POSTOJE SPOLEČNOSTI K TRESTU SMRTI Attitude of the Society towards Death Penalty Technická univerzita v Liberci

(1)

Technická univerzita v Liberci

FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ

Katedra: Sociálních studií a speciální pedagogiky Studijní program: Sociální práce

Studijní obor (kombinace):

Penitenciární péče

POSTOJE SPOLEČNOSTI K TRESTU SMRTI Attitude of the Society towards Death Penalty

Bakalářská práce: 09-FP-KSS-4057

Autor: Podpis:

Květa MANDÍKOVÁ (PEKÁRKOVÁ) Adresa:

Benešova 179

471 52, Sloup v Čechách

Vedoucí práce: Doc. Ing. Jiří Vacek, CSc..

Konzultant:

Počet

stran grafů obrázků tabulek pramenů příloh

58 11 0 6 22 8 + 1 CD

V Liberci dne:

(2)

(3)

(4)

Prohlášení

Byl(a) jsem seznámen(a) s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, ţe Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv uţitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.

Uţiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu vyuţití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne poţadovat úhradu nákladů, které vynaloţila na vytvoření díla, aţ do jejich skutečné výše.

Bakalářskou práci jsem vypracoval(a) samostatně s pouţitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem.

V Liberci dne: Květa Mandíková

(5)

Poděkování

Děkuji vedoucímu práce Doc. Ing. Jiřímu Vackovi, CSc. za odborné vedení a za poskytnutí cenných rad a informací při zpracování bakalářské práce.

Dále tímto děkuji své rodině, která mi vytvořila kvalitní zázemí jak pro celé studium na vysoké škole, tak na zpracování bakalářské práce.

(6)

Název bakalářské práce: Postoje společnosti k trestu smrti

Název bakalářské práce: Attitude of the Society towards Death Penalty Die Stellungen der Gesellschaft zum Todesurteil Jméno a příjmení autora: Květa Mandíková

Akademický rok odevzdání bakalářské práce: 2009/2010 Vedoucí bakalářské práce: Doc. Ing. Jiří Vacek, CSc.

Resumé

Bakalářská práce se zabývá trestem smrti a názory populace na tento trest. Násilí ve společnosti neklesá, spíše naopak, a tresty za zvlášť závaţné trestné činy jsou nedostačující.

Úvodní teoretická část je věnována trestu, jeho účelu a funkcím. Je popsána historie trestu smrti jak ve světě, tak i v České republice. Následně jsou uvedeny argumenty jak zastánců, tak i odpůrců trestu smrti.

V praktické části jsou prezentovány výsledky provedeného dotazníkového šetření, které se zabývalo zjišťováním postojů respondentů k trestu smrti.

Převaţující většina dotázaných respondentů si myslí, ţe by trest smrti měl existovat.

Jejich nejčastějším argumentem je princip rovnocenné odplaty.

Pro praxi je navrhováno opatření formou celospolečenské osvěty a apelování na negativa trestu smrti.

Klíčová slova: trest, funkce, účel, trest smrti, trestní právo, společnost, msta, historie, postoj, humanizace, zákon, trestný čin, názor, metoda, šetření, ţivot, diskuse, prevence, resocializace,

(7)

Summary:

This bachelor thesis deals with the death penalty and public opinion on the penalty.

Violence in society is not falling, but on the contrary has rather a rising trend, and penalties for particularly serious crimes are not sufficient.

Introductory theoretical part deals with the punishment in its essence, its purpose and functions. Furthermore, the history of the death penalty not only in the world but also in the Czech Republic is described. Subsequently, arguments of both advocates and opponents of capital punishment are given.

The practical part presents the results of the survey, which was supposed to determine attitudes towards the death penalty.

Finally, it was found that most respondents surveyed believe that the death penalty is warranted. They often cited the argument that there must always be a fair, equivalent retribution for serious crimes.

For practical purposes, the author proposes measures in the form of an awareness campaign throughout the whole society referring to negative aspects of the death penalty.

Key words: Penalty, function, purpose, capital punishment, criminal law, society, revenge, history, attitude, humanization, law, criminal offence/crime, opinion, method, investigation, life, discussion, prevention, rehabilitation

(8)

Die Zusammenfassung:

Die Bakalararbeit beschäftigte sich mit dem Todesurteil und den Meinungen der Gesellschaft dazu. Die Gewalt in der Gesellschaft senkt nicht, eher umgekehrt, und die Strafen für besonders ernste Straftaten sind nicht ausreichend.

Der Theorie-Einführungs-Teil wurde dem Todesurteil gewidmet, seiner Funktion und seinem Zweck. Die Geschichte des Todesurteils wurde hier beschrieben sowohl in der Tschechischen Republik, als auch in der Welt. Es folgten die Argumente der Fürsager und der Opponenten des Urteils.

Im praktischen Teil wurden Ergebnisse durchführten Fragebogens präsentiert, der sich mit dem Verhalten der Respondenten zum Todesurteil beschäftigte.

Am Ende der Arbeit wurde erforscht, dass die Mehrheit der befragten Respondenten denkt, dass der Todesurteil existieren sollte. Das häufigste Argument dafür ist das Prinzip der gleichwertigen Vergeltung.

Für die Praxis wurde die Maßnahme der ganzgesellschaftlichen Aufklärung empfohlen und das Appellieren auf die Negativa des Todesurteils.

Das Schlüsselwörter: die Strafe, die Funktion, der Zweck, die Todesstrafe, das Strafrecht, die Gesellschaft, die Vergeltung, die Geschichte, die Stellung, die Hummanisierung, das Gesetz, die Straftat, die Meinung, die Methode, die Erkundung, das Leben, die Diskussion, die Prevenz, die Resozialisierung

(9)

9

Obsah

ÚVOD ... 10

1 TEORETICKÉ ZPRACOVÁNÍ PROBLÉMU ... 11

1.1 Trest ... 11

1.1.1 Účel trestu ... 12

1.1.2 Funkce trestu ... 13

1.1.3 Teorie trestu ... 14

1.2 Trest smrti ... 16

1.2.1 Historie trestu smrti ... 17

1.2.2 Historie trestu smrti v ČR ... 22

1.2.3 Postoje odpůrců trestu smrti ... 26

1.2.4 Postoje příznivců trestu smrti ... 28

1.2.5 Legislativa ... 31

2 PRAKTICKÁ ČÁST ... 37

2.1. Cíl praktické části ... 37

2.2 Stanovení předpokladů ... 37

2.3 Prostředí šetření ... 38

2.4 Pouţité metody ... 40

2.5 Charakteristika zkoumaného vzorku ... 40

2.6 Interpretace dat ... 44

2.7 Shrnutí praktické části ... 51

3 ZÁVĚR ... 53

4 NÁVRH OPATŘENÍ ... 54

5 PŘEDHLED POUŢITÝCH INFORMAČNÍCH ZDROJŮ ... 56

6 SEZNAM PŘÍLOH ... 58

(10)

10

ÚVOD

Bakalářská práce se bude zabývat trestem smrti a názory občanů k této problematice. Impulzem pro výběr tohoto tématu je skutečnost, ţe násilí ve společnosti neklesá, spíše naopak, a tresty za zvlášť závaţné trestné činy jsou dle názoru části populace nedostačující.

Toto téma je v médiích opakovaně diskutováno. S časovými odstupy jsou prováděny výzkumy veřejného mínění s cílem zjistit názor lidí na existenci trestu smrti.

I v naší demokratické společnosti je dle sociologických průzkumů stále dost lidí, kteří souhlasí s trestem smrti, a kteří by uvítali jeho znovuzavedení.

Názory na tuto problematiku se různí nejen z hlediska společnosti, ale i konkrétních jedinců. Názory jedinců jsou ovlivněny jak osobní zkušeností, tak věkem, vzděláním a sociálním postavením ve společnosti. Neopomenutelný je zde i vliv mediální popularizace zvlášť závaţných trestných činů.

Cílem bakalářské práce bude poskytnout stručný pohled na problematiku trestu smrti od jeho počátků aţ po současnost, a to jak v České republice, tak i ve světě. Postoj k trestu smrti bude prezentován na základě šetření a argumentů jak jeho příznivců, tak i odpůrců.

