NOVÁ VIKTORIA
Pražský Žižkov má neopakovatelnou atmosféru. Je dána jednak koncentrovanou zástavbou v blocích s typickými dvorky a úzkými do kopců šplhajícími uličkami a dále pamětí koloritu života jeho obyvatel. A k tomu neodmyslitelně patří i žižkovská kopaná na stadionu za dnešní budovou odborových svazů, kde se i prvoligové zápasy hrají v neděli dopoledne.
Ale celé území kolem stadionu jakoby ani na Žižkov nepatřilo.
Nedokončený blok domů na jižní hraně, neorganizovaný park, neuzavřenost do Seifertovy ulice. Úkolem je navrhnout nejenom nový stadion Viktorie Žižkov, ale nově definovat celý blok, zejména do ulice Seifertovy, najít řešení, které by stávající neidentifikovatelné území začlenilo do struktury města.
Diplomová práce FUA TUL, zs 2015/16
vypracoval: Bc. Pavel Špringl
vedoucí práce: Ing. arch. akad. arch. Jan Hendrych
oponent práce: doc. Ing. arch. Antonín Novák
A.01 SEZNAM PŘÍLOH
B B.01 B.02 B.03
B.03.01 B.03.02 B.03.03 B.04
B.04.01 B.04.02 B.04.03 B.04.04 B.04.05 B.04.06 B.04.07 B.04.08 B.04.09 B.05
B.05.01 B.05.02 B.05.03 B.06
B.06.01 B.06.02 B.06.03 B.06.04 B.07
str.
1-2 1-2 1-2 1-2 1-2 1-2 1-2 1-2 1-2 1-2 1-2 1-2 1-2 1-2 1-2 str.
1-2 1-2
1-2 1-2 1-2 1-2
1-2 1-2 1-2 1-2
1-2 1-2 1-2 1-2
1-2 1-2 1-2 1-2
...rozbor místa a úkolu C C.01
C.01.01 C.01.02 C.02
C.02.01 C.02.02 C.02.03 C.02.04 C.02.05 C.02.06 C.03
C.03.01 C.03.02 C.03.03 C.03.04 C.03.05 C.03.06 C.04
C.04.01 C.04.02 C.04.03 C.05
C.05.01 C.05.02 C.05.03 C.06
C.06.01 C.07
C.07.01 C.07.02 C.07.03 C.08
C.08.01 C.08.02 C.08.03
str.
1-2 1-2 1-2 1-2 str.
1-2 1-2
D
D.01
D.02
D.03
B.01 ÚVOD
"Poslouchejte pane, mě si můžete urážet jak chcete, ale na Slávii mi nesahejte, já vám tu vaší Viktorku taky neurážím, třebas že to jsou hadráři."
Karel Poláček Muži v offsidu
B.02 V KONTEXTU HLAVNÍHO MĚSTA
Stejně, ale jinak
Žižkov je převážně tvořen homogenní zástavbou 19. století, která ve své charakteristické formě městského bloku obkružuje na pravém břehu Vltavy historické jádro Prahy. Vrstva linoucí se po obvodu bývalých městských hradeb je racionální struktura, je to kus Barcelony, který je osazen na území Prahy. Přestože je bloková zástavba globálně opakovanou formou, díky pražským fenoménům zde nabývá svojí neopakovatelnost.
Nejvýraznějším činitelem, který blok individualizuje, je pražský reliéf.
Ten svojí dynamikou tvoří prostorově odlišná území a nutí tak globální formy nabýt formu pražskou. Ta má za úkol se vymezeřit, protáhnout, či zúžit. Výrazný terén tedy rozehrává pevnou blokovou strukturu do charakterově se lišících subcelků: odděluje Karlín od Žižkova a Vršovice od Vinohrad.
Druhý fenomén, který prochází napříč městem je fenomén série dominant. Ty ční z jednolité hmoty panoramatu města a dají nečitelným částem města prostorovou kotvu. Jsou to majáky, které upozorňují na svůj ostrov.
Žižkov je tak součástí jedné časové stopy města, kterou prostupují pražské fenomény, ty vrstvu individualizují a zároveň včleňují do města.
Žižkov v prstenci
Prstenec zástavby 19. století tvoří sjednocenou část města, ten oproti dramatickému, mnohem více organicky rostlému levému břehu působí kompaktnějším dojmem. Není tomu ovšem tak, že všechny čtvrtě, které vznikají spolu s Žižkovem v jednom časovém období mají stejné prostorové kvality.
Vinohrady například jsou stavěny pro vyšší měšťanskou třídu a stojí na výrazně rovinatějším terénu než Žižkov. Mají méně zhuštěnou blokovou strukturu a mnohem více pracují s velkorysými veřejnými prostory (například Náměstí míru). Karlín je zase oproti Žižkovu rozvržen po nábřežní rovině v širších ulicích a připomíná tak svými parametry berlínskou uliční síť.
Co charakterizuje Žižkov, je konstantní napětí mezi výrazně svažujícím se terénem a blokovo mříží. Sevřená uliční síť, která uskakuje s dramatickým morfovaným reliéfe, utváří nakloněný labyrint, který je dále umocněn vysokou hustotou zástavby.
Žižkov v Praze
Díky sevření Vítkovem a Vinohradskou pánví je Žižkov úzkou linií. Linie se dotýká historického jádra pouze svou špičkou a toto napojení je velmi problematické hlavně díky infrastrukturní bariéře. Právě pro svou izolovanost je Žižkov dodnes velmi svébytnou a specifickou čtvrtí s vlastní nezaměnitelnou identitou.
HISTORIE A VÝVOJ ČTVRTI
B.03.01 PODMÍNKY VZNIKU, SPOJENÍ S PRAHOU
Osídlení
Počátky osídlení dnešního území Žižkova se datují až do 14. století a vztahují se k osadám Olšany a Sešovice a vinicím z doby Karla IV.
Název území vyplývá z dob husitství, přesněji z historické události bitvy na Vítkově, kdy se lokalitě nejdříve lidově a později i oficiálně začíná říkat Žižkov. V 17. století zanikají původní vinice a Žižkov nachází jiný druh agrárního využití: vznikají zde pole a zahrady se zemědělskými usedlostmi (některá jména usedlostí se zachovala dodnes - Ohrada, Pražačka, Rajská zahrada, atd.).
Velký rozvoj Žižkova začíná především v druhé polovině 19. století s pozbytím statutu Prahy jako pevnostního města (počátky pádu pražských hradeb 1875), kdy na pražských předměstích probíhá výrazná stavební aktivita, která je často podepřena průmyslovým rozvojem.
Původně zemědělská území se tak proměňují v město.
Žižkov není jako například Karlín nebo Smíchov protknut továrnami a stává se spíše obytným sídlem. Útočiště zde nachází například vrstva chudších židovských obyvatel Josefova, jehož vystěhování a následná asanace se časově střetávají s výstavbou Žižkova. Mísí se zde také venkovské obyvatelstvo, jenž se stěhuje ze zemědělských oblastí do průmyslové Prahy za stejným účelem - práce v nedalekých libeňských a karlínských fabrikách.
