KOMPARACE VYBRANÝCH MÉDIÍ COMPARISON OF THE SELECTED MEDIA

Technická univerzita v Liberci

FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ

Katedra: Filosofie

Studijní program: Specializace v pedagogice

Studijní obor: Anglický jazyk se zaměřením na vzdělávání Humanitní studia se zaměřením na vzdělávání

KOMPARACE VYBRANÝCH MÉDIÍ COMPARISON OF THE SELECTED MEDIA

Bakalářská práce: 11-FP-KFL-099

Autor: Podpis:

Ivana Krejčová

Vedoucí práce: PhDr. Stanislava Exnerová Konzultant:

Počet

stran grafů obrázků tabulek pramenů příloh

83 21 6 0 19 4

V Liberci dne: 26.4.2011

Čestné prohlášení

Název práce: Komparace vybraných médií Jméno a příjmení autora: Ivana Krejčová

Osobní číslo: P07000832

Byl/a jsem seznámen/a s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména § 60 – školní dílo.

Prohlašuji, ţe má bakalářská práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem.

Beru na vědomí, ţe Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv uţitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.

Uţiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu vyuţití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne poţadovat úhradu nákladů, které vynaloţila na vytvoření díla, aţ do jejich skutečné výše.

Bakalářskou práci jsem vypracoval/a samostatně s pouţitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem.

Prohlašuji, ţe jsem do informačního systému STAG vloţil/a elektronickou verzi mé bakalářské práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedl/a jsem všechny systémem poţadované informace pravdivě.

V Liberci dne: 26.4.2011

Ivana Krejčová

PODĚKOVÁNÍ

Děkuji PhDr. Stanislavě Exnerové za cenné rady, podněty a připomínky při zpracování mé bakalářské práce. Dále děkuji své rodině a blízkým přátelům za trpělivost a podporu nejen během mé práce, ale především během celého studia.

ANOTACE

Cílem této bakalářské práce je analyzovat televizní a internetové zpravodajství a jeho vliv na příjemce. V kapitole věnované masovým médiím je popsána jejich stručná charakteristika a funkce. Dále je popisován obsah a význam mediálního produktu. Práce rovněţ analyzuje formální stránku televizního a internetového zpravodajství. Závěr práce je věnován dotazníkovému šetření na jehoţ základě je následně provedena komparace televizního a internetového zpravodajství z vybraného dne.

Klíčová slova: masová média, televizní zpravodajství, internetové zpravodajství, zpráva, mediální produkt

Annotation

The aim of the Bachelor thesis is to analyse the Internet and the TV news and its influence on the receiver. The chapter which deals with the massmedia describes their brief characteristic and function. Also this describes the content and meaning of the media product. The thesis also analyses the formal side of the TV and the Internet news. At the end of the thesis there is a questionnaire investigation. This investigation brings the results which are then used for the comparison of the TV and the Internet news of the chosen day.

Key words: mass media, TV reporting, Internet reporting, news, media product Zussammenfassung

Ziel der Bakalararbeit steht in der Analyse der Fernsehnachrichten und Internetnachrichten und deren Einfluss auf Zuschauer bzw. Empfänger der Nachrichtensendungen. In dem Kapitel, das den Massenmedien gewidmet ist, wird summarisch die Charakteristik und Funktion der Massenmedien vorgestellt. Es werden auch der Inhalt und die Bedeutung der Medienprodukte beschrieben. Die Analyse der Formalensicht der Fernsehnberichterstattung und Internetberichterstattung wird in der Arbeit ebenfalls dargestellt. Im Abschluss der Arbeit wird ein Untersuchen in Form eines Fragebogens durchgeführt, welches die Komparation zwischen Fernsehnachrichten und Internetnachrichten an einem gewählten Tag präsentiert.

Schlüsselwörter: Massenmedien, Fernsehnberichterstattung, Internetberichterstattung, Nachricht, Medienprodukt.

Obsah

1. ÚVOD ... 1

2. MASOVÁ MÉDIA ... 2

2.1. Co jsou masová média? ... 2

2.2. Jaká je funkce masových médií? ... 4

3. MEDIÁLNÍ PRODUKT ... 5

3.1. Co je mediální produkt? ... 5

3.2. Obsah mediálního produktu ... 7

3.3. Význam mediálního produktu ... 9

4. ZPRAVODAJSTVÍ ... 10

4.1. Jaké vlastnosti a pravidla určují hodnotu zprávy? ... 12

4.2. Forma zprávy ... 16

4.3. Kdo ovlivňuje masová média? ... 16

5. TELEVIZNÍ ZPRAVODAJSTVÍ ... 19

5.1. Úvod televizního zpravodajství... 19

5.2. Role moderátora ... 20

5.3. Struktura televizních zpráv ... 21

6. INTERNET – „SÍŤ SÍTÍ“ ... 24

6.1. Co předcházelo Internetu? ... 24

6.2. Internetové zpravodajství jako kombinace novinových a televizních postupů ... 26

7. ČESKÁ TELEVIZE (ČESKOSLOVENSKÁ TELEVIZE) VERSUS www.idnes.cz .. 28

7.1. Historie Československé televize (ČST) ... 28

7.2. Česká televize... 29

7.3. Televizní noviny... 29

7.4. www.idnes.cz ... 30

8. VYHODNOCENÍ DOTAZNÍKU ... 32

9. ANALÝZA ZPRAVODAJSKÉHO SERVERU www.idnes.cz A TELEVIZNÍHO

ZPRAVODAJSTVÍ ČESKÉ TELEVIZE UDÁLOSTI ZE DNE 6.4.2011 ... 38

9.1. Jaderná elektrárna Fukušima ... 38

9.2. Kauza Jaroslav Škárka a Věci veřejné ... 39

9.3. Závěr k analýze ... 40

10. ZÁVĚR BAKALÁŘSKÉ PRÁCE ... 42

11. SEZNAM LITERATURY ... 43

12. PŘÍLOHY ... 45

12.1. Příloha 1 ... 45

12.2. Příloha 2 ... 47

12.3. Příloha 3 ... 55

Úvodní informace zveřejněné respondentům... 55

Odpovědi respondentů ... 55

12.4. Příloha 4 ... 71

1

1. ÚVOD

Jako téma své bakalářské práce jsem si vybrala „Komparaci vybraných médií“.

Předmětem této práce je porovnání internetového a televizního zpravodajství. Vzhledem k tomu, ţe jsme dennodenně konfrontováni s obrovským mnoţstvím informací je nutné se v nich orientovat. Z tohoto důvodu se tato bakalářská práce zabývá tím, jak jsou dané informace určitými médii zpracovávány. Pro komparaci byla zvolena následující média – Internet a televize. Důvodem pro jejich popis je jejich snadná dostupnost. Vţdyť dle Českého statistického úřadu měla více jak polovina domácností v České republice (56%) přístup k Internetu a v roce 2009 připadalo na 100 domácností 132 televizorů.¹

Televize a Internet patří mezi masová média, proto se první kapitola zabývá jejich charakteristikou a funkcí. Druhá kapitola je věnována mediálnímu produktu, který masová média vytváří. Je zde pro to ve stručnosti popsán jeho význam a obsah. Můţeme se zde také dozvědět jaká je forma zprávy a jaké zpravodajské hodnoty ji určují. Důleţitou roli ve vytváření zprávy hrají tzv.gatekeepeři. Jejich význam je popsán ke konci kapitoly.

V dalších dvou kapitolách je podrobně popsán rozbor internetového a televizního zpravodajství.

Práce je završena částí věnující se dotazníkovému šetření zaměřenému především na vliv internetového a televizního zpravodajství na příjemce. Účelem šetření je vyvrátit nebo potvrdit hypotézu, ţe internetové zpravodajství svou dynamikou a rychlostí působí důvěryhodněji a bezprostředněji neţ zpravodajství televizní.

V závěru práce na základě výsledků dotazníkového dochází ke komparaci televizního zpravodajství České televize Události a zpravodajského serveru www.idnes.cz.

1 Www.czso.cz [online]. 11.8.2010 [cit. 2011-04-25]. Vybavenost domácností počítačem a vybranou spotřební elektronikou. Dostupné z WWW:

<http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/1_vybavenost_domacnosti_pocitacem_a_vybranou_spotrebni_elektro nikou>.

