Psychická zátěž příslušníka Vězeňské služby České republiky
Bakalářská práce
Studijní program: B7508 – Sociální práce
Studijní obor: 7502R024 – Sociální práce a penitenciární péče Autor práce: Petr Šíma
Vedoucí práce: Mgr. Květuše Sluková, Ph.D.
Prohlášení
Byl jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Poděkování
Na tomto místě bych ráda poděkoval vedoucímu mé bakalářské práce Mgr. Květuše Slukové, Ph.D. za její cenné rady a připomínky v průběhu psaní této bakalářské práce.
Zároveň chci poděkovat Vedoucímu oddělení výkonu trestu mjr. Mgr. Luboši Janečkovi za odborné konzultace.
Také chci poděkovat všem příslušníkům Vězeňské služby České republiky, ve Věznici Horní Slavkov, kteří se ochotně zúčastnili průzkumu.
Název bakalářské práce: Psychická zátěž příslušníka Vězeňské služby České republiky
Jméno a příjmení autora: Petr Šíma
Akademický rok odevzdání bakalářské práce: 2015/16
Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Květuše Sluková Ph.D.
Anotace:
Bakalářská práce se zabývá psychickou náročností příslušníků Vězeňské služby České republiky. V teoretické části jsou vysvětleny pojmy jako Vězeňská služba České republiky, specifika strážní a dozorčí služby, příslušník Vězeňské služby České republiky, negativní jevy ve věznicích, vliv vězeňského prostředí na příslušníky Vězeňské služby České republiky a syndrom vyhoření.
Cílem empirické části bylo pomocí dotazníkového šetření zjistit psychickou náročnost příslušníků Vězeňské služby České republiky ve Věznici Horní Slavkov, kteří jsou na rozličných pozicích strážní - dozorci.
Výsledky průzkumu ukazovaly rozdíly mezi strážní a dozorčí službou, kdy je nejvíce pociťována psychická zátěž u příslušníků dozorčí služby. V práci byly rovněž navrhnuty opatření, jak snížit psychickou zátěž dozorců, která plyne z jejich úkolů a povinností. Zjištěné výsledky zároveň vedly k uvědomění si, jak příslušníci strážní a dozorčí služby vnímají svou pozici.
Klíčová slova:
Vězeňská služba České republiky Strážní služba
Dozorčí služba Stres
Title of the bachelor thesis: Psychological stress of member penitentiary service in Czech republic
Author: Petr Šíma
Academic year of the bachelor thesis submission: 2015/16
Supervisor: Mgr. Květuše Sluková, Ph.D.
Summary:
This Bachelors Thesis deals with the psychical seriousness work of Prison servis members im Czech Republic. In the theoretical part of this work youcau find terms as Prison service of Czech Republic, Specifics of Prison Guards adn Supervisors, the member of Prison service im Czech Republik, the negative effects in prisons, the impact of the Prison environmend on members of Prison service of Czech Republik, Burnout syndrome.
The purpose of practical part of this bachelor work is to find with helps of questionnare investigation the psychical seriousness of members Prison service Czech Republic in the Horní Slavkov Prison, working in several positions, prison quards - prison supervisor.
The results of exploration showed differences bestwen prison guards and prison suspervisors, the psychological stress is felt more among the member of prison supervisors.
This work suggests special procurations how to decrease the psychical ballast of prison supervisors which comes from their job and obligatious. The results of this work put forward how the members of prison service perceire their positions.
Key words:
The Prison service of Czech Republic Prison Guard service
Prison Supervisors The Stress
Obsah
Seznam tabulek a grafů...9
Úvod...12
1 Organizace a řízení Vězeňské služby ČR...15
1.1 Základní struktura Vězeňské služby České republiky...15
1.2 Organizační jednotky Vězeňské služby České republiky...16
1.3 Věznice Horní Slavkov...17
1.3.1 Základní informace...19
1.3.2 Historie věznice...19
1.4 Vybrané úkoly Vězeňské služby ČR...20
2 Výkon trestu odnětí svobody...21
2.1 Diferenciace věznic...21
3 Příslušník Vězeňské služby České republiky...22
3.1 Povinnosti příslušníka...24
3.2 Oprávnění příslušníka...26
3.3 Dozorčí služba...26
3.3.1 Dozorčí služba ve věznici Horní Slavkov...27
3.4 Strážní služba...28
3.4.1 Strážní služba ve věznici Horní Slavkov...29
3.5 Komunikativní dovednosti...29
3.5.1 Neverbální komunikace...30
3.5.2 Verbální komunikace...31
3.5.3 Bariéry v komunikaci...32
3.6 Krizová komunikace...34
3.6.1 Specifika krizové komunikace v bezpečnostních sborech...34
4 Negativní jevy ve věznici...36
4.1 Druhý život vězňů...36
4.1.1 Kolchozy...36
4.1.2 Organizování hazardních her za platidla či úsluhy...36
4.2 Nepovolené věci ve věznicích...36
4.3 Formy agrese v penitenciárním prostředí...37
4.3.1 Fyzická agrese vězně vůči zaměstnancům...38
4.3.2 Fyzická agrese mezi vězni navzájem...38
4.3.3 Fyzická agrese zaměstnance vůči vězňům...38
4.3.4 Verbální agrese mezi zaměstnanci...39
4.3.5 Šikana...40
5 Jak působí vězeňské prostředí na příslušníky?...41
5.1 Psychická zátěž...41
5.2 Stres...43
5.2.1 Chápání stresu...43
5.2.2 Příznaky stresu...43
5.2.3 Vliv stresu na zdravotní stav...44
5.2.4 Psychosomatické onemocnění vězeňského personálu...45
5.2.5 Vzájemné interakce vězňů a příslušníků...45
5.2.6 Jak bojovat se stresem...46
5.3 Pracovní prostředí...48
5.4 Pracovní podmínky...48
5.4.1 Prostorové a funkční uspořádání pracoviště...48
5.4.2 Fyzické podmínky práce...49
5.4.3 Organizační podmínky práce...49
5.5 Další faktory vyvolávající psychickou zátěž (stres)...49
5.5.1 Obsah a charakter práce...50
5.5.2 Mzdové ohodnocení...50
5.5.3 Vězeňská služba v očích veřejnosti...51
6 Jak se nenechat pohltit prací...52
6.1 Syndrom vyhoření...52
6.1.1 Příznaky syndromu vyhoření...52
6.1.2 Fáze procesu psychického vyhořívání...53
6.1.3 Rizikové faktory v zaměstnání...53
6.2 Jak předcházet syndromu vyhoření...54
7 Pozitivní aspekty plynoucí ze služebního poměru a péče o příslušníky...56
8 Charakteristika prostředí...57
8.1 Cílová skupina...57
8.2 Cíle výzkumu...58
8.3 Hypotézy vycházející z bakalářské práce...58
8.4 Charakteristika výzkumné metody...58
8.5 Výzkumný vzorek...59
8.6 Analýza dotazníkového šetření...60
8.7 Vyhodnocení hypotéz...92
8.8 Diskuse...95
Závěr...101
Navrhovaná opatření...103
Seznam použité literatury:...105
Seznam příloh...108
Seznam tabulek a grafů
Seznam tabulek:
Tabulka č. 1: Funkční zařazení Tabulka č. 2: Věková kategorie
Tabulka č. 3: Délka služebního poměru Tabulka č. 4: Nejvyšší dosažené vzdělání Tabulka č. 5: Použití donucovacích prostředků Tabulka č. 6: Hromadné vystoupení odsouzených Tabulka č. 7: Výskyt verbální agrese
Tabulka č. 8: Příslušníci objekty vyhrožování Tabulka č. 9: Příslušníci objekty vyhrožování Tabulka č. 10: Pocit časového tlaku
Tabulka č. 11: Komunikace s odsouzenými Tabulka č. 12: Fyzická únava
Tabulka č.13: Psychická únava Tabulka č. 14: Zdravotní potíže
Tabulka č. 15: Zneužívání moderních technologií Tabulka č. 16: Snižování příjmu
Tabulka č. 17: Finanční problémy Tabulka č. 18: Přehodnocení priorit Tabulka č. 19: Změna zaměstnání
Seznam grafů:
Graf č. 1: Funkční zařazení (z celkového počtu dotazovaných) Graf č. 2: Věková kategorie (z celkového počtu dotazovaných)
