Ideologie hnutí The Brights

(1)

Ideologie hnutí The Brights

Bakalářská práce

Studijní program: B6101 – Filozofie

Studijní obor: 6101R026 – Filozofie humanitních věd Autor práce: Ondřej Šmol

Vedoucí práce: Mgr. Vít Bartoš, Ph.D.

Liberec 2015

(2)

(3)

(4)

Prohlášení

Byl jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

(5)

Poděkování

Chtěl bych poděkovat Mgr. Vítu Bartoši Ph.D. za velmi cenné rady, věcné připomínky a komentáře, které se mi staly oporou při tvorbě této bakalářské práce. Jeho rady mi daly možnost vyvarovat se chybám, kterých bych se jinak mohl dopustit. Dále bych rád poděkoval celé své rodině za to, že mi vytvořila velice příznivé podmínky po dobu studia.

(6)

Anotace:

Tato práce se zabývá interpretací a analýzou základních konceptů u nás nepříliš známého hnutí The Brights. Práce se snaží vysvětlit příčiny vzniku tohoto hnutí v kontextu tradičního střetu mezi evolucionismem a kreacionismem, jak se tento střet rozvíjí zejména v anglosaském intelektuálním prostředí.

V jednotlivých částech se postupně setkáme vysvětlením podrobností okolo občanského hnutí The Brights, na které bude navazovat historická analýza sporu mezi kreacionisty a evolucionisty. Závěr práce potom pojednává o filosofii stoupenců nového ateismu.

Klíčová slova:

Evoluce, kreacionismus, ateismus, náboženství, tolerance, Bůh, víra,

(7)

Anotacion

This thesis deals with the interpretation and analysis of the main concepts of not very famous civic movement The Brights. Thesis tries to explain the causes of this movement in the context of a traditional conflict between evolutionism and creationism, how this conflict develops especially in the Anglo-Saxon intellectual environment.

The individual parts are gradually meet explaining details about civic movements The Brights, which will be followed by a historical analysis of the dispute between creationists and evolutionists. At the end, the thesis will discusses the philosophy of the followers of the new atheism.

Key words:

evolution, creationism, atheism, religion, toleration, God, faith

(8)

ÚVOD... 2

1.HNUTÍ THE BRIGHTS... 3

1.1 VZNIKHNUTÍ...3

1.2 PŘÍČINYVZNIKUHNUTÍ...4

1.2.1 Občanské příčiny...4

1.2.2 Nespokojenost s výukou kreacionismu...6

1.3 IDEOLOGIEHNUTÍ...7

1.3.1 Specifika brighta...8

1.3.2 Specifika Brighta...8

1.3.3 Kdo pohání hnutí The Brights...9

1.4 SROVNÁNÍ THE BRIGHTSA SISYFOS...10

2.EVOLUCIONISMUS VERSUS KREACIONISMUS...11

2.1 SPORYNATURALISTŮAKREACIONISTŮ...11

2.1.1 Vývoj před Darwinem...11

2.2 Darwinismus...15

2.2.1 Sociální darwinismus a jeho dopad...18

2.2.2 Oslabení kreacionismu v důsledku Darwinovy teorie...19

2.3 Legislativní spory ve Spojených státech amerických...20

2.3.1 Scopesův opičí proces...20

2.3.2 Rovnoprávný přístup k oběma teoriím – Arkansas...21

2.3.3 Pensylvánská kauza...23

2.3.4 Hrozba ve výuce kreacionismu...23

3 NOVÝ ATEISMUS... 26

3.1 KRITIKYNOVÉHOATEISMU...28

3.2 RICHARD DAWKINS...29

3.2.1 Sobecký gen...30

3.2.2 Memy...31

3.2.3 Kritika náboženství...32

3.2.4 Kritika kreacionismu...33

3.3 CHRISTOPHER HITCHENS...35

3.3.2 Lidské zdraví a náboženství...37

3.4 SAM HARRIS...38

3.4.2 Iluze svobodné vůle...41

3.4.3 Vztah vědy a morálky...43

3.5 DANIEL DENNETT...44

3.5.1 O náboženství...45

3.5.2 Návrh výuky náboženství...46

4. ZÁVĚR... 48

SEZNAMPOUŽITÝCHZDROJŮ...49

Seznam použitých internetových zdrojů...50

(9)

Úvod

Tématem této bakalářské práce je interpretace naturalistického pohledu na svět z pohledu občanského hnutí The Brights a předních světových vědců jako jsou Richard Dawkins, Sam Harris, Daniel Dennett a Christoper Hitchens. Za nezbytné považuji podrobněji rozvést problematiku vývoje sporu mezi evolucionisty a kreacionisty. Tento spor, který přetrvává již několik století, podnítil vznik hnutí The Brights. Téma jsem si vybral z důvodu vlastního nadšení pro evoluční teorii a vše, co je s ní spjato. Už jako malého mě fascinovala rozdílnost mezi věřícími a nevěřícími lidmi, ovšem až při studiu materiálů potřebných pro tvorbu této práce jsem si uvědomil, jak velké napětí mezi oběma skupinami panuje.

Michael Onfray píše ve své knize "In defense of atheism", že již první člověk, který věřil v Boha, měl i jisté pochybnosti o jeho existenci, a tudíž nevědomky dal vzniknout jak teismu, tak zároveň i ateismu¹. Náboženství provází lidstvo od samého počátku, avšak jeho existenci můžeme odůvodnit neznalostí a technologickou nevyzrálostí lidstva. Jak plynul čas, přicházeli stále novější inovace a pokrok se dostal i do sfér biologie a fyziky. V devatenáctém století přišel geniální biolog Charles Darwin s teorií evoluce, kterou popsal ve své knize "o původu druhů". Náboženství utržilo tvrdou ránu, avšak ukázalo svou sílu zakořeněnou v tradici, která přetrvává již tisíce let ve společnosti.

Dnes žijeme v době, kdy téměř vše, co bylo dříve vysvětleno Božím zásahem je dnes vysvětleno vědecky. I přesto vliv náboženství stále stoupá. Ve Spojených státech vliv různých církví zasahuje téměř do osmdesáti procent celé společnosti a ateisté (ačkoliv jejich počet vzrůstá) jsou stále považováni za diskriminovanou minoritu². Ze strachu lživě vyplňují dotazníky a zastírají svůj naturalistický pohled na svět. Členové hnutí The Brights se snaží zasáhnout do současné situace na severoamerickém kontinentu, avšak jejich jednání se setkává s tvrdým odporem.

Práce je strukturována do tří následujících kapitol. První kapitola se zaměřuje na vysvětlení ideologie a vzniku hnutí The Brights. Na konci této kapitoly je pokus o komparaci mezi The Brights a Sisyfos. Druhá část je orientována více historicky

1 ONFRAY, Michel a translated from the French by Jeremy LEGGATT. In defense of atheism: the case against Christianity, Judaism, and Islam. Toronto: Viking Canada, 2007. s.15. ISBN 0670067245.

2 PewReserchCenter. America’s Changing Religious Landscape. Dostupné z:

http://www.pewforum.org/2015/05/12/americas-changing-religious-landscape/

(10)

a popisuje vznik evoluční teorie, která již od svého vzniku, až do dneška bojuje o vědecké prvenství s kreacionismem. Třetí část se věnuje vysvětlení základních myšlenek tzv. čtyř jezdců nového ateismu.

Cílem této práce je upozornění na stále větší vliv pseudovědeckých názorů ve společnosti. Také bych rád poukázal na to, jak nebezpečné může být zaměňování vědy a náboženských názorů ve školském prostředí.

1. Hnutí The Brights

1.1 Vznik hnutí

Hnutí Brights bylo založeno v roce 2003 Paulem Geisertem a jeho manželkou Myngou Futrell. Geiserta provázely potíže už od prvních chvil, kdy se snažil o vytvoření skupiny s naturalistickým náhledem na svět. Když se na podzim roku 2002 účastnil protestu proti zastírajícím náboženským tématům z 11. září, byl celý pochod nazván velice ofenzivním slovem godless, které bývá u věřících spojováno se zlem.