2

2. MASOVÁ MÉDIA

2.1. Co jsou masová média?

Masová média lze charakterizovat jako prostředky masové komunikace, které ovlivňují naše chápání světa. Představují významnou podobu společenského, kulturního i politického ţivota a podmínku ekonomické úspěšnosti řady odvětví. Masová média jsou prostředky masové komunikace, které přenášejí informace v různých formách a za různým účelem. Dle Reifové ²jsou to obvykle velké mediální organizace, jejichţ sdělení jsou veřejně dostupná, standardizovaná, vyráběná mediálními profesionály a díky technickým aparátům šířená k velkému publiku. Pod pojem masová média zahrnujeme především tisk, rozhlas, televizi a v neposlední řadě Internet, který se v poslední době stal nedílnou součástí našich domácností. V širším slova smyslu lze za masové médium povaţovat knihu, film, video a veškeré tiskoviny, které vycházejí ve velkém nákladu (například letáky).

Masová média můţeme rozdělit na média veřejné sluţby, soukromá, tištěná a nová.

Média veřejné služby

Pod pojmem média veřejné sluţby se rozumí ta média, která jsou zřízená zákonem a jejichţ účelem je poskytovat sluţbu veřejnosti výrobou a vysíláním rozhlasových či televizních programů. To jak má vysílání médií veřejné sluţby vypadat, je formulováno v příslušném zákoně, jímţ se toto médium zřizuje.

V České republice se jedná o ČRo, ČT a ČTK. Český Rozhlas a Česká televize jsou financovány z tzv. koncesionářských poplatků a ostatní zdroje příjmů jsou doplňkové (například reklama).

2REIFOVÁ , Irena . Slovník mediální komunikace . 1. . Praha : Portál,s.r.o., 2004. 328 s. ISBN 80-7178-926- 7 str. 139

3 Média soukromá

Tato média jsou zřízena jako soukromé společnosti. Hlavním zdrojem příjmů jsou reklamy (například prodej vysílacího času inzerentům), respektive prodej budoucí předpokládané pozornosti příjemce (diváka, čtenáře).

Média tištěná

Vznik tištěných médií je vázán na pomoc různých tiskařských technik. Tištěná média mohou být periodická i neperiodická. Dle periodicity jsou dělena na deníky, týdeníky, čtrnáctideníky, měsíčníky a čtvrtletníky. Mezi takováto média se řadí zejména knihy, noviny, časopisy a letáky.

Nová média

Novými médii se rozumí komunikační prostředky, které vyuţívají pro přenos nebo uchování informace počítačovou technologii. Dnes se pojem nová média můţe pokládat za synonymum digitálních médií. Dle Reifové³ nová média tvoří širokou a různorodou skupinu z hlediska funkce, přenášení sdělení i způsobu jeho uţívání. Mezi tato média řadíme například mobilní telefony, počítačové hry, elektronickou poštu, webové stránky nebo digitální televizi. Těmto médiím je společný systém dvojí reprezentace. Na první úrovni jsou informace formulovány jako text, obraz, zvuk, video. Na druhé úrovni jsou tyto primární kódy sekundárně kódovány do systému jedniček a nul digitálního kódu.

S nimi ovšem uţivatelé nejsou schopni pracovat. Pro jejich „překlad“ je nutné vlastnit zařízení, které je schopné algoritmické manipulace s daty v binárním kódu. Toto zařízení můţe mít formu klasického stolního počítače, notebooku, mobilního telefonu, atd. Oproti tradičním médiím je moţné sdělení v binárním kódu mnoţit, ukládat na libovolný druh nosiče a reprodukovat jej. Rovněţ distribuce mediálních obsahů je díky binárnímu kódu rychlejší a s minimálními náklady. Novým médiím lze také připsat takové vlastnosti jako jsou interaktivita, multimedialita, síťovost, globální dostupnost, atd. Výše zmíněné

3REIFOVÁ , Irena . Slovník mediální komunikace . 1. . Praha : Portál,s.r.o., 2004. 328 s. ISBN 80-7178-926- 7, str. 134, 137-138.

4

vlastnosti si autor takové média můţe nastavit dle svého. Tak tedy mohou být nová média interaktivní i neinteraktivní, multimediální i textová, se síťovou architekturou i bezdrátová.

2.2. Jaká je funkce masových médií?

Proč jsou masová média součástí našeho ţivota? Jak vnímáme masová média v našem ţivotě? Masová média plní funkci sdělovací, přesvědčovací a výchovnou. Mohou také pro řadu občanů představovat tzv. „poslední odvolací instanci“, tzn., ţe plní funkci jakéhosi pomocníka, který umoţní občanům, aby na svůj případ upozornili, a tím pádem se daná věc začala řešit příslušnými institucemi. Dle Denise McQuaila si lze funkce médii představit jako:

1) Okno, skrze nějţ lze vidět události, a které nám rozšiřuje rozhled a umoţňuje nám, bez zásahu jiných, vidět, co se děje.

2) Zrcadlo událostí, které nám nabízí představu věrného odrazu (i kdyţ je zrcadlově obrácený a tudíţ můţe být pokroucený).

3) Filtr, který třídí dané události, upozorňuje na ně a také potlačuje jiné názory a náhledy na danou problematiku

4) Ukazatele, průvodce či vykladače, který nám pomáhá se orientovat.

5) Fórum či platformu, která slouţí k předloţení informací veřejnosti, často s moţností reakce a zpětné vazby.

6) Plátno nebo bariéru, coţ dle Quaila znamená, ţe nás média mohou nabídnutým obrazem světa (mnohdy falešným) odstřihnout od skutečnosti.⁴

Média zprostředkovávají veřejnosti stejné informace různým způsobem. Vzhledem k tomu, ţe informace jsou zdrojem nemalých příjmů (z koncesionářských poplatků, poplatky za internet, cena za noviny a časopisy), vystupují jednotlivá média v roli konkurentů. Coţ můţe ovlivnit to, jak je daná informace prezentována.

4 EXNEROVÁ, Stanislava . Komunikační dovednosti : otázky a odpovědi. Liberec, 2008. 107 s. Skripta.

Technická univerzita v Liberci. ISBN 978-80-7372-357-6, str.103.

5

3. MEDIÁLNÍ PRODUKT 3.1. Co je mediální produkt?

Abychom se mohli zabývat porovnáním vybraných médií, měli bychom si nejprve charakterizovat to, co média vyrábějí, tzv. mediální produkt. Kaţdé masové médium vytváří tzv. mediální produkt. Tím můţe být například výtisk z novin, zpráva, fotografie, pořad v televizi, atd. Mediálním produktem se tedy rozumí to, co je uţivateli nabídnuto jako jednorázově zveřejněný nebo opakovaně zveřejňovaný prvek. Je to produkt, který médium s publikem sdílí a kterému lze přičíst poznatelný a popsatelný obsah a přisoudit mu nějaký význam.

Takový produkt je dle Kőpplové a Jiráka⁵ vnitřně uspořádaný a hierarchizovaný celek tvořený v několika vzájemně provázaných rovinách. Dále Kőpplová a Jirák uvádí, ţe toto uspořádání platí jak pro zpravodajství, tak i pro hudební nahrávky. Jednotlivá zpráva v rámci téhoţ deníku můţe souviset s obecnějším článkem vztahujícím se k podobným událostem. Pro lepší ilustraci si uveďme příklad zpravodajství o povodních v srpnu a v září 2010. Internetový server www.novinky.cz ⁶dne 28.9.2010 informoval o katastrofálních povodních na Českolipsku, coţ lze označit za první rovinu podání informace. Mimo jiné doplnil informace o odkazy na další články, které se týkají daného tématu. K tomuto ještě dodal o informace o uzavřených komunikacích a o stupni povodňové aktivity na tocích. To znamená, ţe šlo v první řadě o předání aktuální informace, která byla posléze doplněna o soubor článků o povodních v srpnu 2010 a nakonec o důleţité upozornění o stavu komunikací. Čtenářovi tak byla poskytnuta komplexnější informace.

Mediální produkt lze také rozlišit dle typu komunikačního média. Dle tohoto kritéria lze odlišovat televizní pořady (např. zpravodajství), časopisy (např. zpravodajské), noviny, internetové stránky (např. zpravodajské servery) atd. Tímto rozdělením lze rozlišit

5 JIRÁK, Jan ; KŐPPLOVÁ, Barbara. Média a společnost : Stručný úvod do studia médií a mediální komunikace. 1. Praha : Portál,s.r.o., 2003. 208 s. ISBN 80-7178-697-7, str. 119.