Graf č. 3: Délka služebního poměru (z celkového počtu dotazovaných) Graf č. 4: Nejvyšší dosažené vzdělání (z celkového počtu dotazovaných) Graf č. 5: Použití donucovacích prostředků (z celkového počtu dotazovaných) Graf č. 5a: Použití donucovacích prostředků (strážní)
Graf č. 5b: Použití donucovacích prostředků (dozorci)
Graf č. 6: Hromadné vystoupení odsouzených (z celkového počtu dotazovaných)
Graf č. 6a: Hromadné vystoupení odsouzených (strážní) Graf č. 6b: Hromadné vystoupení odsouzených (dozorci)
Graf č. 7: Výskyt verbální agrese (z celkového počtu dotazovaných) Graf č. 7a: Výskyt verbální agrese (strážní)
Graf č. 7b: Výskyt verbální agrese (dozorci)
Graf č. 8: Příslušníci objekty vyhrožování (z celkového počtu dotazovaných) Graf č.8a: Příslušníci objekty vyhrožování (strážní)
Graf č. 8b: Příslušníci objekty vyhrožování (dozorci)
Graf č. 9: Výskyt fyzického napadení (z celkového počtu dotazovaných) Graf. 9a: Výskyt fyzického napadení (strážní)
Graf č. 9b: Výskyt fyzického napadení (dozorci)
Graf č. 10: Pocit časového tlaku (z celkového počtu dotazovaných) Graf č. 10a: Pocit časového tlaku (strážní)
Graf č. 10b: Pocit časového tlaku (dozorci)
Graf č. 11: Komunikace s odsouzenými (z celkového počtu dotazovaných) Graf č. 11a: Komunikace s odsouzenými (strážní)
Graf č. 11b: Komunikace s odsouzenými (dozorci)
Graf č. 12: Fyzická únava (z celkového počtu dotazovaných) Graf č. 12a: Fyzická únava (strážní)
Graf č. 12b: Fyzická únava (dozorci)
Graf č. 13: Psychická únava (z celkového počtu dotazovaných) Graf č. 13a: Psychická únava (strážní)
Graf č. 13b: Psychická únava (dozorci)
Graf č. 14: Zdravotní potíže (z celkového počtu dotazovaných) Graf č. 14a: Zdravotní potíže (strážní)
Graf č. 14b: Zdravotní potíže (dozorci)
Graf č. 15: Využívání moderních technologií (z celkového počtu dotazovaných) Graf č. 15a: Využívání moderních technologií (strážní)
Graf č. 15b: Využívání moderních technologií (dozorci)
Graf č. 16: Snižování příjmu (z celkového počtu dotazovaných) Graf č. 16a: Snižování příjmu (strážní)
Graf č. 16b: Snižování příjmu (dozorci)
Graf č. 17: Finanční problémy (z celkového počtu dotazovaných) Graf č. 17a: Finanční problémy (strážní)
Graf č. 17b: Finanční problémy (dozorci)
Graf č. 18: Přehodnocení priorit (z celkového počtu dotazovaných) Graf č. 18a: Přehodnocení priorit (strážní)
Graf č. 18b: Přehodnocení priorit (dozorci)
Graf č. 19: Změna zaměstnání (z celkového počtu dotazovaných) Graf č. 19a: Změna zaměstnání (strážní)
Graf č. 19b: Změna zaměstnání (dozorci)
Seznam obrázků:
Ilustrace č. 1: Struktura Vězeňské služby České republiky Ilustrace č. 2: Věznice Horní Slavkov
Ilustrace č. 3: Organizační struktura věznice
Úvod
Trest, odplata, msta za něco, co někdo spáchal, tato myšlenka nás provází již od počátku našeho lidstva. Společně s vývojem lidstva se měnil i pohled na trestání. Historie vězeňství pamatuje izolaci vězněných, násilné tresty, zákazy mluvení atd. Postupně však nastala změna v pojetí a smyslu chápání trestu. Nastoupila humanizace, vznik vědního oboru Penologie, zabývající se výkonem trestu, zkoumáním druhů trestů, ale i prevencí.
Počátky našeho vězeňství můžeme sledovat v období habsburské monarchie a od této doby se tato oblast postupně měnila až do současného pojetí.
Česká republika si prošla několika významnými událostmi, první z nich je samotný vznik Československé republiky (1918), období II. světové války (1939 - 1945), poválečné období, únor 1948, který můžeme označit jako nástup komunistické totality, okupace vojsk Varšavské smlouvy, následná normalizace, sametová revoluce, opuštění sovětských vojsk, vznik samostatné České republiky. To je pouze základní výčet těch nejdůležitějších zlomů naší historie, nesmíme samozřejmě zapomenout na vstup naší republiky do NATO a Evropské unie.
Každá etapa v historii naší republiky je specifická i pro naše vězeňství, v pojetí trestu a nápravy vězněných.
V současném, tedy moderním pojetí se klade velký důraz na změnu chování odsouzených, aby se nedopouštěli recidivy, na jejich vzdělávání a přípravu na jejich život po propuštění.
Samotnou kapitolou je dodržování základních lidských práv a svobod, dodržování lidské důstojnosti, dodržování evropských pravidel při zacházení s vězni atd.
Osoby, kterým soud uloží trest odnětí svobody, nezmizí z povrchu zemského, jsou umisťovány do věznic, které zřizuje a spravuje Vězeňská služba České republiky. Trest odnětí svobody má pochopitelně za cíl napravit osoby, které se v něm nachází, ale stále se jedná o trest.
Cílem bakalářské práce je popsat náročnost profese příslušníků Vězeňské služby České republiky ve Věznici Horní Slavkov, kteří jsou na rozličných pozicích - strážní,
Pod pojmem náročnost, má autor bakalářské práce na mysli psychickou náročnost, zátěž, kterou pokládá na misku vah se stresem. Vězeňské prostředí je velmi specifickým místem, které působí na všechny osoby, které se v něm nachází. Vězeňské prostředí je v dalších kapitolách bráno jako souhrn všech specifik, tedy samotného vizuálního vjemu, pracovních podmínek a kontaktu s odsouzenými.
Věznice Horní Slavkov je věznice s ostrahou, je zde zřízeno oddělení se zesíleným stavebně technickým zabezpečením, kde jsou umisťováni zvlášť nebezpeční odsouzení.
Dále je zde zřízeno specializované oddělení pro odsouzené s poruchou duševní a poruchou chování. Jedná se o těžší typ věznice a s tím souvisí i organizovanost v celém areálu, bezpečnostní opatření, stavebně zabezpečovací prostředky a hlavně charakteristika odsouzených. Všudypřítomné ostnaté dráty, zdi, strážní věže a pochopitelně vězni. To vše utváří zvláštní, napjatý pocit, který pocítí každý, kdo vstoupí do věznice poprvé.
Autor bakalářské práce pracuje ve Věznici Horní Slavkov necelých pět let, nejdříve jako strážný a poslední dva roky jsem na pozici dozorce, současně jsem členem eskortní operativní skupiny, která má specifické úkoly a je nasazována při mimořádných situacích a eskortách nebezpečných vězňů.
Po ukončení základní odborné přípravy autor bakalářské práce vykonával službu jako strážný, kde postupně sbíral znalosti týkající se organizovanosti věznice, specifika celého místa a zkušenosti při styku a komunikaci s vězni. Odborná příprava zahrnovala mnoho přednášek a modelových situaci, ovšem realita je jablko, které člověk nakousne až v reálném jednání, rozhodování.
Po dvou letech byl autor přeřazen na pozici dozorčí služby, která je charakteristická tím, že se jedná v podstatě o celodenní kontakt s odsouzenými. Postupně sloužil na všech ubytovnách a momentálně je velen na ubytovnu B. Tato ubytovna je tvořena třemi patry a je určena pro odsouzené, kteří jsou pracovně zařazeni a kteří se účastní vzdělávacích aktivit. Dalším specifikem této ubytovny je výstupní a nástupní oddělení. Počet odsouzených na této ubytovně se průměrně pohybuje kolem dvě stě dvaceti odsouzených.
Před amnestií, která byla vyhlášena v roce 2013, bylo na ubytovně umístěno dvě stě devadesát odsouzených.
Předložená práce se zabývá příslušníky vězeňské služby, kteří jsou veleni do strážní a dozorčí služby, respektive, jak vnímají svou pozici z hlediska bezpečnosti, psychického, ale i fyzického vypětí.