Že výše zmíněná zástavba má pro Žižkov určující charakter dokazuje pohled do historických dat. Při sčítání lidu v roce 1869 měla část nynějšího Žižkova 292 usedlíků. V roce 1890 už má ve výkazech 42 000 osob ve více než 750 domech. Dnes na Žižkově žije okolo 55 000 obyvatel.
Prostorové vymezení a propojení s Prahou
Území o rozloze přibližně 4,5 x 1,8 km se rozpíná okolo od centra Prahy k východu. Především se jedná o cestu Vídeňskou, která procházela po jižní hraně Vítkova (dnes ulice Husitská a ulice Koněvova), ta vedla přes Hloubětín, Horní Počernice, Poděbrady na Hradec Králové. Druhá bývalá cesta, dnes ulice Seifertova, vedla přes Hrdlořezy, Úvaly a Kolín do Olomouce. Nejjižnější cesta, dnešní ulice Vinohradská, spojovala Prahu s Kutnou Horou.
Západní hranice a zároveň bariéra je dnešní Severojižní magistrála, která vzniká na místech původních městských hradeb. Odříznutí od centra dále pokračuje v podobě husté železniční síě která ústí v Masarykovo nádraží je. Severní sousední čtvrt Karlín, je také za bariérou, masivním hmotou vrchu Vítkova. Na západě tvoří hranici Žižkova rozlehlé území Olšanských Hřbitovů a na jihu je oddělen od Vinohrad strmým kopcem (převýšení až 70m).
Výše zmíněné prostorové konfigurace tak ze Žižkova dělají centru fyzicky blízkou (pěšky je Staroměstské náměstí vzdáleno 10 min. chůze), ale prostorově spíše izolovanou čtvrť.
Bayarova Dirixka Neubergova Vozova Švihanka Kuchyňka Vendelínka Výšinka Horní Sklenářka Olšany
Prautkova Miranka Schofezikova Smetanka Lidmonka Čapkova Parukářka Reismanka Dolní Sklenářka Baudečka Čubertka
Staroměstské nám.
Václavské nám.
Karlovo nám.
brána Poříčská (Špitálská) brána Horská (Šibeniční) brána Koňská (sv. Prokopa) brána Svinská (sv. Jana) Masarykovo nádraží podchod pod Vítkovem
12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 1
2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 A B C
D E F G H
a
C
8
21 21
7 D
20 19
6
17 18
G
1 4
16 15
F
14
13 E
2
12 11
B
10
9 A
3
5 H
HISTORIE A VÝVOJ ČTVRTI
B.03.02 VZNIK BLOKŮ, VSTUP MODERNY
Napříč časem
Vývoj žižkovské zástavby se odvíjí od území dnešního Prokopova náměstí, počátečního jádra nového Žižkova. Toto území bylo koncem 19. století pod taktovkou místního podnikatele a vlastníka mnoha pozemků Karla Hartiga prakticky zastavěno a ve 20. století se odtud zástavba plynule rozvíjí jak na východ tak na západ. Směrem k centru Prahy se zastavují terénně složité volné plochy (území tzv. Malého Vítkova) a později také plocha po zmizelé plynárně v okolí dnešní Viktorky. Směrem na východ se zástavba rozvíjí podél dnešní Husitské ulice, která přechází do ulice Koněvova.
V meziválečném období se začínají zastavovat volné plochy směrem k Olšanským hřbitovům a na jižní hraně Žižkova dochází k srůstu s blokovou strukturou Vinohrad. Plošná zástavba Žižkova je završena výstavbou sídliště Jarov, vzniklého v několika etapách poválečného období.
V 60. letech 20. století se nejstarší budovy dostávají až na hranici samovolného kolapsu. Přichází politické rozhodnutí o asanaci, která má být vzorem i pro Karlín, Libeň či Smíchov a vyřešit tak neúnosnou situaci plošným bouráním a novou modernistickou výstavbu v duchu Athénské charty (studii k projektu zpracovávali Ivo Oberstein a Stanislav Horák).
Tato vize se však realizuje pouze z části (na území Olšanského náměstí a náměstí Barikád) a s pádem režimu mizí i snaha o její uskutečnění.
Dlouhodobě se o Žižkově přemýšlelo jako o místu, kam může vstoupit modernistická výstavba. Některé nové vstupy se i realizují. Například první pražský mrakodrap - Dům odborových svazů. Následující radikální vstupem do žižkovské tradicionalistické zástavby je Žižkovská vysílač, který vzniká na území bývalého židovského hřbitova. Žižkov tak do své struktury pojal nejednu novou výraznou ikonu.
V porevolučním období lze sledovat značnou stavební aktivitu. Žižkov je pro svou centru blízkou polohu žádanou lokalitou. Nedochází však k plošným výstavbě, ale spíše k údržbě a doplnění zástavby současné.
Další specifikum je poměrně hustá síť veřejných prostor, které byly navrženy dle zásad urbanismu přelomu 19. a 20. stol. jako místa pobytová, bez vlastních architektonických dominant. Vznikla sekvence pomlk, které v intervalu 5 až 10 min chůze (300 až 500m) kompenzují blokovou nahuštěnost.
Prokopovo nám.
Sladkovského nám.
Kostnického nám.
Havlíčkovo nám.
Cimburkova Milíčova Chlumova Štítného
1 2 3 4 A B C D
2 3
4 A
B
C D
E
F
1
HISTORIE A VÝVOJ ČTVRTI
B.03.03 LIDÉ, BYTY, DOMY A BLOKY ŽIŽKOVA
Překotný zrod chudého Žižkova zapříčinil to, že se stavělo nanejvýš úsporně. Parcela se musela využít do posledního místečka, převažovaly jednopokojové byty, včetně sklepních, z materiálu nakopaného na místě se rovnou bral kámen, prosíval písek a pálily cihly. Není proto divu, že sem tam i některý dům spadl (při největším neštěstí v Žerotínově ulici zahynulo 6 dělníků, spíš byl ale zázrak, že těch domů spadlo tak málo).
A zmíněný Karel Hartig, syn mlynáře ze Sedlčan, byl právě příkladem takového bezohledného stavebního podnikatele, typického gründera. Měl však i druhou tvář – byl velikým obdivovatelem Jana Žižky, účastníkem národních poutí do Kostnice. Své první tři domy nazval U Jana Husi, U Jana Žižky a U Jeronýma Pražského (původně u Jiřího z Poděbrad), později – již jako městský radní – bude po husitech pojmenovávat ulice a náměstí
Žižkov býval obecně považován za dělnickou, proletářskou obec s nevalnou pověstí. Říkávalo se dokonce, že jediné ručičky, které na Žižkově nekradou, jsou ty od hodin. Když pomineme zlovolné pomluvy, musíme dodat, že ani to první hodnocení není přesné. Není sporu o tom, že se Žižkov třeba od sousedních, v dobrém slova smyslu buržoazních Královských Vinohrad lišil. Ale nebyl dělnickou čtvrtí jako třeba Vysočany, Libeň či částečně i Smíchov. Převládali tu hlavně drobní řemeslníci, malí, ale samostatní podnikatelé, hrdí na svou soběstačnost, a právě proto tak svobodomyslní. Dále sem díky zdejší lacinosti mířilo značné množství přistěhovalců. V důsledku kombinace mnoha rozdílných kulturních, ideologických a politických vstupů byla čtvrť oproti obecnému mínění velmi pokroková, mnohdy osvícenější než sama Praha.