6 www.novinky.cz [online]. 2010 [cit. 2010-09-29]. Http://www.novinky.cz/domaci/212616-sever-cech- postihla-dalsi-povodnova-vlna.html. Dostupné z WWW: <http://www.novinky.cz/domaci/212616-sever- cech-postihla-dalsi-povodnova-vlna.html>.

6

základní charakteristické prvky dané technologickou povahou jednotlivých médií, vyjadřovacími prostředky, které daná média nabízejí, výrobními postupy, jeţ jsou ustálené, a povahou očekávání zformovaného v představách a chování potenciálních příjemců.

Zvláště tam, kde je zřejmá určitá podobnost produktů (například výše zmíněné zpravodajství), můţe rozlišení komunikačního média poukázat na to, jak jeho povaha ovlivňuje výslednou podobu produktu. Audiovizuální povaha televizního produktu, klade důraz na vztah mezi obrazovou a zvukovou sloţkou. Zde platí heslo „Don´t say it, show it!“, neboli „Neříkej to, ukaţ to!“. Ve zpravodajství má televize tendenci preferovat zprávy ke kterým mají k dispozici atraktivní obrazovou sloţku, popř. si tuto sloţku mohou dotvářet tzv. ilustračními záběry. Tyto záběry ovšem nemají fakticky povahu zprávy, protoţe nejsou v ţádném věcném vztahu k „zobrazované skutečnosti“. Další moţností, jak si televize můţe vypomáhat k lepší ilustraci dané události, jsou schématické počítačové animace, které mohou ukazovat například pravděpodobnou trasu útěku pachatele, průběh nehody, atd.

Naproti tomu tištěná média mají sklon k obsahové provázanosti produktu a je zde také viditelná stále větší snaha vyrovnat se televizi nabídkou vizuálně pojatého zpracování obsahu (více fotografií, vyuţití barev, grafů, koláţí, apod.). Mimo to disponují moţnostmi grafické úpravy stránky, písma, atd. Výhodou tištěných mediálních produktů je také moţnost jejich strukturování prostřednictvím titulků a mezititulků, typem a velikostí písma, uţitím interpunkčních znamének, rozdělením odstavců, apod. Tištěná média přinášejí rozsáhlejší analytické obsahy, ke kterým se čtenář můţe vracet, promýšlet či jej archivovat. Naproti tomu vysílací média inklinují ke kratším, více dynamickým produktům.

V dnešní době stále více rozšířenější internetová média mají tendenci dva výše zmíněné typy obsahových a výrazových inklinací spojovat. Na jedné straně odkazují k moţnostem televizního a rozhlasového vysílání tím, ţe zařazují zvukové a obrazové materiály, na straně druhé tím, ţe odkazují na „související články“ (tzn. k tomu, ţe se uţivatel můţe k danému tématu vracet, nalézt starší informace) čímţ vyuţívají rysů, které jsou typické pro média tištěná. Charakteristickým rysem internetových médií je také to, ţe vyuţívá moţnosti bezprostřední reakce uţivatelů. Tím internetová média inklinují k vytváření emotivních, nepromyšlených produktů. Prostor pro taková vyjádření je

7

prezentován formou blogů, na které můţe jakýkoliv uţivatel okamţitě reagovat či sociálních sítí (například Facebook).⁷

3.2. Obsah mediálního produktu

Další charakteristikou mediálního produktu je to, ţe se skládá z obsahu a významu.

Obsah mediálního produktu tvoří prvky, které jsou určitým způsobem vybrány a uspořádány, a pravidly pro vytvoření celku. Z hlediska obsahového uspořádání prvků, lze rozlišit média na tzv. všeobecná a specializovaná. Média specializovaná se od všeobecných liší svou zaměřeností na konkrétní téma. Například Country Radio je určeno především milovníkům určitého typu hudby.

Obsahovými prvky tvořící mediální produkt lze chápat například příspěvky do novin, které jsou posléze řazeny do rubrik či stránek, které jsou jednotné svým tématem.

Tématické zaměření mediálního produktu je společensky zakotvené.

Dle Kőpplové se zpravodajské příspěvky dělí do šesti základních obsahových kategorií:

1) Politika 2) Ekonomika 3) Zahraničí

4) Zprávy z domova 5) Zprávy z kultury 6) Sport

Tato témata jsou výsledkem dlouhodobého vývoje a postupného ustanovování.

O obsahu mediálního produktu lze také říci, ţe je popsatelný, smyslově dostupný a je moţné jej uspořádat dle jeho výkladu:

7JIRÁK , Jan ; KŐPPLOVÁ , Barbara. Masová média . 1. Praha : Portál,s.r.o., 2009. 416 s. ISBN 978-80- 7367-466-3, str. 252.

8 1) prvků, které jej tvoří,

2) pravidelností jejich výběru a uspořádání a pravidla pro vytvoření celku, který je jako hotový produkt nabízen publiku k uţití.⁸

8 JIRÁK , Jan; KŐPPLOVÁ, Barbara. Média a společnost : Stručný úvod do studia médií a mediální komunikace. 1. Praha : Portál, 2003. 207 s. ISBN 80-7178-697-7, str.121.

9

3.3. Význam mediálního produktu

Mediální produkt se skládá ze slov, obrazů a zvuků. Uţivatelé mediálního produktu (čtenáři, diváci, posluchači) dokáţí dané znaky skládat do smysluplných celků. Tohoto vyuţívají výrobci produktů, které skládají tak, aby podpořili výsledný smysl. Tento fakt, ale předpokládá to, ţe tvůrci i uţivatelé mají stejnou nebo podobnou představu o tom, co si lze pod danými pojmy, obrazy, zvuky představit. Jinými slovy řečeno – s jakým významem je moţné si je spojit.⁹

9 JIRÁK, Jan ; KŐPPLOVÁ, Barbara. Média a společnost : Stručný úvod do studia médií a mediální komunikace. 1. Praha : Portál,s.r.o., 2003. 208 s. ISBN 80-7178-697-7, str. 133.

10

4. ZPRAVODAJSTVÍ

Vzhledem k tomu, ţe mediálním produktem můţe být v podstatě cokoliv, co média produkují, je vhodné tento široký záběr zúţit. Zpráva (potaţmo zpravodajství) je dle Denise McQuaila ústřední těţiště masových médií. Zpravodajství je jedním z mála původních příspěvků ke škále kulturních forem vyjádření. Dalo by se také říci, ţe zpravodajství je základní činností definující ţurnalistickou práci. McNaira ¹⁰nazývá zpravodajství počátku nového tisíciletí termínem „zprávy v reálném čase“. Tento termín popisuje zpravodajství, jehoţ události se odehrávají ve chvíli, kdy jsou oznamovány. Dle McNaira je tato okamţitost a bezprostřednost povýšena na cíl a tím nahrazuje starší a tradičnější novinářské cíle vysvětlování událostí a jejich zasazování do kontextu.

Zpravodajství dle Kőpplové¹¹ lze zařadit do tzv. nefiktivního mediálního produktu.

U takovýchto produktů platí to, ţe jsou sestaveny ze základních prvků jimiţ jsou téma, tématická skladba a pouţité výrazové prostředky. U fiktivních mediálních produktů je téma na prvním místě, tzn. ţe je snadné si jej uvědomit. V tomto případě je výsledkem autorského či produkčního rozhodnutí. Na rozdíl od fiktivních mediálních produktů jsou nefiktivní produkty (zpravodajství) náročnější na uvědomění si skutečnosti, protoţe vyvolávají dojem, ţe se jedná o reprezentaci skutečnosti, jeţ je touto skutečnosti určena. Tématické zaměření zpravodajství je zpravidla pevně společensky zakotvené a zpravodajské příspěvky se seskupují do šesti základních obsahových oblastí.

1) Politika

V tomto případě jde o rozhodování na úrovni vlády a obou komor Parlamentu ČR.

Dle Kőpplové jsou v této oblasti politici hlavními obsahovými prvky konstituující toto téma.

10 MCNAIR, Brian . Sociologie žurnalistiky . 1. Praha : Portál,s.r.o., 2004. 184 s. ISBN 80-7178-840-6, str.

128.

11 JIRÁK , Jan ; KŐPPLOVÁ , Barbara. Masová média . 1. Praha : Portál,s.r.o., 2009. 416 s. ISBN 978-80- 7367-466-3, str. 303-304.