V obecné části je popsána organizace a řízení Vězeňské služby České republiky, specifika věznice Horní Slavkov, profil uchazeče o služební poměr ve věznici, vybrané povinnosti a oprávnění příslušníka. Nezbytnou součástí je i vězeňské prostředí, negativní jevy, proti kterým příslušníci denně bojují a snaží se je eliminovat. Další podstatnou kapitolou je část o stresu.
Na obecnou část navazuje empirická část, která seznamuje čtenáře s cílovou skupinou, příslušníky Vězeňské služby ve věznici Horní Slavkov.
Teoretická část
1 Organizace a řízení Vězeňské služby ČR
Tato kapitola popisuje strukturu vězeňské služby, specifika organizačních jednotek a některé úkoly vězeňské služby.
1.1 Základní struktura Vězeňské služby České republiky
Jak uvádí Sochůrek (2007, s. 20-21), výkon vazby a výkon trestu odnětí svobody zajišťuje Vězeňská služba České republiky (dále jen „VSČR“), která je zřízena podle zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů a je podřízena ministerstvu spravedlnosti ČR, jež je ústředním orgánem státní správy pro vězeňství a plní ve vztahu k vězeňství funkci zřizovatele.
VSČR je rozdělena na vězeňskou stráž, justiční stráž a správní službu. Vězeňská stráž a justiční stráž mají postavení ozbrojeného sboru.
Vězeňská stráž střeží, předvádí a eskortuje osoby ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody, střeží vazební věznice, věznice a věznice pro místní výkon trestu a při této činnosti a v uvedených místech zajišťuje stanovený pořádek a kázeň.
Justiční stráž zajišťuje pořádek a bezpečnost v budovách soudů a státních zastupitelství a v jiných místech činnosti soudů a Ministerstva spravedlnosti ČR a v rozsahu stanoveném zákonem zajišťuje bezpečnost výkonu pravomocí soudů a státních zastupitelství.
Správní služba rozhoduje ve správním řízení podle všeobecně platných právních předpisů a zabezpečuje organizační, ekonomickou, výchovnou a další odbornou činností.
Ilustrace 1: Struktura Vězeňské služby České republiky Vězeňská stráž Justiční stráž Správní služba
Vězeňská služba ČR
1.2 Organizační jednotky Vězeňské služby České republiky
VSČR řídí prostřednictvím generálního ředitele ministr spravedlnosti, kterého jmenuje a odvolává. V čele organizačních jednotek stojí ředitelé, které ustanovuje nebo jmenuje a odvolává generální ředitel VSČR.
Vězeňská služba se dělí na tyto organizační jednotky:
Generální ředitelství - Generální ředitelství je odborným orgánem pro řízení a kontrolu VSČR a pro plnění úkolů v oblasti státní správy vězeňství.
Vazební věznice - Vazební věznice zabezpečují výkon vazby a aby byla vykonávána v souladu se zákonem č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, ve znění pozdějších předpisů.
Věznice - Věznice zabezpečují výkon trestu odnětí svobody a aby byl vykonáván v souladu se zákonem č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů.
Akademie Vězeňské služby ČR - Akademie je resortním vzdělávacím zařízením, určený příslušníkům a občanským zaměstnancům VSČR., aby byli náležitě vycvičeni a vyškoleni pro výkon služby nebo práce a aby se zvyšovala jejich odborná úroveň, v rámci celoživotního vzdělávání.
Zotavovny Vězeňské služby ČR - Zotavovny jsou rehabilitačními a rekreačními zařízeními, které hlavně poskytují ubytovací a stravovací služby, přednostně pro preventivní rehabilitace a rekreační služby pro příslušníky a občanské pracovníky VSČR a pracovníky resortu Ministerstva spravedlnosti České Republiky.
Střední odborné učiliště - Škola je určena pro osoby ve výkonu vazby a výkonu trestu odnětí svobody (Sochůrek 2007, s. 21-22).
V současné době (leden 2015) je 25 věznic, 10 vazebních věznic a 2 detenční ústavy (VĚZEŇSKÁ SLUŽBA ČESKÉ REPUBLIKY 2015).
1.3 Věznice Horní Slavkov
Adresa: Věznice Horní Slavkov Hasičská 785
Horní Slavkov 357 31 tel., fax: (+420) 352 660 111
e-mail: pkuchynka@vez.hsl.justice.cz
Ilustrace 2: Věznice Horní Slavkov www.vscr.cz
Organizační struktura věznice
Ilustrace 3: Organizační struktura věznice www.vscr.cz
1.3.1 Základní informace
Věznice Horní Slavkov je určena pro výkon tresti odnětí svobody dospělých mužů, kteří spáchali závažnou trestnou činnost a recidivujících, zařazených do výkonu trestu s ostrahou do 15 let. Ubytovací kapacita činí 712 míst, z čehož 678 míst je určeno pro oddělení výkonu trestu odnětí svobody s ostrahou. Specializované oddělení s poruchou duševní a poruchou chování má kapacitu 42 míst, oddělení se zesíleným stavebně technickým zabezpečením je určeno pro 36 lůžek. Průměrný počet lůžek na světnici je 10, nejvíce 14. Jednolůžkové světnice nejsou k dispozici.
Plánovaný stav zaměstnanců je 314,5, z toho 119,5 zaměstnanců je v pracovně právním vztahu a 195 ve služebním poměru.
Ve věznici je zaměstnáno zhruba 53,1% práceschopných vězňů, zaměstnávání se uskutečňuje ve čtyřech formách. Odsouzení jsou zaměstnáváni v rámci:
• provozovny střediska hospodářské činnosti
• vnitřního provozu
• vzdělávacích kurzů (např. doplnění základního vzdělání)
• umístění na Specializované oddělení (porucha duševní a porucha chování) (VĚZEŇSKÁ SLUŽBA ČESKÉ REPUBLIKY 2015).
1.3.2 Historie věznice
Od roku 1969 se začalo s výkonem trestu odnětí svobody ve II. nápravně výchovné skupině, počátkem sedmdesátých let byly vybudovány třípodlažní budovy a dvě výrobní zóny. Konečná kapacita pak dosáhla 1000 odsouzených ve II. nápravně výchovné skupině.
Po amnestii v lednu 1990 byl objekt využit i pro výkon trestu odnětí svobody odsouzených ve III. nápravně výchovné skupině, z důvodu odlehčení věznice Valdice. Od druhé poloviny roku 1991 zajišťovala věznice i výkon vazby obviněných mužů pro okresy Sokolov, Karlovy Vary a Cheb. Ve druhé polovině roku 1993 byl výkon vazby zajišťován v novém, tehdy nejmodernější technikou vybaveném čtyřpodlažním objektu. Činnost vazby byla v roce 2002 ukončena.
V polovině července roku 2004 bylo zprovozněno oddělení se zesíleným stavebně technickým zabezpečením (dále jen OZSTZ) pro odsouzené s negativním postojem k výkonu trestu odnětí svobody, narušující skupinovou atmosféru a vzájemné sociální vztahy. Toto oddělení je dále určeno pro vězněné osoby, u nichž je přihlédnuto k bezpečnostním okolnostem. OZSTZ bylo zřízeno vzhledem k nárůstu organizovaného zločinu v České republice, a tím i nárůstu zvlášť nebezpečných odsouzených ve všech typech věznic (VĚZEŇSKÁ SLUŽBA ČESKÉ REPUBLIKY 2015).
1.4 Vybrané úkoly Vězeňské služby ČR
Štěrba uvádí úkoly vězeňské služby, které jsou uvedeny v zákoně č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
Vybrané úkoly VS ČR:
• spravuje a střeží vazební věznice, věznice, věznice pro místní výkon trestu a odpovídá za dodržování zákonem stanovených podmínek výkonu vazby a výkonu trestu odnětí svobody
• střeží, předvádí a eskortuje osoby ve výkonu vazby a výkonu trestu odnětí svobody
• zabezpečuje úkoly při předcházení a odhalování trestné činnosti osob ve výkonu vazby a výkonu trestu odnětí svobody
• prostřednictvím programu zacházení soustavně působí na osoby ve výkonu trestu odnětí svobody a i na některé osoby ve výkonu vazby, s cílem vytvořit předpoklady pro jejich nekonfliktní způsob života po propuštění
• zajišťuje pořádek a bezpečnost v budovách soudů a státních zastupitelstvích a v jiných místech jejich činnosti a ministerstva a v rozsahu stanoveném zákonem zajišťuje bezpečnost výkonu pravomocí soudů a státních zastupitelství
• provádí výzkum v oboru penologie a využívá jeho výsledky a vědecké poznatky ve výkonu vazby a výkonu trestu odnětí svobody (Šťerba 2007, s. 35)
Mezi další úkoly patří evidence vězněných, vytváření pracovních podmínek atd.