Geisert musel zavést nový název, který nebude vyjadřovat agresivitu vůči věřící skupině (srov. konotace výrazů "gay" a "homosexuál"). Po několika týdnech přišel s výstižným názvem the brights. Geisert tento pojem definuje: Person or persons possessing a worldview that is naturalistic“- a person without belief in a deity or so-called supernatural elements such as the afterlife or spirits .³ Avšak ani s tímto termínem se neobešli bez kritiky. Roku 2003 Chris Mooney napsal ve svém článku Not too

"Bright" toto: "I don’t think a degree in public relations is needed to expect that many people will construe the term as smug, ridiculous, and arrogant."⁴

Tentýž rok v listopadu Geisert s manželkou prezentovali svůj koncept před ateistickým publikem a přes jedinou noc získali více než dva tisíce následovníků, mezi nimiž byl i Richard Dawkins. Právě Richard Dawkins získal pro hnutí velikou publicitu

3 LEIBROCK, Rachel. The Bright side. Newsreview.com. 2010. Dostupné také z:

http://www.newsreview.com/sacramento/bright-side/content?oid=1468499

Volný překlad autora: Osoba nebo osoby, jejichž světový názor je čistě naturalistický. Osoba prostá víry v božstvo a nadpřirozených elementů jako jsou duchové a posmrtný život

4 MOONEY, Chris. Not Too “Bright". 2003. Dostupné také z:

http://www.csicop.org/specialarticles/show/not_too_bright/

(11)

díky svým článkům v časopisu The Guardian a své knize God delusion. Motivováni nadšením přívrženců se rozhodli založit skupinu the Brights jako "internetovou konstituci", která se skládá z ateistů, agnostiků, humanistů a jiných osob prostých jakékoliv víry v nadpřirozeno.

K roku 2010 bylo zaregistrováno více než padesát tisíc brightů ze 186 zemí světa⁵. Tento počet se stále navyšuje a to zejména díky rychlé a zcela anonymní registraci na webových stránkách hnutí, právě anonymita může být pro lidi ve Spojených státech amerických klíčová. Proč? Autor se této otázce bude pečlivě věnovat v podkapitole 1.2.

1.2 Příčiny vzniku hnutí

1.2.1 Občanské příčiny

V této kapitole bych rád zmínil tři aspekty na americkém kontinentě, které podnítily vznik hnutí. Podle oficiálních webových stránek hnutí www.the-brights.net se jedná o tři bezesporu nejdůležitější občanské příčiny.

1. Příliš mnoho nadpřirozených nesmyslů ve společnosti.

 Tyto nesmysly se členové hnutí snaží vyhledat a racionálně proti nim argumentovat.

2. Převládání nesmyslných idejí ve společnosti.

 Členové hnutí se angažují, hlavně když je udělena přednost absurditám před racionálními a reálnými fakty.

3. Bezdůvodné privilegovaní takových lidí ve společnosti, kteří si osvojili neodůvodněné víry.

 Brighti si jsou plně vědomi toho, jak moc instituce založené kolem těchto věr, zejména potom náboženské, privilegují a udělují jisté výhody věřícím.

Jakékoli jiné aktivity brightů (ať už se jedná o nespokojenost s výukou kreacionismu, či samotné ideologie hnutí) můžeme považovat za derivace těchto občanských příčin.

Hnutí The Brights vzniklo ve Spojených státech amerických a to ne náhodou.

Ačkoliv nejsou žádná přesně stanovená čísla (např. sčítání lidu), je velice obtížné určit počet lidí, kteří jsou členy nějakého náboženství. Jako jediné zdroje nám tedy slouží

5The Brights' Bulletin. 2010. Dostupné také z: http://www.the- brights.net/movement/bulletin/bulletin.html?b=81

(12)

soukromé průzkumy nebo samostatné statistiky církví. Z těchto průzkumů vychází, že nevěřících lidí ve Spojených státech amerických je pouze 14% (bližšími počty se zabývá organizace Barna Group⁶) a i kdyby tento údaj nebyl zcela přesný, jeho odchylka nebude fundamentální. Lidem, kteří patří do této menšinové skupiny, může připadat tento výsledek strašidelný. Mají pocit samoty mezi velikým procentem věřících, a tak často svůj ateismus skrývají. A právě toto skrývání může být existenčně důležité pro pracující Američany. Diskriminace je bohužel častý jev, který je dle brightů nesmyslný.

Mynga Futrell tvrdí: " We want everyone to be treated with respect—you don’t have to believe their beliefs. You don’t even have to respect their beliefs—you just need to respect their rights to hold a belief. ⁷ Tato slova bohužel neposkytují žádné jistoty a momentálně se zdají jako relativní utopie.

V roce 1990 probíhala ve Spojených státech amerických telefonická studie, kdy se lidí ptali: Jaké je vaše náboženské vyznání? Pokud takto zformulovaná otázka byla položena ateistovi, s největší pravděpodobností zatajil svůj naturalistický názor na svět.

V roce 2001 se z pohledu Laurie Soule otázka markantně změnila. Otázka nyní měla zcela jiný charakter a vypadala takto: Jaké je vaše náboženské vyznání, pokud je vůbec nějaké? Laurie tvrdí : "To me, that’s the not the same question—if you give people the ‘if any’ option, it’s like opening a window and saying, ‘Hey, you could just say “no.”

"⁸

Problematika může být přirovnána k problematice "gayů" a "lesbiček". Jejich menšina byla a stále je velice silně diskriminována. I přes vnitřní strach z ukončení pracovního poměru, veřejného ponížení dosáhla tato skupina obrovských úspěchů, mezi

6 2015 State of Atheism in America. 2015. Dostupné také z: https://www.barna.org/barna- update/culture/713-2015-state-of-atheism-in-america#.VY7Lhfmqqkp

http://www.newsreview.com/sacramento/bright-side/content?oid=1468499 oid=1468499

Volný překlad autora: Chceme, aby se všemi bylo zacházeno s respektem, není potřeba věřit přesvědčení druhých. Dokonce ani jejich přesvědčení není potřeba respektovat, jediná nutnost je respektovat jejich práva na vyznávání této víry. Chceme, aby lidé vyšli a byli viditelní, nebáli se svého přesvědčení.

http://www.newsreview.com/sacramento/bright-side/content?oid=1468499 Volný překlad autora:

pro mne osobně to není ta samá otázka, pokud dáte lidem možnost "pokud vůbec nějaká" je to jako otevřít okno a říct, hele klidně můžeš říct ne

(13)

které se řadí například možnost homosexuálního sňatku.

Právě pro lidi, kteří se bojí veřejně přiznat k ateismu, je zde komunita brightů, která může zastávat činnost poradenskou anebo mentální oporu pro jednotlivce. Zde se může zdát jako rozhodující právě možnost anonymity, se kterou člověk vstupuje do hnutí.

1.2.2 Nespokojenost s výukou kreacionismu.

Za další příčinu vzniku The Brights lze považovat nespokojenost s výukou v intelektuálním prostředí (např. High schools nebo Colleges). V americkém školním prostředí tento spor přetrvává více než sto padesát let a vedlo se mnoho soudních sporů v různých zemích severní Ameriky. Pod největší úspěch kreacionistů se beze sporu podepsal poslanec John W. Butler, zákonodárce, farmář a laický představený baptistické církve ze státu Tennessee. V roce 1925 Butler prosadil anti-evoluční zákon, který dokonce schvaloval udělování pokut učitelům, kteří by během své výuky popírali příběh Božího stvoření člověka, jak je popsán v Bibli. Mohla za to právě drtivá většina věřících, která byla přesvědčena o neomylnosti biblických textů. Postupem vědeckého vývoje byl tlak na čistou výuku teorie o stvoření tak veliký, že soudy zrušily anti-evoluční zákony a vedle kreacionismu se začala učit i teorie evoluce.

