ORGANIZACE TANEČNÍ SOUTĚŽE MISTROVSTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY

(1)

ORGANIZACE TANEČNÍ SOUTĚŽE MISTROVSTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY

Bakalářská práce

Studijní program: B7401 – Tělesná výchova a sport Studijní obor: 7401R003 – Rekreologie

Autor práce: Denisa Sýkorová

Vedoucí práce: Mgr. Pavlína Vrchovecká, Ph.D.

Liberec 2014

(2)

(3)

(4)

Prohlášení

Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elektronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

(5)

Poděkování

Touto cestou bych chtěla poděkovat vedoucí své bakalářské práce, Mgr. Pavlíně Vrchovecké, Ph. D., za její čas, trpělivost i péči, kterou mi věnovala během zpracování této práce.

Chtěla bych také poděkovat svým rodičům, kteří mě celou dobu mého studia psychicky podporovali.

(6)

Organizace taneční soutěže Mistrovství České republiky 2013

Denisa Sýkorová BP-2014 Vedoucí práce: Mgr. Pavlína Vrchovecká, Ph. D.

Anotace

Předmětem bakalářské práce je organizace taneční soutěže Mistrovství České republiky.

První část bakalářské práce je zaměřena na popis tance a tanečního stylu disco dance, popis základních pojmů z oblasti managementu a marketingu. V druhé části charakterizuji samotnou realizaci taneční soutěže Mistrovství České republiky 2013.

V závěrečné části bakalářské práce se zabývám vyhodnocením organizace soutěže a doporučuji změny do dalších ročníků.

Klíčová slova: tanec, realizace soutěže, moderní tanec.

The organization of the dance competition Championship Czech republic

Annotation

The goal of the thesis is the organization of dance competitions Championship of Czech Republic.

The first part of the thesis is concentrated on the description of dance and dance style disco dance, a description of the basic concepts of management and marketing.

The second part I characterize the actual implementation of dance competitions Championship Czech Republic 2013.

The final part of the thesis deals with the evaluation of the organization of the competition and recommends changes to next year.

Keywords: dance, realization of competition, modern dance.

(7)

5

Obsah

Úvod ... 10

1 Cíl práce ... 11

1.1 Dílčí cíle práce ... 11

2 Teoretická část ... 12

2.1 Tanec ... 12

2.2 Historie disco dance a jeho vývoj ... 13

2.2.1 Disco dance v dnešní době ... 14

2.2.2 Taneční organizace ... 15

2.2.2.1 International Dance Organization ... 15

2.2.2.2 Czech Dance Organization ... 15

2.3 Management ... 17

2.3.1 Sportovní management ... 17

2.3.2 Manažer ... 18

2.3.2.1 Sportovní manažer ... 18

2.3.2.2 Funkce manažera ... 19

2.3.2.3 Role manažera ... 20

2.4 Marketing ... 22

2.4.1 Role marketingu ve sportu ... 23

2.4.1.1 Reklama ve sportu ... 23

2.4.1.2 Sponzoring ve sportu ... 24

2.5 Strategický postup pro realizaci sportovní akce ... 26

3 Metodika práce ... 28

4 Praktická část ... 29

4.1 Technický předpis ... 30

4.1.1 Taneční kostým ... 31

4.1.2 Rozdělení věkových kategorií ... 33

4.1.3 Soutěžní disciplíny ... 34

4.1.3.1 Sólo ... 34

4.1.3.2 Duo ... 34

4.1.3.3 Malé skupiny ... 35

4.2 Povinnosti organizátora soutěže ... 36

4.2.1 Praktická část ... 36

(8)

6

4.2.1.1 Organizační tým ... 36

4.2.1.2 Taneční prostory ... 37

4.2.1.3 Hudba, zvukař, moderátor ... 39

4.2.1.4 Porota ... 40

4.2.1.4.1 Povinnosti porotce ... 41

4.2.1.4.2 Hodnocení porotců ... 41

4.3.1.5 Předávání cen ... 42

4.2.1.6 Zdravotník ... 43

4.2.1.7 Časový harmonogram ... 43

4.2.2 Ekonomická část ... 45

4.2.2.1 Rozpočet ... 45

4.2.2.2 Marketing a propagace soutěže ... 48

4.2.2.3 Sponzoři ... 49

4.3 Zhodnocení celé taneční soutěže ... 50

5 Závěr ... 52

6 Literatura ... 54

(9)

7

Seznam použitých zkratek

MČR Mistrovství České republiky

CDO Czech Dance Organization

IDO International Dance Organization

DVK Dětská věková kategorie

JVK Juniorská věková kategorie HVK Hlavní věková kategorie

(10)

8

Seznam obrázků

Obrázek 1 - Role manažera (Zdroj: Čáslavová, 2009) ... 20

Obrázek 2 - Role manažera (Zdroj: Čáslavová, 2009) ... 21

Obrázek 3 - Taneční kostým (Zdroj: autor) ... 32

Obrázek 4 - Skupiny organizačního týmu (Zdroj: Czech Dance Organization) ... 37

Obrázek 5 - Taneční plocha (Zdroj: autor) ... 39

Obrázek 6 - Logo CDO (Zdroj: Czech Dance Organization) ... 49

(11)

9

Seznam tabulek

Tabulka 1 - Časový harmonogram MČR 2013 1. část (Zdroj: Czech Dance

Organization) ... 44 Tabulka 2 - Časový harmonogram MČR 2013 2. část (Zdroj: Czech Dance

Organization) ... 45 Tabulka 3 - Rozpočet MČR 2013 (Zdroj: Czech Dance Organization)... 47

(12)

10

Úvod

Tanec je všeobecně znán jako prostředek pro vyjádření tanečníkových emocí, nálad a pocitů bez jediného mluveného slova. Jde o pohybovou aktivitu vytrvalostního charakteru, která je doprovázena hudbou různých žánrů. V České republice je toto sportovní odvětví stále více oblíbené, a to již od útlého věku. Důkazem jsou desítky tanečních skupin v dětské věkové kategorii, které se každoročně účastní okresních, krajských soutěží, dokonce i Mistrovství České republiky. A právě taneční soutěže přispívají k rozvoji moderního tance, kde mohou tanečníci porovnat a zlepšovat své pohybové schopnosti díky konkurenci, kterou vidí v ostatních tanečnících. V České republice se konají menší, regionální soutěže i velké celorepublikové, kde po jejich ukončení známe ty nejlepší, kteří si odnášejí titul Mistra České republiky v dané soutěžní disciplíně.

Tanci, konkrétně stylu disco dance v soutěžní kategorii sólo, duo a malé skupiny, se aktivně věnuji již sedmnáctým rokem. Osmým rokem působím jako vzdělávací lektor v taneční skupině Takt Liberec a byla jsem, jako jedna z organizátorů, u pořádání taneční soutěže Mistrovství České republiky 2013. Již tedy několikátým rokem se ocitám převážně v roli tanečníka a účastníka soutěže. Pouze jednou, jsem měla možnost, účastnit se organizace velké taneční soutěže u nás, a viděla jsem, že to není nic jednoduchého. Během svého studia na vysoké škole jsem také nabyla spoustu vědomostí týkající se oblasti managementu a marketingu, tyto vědomosti jsem chtěla zužitkovat a uvést ve své bakalářské práci. Proto jsem se rozhodla podrobně nahlédnout na stranu organizace takových soutěží. V rámci práce zanalyzujeme jednotlivé kroky, které jsou pro organizaci taneční soutěže nezbytné. Obsahem tedy bude organizace taneční soutěže Mistrovství České republiky 2013 v oblasti tanečního stylu disco dance.

