Dopady existence klastrů na výkonnost ekonomiky.
Diplomová práce
Studijní program: N6202 – Hospodářská politika a správa Studijní obor: 6202T086 – Regionální studia
Autor práce: Bc. Petra Nešlehová Vedoucí práce: Ing. Mgr. Marek Skála, Ph.D.
Liberec 2019
Prohlášení
Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tom- to případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že texty tištěné verze práce a elektronické verze práce vložené do IS STAG se shodují.
3. 4. 2019 Bc. Petra Nešlehová
Anotace
Tato diplomová práce se zabývá klastry a jejich vlivem na výkonnost ekonomiky. Cílem práce je ověřit vazby mezi existencí klastru v regionu a růstem ekonomického rozvoje.
V teoretické části je pojednáno o ekonomickém rozvoji regionů a různých přístupech a nástrojích, které podporují jejich rozvoj. Právě klastry patří mezi významné nástroje rozvoje regionu a v práci je jim věnována speciální pozornost. Pro splnění stanoveného cíle je provedena analýza vybraných indikátorů vybraného regionu, v kterém se klastry vyskytují. Poté je provedena komparace výsledků s krajem, kde je nulový počet klastrů.
V závěrečné části jsou shrnuty dosažené poznatky a odpovědi na výzkumné otázky.
Klíčová slova
klastry, vliv klastrů, výkonnost ekonomiky, analýza, regionální rozvoj, Moravskoslezský kraj, konkurenceschopnost
Annotation
Impacts of cluster existence on economics productivity.
This thesis deals with clusters and their influence on the efficiency of economics. The target of this thesis was to verify connections between existence of clusters in the region and the increase of economic development. In the theoretical part there is described the economic development of regions and different approaches and tools, which are supporting their development. Clusters belong among between important tools for region development. In the Thesis/dissertation I paid them a special attention. To fulfil the defined target there was an analysis of chosen indicators of defined region, in which the clusters occur. Afterwards a comparison of results with the region with zero clusters will happen.
In the final part there is a summary of knowledge and answers on research questions.
Keywords
clusters, impact of clusters, efficiency of economics, analysis, regional development, Moravian-Silesian region, competitiveness
7
Obsah
Seznam obrázků ... 9
Seznam tabulek ... 10
Seznam zkratek ... 11
Úvod ... 12
1 Ekonomický rozvoj regionu ... 15
1.1 Region ... 15
1.1.1 Klasifikace regionů ... 15
1.2 Regionální politika ... 17
1.3 Regionální rozvoj ... 17
1.3.1 Faktory v regionálním rozvoji ... 17
1.3.2 Nástroje regionálního rozvoje podle přístupů ... 18
2 Formy spolupráce podniků ... 22
2.1 Podniková síť ... 22
2.1.1 Přínosy ze členství v síti ... 23
2.1.2 Typologie sítí ... 23
2.2 Strategická aliance ... 24
2.3 Klastr ... 25
3 Průmyslový klastr ... 27
3.1 Historie klastru ... 27
3.2 Definice klastru... 28
3.3 Typologie klastru ... 30
3.4 Účastníci klastru ... 32
3.5 Vznik klastru ... 33
3.5.1 Klastrová iniciativa ... 34
3.5.2 Klastrová organizace ... 36
3.6 Životní stádia klastru ... 37
3.7 Činnosti klastru ... 38
3.8 Přínosy klastrů ... 41
3.8.1 Přínosy pro firmy ... 41
3.8.2 Přínosy pro univerzity ... 42
3.8.3 Přínosy pro regionální samosprávy ... 42
3.9 Klastry a jejich vliv na konkurenceschopnost ... 43