H. Morris se v roce 1973 k tomu to problému vyjádřil takto: pokud se věřící rozhodnou pouze pro kreacionistický model, potom by své děti měli poslat do soukromé školy, která podporuje takovýto druh výuky. Pokud nevěřící chtějí, aby se jejich děti učily pouze evolucionismus, měli by vyhledat školu s takovým zaměřením. Veřejné školy by potom měli být neutrální a měly by učit oboje anebo nic z toho.⁹ Dne 26. září 2005 bylo rozhodnuto, že dosavadní výuka kreacionismu byla protiústavní. Bylo dokázáno, že takto probíhající výuka byla čistě náboženská a postrádala vědecký charakter, i přesto že se učila jako vědní obor.

V dnešní technicky vyspělé době vědeckovýzkumné instituce vyžadují vysokoškolské vzdělání v oboru biologie, která zahrnuje teorii evoluce. Zkoumání na buněčné a biochemické úrovni zcela zřejmě dokazuje existenci společného předka.

Výuka evoluce je nezbytná pro udržení technického prvenství USA před zbytkem světa.

9 MORRIS, Henry. Evolution, Creation, and the Public Schools. Acts & Facts. 2. 1973. Dostupné také z:

http://www.icr.org/article/evolution-creation-public-schools/

(14)

Pokud by se toto stalo realitou, mohly by se naplnit scénáře, které by například mohly zapříčinit drtivé zpomalení vývoje nových léků, či hledání alternativních zdrojů energie.

I tyto podklady představují důsledek vzniku hnutí The Brights. Mohly by vést k zaostalosti studentů vzhledem ke své době. Tento případ obsahuje dva ze tří základních bodů, které jsou právě na začátku této kapitoly uváděny jako příčina vzniku hnutí.

1.3 Ideologie hnutí

Ideologie Brightů se zakládá především na toleranci, rovnoprávnosti, svobodě a v neposlední řadě na naturalistickém pojetí světa. Jakožto skupina tvořená ateisty může být lehce nepochopena a zavrhnuta na základě špatných celosvětových zkušeností s jinými ateistickými skupinami, které se svým protináboženským přístupem příliš netají. Ano, může se zdát velice obtížné mluvit zde o toleranci, když jedním z hlavních představitelů je Richard Dawkins. Ovšem zakladatelé hnutí mluví jasně: "If you just came here to bitch about religion, then go find another group.¹⁰ Velice mnoho brightů soustředí svoji pozornost právě k náboženství a víře (velice často jsou tyto ideje nekonstruktivní a hnutí vůbec nepomáhají), ale nevěnují se občanskému sektoru. Mynga Futrell prosí a doufá, že se tímto směrem vydá co nejvíce členů. Hnutí se snaží přimět své členy, aby se aktivně zapojili ve vlastních sférách vlivu (právo, obchod, výuka, státní správa atd.).

Různé akce, které budou pořádány brighty při vzájemné spolupráci, by měly být v podstatě postaveny spíše na občanské iniciativě než na filosofickém nebo ideologickém základě. Neexistuje zde žádné dogma, ani primitivní kategorizace podle přesvědčení nebo hodnot nebo rozpoznatelných náboženství nebo nenáboženských vyznamenání. Zakladatelé mluví o hnutí jako o úsilí o občanskou spravedlnost. Není možné druhým lidem přisuzovat určitou hodnotu za to, zda mají nebo nemají víru ve stejné nadpřirozeno jako já.

Volný překlad autora: Pokud jsi sem přišel poškozovat nebo jinak hanit náboženství, potom jdi a najdi si jinou skupinu.

(15)

1.3.1 Specifika brighta

Tito lidé tvoří jistou část lidstva; jsou to lidé, kteří

 mají naturalistický pohled na svět,

 jejich pohled na svět je bez nadpřirozena a mystických prvků,

 jejich etika a akce jsou založeny na naturalistickém pohledu na svět.

Tito brighti tvoří obecné kategorie blíže nespecifikovaných osob. Takové označení se nejlépe hodí pro lidi, kteří odpovídají výše uvedeným bodům. Tímto způsobem ovšem není vhodné označovat konkrétní osoby.

Opakem brighta je člověk, který v angličtině dostal název super (od anglického spojení "belief in supernatural", což znamená víra v nadpřirozeno). Jedná se o osobu, jejíž světový názor začleňuje nadpřirozeno a mystické elementy. Jinými slovy, světový názor pro takového člověka není a nemůže být naturalistický.

Jednotlivci se tím pádem logicky musí začlenit buď mezi brighty, a nebo lidi, kteří věří v nadpřirozeno (nemohou být oběma najednou). Tito jednotlivci tvoří jedno lidstvo, jeden svět. Toto rozdělení je řízeno silným vnitřním přesvědčením a může být změněno například niterně citlivou událostí.

1.3.2 Specifika Brighta

Mnoho brightů (ti kteří jsou specifikování podle obecné definice) si přejí být Brighty s velkým B. Jedná se o lidi, kteří jsou si dobře vědomi toho, že nejsou ti, co věří v nadpřirozeno a také se to nebojí veřejně přiznat.

Charakteristika pro Brighta je následující:

 Bright je bright a přeje si, aby tak byl znám a počítalo se tak s ním i ve společnosti.

 Brighti se registrují do konstituce, aby přidali nové osoby do celkového počtu a ukázali jim svou podporu rovnostářsky stanoveným cílům a principům hnutí.

 Brighti, kteří se zaregistrují, rozumí hnutí jakožto občanskému úsilí

(16)

o spravedlnost (nepovažují ho za protináboženské společenství).

Paul Geister a Manga Futrell tvrdí: being a Bright means illuminating the naturalistic worldview¹¹. Rozdíl mezi brightem a Brightem může být shrnut takto: bright se ztotožní s idejemi hnutí a dále se nepodílí na rozvoji, Bright se aktivně podílí na "osvětlování"

naturalistického pohledu na svět.

1.3.3 Kdo pohání hnutí The Brights

Brighti se mohou zapojit do veřejného povědomí jako občanské aktivistické hnutí.

Pokud se člen chce aktivně podílet na veřejné propagaci hnutí, měl by dodržovat následující body:

 Sám se musí seznámit s problematikou.

 Přesně ji prezentovat ostatním lidem.

 Mluvit o cílech, které byly stanoveny hnutím.

 Jednat v harmonii se zásadami hnutí.

 Podporovat hnutí buď svým časem, nebo penězi.

Každý Bright, který chce jakkoliv hnutí přispět, musí rozumět jeho cílům a zásadám.

Pokud by tak neučinil, mohlo by dojít k nedorozumění, které by ze strany The Brights mohlo vypadat jako netolerantní a protináboženské.

Brighti by měli usilovat o následující body:

a) Podporování občanského porozumění a uznání naturalistického pohledu na svět, který je bez nadpřirozených a mystických prvků.

b) Získat veřejné uznání toho, že osoba s takovým pohledem na svět může přinést principiální akce, které jsou důležité ve věcech občanského významu.¨

Volný překlad autora: "Být Brightem znamená osvětlovat naturalistický názor na svět"

(17)

1.4 Srovnání The Brights a SISYFOS

U obou skupin se setkáváme s upozorněním na iracionální výsledky vědeckých nebo občanských aktivit. Jsou zde ovšem jisté aspekty, které vymezují rozdíly mezi oběma skupinami. Tyto rozdíly mohou být do jisté míry tvořeny prostředím, ve kterých obě hnutí vznikla.

Český klub skeptiků SISYFOS vznikl v roce 1995 v České Republice a zaměřuje se především na vědeckou analýzu sporných, pseudovědeckých a takzvaných nadpřirozených jevů a názorů. A právě zde, zdá se, může hrát velikou roli vysoké procento ateistů v České Republice, kteří nevědomky formují sociální fungování uvnitř státu ve prospěch nevěřících. Proto SISYFOS nemají zapotřebí zasahovat do politické sféry a bojovat za rovnost mezi věřícími a ateisty. Dále se snaží o rozvoj kritického myšlení u vysokoškolských absolventů, chránit spotřebitele před podvodnými výrobky a podobně.