Nezávislost a hrdost obyvatel reflektuje také např. pojmem republika Žižkov. Svobodná republika žižkov měla vlastní pravidla, které byly tolerováno z centrální moci. Panovala zde vlastní samospráva.
Asanace
Ze všech dochovalých etap vývoje představuje jeden z nejbrutálnějších vstupů vpád panelové výstavby do části starého Žižkova, jenž měl v 70.
letech 20. stol. dopomoci k vyřešení celopražské bytové krize a zároveň vyřešit katastrofální stav žižkovkovského bytového fondu. Plány před- pokládaly plošné bourání některých částí Žižkova, zrušení historické par- celace a stávající logiky uliční sítě. Na asanovném území měly vzniknout nové sídlištní struktury z prefabrikátů.
Tato radikální vize však byla realizována pouze z části a to v podobě několika desítek panelových domů, které dokonce na některých místech nahradily původní bytové domy v blokové struktuře, však například na území Olšanského náměstí nabyly zcela modernistockou formu dlouhých ulic tvořenou solitérními výškovými budovami.
SOUČASNOST ČTVRTI B.04.01 KONTAKT S PRAHOU
Žižkov je izolován od okolí sérií teréních a komunikačních bariér a nedochází tak (až na území Vinohrad) k plynulému prolnutí s jeho přidruženým okolím.
První možnost plnohodnotného spojení s okolními čtvrtěmi existuje až na východním vyústění třídy Jana Želivského. Spojení severním směrem vede do Libně a do Vysočan a na jižním vyústění u stanice metra Želivského směrem do Vysočan a Strašnic.
Blízký Karlín je velmi špatně dostupný díky mase Vítkova. Pro pěší je znám legendární průchod pod tímto kopcem, tzv. myší díra.
Hlavní komunikační tahy, které propojují území Žižkova s centrem města, sledují terénní logiku vrstevnic, proudí v orientaci východ-západ.
Území spodního starého Žižkova tak s jádrem Prahy propojují v údolí ležící Husitská ulice a do kopce stoupající ulice Seifertova. Obě ulice ústí do centrálního komunikačního uzlu v okolí Masarykova nádraží, kde se střetává několik typů dopravy: tramvajová, autobusová, železniční i automobilová.
Jižní část čtvrti, která leží již na návrší, je obsloužena ulicí Vinohradskou.
V podobné logice jako ulice Husitská, tedy v orientaci východ-západ propojuje Vinohrady a Žižkov s historickým středem města a ústí u budovy Národního muzea, severní hrany bývalého Koňského trhu, dnes Václavského náměstí.
Výše popsané hlavní dopravní tahy mezi sebou propojují ulice na ně kolmé: Prokopova, Italská a Siwiecova. Ty jsou orientovány proti vrstevnici a slouží k dopravní obsluze samotné čtvrti.
Pro hustou dopravu hlavních tepen, především tu automobilovou, se západo - východní komunikace stávají izolanty a zároveň stresory, jež hlukově zatěžují své přidružené okolí, to platí především pro ulice Husitská - Koněvova.
Willsnova Husitská Seifertova Vinohradská Italská Siwiecova Ondříčkova Prokopova Rokycanova Masarykovo nádraží Hlavní nádraží
1 2 3 4 5 6 7 8 9 A B
Pohled Seifertovu ulicí Pohled na vyústění Seifertovy ulice Pohled na tunel spojující Žižkov s Karlínem
7 1
9 6
2
B
4
A
8 5
3
a
SOUČASNOST ČTVRTI B.04.02 DRUHY ZÁSTAVBY
Kompaktní bloková zástavba Rozpadlá bloková struktura Malý a velký solitér
Jádrem sevřené domovní struktury žižkovských bloků je území okolo Prokopova náměstí, odtud se dále line po dnešní Seifertovy ulice, která zde tvoří hlavní osu. Bloková struktura má charakteristickou kompozici čtyř náměstí (Havlíčkova, Kostnického, Sladkovského a Prokopova) a do trojzubce se zbíhajících ulic (Cimburkovy, Milíčovy a Chlumovy). Tato struktura připomíná v mnohem menším například Engelovi Dejvice, tedy radiálně paprsčitou strukturu vyúsťující do jednoho centrálního náměstí, na Žižkově do trojúhelníkového Prokopova náměstí.
Sevřená bloková struktura má v různou podlažnost, která se odvíjí od dob vzniku jednotlivých částí. Ve staré části podlažnost nejčastěji dosahuje do výše třech až čtyřech pater, v mladší části výška dosahuje až k šesti patrům. Pro vysoký tlak na využitelnost struktury, který nastupuje v poválečném období, se často zvyšovala starší struktura až k šesti podlažím. To vede k prostorově nehigienickým podmínkám, původní uliční síť není dymenzována na takto vysokou zástavbou a logicky tedy dochází k poblémům s prosluněním obytných částí budov.
Vysoká hustota zástavby, poměrně úzké a temné ulice, jsou tak jednou z nejcharakterištějších parametrů starého Žižkova.
Východní části území, rozvíjející se jednak podél pokračující osy Husitské, jednak podél Vinohradské, jsou díky rovinatějšímu terénu postaveny do šachovnicově kompaktní uliční sítě. Řidšejší část struktury, která má dodnes nedokončené půdorysné stopy bloků, je území vymezeném vrchem sv. Kříže a Olšanskými hřbitovy. Toto území je stavěno ve 20.
století a dochází zde k postupnému odkonu od uzavřených bloků až myšlence solitérní zástavby v zeleni. Žižkovská struktura se tak směrem k východu rozvolňuje až končí v modernistickém konceptu sídlišť. Ta pro vysoký tlak bytového fondu na některých místech dosahují až dvanácti podlaží.
Žižkov je tedy strukturou tvořeno převážně jednou vrstou, ta je však prošpikována zcela cizorodými prvky.
Blok s hustě zastavěným vnitroblokem Blok s řídce zastavěným vnitroblokem Neukončený blok
Velké solitérní objektu Malé solitérní objekty
SOUČASNOST ČTVRTI
B.04.03 KOMPOZICE - VEŘEJNÉ PROSTORY, ULICE
Skelet
Prostorová kompozice je založena na třech hlavních prvcích: je tvořena výrazným terénem, skeletem celoměstsky významných tříd a jednotlivými charaktery a typologií zástavby.
Základní skelet urbánních os navazuje na linie centra Prahy, tedy navazuje na historicky významné cesty, jež propojovali staré město s jeho okolím.
Seifertova ulice přechází do Olšanské třídy, Husitská ulice přecházející v Koněvovu ulici a Vinohradská třída.