Práce by měla sloužit jako návod k pořádání tanečních soutěžích pro každého, kdo by měl zájem tento druh akce uspořádat a pomoct mu při řešení nejrůznějších organizačních problémů.

(13)

11

1 Cíl práce

Cílem této bakalářské práce bylo popsat přípravu, realizaci a také vyhodnocení taneční soutěže Mistrovství České republiky 2013. Na základě zjištěných poznatků z celé realizace, navrhnout doporučení na zlepšení pro konání této soutěže do dalších let.

1.1 Dílčí cíle práce

Pro dosažení hlavního cíle této bakalářské práce byly vytyčeny tyto dílčí cíle:

 prostudovat technický předpis Czech Dance Organization,

 prostudovat povinnosti organizátora taneční soutěže,

 popsat metodický postup při realizace taneční soutěže,

 navrhnout doporučení pro praxi.

(14)

12

2 Teoretická část

2.1 Tanec

Pod pojmem tanec si můžeme představit společenskou pohybovou aktivitu, při které se vykonávají rytmické pohyby převážně za doprovodu hudby. Tanec je považován za druh umění, díky němuž může tanečník vyjádřit své emoce, nálady či pocity a tak rozvíjí svojí osobnost (Janeček, 2013).

Dále můžeme pojem tanec chápat jako pohybové vyjádření hudby, které nám pomocí různých tanečních technik, gest a mimik napomáhá znázornit kultivovaný pohyb do souladu s hudbou. V tanci jsou skryta různá sdělení a myšlenky, jež pomocí pohybové řeči tanečníků předává choreograf divákovi. Není však důležité pokaždé vkládat do tance nějakou myšlenku či nějaký děj. Dějový tanec má totiž obsahovat takové zákonitosti, které využívá literatura, jako je například zápletka, konflikt a rozuzlení. Jsou však i tance bez děje, které mají za úkol diváka pouze zaujmout a pobavit. Ale jsou i takové, zejména v divadle, kde mají za úkol dotvářet na scéně určitou atmosféru nebo protiváhu mluvených a zpívaných scén, jako je tomu v muzikálu. Cesty choreografa proto mohou být různé a záleží pouze na něm, kterou se vydá (Baláš, 2003).

Vznik tance se řadí do dob, kdy člověk tesal pouze kámen, lidé našli tak možnost, jak vyjádřit své pozitivní i negativní nálady a pocity. Dával průchod svému štěstí i žalu, zaháněl démony a prosil božstva o přízeň. Vytvořili si tak rituální obřady, díky nimž mohli uctívat významné události, jako jsou například oslavy na počest lovu, plodnosti, úmrtí či další významné události, které jsou vědecky dokázané z jeskynních maleb. Tančilo se ve skupinách, které byly rozděleny na muže a ženy, lidé byli pomalovaní, nosili masky a vyjadřovali své emoce různými pohyby a jako hudba jim sloužily lidská ústa, které používali na vytvoření zvuku¹.

Důležitost tance v životě lidských společenství byla zejména v raných kulturách prvořadná. Vycházíme-li ze skutečnosti, že tanec vznikl jako radostný, ale i depresivní projev vyrovnání nebo vystupňování vnitřního napětí lidského nitra, zjistíme, že se

1 Historie tance [online]. [cit. 2014-04-06]. Dostupné z: http://www.phatbeatz.cz/historie-tance

(15)

13

z něho stal v různých etapách lidstva významný činitel náboženský, politický, kulturní, společenský a v neposlední řadě i zábavný (Balaš, 2003).

Umění tance se charakterizuje do pěti základních složek, které se nazývají míra, paměť, rozdělení taneční plochy, vzdušnost a rozmanitost. Mírou rozumíme dokonalou shodu mezi tanečníkem a hudebním rytmem. Jednotlivé taneční pohyby musí přesně zapadat do tempa a dynamiky zvolené taneční hudby. Druhá složka nazvaná paměť, znázorňuje znalost tanečních kroků a cviků zvoleného tanečního stylu a schopnost tanečníky uvědomit si jejich vzájemnou návaznost či posloupnost. Další složkou umění tance je rozdělení taneční plochy. Tato složka vyjadřuje schopnost tanečníka přizpůsobovat velikosti tanečních kroků a pohybů s daným tanečním povrchem.

Předposlední složka vzdušnost neboli elevace se týká schopnosti tanečníka, které má vnést lehkost a vybalancování do zdvihů či různých akrobatických prvků. Rozmanitost je poslední tedy pátou složkou umění tance. Tuto složku lze chápat jako schopnost obměňovat taneční kroky a pohyby, tím se myslí změna dynamiky, tempa a velikost jednotlivých pohybů (Janeček, 2013).

2.2 Historie disco dance a jeho vývoj

Jako první se na umělecké scéně objevuje takzvaný Disco-funk, který plynule přešel z čistého funky, a to v 70. letech. Po těchto letech už se objevuje čistý styl disco dance, který se dostává do kluků, rádií a tím spouští také vlnu prvních tanečních kroků a pohybů. K největšímu rozkvětu tohoto tanečního stylu ovšem došlo po natočení tanečního filmu Horečka sobotní noci ( Saturday night fever), který udal jistý módní trend diskotékovému tanci. Hlavními hudebními představiteli, díky nimž se taneční styl disco rozmohl, jsou Bee Gees, Abba, Donna Sumer, Amanda Leer, ale i Michael Jackson. Dnes již známe disco jinak než jako v 70. letech, ale jeho podstata by měla být zachována. Nejznámější osobností disco dance je Tom Moulton, který položil základy mnohým krokům, díky nimž se disco stalo velmi vhodným stylem pro taneční choreografie².

2 Czech Dance Organization: Soutěžní a technická pravidla. [online]. [cit. 2014-04-07]. Dostupné z:

http://www.czechdance.org/index.php?option=com_content&view=article&id=1802:soutni-a-technicka- pravidla-formace-2014&catid=65:tiskove-zrpavy&Itemid=93

(16)

14

Vznik moderního tance se zařazuje na začátek 20. – 30. let 20. století.

Průkopníkem moderního tance byla Isadora Duncan, v té době nejvýraznější americká tanečnice a představitelka novodobého tance. Už od dětských let se věnovala klasickému tanci, ve kterém ráda vyzdvihávala svobodu těla a ducha a jejich vzájemnou harmonii. Vycházela z názoru, že by pohyby těla měly vyjadřovat vnitřní pocitové implusy. Ostře vystupovala proti školám klasického tance a propagovala rozvoj škol, kde by děti díky tanci poznávaly krásu estetických pohybů lidského těla. Její volná pohybová plastika se skládala z prvků chůze, běhu na pološpičkách, lehkých skoků, otáček a výrazových gest. Na začátku 20. Století hostovala po celé Evropě a byla velmi úspěšná a žádaná. Její přesvědčivý a strhující prožitek z pohybu měl velký emocionální dopad na diváky a zvýšil zájem po přirozeném pohybu (Baláš, 2003).

2.2.1 Disco dance v dnešní době

Velká odlišnost od předešlých módních vln se v disco dance projevuje tím, že se z tančíren vytratili zpěváci a živé orchestry. Pro taneční styl disco dance je charakteristický naprosto pravidelný až strojový rytmus se čtyřmi strojovými dobami v taktu. Období disca přineslo další mediální jev, a to videoklipy, které jdou všemi proudy populární hudby až do dnes. Tak jako předešlé vývojové etapy, ovlivnilo i disco výrazně oblast módy (Baláš, 2003).