Jakožto občanské sdružení se nehodlají angažovat do politické sféry. Člen českých skeptiků Jiří Heřt ve Zpravodaji vysvětluje postavení SISYFOS vůči náboženství.

Z řady praktických důvodů, podobně jako světová organizace CSICOP, jejímiž jsme členy, však není vhodné, aby SISYFOS na svých přednáškách, veřejných vystoupeních nebo ve Zpravodaji zasahovali do oblasti náboženské, právě tak jako do oblasti etiky a politiky.¹² Toto stanovisko se ovšem týká pouze vlastního obsahu náboženství, etiky a politiky. Tam kde, na hranicích těchto oblastí, bude docházet ke střetu, tam se samozřejmě bude SISYFOS nadále angažovat a problémy analyzovat. Jedná se např.

o náboženskou otázku evoluce, kreacionismu, zázraků, krvavých stigmat a nedá se vyhnout ani etickým problémům v medicíně.

K občanskému sdružení SISYFOS neodmyslitelně patří anticena bludný balvan, která je udělována za pseudovědeckou činnost. Sdružení SISYFOS uděluje Bludné balvany pro zvýraznění přínosu jednotlivců i různých spolků k matení české veřejnosti a rozvoji blátivého způsobu myšlení.

SISYFOS ve srovnání s The Brights působí uvolněnějším dojmem. V jejich působení jsme schopni nalézt stopy humoru (srov. bludný kámen). V USA je téma ateistů natolik vážné, že se v některých případech dá mluvit o existenciálních problémech jedinců.

12 Sisyfos a Náboženství. Praha, 2001, VII. Dostupné také z: http://www.sysifos.cz/files/Zpravodaj-1- 2001.pdf

(18)

To je důvod, proč The Brights volají po rovnoprávnějším postavení ateistů ve společnosti, proto také vyzývají své členy k aktivnímu jednání ve jejich poli působnosti (politika, právo, vzdělávání apod.)

Obě organizace mají velice podobný základ, ovšem jak SISYFOS tak The Brights jsou formovány zejména svým prostředím, musí se adaptovat.

2. Evolucionismus versus kreacionismus

2.1 Spory naturalistů a kreacionistů

Tyto spory přetrvávají v naší společnosti více než dvě století a zdá se, že jejich vyřešení pro zatím v nedohlednu. V této kapitole budou zmíněna jména jako Charles Darwin, Jean-Baptiste Lamark, Ernst Haeckel, W. Butler, Billy Sunday a mnoho dalších významných jmen spjatých s prosazováním té či oné strany. Tato kapitola bude pojednávat o prosazování evolucionismu od samého počátku až do podoby, která je nám dnes povědomá.

2.1.1 Vývoj před Darwinem

Na začátku devatenáctého století by jen málokoho napadlo, jak rychlý obrat může nastat od tehdy prosazovaného kreacionismu k něčemu, jako je evolucionismus. Teorie evoluce byla téměř objevena již na přelomu osmnáctého a devatenáctého století, kdy Georges Cuvier (1769 – 1832) důkladně pracoval na zkoumání fosilií a jejich následné komparaci se soudobými druhy. Jako první přišel s novinkou, že některé z objevených druhů se již ve světě nevyskytují, a tudíž zcela bez diskusí musely vyhynout.

Díky veliké podpoře vyšších vrstev mohl Cuvier pracovat téměř bez jakéhokoliv omezení, což mělo za důsledek obrovský posun vpřed ve fosilních záznamech. Ačkoliv došel k závěru, že žádný zkoumaný čtvernožec není zcela totožný s tím současným, nepřipustil možnost biologické evoluce. Kritiku evoluce se snažil vědecky podložit.

(19)

Tvrdí, že tělo živočicha je tak jemně sestaveno, vzájemně propojeno, že není možné, aby se vyvíjely jednotlivé části samostatně. Takový vývoj by ve výsledku znamenal neschopnost přežití živočicha v přírodě. A pokud by evoluce probíhala ve všech částech těla najednou, rovnalo by se to téměř Božímu stvoření. I přes nepřehlédnutelné podobnosti (např. leguán a iguanodon) Cuvier spatřoval ve světě Boží úmysl a dal tak vzniknout katastrofismu.

Katastrofismus dle Cuviera představuje koncepci série epoch, které následovaly jedna za druhou, až do té dnešní. Z Cuvierových objevů plyne, že Země je mnohem starší, než jak se píše v knize Genesis, a také z nich lze s jistotou říci jak jednotlivé epochy navazovaly. V každé epoše se vyskytovala rozdílná fauna a flora, která byla zničena hrozivou katastrofou například ve formě potopy, meteoru či vysušení Země.

Cuvier poukazoval na patrné rozdíly mezi zástupci fauny v jednotlivých epochách, poukazoval na ně s takovým důrazem, že mezi nimi nerozeznával nezpochybnitelné příbuznosti. I když se Cuvier nikdy neodvolával na Bibli jako na vyšší autoritu, příznivá, že biblická potopa, ve které účinkuje Noe, se přibližně shoduje s datem jeho poslední katastrofy, která dala vzniknout naší epoše. Tato teorie pozvedla samotného Cuviera do vyšších společenských vrstev ve Francii a zároveň vyhovovala církvi, neboť záhada kolem dinosaurů byla vysvětlena ve shodě se stvořením, které je popsáno v knize Genesis.

Za Cuvierova oponenta může být do jisté míry považován francouzský astronom, fyzik a matematik Pierre Simon Laplace (1749-1827). Laplace se zabýval vysvětlením vzniku hvězd a slunečních soustav. Jeho teorie vysvětlovala vznik vesmírných seskupení postupným nabalováním rotujícího prachu a plynů pod vlivem vlastní gravitační tíhy. Toto byla evoluce řízená přírodními zákony. Laplacova slova vyvolala v tehdejší Francii veliký ohlas a co se týče Boha, samotnému Napoleonovi odvětil:

Tuto hypotézu nepotřebuji¹³.

O necelé čtyři roky po Laplacovi přišel zchudlý francouzský šlechtic Jean-Baptiste Lamarck (1744-1829) se svou tezí transmutace. Transmutaci lze považovat za průkopníka evolucionismu a mnoho evolucionistů se na ni v průběhu devatenáctého a dvacátého století bude odvolávat. Život by měl být formován vzájemným působením síly nebo tekutiny na hmotu. Říká: jakmile se utvoří živý organismus, tekutina

13 LARSON, Edward J. Evoluce: pozoruhodný příběh dějin vědecké teorie. V Praze: Slovart, 2009, 326 s. ISBN 978-80-7391-157-7. s. 31.

(20)

v organismu a jeho potomstvu nadále působí a přirozeně je vede k tomu, aby se vyvíjely ve složitější formy života.¹⁴ Jinými slovy, jedná se o výtah, do kterého byly přizvány všechny živočišné druhy, nastupují v odlišných dobách, ale všichni se nahoru vezou společně. V praxi teorii vysvětloval na případu žirafích krků. Během neustálého natahování těchto zvířat za potravou, která byla kvůli změně savan výš a výš, nervová kapalina proudila žirafím krkem a ten přirozeně roste do výšky. Jedná se tedy o postupné zdokonalování přizpůsobení živočišné struktury přírodním podmínkám.

Tyto změny byly dle Lamarcka dědičné.

Lamarckovu teorii bylo velice snadné odsunout pro nedostatek důkazů.

Cuvier oponoval tím, že jednotlivé části živých organismů jsou příliš závislé a příliš jemně utvořené, než aby se celek vyvíjel po kusech. Podobný názor zastávají kreacionisté ve dvacátém století, srov. složitý orgán jako je oko. I přes odmítání svých soudobých kolegů, si jeho myšlení oblíbil například Charles Darwin.