Práce je rozdělena na dvě části – teoretickou a praktickou. V teoretické části se bude autorka zabývat problematikou trestu obecně, jeho účelem a funkcí. Dále vymezí pojem trest smrti, jeho historii a vývoj ve světě a v České republice. V této části budou uvedeny argumenty zastánců i odpůrců trestu smrti. V závěru teoretické části budou uvedeny a porovnány zákonné normy, ve kterých byl tento trest právně zakotven a současně za jaké činy byl udělován.

V praktické části se bakalářská práce bude zabývat názory respondentů dvou zvolených skupin na existenci trestu smrti. Zvolena byla skupina studentů střední školy a skupina seniorů z domova důchodců. Tyto názory a jejich zdůvodnění bude vyhodnoceno formou tabulek a grafů.

Bakalářská práce bude doplněna přílohami, které pro konkrétní představu, dokreslují popisované téma.

(11)

11

1 TEORETICKÉ ZPRACOVÁNÍ PROBLÉMU

V úvodu teoretické části se autorka bude zabývat pojetím trestu ve společnosti.

Trest musí mít svůj účel a funkci, aby společnost mohla potrestat své členy, kteří se provinili proti platným právním předpisům.

Konkrétně se práce zaměří na jeden z nejzávaţnějších trestů - trest smrti. Bude popsán jeho historický vývoj jak ve světě, tak i v České republice. V této části budou uvedeny argumenty jak zastánců, tak i odpůrců trestu smrti. V závěru teoretické části budou uvedeny a porovnány zákonné normy, ve kterých byl tento trest právně zakotven a zároveň za jaké činy byl udělován.

1.1 Trest

Jiţ odmalička rádi posloucháme pohádky a máme radost, kdyţ dobro zvítězí nad zlem a zlá čarodějnice nebo mazaný vlk je spravedlivě potrestán za své spáchané špatnosti.

I jako dospělí milujeme filmy, ve kterých neohroţený hrdina nedá šanci darebákům a jiný konec neţ happy end neočekáváme.

Stejně tak i v reálném světě se s trestem a trestáním setkáváme jiţ od raného dětství. Po určitém provinění má následovat trest, aby došlo k naplnění tří hlavních funkcí trestu z hlediska pedagogického|:

- napravit škodu,

- zabránit, aby se nesprávné chování neopakovalo,

- zbavit viníka pocitu viny – mentálně hygienický předpoklad účinnosti trestu, který je mnohdy neoprávněně opomíjen.

Koncept viny a trestu je jedním ze základních pilířů ţidovsko-křesťanského náboţenského a filozofického systému. Vychází z lidské přirozenosti, klasického hledání smyslu. Vina dává smysl utrpení a přináší moţnost odpuštění. Trest je velmi účinným nástrojem z hlediska mocenského. Ať uţ se jedná o zastrašování trestem světským nebo boţím, či o výčitky svědomí jako projev zvnitřnění norem. Trest má způsobit nepříjemné pocity a ty by měly propříště odradit od opakování toho, za co byl viník potrestán. Zdá se být tedy relativně jednoduchou výchovnou metodou.¹

1 SCHONBERGER, Lena. O vině a trestu. Moje psychologie. 2009, roč. 4, č. 6, s. 44-47.

(12)

12

Dá se říci, ţe společnost je „jedna velká rodina“, která musí vytvořit určitý systém, jak reagovat na nedodrţování svých základních hodnot a norem, a tím zajistit bezpečnost svých členů, plynulý chod společnosti a její další vývoj. Instituce trestu se tak stává nedílnou součástí ţivota všech společností.

„Trest je opatření státního donucení, ukládané jménem státu k tomu povolanými soudy v trestním řízení, jímţ se působí určitá újma za spáchaný trestný čin jeho pachateli, a které vyslovuje společenské odsouzení trestního činu a jeho pachatele“.²

1.1.1 Účel trestu

„Účelem trestu je přispět ke kontrole zločinnosti, chránit společnost před trestnými činy, odvracet trestné činy směřující proti právům a svobodám občanů, zabraňovat pachatelům v další trestné činnosti, vychovávat je v řádné občany, napravit je a současně působit výchovně i na ostatní členy společnosti. Samotný trest vţdy musí zůstat pouze prostředkem, jímţ se společnost brání proti páchání trestných činů“.

Významnou součástí obranných mechanismů společnosti je specifický systém sankcí, reprezentovaný trestním právem. Trestní právo stanovuje nejzávaţnější sociálně deviantní chování, přiřazuje jim odpovídající sankce a stanovuje pravidla a podmínky jejich aplikace. V trestním právu jsou obsaţeny nejpodstatnější hodnoty společnosti chráněné státem. ³

Pohledy na trest a jeho úlohu ve společnosti byly a jsou určovány především úrovní právního vědomí, chápáním morálních a filozofických hodnot i celkovou politickou i ekonomickou situací. Účelem trestu má být nejen ochrana společnosti, ale i převýchova pachatele trestného činu a odstrašení ostatních potencionálních pachatelů.⁴

Účelem trestu je dle našeho trestního zákoníku:

a) chránit společnost před pachateli trestných činů b) zabránit pachateli v dalším páchání trestné činnosti c) vychovávat pachatele k tomu, aby vedl řádný ţivot d) působit výchovně i na ostatní členy společnosti.

2 ČERNÍKOVÁ, Vratislava a kolektiv. Sociální ochrana : terciální prevence, její možnosti a limity. Plzeň : Aleš Čeněk, 2008. s.

24 3 ČERNÍKOVÁ, Vratislava a kolektiv. Sociální ochrana : terciální prevence, její možnosti a limity. Plzeň : Aleš Čeněk, 2008. s.

26 4 KALVODOVÁ, Věra. Trest odnětí svobody na doživotí. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 1995. s. 92

(13)

13 1.1.2 Funkce trestu

Funkce trestu se vyvinula od odplaty k nápravě. Odplata je zaměřena do minulosti a vztahuje se pouze k minulému činu, náprava je orientována na budoucnost pachatele i společnosti, jde tedy o naplnění spravedlnosti.

Morální funkce trestu⁵

Dlouho přetrvával názor, ţe trest má také splnit svou morální funkci. Odpovídá vrozenému smyslu pro spravedlnost, který nás vede k odměňování dobra a trestání zla.

Tato myšlenka je stará jako svět sám.

Současné nazírání na funkci trestu vychází z pozitivistické filozofie. Tato filozofie odmítá spojovat v trestném činu výsledek volby mezi dobrem a zlem. Trestný čin je stejně jako všechny lidské činy určován endogenními a exogenními činiteli. V deterministickém pojetí není místo pro morální odpovědnost, a v důsledku toho ani pro vinu, která se má odpykat. Trest ztrácí jakékoliv morální zabarvení a stává se výrazem přirozené reakce lidské společnosti, která se brání zločinu.

Moderní společnost má tři moţnosti obrany před zločinem:

 Vyloučení, izolace

 Odstrašení, prevence,

 Náprava, resocializace

Vyloučení, izolace

Základním předpokladem pro vyloučení pachatele ze společnosti je mínění, ţe ten, kdo se dopustí zločinu jednou, dopustí se jej znovu. U pachatelů je tedy v podstatě vţdy předpokládaná recidiva. A vyloučení pachatele ze společnosti je de facto technickým omezením, které má pachateli zabránit v páchání dalších trestných činů. Zde je nutno připomenout, ţe absolutní vyloučení zločince je v podstatě moţné jen popravou. Ovšem v současné době je toto absolutní vyloučení povaţováno za nehumánní a nepřijatelné, a to především pro svou nevratnost. Historie trestu smrti je současně i historií soudním omylů.