Zásadou tance disco dance je rytmus, nebo-li tempo a patří mezi nejtěžší typy rytmických tanců. Pro svou muzikálnost, taneční variabilitu a originalitu si disco drží srdce dívek a chlapců již od 70. let až po současnost. Disco dance je energický, přesný a moderní tanec, při kterém je vyžadována dobrá fyzička, svalová kondice, rytmus a celková energie vložená do tance. Nejtypičtějšími pohyby pro tento styl jsou dynamické pohyby paží, které zdůrazňují pohyb těla, flexibilita těla, obraty v koordinaci s pohyby paží, trupu a hlavy, piruety a točky, výskoky, skoky a švihy, skluzy a různé variace na zemi, gymnastické prvky a jiné. V současné době je velice moderní mísit disco dance s takzvaným vogue dance, což je prvek převzatý ze stylů funky. Jedná se o dynamické pózy, postoje a uvolněné pohyby, které používají modelky při fotografování a „waacking dance“, který je specifický protáčením rukou v loktech nebo zápěstích, „cat walk“ a jinými prvky. Styl disco je také specifický svými kostýmy.

Aby pohyby správně vynikly, je potřeba mít kostýmy přiléhavé k tělu, blyštivé,

(17)

15

pestrobarevné a kreativní, zkrátka takové, aby podtrhly všechny potřebné detaily taneční sestavy³.

2.2.2 Taneční organizace

Organizací, které se zabývají nejrůznějšími tanečními styly, je na světě nespočetně. Taneční kroužky, školní kroužky, malé kluby, větší taneční centra či velké taneční organizace – ti všichni se podílí na zabavení a vyplnění volného času dětí a dospívajících lidí, což má pozitivní vliv na vytváření správných pohybových návyků, koordinaci těla, dýchacích návyků a také přispívá k prevenci proti nadváze či obezitě.

Mezi nejdůležitější organizace patří zejména International Dance Organization a pod ní spadající Czech Dance Organization.

2.2.2.1 International Dance Organization

International Dance Organization - dále jen IDO, je v současnosti největší taneční organizace na světě, která byla založena díky Morenovi Poliderimu. Taneční organizace IDO vznikla jako nezisková organizace, založená 18. září 1981 v Itálii.

Hlavním účelem organizace bylo poskytovat kontinentální a světové mistrovské soutěže pro amatérské i profesionální tanečníky ve všech tanečních disciplínách. IDO reprezentuje přes 90 národů z 6 kontinentů a více než 250 000 tanečníků na celém světě⁴.

2.2.2.2 Czech Dance Organization

Czech Dance Orgaznization, o. s. – dále jen CDO, je největší a nejpočetnější taneční organizací v České republice, která vznikla 27. listopadu 2007. V dnešní době má organizace přes 10 500 členů a 4 500 nečlenů. CDO je jedinou organizací, která může nominovat taneční jednotku na mezinárodní taneční soutěže. Z tohoto důvodu je

4 IDO [online]. [cit. 2014-03-28]. Dostupné z: http://www.ido-dance.com/ceis/webHomeIdo.doc

(18)

16

taneční liga pro její členy prestižní záležitostí a především možností, jak se utkat s mezinárodní konkurencí. Získat titul Mistra Evropy nebo dokonce Mistra světa v sólovém, párovém či ve skupinovém tanci je snem snad každého tanečníka. A díky CDO se mnozí členové pyšní těmito významnými tituly. Pro taneční kluby, které mají zájem o účast na Mistrovství České republiky či na některém z mezinárodních mistrovství, je tedy registrace u CDO nezbytná⁵.

5O nás [online]. [cit. 2014-03-28]. Dostupné z :http://www.czechdance.org/index.php?option=

com_content&view=category&layout=blog&id=144&Itemid=215

(19)

17

2.3 Management

Management se chápe jako proces soustavného plánování, organizování, vedení lidí a kontrolování, který míří k dosažení cílů organizace. Jedná se o proces, protože jde o uskupení následujících aktivit a úkolů, které jsou vzájemně propojené. Manažer má být uznáván ostatními členy organizace, na základě jejich očekávání, za kvalitní plnění svých úkolů a vnášení řádu do svých aktivit. Management lze chápat jako proces, zaměřený na dosažení cílů, což znamená, že úkoly a aktivity jsou odvozovány z cílů, stanovených členům organizace (Bělohlávek, 2006).

Pojem management lze též chápat jako soubor uspořádaných poznatků,ve většině případů ověřených praxí, které jsou zpracovány formou instrukcí pro jednání nebo jako principy. Management se opírá o teorie a metody z více vědních disciplín, jako jsou například ekonomie, matematika, psychologie, sociologie, statistiky a další.

Dále v sobě obsahuje prvky umění, které souvisí s individuálními schopnostmi manažerů, neboli jde o organizační schopnosti manažerů, umění jednat a komunikovat s lidmi, o vystupování, schopnost kvalifikovaného rozhodovaní a jiné (Veber, 2011).

Dle několika odborníků je management chápán jako umění, jiní odborníci zastávají názor, že jde o vědu. Ale jsou tu i tací, co jsou přesvědčeni, že jde o souhrn umění, citu, vědeckých poznatků a zkušeností. Jednodušeji řečeno, jde o „povídání“, jak

„vládnout“ lidem, jak dosahovat vytyčených cílů a úspěchů, aby „šéfem“ – manažerem, vedení lidé pracovali efektivněji či ekonomičtěji (Kubias, 2011).

2.3.1 Sportovní management

„Sportovní management jako způsob uceleného řízení tělovýchovných a sportovních, spolků, svazů, klubů, tělovýchovných jednot, družstev, které alespoň zčásti akcentují podnikatelsky orientované chování. Dále zde jde zcela bezvýhradně přímo o způsob řízení v podnikatelském sektoru výroby sportovního zboží či provozování placených tělovýchovných a sportovních služeb (Čáslavová, 2009, s. 18)“.

(20)

18

2.3.2 Manažer

„Manažeři odpovídají za plnění takových úkolů, které vyžadují řízení dalších členů organizace. V rozsahu a obtížnosti těchto úkolů, stejně jako v postavení manažerů v rámci organizace, jsou však velké rozdíly. Rozdíly v úrovni umožňují určení požadavků a dovedností, potřebných pro úspěšné plnění organizačních cílů na dané úrovni, a přitom motivují manažery k osobnímu rozvoji a sledování kariérové dráhy.

Manažeři se dělí podle svého postavení v organizaci na liniové (nižší), střední a vrcholové (Bělohlávek, 2006, s. 26)“.

Linioví manažeři nebo taky nižší manažeři se nacházejí na nižších úrovních manažerské hierarchie. Jejich hlavním úkolem je vedení zaměstnanců při plnění každodenních úkolů. Do této skupiny manažerů se řadí například mistři na výrobní jednotce, vrchní sestry v nemocnici a dispečeři v dopravě.

Střední manažeři dohlíží na řízeních liniových manažerů, popřípadě také řadových pracovníků organizace. Mezi jejich hlavní úkoly patří koordinace vykonávaných úkolů se záměrem dosažení organizačních cílů. Mezi střední manažeři se řadí stavbyvedoucí, vedoucí provozu, vedoucí odboru a další.

Vrcholoví manažeři jinak také top manažeři se řadí do nejmenší manažerské skupiny. Jejich hlavním úkolem je formulování organizační strategie, ale přitom musejí vykonávat i ostatní manažerské činnosti. Za vrcholové manažery se považují generální ředitelé, ředitelé divizí, odborní ředitelé a další (Bělohlávek, 2006).