2 Výkon trestu odnětí svobody
Jak Sochůrek uvádí, právní úprava trestu odnětí svobody je dána zákonem č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a vyhláškou ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou vydává Řád výkonu trestu odnětí svobody. U mladistvých pachatelů, se v souladu se zákonem č. 218/2003 o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a soudnictví ve věcech mládeže, užívá termín trestní opatření odnětí svobody - § 34, ods. 1, písm. I) citovaného zákona. Činnost věznic se řídí nařízeními generálního ředitele a metodickými pokyny ředitelů odborů generálního ředitelství VS ČR. Tyto dokumenty jsou na podmínky konkrétní věznice rozpracovány v nařízení ředitele věznice, kde stěžejním dokumentem je Vnitřní řád věznice, kde jsou rozpracovány práva a povinnosti odsouzených, včetně časového rozvrhu dne.
Zacházení s odsouzenými v ČR je v souladu s Listinou základních lidských práv a svobod i doporučeními Rady Evropy (Sochůrek 2007, s. 36).
2.1 Diferenciace věznic
Výkon trestu odnětí svobody se realizuje ve věznicích, Čírtková (2004, s. 94-95) uvádí jednotlivé typy věznic:
• dohled
• dozor
• ostraha
• zvýšená ostraha
Do věznice s ostrahou je umisťován pachatel úmyslného trestného činu, který nesplňuje podmínky pro zařazení do věznice s dozorem nebo zvýšenou ostrahou a pachatel, který byl odsouzen pro trestný čin spáchaný z nedbalosti a nebyl zařazen do výkonu trestu odnětí svobody s dohledem nebo dozorem (Čírtková 2004, s. 94-95).
Autor bakalářské práce charakterizuje věznici s ostrahou pro potřebu bakalářské práce, Věznice Horní Slavkov je věznice s ostrahou.
O zařazení do typu věznice rozhoduje soud zpravidla v odsuzujícím rozsudku, Šíma dále uvádí, že další diferenciace je prováděna ve věznici (Šíma 2011, s. 318).
3 Příslušník Vězeňské služby České republiky
Aby se uchazeč mohl stát příslušníkem VSČR, musí splňovat několik kritérií, tyto kritéria jsou uvedeny v zákoně č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.
Podmínky jsou:
• občanství České republiky
• věk nad 18 let
• bezúhonnost
• středoškolské vzdělání s maturitní zkouškou
• zdravotní, osobnostní a fyzickou způsobilost k výkonu služby
• není členem politické strany nebo politického hnutí
• nevykonává živnostenskou nebo jinou výdělečnou činnost a není členem řídících nebo kontrolních orgánů právnických osob, které vykonávají podnikatelskou činnost.
Bezúhonnost se prokazuje opisem z evidence Rejstříku trestů, taktéž jsou využívány operativní evidence policie ČR.
Fyzická a zdravotní způsobilost se prokazuje v průběhu přijímacího řízení, zkoumá se přítomnost omamných a psychotropních látek. Fyzická způsobilost je testem fyzické zdatnosti.
Pro zdravotní prohlídku platí přísná prohlídka, která posoudí způsobilost k výkonu služby.
Osobnostní způsobilost se zjišťuje psychologickým vyšetřením, které zjišťuje osobnostní předpoklady potřebné pro výkon služby na služebním místě strážný nebo dozorce. Uchazeči podstupují přibližně čtyř hodinové vyšetření, v jehož průběhu vyplňují osobnostní dotazníky, podrobují se testům a účastní se řízeného rozhovoru s psychologem
Netík vyzdvihuje význam psychologie při výběru pracovníků v odvětvích uplatňující právo (policie, vězeňství, soudnictví).
Cílem psychologie v personalistice je dosažení souladu mezi profesiografickými nároky na povolání a osobními, pracovními předpoklady pracovníka.
Zjednodušeně lze říci, že jde o výkon pracovníka, tento výkon je určován motivací a schopností daného pracovníka.
Netík (1997, s. 116-118) ve své knize uvádí výzkum Chusmira, který se pokusil stanovit obecné motivační vzorce pracovníků (vyšetřovatelé, dopravní policisté soudci, forenzní psychologové a vězeňský personál) a to ve třech základních potřebách - v potřebě moci, výkonu a afiliance (kladné emoční přijetí). Vězeňský personál měl tyto potřeby vyvážené a žádná z potřeb nepřevyšuje ostatní, např. u soudců převyšovala potřeba moci.
Po splnění všech kritérií, rozhodnutí o přijetí a složení přísahy, se stává uchazeč příslušníkem VSČR.
Služební poměr je stanoven na dobu určitou, v délce tří let, po necelých třech letech je příslušník povinen složit služební zkoušku, pokud ji úspěšně vykoná, služební poměr se mění na služební poměr na dobu neurčitou.
Nově přijatý příslušník je nejprve seznámen s areálem věznice, s každodenní činností příslušníků, s různými specifiky konkrétní věznice a pochopitelně musí postupně studovat zákony a nařízení týkající se výkonu služby.
Příslušník je povinen absolvovat základní odbornou přípravu, která se vykonává v Akademii VSČR, která se nachází ve Stráži pod Ralskem, v Libereckém kraji.
Akademie VSČR je samostatná organizační jednotka a má status centrálního, rezortního, vzdělávacího zařízení s celorepublikovou působností.
Zajišťuje příslušníkům a zaměstnancům základní kvalifikaci, nezbytnou pro vykonávání jejich pracovních a služebních povinností a během jejich profesního života jim umožňuje další rozvoj odborných kompetencí (VĚZEŇSKÁ SLUŽBA ČESKÉ REPUBLIKY 2015).
Základní odborná příprava slouží k získání vědomostí z oblasti práva, právních předpisů, psychologie, penologie, etiky. Součástí této přípravy je i komunikace a jednání s vězni.
Dále je potřeba zvládnout i bojové znalosti, sloužící k obraně a použití donucovacích prostředků, střelecká výuka a na modelových situací jsou předváděny různé situace a jejich řešení.
Tato odborná příprava je zakončena zkouškou, skládající se z teoretických znalostí, ale i praktickou ukázkou, např. osobní prohlídka, poutání vězně, manipulace se zbraní atd.
Příslušník musí jednat v souladu se zákony a dalšími nařízeními, které musí znát pro výkon služby. Povinnosti a oprávnění příslušníka jsou jedny z nich.
3.1 Povinnosti příslušníka
Tyto povinnosti jsou uvedeny v zákoně č. 555/1992 Sb. České národní rady o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, v těchto paragrafech:
§5
Příslušník je povinen plnit služební povinnosti a úkoly vyplývající pro něj ze zákonů a z dalších obecně závazných právních předpisů a z rozhodnutí a příkazů nadřízených (Zákon č. 555/1992 Sb., § 5-9).
§6
(1) Příslušník je povinen jednat s osobami ve výkonu zabezpečovací detence, ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody vážně a rozhodně, respektovat jejich práva, zabraňovat krutému nebo důstojnost ponižujícímu zacházení s těmito osobami i mezi nimi navzájem a působit k naplňování účelu výkonu zabezpečovací detence, výkonu vazby a výkonu trestu odnětí svobody.
(2) Při provádění služebních zákroků a služebních úkonů je příslušník povinen dbát cti a důstojnosti osob, s nimiž jedná, i své a nepřipustit, aby těmto osobám vznikla bezdůvodná újma a aby případný zásah do jejich práv a svobod nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného služebním zákrokem nebo služebním úkonem.
(3) Dovolují-li to okolnosti a povaha služebního zákroku, je příslušník povinen před jeho provedením
a) prokázat svou příslušnost k Vězeňské službě,
b) použít domluvy, výzvy nebo varování k dosažení účelu zákroku bez jeho provedení:
před výzvou použije příslušník slova "jménem zákona".