11 2) Ekonomika

Ekonomika se v médiích projevuje ve dvou základních rovinách a) stav a vývoj celé společnosti,

b) stav a vývoj konkrétních firem a podniků.

3) Zahraničí

V této oblasti se zpravidla popisují vztahy mezi politikami různých států. Je také důleţité podotknout, ţe zprávy ze zahraničí ve velké míře se vztahují k rozhodování českých politiků či k politické a ekonomické situaci ČR. Neméně důleţitou součást těchto zpráv tvoří zpravodajství o politických zvratech, přírodních katastrofách, masakrech či celebritách.

4) Zprávy z domova

Zprávy z domova vztahující se především ke kriminalitě, demonstracím, stávkám, veřejné agendě (školství, zdravotnictví, atd.). Jejich součástí jsou „lidské příběhy“, popř.

zábavně laděné rarity.

5) Zprávy z kultury

Zaměřeny na aktuální dění v oblasti umělecké tvorby. Přinášejí informace o divadelních a hudebních premiérách, vydání nových knih a zvukových záznamů, o vernisáţích výstav či o probíhajících festivalech.

6) Sport

Zprávy zachycující průběh a výsledek sportovních utkání a to především u sportů, které jsou u publika velmi oblíbené (fotbal, lední hokej). Přináší také informace o momentálním vítězstvích českých sportovců na mezinárodním poli (kanoistika, oštěp, atletika,atd.).

Výše zmíněné tématické oblasti jsou výsledkem dlouholetého vývoje a postupného ustanovování. Jiným faktorem, který můţe hrát roli při řazení zpráv je její důleţitost.

Ty zprávy, které se povaţují za nejvíce „atraktivní“ jsou řazeny na titulní strany, na první

12

místa v televizním a rozhlasovém vysílání. Na internetových zpravodajských serverech je na ně upozorňováno titulkem „mimořádná zpráva“.

Bezprostřednost a okamţitost se dostávají do popředí tím, ţe díky počítačovému zpracování a grafice jsou útrţky rychle zpracovávány do zdánlivě celistvého svědectví o tom, co se stalo „tam venku“. Uţití nových technologií je v dnešní době nutností pro kaţdou zpravodajskou relaci. Dle McNaira¹² nové technologie přinesli do zpravodajství novou gramatiku, dynamiku a tlaky. Bezprostřednost a rychlost vedou k podkopávání základních cílů ţurnalistiky jako jsou informovat, vzdělávat, zprostředkovávat rozumnou veřejnou debatu, protoţe posilují trend, kdy styl je důleţitější neţ obsah.

4.1. Jaké vlastnosti a pravidla určují hodnotu zprávy?

Z analýzy zpravodajství vyplývá, ţe výběr, zařazení a zpracování zpráv se děje podle určitých kritérií. Tato kritéria lze označit pojmem „zpravodajská hodnota“.

Ta určuje, které z událostí, budou vybrány pro zpravodajství. Díky ní lze události seřadit a hierarchicky uspořádat. Dle Galtunga a Rugeové existuje několik klíčových kritérií zpravodajských hodnot:

1) blízkost

Svou roli zde hraje nejen zeměpisná blízkost, ale i blízkost kulturní. Pro příjemce je zajímavější zpráva, která se týká osobností a událostí z domova neţ zprávy ze vzdálenějších oblastí (např. Afrika). Můţe také dojít k tomu, ţe některé zprávy se týkají celého lidstva, v tom případě ani vzdálenost jí neubírá na důleţitosti.

2) odchylka (Ilowiecki a Ţantovský označují toto kritérium jako snadnost vnímání)

12 MCNAIR, Brian . Sociologie žurnalistiky . 1. Praha : Portál,s.r.o., 2004. 184 s. ISBN 80-7178-840-6, str.

128-129.

13ILOWIECKI, Maciej Tadeusz; ŢANTOVSKÝ , Petr. Manipulace v médiích . 1. Praha : UNIVERZITA JANA AMOSE KOMENSKÉHO PRAHA ve spolupráci s internetovým magazínem Česká média a televizí RTA, 2008. 120 s. ISBN 978-80-86723-50-1, str. 72 - 74.

13

Jakákoliv odchylka od normality (např. přírodní katastrofy), společenských norem chování a morálky, ţivotního stylu je velmi zpravodajsky zajímavá.

3) krátkost trvání

Dle Ilowieckého a Ţantovského mají být informace o událostech krátké, jasně časově vymezené. Musí také vyjadřovat to, co většině příjemců vyhovuje, co jim usnadňuje přisvojení informace a zvyšuje jejich zájem o ni.

4) jednoznačnost

Důleţité je to, ţe daná událost musí být velmi snadno informačně vyjádřitelná.

Z toho vyplývá, ţe charakter události a její okolnosti nesmí vzbuzovat ţádné pochybnosti.

Takovou událost lze snadno popsat i pochopit. Dle Ţantovského a Ilowieczkého toto pravidlo nelze uplatnit především v politickém ţivotě, kde je většina zpráv dvojznačná či mnoho značná. V tomto případě toto pravidlo omezuje to, jak je zpráva interpretována a je tak ztíţeno její pochopení.

5) soulad s očekáváním

To, jak je událost popsána by mělo být v souladu s přesvědčeními a představami příjemce o tom jak, kde, komu a co se můţe stát. Lze vycházet z toho, ţe očekávání většiny příjemců je výsledkem zakódovaných představ, návyků a předsudků. Příjemci tudíţ nemají rádi, kdyţ se něco vymyká jejich představě. Toto kritérium spíše usnadňuje zapamatování zprávy a její pochopení neţ aby definovalo její důleţitost. Proto se čas od času můţe stát, ţe právě neočekávaná zpráva je pro lidi velmi důleţitá.

6) překvapivost

Události s tímto rysem mívají velkou informační důleţitost a velkou obchodní cenu.

Jsou to události, které nikdo neočekával, které mohli být v souladu s očekávání a představami příjemce, ale které mají malou pravděpodobnost tady a teď.

7) aktuálnost (dle Kopplové a Jiráka – „novost“)

14 8) význam

Význam je základní podmínkou informační hodnoty. Bohuţel v dnešní době se stává i to, ţe masová média připisují velký význam i událostem, které informační hodnotu nemají. Jedná se například o informace o rozvodu známého herce nebo naopak o jeho svatbě, atd. Tento to typ událostí má jistě význam pro fanoušky té dané celebrity, ale uţ ne pro většinu obyvatel. Proto tento typ zpráv dle Illowieckého a Ţantovského nepatří do zpráv o nichţ by mělo informovat televizní zpravodajství či deníky.

9) předvídavost

10) důleţitost pro příjemce

Poskytovaná informace je určena pro specifickou skupinu příjemců (např. učitelé, důchodci, atd.) nebo je informací, která zajímá většinu příjemců (otázky zdravotnictví, bezpečnosti, atd.).

11) spojení s jinými událostmi a důleţitými jevy a procesy

Jedná se o to, ţe určitá informace můţe být následkem předchozích událostí, o nichţ jsme jiţ informováni byli nebo jde o pokračování určitého sledu událostí.

Sledovaná událost můţe být nejen projevem dlouhodobějšího a obecnějšího jevu, ale i jeho potvrzením či popřením. Vhledem k pravdivosti informace je vhodné vytvořit tzv.background. Jedná se o přidání relevantních doplňujících informací k informaci původní.

12) výjimečnost

Výjimečnost je kritériem, který informaci dodává závaţnost. Dle Illowieckého a Ţantovského by největší závaţnost měla věrohodná informace o tom, ţe na Zemi přistáli mimozemšťané. Ovšem i málo významné události mohou být výjimečné. Jsou to takové události, které jsou z nějakého důvodu zajímavé a příjemce se chce o nich něco dozvědět.

15 13) personalizace

Je podstatným rysem zprávy, který usnadňuje upoutání pozornosti a zároveň připomíná důleţitost zprávy. Týká se bezprostředně lidí a můţe se projevovat v jejich chování.

14) rozdílnost v předávání

Výběr zpráv v daném zpravodajství má být co nejrozmanitější, aby pro většinu příjemců dané zpravodajství nebylo nudné.

15) konkrétnost

Zpráva působí důvěryhodněji pokud se v ní vyskytují konkrétní okolnosti, názvy, jména, počty, atd.