5 MEZNÍK, Jiří, KALVODOVÁ, Věra, KUCHTA, Josef. Základy penologie. 1. vyd. Brno : Vydavatelství Masarykovy univerzity v Brně - Právnická fakulta, 1995. s. 4

(14)

14 Odstrašení, prevence

Víra v účinnost odstrašení spočívá v domněnce, víře a pocitech. Není zcela jasné, zda účinek odstrašení záleţí na podmínkách výkonu trestu nebo představě, kterou si můţe potencionální pachatel udělat o riziku dopadení nebo odsouzení. Ať by byl výkon trestu odnětí svobody organizován velice přísně, šlo by o vyvolání strachu pachatele z pobytu ve vězení, nemělo by to pravděpodobně ţádoucí účinek. Je celá řada důkazů, ţe ani nejpřísnější potrestání a přísné vězeňské reţimy nesníţila ještě nikdy kriminalitu. Navíc je velmi diskutabilní a nehumánní nechat člověka trpět jen proto, aby došlo k odrazení dalších pachatelů. Většina novějších výzkumů potvrzuje, ţe nejde ani tak o tvrdost trestu, jako spíš o to, aby jeho výkon byl neodvratitelný.

Náprava, resocializace

Moderním, humánním, vědeckým zdůvodněním trestu jako společenské obrany je společenská potřeba uzpůsobit, resocializovat zločince tak, aby byl schopen se vyvarovat recidivy, dosáhnout u něj změny chování z asociálního na chování společensky akceptovatelné a ţádoucí.

Během historického vývoje došlo k výraznému posunu od pojetí trestu jako pouhé sociální msty k zohledňování dalších funkcí, které by měl trest naplňovat. Jedná se především o individuální a generální prevenci páchání trestné činnosti prostřednictvím odstrašení, eliminaci nebezpečných pachatelů, nápravu, resocializaci a snahu o zařazení pachatelů zpět do společnosti. Zároveň je důleţité odstranění následků trestného činu – odškodnění oběti a úpravu narušených společenských vztahů. Tyto funkce trestání přispívají k naplňování hlavního účelu trestního práva, a to ochrany společnosti před trestnou činností. Prosazování těchto funkcí, byť i v menším rozsahu, nachází i v dnešní společnosti své uplatnění. Značný přínos má v současné době začleňování prvků restorativní justice do právních řádů jednotlivých států.

„NULLUM CRIMEN SINE LEGE, NULLA POENA SINE LEGE“ = Není trestného činu bez zákona, není trestu bez zákona. Cesare Beccaria – O zločinech a trestech, 1764

1.1.3 Teorie trestu

V průběhu historického vývoje se vytvořily určité teoretické koncepce účelu trestu nazývané jako teorie. Jedná se především o teorii absolutní, relativní a smíšenou.

(15)

15 Absolutní teorie trestu

„Myslím, ţe absolutní trest je přiměřeným trestem pro kaţdého, kdo mi ublíţí, ale za jiných okolností ne.“ – F. Lee Bailey, 1977

Absolutní teorie neboli teorie taliační (z lat. Ius talionis – právo msty) pokládá za právní důvod trestu pouze samotný trestný čin. Jediným smyslem trestu je odplata.

„Punitur, quia peccatum est – trestá se, protoţe bylo spácháno zlo“. Trest není namířen prvořadě k osobě pachatele, má účel sám o sobě, jde o vyhovění poţadavkům absolutní spravedlnosti. Trest by se měl podobat povaze provinění, trest by měl obsahovat tolik utrpení, bolesti, ztráty, kolik jí bylo způsobeno trestným činem. ⁶

Tuto teorii trestu zastávali především filozofové I. Kant a G.W. Hegel. Kant uvádí

„trest je poţadavek spravedlivého rozumu a kategorický imperativ, který se nesmí řídit nějakým účelem mimo něj leţící a je ideálem spravedlnosti“. Podobně chápe spravedlivý trest Hegel – jako jedinou moţnou právní rehabilitaci zločince, povaţuje trest za negaci negace práva a tudíţ za potvrzení a obnovení práva. Cílem potrestání zločinu není odplata ani náprava, ale je vyhovění poţadavkům absolutní spravedlnosti.⁷

„Ti, kdo tvrdí, ţe absolutní trest je špatný, protoţe stát by na sebe neměl brát vinu za vraţdu, jsou úplně vedle. Protoţe kdyţ stát nezbaví ţivota ty, kdo vraţdí své bliţní, stává se pasivním spolupachatelem“. – Nettle Leef, 1975

Relativní teorie trestu

Relativní teorie trestu na rozdíl od teorie absolutní spojuje s trestem určitý účel, v němţ nacházejí i právní důvod trestu. „Punitur, ne peccetur – trestá se, aby nebylo pácháno zlo“. Smyslem trestu je odstrašení, obava, polepšení. S tímto se pojí následující úvaha. Vina je psychicky nebo sociálně podmíněné abnormální chování, tedy v podstatě nemoc. Jiţ neplatí „vina vyţaduje trest“, ale nastupuje jiný imperativ „nemoc vyţaduje léčení“. V této teorii lze spatřovat zrod preventivních aktivit spojených s ukládáním trestu.⁸

Představitel teorie psychologického donucení, ze které relativní teorie čerpá, byl německý kriminalista P.J. Anselm von Feuerbach. Hrozba trestem měla vyvolat psychické zábrany v páchání trestných činů, kdeţto samotná aplikace trestu měla kaţdému zdůraznit,

6 KALVODOVÁ, Věra. Trest odnětí svobody na doživotí. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 1995. s.7

7 ČERNÍKOVÁ, Vratislava a kolektiv. Sociální ochrana : terciální prevence, její možnosti a limity. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. s.

25 8 KALVODOVÁ, Věra. Trest odnětí svobody na doživotí. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 1995. s.7

(16)

16

ţe je tato pohrůţka míněna váţně. Mezi relativní teorie se řadí i teorie pozitivistického směru, resp. teorie speciální prevence, jehoţ představitelem byl F. Liszt, jenţ rozlišuje

„tresty odstrašovací pro příleţitostné pachatele, tresty výchovné pro zločince ze zvyku, schopné nápravy a tresty zajišťovací pro nepolepšitelné zločince“.⁹

Smíšená teorie trestu

Smíšená teorie se snaţí najít společnou myšlenku odplatné a účelové funkce trestu.

Trest má trestným činům předcházet prostřednictvím generální prevence, zaměřené na potenciální pachatele, a zároveň působit speciální prevencí na pachatele trestného činu, o kterém se rozhoduje.

1.2 Trest smrti

„Násilí páchané státem se nazývá zákonem a násilí páchané jednotlivcem se nazývá zločinem“. – Max Stirner

Trest smrti je právoplatné zbavení ţivota (usmrcení), neboli poprava odsouzeného za spáchaný trestný čin. Trestu smrti se také říká „trest nejvyšší“ nebo „absolutní trest“.

V dřívějších dobách se trestné činy, za které bylo moţno trest smrti uloţit, nazývaly hrdelní zločiny. Trest smrti je starý jako lidstvo samo. Zmiňují se o něm jiţ nejstarší dochované písemné památky.

Vzhledem k nemoţnosti jakékoli nápravy po trestu smrti (definitivnosti) jde o trest velmi kontroverzní. Trest smrti je útokem na právo kaţdého člověka na ţivot.

Problematika trestu smrti patří mezi oţehavá témata nejen v oblasti trestního práva a soudnictví, ale vyvolává diskuse plné emocí i v řadách široké veřejnosti.

Otázka trestu smrti je jednou z nejzávaţnějších a nejdiskutovanějších na celém světě. Liší se v jednotlivých zemích v závislosti na jejich kulturním, historickém a společenském vývoji. Je takřka pravidlem, ţe většina autoritářských a diktátorských reţimů má trest smrti zaveden, a také ho hojně pouţívá. Ve svobodnějších reţimech, které jsou více orientovány na lidská práva, je spíše pravidlem, ţe trest smrti byl zrušen nebo se pouţívá jen výjimečně v souvislosti s nejtěţšími zločiny proti lidskosti, případně v dobách válečného stavu.

9 ČERNÍKOVÁ, Vratislava a kolektiv. Sociální ochrana : terciální prevence, její možnosti a limity. Plzeň : Aleš Čeněk, 2008. s.

26

(17)

17 1.2.1 Historie trestu smrti

Existence trestu smrti souvisí se vznikem prvních společenství.