Na konci první poloviny devatenáctého století přišel anglický paleontolog Richard Owen (1804-1892) s pojmem homologie. Při objevu a definování tohoto pojmu Owen využil své bohaté zkušenosti v oblasti fosilií. Homologie tedy případy, kdy stejná struktura má u různých živočišných druhů rozdílnou funkci. Lidská ruka, netopýří křídlo, velrybí ploutev mají například společnou pětiprstou strukturu, přestože slouží ke zcela jiným účelům.¹⁵ Owena samotného tato koncepce přivedla na myšlenku, ve které všechny živočišné druhy vznikly z jednoho předka. Toto do jisté míry narušilo představu kreacionistů o stvoření živočišných druhů, avšak homologii použili jako důkaz působnosti jediného inteligentního Stvořitele, který použil jediný archetyp. Stejně tak využil homologie Darwin a tímto krokem Owen nevědomky přispěl k utváření evolučních myšlenek nehledě na to, že po většinu svého života bojoval proti evoluci.

Na počátku čtyřicátých let předminulého století se Owen pouští do ostrých rozepří s Robertem Grantem. Owen proti teorii vývoje živočišných druhů argumentoval dokonalým anatomickým zlomem mezi člověkem a lidoopem (tento argument neměl dlouhé trvání). Další Owenovou oporou byli dinosauři, kteří podle něj neodpovídají evolučnímu vývoji a to v tom smyslu, že byli nadřazeni všem předchozím i následujícím zástupcům. Evoluce dle prvních teorií měla mít lineární koncepci. Owen si dinosaury představoval jako Boží stvoření. I přes to, že ve fosilním záznamu začal rozpoznávat

(21)

evoluční větvení, jeho kreacionistická orientace mu umožnila v těchto důkazech vidět jiné principy.

Na přelomu první a druhé poloviny devatenáctého století byla otázka evoluce stále žhavější, v laickém i vědeckém světě se čím dál častěji stávala hlavním tématem.

Před Charlesem Darwinem je nutno zmínit ještě jednoho autora, který na Darwina přímo působil svým spisem Principy geologie. Tímto autorem není nikdo jiný než Charles Lyell (1797-1875), britský právník a geolog. Lyell do roku 1860 striktně odmítal jakékoliv představy o evolučním procesu. Tvrdil, že se svou morální nadřazeností a silou rozumu stojí lidstvo v hierarchii příliš vysoko na to, aby se vyvinulo ze zvířat.¹⁶ Lyell sice uznal, že jednotlivé druhy se v průběhu času objevují a mizí, ovšem popřel, že celkový vývoj směřuje vpřed. Jeho myšlení se ocitlo mezi dvěma tábory (katastrofisté versus evolucionisté). Ačkoliv souhlasil s katastrofisty, že Bůh stvořil jednotlivé druhy, nevěřil tomu, že by změny fauny a flory byly tak náhlé a někam směřující. Lyell dokonale vystihl to, jak ohromná síla je skryta v hromadění nepatrných změn v průběhu času. Souhrn jeho poznatků umožnil vznik opoziční teorie proti katastrofismu. Tuto teorii pojmenoval jako aktualismus (dnes také nazýván uniformitarismus). Jedná se o předpoklad, že dnešní pochody měnící zemský povrch probíhaly se stejnými výsledky i v minulosti. Rychlost změn a jejich síla mohly být však odlišné, hlavně v dávné minulosti. Svojí tezí Lyell naboural většinovou představu vědecké obce, která tvrdila, že geologické jevy v minulosti byly mnohem silnějš a to kvůli klimatickým podmínkám. Drtivá většina Lyellových konkurentů žila v geologicky nečinné severní Evropě a tudíž pro ně bylo velice obtížné osvojit si jeho teorii.

Aktualismus výrazně pomohl Darwinovi značně prodloužit dobu, kdy mohla evoluce působit. Jak Huxley poznamenal Lyell byl odsouzen pomoci věci, již tak nenáviděl.¹⁷ V roce 1851 se do Lyella pustil Owen za patrný vývoj ve fosilním záznamu. O deset let později Lyell konečně sundal své "brýle hypotézy" a viděl shody s Darwinovou transmutací, kterou nakonec přijal.

Metodologický naturalismus omezil vědeckou činnost na zkoumání přirozených příčin a zbytek nechal na teologii a filosofii. Výraz "vědec" (scientist) se objevuje poprvé ve třicátých letech devatenáctého století a nahradil titul "přírodní filosof".

(22)

Cuvierův katastrofismus byl kolegy z vědeckého prostředí odmítnut a tehdy nastal ten správný čas pro Darwinovy vědecké objevy.

2.2 Darwinismus

Za jeho vznikem stojí geniální britský přírodovědec Charles Darwin (1809-1882).

Tato teorie se zrodila během expedice, která měla mapovat pobřeží Latinské Ameriky roku 1831. Darwin silně ovlivněn Lyellovým spisem Principy geologie pozoroval geologické aktivity a následné proměny prostředí a už tehdy mu bylo nad slunce jasné, že se kreacionističtí katastrofisté mýlí.

Avšak Darwin začínal rozeznávat chyby i v kreacionistických představách o stvoření jednotlivých živočišných druhů. Za klíčový moment může být považována formulace z roku 1842, kdy Darwin popsal živočichy na nově vzniklém ostrově v blízkosti kontinentu jako příbuzné živočichů na onom kontinentu. Ve svém deníku si potom zapíše: Dal Stvořitel vzniknout všem novým druhům na ostrovech v oceánu, ale ponechal jim tvar podobný těm ze sousedního kontinentu? Tato skutečnost mluví sama za sebe. Vysvětluje to má teorie, ale žádná jiná¹⁸. Darwin si byl téměř stoprocentně jistý svým tvrzením, a tudíž mu nečinilo žádný problém argumentovat přímo proti kreacionismu. Do této ofenzivní argumentace můžeme zahrnout jeho následující přesvědčení. Pokud bychom připustili existenci inteligentního Stvořitele, jaký by měl důvod ke tvoření živočišných druhů podle velice obecných šablon? Proč nestvořil faunu a floru tak, aby byla přímo přizpůsobená biotopu, ve kterém se nachází? Roku 1837 Darwin pracoval na eseji Druhy souostroví Galapágy, ve které se snažil na případu pěnkav vysvětlit tento jev. Po návratu z expedice Beagle zatoužil po uznání vědeckých kruhů a byl připraven rozbořit jeden z tehdejších stavebních kamenů celé biologie – neměnnost druhů. Na svém díle O původu druhů pracoval v tajnosti po dvě desetiletí a čekal na příhodnou chvíli k jeho publikování.

Roku 1858 Darwin publikoval své dílo O původu druhů a těsně si zajistil prvenství před Alfredem Russelem Wallacem. Rok na to se idea evoluce nezdála tak nebezpečná jako dříve a Darwin připravoval spis O původu člověka. Při pročítání dostupné literatury narazil na Malthusovu studii Esej o principu. Podle Malthuse roste živočišná populace geometrickou řadou, zatímco množství zdrojů roste řadou aritmetickou. Představíme-li

18 DARWIN, Charles, G CHANCELLOR a John VAN WYHE. Charles Darwin's notebooks from the voyage of the Beagle. Cambridge: Cambridge University Press, 2009, 615 s. ISBN 05-215-1757-5. s.

296.

(23)

si tyto dvě křivky na grafu, uvidíme místo, ve kterém se s jistotou střetávají. Toto místo je nazýváno "bod krize". Takový bod zapříčiňuje nedostatek potravy a u většiny živočišných druhů má za důsledek úhyn. U lidí potom Malthus hovoří o neštěstí a zlu, nepochybně by následoval i úhyn jedince. Malthus jakožto ekonom navrhuje opatření, která by zmírňovala růst populace geometrickou řadou. Ve svém spise kritizuje a odmítá veškeré sociální aktivity, které mají pomáhat chudým. Tvrdí, že charita pouze dlouhodobě odkládá lidské utrpení.