2.3.2.1 Sportovní manažer

Za sportovní manažery se považují lidé, kteří vedou sportovní družstvo či jednotlivce ve vyšších soutěžích, specialisté, kteří jsou vyškolení pro přípravu sportovních akcí, jako jsou mistrovství světa a Evropy, příprava Olympijských her apod., specialisté pro uplatnění sportu ve volném čase lidí, také specialisté, kteří vnáší sport mezi zdravotně handicapované lidi atd. Tito manažeři působí na úrovni vedení sportovní činnosti. Dalším typem manažerů jsou členové výkonných sportovních a tělovýchovných svazů, vedoucí sportovních středisek řízených armádou a policií apod. Tito manažeři působí na úrovni řízení určitého sportovního spolku. Posledním typem sportovních manažerů, jsou manažeři v podnikatelském sektoru. Do této skupiny

(21)

19

manažerů patří pracovníci reklamních agentur a marketingových agentur pro TVS, vedoucí fitness, vedoucí výroby sportovního nářadí a náčiní apod (Čáslavová, 2009).

2.3.2.2 Funkce manažera

Pod manažerskými funkcemi (činnosti, aktivity) manažera si můžeme představit typické činnosti, které vykonává manažer při své práci. Základní klasifikace člení funkce manažera na plánování, organizování, vedení lidí a kontrolování.

Plánování řadíme jako první manažerskou funkci, které se zabývá stanovením a výběrem cílů, určení způsobů (činností) a prostředků potřebných k jejich dosažení.

Tvorba cílů je zejména záležitostí dialogu vrcholového vedení s představiteli nižších úrovní tak, aby se odstranily případné disproporce nebo rozpory a zjistila se reálná možnost jejich plnění. Plánování můžeme aplikovat pro všechny manažerské funkce a každý manažer by měl mít tuto funkci perfektně zvládnutou.

Druhá manažerská funkce vychází ze stanovených cílů organizace. Zahrnuje zřízení účelné organizační struktury pro lidi, kteří jsou v dané organizaci, neboli všechny úkoly a zdroje potřebné k dosažení cílů jsou přiděleny lidem, kteří jsou schopni je splnit nejlépe. Rozhodování se považuje za nejvýznamnější činnost, kterou manažeři v rámci managementu provádějí. Každý z nás se dnes a denně potýká s rozhodováním, pokud zvolíme chybné rozhodnutí, následky si odpykáváme sami, pokud ale chybné rozhodnutí zvolí manažer, může to mít neblahé následky na celou firmu (Veber, 2011).

Třetí manažerská funkce se nazývá vedení. Vedení lze chápat jako proces motivování, stimulování, usměrňování a ovlivňování lidí takovým způsobem, aby byli prospěšní organizaci a zároveň pomohli k dosažení všech stanovených cílů organizace.

Závěrečná funkce manažera je kontrolování, které zahrnuje porovnání plánovaných cílů s cíli dosaženými. Jedná se tedy o měření dosažených výsledků vzhledem k cílům, které nám pomáhá zjistit výskyt odchylek od plánů nebo standardů a zároveň pomoci k jejich odstranění. Fáze kontrolního procesu se dělí do několika základních skupin, kam se řadí získávání a výběr informací, ověření správnosti výchozích informací, kritické hodnocení všech kontrolovaných jevů a procesů, návrhy na opatření a zpětná vazba, tedy kontrola realizace navrhovaných opatření (Armstrong, Kotler, 1992).

(22)

20 2.3.2.3 Role manažera

Rolí manažera rozumíme soubor mnoha složitých úloh, funkcí a povinností.

Jejich přehled, členění podle kritérií, znalostí, dovedností, přístupů k práci a hodnot nalezneme v následujícím obrázku č. 1 (Čáslavová, 2009, s. 15).

Obrázek 1 - Role manažera (Zdroj: Čáslavová, 2009)

Role Znalosti Dovednosti Postoj Hodnoty

Analytik

Přehled o statických metodách, základy

ekonomie, logiky, psychologie, sociologie a vlastního

oboru

Sběr a analýza informací, odhad trendů na základě relevantních dat

Ochota zkoumat informace, pocit uspokojení z práce s

daty, grafy, empirickými údaji

Správná analýza užitečná pro rozhodování

Plánovač

Plánovací principy, plánovací techniky a

postupy

Převedení cílů do plánovacích programů, předvídání

možností pravděpodobnosti výsledků, vývoj plánu

v podmínkách omezených zdrojů, zpracování velkých čísel v realitě rozvoje společnosti (realizace

plánu)

Přání projektovat minulost a současnost

do budoucnosti, přání transportovat

filozofii do praxe

Plán jako směr aktivity, aplikace cílů

do konkrétního užití

Realizátor změn

Rozeznat jaké možnosti nastávají ve

společnosti, organizaci, ve skupině aj., zavádění

a prosazování změn

Iniciovat změny, podněcovat lidi ke

změnám, analýza potřeby z komplexního hlediska

řešení potřeb podniku

Přání samostatného převzetí odpovědnosti, přání

kooperovat a sdílet řešení s ostatními, vést je ke změnám

Řídící vztahy, systémové, organizační aj.

hodnoty, spolupráce s veřejností v konkurenčním

prostředí

Nositel zdrojů

Agendy a okruhy informací o zdrojích

Rozmisťování a vytváření síťě nositelů

zdrojů

Spolupracovat s partnery v distribuci a

na trhu racionální chování z hlediska

nákladovosti

Spolupráce s ostatními subjekty

(23)

21

Obrázek 2 - Role manažera (Zdroj: Čáslavová, 2009)

Role Znalosti Dovednosti Postoj Hodnoty

Komunikační partner

Principy a procesy komunikace, ovlivňování a přesvědčování lidí,

tvorba kanálů

Naslouchat, jasně hovořit „profesním jazykem", vstoupit do

komunikačních sítí

Ochota sdílet názory a pocity s ostatními,

důvěryhodnost (ochota důvěřovat)

Potřeba širokého porozumění

Vychovatel

Principy učení a vzdělávání, vyučovacích metod a

postupů, metod

„učení prací"

Vedení lidí v práce, identifikovat potřeby

lidi vzdělávat se, ukazovat na příkladech, co je potřebné, vytváření

příznivého klimatu pro podnikové

vzdělávání

Ochota učit a překonávat obtíže

vzděláním

Práce naskýtá příležitosti k učení, kultivace osobnosti

pracovníků

Řešitel problémů

Postupy řešení problémů, hledání a

identifikace problémů, technické analýzy a ohodnocení

variant řešení

Sběr analýza dat, tvorba variant

rozhodování, zohlednění vlivů působících na řešení

problémů

Problémy je třeba nacházet a překonávat

Hledání viny nepomáhá řešení problémů, nezaujatý,

problémově orientovaný přístup,

vše, co směřuje k optimálnímu řešení je

prospěšné Pomocník

druhých

Psychologie a sociologie

Vytvářet klima otevřenosti a

podpory

Přání otevřených vztahů mezi lidmi

Zdravé klima řešící konflikty a stimulující

k výkonnosti

Koordinátor

Systémů a procesů, vazeb části a celku, zásad komunikace, sdělování informací a

stanovení priorit

Znázornění a implementace nových

systémů a procesů, efektivní jednání vedení jednotlivců,

skupin a stanovení cílů

Systémový přístup k řízení

Část musí tvořit s celkem jeden

organismus

Tvůrce týmu Techniky výstavby a vývoje týmu

Vytváření týmů z individualit a skupin

Přání vytvořit efektivní tým lidí

vzájemně se podporujících

Respektování lidského potenciálu

Výkonný vedoucí

Plánování, organizace, kontrola,

praxe i teorie managementu, vedení

Jaké dostupné zdroje mají být efektivně

využity v řídicím procesu

Systematičnost v práci, nadšení pro nové cesty, způsoby a metody managementu

Zdroje musejí být využity pro naplnění

cílů

(24)

22

2.4 Marketing

Marketing byl charakterizován různými autory, různými definicemi. Všichni autoři se ale shodli na společném subjektu, tím je zákazník a uspokojení jeho přání a potřeb.