§7
(1) Příslušník je povinen zakročit v mezích stanovených tímto zákonem a dalšími obecně závaznými právními předpisy,
a) páchá-li osoba ve výkonu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody trestný čin nebo kázeňský přestupek, popřípadě je-li důvodné podezření z jejich páchání,
b) páchá-li osoba ve výkonu zabezpečovací detence trestný čin, popřípadě je-li důvodné podezření z jeho chápání,
c)maří-li osoba osoba ve výkonu zabezpečovací detence, výkonu vazby nebo ve výkonu trestu odnětí svobody účel výkonu zabezpečovací detence, výkonu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody,
d) je-li narušován pořádek nebo ohrožována bezpečnost v prostorách VSČR, věznice pro místní výkon trestu, soudu, státního zastupitelství nebo ministerstva, nebo při předvádění a eskortách osob z výkonu vazby, zabezpečovací detence nebo trestu odnětí svobody.
V povinnostech příslušníka jsou uvedeny další povinnosti, týkající se situace, kdy příslušník není povinen zakročit, specifikuje kdy je povinen zakročit i mimo službu a upřesňují prokazování příslušnosti k vězeňské službě.
Poslední povinností, uvedenou v zákoně, je zachování mlčenlivosti o všech skutečnostech, které se příslušník dozvěděl v souvislosti s výkonem služby (Zákon č.
555/1992 Sb., § 5-9).
3.2 Oprávnění příslušníka
Příslušník je oprávněn:
• požadovat vysvětlení
• provést osobní prohlídku a jiné podobné úkony
• odnětí věci
• zjišťovat totožnost osob, vstupující do objektu nebo se v něm nacházejí, prohlížet jejich zavazadla, dopravní prostředky
• zjišťovat totožnost osob a zakročit proti osobám, zdržující se v bezprostřední blízkosti střežených objektů (ve stanovených důvodech - narušování výkonu vazby, trestu atd.)
• pronásledovat a pátrat po prchajících osobách
• použít donucovací prostředek
• použít střelnou zbraň (Zákon č. 555/1992 Sb., § 10-18)
Pro další účely bakalářské práce je nutné charakterizovat pozici dozorců a strážných.
Dozorčí služba patří pod Oddělení výkonu trestu a strážní pod Oddělení vězeňské a justiční stráže.
3.3 Dozorčí služba
Dozorčí služba se řídí zejména zákonem č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, vyhláškou č. 345/1999 Sb., Ministerstva spravedlnosti, kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody a nařízení generálního ředitele č. 21/2010, kterým se stanoví úkoly zaměstnanců a příslušníků VSČR při zabezpečování výkonu trestu odnětí svobody, výkonu vazby a výkonu zabezpečovací detence. Tento zákon a vyhláška se týká pouze věznic, vazební věznice se řídí podle jiného zákona a vyhlášky o výkonu vazby.
Úkolem dozorčí služby je zajistit, aby odsouzení dodržovali pořádek a kázeň, předcházet a včas odhalovat násilí mezi vězni. Předpokladem je pochůzková a kontrolní činnost a provádění všech druhů prohlídek vězněných osob.
Dozorčí služba plní úkoly vyplývající z vnitřních řádů věznic (početní prověrky stavu vězňů, výdej stravy, výměna prádla atd.) a dalších, jakými jsou např. předvádění vězněných k lékaři, k orgánům činných v trestním řízení, nákupů, vycházek atd. Současně dozorčí služba zajišťuje dozor vězněných osob na vnitřních a vnějších pracovištích (ČESKÉ VĚZEŇSTVÍ 2002, s. 10).
Dozorci se při své práci dostávají do rozporuplného postavení, na jedné straně zajišťují bezpečnost, dodržování zákonů a předpisů, a to i za pomoci represivních opatření.
Na druhé straně musí mít vyvinuté sociálně komunikativní schopnosti, schopnosti empatie a dostatek odborných znalostí.
Již v nástupním kurzu je kladen velký důraz na sociálně komunikativní schopnosti, znalosti z oborů psychologie, pedagogiky, které posléze aplikují do vězeňské praxe.
V roce 1994 upozorňoval tehdejší ředitel Akademie VSČR (dříve Institut vzdělávání Vězeňské služby) na snahu o co nejrychlejší, tedy nejkratší vzdělávání a přípravu.
Výsledkem byli nepřipravení a nezkušení příslušníci, kteří čelili tváří v tvář zkušeným a manipulujícím vězňům. Ředitelé věznic trpěli nedostatkem personálu, z toho důvodu se délka nástupních kurzů proměnlivě měnila (ČESKÉ VEZEŇSTVÍ 1995, s. 6).
3.3.1 Dozorčí služba ve věznici Horní Slavkov
Dozorce lze rozdělit podle délky pracovní doby, tedy dozorce sloužící na směny (tzv.
směňáci) a dozorce sloužící denní směny (tzv. předvaděči).
Dozorci ve směnném režimu slouží ve dvanáctihodinovém provozu na konkrétních ubytovnách. Na každé ubytovně jsou veleni dva dozorci, kteří zodpovídají za dodržování kázně a pořádku na ubytovnách. Jednou z povinností dozorců, je mít přehled o pohybu odsouzených a znát přesný početní stav odsouzených, nacházející se na ubytovně a mimo ní. Provádí pravidelné kontroly ubytovny v nepravidelných intervalech, kdy se zjišťuje, zda se odsouzený nedopouští protiprávního jednání a zda je dodržován pořádek na celách ubytovny. Dozorci zajišťují výdej stravy, který spočívá v postupném předvádění
odsouzených z ubytoven do jídelny odsouzených. Dozorci dále připravují a předvádí odsouzené k vyšetřovacím úkonům, do zdravotnického zařízení, k nástupu na pracoviště atd. Je nutné opětovně zdůraznit, že se jedná o celodenní kontakt s odsouzenými.
Dozorci denní (předvaděči) služby předvádí odsouzené do zdravotnického zařízení, zajišťují bezpečnost zdravotnického personálu, spolupracují s dozorci na ubytovnách a zúčastňují se hromadných akcí (výdej stravy, prověrka početního stavu, kontroly na ubytovnách atd.).
Dozorci jsou při výkonu služby vybaveni stanovenými donucovacími prostředky.
3.4 Strážní služba
Úkoly strážní služby vycházejí z příslušných právních norem, jedná se zejména o zákon č. 555/1992 o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky a nařízení generálního ředitele VSČR č. 23/2014 o vězeňské a justiční stráži, které jsou dále upřesněny vnitřními předpisy. Ve věznicích jsou zhotoveny plány střežení, které obsahují konkrétní povinnosti pro každou činnost a každé strážní stanoviště.
Strážní službou rozumíme zajištění ostrahy objektů a vězněných osob živou silou, nejčastěji se jedná o:
• střežení obvodu objektu ze strážních věží
• střežení vstupu a vjezdu do objektu
• střežení strážní a zásahovou hlídkou
• eskorty osob
• služební kynologii
Strážní a zásahová hlídka je skupina strážných, vyzbrojená stanovenými donucovacími prostředky, určená ke střežení a kontrole slabých a nebezpečných míst a k zajištění hromadných akcích.
Výzbroj a výstroj příslušníků je dána druhem stanoviště a typem věznice (ČESKÉ VĚZEŇSTVÍ 2002, s. 6-7).
3.4.1 Strážní služba ve věznici Horní Slavkov
Strážní služba zajišťuje bezpečnost u vstupu do objektu, na strážních stanovištích (strážní věže) kolem věznice, kontrolují, zda se v areálu nenachází podkopy, zda není porušeno oplocení atd.
Dále zajišťují doprovody osob a vozidel v areálu věznice, ve spolupráci s eskortní službou realizují eskorty odsouzených. Provádí kontrolu funkčnosti a neporušenosti signálně zabezpečovacích prostředku kolem areálu věznice. Při plnění některých svých úkolů jsou vyzbrojeni střelnou zbraní. Z povahy svého určení zajišťuje strážní služba vnější bezpečnost.
3.5 Komunikativní dovednosti
V předešlých odstavcích byly zmíněny komunikativní schopnosti příslušníků VSČR.
Příslušníci komunikují s odsouzenými - jednotlivci nebo se skupinou odsouzených. Umění komunikovat je pro ně jedna ze základních potřeb a dovedností. Při řešení vyhrocené situace lze tuto situaci vhodnou komunikací uklidnit nebo naopak vystupňovat a u odsouzených vyvolat agresivní chování. Současně je nutné zmínit, že příslušníci komunikují se svými nadřízenými a civilními osobami (zejména návštěvy odsouzených).