Ve chvíli kdy Darwin aplikoval Malthusovi úvahy na veškerý život, začínal v nich vidět mechanismus evolučního vývoje. A tak dal vzniknout své nejslavnější teorii (v té době ještě negenetické) přirozeného výběru. Ta se později stala základním stavebním kamenem pro celý evolucionismus. Jedná se o vnitrodruhový souboj o zdroje, kdy nejslabší jedinec umírá, protože jeho adaptace na změnu např.

klimatických podmínek nebyla dostačující. Přežívají a rozmnožují se naopak jen ti nejlépe adaptovaní jedinci, kteří předávají na potomstvo právě ty geny, které jsou potřebné k přežití. Darwin ve své knize mluví o přirozeném výběru následovně.

Leč přirozený výběr, jak později uvidíme, je moc neustále připravená působit a je mnohem silnější, než slabá lidská snaha, stejně jako jsou díla přírody silnější než díla umění.¹⁹ O Darwinově genialitě svědčí jeho uvědomění si nespočtu ekologických nik, které umožnilo náhled na evoluční vývoj jako na jakýsi strom, který v průběhu času stále nabývá na svém objemu.

Jak již bylo výše popsáno, živočišné druhy se přizpůsobují prostředí a těchto ekologických nik existuje veliká škála. To v důsledku znamená nelineárnost vývoje, velikou variaci adaptací a postupné zaplňování zeměpisných lokalit po celé Zemi.

Darwin podotýká, že v takovém světě už Bůh není pouze přebytečný, ale stává se z něj i veliký problém. Důvodem tohoto problému je neslučitelnost laskavého Boha a krutého vnitrodruhového boje o přežití. Publikací knihy O původu druhů vyslovil Darwin myšlenku století, která měla obrovský ohlas. Ačkoliv se tato úvaha mohla zdát maximálně revoluční, Darwin publikaci O původu druhů vnímal jako přípravu pro lidstvo, přípravu na otázku, kdo jsme a zdali jsme opravdu tak odlišní od ostatních zvířat. Před Darwinem ležel poslední úkol, kniha s názvem O původu člověka.

Roku 1871 Darwin vypustil do světa Dvojdílný spis O původu člověka (The Descent of Man). Poselstvím tohoto díla měla být zaprvé úvaha nad tím, zda se člověk opravdu 19 DARWIN, Charles, G CHANCELLOR a John VAN WYHE. O vzniku druhů přírodním výběrem.

Vyd. 3., V nakl. Academia 2., rev. Praha: Academia, 2007, 579 s. Europa (Academia), s. 124.

(24)

tak moc liší od zvířat a zadruhé úvaha o významu rozdílů mezi lidskými rasami.

Samotná kniha nepůsobila až takové pozdvižení, a to hlavně zásluhou spisu O původu druhů, který působil jako předvoj.

Jako hlavní argument Darwin používá anatomii lidského těla, ve které je možné vidět známky evolučního procesu (například kostrč). Takovéto rysy jasně poukazují na postupný vývoj z nižších forem, které pomalu šplhají až na samotný vrchol. Zastávat jiný názor znamená v tomto případě předpokládat, že podobnosti v naší tělesné struktuře a struktuře zvířat kolem nás jsou tu pouze pro to, aby zmátly naši soudnost²⁰. Spoléhá se v prvé řadě na strukturní podobnosti a sleduje lidské pokolení od dávných předků z říše obratlovců, nejstarších ryb a obojživelníků, raných vačnatců a placentárních živočichů k opicím Nového i Starého světa, a lidoopům světa Starého až ke člověku, zázraku a chloubě vesmíru²¹

Druhý z argumentů vznikl díky neustálému zpochybňování ze strany kreacionistů.

Ti tvrdili, že nikoliv tělesná schránka, ale mysl a emoce jsou to, co nás odděluje od zbytku fauny. Proto Darwin zavádí takzvané psychické a morální atributy, na kterých následně ukazuje nadřazenost člověka, která ovšem vznikla v průběhu evoluce. Tvrdí, že psychické schopnosti a morálka u člověka se liší od podobných schopností u zvířat spíše stupňovitě nežli typově. Po takovémto rozdělení už pro Darwina nebylo těžké aplikovat na psychiku stejný mechanismus jako na tělesnou stránku. Pevně věřil, že i ty nejvznešenější lidské vlastnosti mají kořeny hluboko v evolučním stromu.

I přesto, že si byl Darwin jist síly, která se skrývá pod pojmem přirozený výběr, věděl, že tento proces není schopen vytvořit pohlavní a vnější rasové rozdíly. Nezbylo mu nic jiného než zavést sekundární pojem a to "proces pohlavního výběru". Během expedice Beagle si mohl všimnout, že jednotlivé národy se rozcházejí v názoru na to, co je přirozeně krásné a přitažlivé. Jen stěží by Hotentot shledal krásnou Jávskou dívku a naopak. V poslední instanci může pohlavní výběr fungovat na podobné bázi jako výběr přirozený. Nejhezčí samice dané národnosti je vybrána silným samcem, se kterým může předat své geny potomstvu. Výběr se tudíž nepodrobuje ekologickým nikám, nýbrž vnitrodruhovému trendu.

Obě díla vyvolala obrovský rozruch a zdálo se, že propast mezi církví a vědou se

20 LARSON, Edward J. Evoluce: pozoruhodný příběh dějin vědecké teorie. V Praze: Slovart, 2009, s.

95.

21 DARWIN, Charles. The descent of man, and selection in relation to sex. Princeton, N.J.: Princeton University Press, 1981, 475 s., x p. ISBN 06-910-2369-7. s. 31.

(25)

nezvratně zvětšuje. Roku 1859 napsal smutný Sedgwick dopis Darwinovi, ve kterém stojí: Korunou a slávou biologie je, že skrze konečný cíl spojuje hmotu a morálku...

Vy tuto spojitost zcela ignorujete; a pokud se mýlím, děláte všechno pro to, abyste ji v několika pregnantních příkladech zcela zničil. Pokud by bylo možné ji zničit, lidstvo by utrpělo trvalou škodu, z lidí by se stala zvířata. ²²

2.2.1 Sociální darwinismus a jeho dopad

Sociální darwinismus přestavuje teorii, která vznikla jako snaha o aplikaci přirozeného výběru ve společnosti. Ačkoliv za jeho zakladatele je považován Herbert Spencer, duchovního otce celé teorie představuje Thomas Malthus. Ovšem pohled na Malthusovy myšlenky se v tomto případě zdají mnohem více nebezpečné než u vzniku přirozeného výběru.

Samotný Darwin se sociálním darwinismem prudce nesouhlasil a to z důvodu, že jeho evoluce probíhala v podobě nekonečného větvení, zatím co Spencer ve svém spise Sociální statika popisuje evoluci spíše jako lineární vývoj, na jehož konci je bílá rozkvetlá květina, která představuje nadřazenou rasu. Spencerovy rasistické narážky byly čím dál více častější a koncem devatenáctého století, době industrializace a urbanizace se ostře opíral o sociálně slabé jedince se slovy: Říkejte raději, že práci buď odmítají, nebo ji rychle ztrácejí. Jsou to budižkničemové, kteří tak či onak parazitují na těch, kdo k něčemu jsou.²³ Obviňoval slabé jedince jako vážnou hrozbu pro moderní společnost a apeloval na vládu, aby již více nezasahovala do hospodářských záležitostí.

Sociální darwinisté snažíce se opírat o Darwinovu teorii tvrdili, že přirozený výběr nestvořil člověk a tak se proti němu nemůže ani stavět v podobě charity a jiných programů.