Marketing lze chápat jako proces řízení, jehož výsledkem je poznání, předvídání, ovlivňování a ve finální fázi uspokojení a přání zákazníků efektivním a výhodným způsobem zajišťujícím splnění cílů organizace (Dědková a Honzáková, 1998).

Dále lze marketing charakterizovat jako manažerský proces používaný firmou, jednotlivci či skupinami. Jeho cílem je naplňovat potřeby a přání implementující společnosti. Ty mohou představovat cokoli. Může jít o maximalizaci zisku, ačkoli cílem komerčních marketingových specialistů obvykle bývá dosažení prodejních cílů nebo tržního podílu. Dosahuje jich pomocí společenského procesu, jehož prostřednictvím uspokojují další jednotlivci a skupiny své potřeby a přání v procesu výroby a směny produktů a hodnot. To omezuje chování firmy, která musí pochopit přání a potřeby ostatních jednotlivců a skupin a změnit se tak, aby byla schopná vytvářet produkty a hodnoty, jež může směnit (Kotler, Armstrong, 1992).

Dle standardních definic je marketing soubor celé řady činností, jako je například nakupování, prodej, doprava, skladování, financování, převzetí rizika - velkoobchody, standardizace a roztřídění výrobků dle jejich kvality, zajištění informací o trhu - o konkurenci, o zákazníkovi a další.

Hlavním cílem marketingu je zjistit přání a potřeby zákazníků a ty poté uspokojit, co nejlépe než konkurenční podniky. Dalším cílem marketingu je zajistit podniku dlouhodobý odbyt výrobků a služeb a tím zabezpečit úspěšnost jeho činnosti, která musí být založena na spokojenosti zákazníků. Mezi další cíle marketingu patří splnění cílů organizace, zejména dosažení zisku, zaujmout místo na trhu, vytvoření zpětné vazby mezi zákazníkem a společností, dostat se do podvědomí zákazníků, vytvoření image podniku, zabezpečit dostatek prostředků pro další rozvoj, spokojenost vlastních zaměstnanců, vlastníků a akcionářů a další.

Marketingové cíle popisují, kam se má společnost dostat, neboli popisují její požadovaný budoucí stav a jejich dosažení zajišťuje zdravý růst a prosperitu podniku (Dědková a Honzáková, 1998).

(25)

23

2.4.1 Role marketingu ve sportu

Význam a uplatnění marketingu v oblasti sportu během posledních deseti let je evidentní a stále výraznější. Použití marketingu je charakterizováno zejména u organizací, které produkují sportovní zboží jako je sportovní obuv a textilní výrobky pro sport, tak marketingové agentury, které zpracovávají a vyhodnocují sponzorské projekty pro firmy podporující sport nebo propagující sportovní osobnosti, ale i samotné sportovní organizace. Hlavním důvodem proč se sportovní organizace zabývají marketingem, je poskytování finančních zdrojů pro provozování sportovních aktivit.

Výrazné uplatnění marketingu se svými nástroji v oblasti sportu si začínají uvědomovat obchodní společnosti i neziskové organizace tím, že zákazníci mohou přispět ke kladnému rozvoji jejich sportovní organizace či obchodní organizace ve sportu (Čáslavová, 2009).

Základní rozdělení sportovního marketingu se uvádí podle literatury do dvou velkých skupin a to „sport v marketingu“ a „marketing ve sportu“. Sport v marketingu zahrnuje firmy, které nemusejí mít nic společného se sportem, ale využívají danou sportovní činnost či sportovce ke svému zviditelnění, jiným slovem řečeno reklama.

Marketing ve sportu můžeme chápat jako sportovní organizace, tělovýchovné jednoty a sportovce, kteří osobně spolupracují s různými firmami a využívají marketingu k získání finančních nebo jiných prostředků na své sportovní činnosti (Novotný, 2010).

2.4.1.1 Reklama ve sportu

Reklamou rozumíme placenou formu neosobní prezentace výrobků, služeb nebo myšlenek určité firmy, instituce či jiné organizace na základě komunikačních médií.

Díky základním komunikačním médiím, jako je televize, rozhlas, denní tisk, časopis, plakáty a film, můžeme využívat reklamu v oblasti tělesné výchovy a sportu (Čáslavová, 2009).

Pojem sportovní reklama se vztahuje reklamě, která využívá komunikační média z oblasti sportu. Ve sportovním odvětví rozlišujeme několik druhů sportovních reklam, mezi které patří reklama na dresech a sportovních oděvech, reklama na startovacích číslech, reklama na mantinelu (pásu), reklama na sportovním nářadí a náčiní a reklama na výsledkových tabulích.

(26)

24

Reklama na dresech a sportovních oblečení je považována za nejvyšší stupeň seznámení zákazníka s produktem dané společnosti. Způsob znázornění reklamy je v podobě textu, motivu nebo loga sponzorské společnosti. Dle působení na zákazníka se považuje tento druh reklamy za dlouhodobý, protože závodníci jsou oblečeni ve sportovních dresech a oděvech během tréninků, zápasů, exhibicích, při interview a dalších akcí.

Reklama na startovacích číslech záleží pouze na pořadateli závodu. Tento druh sportovní reklamy je považován za krátkodobý, jelikož způsob prezentace je viditelný pouze v televizním přenosu nebo v přímém kontaktu se sportovcem.

Reklama na mantinelu (pásu) se znázorňuje textem, logem společnosti nebo také grafickými reklamami, které jsou na mantinelech pohyblivé. Způsob znázornění této reklamy působí na zákazníka především při přímém přenosu, ale záleží na správném úhlu kamery, velikosti reklamy a i na image značky.

Reklama na sportovním nářadí a náčiní působí na zákazníka především při úspěchu sportovce. Způsob prezentace této reklamy je dán organizátory sportovní akce, ale záleží i na velkosti a typu nářadí a náčiní.

Posledním druhem sportovní reklamy je reklama na výsledkových tabulích.

Tento druh reklamy je zviditelněn na multifunkčních tabulích, kde se uvádějí především loga sportovních klubů.

Dále jsou využívány na sportovištích i jednotlivé reklamní panely a reklamní transparenty. Jednotlivé reklamní panely využívá Česká republika na fotbalových utkáních. Příkladem je AC Sparta Praha, která má na hřišti umístěn reklamní panel generálního partnera firmy Generali. Reklamní transparenty různých firem se vyskytují například v tenisu, cyklistických a atletických závodech. Jako příklad nám může posloužit transparent banky Credit Lyonnais, generálního sponzora Tour de France (Čáslavová, 2009).

2.4.1.2 Sponzoring ve sportu

Sponzoring neboli sponzorování lze považovat za významný prostředek k zabezpečení finančních zdrojů tělovýchovných, sportovních a turistických organizací, spolků a klubů, v neposlední řadě i jednotlivců. Za sponzorství lze považovat finanční

(27)

25

prostředky, věcné dary a i služby osobám či organizacím, na jejichž základě vzniká vztah mezi sponzorovaným a sponzorem.

Podle Čáslavové (2009) se dělí sponzorování na sponzoring jednotlivých sportovců, sportovních týmů, sportovních akcí a sponzoring sportovních klubů.

Sponzorování jednotlivých sportovců se nejvíce využívá u vrcholového sportu.