Nejstarším zachovaným zákoníkem je babylonský Chammurapiho zákoník, pocházející přibliţně z roku 1800 př. n. l. Je proslulý principem trestu typu „oko za oko, zub za zub“. Tento zákoník se stal předlohou pro pozdější kodexy, jak pro biblické zákony Ţidů, pro islámské právo šári’a či zákony starého Řecka i Říma, tak i pro středověké evropské právo. V těchto pramenech byla hlavním cílem trestu odplata, zneschopnění či odstrašení.¹⁰

Trest smrti byl udělován ve všech starověkých i středověkých státních zřízeních za mnoho rozličných zločinů a různilo se i jeho provedení. O trestu rozhodovaly dvorské soudy, v jejichţ čele stál panovník spolu s církevními a světskými šlechtici. Později však panovník přenesl svoji hrdelně právní pravomoc na královská města a pozemkové vrchnosti.

Zhruba od konce 15. století se přesunul výkon spravedlnosti v evropských zemích do pravomoci světských úřadů. To ovšem neznamenalo, ţe by církev ztratila nad trestními procesy svůj vliv. Tribunály byly většinou smíšené, zasedali v nich i kněţí.

V následující tabulce¹¹ jsou uvedeny způsoby trestu smrti v průběhu jeho historie.

Jakým způsobem byl odsouzenec popraven, záleţelo na tom, kde a kým byl odsouzen, a později také na tom, zdali náleţel ke stavu šlechtickému, či poddanskému.

10 Pražský studentský summit [online]. 2009 [cit. 2010-04-04]. Rada pro lidská práva - Trest smrti. Dostupné z WWW:

<http://www.studentsummit.cz/data/1258284348700BRG_HRC_Trest_smrti.pdf>.

11Pražský studentský summit [online]. 2009 [cit. 2010-04-04]. Rada pro lidská práva - Trest smrti. Dostupné z WWW:

(18)

18

Tabulka č. 1 – způsoby vykonávání trestu smrti v historii

Jednotlivé tresty často korespondovaly s druhem provinění: za ţhářství upálení, za rouhání vytrţení jazyka apod. Odsouzení bývali před samotným vykonáním trestu surově mučeni a jejich těla nebo části byly ponechány po nějakou dobu na veřejném místě pro odstrašující efekt. I samotná poprava se konala na místě veřejně přístupném, aby efekt odstrašení byl co největší. Popravy byly určitou společenskou událostí, které poutaly značnou pozornost veřejnosti. Diváci svými hlasitými projevy hodnotili umění kata.¹²

Zpočátku byl trest smrti osobní mstou, kdy zabití pachatele bylo činem odplaty a zárukou udrţení pořádku. S postupným upevňováním státní moci byla osobní msta omezována. Trest začala vykonávat státní autorita za pomoci práva jako následek porušení zákona s cílem exemplárně potrestat pachatele a definitivně ho vyřadit ze společnosti.

S vývojem lidské společnosti se pohled na trest a trestání postupně humanizoval.

12 LIŠKA, Otakar a kolektiv. Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918-1989. 2. rozš. vyd. Praha : Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu SKPV PČR, 2006. 296 s. ISBN 80-86621-09-X.

(19)

19

Za zmínku stojí příklad z americké kolonie New Haven, kde byl v letech 1642 aţ 1650 trest smrti vyţadován u 11 provinění. Většina z nich jiţ není v současných zákonech uvedena ani jako přečiny:

- kdo přímo, výslovně, bezboţně či opováţlivě popírá Boha a jeho atributy, bude popraven,

- jestliţe muţ nebo ţena slehne se zvířetem v tělesném styku, budou popraveni a zvíře bude upáleno,

- jestliţe muţ bude leţet s jiným muţem tak, jako leţí se ţenou, budou oba popraveni,

- kdo unese nebo odvleče jiného muţe, bude popraven,

- jestliţe dítě nebo děti, které dosáhly 16 let a které dostatečně chápou, uhodí svého vlastního otce nebo matku, pokud k tomu nebyli vyprovokováni nebo donuceni v zájmu sebeobrany před smrtí nebo zmrzačením ze strany řečeného otce a matky nebo jinak, a kdyţ je k tomu dostatek svědků, dítě nebo děti, které se takto proviní, budou popraveni.¹³

Poprvé byl trest smrti krátkodobě zrušen uţ v 1. století př. n. l. v antickém Římě a v 8. století v Číně, jednalo se však jen o ojedinělou výjimku. Ve větším měřítku se myšlenka zrušení trestu smrti začala prosazovat aţ koncem 18. století v době osvícenství.

Přispěli k tomu filozof Voltaire, právní reformátor Jeremy Bentham a zejména právník Cesare Beccaria, který v roce 1746 vydal na svou dobu převratné dílo Dei Delitti e Delle Pene (O zločinech a trestech). Ústřední myšlenkou tohoto díla bylo zavrţení trestu smrti.

Domníval se, ţe trest smrti není dostatečně odstrašující a kriminálním činům nebrání a navrhl jej nahradit doţivotním otroctvím.

Prvním státem, který zrušil trest smrti, se stalo Toskánsko v roce 1786 za panování pozdějšího habsburského císaře Leopolda II. V habsburské monarchii byl trest smrti krátkodobě zrušen za panování Josefa II.¹⁴

Proces odstraňování trestu smrti z trestních zákoníků jednotlivých zemí začal ve větším rozsahu v devatenáctém století. Roku 1846 zrušil trest smrti americký stát Michigan, v roce 1863 zrušila trest smrti Venezuela, v roce 1865 San Marino, v roce 1867

13 INCIARDI, James A. Trestní spravedlnost : Ústavní principy trestního práva, trestního řádu a nápravné výchovy. Marek Karel; Ing. Drábek Vladimír. Praha : VICTORIA PUBLISHING, a.s., 1994. s.

14 Wikipedie otevřená encyklopedie [online]. 6.2.2010 [cit. 2010-03-27]. Trest smrti. Dostupné z WWW:

<http://cs.wikipedia.org/wiki/Trest_smrti>.

(20)

20

Portugalsko, Kostarika v roce 1877. Na přelomu tisíciletí zrušil trest smrti v roce 1906 Ekvádor a o rok později Uruguay, v roce 1910 Kolumbie.¹⁵

V průběhu 20. století došlo především s ohledem na dvě světové války a z důvodu konce vlády absolutistických monarchií ke změně pohledu na trest smrti. Svůj vliv projevilo i rostoucí dělnické hnutí.

Od druhé světové války se téma trestu smrti začalo projednávat jak na úrovni Spojených národů, tak i na úrovni národních norem. Při sestavování norem bylo důleţité stanovit omezení a překáţky v souvislosti s trestem smrti a vytvořit záruky ochrany, které by státy s uzákoněným trestem smrti museli respektovat. Pro zrušení trestu smrti byl velkým přínosem vývoj mezinárodních dohod. Jednalo se především o Všeobecnou deklaraci lidských práv, Mezinárodní dohodu o občanských a politických právech a Evropskou konvenci o ochraně lidských práv a základních svobod.

„Boj za zrušení trestu smrti je součástí boje za lidská práva“.

V roce 1948 vydaly Spojené národy Všeobecnou deklaraci lidských práv, ve které se členské státy zavázaly k tomu, ţe budou respektovat nezcizitelná práva člověka.

S těmito právy se člověk rodí a ţádný stát nemá právo mu jej vzít. Mezi nezcizitelná práva patří i právo člověka na ţivot.

Mezinárodní pakt o občanských a politických právech přijatý roku 1966 na jedné straně připouští právní vynesení trestu smrti jako zásahu do práva na ţivot, ale na straně druhé apeluje na jeho omezení a snahu o jeho úplné zrušení.

Vývoj v Evropě probíhal souběţně k vývoji ve Spojených národech. Evropská úmluva na ochranu lidských práv a základních svobod přijatá v roce 1950 hájí právo kaţdého člověka na ţivot, ale trest smrti nezakazuje. Říká se v ní „Právo kaţdého na ţivot je chráněno zákonem. Nikdo nesmí být úmyslně zbaven ţivota kromě výkonu soudem uloţeného trestu následujícího po uznání viny za spáchání trestného činu, pro který zákon ukládá tento trest“.