Sociální darwinismus měl dvě zásadní formy. Jednak tu, která volala po minimalizaci vládních zásahů do hospodářství, a jednak imperialismus. Obě formy se brzy teorie evoluce vzdálily natolik, že zdá se nešlo o nic jiného než o ospravedlňování rasistických sklonů.

Roku 1868 zastánce druhé formy sociálního darwinismu Ernst Haeckel volá

22 SEDGWICK, Adam. 1859. Dostupné také z: https://www.darwinproject.ac.uk/letter/entry-2548 23 HERBERT, Spencer. The Man Versus the State, with four Essays on Politics and Society. Baltimore, Penguin 1962, s. 82.

(26)

po silném a jednotném Německu, které by vládlo celému světu. Tvrdí, že kompletní dějiny národů musejí být vysvětleny pomocí přirozeného výběru. Vášeň a sobectví národa – vědomé i neúmyslné – jsou proto hnací silou života.²⁴ Tato slova poháněla Německo v době první světové války, která jak víme se stala jednou z největších katastrof (ne-li vůbec tou největší) moderního lidstva. Ačkoliv Haecklovi výroky byly téměř neslučitelné s Darwinovým myšlením, vedly k hlubokým obavám před celou evoluční teorií a daly tak vzniknout americké ofenzívě proti evolucionismu.

2.2.2 Oslabení kreacionismu v důsledku Darwinovy teorie

Ve druhé polovině devatenáctého století se Darwinismus vštípil do povědomí jak laiků, tak i vědců. Darwinisté tvrdili, že teorie jedinečného stvoření nemá s vědou pranic společného. George Frederick Wright ve své knize Recent Works Bearing on the Realation of science to Religion uvádí, že jsme ve službách vědy povinni dostat ze známých sekundárních příčin vše, co lze, abychom se dobrali vysvětlení. Neměli bychom se uchylovat k neznámým (či nadpřirozeným) příčinám přírodních jevů, alespoň dokud nevyčerpáme vše, co nám nabízejí příčiny známé. Pokud se přestaneme řídit tímto pravidlem, bude to znamenat konec veškeré vědy a zdravého rozumu.²⁵

Zajímavostí je, že Wright byl vysvěcený kněz. Doposud zapřisáhlí kreacionisté začali polevovat a přiznávat jisté důkazy evoluce. Například Arnold Guyot těsně před svou smrtí přiznal všem kromě člověka společného předka. Za hlavní důvod oslabení kreacionismu, může být považován fakt, že kreacionisté přebrali roli těch, kteří říkají

„ne“. V zásadě nenabízeli žádné alternativy a tak se evolucionisté chopili interpretace přírody.

Owen prohrál téměř každý spor s Huxleym a svou kariéru zakončil přijetím teorie, kde živočichové mutují v nově vzniklé druhy. Jeho náboženské přesvědčení mu nedovolilo úplně vyřadit inteligentního Stvořitele, který předem vytvořil šablonu, dle které se odvíjí mutace druhů.

24 HAECKEL, Ernst. The History of Creation - Volume I. 1884. CreateSpace Independent Publishing Platform, 2015 s. 20.

25George F. Wright. Recent Works Bearing on the Realation of Science to Religion: No. II. 1876.

Bibliotheca Sacra, s. 480.

(27)

2.3 Legislativní spory ve Spojených státech amerických

Jak již bylo nastíněno výše, spor mezi kreacionisty a evolucionisty se v průběhu dvacátého století z velké části přesunul do USA. Darwinovy spisy nejenže popřely stvoření, tak jak je popsáno v knize Genesis, popřely také samotnou existenci Boha ve světě. A tak se protievoluční snahy přeměnily v kampaň, která se angažovala hlavně ve školském prostředí. Za výsledek veškerých snah kreacionistů byly legislativní spory.

2.3.1 Scopesův opičí proces

V roce 1925 se ve státě Tennessee objevil takový návrh zákona, který měl zrušit výuku teorie evoluce ve státních školách. Problém tkvěl ve výuce tzv. vědecké interpretace Bible. Kreacionisté se odvolávali na nízké procento obyvatelstva vyznávající evoluci a zároveň na vysoké procento věřícího obyvatelstva.

I přes obrovský nepoměr se ve školách učila vědecká interpretace Bible, zatím co ortodoxní křesťanský výklad byl zakázán z důvodů ovlivnění náboženstvím.

Celé situace se chopil farmář a poslanec John Washington Butler, který sepsal onen prohibiční zákon. Jeho obsah lze shrnout přibližně takto. Kriminalizoval vyučování jakékoliv teorie, jež by popírala příběh stvoření člověka, tak jak je popsán v knize Genesis, a místo něj by hlásal teorii, že nižší živočichové jsou našimi předky.²⁶ Za takové porušení vyučujícím navrhoval pokutu ve výši pěti set dolarů. Dne 21. března 1925 se dostal návrh až do senátu, kde byl následně schválen, a tak vznikl "Butlerův zákon".

V přímé reakci na Butlerův zákon se zapojila do sporu Unie amerických občanských svobod. Ti prohlásili, že se zastanou každého učitele z Tennessee, který poruší protievoluční zákon. Jejich nabídku přijal John Scopes a soudní jednání mohlo vypuknout.

Během soudního líčení byly nasazeny elity z obou stran. Na straně Butlerova zákona stál zastánce křesťanské legislativy a trojnásobný kandidát na prezidentský post William Bryan. Jako Scopesův obhájce působil Clarence Darrow. Již od samotného začátku

26 BROWNE, E. Darwinův Původ druhů: biografie. Vyd. 1. Praha: Beta, 2007, 215 s. Knihy, které otřásly světem, s. 156.

(28)

soudního sporu bylo více než jasné, že obhájcům jde spíše o to, aby zdiskreditovali protievoluční zákon. To se jim nedařilo až do samotného konce soudního procesu.

Tehdy vyzval Darrow Bryana, aby k obhajobě zaujal stanovisko.

Debata probíhala na trávníku před soudní budovou a měla přibližně tři tisíce posluchačů. Darrow podroboval Bryana otřepanými otázkami např. Žil Jonáš opravdu tři dny v břiše velryby? Mohl Jozue prodloužit den tím, že přiměl Slunce, aby se zastavilo?²⁷ Naštěstí pro Darrowa na tyto otázky nebylo možno odpovědět přímo a Bryan buď mohl iracionálními výroky podpořit svou víru, a tak se prozradit, že odmítá výuku evoluce z omezených náboženských důvodů, anebo uznat že Bibli nelze číst doslovně a je nutno ji jistým způsobem interpretovat. Bryan zkusil obě možnosti, ale ani s jednou před Darrowem neuspěl. Ve finále Bryan uznal, že i ostatní mají právo Bibli interpretovat, bez výjimky (tím pádem uznal i vědeckou interpretaci).

Záhy se po opičím procesu začal stupňovat protievoluční aktivismus a i přesto, že narážel na silný odpor, sklízel úspěchy. Zejména ve státech Mississippi a Arkansas byl schválen zákon vytvořený dle šablony z Tennessee. Ve státech, kde se takto koncipovaný zákon neprosadil, byla vzácnost narazit na učitele, který by evoluci vyučoval, dost často si stěžovali rodiče na matení svých dětí. Nastalo období, které trvalo několik desítek let, kdy se utvářel zcela nový vztah mezi názorem biologů a názorem stále více konzervativních křesťanů.

2.3.2 Rovnoprávný přístup k oběma teoriím – Arkansas

Po zhruba čtyřech desetiletích od Scopesova procesu přicházejí kreacionisté s novým typem boje proti evolucionistům. Henry M. Morris (1918-2006) v 70. letech zakládá Institut pro výzkum stvoření (ICR). Lidé z Institutu se již nespokojovali pouze s faktem, že darwinismus není pravdivou teorií. Poprvé nezastávali status těch, kteří neustále tvrdí

"ne". Tentokrát přišli s vlastní vědeckou alternativou "vědecký kreacionismus"(nemělo se jednat o kreacionismus náboženský). V ICR si dávali za úkol zničení evolucionistického aktualismu a pokoušeli se toho docílit letáky, knihami, zvukovými nahrávkami, videokazetami, přednáškami a debatami. Bylo zde i jisté úsilí prosadit se na území středoškolského trhu s upravenou verzí kreacionistické učebnice,

(29)

v níž nebyly přímé odkazy na Boha a Bibli.