Na základě sepsání sponzorské smlouvy, sportovec vedle finanční podpory dostává i materiální pomoc ve formě sportovního oblečení s logem sponzora, náčiní, reklamní pomůcky a další potřebné věci k danému sportovnímu odvětví. Sponzor má práva provádět reklamu vyobrazením sportovce na svých produktech nebo jiná opatření na podporu prodeje, jako je například autogramiáda.

Druhou možností je sponzorování sportovních týmů. Tento typ sponzoringu je využíván na celý tým a především u kolektivního sportu. Sponzor poskytuje jednak finanční prostředky, ale i sportovní vybavení, ubytovací služby a i například zajištění dopravy. Sponzorovaný tým uvádí logo sponzora na týmovém oblečení, reklamu prostřednictvím inzerátu a opatření na podporu prodeje apod.

Třetím typem je sponzorování sportovních akcí, které je velmi významné pro sport. Sponzor u této možnosti sponzoringu hradí veškeré náklady spojené s pořádáním akce, mezi které patří pronájem prostor místa konání akce či například propagace akce.

Jako protislužbu lze nabídnout sponzorovi plejáda reklamních možností od programového sešitu, vstupenek, reklamy o přestávkách až po uvádění titulu „hlavního sponzora“ akce. Návrhy všech protivýkonů ze strany uchazeče o sponzorování bývají obvykle konkretizovány a doloženy v tzv. „sponzorských balíčcích“, které jsou písemně dokumentovány a doloženy určitou cenou.

Čtvrtou a zároveň poslední možností je sponzorování sportovních klubů či institucí. Nabízí nejširší možnosti z hlediska činností, které lze nabídnout sponzorovi.

Tím, že např. sportovní klub disponuje jak sportovci, sportovními družstvy, svými profesionálními odděleními, pořádá sportovní akce atd., jde šířka nabízených protivýkonů do velkého rozmezí. V první řadě může klub nabídnout produkty, které vznikají prostřednictvím jeho sportovní činnosti. Dále pak je třeba vyjasnit, jaké má další nabídky, které se nevztahují přímo ke sportu – např. zprostředkovatelské a ubytovací služby (Čáslavová, 2009).

(28)

26

Pokud se podařilo získat vhodného sponzora, nastane finální fáze neboli podpis sponzorské smlouvy. Jako každá smlouva, tak i sponzorská smlouva má určitou obsahovou i formální strukturu, ale také podstatné náležitosti. Ze smlouvy vyplývají oboustranné povinnosti, jak ze strany sponzorovaného, tak i ze strany sponzora.

Sponzorská smlouva musí obsahovat tyto části:

 název a účel,

 majitelé práv,

 podpis výkonů akce,

 druh sponzorování (titul oficiální sponzor a hlavní sponzor, dílčí sponzor),

 katalog reklamních možností (reklama na pásu, vlaječkách, sportovním oděvu, plakáty, programové sešity, vstupenky),

 sestavení celkového balíčku reklamních možností,

 regulace využívání jména spolku pro vlastní reklamní opatření sponzora,

 řízení exkluzivních akcí v hlavním sponzorování,

 počet, druh a reklamní možnosti dílčích sponzorů,

 stanovení odměn,

 doba splatnosti smlouvy (Čáslavová, 2004).

2.5 Strategický postup pro realizaci sportovní akce

Pod pojmem strategický postup si můžeme představit soubor deseti navzájem navazujících etap, podle nichž se může orientovat každý organizátor tělovýchovných a sportovních akcí. Ke každé etapě se váže jedna kontrolní otázka, na kterou by si měl organizátor při konání akce odpovědět.

První etapou je rozbor současného stavu, který umožní organizátorovi rozhodnout o cíli akce a cestě, která k němu vede, volbě prostředků a nástrojů k jeho uskutečnění. Pokud je předem pevně zadán cíl, tato etapa odhalí, zda je v silách organizátora akci uskutečnit.

Následuje etapa budoucího prostředí. Tato etapa se zabývá vypořádáním rizik, která akce skrývá a je vždy na organizátorovi akce minimalizovat skrytá rizika nebo eventuálně počítat s hmotnými nebo časovými rezervami.

(29)

27

Na tuto etapu následuje etapa naší současné možnosti. V této etapě postupu je předmětem reálné zhodnocení možností a nedostatků, jen tak lze předurčit stupeň úspěšnosti.

Po této etapě je na organizátorovi vymezit možné směry. Organizátor může určit i několik cílů, o kterých později rozhodne na základě předchozích etap. Některé cíle však mohou vyžadovat i různé směry jejich dosažení, někdy jsou naprosto protichůdné.

Na základě předchozí etapy můžeme stanovit cíle, jejich strukturu, hierarchii či optimalizaci.

Šestá etapa se týká možných přístupových cest. Před uskutečněním akce, musíme zvážit všechny strategické varianty na základě všech hledisek, protože u mnoho akcí lze dosáhnout cíle mnoha variantami.

Následuje zvolení cest strategie. Na základě zhodnocení účinků a důsledků různých strategií vybereme tu, která je celkově nejvýhodnější.

Osmá etapa se týká programu akce. Pokud si organizátor zvolil cíle i strategii jejich realizace, může se zabývat detaily plánu činností z hlediska co nejlepšího výsledku. Tato etapa zahrnuje rozdělení rolí jednotlivým účastníkům, stanovuje plán akcí, časový harmonogram, termín a způsob kontroly.

Předposlední etapa se zabývá rozpočtem celé akce. V návaznosti na předchozí etapu je nutné stanovit rozpočet příjmů a výdajů celé akce. Na straně příjmů uvádíme typy finančních zdrojů a jejich výši, do této strany řadíme například vstupné, poplatky účastníků, dotace a dary od firem. Strana výdajů vyjadřuje druhy výdajů a jejich výši účelově podle všech činností sportovní akce.

Následuje závěrečná etapa a tím myslíme přehled a kontrolu. Aby nedocházelo ke zbytečným kolizím, zpožděním celé akce či ke zbytečným nákladům, je třeba kontrolovat průběh akce a ve vhodný okamžik učinit zásah, který by eliminoval či minimalizoval výkyvy (Čáslavová, 2009).

(30)

28

3 Metodika práce

Při tvorbě této bakalářské práce jsme postupovali na základě vlastní zkušenosti s realizací a organizací taneční soutěže Mistrovství České republiky 2013.

Metodou získávání informací byly především neřízené rozhovory se samotnými organizátory předešlých tanečních akcí. V rámci sběru informací a dat o organizaci tanečních soutěží jsme měli možnost nahlédnout do technických a soutěžních pravidel Czech Dance Organization, kterými se organizátor, vedoucí tanečních souborů a tanečník musí řídit během konání taneční soutěže. Další informace nám podala viceprezidentka Czech Dance Organization pro Liberecký kraj, která nám podrobně vysvětlila, jak probíhá výběrové řízení na organizátora taneční soutěže.

(31)

29

4 Praktická část

Tato kapitola se zabývá podrobným postupem, jak zrealizovat taneční soutěž.

Organizátorem pořádající taneční soutěž se může se stát každý, kdo je řádným členem taneční organizace Czech Dance Organization (dále jen CDO). Každý organizátor projde výběrovým řízením na pořadatele taneční soutěže, kde podá přihlášku žadatele, metodický pokyn a termín uskutečnění soutěže. Přihláška žadatele je vyhotovena jak v písemné, tak v elektronické podobě, která musí být doložena povinnými přílohami. Jedná se o kopie rezervace pronájmu prostor na uvedený termín, kopie dokladu o zaplacení kauce (poplatku) za organizaci soutěže a projekt taneční soutěže dle vlastního návrhu s referencemi žadatele, dodavatele světelné a ozvučovací techniky. Poplatek soutěže neboli kauce je finanční částka, kterou zaplatí organizátor taneční soutěže již při podání přihlášky žadatele soutěže. Pokud organizátorovi ve výběrovém řízení bude zamítnuta přihláška, kauce mu bude zpětně vrácena na bankovní účet.