Autor bakalářské práce je názoru, že zejména pro příslušníky dozorčí služby je schopnost komunikovat jedna z nejdůležitějších schopností.
Příslušníci VSČR jsou v rámci Základní odborné přípravy vzděláváni v oblasti komunikace a krizové komunikace. Akademie VSČR dále realizuje školení, které prohloubí získané informace o komunikaci.
Jak uvádí Mullerová (2000, s. 8-9), komunikace je od slova "communicare", což můžeme přeložit jako dorozumění. Komunikovat znamená něco si navzájem sdělovat.
Umění jednat s lidmi je jedním z klíčových faktorů tzv. emoční inteligence. Jde o schopnost poznat, jak se cítí druhý člověk, o schopnost všímat si signálů, které druzí vysílají a zároveň na ně reagovat. Emoční inteligence je ale pouze jedním z předpokladů tzv. emoční kompetence.
Emoční kompetence je soubor vlastností či návyků podmiňujících pracovní úspěch, případně vyšší výkonnost.
Schopnost komunikovat je kompetencí v oblasti mezilidských vztahů a je možné ji zdokonalovat, současně je nezbytná pro uplatnění zkušeností a odborných znalostí.
Křivohlavý (1988, s. 20) uvádí, že komunikovat (v současném pojetí) znamená s někým se z něčeho radovat, druhému něco předat, navzájem něco sdílet. Pojem sociální komunikace znamená, že půjde o sdělování ve skupině lidí a ne o tzv. technickou komunikaci, např. v technických systémech.
3.5.1 Neverbální komunikace
Mullerová (2000, s. 24-53) dále uvádí, že komunikovat lze i neverbálně, tedy beze slov.
Při této komunikaci sdělujeme něco skrze:
1. výraz obličeje - mimika
2. pohledy očí - řeč očí je považována za jeden z nejdůležitějších způsobů sdělování 3. pohyby a gesta - gesta mají výrazný sdělovací účel, doprovázejí slovní projevy 4. prostorové chování - jde o prostor kolem nás (intimní sféra, osobní sféra, sociální
a veřejná sféra)
5. pozice těla - vstoje, vsedě a vleže
6. doteky - nejčastěji dochází k dotykům při pozdravech
7. neverbální složky řeči - jedná se o charakteristiky řeči (hlasitost, rychlost, tón řeči, výslovnost atd.).
8. úpravu zevnějšku - způsob oblékání, účes, líčení atd.
Co sdělujeme neverbálně?
1. emoce
2. zájem o sblížení
3. snažíme se vytvořit u druhého dojem o tom, "kdo jsem já"
4. snažíme se záměrně ovlivnit postoj partnera 5. řídíme tak chod vzájemného styku.
3.5.2 Verbální komunikace
Dle Nakonečného (2009, s. 297) je verbální komunikace specifickým lidským způsobem komunikace, který má formu mluvené či psané řeči. Mluvenou řeč umožňuje lidská schopnost artikulace, jemné pohyby mluvidel, umožňující při mluvení článkování hlásek.
Řeč je dle Křivohlavého (1988, s.112-116) schopnost určitého společenství dorozumívat se navzájem určitým jazykem. Druhy řeči mohou být následující:
• řeč mluvená či psaná
• dyadický dialog - rozhovor mezi dvěma lidmi
• řeč v malé skupině lidí - lidé v malé skupině jsou spolu ve vzájemné interakci
• řeč k velké skupině lidí - např. řečnický projev
• samomluva - řeč člověka sama se sebou.
Křivohlavý (1988, s. 134-135) dále zmiňuje význam akustické stránky naší řeči.
Paralingvistika zkoumá zvukovou stránku verbální komunikace. Paralingvistické charakteristiky řeči jsou následující:
• hlasitost řeči - tichá, normální a hlasitá hlasitost
• výška tónu řeči - hlubší hlas, normální a vyšší hlas
• rychlost řeči - pomalé mluvení, středně rychlé a velice rychlé
• objem řeči - řekne málo, přiměřeně mnoho toho napovídá
• plynulost řeči - mluví neplynule, plynule a mimořádně plynule
• intonace - mluví stejným tónem, s přirozenou intonací a přehání intonaci
• chyby v řeči - přeříkává se, nedokončuje věty, řeč je v normálu, řeč je bez chyb
• správnost výslovnosti - výslovnost nesrozumitelná, v mezích normálu a výslovnost přehnaně nejsprávnější
• kvalita řeči - projev strohý, přiměřený a upovídaný
• členění řeči - mluvení bez přestávek, v normálu a roztrhaná řeč.
3.5.3 Bariéry v komunikaci
Příslušník VSČR musí komunikovat s vězněnými v souladu se zákonem a s profesní etikou, tzn. jednat s vězněnými vážně a důstojně, netykat vězněným, nemluvit vulgárně a jednat se všemi na profesionální úrovni. Toto jednání lze označit jako nestranné jednání.
Jak ale komunikovat s odsouzenými, kteří byli odsouzeni za ty nejohavnější trestné činy?
Lze předpokládat, že u mnohých příslušníků jsou v popředí emoce než profesní přístup a je pro ně těžké jednat s těmito odsouzenými.
Wiedenová (2001, s. 11) hovoří o vnitřních bariérách komunikace, vycházejících:
1. z rozdílu v sociální percepci - soc. percepce je ovlivněna věkem, kulturou, vzděláním
2. předjímání závěru - často vidíme a slyšíme to, co očekáváme, že uvidíme, uslyšíme, než to, co se skutečně stane
3. jsme ovládány stereotypy - vycházíme ze svých zkušeností a neradi měníme mínění o lidech
4. vyjadřovací problémy - problémy s hledáním slov
5. odlišnost v úrovni socializace - jiná minulost, jiné zázemí 6. odlišnost zájmů
7. emoce - silné emoce jsou na závadu komunikace, vedou ke zkreslení sdělení.
Komunikace bez citové vazby je zase nezajímavá
8. osobnost - záleží na osobnosti hovořícího, na chování, postojích
9. neujasněnost smyslu slov - významu slov můžeme každý z nás rozumět jinak
Zmíněné vnitřní bariéry tvoří spolu s vnějšími bariérami (nedoslýchavost atd.) tzv.
šumy. Šumy jsou překážky v komunikaci.
Autor bakalářské práce je názoru, že příslušníci se nesmí nechat ovlivnit svými emocemi a jsou povinni jednat se všemi vězněnými tak, jak jim ukládá zákon a profesní etika. Jeden ze základních předpokladů jednání s lidmi patří znalost vlastní osoby.
Wiedenová (2001, s. 24) uvádí několik metod sebepoznání:
• pravidelné úvahy (reflexe) o prožitých událostech a o sobě zachycené písemně
• pravidelné úvahy o prožitých událostech a o sobě pouze v myšlenkách
• pozorování sebe sama (introspekce) zaměřené na některé stránky svého chování
• poznávání sebe sama prostřednictvím druhých lidí
• metoda volných asociací
• psaní deníku
Při posuzování osobnosti člověka se někdy dopouštíme chyb, které jsou způsobeny např. nedostatečným vybavením našich smyslových orgánů, nezkušeností v sociální percepci atd. Wiedenová (2001, s. 25) uvádí tyto nejčastější chyby při posuzování druhých lidí:
• haló efekt - hodnocení člověka na základě nápadné vlastnosti, předchozí informaci o něm
• podléhání prvnímu dojmu
• zkreslení na základě projekce - hodnocení druhých lidí na základě svých názorů, pocitů.
Aby nedocházelo k těmto chybám, existují následující rady:
• nespěcháme s úsudkem
• informace o osobě je nutno interpretovat v kontextu se situací a prostředím
• snažíme se člověka poznat v co největším počtu situací.
3.6 Krizová komunikace
Vymětal (2009, s. 10-18) charakterizuje krizovou komunikace jako výměnu informací, která nastává mezi odpovědnými autoritami, organizacemi, jednotlivci a skupinami před mimořádnou událostí, během ní a po jejím skončení. Bývá označována také jako komunikace v krizi, komunikace při mimořádné události nebo komunikace rizika.
Mimořádná událost je náročná životní situace, která je nebezpečná, obtížně zvladatelná, ohrožuje život a zdraví a mívá fatální následky. Mezi hlavní aspekty krizové komunikace patří obsah, forma, možná úskalí, problematika budování důvěry a otázky percepce rizika.
