavedení kapacity únosnosti do určité oblasti je nezbytné nastavit kontrolní mechanismy, které budou návštěvnost monitorovat a v případě potřeby ji omezí. To lze celkem jednoduše, pokud je vymezená lokalita uzavřenější z hlediska mnoţství míst vstupů do ní, například skalní města, která disponují omezeným počtem míst, ze kterých je přístup do vnitřních oblastí skalních měst. Kaţdé takovéto místo je opatřeno branou. Obvykle bývá jedna brána určena pro vstup, kde se nachází i kasa, zbylé slouţí pro opuštění lokality.
Snadný monitoring vstupů je u zábavných center, jakým je například Babylon v Liberci či hradů, jakým jsou například Trosky. Všeobecně vzato je u antropogenních turistických cílů snadnější dohled nad návštěvností, neţ u naturálních. Spravovat přírodní park, který je ve své podstatě otevřenou lokalitou bez fyzických barier, jakými jsou zdi a ploty, lze z pohledu konceptu kapacity únosnosti mnohem hůře, nikoliv však nemoţně. Lze zavést zapůjčení čipových kartiček, které návštěvník dostane při vstupu po vyplnění základních personálií, upevní na viditelné místo a při opuštění lokality kartičku odevzdá. Terénní kontroloři pak mají jasný klíč k rozlišení, kdo má a kdo nemá povelení pro vstup do lokality a případného narušitele pokutují. Nutnost odevzdání karty na jiném stanovišti (které je taktéţ lokalizováno na okraji lokality) má tu výhodu, ţe je návštěvník nucen tohoto místa dosáhnout a v tomto místě oblast opustit, čímţ se zamezuje tomu, aby nedocházelo k opouštění oblasti mimo vyznačené stezky. Všeobecně vzato má zavedení tohoto konceptu význam v lokalitách, které netrpí nedostatkem návštěvníků, nicméně by se s tímto konceptem mělo pracovat i v oblastech, které se turisticky teprve rozvíjí nebo budou rozvíjeny, jelikoţ čím dříve se začne s monitorováním oblasti, tím lépe můţeme sledovat jejich vývoj a stanovit patřičně všechny regulativy spjaté s tímto konceptem.
3.6 ROS
Zkratka ROS znamená Recreation Opportunity Spectrum, neboli Spektrum rekreačních příleţitostí. Jedná se o koncepční rámec za účelem objasnění vztahu mezi rekreačními nastavením a zároveň aktivitami a záţitky. Je zaloţen na předpokladu, ţe kvalita je nejlépe zajištěna skrze zajištění různorodé sady příleţitostí. ROS poskytuje koncepční rámec pro uvaţování o tom, jak tvořit rozmanitost rekreačních záţitků, spíše neţ jen poskytovat standardní rekreační příleţitosti (HALL a PAGE, 2006).
ROS je vyvinut identifikováním spektra nastavení, aktivit a příleţitostí, které můţe daný region obsahovat a eliminovat výskyt situací, kdy je jedna část oblasti nadměrně vyuţívána a jiná naopak málo. Například národní park můţe obsahovat oblasti, které jsou snadno dostupné a vysoce rozvinuté, s velkou nabídkou sluţeb, stejně tak jako oblasti méně rozvinuté na periferii zájmu turistů. Informace týkající se kaţdého nastavení je zapsána v tabulkovém formátu, který prezentuje charakteristiky lokality, druhu prováděných činností a příleţitostí vedle sebe. Porovnání můţe být provedeno napříč místy za účelem určení, jaký druh hlavních příleţitostí se jeví k provedení a které příleţitosti mají nedostatečnou či nadměrnou nabídku ke specifickým aktivitám. Koncept ROS tudíţ můţe být velice uţitečný pří hodnocení a poté k přemísťování návštěvních záţitků nejvíce patřičné pro rekreaci nebo přírodní dědictví místa (HALL a PAGE, 2006).