Dle ICR byl vědecký kreacionismus stejně vědecký jako evolucionismus, a tak roku 1979 vydal tento institut prohlášení, že výuka obou teorií na státních školách by neporušovala ústavní zákaz výuky náboženství, protože by se jednalo spíše o vědecký přístup k oběma teoriím než o náboženskou doktrínu.²⁸ V osmdesátých letech proběhlo několik veřejných průzkumů, ve kterých se ukázalo, že se většina Američanů domnívá, že by se měly vyučovat obě teorie současně. Toto zjištění absolutně šokovalo přední biology, kteří se do té doby vědeckému kreacionismu posmívali nebo ho přehlíželi.

Roku 1980 republikánský kandidát Ronald Reagan popsal evoluci jako "pouhou teorii" a dodal, že je potřeba ji doplnit výukou kreacionismu. Reagan vyhrál volby na jihu Spojených států a státy Louisiana a Arkansas rychle přijaly ustanovení o zrovnoprávnění obou teorií. Slova arkansaského guvernéra zněla následovně:

Pokud budeme v rámci státního systému školství vyučovat evoluci, proč ne také vědecký kreacionismus? V obou případech se jedná o teorii.²⁹

De facto ihned po schválení zákona o rovnoprávnosti kreacionismu a evolucionismu podala Americká unie pro občanská práva obžalobu a žádala, aby byl zákon prohlášen za protiústavní. K případu se vyjádřil nejeden expert na biologii a náboženství a již v prvních dnech bylo jasné, že zákon nemůže obstát. Soudce dospěl k rozhodnutí, že vědecký kreacionismus je založen spíše na náboženství, než na vědě a tudíž je protiústavní. Cílem vědeckého kreacionismu je šíření náboženství během hodin biologie.

Zastánci vědeckého kreacionismu se odvolali k nejvyššímu soudu a po šesti letech (roku 1987) přišel rozsudek, který vyslovil soudce Williem Brennan. Legislativní minulost tohoto zákona dokazuje, že jeho hlavním cílem je změnit osnovy na státních školách, aby vyhovovaly jisté náboženské doktríně, jež zcela odmítá faktické důkazy evoluce, čímž porušuje ústavu.³⁰

(30)

2.3.3 Pensylvánská kauza

Spor mezi kreacionisty a evolucionisty je natolik hluboký, že zasahuje až do dvacátého prvního století. V roce 2004 pensylvánská škola učinila kontroverzní rozhodnutí. Podle něj je Darwinova teorie pouhou teorií a měla by se podrobovat neustálému zkoumání, popřípadě porovnávání s teorií konkurence schopné. Proto škola zavedla vedle teorie evoluce výuku tzv. inteligentního plánu. Inteligentní plán se tak měl stát jiným vysvětlením stvoření než Darwinova teorie.

Toto školské usnesení bylo záhy napadeno pobouřenými rodiči, kteří spor předložili tamnímu soudu. Soud po zhruba měsíci prohlásil jednání školy za protiústavní, neboť porušovalo první dodatek Ústavy Spojených států. Konkrétně se jednalo o klauzuli o zavádění náboženství. Důležitou roli při rozsudku hráli experti, kteří jednoznačně potvrdili, že inteligentní plán nemá vědecký charakter a že se nedokáže oprostit od kreacionistických a náboženských předsudků.

Dodatečně soudce John E. Jones III. vydal rozhodnutí. V tomto dodatku zakazoval jakkoliv snižovat, shazovat teorii evoluce, a jednak se zmiňovat o inteligentním plánu.

Na celé kauze je cítit veliká podobnost se sporem z roku 1925 (tzv. Scopesův opičí proces). Tehdy bylo zakázáno učit darwinismus, nyní se role otočila a kromě evoluce se nesmělo učit nic jiného.

2.3.4 Hrozba ve výuce kreacionismu

Spor mezi zastánci teorie o stvoření a zastánci evoluce se ve dvacátém století projevoval zejména na novém kontinentě. Nicméně roku 2007 Parlamentní shromáždění Rady Evropy projednávalo text, vypracovaný Komisí pro kulturu, vědu a školství, s názvem Nebezpečí kreacionismu ve vzdělávání³¹. Téhož roku byla tato rezoluce parlamentem schválena. Je zarážející, jak malou podporu zákon měl. 48 členů vyjádřilo souhlas, 25 členů se vyjádřilo proti návrhu, 3 se zdrželi hlasování a 448 členů

31 FLORYK, David a Klára STEIGEROVÁ. Nebezpečí kreacionismu aneb co je v Evropě nemyslitelné.

2007. Dostupné také z: http://www.reformace.cz/zod/nebezpeci-kreacionismu-aneb-co-je-v-evrope- nemyslitelne-cislo-95

(31)

se hlasování vůbec nezúčastnilo. ³²

"Účelem této zprávy není zpochybňování či boj proti víře; právo na svobodu vyznání to nedovoluje. Jejím účelem je varovat před jistými tendencemi vydávat víru za vědu."³³ Panují zde jisté obavy, že budou-li se kreacionistické myšlenky dále šířit v našem školství, může být narušena samotná demokracie v Evropě.

K tématu se vyjadřuje například i český vzdělanec David Floryk, který si klade otázku: Opravdu je možné, aby v demokratických a právních státech Evropy, které ctí svobodu vědeckého bádání a svobodu slova a svědomí, politické orgány zavazovaly své občany takovýmto způsobem k podpoře jediné, byť dominantní vědecké teorie - a aby alternativní vysvětlení nejednoznačných vědeckých faktů bylo takto politicky vytlačováno z veřejné debaty? ³⁴

Kreacionismus v takové podobě, s jakým se setkala Rada Evropy roku 2007, byl do té doby známý spíše jako americký fenomén. Zdá se, že si nachází cestu na starý kontinent a jeho šíření zasáhlo hned několik zemí Evropské unie. Za nejdůležitější cíl kreacionisté považují zahrnutí svých myšlenek v osnovách ve školních vědeckých oborech. Problém je ten, že kreacionismus si nemůže činit nárok na vědecký status.

Kreacionisté zpochybňují vědeckou povahu jistých složek vědění a tvrdí, že evoluční teorie je pouze jednou interpretací mezi mnoha. Obviňují vědce z toho, že neposkytují dostatek důkazů, jež by prokazovaly, že evoluční teorie je vědecky platná. Na druhé straně vydávají své vlastní názory za vědecké. Nic z toho neobstojí při objektivním rozboru.³⁵

Výbor, který na problém upozornil, se reálně obává vážného zmatku, který může nastat v hlavách malých dětí mezi tím, co přísluší přesvědčením, vírám, ideálům všech druhů a tím, co přísluší vědě. Teorie inteligentního plánu je jakousi inovovanější

32 YAHYA, Hârun, Vladislav BĚHAL a Maciej GIERTYCH. O evoluci: sborník příspěvků na téma vznik života. Vyd. 1. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2010, s. 63.

33 Nebezpečí kreacionismu ve vyučování. 2007. Dostupné také z:

http://www.memento.junweb.cz/clanky/bkno4.htm

34 FLORYK, David a Klára STEIGEROVÁ. Nebezpečí kreacionismu aneb co je v Evropě nemyslitelné.

2007. Dostupné také z: http://www.reformace.cz/zod/nebezpeci-kreacionismu-aneb-co-je-v-evrope- nemyslitelne-cislo-95

35 Nebezpečí kreacionismu ve vyučování. 2007. Dostupné také z:

http://www.memento.junweb.cz/clanky/bkno4.htm