3.9.1 Konkurenceschopnost firem ... 43
8
3.9.2 Konkurenceschopnost regionů ... 43
3.9.3 Konkurenceschopnost národní ekonomiky ... 48
4 Klastry a ekonomický růst v praxi ... 50
4.1 Podpora hospodářské výkonnosti ... 50
4.2 Vliv klastrů na hospodářský rozvoj ... 51
5 Analýza vybraných regionů ... 53
5.1 Moravskoslezský region ... 55
5.1.1 Konkurenceschopnost regionu ... 56
5.1.2 Seznam klastrů ... 56
5.2 Vliv klastrů na vývoj kraje ... 61
5.3 Ústecký kraj ... 66
5.3.1 Potenciál kraje ... 67
5.4 Komparace MSK vs. ÚK ... 68
Závěr ... 73
Seznam použité literatury ... 76
Seznam citací ... 76
Bibliografie ... 79
9
Seznam obrázků
Obrázek 1: Struktura klastru ... 33
Obrázek 2: Model výkonnosti KI ... 36
Obrázek 3: „S“ křivka životního cyklu klastru ... 37
Obrázek 4: Pyramidový model regionální konkurenceschopnosti ... 45
Obrázek 5: Diamant konkurenční výhody ... 46
Obrázek 6: Index konkurenceschopnosti regionů v ČR... 47
Obrázek 7: Konkurenceschopnost MSK ... 56
Obrázek 8: Rozdělení klastrů v MSK dle sídla ... 57
Obrázek 9: Rozdělení klastrů v MSK dle ekonomické činnosti CZ-NACE ... 57
Obrázek 10: Vývoj HDP v MSK (v mil. Kč) ... 61
Obrázek 11: Tempo růstu HDP v MSK ... 62
Obrázek 12: Vývoj nezaměstnanosti v MSK ... 63
Obrázek 13: Zaměstnanost v MSK dle vybraných ekonomických činností ... 64
Obrázek 14: Tvorba hrubého fixního kapitálu (v mil. Kč) ... 64
Obrázek 15: Přímé zahraniční investice (v mil. Kč) ... 65
Obrázek 16: Výdaje na VaV v MSK (v mil. Kč)... 66
Obrázek 17: Trend vývoje HDP na obyvatele - MSK vs. ÚK (v Kč) ... 68
Obrázek 18: Trend vývoje nezaměstnanosti - MSK vs. ÚK ... 69
Obrázek 19: Tvorba hrubého fixního kapitálu - MSK vs. ÚK (v tis. Kč) ... 70
Obrázek 20: Trend vývoje přímých zahraničních investic na obyvatele - MSK vs. ÚK (v tis. Kč) ... 70
Obrázek 21: Trend vývoje výdajů na VaV na obyvatele - MSK vs. ÚK (v Kč)... 71
Obrázek 22: Množství inovačních aktivit podniků - MSK vs. ÚK ... 72
10
Seznam tabulek
Tabulka 1: Porovnání forem spolupráce ... 26
Tabulka 2: Počet klastrových iniciativ ve světě v roce 2013 ... 35
Tabulka 3: Počet vzniklých klastrů dle let ... 56
Tabulka 4: Vývoj HDP na obyvatele (v mil. Kč) ... 68
Tabulka 5: Vývoj nezaměstnanosti (v %) ... 69
Tabulka 6: Tvorba hrubého fixního kapitálu (v tis. Kč) ... 70
Tabulka 7: Přímé zahraniční investice na obyvatele (v tis. Kč) ... 71
Tabulka 8: Výdaje na výzkum a vývoj na obyvatele (v Kč) ... 71
11
Seznam zkratek
EK Evropská komise
IPS Instituce pro spolupráci KI Klastrová iniciativa MSK Moravskoslezský kraj MSP Malé a střední podniky
ÚK Ústecký kraj
12
Úvod
Český pojem klastr má původ v anglickém slově „cluster“. Je možné ho přeložit jako shluk, skupina, trs či hrozen a představuje sjednocení neboli semknutí několika subjektů.
Význam klastrové politiky spočívá především v subvenci shlukování firem, lidského a znalostního kapitálu a dalších veřejných institucí.
Ekonomika založená na znalostech se dostává více a více do popředí vyspělých států.
Znalostní ekonomiku ženou dopředu především inovace. Podle zprávy Evropské komise má právě klastrování pozitivní vliv na inovace a konkurenceschopnost, vytváření dovedností, růst a dlouhodobou podnikatelskou dynamiku. Dalším neméně důležitým posláním je podpora rozmachu vědy, výzkumu a průmyslu s cílem povzbudit celkovou výkonnost ekonomiky.