Tyto tři lineární osy ve směru západ - východ člení území Žižkova do několika základních pásů, které jsou severojižně propojeny mnohými ulicemi, kde stěžejní roli zastávají ullice Jana Želivského, Jičínská a Italská.
Za výrazný element kompozice lze považovat střídající se charakter intenzivně zastavěných ploch s plochami nezastavěnými - převážně veřejnou zelení a náměstími, kde často chybí dominanata a tak určuje prostor k pobytovému využití.
Co spojuje prakticky celý Žižkov je velmi intenzivně využitý parter:
obchodně, služebně i gastronomicky.
Funkce vybraných ulic Husitská - Koněvova
Dlouhá ulice je jednou z hlavních propojek Žižkova a centra Prahy. Ústí do kumunikačního uzlu okolo Masarykova nádraží a slouží především automobilové dopravě. Husitská a později Koněňova ulice jsou tak dopravně velmi vytíženými tepnami území, což sebou přináší značný diskonfort a lokalita tak nabývá špinavého charakteru. Spodní Žižkov, který běží podél hrany Vítkova, je místem, kam se také shlukuje místní hustá síť bazarů, zastaváren a non-stop barů. Co je pro zástavbu tohoto území typické, je značná uspořádanost a kompaktnost. Dalším charakterem území je v čase pozvolný nárůst domů, které se směrem k východu lineárně rozvíjejí od centa města. Husitská - Koněvova jsou tak časovou osou Žižkova.
Seifertova ulice
Prostory přidružené k okolí Seifertovi ulice jsou definovány starší žižkovskou zástavbou činžovních domů, které se linou v dramatickém terénu a jsou tak abstrakcí žižkovského charakteru. Na mnohých místech se zde otevírají půhledy, např ze Seifertovi ulice je vidět na Žižkovský vysílač, Vítkov i Hradčany. Seifertova ulice je hlavní komunikační tepnou tramvajové dopravy, která propojuje spodní část žižkova s centrem. Do parteru se soustřeďuje široce využívaná síť obchodního parteru.
Vinohraská ulice
Vinohradská třída je další důležitou tepnou, která sleduje západo- východní propojení blokové zástavby s centrem. Je však zároveň
hranicí mezi územím Žižkova a Vinohrad. Proto se zde propisuje již jiná prostorová kvalita, bloková struktura nabývá jiných parametrů. Domy jsou od sebe dál, jsou více zdobné. Opět zde probíhá živý parter, zde však s převládajícím akcentem ke kavárenskému životu proloženému bytikami originální módy.
Bořivojova ulice
Reprezentant sekundárních ulic, které sledují vrstevnice a jsou odproštěny od masové dopravy je ulice Bořivojova. Jedná se o obslušnou ulici, jež propojuje bloky s hlavními tepnami. Je tedy z každé strany definována rastrem sevřených uskupení obytných domů, které jsou rozprostřeny po celém Žižkově a je tak zaměnitelná za ulici o vrstevnici výše. V těchto sekundárních ulicích tak přichází jiná vrstva autentického žižkovského života, která je potvrzena hospodami obsazeným parterem. Síť těchto ulic je na orientaci náročný labyrint, kdy se ve snaze vymanit musíme velmi často utkat s výčepem.
Funkce vybraných náměstí:
Kostnické náměstí
Zastává převážně pobytovou funkci. Je příkladnou ukázkou originálních staveb, které si vyžaduje náročný terénní konfigurace Žižkova. Ve strmém kopci tak vzníká nárožní plocha, která slouží jako pobytová terasa pro obyvatale okolní husté zástavby.
Sladkovského náměstí
Díky sakrální stavbě neogotického kostela sv. Prokopa může být Sladkovského náměstí interpretováno jako duchovní centrum starého Žižkova. Pro svou přilehlou polohu k dopravně rušné Seifertově ulici dnes pozbývá spirituální klidnost, svojí alternativu k profánímu životu. Sladkovského náměstí tak duchovní rovinu nabývá spíše ve své urbanistické rovině, je lokální dominantou, která snad při pohledu z tramvaje, či jako bod ukončující pohledové osy nabízí duchovní monumentalitu, ve všedním dnu je však spíše křižovatkou pěších cest.
Havlíčkovo náměstí
Funkční definice Havlíčkova náměstí je správa, nalezneme zde školu a radnici. Instituce tak spoluvymezují pravidelný prostor náměstí, které je symetricky soustředěno k třímetrové soše jednoho z nejvýznamnějších českých žurnalistů.
Prokopovo náměstí
Jedo z nejstarších žižkovskýh náměstí mělo obchodní funkci. Na typycky trojúhleníkovém půdoryse dnes stojí jezdecká socha českého spisovatele Jaroslava Haška.
Škroupovo náměstí
Kruhové náměstí je svým charakterem i polohou blíže formátu Vinohrad.
Honosný cirk je obepnut seriózní frontou činžovních domů a doplňuje tak spektrum veřejných prostor o další originální prostoru.
Husitská
Kostnického nám.
Bořivojova
Prokopovo nám.
Seifertova
Havlíčkovo nám.
Vinohradská
Škroupovo nám.
Husická Seifertova Bořivojova Vinohradská
Kostnické nám.
Sladkovského nám.
Havlíčkovo nám.
Komenského nám.
Náměstí Barikád Škroupovo nám.
Žižkovo nám.
Sady Svatopluka Čecha
A B C D
1 2 3 4 5 6 7 8
Prokopovo nám.
Olšanské nám.
Náměstí Jiřího z Poděbrad
1 2 3
D
B
A
1
2
3 1
5
6 7
8
4
2
3
C
SOUČASNOST ČTVRTI B.04.04 ZÁSTAVBA - MÍSTA, DOMY
Žižkov se zásadně odlišuje od ostatních čtvrtí také tím, že zde chybí centrální náměstí, jasný střed čtvrti, podobný prostor, jako na Vinohradech zastává Náměstí míru. Důvodem této absence je výrazná linearita a bloková i morfologická různotodost čtvrti, která ze své podstaty ztěžuje střed určit. Starý Žižkov nenabízí rovinatá území, která velikým náměstí tak sluší. Jako centrální prostory lze chápat lineární komunikace, které propojují jednotlivé náměstí a od kterých se rozlívá pestrá žižkovská vybavenost.
Vybavenost čtvti je tedy plošně vyrovnaná, obsahující městskou komplexnost, především zde lze nálezt hustou síť vzdělávacích institucí, hospod a barů. Výše zmíněné podmínky tak zapříčuňují velmi intenzivně žitý žižkovský parter, žijící po celý den i noc, kde ale podobně jako centrální náměstí chybí jakási nejdůležitější instituce. Jakoby zde platila určitá proletářská rovnost, kdy málokterý dům svým významem převyšuje své okolí. Z této struktury samozřejmě ční dominanty celopražského rozměru:
Žižkovský vysílač a Dům odborových svazů.
Čtvrť némá svojí intelektuální kulturní veřejnou instituci, jakou je například divadlo pro Královské Vinohrady. Za osobitý stánek kultury, který lze chápat i jako kolektivní identitu určující prvek, lze chápat stadion Viktorie Žižkov.