Po roce 1950 zrušila trest smrti řada evropských zemí. V roce 1973 byl Radě Evropy předloţen návrh rezoluce, v níţ jsou členské státy vyzývány ke zrušení trestu smrti v mírových dobách a v roce1980 byla tato rezoluce Parlamentní schůzí Rady Evropy schválena. Stejné doporučení o zrušení trestu smrti bylo v roce 1985 přijato i do Evropské konvence o lidských právech.¹⁶

15LIŠKA, Otakar a kolektiv. Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918-1989. 2. rozš. vyd. Praha : Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu SKPV PČR, 2006. s. 12

16 BESTOVÁ, Cornelie C. . Trest smrti v německo-českém porovnání. 1. Brno : DOPLNĚK, 1996. s. 55-62

(21)

21

V roce 2001 bylo podle statistik popraveno ve světě 3048 osob, z toho nejvíce v Číně (1781, v roce 2002 bylo z moci čínských úřadů zabito 2500 lidí), v Íránu (139) Saúdské Arábii (79) a v USA (66). Tyto země představují 90% všech známých poprav ve světě. Pozoruhodná je situace v USA, kde bylo od roku 1976, kdy byl znovu obnoven trest smrti, do roku 2005 popraveno 1000 osob. Právě před koncem roku 2005 byl popraven tisící občan USA, coţ znovu vyvolalo vlnu diskusí o smyslu nejvyššího trestu a o moţnosti justičních omylů. K tomuto počtu výrazně přispěl George W. Bush, který od roku 1995, kdy se stal guvernérem státu Texas, nechal popravit či nezabránil popravě 154 lidí. V roce 2002 čekalo v USA na popravu 3 718 lidí. Jen 13 států USA nemá trest smrti. V této souvislosti je ovšem třeba upozornit na skutečnost, ţe přístup Američanů je dán specifickým civilizačním vývojem; tamní obyvatelé mají podstatně jiný, historicky daný přístup k ochraně osobních práv a k účelu trestu, který je vskutku spíše odplatou, pomstou, má jakýsi ochranný společenský charakter. Naproti tomu evropská společenství se přiklánějí spíše k takovému pojetí trestu, jehoţ účelem je náprava a převýchova.

Od roku 1973 do roku 2005 bylo propuštěno a osvobozeno od trestu smrti 122 nevinných lidí, protoţe skutečný vrah byl dopaden a justiční orgány uznaly omyl. Je tomu tak především díky moderní technice, především testům DNA a právníkům sdruţeným v občanské společnosti Nevina. Trest smrti je většinou ukládán lidem chudým, mentálně nemocným a rasovým, náboţenským a etnickým menšinám. Ti mají často v soudním systému menší moţnosti z nedostatku znalostí, důvěry nebo zejména financí, spojených s odvoláním a advokáty.¹⁷

Graf č. 1 – počty trestů smrti na celém světě v posledních letech¹⁸

17 SÍGL, Miroslav . Co víme o smrti. 1. Praha : Epocha s.r.o., 2006. s. 348

18 Pražský studentský summit [online]. 2009 [cit. 2010-04-04]. Rada pro lidská práva - Trest smrti. Dostupné z WWW:

(22)

22

Jak je patrné z následujícího článku, i v USA se postoj k trestu smrti mění.

Počet poprav v USA prudce klesl – Washington¹⁹

Soudci v USA poslali v roce 2009 na smrt 106 lidí, coţ je nejméně od roku 1976, kdy v USA popravy opět zavedli. Jedním z hlavních důvodů jsou peníze. Popravy jsou prostě příliš drahé A také justiční omyly. Američané v posledních letech sledovali, jak testy DNA očistily jména 248 neprávem odsouzených. A 17 z nich dokonce uniklo trestu nejvyššímu.

Pro srovnání, v roce 1994 ukončili popravčí ţivot 328 vězňů. A také klesá mnoţství států v USA, které ještě popravy vykonávají. V posledních dvou letech upustily od trestu smrti tři státy a čím dál více jich řeší, jestli stojí zato u něj zůstat. Nové Mexiko se letos stalo patnáctým státem, který od tohoto trestu ustoupil. V současné době čeká na vykonání trestu smrti 3 279 lidí v celých USA.

V příloze č. 1 je graficky znázorněn stav trestu smrti v roce 2009 ve světovém měřítku.

10. říjen byl vyhlášen Světovým dnem proti trestu smrti. V roce 2009 se poselství zaměřilo na zrušení trestu smrti pro nezletilé pachatele, nebo ty, kteří spáchali trestný čin ve věku mladším 18 let.²⁰

1.2.2 Historie trestu smrti v ČR

Stejně jako v jiných evropských zemích, tak i na historickém území českého státu, patřil trest smrti k poměrně běţně pouţívaným prostředkům trestního práva.

Jiţ za dob husitské revoluce došlo k omezení udělování trestu smrti a zazněly názory na jeho úplné odstranění.

K zrušení trestu smrti došlo na krátký čas aţ za vlády Josefa II. (1780-1790), který byl ovlivněn dílem Caesara Beccarii a dílem osvícenského učence Josefa Sonnenfelse (1733-1817). Tresty smrti byly v řádném řízení zrušeny úplně a byly ponechány jen pro řízení v případě výjimečného stavu, podle stanného práva. Nejvyšším trestem se od této

19 Počet poprav v USA letos prudce klesl. Mladá fronta DNES. 19.12.2009, roč. XX, č. 295, s. A5.

20 Amnesty International [online]. 2009 [cit. 2010-04-04]. Světový den proti trestu smrti – zastavte popravy nezletilých.

Dostupné z WWW: <http://www.amnesty.cz/zpravy/Svetovy-den-proti-trestu-smrti-zastavte-popravy-nezletilych/>.

(23)

23

chvíle mělo stát vězení, které bylo v dalších letech nahrazeno nucenými pracemi (odsouzení byli vyuţíváni k vlečení lodí po Dunaji). Po Josefově smrti byl absolutní trest opět zaveden a ukládal se na poměrně malý počet trestných činů: za dokonanou vraţdu, loupeţné zabití, zlomyslné poškození cizího majetku kdy byla způsobena smrt, kterou mohl pachatel předvídat, dále za vzbouření v době stanného práva a za ţhářství, pokud tím byla způsobena smrt člověka a pachatel mohl tuto skutečnost předvídat.

Popravy se konaly na dvoře vrchního zemského soudu v Praze na Karlově náměstí, ale také v sídlech krajských soudů. Poslední veřejná poprava v Praze se konala roku 1866, v Čechách pak v Plzni roku 1871.

Absolutní trest byl přes velké diskuse o této problematice zachován také v období prvního československého státu. Po jeho vzniku v roce 1918 zůstala v oblasti hmotného a procesního trestního práva zachována platnost všech existujících zemských a říšských zákonů. Trest smrti byl uplatňován velmi zřídka.

Za první republiky (1918 - 1938) bylo k trestu smrti odsouzeno 433 lidí, vykonáno ovšem bylo ale jen 21 poprav (tento údaj se v různých zdrojích liší). Ostatním odsouzeným byla udělena milost. Takto nízký počet poprav v tomto období byl způsoben především tím, ţe první prezident Československa, Tomáš Garrigue Masaryk (ve funkci v letech 1918 - 1935) byl odpůrcem trestu smrti. V tomto období ukládaly soudy místo trestu smrti trest těţkého ţaláře, a to buď na doţivotní, nebo v trvání 15-30 let.

V tomto období byl výkon trestu smrti prováděn oběšením. Jednalo se o méně humánní postup, neboť nebyla pouţita metoda dlouhého pádu a odsouzenci nebyl zlomen vaz, ale smrt nastala následkem udušení, coţ trvalo i několik minut.²¹

Výhrady k zachování trestu smrti se projevily roku 1923 v obsáhlé anketě, do které se zapojilo 350 představitelů veřejného ţivota – právníci, vědci, publicisté a umělci.

Naději na zrušení trestu smrti překazila druhá světová válka, kdy naše země byla v područí nacistického Německa. Během okupace v letech 1939 aţ 1945 byl trest smrti často udělován. Nacisté měli problémy s převáţením českých odsouzenců k trestu smrti na území tehdejšího Německa. Sekyrárna v Dráţďanech nepostačovala stále narůstajícímu počtu odsouzených a doprava do vzdálenějších míst celý proces jenom zdrţovala a prodraţovala. Proto nacistické ministerstvo spravedlnosti rozhodlo o zřízení sekyrárny

21 Wikipedie otevřená encyklopedie [online]. 6.2.2010 [cit. 2010-03-27]. Trest smrti v Československu. Dostupné z WWW:

<http://cs.wikipedia.org/wiki/Trest_smrti_v_%C4%8Ceskoslovensku>.