V České republice se téma klastrů otevřelo již v roce 2001. Důvodem bylo řešení problémů, které přinesla transformace ekonomiky. Pro Českou republiku se stal důležitým mezníkem vstup do Evropské unie, kdy se klastrová politika stala součástí strategických rozvojových dokumentů.
Zkoumání, zda tzv. triple helix jakožto nástroj institucionálního přístupu regionálního rozvoje dokáže pozitivně ovlivňovat hospodářský růst regionu, je součástí analytické části této práce. Pro tuto část jsou vybrány dva regiony, jejichž rozdíl je založen na celkovém počtu klastrů na území. V Moravskoslezském kraji klastry jsou, ale v kraji Ústeckém nikoli. Důvodem tohoto výběru je specializace obou území na těžbu nerostných surovin, především hnědého a černého uhlí. Současně také oba regiony procházely, resp. ještě procházejí, restrukturalizací hospodářství. Komparací vybraných nejen makroekonomických ukazatelů se prokáže, zda klastry skutečně ovlivňují výkon ekonomiky, nebo zda tento předpoklad vychází pouze z teorie.
13
Cíl práce a hypotézy
Diplomová práce reflektuje problematiku vzájemné propojenosti existence klastrů v regionu a jeho vlivem na ekonomický růst. Stanovený cíl práce spočívá v ověření signifikantní vazby mezi existencí klastru v regionu a růstem ekonomického rozvoje.
V souladu s tímto cílem jsou formulovány následující výzkumné otázky:
1. Existuje jednoznačná teoretická vazba mezi klastry a ekonomickým rozvojem v literatuře?
2. Má region s klastry pozitivnější výsledky zkoumaných ukazatelů než region bez klastrů?
3. Dle teorie klastry zvyšují inovace, je tomu opravdu tak?
Spolu se snahou o nalezení uspokojivých odpovědí na výše uvedené výzkumné otázky je formulována následující teze:
Existence klastrů přináší pozitivní ekonomické efekty pro region.
Struktura práce
Tato diplomová práce je členěna do 5 kapitol.
První kapitola je zaměřena na regionální rozvoj. Definuje a klasifikuje regiony. Dále se zabývá regionální politikou a samotným regionálním rozvojem. Ve stručnosti jsou popsány nástroje regionální rozvoje dle různých přístupů.
Druhá kapitola obsahuje krátký přehled forem spolupráce podniků. Věnuje se podnikové síti, strategické alianci a nakonec nastiňuje základní informace o klastrech.
Třetí kapitola je věnována klastrům. Tato část začíná historií a různými definicemi. Jsou popsány způsoby vzniku klastru a je vysvětleno, kdo může být jejich účastníkem. Poté jsou vysvětleny rozdíly mezi klastrovou iniciativou a klastrovou organizací. Jsou nastíněny také životní etapy klastru a jeho činnosti. Klastr s sebou nese taktéž výhody, které jsou také vypsány. Poslední bod této části je zaměřen na konkurenceschopnost klastrů, především regionální.
Čtvrtá kapitola představuje vybrané případové studie klastrů a jejich vliv na ekonomiku.
Pátá kapitola obsahuje analytickou část. V první polovině je provedena základní charakteristika klastrů daného regionu a poté analýza vybraných ukazatelů regionu.
14
Po analýze následuje komparace tohoto regionu s regionem, kde je nulový výskyt klastrů.
Vše je znázorněno v ilustracích.
Závěrečná část diplomové práce shrnuje dosažené poznatky, předkládá odpovědi na uvedené výzkumné otázky a dále obsahuje vyhodnocení teze.
15
1 Ekonomický rozvoj regionu
V posledních desetiletích dochází k významným společenským a ekonomickým změnám.
V souvislosti s globalizací a integrací světové ekonomiky se také mění úloha a roste význam nižších územních celků. Jedním znakem těchto změn je přesouvání úkolů a kompetencí v oblasti místního a regionálního rozvoje na místní a regionální instituce.
Rozvoj obcí, měst a regionů již dávno není výlučnou záležitostí národních vlád a stal se úkolem nižších správních orgánů. Obce, města a regiony nejsou pouhými pasivními příjemci rozhodnutí investorů anebo centrálních orgánů veřejné správy, ale stávají se aktivními činiteli rozvojových aktivit a strategií (Ježek, Ježková, 2018).