Řídící faktory, které podle Halla a Page (2006) určují kategorizaci míst do rekreačních tříd, by měly zvaţovat následující aspekty:
1) přístupnost, tedy náročnost přístupu, systém přístupu (kvantita a kvalita silnic, ţeleznic, turistických stezek, cyklostezek, hipozstezek, vodních cest atd.) a prostředky přepravy (autobus, osobní vozidlo, motocykl atp.)
2) zdroje nerekreačního původu, tedy zdroje, které nejsou primárně spojeny s rekreací 3) místní vedení, jeho míra rozsahu, jeho znatelnost v prostoru, jeho komplexita a moţnosti 4) sociální interakce (pozitivní a negativní zpětné vazby)
5) přijatelnost dopadu návštěvnosti (jeho závaţnost a rozšíření) 6) usměrňování
Standardní rozsah rekreačních tříd ustanovených podle konceptu ROS je následující : developed (rozvinuté), semi-developed (polorozvinuté), semi-natural (polopřírodní) a natural (přírodní) (HALL a PAGE, 2006).
Pravděpodobně klíčový limit pro vyuţití konceptu ROS je důraz na jeho vlastní nastavení na úkor zohlednění typu návštěvníka (HALL a PAGE, 2006). Lze konstatovat, ţe zde dochází, byť ne účelově, k marginalizaci typologie návštěvníků.
3.7 LAC
LAC, neboli Limits of Acceptable Change (limity přijatelné změny), je konceptem vycházejícím z výše uvedeného konceptu kapacity únosnosti, jehoţ slabinou bylo stanovení, jaká změna stavu je přijatelná a která nikoliv. LAC, limit přijatelné změny, se snaţí, jak je patrné jiţ z názvu samotného, tuto mezeru vyplnit. Přechod z kapacity únosnosti na LAC znamenal posunutí se ze zaměření na vztahy mezi stupněm vyuţití a jeho dopadem na prostředí (ochrana prostředí zde hraje primární/dominantní roli) k identifikování ţádoucího stavu pro návštěvní aktivity a nástrojů pro zachování stavu lokality. V tomto přesunu sehrály svoji roli i myšlenky konceptu Spektra rekreačních příleţitostí, ROS, které se zaměřují na nejefektivnější turistické vyuţití místa (HALL a PAGE, 2006).
Lze tedy tvrdit, ţe oproti kapacitě únosnosti se LAC více zaměřuje na vyuţití lokality ve smyslu hledání hranice, kam aţ je moţno v tomto vyuţívání zajít. K tomu koncept disponuje sadou nástrojů řídících dopady vyuţívání území, přičemţ tyto nástroje implementuje do té doby, neţ dojde k překročení stanovených územních. Celý takovýto proces lze rozdělit do devíti kroků limitů (HALL a PAGE, 2006).
1) identifikace místní problematiky (záleţitosti, sporné otázky….) 2) definování a popsání druhů příleţitostí
3) výběr stavových ukazatelů
4) sepsání zdrojových a sociálních podmínek/kritérií 5) specifikace standardů pro ukazatele
6) identifikace rozvrţení alternativních druhů příleţitostí 7) identifikace řídících akcí pro kaţdou alternativu 8) vyhodnocení a výběr preferovaných moţností 9) zavedení postupů a sledování stavu
Zkušenosti z LAC ve světě jsou dle Halla a Page (2006, s. 151) takové, ţe se tento model povedlo úspěšně implementovat pouze v několika případech, a to zejména v rozsáhlých přírodních rezervacích Severní Ameriky, v menším mnoţství téţ Austrálie. Z toho vyplývá jen těţká implementace pro Liberecký kraj. Odůvodnění je následující. Kritika na adresu LAC se opírá o nedostatečné zaměření se na podporu za strany podnikatelů. Přitom zejména místní podnikatelé z turistického i mimo-turistického sektoru mohou provádět hodnotné vstupy do ţádoucího stavu lokality a obvykle tvoří ekonomický a politický pilíř podpory, tolik nezbytné pro tvůrčí a monitorovací procesy a z nich vzešlá rozhodnutí.
Důvod, proč je v tomto konceptu opomíjen podnikatelský přístup, je ten, ţe LAC byl vytvořen manaţery přírodních oblastí pro přírodní oblasti (HALL a PAGE, 2006). Kritiku LAC je moţno shrnout do třech následujících bodů.