16) důvěryhodný zdroj

Věrohodnost zprávě dodává důvěryhodný a prestiţní zdroj, ať uţ se jedná o osoby či instituce. Označení „přímo z Bílého domu“ dává zprávě patřičnou váhu. Neznamená to ovšem, ţe věrohodné a důleţité informace nemohou pocházet z nerenomovaných zdrojů.

17) jedinečnost

Jedinečnost zprávy nastává v okamţiku, kdy dané masové médium je první, které nám jí poskytne. Tento faktor je pro dané masové médium prestiţní hodnotu, nicméně její informační hodnota nemusí být takto posílena.

18) dramatičnost, negativismus

Drastičnost a negativismus je z obchodního hlediska nejţádanější faktor. Špatné zprávy se prodávají nejlépe, zkrátka „co krvácí, to probouzí zájem“. Prezentování těchto zpráv na prvním místě probouzí v příjemcích dojem, ţe jen zprávy o katastrofách, nehodách a násilí jsou důleţité a zajímavé a ţe svět kolem nás je právě takový, jaký jej vidíme v televizi.

16

4.2. Forma zprávy

Silná stránka zpravodajství je vymezena rozsahem, jehoţ základní rysy jsou obsaţeny v různých médiích a to i navzdory jejich velmi rozdílným moţnostem a omezením. Jejich společnými formálními prvky jsou periodicita, neutralita a fakticita.

Noviny a potaţmo i internetové zpravodajské servery se vyznačují stálostí týkající se rozsahu, vzhledu a stálosti typů obsahů. Pravidelně se zde čtenář můţe setkat s rubrikou zabývající se zahraničím, sportem, ekonomikou, atd.

Totéţ platí i pro televizní zpravodajství. Dle McQuaila dokonce existuje stálý vztah mezi typem obsahu a jeho délkou. McNair v knize Sociologie ţurnalistiky tvrdí, ţe délka zprávy je pro její výběr do televizního zpravodajství věcí klíčovou. Dle něj televizní zpravodajství klade důraz především na krátkost zprávy. Jinak řečeno, zpráva, jejíţ trvání je delší jak dvě minuty nemá nárok na to, aby byla zařazena do televizního vysílání. Z tohoto také vyplývá, ţe sloţitost a problematičnost zprávy nemusí být brána v potaz. Výjimku dle McQuiala mohou přicházet v časech krizí nebo výjimečných událostí. Obecně ale platí to, ţe zpravodajská forma vychází z běţnosti a předvídatelnosti světa událostí.¹⁴

Forma zprávy je dalším omezením ve smyslu jaký typ příběhů vyprávět. Má dle McNaira sklon upřednostňovat účinek před příčinou a konflikt před shodou. Dle McNaira je pro televizní novináře jednodušší dávat přednost následkům před příčinami.

Příkladem můţe být zpráva o pracovních sporech. Filmování rozhovorů s nespokojenými zaměstnanci na letišti je jednodušší a efektivnější neţ popisování dlouhodobého vyjednávání, jehoţ neúspěšný výsledek vedl k propuknutí sporu.¹⁵

4.3. Kdo ovlivňuje masová média?

Klíčové postavení získali s rozvojem masových médií ti, kteří pro média pracují (tzn.

novináři, komentátoři, televizní tvůrci, moderátoři, aj.). Tito lidé mají nepochybně vliv

14MACQUAIL, Denis . Úvod do teorie masové komunikace . Praha : Praha , 1999. 447 s. ISBN 80-7178- 200-9, str. 303-304.

15 MCNAIR, Brian . Sociologie žurnalistiky . 1. Praha : Portál,s.r.o., 2004. 184 s. ISBN 80-7178-840-6, str.

82.

17

na formu i obsahovou stránku sdělení. Mnohdy se také spolupodílejí na tom, jak se daná informace zpracovává a také jakým způsobem je nabídnuta příjemci. Otázkou zůstává, kdo masová média ovlivňuje a tím pádem kdo „pomáhá“ utvářet náš názor. G. Maletzky ve své knize Psychologie masové komunikace rozlišuje šest charakteristických rysů podavatelů sdělení („komunikátorů“)

1) Představa komunikátora o sobě samém, 2) Komunikátorovo osobnostní uspořádání 3) Tým, v němţ komunikátor pracuje 4) Vztah komunikátora k organizaci 5) Komunikátorovo společenské prostředí

6) Tlaky a omezení způsobené tím, ţe mediální sdělení je veřejné povahy.¹⁶

V dnešní době se stále častěji objevuje pojem „gatekeeping“ („hlídač brány“¨). David Manning White pouţil tento termín ve své mediální studii, kdy se tím zabýval jak editoři na americkém středozápadě vybírají zprávy do zpravodajství. Předmětem jeho zájmu bylo to, zda editoři při výběru jednají intuitivně nebo promyšleně. Výsledek jeho studie prokázal, ţe editoři zpracovávají pouze 10% materiálu poskytnutého tiskovými agenturami a také to, ţe rozhodování editorů je velmi subjektivní, protoţe výběr zpráv probíhá na základě předpokladu toho, co uspokojí publikum. ¹⁷ Při výběru zpráv by se gatekeeper měl řídit výše zmíněnými kritérii zpravodajských hodnot. Vzhledem k tomu, ţe si některá kritéria vzájemně odporují (například překvapivost a totoţnost s očekáváním) není moţné, aby se všemi gatekeeper řídil. Spíše by se měl řídit těmi hodnotami, které jsou splnitelné a čím více se jich splní, tak tím lépe. Nejvíce aditivní zprávy (aditivní – zaloţený na skládání, přidávání) jsou ty, které v daném okamţiku splňují nejvíce výše uvedených hodnot.

16 JIRÁK, Jan ; KŐPPLOVÁ, Barbara. Média a společnost : Stručný úvod do studia médií a mediální komunikace. 1. Praha : Portál,s.r.o., 2003. 208 s. ISBN 80-7178-697-7, str. 80.

17 Http://www.wikipedia.org/ [online]. 7.9.2010 [cit. 2010-09-29]. Http://en.wikipedia.org/wiki/Gatekeeping.

Dostupné z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/Gatekeeping>.

18

Je důleţité podotknout, ţe tvorba zpráv podle daného denního pořádku je věcí nezbytnou.

Zpravodajství nemůţe být sloţkou, která je sestavena libovolně z důleţitých úplně nepodstatných zpráv.

19

5. TELEVIZNÍ ZPRAVODAJSTVÍ

Televizní zpravodajství patří spolu s internetovým k neoblíbenějším mediatypům.

Pro diváka je nejpohodlnější protoţe nevyţaduje ţádnou jeho aktivitu tím, ţe mu sama předkládá svůj výběr a působí na něj jak obrazem tak i zvukem.

5.1. Úvod televizního zpravodajství

Pro televizní zpravodajství jsou charakteristické postupy navozující dojem bezprostřednosti, reálnosti a objektivity. Tyto postupy jsou zřejmé uţ od začátku televizní relace. Ve většině zemí je její začátek rozpoznatelný. Úvodní část má diváky zaujmout a také přerušit tok zábavných pořadů, seriálů, soutěţí. Pro upoutání pozornosti jsou v úvodu pouţity titulky v jasných barvách doprovázené počítačovou animací a stále více hlasitější fanfárovitá znělka (typický je zvuk trumpet). Hudební a barevný doprovod je zde pouţit pro vyvolání pocitu bezprostřednosti a naléhavosti, coţ podporuje autoritativnost zpráv. V úvodní části jsou také pouţity symboly (například otáčející se zeměkoule, tikající hodiny), které lokalizují zprávy v prostoru a v čase. Tyto symboly signalizují bezprostřednost a komplexnost. Poté závěrečné tóny fanfár přecházejí v titulkovitý přehled hlavních zpráv. Ty jsou předneseny s náleţitou naléhavostí a jsou formulovány tak, aby nevyzradili pointu a tím pádem navnadili diváky na sledování jejich dalšího průběhu.

Úvodní část poté končí záběry na profesionálně vyhlíţející studio plné „tvrdých, lesklých ploch“ navozujících dojem efektivnosti.

18 DUNNOVÁ , Anne. ALUZE : Revue pro literaturu, filozofii a jiné [online]. 1998 [cit. 2011-04-20].

Dostupné z WWW: <http://www.aluze.cz/2009_02/06_studie_dunn.php>. ISSN 1803-3784.