(24)

24

v Praze na Pankráci. Provoz gilotiny byl zahájen 5. dubna 1943, kdy bylo vykonáno prvních pět poprav. Postupně jich přibývalo aţ na konečný počet 1079 osob. Poprava gilotinou byla podle nacistů rychlá, levná, spolehlivá a díky hluku, který ji provázel, i dostatečně odstrašující.

Po druhé světové válce nastalo v Československu období tzv. retribuce. (retributio – vrácení, odplata). Podle Benešových dekretů bylo zvláštními mimořádnými soudy na krajské úrovni (tzv. lidové soudy) za válečné zločiny do roku 1948 odsouzeno k smrti více neţ 730 lidí (to je 60% z celkového počtu lidí popravených v letech 1918-1989). Velmi kruté rozsudky těchto soudů byly často motivovány touhou po pomstě. Jednalo se o nestandardní řešení problému, jak potrestat nacistické zločince, kolaboranty a zrádce.

Za celou dobu působnosti retribučních soudů (od května 1945 do 31. prosince 1948) bylo v Československu odsouzeno více neţ 33 000 osob. Přibliţně 50 % jich bylo německé národnosti, 35 % Čechů a Slováků a 15% jiných národností.

Tragické období našich národních dějin tvoří politické procesy, které následovaly po únoru roku 1948 a rozsudky smrti, které z nich vzešly. Politická vraţda byla jedním z prostředků jak zlikvidovat politického protivníka a jak zastrašit společnost. Jejich cílem bylo upevnit narůstající komunistickou moc. Politickým procesům často předcházely rafinované a často dlouhou dobu připravované provokace Státní bezpečnosti, jejichţ cílem bylo vytipovat a zlikvidovat jakékoliv náznaky opozice vůči komunistickému reţimu.

Následovaly kruté výslechy spojené s mučením, jejichţ účelem bylo vynutit si doznání, ačkoliv obvinění byla od počátku připravená a vykonstruovaná. ²² Na těchto procesech se podíleli poradci ze Sovětského svazu.

Za vlády prezidenta Klementa Gottwalda v letech 1948 - 1953 bylo popraveno 237 lidí, z toho 190 pro politické zločiny. Ve své funkci udělil prezident Gottwald milost pouze 17 lidem. Nejznámějším z popravených v politických procesech byla Milada Horáková, národně socialistická politička, oběšená v roce 1950 (Příloha č. 2). V procesu se Slánským a dalšími bývalými stranickými špičkami bylo popraveno 11 osob. V této době také mnoho lidí zemřelo v důsledku krutých podmínek ve věznicích a komunistických koncentračních táborech. V tomto případě se nejedná o trest smrti v pravém slova smyslu.

22 LIŠKA, Otakar a kolektiv. Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918-1989. 2. rozš. vyd. Praha : Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu SKPV PČR, 2006. s.17-22

(25)

25

Za vlády prezidenta Antonína Zápotockého (1953 - 1957) bylo popraveno 94 lidí, za vlády Antonína Novotného v letech 1957 - 1968 osmdesát sedm lidí a za vlády Gustáva Husáka (1975 - 1989) třicet osm lidí.²³

Do roku 1954 se popravovalo oběšením na venkovních prostranstvích. Šibenici vlastnila kaţdá krajská věznice. Trest vykonával jeden kat a dva pomocníci z řad občanů.

Od roku 1954 došlo k centralizaci poprav do Prahy a osoby odsouzené k absolutnímu trestu bývaly eskortovány do Ústavu nápravných zařízení v Praze – Pankráci, kde byly umístěni ve zvláštním oddělení. Samotné popravy začaly být vykonávány ve zvláštní místnosti – popravčí cele na nově nainstalovaném zařízení, které bylo bez dřevěných součástek. Popravčí byl zařazen mezi občanské zaměstnance ministerstva vnitra.²⁴

V roce 1978 podepsalo 350 lidí petici, jeţ byla součástí Charty 77, ţádající zrušení trestu smrti s názvem Trest smrti je jedna z nejtemnějších skvrn na tváři našeho věku.

Petice byla adresována Federálnímu shromáţdění a byla podepsána mnohými známými osobnostmi např. Václav Havel, Karel Kyncl, Jaroslav Seifert a další.

Poslední poprava na území Česka byla vykonána 2. února 1989, kdy byl popraven Vladimír Lulek, poslední poprava na území Slovenska byla vykonána 8. června 1989 v Bratislavě, kdy byl usmrcen Štefan Svitek.

Za dobu trvání Československa bylo k trestu smrti odsouzeno 1217 lidí (z toho 61% za retribuční trestné činy, 21 % za politické trestné činy a 18 % za kriminální trestné činy). Tyto údaje nezapočítávají období německé okupace. Příloha č. 3 uvádí přehled provedených poprav v Československu za období od 9.5.1945 do 31.12.1989 a za jaké trestné činy byl absolutní trest udělen. Mezi popravenými v tomto období byly i ţeny (Příloha č. 4)

Dne 1. července 1990 zrušila Česká a federativní republika zákonem č. 175/1990 Sb. trest smrti. V roce 1991 byl také zakázán ústavně v Listině základních práv a svobod.

Kromě ústavněprávního zákazu se Česká republika zavázala k nepouţívání trestu smrti ratifikací Protokolu č. 6 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod Rady Evropy v roce 1992.

24LIŠKA, Otakar a kolektiv. Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918-1989. 2. rozš. vyd. Praha : Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu SKPV PČR, 2006. s. 23-25

(26)

26 1.2.3 Postoje odpůrců trestu smrti

Argument o neodvolatelnosti

„Není těţké oddělit duši od těla, ale není snadné vrátit ţivot do mrtvého těla“ – Mušarrif-udin, 1258

Odpůrci trestu smrti argumentují tím, ţe vţdy existuje moţnost popravy nevinného člověka.

Mylné a chybné rozsudky provázejí trestní právo jiţ od jeho počátku. Skutečný počet justičních omylů není znám. Ze zkušenosti však víme, ţe k chybným rozsudkům dochází i v současnosti, takţe se dá předpokládat, ţe by k justičním omylům docházelo i nadále. Příloha č. 5 uvádí konkrétní případ justičního omylu, který se stal roku 1947 v Mandchestru.

Argument justičního omylu²⁵ v posledních letech nabírá výrazně na síle. Například revize rozsudků v USA při pouţití nových vědeckých metod, především analýzou DNA, prokázaly značný počet justičních omylů, případně vyvrátily jediné existující důkazy pro vinu odsouzených ve značném mnoţství případů, a to včetně takových, kde byli obţalovaní odsouzeni k trestu smrti.

Argument o nehumánnosti a krutosti

„Zabití lidské bytosti je tak děsivý, zhoubný a nenapravitelný čin, ţe na vraha se nedá dívat jinak neţ s hrůzou – i kdyby tím vrahem byl stát.“ – Henry Schwarzschild, Americký svaz pro občanské svobody, 1981

Odpůrci tvrdí, ţe se jedná o vraţdu na úrovni státu, který se dopouští stejného činu jako odsouzený. Trest smrti je „nemravný“. Stát nemá právo na ţivot svých občanů, spíše má povinnost jejich ţivoty ochraňovat. Proto je správné, aby byl trest smrti zrušen, případně aby nebyl obnoven.

Argument o diskriminaci²⁶ – tvrdí, ţe chudí a negramotní lidé nejsou schopni se dostatečně bránit v soudním procesu, jako tomu je v případě bohatých a mocných.