Vybavenost lze tedy shrnout jako vyváženou, pestrou, významově sjednocenou škálu městských provozů. Žižkovské prostředí tak připomíná včelí úl, kde ve stejně velkých plástvých bují rozmanitý život. Vvyjímkou jest již zmíněný stadion.
ZŠ, MŠ ul. Na Smetance ZŠ nám. Jiřího z Poděbrad ZŠ, MŠ Jaroslava Seiferta ZŠ Havlíčkovo nám.
ZŠ Lupáčova ul.
ZŠ Chelčického MŠ Španělská ul. 7 MŠ Vozová ul.
MŠ Trojlístek MŠ Jeseniova ul.
MŠ Sudoměřská ul.
MŠ Milíčův dům MC Veverka ZUŠ ul. Štítného ŠKOLY
Metropolitní univerzita VŠE
Soukr. VŠ Prague College
Obchodní akademie, SŠ ekonomická SŠ, spec. ZŠ, MŠ, ZUŠ, I. Harníka, Bankovní akademie, SOŠ, Gymnázium Gymnázium K. Sladkovského
Obchodní akademie ul. Kubelíkova Spec. OU ul. Táboritská
SUPŠ, ZUŠ Žižkovo nám.
Gymnázium Jana Nerudy SOŠ, ZŠ, MŠ Profit
INSTITUCE Úřad práce
Dům odborových svazů ÚDPN, knihovna Jána Langoše úřad MČ Praha 3
nemocnice na Žižkově úřad MČ Praha poliklinika
okresní soud pro Prahu 3 finanční úřad
okresní soud pro Prahu 3 KULTURA A SPORT
Památník národního osvobození Divadlo Ponec
Muzeum odboje a armády ČR Žižkovské divadlo Járy Cimrmana Městská knihovna v Praze Žižkovská sokolovna
Knihovna un. J. A. Komenského FK Viktoria Žižkov
Nevan Concempo Palác Akropolis
tenisové centrum Olšanská Sokol Král. Vinohrady Divadlo U Hasičů
Knihovna na Vinohradech Divadlo Na Vinohradech Národní dům Na Vinohradech
ČERNOPRDELNÍCÍ
Husův institut teologických studií kostel sv. Anny
Betlémská kaple na Žižkově kostel sv. Prokopa
kostel sv. Kříže kostel sv. Rocha
kostel Nejsvětěšího Srdce Páně kostel sv. Ludmily
OBCHODY BILLA Tesco expres hotel Olšanka
supermarket Albert Bezovka česká pošta
Vinohradská tržnice česká pošta OC FLORA
13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 1
2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
A B C D E F G H 1
2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16
1 2 3 4 5 6 7 8
10 15
9 8
6
18 7
5
4 3
17 8
2
1
14
22
7 25
13
7
4
8
6
4
3 2
24 1
10
9
23
12
8 7
5
6
21 4
3 2
1
21
11
6
20
1
10
16 15
24
A
B
19
H
14 G
F
13
5
E
12
D
C
11 16
9
5 3
2
SOUČASNOST ČTVRTI
B.04.05 ZÁSTAVBA - DOMINANTY, VÝHLEDY
Výškově sjednocené budovy Žižkova by na rovině nedovolovaly mnoho průhledů a širších vizuálních vazeb. Však opět díky terénu nabízí Žižkov pestrou škálu vizuálních vztahů. Bloková struktura tak umožňuje průhledové osy, které určují základní orientaci uvnitř samotné čtvrti a které jsou zároveň viditelné z okolního města. Ve vztahu k centru tak Žižkov opět osciluje mezi prostorovou izolací a vizuální blízkostí.
Homogenní struktura, která je převážně tvořena zástavbou konce 19.
a počátku 20. století je prošpikována novodobými svtupy, které svým měřítkem přerůstají masu žižkovních činžovních domů a stávají se dominantami, které často nabývají až celopražský význam. Jak socha Jana Žižky na Vítkově tak Dům odborových svazů, ale především Žižkovský vysílač se stávají ikonami čtvrti, ikonami Prahy.
Národní památník na Vítkově (1929–1933), podle projektu Jana Zázvorky.
Dům odborových svazů (1932 - 1934), podle návrhu mladých architektů Karla Honzíka a Josefa Havlíčka.
Kostel svatého Prokopa na Sladkovského náměstí, vysvěcen 1898
Žižkovský vysílač (1985 až 1992), 216m.
Podle architekta Václava Aulického a stati- ků Jiřího Kozáka a Alexe Béma.
panorama z Příběnické ul.
pohled na vysílač ze Seifertovy ul.
pohled na Vítkov z Kostnického nám.
pohled na sv. Prokopa z Milíčovy ul.
pohled na Vítkov z Prokopovy ul.
pohled na vysílač z Rokycanovy ul.
pohled na Vítkov z Čajkovského ul.
pohled na sv. Prokopa z Vlkovy ul.
pohled na Vítkov z Viktorky pohled na vysílač z Krkonošské ul.
pohled na vysílač z Milešovské ul.
Památník národního osvobození (Vítkov) Dům odborových svazů
Kostel sv. Prokopa Žižkovský vysílač
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 A B C D
pohled na Vítkov z Prokopovy ul.
pohled na Vysílač, věž sv. Prokopa a DOS ze Seifertovy ul. pohled na sv. Prokopa z Milíčovy ul.
E
C A
11 10
7 9
8
6 5 4
3 2
1
D B
SOUČASNOST ČTVRTI
B.04.06 ZÁSTAVBA - VYBRANÉ HIS. STAVBY
Činžovní dům, 1911 Bohumil Hubschmann Přibyslavská 3
Domy pro YWCA, 1923-24 Oldřich Tyl
Domažlická 8
Dům
Adolf Benš, 1926 Sudoměřská 35
Činžovní dům, 1905 Neznámý autor Lipanská 12
Vlastní dům, 1886 Josef Fanta Lipanská 12
SOUČASNOST ČTVRTI
B.04.07 ZÁSTAVBA - VYBRANÉ STAVBY PO R. 1990
Administrativní budova, 1962-1970
Zdeněk Kuna, Zdeněk Stupka, Oliver Honke-Houfek Vinohradská 184
Novostavba ve Štítného a Chlumově ulici, pohled z Havlíčkova náměstí
Polyfunkční dům Eucon, 2005 Zdeněk Fránek, Klára Casková Chlumova 18
Central Park Praha, 2008
Boris Redčenkov, Prokop Tomášek, Jaroslav Wertig Želivského
SOUČASNOST ČTVRTI B.04.08 DOPRAVA
Veřejná i automobilová doprava sleduje logiku uličního skeletu západ - východ.
Ulice Husitská a Seifertova slouží jako hlavní automobilové komunikace, které ústí na křižovotku u ulice Hybernská. Zde se automobilový provoz napojuje především na Severojižní magistrálu Wilsonovi ulice. Do Wilsonovi ulice ústí další důležitý automobilový tah, ulice Vinohradská. Výše nastíněné hlavní tahy propojují ulice Italská, Siwiecova a Ondříčkova. Na západu slouží jako důležitá propojka ulice J. Želivského.