20

5.2. Role moderátora

Ve studiu jsou přítomni dva moderátoři, obvykle sedící za pracovním stolem se seriózním výrazem ve tváři. Moderátoři si mezi sebou mohou předávat slovo, coţ umoţňuje reţisérovi televizního zpravodajství měnit náladu či přecházet od závaţnějšího tématu k méně závaţnému a naopak. Moderátorskou dvojici po většinou tvoří starší muţ a mladší atraktivní ţena. Tato volba působí na diváka díky střízlivému vzhledu, vystupování a mluvenému projevu přitaţlivě a zároveň autoritativně a důvěryhodně.

V českém televizním zpravodajství jednu z těchto standardních dvojic tvoří Ray Koranteng a Lucie Borhyová. Z dotazníkového šetření k této bakalářské práci vyplývá to, ţe Raye Korantenga respondenti hodnotí i dle jeho barvy pleti nejen dle věku.

Při předávání zprávy moderátor volí mezi projevem zaměřeným na kameru a dialogem. Řeč na kameru přitom vyvolává dojem, jakoby moderátor promlouval ke kaţdému divákovi osobně a navozuje iluzi dialogu mezi moderátorem a divákem. Tento projev můţe být zahájen úvodním oslovením „dobrý večer“ , který má umocnit dojem kontaktu mezi moderátorem a divákem a vytvořit ideu tzv. „fiktivního my“.

Dle Dunnové vztah v tomto dialogu nemusí být rovnocenný a to z toho důvodu, ţe moderátoři jsou nám prezentování jako nositelé informací, kterými divák nedisponuje, ale o kterých by se měl chtít dozvědět, protoţe pro něj mohou být nějakým způsobem důleţité. Tento fakt také naznačuje jakým způsobem moderátoři zpráv vystupují. Ti jen zřídkakdy uţívají označení v první osobě, jejich mluvní projev je neutrální a také uţití gest, která doprovází přímý kontakt, je minimální. Díky tomu moderátor můţe k divákovi a pro diváka vytvořit dojem „fiktivního my“, který vytváří jakýsi společný konsensus, ve kterém ale moderátoři hrají roli těch, kteří jsou z konsensu vyloučeni. Důvěryhodnost a autoritativnost televizního zpravodajství posiluje i jméno zavedeného televizního moderátora. Diváci vědí o koho se jedná a tím pádem mohou očekávat určitou jistotu.

Někdy je jméno televizního moderátora uvedeno ve znělce či v reklamních upoutávkách.

19DUNNOVÁ , Anne. ALUZE : Revue pro literaturu, filozofii a jiné [online]. 1998 [cit. 2011-04-20].

Dostupné z WWW: <http://www.aluze.cz/2009_02/06_studie_dunn.php>. ISSN 1803-3784.

21

Moderátor je výrazným rysem obrazových zpráv. Je také označován jako vypravěč čtoucí doprovodný komentář. Aby zpráva mohla být povaţována za pravdivou a objektivní, musí být moderátor spolehlivým vypravěčem.Tento fakt je důleţitý především proto, ţe spojení obrazu a doprovodného komentáře je ve televizní zprávě zaloţené hlavně na asociacích. Dle Dunnové je moderátor extradiegetický vypravěč ve smyslu toho, ţe je postavou, skrze níţ vyprávění prochází. Tedy vypravěč, který není součástí příběhu. Oproti tomu reportér je označován za vypravěče diegetického, tedy stává se součástí vyprávěného příběhu. Tato situace nastává například při ţivých vstupech z bojišť nebo z politických demonstrací).

5.3. Struktura televizních zpráv

Lze také říci, ţe struktura televizních zpráv je vystavěna tak, aby diváka podněcovala ke sdílení zpravodajských hodnot. V úvodu je divák vizuálně seznámen se scénářem, kdy událostem je dán jejich „zřejmý“ význam a divákovi je nabídnut jejich jediný moţný výklad.

Po stručném úvodu následuje řada zpráv, které mohou mít různou podobu.

Dle Dunnové je nejjednodušší prostá čtená zpráva, kdy moderátor hovoří přímo na kameru a v horním rohu obrazu je promítán doprovodný záběr. Další formou, která je pouţívaná menšími zpravodajstvími, je uţití ţivého hlasového komentáře. V tomto případě se jedná o zprávu, která předtočená a sestříhaná a je doprovázena komentářem moderátora, který můţe, ale i nemusí být jeho autorem. Nejpokročilejší a nejpropracovanější formou zpravodajství je tzv. balíček („package“). Ten je nejprve uveden moderátorem a poté dále prezentován reportérem, který příspěvek přednáší v rámci doprovodného hlasového komentáře. Vizuální materiál odpovídá mluvenému komentáři. V televizním zpravodajství se tak mohou objevit i záběry, které mohou být součástí televizního archivu a tudíţ to nemusí být materiál, který je pořízen přímo v souvislosti s danou událostí. Důsledkem toho můţe vzniknout určitá stereotypnost. Dle Dunnové můţe být příkladem stereotypnosti

20 DUNNOVÁ , Anne. ALUZE : Revue pro literaturu, filozofii a jiné [online]. 1998 [cit. 2011-04-20].

Dostupné z WWW: <http://www.aluze.cz/2009_02/06_studie_dunn.php>. ISSN 1803-3784.

22

průzkum uţívání archivních záběrů v australských televizí, které ukázaly, ţe se na televizních obrazovkách objevují stále stejné záběry Aboriginců, popíjející alkohol pod stromy nebo na chodníku.

Součástí balíčků jsou i projevy reportérů označované jako „standup“ či „piece to camera“ a aktuální či zvukové vstupy jichţ se zúčastňují také někteří z významných aktérů zpravodajského příběhu. Během standupů reportér hovoří přímo na kameru (tedy k divákovi). V případě, ţe je standup zařazen na konec reportáţe, novinář se buď rozloučí („ Pro Českou televizi Vladimír Kořen.“) či předá slovo moderátorovi („A nyní předávám slovo zpátky do studia.“). Tento postup bývá více obvyklý u ţivých vstupů z místa události. Ţivé vstupy jsou v dnešní době, díky přenosnému vybavení, které umoţňuje spojení přes satelit, mnohem častější neţ dříve. Dodávají zprávám klíčové vlastnosti jako jsou bezprostřednost, autoritativnost a reálnost.

Z výzkumu, který provedl Geoffrey Baym je patrné, ţe došlo k určitým změnám ve skladbě zpravodajských balíčků. I kdyţ se jejich průměrná délka nezměnila, došlo k zdvojnásobení počtu vizuálních obrazů a ke zkrácení obrazové délky na polovinu z čehoţ vyplývá, ţe novější zpravodajství nabralo oproti tomu dřívějšímu rychlejší tempo.

Důvodem pro rychlejší tempo je to, ţe jednotlivé záběry jsou odděleny rychlejšími střihy.

Tím televizní zpracování získává spíše filmovější ráz. Dle Bayma je zde patrný posun od lineárního a chronologického uspořádání slova a obrazu směrem k symbolickému uţívání obrazů. Baymův výzkum se týkal zkoumání záznamů o průběhu krize Nixonova prezidentství v letech 1973-1974, která byla vyvolána aférou Watergate a sexuálním obviněním prezidenta Clintona v roce 1998. Dle Bayma je výše uvedený posun vidět v frekvenci uţití obrazových záznamů. Zpravodajství zachycující Watergate novináři pouţili jen málo pohyblivých záběrů, které zachycovali prezidenta Nixona (ten je zobrazen jen 9 ze 513 obrazových záznamů). Také záběry na něj jsou vedeny spíše z velké nebo střední vzdálenosti. Nixon nikdy není zabírán detailně. Naproti tomu obrazových záběrů zachycujících prezidenta Clintona je pětinásobně více a je zabírán v detailu (od linie vlasů po spodní linii brady). V této skutečnosti lze spatřovat kulturní a změny a to zejména posun hranice mezi veřejným a soukromým prostorem a zánik stylu, jenţ zakazoval zobrazovat čelní představitele zblízka, coţ dříve znamenalo necitlivě odhalovat soukromí.

23

Televizní zpravodajství klade důraz na vizuální sloţku zpravodajství uţitím montáţe zvuků a obrazů. Autorizace zpráv je dle Dunnové nejen prostřednictvím vystupování a vzhledu moderátorů a způsobu jakým se obracejí na diváka, ale i vzhledem televizního studia.