Americký soudce Thurgood Marshall napsal:

26INCIARDI, James A. Trestní spravedlnost : Ústavní principy trestního práva, trestního řádu a nápravné výchovy. Marek Karel; Ing. Drábek Vladimír. Praha : VICTORIA PUBLISHING, a.s., 1994. s.506

(27)

27

„Je rovněţ evidentní, ţe břemeno absolutního trestu padá na chudé, negramotné a neprivilegované členy společnosti. Jsou to právě chudí a příslušníci menšin, kdo jsou nejméně schopni pozvednut hlas na protest proti absolutnímu trestu. Jejich neschopnost z nich dělá oběti sankce, před níţ unikají bohatší, lépe hájené a stejně vinné osoby. Pokud se bude absolutní sankce pouţívat jen proti ztraceným a opuštěným členům společnosti, zákonodárci se spokojí s udrţováním státu guo, protoţe změna by na tento problém upozornila a zvedl by se veřejný zájem. Nevědomost je zvěčněná, apatie se stává její společnicí, a tak jsme se dostali do dnešní situace.

Provedené statistiky v roce 1988 v USA vypovídají o sociální charakteristice obyvatel cel smrti. Ze všech, kteří čekali na popravu, bylo 40 % černochů, převáţně chudých, kteří si nemohli dovolit soukromého advokáta a byli odkázáni na obhájce, jehoţ jim přidělil stát.

Argument o ochraně systému trestní spravedlnosti - uvádí, ţe právě zákony o absolutním trestu jsou na překáţku spravedlivému výkonu spravedlnosti. Projednávání hrdelního zločinu s sebou přináší určité vzrušení a drama. Procesy bývají pečlivě sledovány médii. Výběr poroty trvá několik dnů. Kaţdá vznesená námitka či právní otázka vyţaduje rozsáhlou diskusi, protoţe případná chyba by měla nenapravitelné důsledky.

Mezi známé české odpůrce trestu smrti patřil T.G. Masaryk.

V rozhovoru s Karlem Čapkem Masaryk řekl²⁷: „Těţká byla pro mne otázka trestu smrti;stálo mě mnoho nocí, kdyţ jsem měl podepisovat trest smrti, a dni, kdy jsem to učinil, mám ve svém kalendáři poznamenány černým kříţkem. Sledoval jsem pozorně, má-li trest smrti vliv na zločinnost; studoval jsem statistiku zločinů a zejména vraţd po celou dobu, ale nevidím, ţe by trest smrti měl účinek odstrašující na lidi zločinné; zločinec ve chvíli vraţdy nemyslí na trest, ale na úspěch svého zlého činu. Jistý účinek je na občany ostatní, zejména o věci myslící. Můj argument pro trest smrti není, ţe je odstrašující, ale ţe v něm je mravní expiace: vzít člověku ţivot je bezpráví tak strašlivé, ţe můţe být usmířeno jen výkupným stejně těţkým. Dělám ovšem patřičný rozdíl mezi vraţdou a zabitím a uznávám polehčující okolnosti při kaţdém zločinu, jak to moderní kriminální psychologie vyţaduje.

Ale ve výjimečných případech nemohu vyvracet, ţe trest smrti je ve shodě s metafyzickým uznáním hodnoty lidského ţivota. Věřím a čekám, ţe bude zrušen vzdělaností obyvatelstva, souhlasem nás všech.“

27 FRANCEK, Jindřich. Zločin a trest v českých dějinách. 1. vyd. Praha : Rybka Publishers, 1999. s.

(28)

28 1.2.4 Postoje příznivců trestu smrti

„Kdyby byl trest smrti, zůstalo by naţivu více lidí“ – Nancy Reaganová, 1982 (503)

Argument o odplatě – patří mezi nejčastější argumenty příznivců trestu smrti.

Trestný čin se odčiní odpovídajícím trestem se stejným účinkem. Odplata ve smyslu vzájemného vyrovnání, to znamená „ţivot za ţivot“. Zabití zločince má demonstrovat spravedlnost, ţe společnost zločin odsoudila. Alt poznamenává, ţe se jedná o zvláštní situaci „kdy se velikost zločinu zabití člověka vyvaţuje zabitím člověka, kdy se posvátnost a nedotknutelnost lidského ţivota má dokazovat právě zničením lidského ţivota“.²⁸

Zastánci tohoto argumentu tvrdí, ţe vrah, únosce a násilník si jako zvrhlá a opovrţeníhodná lidská bytost zaslouţí zemřít.²⁹ Jedná se princip trestu „oko za oko, zub za zub“.

Argument odstrašení – patří mezi další časté argumenty. Pachatele trestného činu je třeba zbavit ţivota, aby byli zastrašeni další potencionální pachatelé od spáchání stejného trestného činu. Proto se dříve popravy konaly na veřejných místech, aby účinek byl o to silnější.

Tento argument se zpochybňuje tím, ţe většina vraţd je spáchána v afektu, pod vlivem alkoholu nebo drog nebo ze strachu před odhalením činu, tedy v případě, kdy se rozumu zmocní extrémní emoce. Člověk v takových situacích a stavech není schopen logicky uvaţovat. Trest smrti se také míjí účinkem u zločinů spáchaných lidmi s extrémně labilní psychikou nebo duševně postiţeným člověkem.³⁰

Bylo zjištěno, ţe trest je účinným odstrašujícím prostředkem pro ty, kdo nemají predispozici k páchání trestné činnosti, je však pochybným odstrašujícím prostředkem pro ty, jeţ ke kriminalitě inklinují. Odstrašujícím účinkem trestu smrti se zabývala celá řada studií, které nejsou schopny prokázat, ţe trest smrti odstrašuje pachatele.³¹

28BESTOVÁ, Cornelie C. . Trest smrti v německo-českém porovnání. 1. Brno : DOPLNĚK, 1996. s. 25

29 INCIARDI, James A. Trestní spravedlnost : Ústavní principy trestního práva, trestního řádu a nápravné výchovy. Marek Karel; Ing. Drábek Vladimír. Praha : VICTORIA PUBLISHING, a.s., 1994. s.506

30 BESTOVÁ, Cornelie C. . Trest smrti v německo-českém porovnání. 1. Brno : DOPLNĚK, 1996. s. 16

(29)

29

Ekonomický argument ³²- ve prospěch trestu smrti hovoří to, ţe poprava je mnohem levnější, neţ ţivit vězně po zbytek jeho ţivota ve vězení. Proti trestu smrti se však vţdy podává odvolání, a to bývá velmi drahé. Kaţdá kvantifikační expertiza ekonomického argumentu prokazuje, ţe kvůli dodatečným odvoláním a dalším procedurálním pojistkám, která ústava vyţaduje v hrdelních případech, vyjde trest smrti daňové poplatníky podstatně dráţ neţ doţivotní vězení.

Argument o ochraně společnosti (pojistka) – trest smrti je nezbytný, aby se vrahovi zabránilo v dalších útocích na společnost. Proti této myšlence stojí názor, ţe stejného cíle lze dosáhnout i doţivotním vězením. Potvrdilo se, ţe u omilostněných vrahů se projevuje menší míra recidivismu, neţ u jiných pachatelů.³³

Tímto trestem se provede nejlepší prevence, popravený zločinec bude zaručeně zneškodněn. Přijmutím účelu pojistky předpokládáme neomylnost lidských úsudků a rozsudků a neschopnost státu zajistit bezpečnost. Jde o určitý způsob předjímané sebeobrany, volí se tedy mezi smrtí vraha a jeho potenciální budoucí obětí. Chybí však jistota, ţe vrah v budoucnu ještě někoho zabije.

Z hlediska etického se jeví tato myšlenka pojistky jako pochybná, neboť se na základě nedokonalosti lidského vědění a bytí přijímá legitimita trestu smrti. Opodstatněné by to bylo v tom případě, kdyby bylo nebezpečí recidiv příliš velké, coţ se ovšem ukázalo jako nepravdivé.³⁴

Zásady humanity národního a mezinárodního práva zakazují popravovat duševně nemocné. Jako adekvátní moţnost, jak jim zabránit v opakování páchání deliktů, se jeví zavřít je do vězení nebo jiného, podobného zařízení. Pokud je tedy stát přesvědčen to tom, ţe můţe tímto opatřením ochránit společnost před „nemocnými“ recidivisty, proč by nemohla být tato moţnost přiměřená i pro „normální“ zločince. Dají se tím vyloučit justiční omyly.³⁵

Trest smrti jako lidská oběť- ritualizace a sakralizace (získání posvátnosti) exekucí ukazuje na existenci charakteru oběti trestu smrti. V průběhu procesu se vyţadovalo zachovávání mlčení, aby si akt zachoval nápravnou sílu. V některých případech se

33INCIARDI, James A. Trestní spravedlnost : Ústavní principy trestního práva, trestního řádu a nápravné výchovy. Marek Karel; Ing. Drábek Vladimír. Praha : VICTORIA PUBLISHING, a.s., 1994. s.507

(30)

30

popravovaný koupal, oblékal do čistého. Připomíná to staré očistné rituály: „Člověk se musí zbavit pozemské nečistoty, aby byl hoden objevit se před boţstvem“. Dále se vyţaduje, aby odsouzenec šel na popravu ochotně a dobrovolně. Projevy odporu, protesty a tvrzení o nevině jsou zakázány. Za největší provinění se povaţuje pokus zločince o sebevraţdu. Tomuto chování zabraňují drobná ochranná opatření. Lidská oběť by byla k ničemu, pokud by její odchod nebyl spojen s dobrovolným a radostným obětováním se.