Za regionální rozvoj je možné považovat soubor operací, které se uskutečňují v rámci regionu. Pro řízení těchto operací je nutné používat vhodné nástroje k tomu určené – právě regionální politika je zdrojem metod, postupů a nástrojů pro podporu regionálního rozvoje.
1.1 Region
Region je hlavním zájmem regionální politiky. Může být charakterizován jako přesně vymezená část území mající určité vlastnosti či společné znaky. Zákon č. 248/2000 Sb., definuje region jako specifický územní celek (územně-samosprávný, politicko- administrativní), který má za účelem dosažení vyšší efektivnosti jeho řízení přiděleny potřebné pravomoci. Tyto pravomoci jsou zajišťovány prostřednictvím regionální územní samosprávy.
Je vymezován pro různé účely. Nejtradičnější vymezení území/regionu je, jak je psáno výše, pro výkon státní správy a územní samosprávy, další možností je vymezení pro řešení určitých problémů či otázek. Toto vymezení bývá krátkodobého charakteru (po vyřešení problému dochází k zániku).
Celý stát jako nadřazený celek regionu má zájem na rozvoji regionu a zlepšení životní úrovně v něm. Proto jsou rozvojové cíle země v souladu s cíli jednotlivých regionů (Stejskal, 2011).
1.1.1 Klasifikace regionů
V teorii neexistuje jednotná typologie regionů, což je dáno tím, že pojem region zasahuje do různých oborů – ekonomie, geografie, sociologie či politologie. Regiony jsou
16
charakterizovány na základě většího množství kritérií. Pro účely této práce jsou regiony rozděleny (Žižka aj., 2013):
➢ Dle stupně ekonomického rozvoje:
• Rozvinuté a rozvíjející se regiony – přizpůsobují se novým podmínkám na trhu zboží a služeb, přitahují zájem investorů, jsou přístupné aktivitám z venku i z vnitřku, mají vysoký růstový potenciál, a proto hrají velkou roli v rozvoji celé země. V těchto regionech existuje spousta průmyslových zón, která nabízejí nová pracovní místa.
• Regiony s průměrnou nebo nižší dynamikou rozvoje – tyto oblasti vykazují velmi dobré výsledky určitých ukazatelů, ale zároveň některé indikátory nedosahují ani průměru dané země. Největší bariérou pro některé kraje je dopravní obslužnost a existence venkovských území.
• Zaostávající či jinak problémové regiony – dlouhodobě problémové oblasti.
Tyto regiony mají společné znaky jako pomalý růst, malá míra zaměstnanosti, velké disparity v příjmech, úbytek obyvatelstva, špatná infrastruktura, narušené životní prostředí (těžba), atd.
➢ Dle faktorů regionální konkurenceschopnosti:
• Regiony jako místa vývozní specializace – vyznačují se nižší mírou mezd, ziskovost je odvozena od levných vstupů. Faktory konkurenceschopnosti leží v dostupnosti základní infrastruktury a v nízkých nákladech na bydlení. Nízké náklady na výrobní faktory lákají přímé zahraniční investice.
• Regiony jako zdroje rostoucích výnosů – rychle rostoucí regiony s průměrnou hustotou obyvatel a výraznou ekonomickou strukturou. Klíčovými determinanty jsou pracovní dovednosti, dělba práce ve firmách, efekty z tržní velikosti a dostupnost dodavatelů. Zdrojem bohatství jsou vybraná průmyslová odvětví.
• Znalostní regiony – pro ně je typická vyšší hustota populace, vysoký a stabilní růst HDP. Díky informacím a znalostem jsou otevřeny mezinárodním aktivitám, nabízí nejlepší pracovní příležitosti, které přitahují talentované pracovníky, jsou charakterizované vysokou mírou výzkumu a vývoje, podnikáním, novými podniky.