24

6. INTERNET – „SÍŤ SÍTÍ“

V posledním desetiletí 20. století došlo díky digitalizaci k rozvoji komunikačních moţností, které nabízejí počítače a počítačové systémy propojené do nejrůznějších koutů.

Nejvýznamnější z nich je celosvětová síť Internet a World Wide Web (www). Internet je dle Reifové²¹ celosvětová počítačová síť, která se sestává z řady větších či menších počítačových sítí, které pro výměnu a přenos digitálních dat vyuţívají protokol TCP/IP (Transmission Control Protocol over Internet Protocol). Internet obstarává pouze doručování datových balíčků mezi počítači. Z toho vyplývá, ţe zprostředkovává komunikaci počítačům nikoli lidem. Teprve aţ nad ním fungují sluţby určené lidem jako je kupříkladu elektronická pošta nebo jiţ výše zmíněný World Wide Web. Výše uvedené sluţby lze pokládat za prostředky mediální komunikace. Internet je tedy spíše prostředím, které existenci internetových médií umoţňuje a svými vlastnostmi je determinuje.

Pro Internet („Síť sítí“) je charakteristické to, ţe nemá ţádného konkrétního vlastníka, jednotnou organizaci ani ţádná významná regulační opatření.

6.1. Co předcházelo Internetu?

Počátkem roku 1970 byl vynalezen britskými televizními techniky v BBC teletext.

Ten slouţil pro dorozumívání mezi pracovišti v různých televizních vysílačích. V únoru 1972 si BBC nechala tento vynález patentovat jako Vysílání alfanumerických dat prostřednictvím televizního signálu. Teletext je dodnes nabízen většinou televizních stanic, i kdyţ je povaţován za okrajové či doplňkové médium. Dle Čermáka se jedná o jediného předchůdce internetového publikování, který existuje i v době internetu. Jeho rychlé rozšíření je zaloţeno na cenové a divácké dostupnosti. Výhodami teletextu je pohodlnost, stálost (nezatěţuje inovacemi), stručnost a spolehlivost v krizích (v případě přetíţenosti sítí zůstává nejspolehlivějším zdrojem informací). Nevýhodou je to, ţe jeho prostřednictvím

21REIFOVÁ , Irena . Slovník mediální komunikace . 1. . Praha : Portál,s.r.o., 2004. 328 s. ISBN 80-7178- 926-7, str. 94.

22ČERMÁK , Miloš, et al. Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky.

Praha : KAROLINUM , 2009. Nová média. Úvod a stručná historie, s. 195. ISBN 978-80-246-1684-1, str.

10.

25

lze šířit jen omezené mnoţství informací. Jeho technologie je jednosměrná, tedy, ţe informace nelze aktivně vyhledávat.

Nevýhody telextu měl odstranit tzv. videotex, který je dokonce starší neţ teletext.

Videotex je interaktivní informační sluţba, která na rozdíl od teletextu probíhá obousměrně. Prostřednictvím telefonní sítě poskytuje rozsáhlejší a pestřejší informace uloţené v počítači. Uţivatel s těmito informacemi můţe pracovat za předpokladu, ţe vlastní terminál a televizní obrazovku. Videotex nabízí také komunikaci mezi těmi, kdo jsou na odpovídající síť napojeni. Lze ho také vyuţít jako zdroj tištěných materiálů.

Nejrozšířenější videotexovou sluţbou se stal na počátku 80. let Minitel. Terminál s monitorem a klávesnicí měl nahradit papírový telefonní seznam. Proto financování tohoto projektu zpočátku zaštítil Telecom, který tak ušetřil z tisku a distribuce papírových telefonních seznamů.

Na přelomu 80. a 90. let se dle Čermáka význam videotexu ztrácí, protoţe uţivatelé online sluţeb stále více vyuţívají osobní počítače. V roce 1988 společnosti Apple a Quantum zakládají tzv. Applelink. Ten nabízí online obsah pro majitele počítačů Apple.

Po dvou letech společnost Apple odstupuje z této spolupráce a sluţba tak dostává nový název America Online, která je přístupná majitelům Commodore počítačů a IBM- kompatibilních PC. Majitelé PC mohou také vyuţívat sluţbu Prodigy, která díky své nízké ceně za přístup k elektronickému obsahu (za 10 dolarů měsíčně) a prodeji modemu za 100 dolarů, získala během jednoho měsíce půl milionu předplatitelů. Díky tomuto masovému nárůstu uţivatelů začaly mediální společnosti tušit šanci na velký byznys. Proto se od roku 1990 vytvářejí nejrůznější partnerství mezi vydavateli klasických médií a poskytovateli online sluţeb.

Na začátku 90. let také vzniká sluţba web. Podobá se teletextu, videotexu a počítačovým sluţbám tím, ţe umoţňuje sdílet data a obsah mezi počítači. Podle Čermáka to ovšem neznamená, ţe bychom tyto tři výše zmíněné sluţby mohli povaţovat za předchůdce webu. Podle něj jde o technologie s podobným cílem, ale jsou principiálně odlišné. V běţné komunikaci také dochází k tomu, ţe zaměňujeme pojmy Internet a web (například „Četl jsem to na internetu“ i „Četl jsem to na webu..“). Fakticky se jedná o dva odlišné pojmy.

26

Internet je systém počítačových sítí, které jsou navzájem propojeny. Společným cílem uţivatelů je komunikace (výměna dat). Naproti tomu web je sluţba, která je Internetem poskytována. Jedná se o soustavu propojených hypertextových dokumentů, jehoţ vznik se datuje od počátku devadesátých let.

V roce 1958 byla z popudu prezidenta Eisenhowera zaloţena agentura ARPA.

Jejím cílem bylo, po úspěšném vypuštění Sputniku v SSSR, zajistit v období Studené války obnovení vedoucího technologického postavení v NASA. Jedním z úkolů na kterém ARPA pracovala byl návrh a realizace počítačové sítě, která by byla „odolná“ proti případnému vojenskému útoku a ke které lze přidávat libovolné mnoţství počítačů. Dne 29.října 1969 byla zprovozněna síť ARPANET se čtyřmi uzly, které představovaly spojení mezi počítači na čtyřech univerzitách ( třech v Kalifornii a jedné v Utahu). Tato síť byla oficiálně spuštěna 30.8. 1969. Toto datum lze povaţovat za vznik Internetu.

6.2. Internetové zpravodajství jako kombinace novinových a televizních postupů

Dle Kálala je pro zpravodajství na Internetu charakteristická rychlost a proměnlivost. Na počátku je zpráva „jen“ dvouvěté sdělení, jehoţ obsah můţe vyplynout z televizního přenosu nebo z informace z tiskové agentury. Během půlhodiny se k původní dvouvěté zprávě přidávají další informace, obrázek nebo nahrubo nastříhané video a přidává se také odkaz na starší verzi. Pokud dojde k zjištění nových informací, které vedou k výraznému posunu dochází k tomu, ţe se vydává přepsaný text celý znovu.

Pokud jde jen o doplnění informace, stačí daný příspěvek aktualizovat. Na tyto změny je čtenář v rámci jedné zprávy upozorňován zmínkou o nejnovějším čase vydání a zmínkou o aktualizaci textu a/nebo videa.

Vzhledem k tomu, ţe ke kaţdé jednotlivé události se mohou vyskytnout informace, které poté vytvoří další zprávu, která můţe nabídnout odlišný pohled, je dle Kálala důleţité tyto zprávy sjednotit pomocí odkazů. V případě, ţe ne kaţdý návštěvník stránek si můţe pustit video se zvukem, internetoví redaktoři mu nabízejí alternativu textového přepisu videa.

23 ČERMÁK , Miloš, et al. Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky.

Praha : KAROLINUM , 2009. Nová média. Úvod a stručná historie, s. 195. ISBN 978-80-246-1684-1, str.

135.

27

Vznik takového přepisu je podmíněn existencí původního textu, do kterého je poté zakomponováno vyjádření aktérů příspěvku.