Na základě výběrového řízení a usnesení Prezídia CDO je zvolen organizátor taneční soutěže, který podepíše smlouvu s taneční organizací a zorganizuje soutěž dle platných soutěžních a technických pravidel CDO.

Mezi prvotní povinností organizátora soutěže je potvrzení pronajatých prostor majiteli pronajímaného objektu. Dále je nutno v co nejkratší dobu zpracovat propozice taneční soutěže spolu s propagačními materiály a rozeslat je taneční organizaci CDO, která vyvěsí tyto zpracované materiály na internetových stránkách a rozpošle je elektronickou poštou všem vedoucím tanečních klubů. Na základě propozic soutěže se elektronickou poštou přihlašují všechny soutěžní jednotky, které chtějí v den konání akce soutěžit. Přihlásit se můžou všechny soutěžní jednotky tři týdny před zahájením taneční soutěže, kdy za každou soutěžní disciplíny, ve které jsou přihlášeni, platí startovné v hodnotě 100,-Kč v místě konání taneční akce. Přihlášení do taneční soutěže se uzavírá vždy týden před zahájením taneční soutěže.

Na základě počtu přihlášených soutěžních jednotek do dané soutěžní disciplíny, je na organizátorovi sestavit časový harmonogram soutěže. Organizátor musí brát v potaz, že někteří tanečníci soutěží v několika soutěžních disciplínách, proto je nutno

(32)

30

sled soutěžních disciplín uspořádat tak, aby se tanečníci mohli připravit na jinou disciplínu.

Nejdůležitější činností organizátora taneční soutěže je zajištění personálních pracovníků minimálně měsíc před zahájením taneční soutěže. Jedná se o organizační tým, zvukaře a moderátora, zajištění odborné poroty a v neposlední řadě i zdravotníka.

Při pořádání sportovních závodů či soutěží jsou důležitým článkem pro organizátora sponzoři. V tanečních soutěžích pořádaných pod taneční organizací CDO jsou sponzoři, která spolupracují s CDO již řadu let, zajištěni a další sponzoři jsou v kompetenci organizátora taneční soutěže.

Dalším bodem je samotná realizace taneční soutěže, kdy organizátor dohlíží na průběh a správný chod celé soutěže. Pokud se objeví nedostatky, vždy se soutěžící a vedoucí souborů obrací na organizátora, který se snaží nedostatky odstranit okamžitě a nenápadně, stranou od diváků a soutěžících.

Na závěr tanečních soutěží organizátor zajistí úklid a navrácení prostor do původního stavu. Poslední povinností pořádajícího organizátora soutěže je zhodnocení celé taneční akce, fotodokumentace nejen pro mediální partnery, ale i pro diváky a tanečníky, zveřejnění výsledkových listin na internetových stránkách CDO a zaslání výsledků vedoucím tanečních klubů.

4.1 Technický předpis

Pod pojmem technický předpis si můžeme představit soubor dohod, pravidel a předpisů, kterými se musí tanečník, vedoucí tanečních souborů a také organizátor tanečních soutěží řídit během konání taneční soutěže. Tyto technické předpisy z oblasti tanečního sportu se nazývají propozice taneční soutěže (viz příloha č. 4 a příloha č. 5), které se skládají ze sedmi základních částí. První částí propozic taneční soutěže jsou uvedeny základní údaje o soutěži, ve které se vždy uvádí název taneční soutěže, CDO kód akce, druh taneční soutěže, datum konání a místo konání akce, soutěžní disciplíny, oficiální nominační listy, kvalifikační kola a metodický pokyn k přihlašování na MČR.

Druhá část propozic soutěže se nazývá personální obsazení soutěže. Do této části spadají informace o organizátorovi soutěže, zástupce organizátora, telefonní kontakt, emailová adresa, vedoucí soutěže, moderátor, sčitatel soutěže, předseda poroty a odborná porota. Třetí částí jsou technické podmínky, kam se řadí diplomy, medaile,

(33)

31

poháry, druh taneční plochy, barva taneční plochy, světelné zajištění a zvuk. Další částí je vstupné, kde se uvádí základní vstupné, snížené vstupné a vstupné zdarma. Pátá část propozic soutěže se týká časového harmonogramu soutěže, kde se uvádí pouze předběžné časy při pořádání soutěže. Jedná se o otevření místa konání soutěže, neorganizované prostorové zkoušky, odmazávání zaprezentovaných soutěžních jednotek, které nebudou v den konání soutěže startovat, porada odborné poroty, porada vedoucích tanečních kolektivů, přepokládané zahájení soutěží kvalifikačních kol, předpokládané zahájení soutěže MČR, ukončení soutěžních disciplín a vyhlášení výsledků věkové kategorie mini a DVK, následně ukončení soutěžních disciplín a vyhlášení výsledků věkové kategorie JVK a HVK. Předposlední částí propozic jsou přihlášky a přihlášení se na soutěž. V této části jsou nejdůležitější termíny pro přihlášení a ukončení prezentace, platba startovného a výše startovného. Závěrečnou částí propozic soutěže jsou doplňkové informace, které musí vždycky schválit předseda odborné poroty, také datum zveřejnění propozic a číslo smlouvy o spolupráci. Dále se zmíníme podrobněji jen o některých z nich.

4.1.1 Taneční kostým

Taneční kostým je důležitou součástí každého tanečníka, podtrhuje jeho taneční choreografii a celkový vzhled tanečníka. Dle pravidel Czech Dance Organiazation⁶ musí být kostým vkusný, efektní, nepříliš odhalený a odpovídat věkovému zařazení tanečníka. Při nedodržení tohoto pravidla může předseda poroty, se souhlasem odborné poroty, udělit napomenutí popřípadě udělit diskvalifikaci. V začátcích při pořádání soutěží v tanečním stylu disco dance se používaly velice lesklé látky s různorodými blýskavými částečkami. Postupem času se na taneční scéně objevil latex, který také přidal na lesku v kombinaci se třpytivými látkami, ale zároveň i pocení těl tanečníků.

V dnešní době jsou charakteristickým prvkem kostýmu legíny s hojným zdobením, které se inspirují nynějšími módními trendy, jako jsou například krajky, zvířecí vzory, kamínkové ornamenty, kovové druky a jiné. Dalším typickým znakem dnešních kostýmů jsou honosně zdobené kamínkové čelenky a krátké topy s obrovskými ramenními vycpávkami. Čím více se kostým leskne a třpytí, tím vypadají taneční prvky

http://www.czechdance.org/index.php?option=com_content&view=article&id=1802:soutni-a- technicka-pravidla-formace-2014&catid=65:tiskove-zrpavy&Itemid=93

(34)

32

efektivněji. Taneční kostýmy by měly být něčím originální, osobité a zároveň přizpůsobené k fyzickým proporcím tanečníka. Každý tanečník se může řídit svým vkusem, ale zároveň musí dodržovat daná pravidla. Nedílnou součástí kostýmu je i líčení a úprava vlasů. Jak taneční kostým, tak i líčení musí odpovídat věkovému zařazení tanečníka. Líčení soutěžních tanečníků je výraznější než na běžné denní používání, oči jsou zvýrazněné třpytkami většinou v barvě kostýmu. Jedním z typických účesů, které se používají na soutěžích, je vyčesaný drdol nebo culík s vyžehlenými, nakrepovanými nebo natočenými vlasy do loken. Ke konečné úpravě vlasů se přidává doplněk v podobě ozdobných gumiček, kamínkových sponek, barevných třpytek, kytiček či další různé vlasové aplikace opět sladěné s barvou kostýmu.