17
1.2 Regionální politika
Mezi regiony existují menší i větší rozdíly neboli regionální disparity. Nemusí být vždy překážkou, mohou být i důvodem pro změnu. K analyzování těchto rozdílů a návrhu možného zlepšení situace slouží regionální politika, která by měla v současné době klást důraz na ekonomický růst a rozvoj.
Ve Strategii regionálního rozvoje ČR na období 2014–2020 regionální politika představuje soubor nástrojů, které ovlivňují rozložení ekonomických aktivit na území. Současně napomáhají k rozvoji infrastruktury a ke snížení nerovnováhy v sociálním rozvoji. Důležitá je vzájemná vazba s dalšími podpůrnými státními politikami, například se sociální politikou a s průmyslovou politikou. Dochází také k zohledňování regionální dimenze v rámci sektorových politik. V rámci regionální politiky EU jde o koordinaci národních regionálních politik a o vlastní realizaci politiky hospodářské, sociální a územní soudržnosti formou finanční podpory rozvojových aktivit jednotlivých regionů (MMR, 2013).
1.3 Regionální rozvoj
Jako spousta jiných pojmů ani regionální rozvoj nemá jednoznačnou definici. Stejskal a Kovárník (2009, s. 27) definují regionální rozvoj jako cílevědomou činnost organizací či představitelů státní správy a samosprávy, která směřuje k zajištění ekonomického růstu spravovaného území. Skokan (2004) doplňuje, že regionální rozvoj je integrální proces směřující ke zvyšování kvality života v regionu. Není tím myšleno, že se jedná pouze o ekonomický růst, může se jednat například též o celkový růst socioekonomického potenciálu regionu nebo o zvyšování konkurenceschopnosti daného území. Výše jmenovaní aktéři si pro plnění jasně stanovených cílů vybírají z určitých nástrojů, které mohou použít. Mezi tyto nástroje patří i průmyslové klastry.
1.3.1 Faktory v regionálním rozvoji
Na samotný rozvoj regionu má vliv velké množství tzv. lokalizačních faktorů, které ovlivňují nejen sídelní strukturu, ale především lokalizaci podniků a institucí v regionu.
Znalost těchto okolností umožňuje ovlivnění regionální rozvoje. Mezi tyto vlivy patří (Skokan 2004):
• přírodní podmínky,
• dostupnost výrobních faktorů,
18
• dostupnost zdrojů vstupů do výroby a přístupů na trhy,
• dopravní infrastruktura,
• úroveň technického pokroku,
• přítomnost velkých firem v regionu,
• úroveň veřejných služeb,
• přítomnost kvalifikované pracovní síly,
• atraktivnost regionu pro bydlení, volnočasové aktivity apod.
1.3.2 Nástroje regionálního rozvoje podle přístupů
Jako nástroj je možné chápat prostředek k uskutečnění dané činnosti. V souvislosti s regionální politikou je jako nástroj vnímán takový prostředek, který pomáhá k dosažení stanoveného regionálního cíle.
Se vznikem současného pojetí ekonomie souvisí vznik tradičních přístupů k teorii regionálního rozvoje. Jejich metodologické základy jsou položeny na přístupu klasickém (liberálním), neoklasickém, keynesiánském, neoliberálním, marxisticko-socialistickým a institucionálním. Množství teorií regionálního rozvoje neustále roste. Jednotlivé teorie se liší nejen samotným pojetím rozvoje, ale také vymezením hlavních aktérů a mechanismů regionálního rozvoje,v neposlední řadě doporučeními pro tvorbu regionálních politik (Kutscherauer, 2010).
Klasický (liberální) přístup
Základní teorií tohoto přístupu je teorie lokalizace, která je považována za teorii nejstarší (počátek 19. století). Teorie se zabývá vztahem mezi využitím ploch a jejich vzdáleností od středového bodu. Přínosem této teorie je minimalizace dopravních nákladů. Tuto teorii nejprve rozpracoval německý ekonom a geograf J. H. Thünen a A. Weber sepsal veškeré získané poznatky. Na tuto teorii navazuje teorie prostorové rovnováhy, kterou zpracoval A. Lösch, který konstatoval, že podniky při hledání vhodného umístění jsou ovlivňovány nejen minimálními dopravními náklady, ale také velikostí trhu a velikostí možného dosažitelného zisku (Stejskal, Kovárník, 2009).