Krizovou komunikaci můžeme vymezit z těchto základních perspektiv:
• jako komunikaci interní - uvnitř organizace (mezi složkami krizového řízení, mezi managmentem a pracovníky firmy)
• jako komunikaci externí, která se týká vnějších vztahů organizace (např.
s obyvatelstvem skrze sdělovací prostředky)
• jako komunikaci příslušníků zasahujících složek s jednotlivci a skupinami, zasaženými mimořádnou událostí a zástupci médií (média hrají velkou roli při řešení mimořádných událostí)
V průběhu mimořádné události jsou důležité tři dimenze:
• průběh aktuální krize
• způsob, jak autority a organizace s krizí pracují
Největší problémy nastávají nikoliv z mimořádné události, ale ze způsobu, jak se s ní aktéři dovedou vyrovnávat. Problémy nastávají často kvůli slabé přípravě, nedostatcích v improvizaci a flexibilitě, kvůli problémům v pochopení nových rolí atd.
3.6.1 Specifika krizové komunikace v bezpečnostních sborech
Vymětal (2009, s. 137-143) vyjmenovává 6 bezpečnostních sborů v České republice:
Policie ČR (dále jen PČR), Hasičský záchranný sbor ČR (dále jen HZSČR), VSČR, Celní
správa ČR, Bezpečnostní informační služba ČR a Úřad pro zahraniční styky a informace.
Tyto sbory řeší specifické úkoly v oblasti vnitřní a vnější bezpečnosti a krizového řízení a jsou určeny zákonem č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, který definuje jejich mantinely. Příslušníci bezpečnostních sborů musí velmi často komunikovat ve vyhrocených situacích, krizích a při mimořádných událostech. Každý sbor může mít jiné publikum, metody a odlišné cíle. Pro příslušníky PČR a HZSČR byl rozvinut systém posttraumatické intervenční péče a Anonymní telefonní linka pomoci v krizi. Obě služby jsou součástí psychologické péče o příslušníky a poskytují podporu lidem, kteří byli zasaženi osobní krizovou situací nebo mimořádnou událostí. Příslušníci sboru jsou ohroženi na životě, zdraví, používají střelnou zbraň, spatřují vážné zranění osob a případy kruté smrti atd.
PČR byly vytvořený tzv. antikonfliktní týmy (dále jen AKT), které se používají při komunikaci při vyhrocených situací. Při činnosti AKT hraje krizová komunikace klíčovou roli. Cílem těchto týmů je prevence násilí.
Další oblastí, kde se významně využívají poznatky z krizové komunikace je krizové vyjednávání. Krizové vyjednávání stojí na pomezí krizové intervence a vyjednávacích technik. Je to metoda řešení incidentů a krizí pomocí komunikace policie s pachateli a dalšími zúčastněnými osobami. Využívá se v situaci, kde by použití síly znamenalo riziko zranění nebo dokonce smrt.
Cílem krizového vyjednávání je přesvědčit pachatele, aby zanechal protiprávního jednání a současně zklidnit situaci a vytvořit časový prostor pro řešení situace. Policejní vyjednavači připravují kolegy z VSČR pro intervenci u nepokojů a vzpour ve věznicích.
4 Negativní jevy ve věznici
V rámci výkonu trestu odnětí svobody se odsouzený dopouští nepovolených, protiprávních aktivit, kterým musí zejména dozorci, při výkonu služby čelit, odhalovat je a předcházet jim.
4.1 Druhý život vězňů
Černíková (2008, s. 125) uvádí pod tímto pojmem souhrn asociálních a antisociálních aktivit, zvláštních typů obranných reakcí, uplatňování hierarchie a negativních způsobů chování.
Pod druhým životem si lze představit vzájemné napadání mezi vězni, okrádání, vydírání, zastrašování, sexuální obtěžování, homosexualita a další podobné jevy. Vězni mají ale svá vlastní pravidla, proto je mnohdy nemožné zjistit útočníka a oběť odpoví na případný dotaz příslušníka tím, že se uhodil o dveře, spadl na zem atd. (Černíková 2008, s.
125).
4.1.1 Kolchozy
Živnou půdou kolchozů, dle Černíkové je existence černého trhu, pavučina neformálních trhů. Základ tvoří zpravidla 2 - 4 silní jedinci (králové, barákový, kingů atd.), kteří disponují vlivem, penězi a v podstatě ovládají ostatní vězně a svou moc si snaží zachovat. Kolchozy vnikají pochopitelně důsledkem deprivace z absence zboží, které bylo dříve samozřejmé (Černíková 2008, s.125-126).
4.1.2 Organizování hazardních her za platidla či úsluhy
Ve všech věznicích a vazebních věznicích je zaveden bezhotovostní styk, proto se dluhy řeší zásilkami z domova. Je třeba říci, že dluhy jsou nekompromisně a bezohledně vymáhány. Podobně jsou realizovány platby za drogy a jiné nedovolené předměty (Černíková 2008, s.126).
4.2 Nepovolené věci ve věznicích
Autor bakalářské práce je názoru, že nejnebezpečnějšími předměty a látkami ve
použity jako zbraň a jsou i tak upraveny (žiletky, násady, tyče, nabroušené příborové nože atd.), alkohol a drogy. Autor bakalářské práce zasahoval při několika protiprávních jednáních vězňů, v některých případech bylo důvodné podezření z použití omamných látek, alkoholu. Vězni ničili majetek vězeňské služby, narušovali pořádek a hrozilo napadení ostatních vězňů, kteří se na této činnosti nepodíleli. Vězni byli nezvladatelní a nebezpeční, na výzvy k zanechání svého jednání pochopitelně nereagovali a bylo zřetelné, že se konfliktu nebrání, svým způsobem tento konflikt vítali. Při služebním zákroku byly použity donucovací prostředky v souladu se zákonem. Při zákroku se pochopitelně muselo počítat s rizikem, že vězni mají zbraně, toto nebezpečí se naštěstí nepotvrdilo.
Každý takový zákrok je spojen s psychickým vypětím, strachem. Tyto pocity nesmí nadmíru ovlivňovat myšlení a jednání zasahujících příslušníků. K připravenosti na tyto a jiné mimořádné události slouží pravidelný výcvik, který simuluje, napodobuje různé situace.
Černíková (2008, s. 126) vyjmenovává tyto zakázané předměty:
• drogy
• nepovolené pochutiny
• útočné předměty
• zneužívání mobilních telefonů
4.3 Formy agrese v penitenciárním prostředí
Útočníky jsou většinou vězni s agresivními sklony, trpící poruchami osobnosti, vyloučit nelze ani instrumentální agresi, např. za účelem útěku nebo jako důsledek aktuálního psychického stavu.
Agresi dělíme kromě fyzické, verbální a nepřímé i podle objektu agrese:
• agrese vězně vůči zaměstnancům
• agrese mezi vězni navzájem
• agrese zaměstnance vůči vězňům
• verbální agrese mezi zaměstnanci
• šikana (Černíková 2008, s.127).
4.3.1 Fyzická agrese vězně vůči zaměstnancům
Fyzický útok vůči zaměstnanci, připravený a plánovaný
Většinou jde o přepadení s cílem utéct, získat klíče, zbraň, uniformu a samozřejmě eliminovat jednu z překážek. V potaz se bere i braní rukojmí.
Fyzická agrese vůči zaměstnanci, reaktivní
Jedná se o hněvivou agresi, situaci lze předejít a nemusí vyvrcholit fyzickým napadením příslušníka nebo zaměstnance (Černíková 2008, s.127).
4.3.2 Fyzická agrese mezi vězni navzájem
Většinou se jedná o vzájemné napadení mezi dvěma a více vězni.
Nejčastějšími důvody jsou:
• momentální rozepře
• vyvrcholení déle trvajících neshod
• dluhy
• podezírání z udání, ublížení na základě určité výpovědi
• žárlivost (žití s družkou jiného vězně, homosexuální vztahy atd.)
• šikana
• boj o moc, pozici (Černíková 2008, s. 128).