Lidská oběť měla také ochránit společnost před hněvem bohů. Skutečný význam lidské oběti spočíval také v sociálně-psychologickém účinku. Poprava umoţňovala otevřít ventil všem úzkostem, pocitů viny a obecně všem pocitům nelibosti ve společnosti, které se stávaly neúnosnými. Při popravě se popustila uzda i všem potlačovaným a zakázaným agresivním pohnutkám existujícím v podvědomí lidí vůči členu společnosti za pomoci dovoleného a beztrestného způsobu. Tyto sociálně-psychologické potřeby jsou indicií jak za pomoci smrti „obětního beránka“ odstranit pocit kolektivní viny, strachu a úzkosti.

Lidské oběti byly postupně potlačovány neochotou zabíjet, pokračující emancipací veřejného vědomí, avšak duševní potřeby, k uspokojení projekce viny, a obětním beránkovi, z lidí nevymizely.³⁶

O tom, jak těţké je souhlasit nebo nesouhlasit s trestem smrti vypovídá následující ukázka z kníţky o toleranci známého českého cestovatele Jiřího Hanzelky, který procestoval takřka celý svět.

Jste – takhle uprostřed Evropy na konci druhého tisíciletí, pro trest smrti?³⁷

Na Vaši otázku neumím odpovědět prostým ano – ne. Myslím, ţe kaţdé lidské společenství má právo – a dokonce povinnost – chránit ţivoty svých členů. A nemá právo tolerovat jejich ohroţování.

Kdyţ někdo zaviní smrt člověka náhodně, svou nedbalostí, lehkomyslností nebo v hnutí mysli, kdy není schopen kontrolovat své konání, společnost ho musí potrestat. Ale nemá právo brát mu ţivot. „Oko za oko“ není to, čím bychom se měli řídit takhle uprostřed Evropy na konci druhého tisíciletí.

Kdyţ ale terorista zavraţdí s rozmyslem a podle dlouhodobého plánu nevinné lidi, kdyţ si podnikatel objedná vraţdu věřitele nebo konkurenta, kdyţ někdo vraţdí za peníze nebo pro kořist z loupeţe, kdyţ chorobný pedofil utýrá a zabije bezbranné dítě, udělá to

37 HANZELKA, Jiří. O toleranci. 1. vyd. Liberec : PRIMUS, 1999. s. 14

(31)

31

znovu, kdykoli se mu to hodí, pokud mu v tom společnost nezabrání jednou provţdy.

V takových případech nejde o trest, ale o rozhodnou obranu ohroţených lidí. Myslím, ţe právě tudy vede neodvolatelná hranice tolerance lidského společenství.

Mám pocit, ţe humanistické snaţení nás staví před volbu: koho chránit? Zločince, nebo jeho potenciální oběť? Obojí nelze, jedno vylučuje druhé. Musíme mít odvahu zvolit, protoţe zvolit musíme, nemáme-li připravit o ţivot další nevinné lidi.

Dovolte mi k trestu smrti poznámku. Za první republiky, jak známo, v Československu absolutní trest existoval. A diskutovalo se, má-li být zachován nebo ne.

Karel Čapek řekl v kruhu svých přátel: Myslím, že trest smrti by měl být zrušen už také z toho důvodu, že být katem není zaměstnání pro člověka. K tomu skoro nemám co dodat.

Je známo ţe TGM probděl nejednu noc, kdyţ měl neodvolatelně rozhodnout o ţivotě nebo smrti odsouzence. Rozsudek smrti podepsal, teprve kdyţ si byl jist, ţe tím chrání ţivot proti smrti.

Víme, jak by se Karel Čapek díval na trest smrti, kdyby s námi proţil i zbývající dvě třetiny dvacátého věku? Kdyby byl nucen protrpět ještě šedesát let stupňovaného násilí a nevídané brutalizace vztahů mezi lidmi a národy? Kdyby byl musel s námi oţelet desítky milionů obětí druhé světové války a další desítky milionů mrtvých v koncentračních a likvidačních táborech černých a rudých a všelijak asijsky kropenatých diktatur.

1.2.5 Legislativa

Právní kodexy se formulovaly uţ se vznikem prvních států.

V zákoně je poprvé trest smrti uvedený v babylonském Chammurabiho zákoníku z 18. století př. n. l., který kodifikoval 25 hrdelních zločinů. Zde poprvé hovoříme o trestu smrti jako o institutu, který je schválen státem.

První odkaz na boţské oprávnění popravy najdeme v Bibli:

„Kdokoli by vylil krev člověka, skrze člověka vylita bude krev jeho: neboť k obrazu svému učinil Bůh člověka.“³⁸ Přičemţ jedno z přikázání bible praví – nezabiješ, ovšem je zde míněno bezdůvodné zabití nevinného člověka.

Dále v této části autorka uvede důleţité právní předpisy týkající se trestu smrti v období rakouské monarchie, v jejímţ područí se nacházela i dnešní Česká republika. Pro

38 LYONS, Lewis. Historie trestu : Justiční tresty od dávných dob po současnost. s.155

(32)

32

tuto kapitolu bylo čerpáno z knih Zločin a trest a Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918-1989.

Všeobecný zákoník o zločinech a trestech za ně vydal roku 1787 Josef II.

Feudální tresty jako bití, vypalování cejchů, pranýř zůstaly zachovány. Vznikla však zásada úměrnosti mezi společenskou nebezpečností deliktu a přísností trestu. Především byl zrušen trest smrti v řádném řízení, pouţit mohl být jen ve výjimečných případech. Po Josefově smrti byl dekretem z 2. ledna 1795 absolutní trest opět zaveden, a to pro velezradu nebo pokus o ni.

V roce 1803 byl v monarchii kromě Uher zaveden Západohaličský trestní zákoník, který vyšel česky ve Vídni roku 1804 pod názvem Kniha práv nad přečiněními hrdelními a těţkými policejními přestupky. Delikty byly rozděleny na zločiny a přestupky. Zločiny se trestaly buď smrtí (oběšením) nebo ţalářem. Ukončila dlouhou éru krutých feudálních trestů a stala se základem pro moderní principy trestního práva a řízení.

Jejím přepracováním vznikl v roce 1852 nový trestní zákoník - Zákon 117/1852 ř.z., o zločinech, přečinech a přestupcích, který rozlišuje zločiny, přečiny a přestupky.

Pro příklad jsou uvedeny vybrané paragrafy:

§ 12 Hlavní druhy zločinů

Trestem zločinů jest smrt zločincova nebo přidrţení ho v ţaláři.

§ 13 Způsob trestu smrti

Trest smrti vykonává se provazem.

§ 73 Vzbouření

Dojde-li to při srocení z jakéhokoliv podnětu povstalém vzpurnosti proti napomenutí, které bylo od úřadu napřed učiněno, a spojením prostředků skutečně násilných tak daleko, ţe ku zjednání pokoje a pořádku uţíti třeba moci mimořádné, pak jest tu vzbouření, a dopouští se toho zločinu kaţdý, kdo se takého srocení zúčastnit.

§ 74 Trest

a) při stanném právu: Nastane-li potřeba učiniti vzbouření přítrţ stanným právem, jest předepsán trest smrti podle ustanovení v zákoně o řízení trestním obsaţených.