1) První problém nastává s názvem samotným, kdy pouţití slova „limity“ evokuje u subjektů podnikatelské sféry něco, co omezuje růst podnikatelských aktivit a LAC ztrácí pro tyto subjekty přitaţlivost.
2) Poté se jedná o zaměření spíše na ţivotní prostředí a nedocenění průzkumu návštěvnického trhu či kulturních dopadů v lokalitě.
3) Nedostatečná kooperace při zahrnutí subjektů (např. podnikatelé) průmyslu cestovního ruchu a turistiky pro identifikaci ukazatelů a standardů, důleţitých pro subjekty samotné.
3.8 TOMM
The tourism optimisation management model je model na monitorování a ovlivňování návštěvníků a jejich vzorců chování. Model TOMM dle Halla a Page (2006) koncepčně směřuje k optimalizaci/usměrňování jednání návštěvníků, spíše neţ k limitaci jejich aktivit.
V zorném poli modelu TOMM není vztah mezi dědictvím lokality a návštěvníky, ale mezi udrţitelností dědictví a moţností provozovat ţivotaschopný cestovní ruch, včetně
zplnomocnění zainteresovaných subjektů (komunitní přístup při řešení otázek turismu a cestovního ruchu). Dále obsahuje ideu propojení průmyslu cestovního ruchu a místní komunity. Kromě environmentálních či záţitkových elementů se TOMM zaměřuje na charakteristiku turistického trhu, v jakém stavu se nachází zdejší průmysl cestovního ruchu a jak na tom jsou po socio-kulturní stránce místní komunity. Obecně lze říci, ţe TOMM je poměrně komplexní model, který je mimo jiné vnímavější vůči silám, které formují návštěvnost a následné dopady. Rovněţ je jeho přístup k organizaci podmínek cestovního ruchu rozvinutější, a to ve smyslu jeho komunitního přístupu, který nabádá k pořádání workshopů s širokou veřejností, provádění terénních face to face rozhovorů či zavádění měkkých (neimperativních) nástrojů do praxe.
4 Program rozvoje cestovního ruchu Libereckého kraje a koncepty geografie cestovního ruchu
Tento koncepční dokument slouţí jako pracovní rámec pro rozvoj cestovního ruchu na krajské úrovni. Jeho povaha koresponduje s potřebami řídících orgánů zabývajících se cestovním ruchem a turismem. Nicméně má tento dokument kromě svých silných stránek i několik slabých. Dokument se v úvodní fázi spíše jen odkazuje na jiné koncepční dokumenty, které jsou jiţ zaběhlé (např. Sektorový operační program cestovního ruchu a lázeňství), namísto toho, aby v sobě integroval podstatu řešené problematiky a vyvodil závěry, následně způsob implementace řešení pro Liberecký kraj, čímţ by se tento dokument stal soběstačným pří řešení otázek souvisejících s rozvojem cestovního ruchu a turismu. Dokument má spíše povrchní charakter, coţ ale lze očekávat vzhledem k jeho určení. Charakteristická je pro dokument popisná funkce, tedy „jak to je“ neţ „jak dosáhnout toho, jak by to mělo být“. Dále pomíjí některé důleţité faktory rozvoje cestovního ruchu, jakými jsou originalita, rozmanitost nabídky, sezónnost či bezpečnost, jejichţ opodstatnění při plánování je rozvedeno na předchozích stránkách.
Dále je zde absence konceptů geografie cestovního ruchu. Koncepty Kapacita únosnosti, LAC a další by našly uplatnění nejen v podkapitole o ochraně přírody, ale i například v kapitole 1.5 Financování rozvoje cestovního ruchu. Například 1. a 2. zóna národního parku spadá pod ochranu mnoha nařízení, která jsou limitní nejen pro návštěvníky (táboření, rozdělávání ohně, chození mimo stezky, sběr lesních plodů….) Zároveň musí správa parku provádět lesní práce (sázení stromků, oprava cest, krmelců, sběr odpadků….).