Obrázek 3 - Taneční kostým (Zdroj: autor)

(35)

33

4.1.2 Rozdělení věkových kategorií

Jako v každém sportovním odvětví, tak i v tanečním odvětví se rozdělují disciplíny dle věkových kategorií. Podle soutěžního řádu Czech Dance Organization se rozdělují věkové kategorie do čtyř základních výkonnostních kategorií a to mini, dětská věková kategorie, juniorská věková kategorie a hlavní věková kategorie.

V kategorii mini soutěží ti nejmladší, kteří v kalendářním roce konání soutěže dovrší maximálně 8 let věku. Tato věková kategorie bývá na soutěžích u hodnocení porotců nejvíce zohledňována, právě kvůli věku soutěžního tanečníka.

Další soutěžní kategorií je dětská věková kategorie (dále jen DVK). V této věkové kategorii soutěží tanečníci, kteří v kalendářním roce konání soutěže dovrší maximálně 11 let věku.

Jednou z nejpočetnějších věkových kategorií, které mají největší počet soutěžních jednotek, je juniorská věková kategorie (dále jen JVK). V JVK mohou soutěžit tanečníci, kteří v kalendářním roce konání soutěže dovrší minimálně 12 let a maximálně 15 let věku.

Poslední a nejstarší věkovou kategorií na tanečních soutěží je hlavní věková kategorie (dále jen HVK). Do této kategorie spadají soutěžní jednotky, které v kalendářním roce konání soutěže dovrší minimálně 16 let věku.

Tanečníci se vždy musí řídit, při přihlašování soutěžních jednotek do taneční soutěže, pravidlem o rozdělení věkových kategorií. Například pokud tanečník spadá svým věkem do soutěžní kategorie DVK, musí soutěžit jen v této v této věkové kategorii. Výjimku tvoří ti tanečníci, kteří soutěží v taneční kategorii duo. Pokud tanečníci nespadají do stejné věkové kategorie, vždy se zařadí do věkové kategorie staršího spolutanečníka.⁷

(36)

34

4.1.3 Soutěžní disciplíny

Jak na ligových a extraligových soutěžích, tak i na tanečních soutěžích Mistrovství České republiky se soutěží v tanečních disciplínách sólo, duo a malé formace v soutěžních kategoriích mini, dětské, juniorské a hlavní věkové kategorii.

4.1.3.1 Sólo

V této soutěžní disciplíně soutěží každý tanečník sám za sebe. Soutěží s nacvičenou choreografií, kterou mu sestaví a společně s ním natrénuje trenér nebo si ji vymyslí sám tanečník. Odborná porota hodnotí provedení a kvalitu daných tanečních kroků, akrobatické prvky a v neposlední řadě i originalitu sestavy. Součástí hodnocení je umělecký dojem, neboli kontakt s publikem, celkový taneční projev a mimický výraz obličeje sólového tanečníka. Vysoce je i ceněna schopnost prožitku a přenesení emocí na diváka. V potaz se bere i rozlišení mezi mužskou a ženskou choreografii, která by měla být patrná už a první pohled. Soutěžní sólo vystoupení trvá jednu minutu, po tuto dobu se snaží tanečník zaujmout porotu co nejvíce a předvést jim, co nejlepší taneční výkon. V jednom soutěžním kole se vždy tančí dvě sólové minuty, mezi dvěma minutami je vždy čas, přibližně jednu až dvě minuty, na oddychnutí a načerpání sil.

4.1.3.2 Duo

V taneční disciplíně duo se tančí vždy v párech. Tyto páry můžou být smíšené (dívka a chlapec) nebo páry stejného pohlaví (dvě dívky nebo dva chlapci). Základem této soutěžní disciplíně je synchronizovaný pohyb, neboli sjednocení technické úrovně tanečníků a také jejich fyzického vzhledu obou tanečníků. Důležité jsou pulzující, koordinované a ostré pohyby opepřené originalitou. V této disciplíně se především hodnotí zakomponování párových figur do taneční sestavy, udržení rytmu je samozřejmostí, stínové postavení, zrcadlové pozice, různé proplétání rukou, kánon, pózy, akrobacie, práce s tanečním prostorem, synchronizace párových pohybů a také náročnost taneční choreografie. Stejně jako u sólové disciplíny, tak i v disciplíně duo

(37)

35

probíhá soutěžní vystoupení jednu minu tu a tančí se dvě soutěžní vystoupení v každém postupovém kole

4.1.3.3 Malé skupiny

V malých skupinách soutěží maximálně sedm tanečníků a minimální počet jsou čtyři tanečníci. Porotce hodnotí vyjádření charakteru tanečního stylu disco dance v souladu s hudební předlohou. U této kategorie se hodnotí synchronizace pohybů, zvládnutí technik, využití postupového tancování, náročnost a různorodost, změny tvarů, akrobatické prvky ve více lidech, originalita a kvalita taneční choreografie.

Choreografická kresba je nápaditější vhledem k vyššímu počtu tanečníků, můžou se tvořit tvary řadové, čtvercové, trojúhelníkové, asymetrické obrazce, využití sólisty, dvojice či trojice. Také se kladně hodnotí maximální využití prostoru taneční plochy.

Oproti disciplínám sólo a duo, soutěžní vystoupení malé skupiny u juniorské a hlavní kategorie trvá dvě minuty a u věkové kategorie mini a děti trvá soutěžní vystoupení minutu a třicet vteřin⁸.

U všech soutěžních disciplín se stará o hudbu zvukař, který pouští skladby příslušné délky dle soutěžní disciplíny na hudební aparatuře. Živá hudba není povolena na základě pravidel Czech Dance Organization. Povinností organizátora soutěže je zajistit hudební skladby vhodné příslušné věkové kategorii, například u dětské věkové kategorie volíme veselé písničky, které mají jednoduchý rytmus. U juniorské a hlavní věkové kategorie můžeme volit náročnější skladby se složitějším rytmem. Hudební skladba může zaznít, bez omezení, několikrát v průběhu celé taneční soutěže.

(38)

36

4.2 Povinnosti organizátora soutěže

4.2.1 Praktická část

Dalšími důležitými povinnostmi organizátora je zajistit organizační tým, který se stará o chod celé soutěže, zajistit místo konání taneční soutěže, dále také zajistit zvukaře a moderátora, odbornou porotu a zdravotníka, sestavit a vyvěsit na internetové stránky časový harmonogram soutěže, v neposlední řadě zajistit propagaci samotné taneční soutěže a také sponzory.

Organizátor taneční soutěže je povinen ocenit každou soutěžní jednotku, která se umístila ve finále Mistrovství České republiky, diplomem a dále 1. – 3. místo medailemi a pohárem nebo trofejí. Další ocenění, jako jsou věcné ceny, dárkové poukazy na taneční workshopy nebo památeční dárek v podobě fotografie, jsou plně v kompetenci organizátora celé akce.

4.2.1.1 Organizační tým

Na každé taneční soutěži je jedním z nejdůležitějších článků organizační tým, který se stará o bezproblémový chod soutěže. Zastoupení na Mistrovství České republiky 2013 bylo 193 sólistů, 100 duet a 54 malých skupin ve všech věkových kategorií. Po přijetí všech elektronických přihlášek se organizátor celé taneční akce rozhodl rozšířit organizační tým dle plánovaného počtu 15 členů na členů 20. Tento tým byl rozdělen do několika skupin, kde každé skupině byla přidělena daná činnost.

V následujícím grafu můžeme vidět rozložení skupin organizačního týmu a jejich činnosti (viz. obr. 4).