Veřejná doprava je zastoupena především dopravou tramvajovou, která prochází celým podlouhlým územím Žižkova. Hlavní ulicí, která slouží k tramvajové dopravě, je ulice Seifertova a na ní navazující ulice Olšanská.
Neméně důležitou tramvajovou tepnou je ulice Vinohradská.
Autobusová doprava se na území Žižkova soustřeďuje především do automobilové tahu ulic Hustiská a Koněvova.
Pro celý centrální Žižkov je charakteristické absence metra, jeho stanice obíhají pouze území na hranici s Vinohrady a proto je hlavním typem veřejné dopravy na Žižkově tramvaj a autobus.
Uliční síť, která se rozpíná mezi sevřenými obytnými bloky je převážně jednosměrná. Velmi často se zde nachází modrá zóna, která zajišťuje místním obavtelům velmi slabé parkovací zázemí. Na celém Žižkově jsou pouze dvě veřejnosti přístupné podzemní parkoviště: a to u obchodního domu Flora a podzemní parkování u Žižkovského televizního vysílače.
Pohled na Husitskou ulice u zastávky autobusu Tachoveského náměstí
ul. Wilsonova ul. Husitská ul. Seifertova ul. Vinohradská ul. Italská ul. Siwiecova ul. Ondříčkova ul. Prokopova ul. Rokycanova
podzemní parking u vysílače podzemní parking Flora
metro - Jiřího z Poděbrad metro - Flora
metro - Hlavní nádraží
tram - Husinecká tram - Lipanská
tram - Olšanské náměstí bus - U Památníku
bus - Náměstí Winstona Churchilla
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11
A B C
a b c d e
d
C
11 10
c b
a
B A
4
7
8
9 6
5 2
1
3
e
SOUČASNOST ČTVRTI B.04.09 ZELEŇ
Díky poměrně velké ploše nezastavitelného území a terénní rozmanitosti lze na území Žižkova nalézt hned několik typů veřejnosti přístupné zeleni.
Obyvateli města se zde rozevírá vějíř možností od rozsáhlých parkových ploch (například Riegrovi sady) až po intimní kontakt ve městě se tyčícího stromu. Poměrně málo jsou však v lokalitě Žižkova zastoupeny kontinuální stromořadí. Významným doplňkem je ovšem zeleň ukrytá za hradbami domovních zdí. Žižkov je spolu s dalšími čtvrťemi zevnitř ozeleněn skrze plochy četných vnitrobloků.
Nejvýraznějšími a nejrozsáhlejšími plochami veřejné zeleně jsou především terénní útvary hřebenů kopců (Vítkov, Vrch sv. Kříže, Židovské pece). Ty jsou díky morfologii schopny zprostředkovat jedinečné výhledy na město a jsou tím pádem i dobře čitelné v celopražském urbanismu.
Zde lze jako nejvýmluvnější příklad uvést vrch Vítkova, ověnčeného největší evropskou jezdeckou sochou.
Dalším typem veřejné zeleně, která svým měřítkem přesahuje míru žižkovského bloku je rozsáhlý park Parukářky. Ta je význámná i díky své pozici v centrální části čtvrti a je tedy zeleným jádrem, kam je možné přijít z různých žižkovských koutů.
Svébytnou plochou zeleně je také komplex Olšanských hřibtovů, kde za hřbitovní zdí stojí kvalitní vzrlostlá zeleň.
Výše zmíněné rozlehlé plochy zeleně jsou doplněny o parky a zahrady.
Rajská zahrada se dotýká cípu Riegrovových sadů a Sady Svatopluka Čecha zase sousedí s Náměstím Jiřího z Poděbrad. Další zelené plochy jsou náměstí, které nejsou zcela vydlážděny a přijímají podobu parku.
Je to například Žižkovské náměstí, náměstí Barikád či Náměstí Jiřího z Poděbrad.
Nejmenším měřítkem veřejné zeleně jsou osamocené stromy, které však městské kompozici zastávají významnou roli. Například díky několika stromům, které jsou lehce zastrčené od uliční sítě, získává Kostnické náměstí neopakovatelnou intimní atmosféru.
VELKÉ PLOCHY ZELENĚ Vítkov
Olšanský židovský hřbitov Olšanské hřbitovy
1 2 3
ZELENÁ NÁMĚSTÍ Kostnické nám.
Sladkovského nám.
Havlíčkovo nám.
náměstí Barikád Škroupovo nám.
Žižkovo nám.
Sady Svatopluka Čecha
PARKY
náměstí Winstona Churchilla park před Viktorkou
Rajská zahrada Riegrovy sady Mahlerovy sady Parukářka ZATRAVNĚNÁ NÁMĚSTÍ
Komentského nám.
náměstí Jiřího z poděbrad
1 2 3 4 5 6 7
1 2 3 4 5 6 1
2
Sady Svatopluka Čecha Rajská zahrada Náměstí Winstona Churchilla
Vítkov Parukářka Olšanské hřbitovy
1 1
2
3 1
2
3
4
5
6
4
1
5 6
2
2
3
8
BLOK VIKTORIA B.05.01 HISTORIE A VÝVOJ
Řešené uzemí, pracovně nazýváno blok Viktoria, které je vymezeno ulicemi Italskou, Seifertovou a ulicí Krásovou, prošlo značným historickým vývojem. Zkoumané území však paradoxně nikdy pravým blokem nebylo.
Nejprve zde od roku 1886 stála Žižkovská plynárna, která se stala první obecnou plynárnou v českých zemích. Zásobovala svítiplynem pražské ulice a později i domácnosti. V roce 1926, po dostavbě nové moderní plynárny v Michli, byl provoz ukončen a v následujících letech byly budovy demolovány. V roce 1932 na stejných pozemcích začala stavba prvního pražského mrakodrapu (dnes Dům odborových svazů). Ten svojí hmotou i typologií (solitérní dům, který zabírá střed parcely) značně vybočil z činžovního koloritu Žižkova.
Protože po plynárně zůstal v centru Žižkova nebývale rovná plocha vznikl zde pro velkou oblibu kopané fotbalový stadion dnešní Viktorie Žižkov.
Koncem 70. ltech se dostavuje nová budova VŠE, která spolu s Domem odborových svazů (DOS) definuje současnou západní hranici území.
Budova VŠE je kompozicí založena na podobných principech jako DOS:
solitér nenavazující na uliční frontu.
Budova VŠE
Dům odborových svazů Stadion FK Viktoria Žižkov
Žižkovská plynárna
Ortofoto území, 1954
BLOK VIKTORIA B.05.02 STUDIE R. 1940
Roku 1940 vzniká urbanistická studie, která navazuje na již postavenou budovu Domu odborových svazů a dále řeší zbívající území bloku Viktoria.
Autory projektu jsou Josef Havlíček (spoluautor DOS) a Emanuel Hruška.
Autoři zde navazují na modernistickou koncepci DOS a v duchu funkcionalistických modernistických zásad (řádné proslunění, solitérní hmota, vysoká podlažnost) navrhují pomocí až vědecké metodologie sérií variant možného zastavění.