Další výhodou internetového zpravodajství je to, ţe je oproti televiznímu zpravodajství méně pomíjivé. Čtenář se k jednotlivým událostem můţe vracet, v některých zemích (například ve Velké Británii) má dokonce právo stáhnout si vybraný program na měsíc do počítače. Některé typy pořadů si uţivatel můţe přehrávat i na určitých typech mobilních telefonů. Dle Kálala tak není vázán na sledování TV v obývacím pokoji, tak jak to tvrdí Denis McQuail v knize Úvod do teorie masové komunikace. Ten tvrdí,ţe „navzdory tomu, že technologický vývoj samotného média směřuje k individualizaci a specializovaným obsahům, očekávané rozšíření televize s vysokou rozlišovací schopností povede k tomu, že se domácí a kolektivní charakter televize spíše posílí než naruší.“²⁴

Dle Kálala se vlivem Internetu tím, ţe si jeho uţivatel můţe vybrat to, kdy si daný program bude přehrávat, rozpadá koncepce televizního zpravodajství.

24 MACQUAIL, Denis . Úvod do teorie masové komunikace . Praha : Praha , 1999. 447 s. ISBN 80-7178- 200-9, str. 46.

28

7. ČESKÁ TELEVIZE (ČESKOSLOVENSKÁ TELEVIZE) VERSUS www.idnes.cz

7.1. Historie Československé televize (ČST)

První krůčky televizního vysílání lze pozorovat jiţ před druhou světovou válkou.

Další vývoj byl poznamenán událostmi druhé světové války. Po jejím skončení byl výzkum obnoven. Dne 23.3.1948 se konalo první pokusné vysílání v Tanvaldě, kde skupina vědců Vojenského technického ústavu uskutečnila první ukázku pro veřejnost.

Druhé pokusné televizní vysílání proběhlo ještě téhoţ roku v rámci Mezinárodní výstavy rozhlasu MEVRO v Praze.

Zkušební televizní vysílání bylo zahájeno 1.5.1953 ze Studia Praha v Měšťanské Besedě (Vladislavova ulice) a 25.2.1954 bylo prohlášeno za pravidelné. Jako první televizní vysílač slouţila od roku 1953 praţská Petřínská rozhledna. Zpočátku se vysílalo jen tři dny (v létě pouze dva), od listopadu 1953 se počet vysílacích dní zvýšil na čtyři, v roce 1955 na šest dní a od 29.12.1958 televize vysílá po celý týden.

Postupně také dochází k rozšíření televizního vysílání do dalších měst. Vznikají další studia.

31.12.1955 v Ostravě, 3.11.1956 v Bratislavě, 6.7. 1961 v Brně a 25.2.1962 v Košicích.

V 60.letech byla zahájena výstavba nových televizních středisek v Praze a Bratislavě.

Z usnesení vlády z let 1965 a 1967 vzniká druhý program. 17.10. 1970 byly předány první provozy v nových televizních střediscích v Kavčích horách v Praze a 26.10.1970 v Mlynské dolině v Bratislavě. Další etapy výstavby pokračovaly aţ do konce 70.let coţ posléze umoţnilo zvětšovat rozsah vysílání.

Ke konečnému obohacení vysílání Československé televize o druhý program došlo 10.5.1970. Na témţe programu 9.5.1973 bylo zahájeno první pravidelné barevné vysílání.

29

V roce 1975 se barevného vysílání dočkali i diváci prvního programu. V lednu 1979 byl v Praze na Kavčích horách zprovozněn nový objekt televizního zpravodajství.²⁵

7.2. Česká televize

Česká televize vznikla k 1.1.1992 podle zákona o České televizi (zákon č. 483/1991 Sb.) jako televizní sluţba veřejnosti České republiky.

18.12.1991 jmenovala Česká národní rada na tři měsíce prozatímním ředitelem České televize Iva Mathé s účinností od 1.1.1992. Od tohoto data začala České televize vysílat vlastní zpravodajství – na okruhu ČTV. Česká televize se ujala role provozovatele vysílání na programech ČTV a OK3 a také svého majetku, jehoţ základem byl majetek převedený dle zákona z Československé televize. Česká televize pouţila organizační strukturu, která byla vytvořena ještě pod hlavičkou Československé televize během roku 1991. Tato struktura přinášela zásadní změnu ve vztazích mezi řízením programu, vlastní tvorbou, výrobou a ekonomickými hledisky. Tento vztah byl podmíněn zrušením tzv. hlavních redakcích a vznikem většího mnoţství tvůrčích skupin koncentrovaných do několika producentských center a studií.

Mezitím proběhlo výběrové řízení na pozici ředitele České televize. Rada české televize v dubnu 1992 zvolila na tuto pozici dosavadního prozatímního ředitele Iva Mathé.²⁶

7.3. Televizní noviny

Československá televize byla státní podnik byla státní podnik zajišťující vysílání v Československu od roku 1953. V roce 1956 začala vysílat první zpravodajský pořad Televizní aktuality a zajímavosti. Současně s tímto pořadem se začíná vysílat sportovní zpravodajství Branky, body, vteřiny. Posléze se název hlavního zpravodajství mění na Televizní noviny nicméně název sportovní části zůstává aţ do dnešní doby neměnný.

25Http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/historie/ceskoslovenska-televize/prehistorie/ [online]. 2011 [cit. 2011- 04-26]. Prehistorie - Československá televize do roku 1992. Dostupné z WWW:

<http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/historie/ceskoslovenska-televize/prehistorie/>.

26 Http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/historie/ceska-televize-od-r-1993/vznik-a-prvni-kroky/ [online]. 2011 [cit. 2011-04-26]. Vznik a první kroky . Dostupné z WWW: <http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-

ct/historie/ceska-televize-od-r-1993/vznik-a-prvni-kroky/>.

30

Televizní noviny jakoţto hlavní zpravodajská relace se vysílaly nejprve od 19:00 posléze od 19:30. V 70. letech mohli diváci sledovat jejich reprízu druhý den ráno.

V květnu 1990 dochází opět ke změně názvu. Z Televizních novin se tak stává Deník ČST.

Ovšem v současné době se hlavní zpravodajská relace České televize nazývá Události.

Značku Televizní noviny nyní pouţívá televizní stanice Nova.²⁷

7.4. www.idnes.cz

www.idnes.cz je český internetový zpravodajský portál provozovaný mediální společností Mafra. Tento nejdůvěryhodnější český zpravodajský portál přinesl první zpravodajství uţivatelům internetu dne 12.ledna 1998. Denně jej navštíví více neţ 3,5 milionu čtenářů. Vlajkovou lodí tohoto zpravodajského portálu je zpravodajství. Zprávy z domova, ze světa, sportu, kultury, ekonomiky a financí pro čtenáře připravuje redakce idnes.cz 24 hodin denně. Za svou práci byli letos popáté oceněni v anketě Křišťálová lupa.

Křišťálová lupa – Cena českého internetu je čtenářská anketa zpravodajského serveru www.Lupa.cz . Tato anketa si klade za cíl najít nejzajímavější projekty a sluţby na českém internetu.

Na serveru www.idnes.cz čtenáři najdou také oborové servery jako www.auto.idnes.cz jeţ informuje o novinkách a zajímavostech ze světa motorismu či www.bydleni.idnes.cz jeţ seznamuje čtenáře s nejnovějšími trendy v oblasti bydlení.

Ţenám je určen server www.onadnes.cz . Zde čtenářky naleznou novinky ze světa módy, rozhovory s jinými zajímavými ţenami, netradiční recepty i poradny s odborníky. Naproti tomu www.xman.cz je určen pro muţe. Tento server přináší exkluzivní fotografie zajímavých ţen, informace o technických vychytávkách, nabízí seznámení s adrenalinovými sporty. Revue Idnes.cz přináší informace ze světa showbusinessu.

Mobil.cz, Technet.cz a Bonusweb.cz jsou technické servery z rodiny idnes.cz.

Mobil.cz je zaměřen na nejnovější informace ze světa mobilních telefonů, Technet.cz se

27 Http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/historie/ [online]. 2011 [cit. 2011-04-26]. Historie. Dostupné z WWW: <http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/historie/>.

31

věnuje audiu, videu, počítačům, vědě a technice a Bonusweb.cz se specializuje na počítačové hry.

Server www.idnes.cz nezapomíná ani na dětského čtenáře. Na svých stránkách nabízí i odkaz na web pro děti Alík.cz. Web je určen pro děti, které se chtějí na netu pobavit, najít nové kamarády nebo se něco přiučit.²⁸

28 Mediální skupina Mafra [online]. 2010 [cit. 2011-04-26]. O iDNES.cz. Dostupné z WWW:

<http://www.mafra.cz/cs/default.asp?y=mafra_all\cs_produkty-a-sluzby_idnes-cz.htm>.