4.3.3 Fyzická agrese zaměstnance vůči vězňům
Autor bakalářské práce se setkal pouze se zákonným použitím donucovacích prostředků v souladu s předpisy, např. při odvrácení útoku, zabránění fyzické agrese, neuposlechnutí pokynů příslušníka atd. Byť je autor seznámen s výzkumem, který byl
nebyl nikdy svědkem bezdůvodného napadení ze strany zaměstnance. Cílem výzkumu bylo pozorovat změny v chování náhodně vybraných lidí v simulovaném vězení, kdy byli lidé rozděleni mezi dozorce a vězně. Experiment musel být po šesti dnech ukončen vzhledem k jeho vývoji (Černíková 2008, s. 128).
4.3.4 Verbální agrese mezi zaměstnanci
Jde o běžné nedorozumění mezi lidmi, které by se však dle Sochůrka (2002, s. 24-25) neměla opakovat často a stát se tak pravidlem. Nepřímou formou verbální agrese pak tvoří různé pomluvy, drby.
Řešení tohoto problému by se pak zásadně nemělo konat v přítomnosti odsouzených.
Vztahy mezi zaměstnanci jsou velice důležité a jelikož se jedná o specifické zaměstnání, je nezbytné, aby si kolegové věřili a věděli se stoprocentní jistotou, že se můžou spolehnout jeden na druhého.
Případné rozpory by se měly vyřešit co nejdříve a hlavně nesmí mít vliv na výkon služby.
Dalším důležitým aspektem je vztah mezi nadřízenými a podřízenými. Vězeňská služba je vedena tzv. vojenským stylem, spočívá v jasně dané hierarchii a plnění rozkazů.
Autor bakalářské práce vychází z tohoto rozdělení vedení:
• autokratické vedení - jedná se o vedení, kdy vedoucí pracovník uplatňuje své pravomoci bez konzultace s ostatními.
• demokratické vedení - vedoucí pracovník umožňuje svým spolupracovníkům vyjádřit se.
• liberální vedení - zde je nechávám volný průběh ve fungování.
Autor bakalářské práce je názorů, že vhodný styl řízení, který lze aplikovat na vězeňské prostředí je spojení autokratického a demokratického vedení. Spojení těchto stylů do harmonického způsobu vedení by totiž předešlo mnohým problémům, které mají velký vliv na pracovní morálku příslušníků VSČR.
Příslušníci jsou v mnohých případech demotivovány stylem řízení a je na ně vyvíjen značný tlak, v některých případech může jít o druh šikany na pracovišti - bossing.
Bossing je psychická šikana na pracovišti, ze strany nadřízeného. Může se stupňovat a spočívá mimo jiné v přehnaném kontrolování, arogantním chování, zesměšňováním, ve slovních urážkách atd.
Šikanu mezi spoluzaměstnanci nazýváme mobbing, mobbing se také může stupňovat a spočívá v urážkách, pomluvách a plánovitém psychickém teroru.
4.3.5 Šikana
Šikanu chápeme jako násilné, ponižující chování jednotlivce nebo skupiny vůči jinému, slabšímu jedinci, který není schopen se účinně bránit (Černíková 2008, s. 130).
Sochůrek dodává, že šikana může mít podobu násilí a vydírání. Vydírání může spočívat v odevzdávání peněz, potravin, provádění různých úsluh, zesměšňování, ponižování atd.
Šikanu lze dále rozdělit na skrytou a zjevnou:
• skrytá šikana spočívá v izolaci oběti ze skupiny a označení oběti za donašeče, homosexuála atd.
• zjevnou šikanu můžeme dále rozdělit na fyzické násilí, psychické ponižování a destruktivní aktivity (ničení majetku, braní věcí)
Obětmi šikany se nejčastěji stávají osoby, které jsou něčím nápadné např. malý vzrůst, slabá tělesná konstrukce, kosmetické vady, jiná rasa (Sochůrek 2002, s. 17 - 18).
Příslušníci a zaměstnanci opakovaně čelí atypickým jednáním ze strany vězňů.
V některých situacích lze předejít konfliktům a naopak, situace lze zhoršit a tzv.
nastartovat vězně.
Jak bude aktuální (teď, na tomto místě, v tomto složení) situace řešena, záleží na osobnostních a profesních předpokladech příslušníka, zaměstnance vězeňské služby.
5 Jak působí vězeňské prostředí na příslušníky?
V předešlých kapitolách byla popsána VSČR, její organizační jednotky, členění na oddělení, podle stupně ostrahy a výčet nejzákladnějších zákonů.
Vyjmenování negativních jevů sloužilo jako ukázka aktivit, jimž jsou příslušníci povinni a nuceni čelit při výkonu služby.
Bylo nezbytné definovat příslušníka vězeňské služby, jaká kritéria musí splňovat, jaké má následné postavení a z něho plynoucí povinnosti a oprávnění.
Nyní se bude bakalářská práce věnovat vězeňskému prostředí a jak působí na člověka - příslušníka.
Již v úvodu bylo uvedeno, že pojmy stres a psychická náročnost jsou na misce vah, kdy oba pojmy znamenají totéž.
Vězeňské prostředí působí samo o sobě skličujícím pocitem - viditelné ostnaté dráty, opadaná omítka na starých budovách, mříže na oknech, kontrolní (strážní) stanoviště v určitých místech. Jednání s odsouzenými je často vyhrocené, řeší se fyzické napadaní a další negativní jevy, které byly uvedeny v předešlých kapitolách. Nesmí se opominout stálá pozornost příslušníků před možným napadením ze strany odsouzených. To vše a další mohou vytvářet vnitřní nepohodu, psychickou zátěž, stres.
5.1 Psychická zátěž
Psychická zátěž, jak uvádí Mikšík (2009, s. 31-35) spočívá v zatížení někoho nebo něčeho (elementem nebo komplexem zatěžujících faktorů), přitom stejné vnější okolnosti představují za rozdílného psychického stavu (únava, očekávání) různou kvalitu či intenzitu aktualizované psychické zátěže. Psychická zátěž umožňuje postihovat intenzitu narůstajících disproporcí mezi psychickou potencí osobnosti a situačními nároky na obsah a struktury interakcí v ukazatelích kvalitativní podstaty a povahy. Dále umožňuje postihovat potenciální předpoklady osobnosti pro další rozvoj či selhání v reálných kontextech.
Běžné životní situace jsou příznačné takovou povahou nároků na psychiku, pro jejichž řešení je daný jedinec vyzbrojen. K jejich řešení si jedinec vystačí s osvojenými přístupy,
postoji, znalostmi, dovednostmi a zvyklostmi. Každá změna pak vyžaduje revidovat své standardní přístupy a interakční aktivity v souladu s povahou a podstatou vzniklých okolností
Aktivizací potencionálních předpokladů k řešení nové interakce s prostředím dochází ke vzniku psychické zátěže.
Vzniklé napětí končí osvojením zkušeností, dovedností a postojů, tehdy se hovoří o optimální zátěži - stimuluje a podmiňuje psychický rozvoj osobnosti.
Výrazně nízké či nadměrně vysoké nároky životních, situačních kontextů na psychiku osobnosti považujeme za psychickou zátěž pesimální. Nízké proto, že nepodněcují psychický rozvoj a vysoký proto, že při neúměrně vysokých nárocích není daný jedinec schopen se vyrovnat s aktualizovanými nároky.
Narůstající nároky na interakci subjektu mohou dosáhnout hraničního limitu psychické přijatelnosti daným jedincem, hovoří se o hraniční psychické zátěži. S takovými psychickými nároky se jedinec vyrovnává jen mimořádným vypětím svých psychických sil.
Extrémní psychická zátěž představuje takovou míru disproporcí mezi situačními kontexty a osobnostními předpoklady, že jedinec není schopen rozvinout integrovanou interakci s prostředím a prosazují se struktury desintegrovaného chování, signalizujícího psychické selhání.
Příslušníci VSČR, zejména dozorci jsou v celodenní interakci s několika odsouzenými.
Pohybovat se mezi skupinami vězňů může u některých příslušníků vést k určité vnitřní nejistotě a pocitu ohrožení.
Mikšík (1980, s. 9) uvádí, že existují exponované profese, které kladou specifické nároky na schopnosti realizátorů vyrovnávat se s určitou intenzitou pro danou profesi příznačných typů zátěžových situací. Vzhledem k těmto důvodům je nezbytné rozpoznávat a selektovat osoby, které neodpovídají požadavkům organizace.
Stav psychické zátěže se může dále stupňovat až k pocitu stresu.
Co však znamená stres, co ho způsobuje, jak nás ovlivňuje, může být nebezpečný, lze