Dostavba parcely je ve 20. století kreslena v radikální diskontextuální formě, jež nerespektuje tradiční blokovou strukturu.
BLOK VIKTORIA B.05.03 SOUČASNÝ STAV
Blok Viktorie je v kontextu čtvrti atypická parcela. Místo, kde se střetává hned několik výrazných specifik.
Leží svou větší částí na ne příliš svažitém terénu, což je vzhledem k morfologickým poměrům Žižkova poměrně ojedinělá situace.
Území se nachází na hraně terénního zlomu, ale i na hraně střídání typologií: v bezprostředním okolí se tedy střetávájí různé reliéfy a potkává se zde hned několik typů zástavby. Parcela je jakýmsi ostrovem prázdna v mase do kopce ubíhajícího žižkovského bloku.
Pro území je tedy charakteristická určitá nesourodost, až rozpolcenost.
Ta vzniká díky postupnému přírůstku zástavby, kterou však nedefinuje společná architektonická koncepce, nýbrž spíše v ad-hoc logice zde postupně přibývají jednotlivé, rozměrově i funkčně zcela rozlišné domy.
Ty jsou nekomunikativní nejen mezi sebou, ale i ve vazbě k okolní žižkovské zástavbě. Takto vzniklá struktura dále generuje do města nevčleněné prostory, jež nesledují hmotnou ani významovou gradaci okolní zástavby a stávají se tak prostory diskontextuálními, prostory zbytkovými (především bezejmený park před Viktorkou).
Parcela je v úzkém vztahu s ulicí Seifrtovou, jednou z páteřních spojnic Žižkova s centrem. Zastávka tramvaje Husinecká je jednen z klíčovcýh bodů lokální veřejné dopravy. Tisíce studentů VŠE odtud proudí do budovy školy.
Díky velmi otevřenému předprostoru/parku před stadionem a průhledu do zužující se Seifertovy ulice dnes parcela slouží jako příliš mohutné první žižkovské nadechnutí.
Území je rozčleněno hmotou stadionu na několik špatně definovaných prostorů, které více či méně souvisí se sezónním průběhem fotbalového utkání a mají špatnou vazbu na oslabenou jednostrannou Seifertovu ulici.
Poloha stadionu je kontextu sportovních staveb unikátní svým usazením mezi bloky historické zástavby, ale i samotnou orientací vůči světovým stranám. Západo - východní stopa hrací plochy je definována tím, že původní hřiště - plácek na kopání pro místní mládež - byla v minulosti zřízena na nejrovnějším místě po zbourání dosluhující plynárny. Aby hráči obou mužstev měli podmínky pro hru podobné, musí se utkání konat v dopoledních hodinách. Proto i dnes hraje Viktoria domácí utkání tradičně v neděli v 10:30 hodin.
Valná většina ostatních klubů v čechách i ve světě má hrací plochy orientované severo - jižně.
BLOK VIKTORIA
B.05.04 SOUČASNÝ POHLED DEVELOPERA
Téměř hektorová parcela v nejužší návaznosti na centrum města svou polohou dráždí k zastavění. Radnice se dokonce spojila se soukromým subjektem a vzniklo tak několik developerských projektů, jež území zastavují bytovou zástavbou proloženou kancelářskými prostory. O této aktivitě píše několik médií, jako příklad lze zmínit zprávu České tiskové kanceláře:
U žižkovské Viktorie vyroste budova s byty a kancelářemi
V blízkosti fotbalového stadionu žižkovské Viktorie v Praze vyroste polyfunkční budova s byty, kancelářemi a obchody. Práce by měly začít do dvou let. „Hotovo bude v roce 2018,“ řekl dnes Daniel Donoval z CTR group. Výstavbu za 800 milionů korun připravuje její dceřiná společnost Viktoria Žižkov, v níž měla donedávna podíl městská část Praha 3.
Budova bude stát na téměř hektarovém nevyužívaném pozemku mezi ulicemi Seifertova a Krásova. Vznikne 189 bytů, mnohé s výhledem na Hradčany. Na 4500 metrech čtverečních budou komerční plochy, především kanceláře. V plánu je 240 podzemních garážových stání, supermarket, restaurace, kavárna, lékárna a pobočka banky.
Žižkovská radnice před lety do projektu s názvem Viktoria Žižkov Center vložila pozemky. Na konci loňského roku se zastupitelé rozhodli akcie ve Viktorii Žižkov prodat. Do městské pokladny výměnou přibylo 93 milionů korun. Podíl měl ve společnosti i fotbalový klub Viktoria Žižkov.
V letošním roce by měl projekt získat územní rozhodnutí. V příštím roce zahájí investor prodej.
ČTK
KOPANÁ NA ŽIŽKOVĚ
B.06.03 VIKTORIA A JINÉ PRAŽSKÉ KLUBY
Eden Aréna - SK Slavia Praha, stání 20 800, sezení 20 800 Generali Arena - AC Sparta Praha stání 18 944, sezení 18944
Stadion Evžena Rošického - SK Sparta Krč stání 9 032, sezení 19 032
Stadion Na Julisce - FK Dukla Praha stání 18 000, sezení 8 150
Stadion FK Viktoria Žižkov - FK Viktoria Žižkov stání 5 037, sezení 5 037
Ďolíček - Bohemians Praha 1905 stání 5 000, sezení 5 000
Stadion FK Slavoj Vyšehrad - FK Slavoj Vyšehrad stání 2500, sezení 2500
Stadion Na Plynárně - Loko Vltavín stání 1500, sezení 1500
FK Viktoria Žižkov patří mezi nejstarší a nejúspěšnější kluby v České republice. Klub založili studenti z Reálného gymnázia na Žižkově již v roce 1903 v tradiční staropražské čtvrti. Zakladatelé klubu zvolili název VIKTORIA, který odrážel touhu po velkých vítězstvích. Při volbě dresů se staly základem národní barvy červená a bílá, které v nezměněné podobě zůstávají až do dnešních dnů. Brzy po založení klubu patřila Viktoria Žižkov mezi nejsilnější v Praze a do čela českého fotbalu se dostala již v roce 1913, když zvítězila ve finále nejvýznamnější soutěže té doby CHARITY CUPU nad SK Slávií Praha v poměru 2:0. Další primát v této soutěži patřil Viktorii Žižkov i v roce 1914 (finále s SK Slavia Praha 1:0) a v roce 1916 (finále s AC Sparta Praha 3:0).
Po 1.světové válce se klub usadil pevně v elitním trojlístku s AC Sparta Praha a SK Slavia Praha a až do roku 1948 byl historicky naším třetím nejúspěšnějším klubem. Kromě pohárových vítězství v Ietech 1921 (Sparta 3:0), 1929 (Libeň 3:1), 1933 (Sparta 2:1), 1940 (Sparta 5:3) přišel největší úspěch v roce 1928, kdy Viktoria Žižkov získala svůj první a do dnešní doby i jediný mistrovský titul. Toto období přinášelo samé úspěchy a za klub nastupovala celá řada reprezentantů Československé republiky.
Legendární postavy našeho fotbalu (Ženíšek, Klapka, Steiner, Hojer, Puč, Bradáčové a další) šířili slávu žižkovského fotbalu po celém kontinentu a podíleli se i na zisku stříbrné medaile na Mistrovství světa v roce 1934 v Římě.
Změna společenských poměrů po roce 1948 přinesla hlubokou stagnaci, která znamenala pokles do nižší soutěže a v roce 1952 dokonce dočasný zánik klubu. V nižších soutěžích působil pak klub až do roku 1993, kdy se konečně k nesmírné radosti svých věrných fanoušků vrátil mezi českou elitu. Pravidelná účast v 1.lize přinesla i další dvě pohárové trofeje -v roce 1994 po finálovém vítězství nad Spartou Praha a v roce 2001 po vítězství nad stejným soupeřem. Do klubu se opět vrátila řada vynikajících fotbalistů (Poborský, Bílek, Kouba, Gabriel, Vrabec a další), z nichž někteří získali opět stříbrnou medaili na EURO 1996 v Anglii.
FK Dukla AC Sparta Praha Loko Vltavín
Stadion Evžena Rošetského FK Viktoria Žižkov
FK Slavoj Vyšehrad Boheminans 1905 SK Slavia Praha
1 2 3 4 5 6 7 8
MAPA PRAHY SE STADIONY
8
6 7
3
2 1
4
5
VIKTORIA ŽIŽKOV
B.06.02 SOUČASNOST KOPANÉ NA ŽIŽKOVĚ
V roce 1992, kdy klubu hrozil bankrot, Viktorii kupuje podnikatel Vratislav Čekan. Ten odkupuje od Slušovic práva na účast v ČMFL a klub posiluje kvalitními hráči. Hned v další sezoně Viktoria snadno postupuje do první ligy. V sezoně 1993/1994 dosáhl tým na osmé místo, ale navíc se mu podařilo zvítězit na pokutové kopy nad Spartou ve finále Českého poháru. V dalším ročníku sahá tým po obhajobě vítězství v poháru. Ve finále však podlehl Hradci Králové také na penalty. V létě 1996 se Čekan dostal do finančních potíží a klub prodal.
Největší novodobé úspěchy i skandály jsou spojeny s působením manažera Ivana Horníka. V sezoně 2000/2001 porazila Viktoria ve finále poháru po prodloužení Spartu 2:1. V ligovém ročníku 2001/02 přišla o titul až v posledních minutách utkání závěrečného kola proti Slavii a nakonec obsadila 3. místo. Stejný úspěch zopakovala i v dalším ročníku. O rok později, v sezóně 2003/04 Viktoria sestoupila do druhé ligy. Následně propukla korupční aféra. Jedním z hlavních aktéru byl manažer Ivan Horník a Viktorii bylo po prokázání úplatků odečteno od startu dalšího ročníku druhé ligy 12 bodů. Spolu s tím přišla i obměna kádru a nově vedení klubu. V sezoně 2007/08 se klub vrátil do nejvyšší soutěže, kde však pobyl jen dva ročníky a sestoupil do 2. nejvyšší soutěže. V ročníku 2010/11 vybojoval klub Gambrinus ligu, ale po roce sestoupil a nadále hrál 2. ligu.
V sezóně 2014/15 vyvrcholilo dlouholeté zadlužení, které mimochodem znamenalo i chvilkový bojkot hráčů kvůli několikaměsíčním nevyplaceným výplatám. Následně se k požadavku o splacení dluhu přihlásila radnice městské části Praha 3, které Viktorka dluží za nájem stadionu 900 000 korun. S čímž souvisí i pozdější hrozba ztráty vlastního stadionu. I přes to se klubu podařilo skončit na 4. místě, pár bodů od postupu do nejvyšší soutěže. Ovšem 18. června 2015 klub přišel o druholigovou licenci, vedení klubu vše přijalo a následně oznámilo, že musí čekat na majitele klubu a jeho následné rozhodnutí v jaké soutěži bude klub hrát v následující sezóně 2015/16.
Dnes hraje Viktoria v ČFL, třetí nejvyšší soutěži v ČR. K nelibosti fanoušků se stala farmou mladých talentů pražské Slavie a dostala se na pomyslnou spodní úvrať svojí existence. Stroj fanouškovství však vždy rozběhl pomalu jedoucí klub a dostal se spolu s ním alespoň do bezpečných vod klidného přežívání.
FOTO
NÁVRH
B.07 SHRNUTÍ
TÉMATA
forma a měřítko
- jedno z těžišť Žižkova při jeho kořenu - modernismus, tradiční blok
- přílišné rozvolnění - dopravní uzel, MHD
- vysoká koncentrace studentů VŠE, poptávka po bydlení - zbytková zeleň
program
- bydlení ve zdravé čtvrti - parking
- absence větší samoobsluhy - stadion
- propagace fotbalu fotbal
- skokové zvýšení koncentrace 1x za 14 dnů - tradiční čas výkopu
- typologie stadionu ve městě - návaznost na městskou strukturu - atrakce
- kolorit
REAKCE
forma a měřítko
- ponechat rušnost a různorodost - potlačit roztříštěnost
- druhá tvář Seifertovy ulice - moderní blok
- koncentrované a pulzující prostory v synergii
program
- bydlení pro studenty
- bydlení na unikátním místě - místo pro parkování ve městě - služby
- stadion fotbal
- tradice zůstává - fotbal upadá
- využít primitivní energii
- začlenit do ruchu města v čase nehraní
- zachovat měřítko
NÁVRH
C.01.01 SITUACE - SOUČASNÝ STAV
NÁVRH C.01.01 STRATEGIE
V současnosti lze řešené území chápat jako vágní směs mnoha různých pro- storů, které vyhřezly kolem stadionu. Seifertova ulice s poloviční tváří ztrácí spád a koncentraci.
Stadion nemá ambici komunikovat s okolím. Místo ale lze chápat jako nálevku Žižkova a jeho rozvolněnost může být kvalitou.
třída stadion shromaždiště park
vnitroblok
Stadion má být součástí nového návrhu.
Je kvalitou vnášející do města specifický impuls. Atrakce. Kultura. Zábava.
Specifická orientace a čas výkopu v 09:30 je nedílnou součástí žižkovského koloritu.
Prostory nahodile roztroušené kolem stadionu a Seifertovy ulice jejich přínos do škály rozmanitosti města oslabují. Změna všech vztahů mezi těmito ele- menty může vytvořit spolupůsobící synergický efekt a propůjčit území hmata- telné měřítko začínající žižkovské blokové struktury.
Základem návrhu je orientovat vstupní prostor přímo před stadion směrem k rušné Seifertově ulici a pokusit se propojit jeho sezónní shromažďovací funkci s každodenním chodem města. Doplnění front směrem k neúplným ulicím Sei- fertově a Krásově vytváří jasné schéma navazující na tradici blokové struktury.
Měřítko vzniklého megabloku je narušené vložením původních typologií v hma- tatelných měřítkách a smysluplných návaznostech.
Nová Viktoria - blok se stadionem