Neoklasický a neoliberální přístup
Podle Stejskala a Kovárníka (2009, s. 75) je základem obou těchto směrů marginální teorie, jejíž autoři předpokládají trh za stabilní. Podle neoklasických představitelů jsou disparity v míře zaměstnanosti a výši výdělku vysvětlovány nepružnými zaměstnanci.
19
Cílem neoklasiků je odstranit tyto rozdíly. Právě k tomu jsou využívány první nástroje regionálního rozvoje, jimiž jsou podpora mobility pracovních sil a finanční pomoc při stěhování a při rekvalifikaci pracovníků.
Keynesiánský přístup
Hlavní myšlenkou je dosažení rovnováhy na trhu prostřednictvím státních zásahů. Díky fiskální politice je zajištěna plná zaměstnanost. Nejznámější teorií je teorie regionálního multiplikátoru. Z tohoto multiplikátoru plyne, že změna jedné proměnné veličiny vyvolá v ekonomice opakované reakce jiných proměnných, které jsou závislé na dané změněné proměnné. Tento proces je opakován, ale jeho účinek je snižován až k úplnému vymizení.
V praxi je tento mechanismus to využíván k odhadu celkové změny v regionální ekonomice, kterou vyvolá nějaký podnět. Mezi další teorie patří teorie kumulativních peněz, teorie polarizovaného rozvoje, teorie proexportní báze a teorie integrace, sektorová teorie růstu ekonomické báze regionu a teorie difuze inovací (Stejskal, Kovárník, 2009).
Tento přístup nabízí mnoho nových nástrojů pro snižování regionálních disparit, které vypisuje Kutscherauer (2010, s. 85). Mezi typické nástroje patří v první řadě různé finanční úlevy a podpory firmám expandujícím v zaostávajících regionech. Jedná se o poskytování rozmanitých druhů dotací či výhodných úvěrů se sníženými úrokovými sazbami, daňové úlevy, zrychlené odpisy, ale také například příspěvky na pracovní sílu. Často jsou využívána také restriktivní administrativní opatření, jejichž cílem je omezení nadměrného růstu v daných regionech. Prostředky k dosažení tohoto cíle jsou zákaz rozšiřování podniků v největších aglomeracích nebo zvláštní zdanění vstupů či produkce u soukromých firem. Naopak v zaostávajících regionech je firmám nabízená řada výhod.
Marxisticko-socialistický přístup
Veškeré marxistické teorie regionálního rozvoje mají několik společných znaků, ze kterých jsou nejdůležitější nedůvěra k budoucímu vývoji méně vyspělých regionů, státu i samotného kapitalismu, dále pak jednostranné chápání a přeceňování role velkých firem a skepse k možnostem regionální politiky změnit situaci v zaostávajících regionech (Wokoun, 2008). Podle Kutscherauera (2010, s. 38) tento hospodářský koncept vycházel z idejí, které považují selhání tržního mechanismu při řešení sociálních a ekonomických problémů za absolutní. Tradiční determinanty (tj. tržní signály) hospodářských regionálních politik byly nahrazeny příkazovým systémem.
20
Nejvýznamnějším instrumentem jsou plány na všech úrovních správy. Stát má funkci univerzálního správce celé ekonomiky, kterou regulují centrální plány. Ve skutečnosti centrální plány způsobují efekt tzv. převráceného minimaxu, kdy podniky maximalizují vstupy a minimalizují výstupy. Od šedesátých let je prostorové plánování chápáno jako prostředek pro plánování v městských oblastech. Mezi typické regionálně-politické nástroje ovlivňující zejména regionální rozmístění pracovních sil patří výstavba bytů, výstavba občanské vybavenosti, výstavba nového průmyslu a výstavba dopravní infrastruktury (Kutscherauer, 2010).
Institucionální přístup
Tento směr reaguje na rychlé strukturální a technologické změny v průmyslu a společnosti.
V důsledku zapojení technologií do výroby a vzniku informačních systémů a sítí dochází k výraznému zvyšování produktivity práce. Velký význam hrají inovace, podpora vzdělání, partnerství a komunikační nástroje.
Italští autoři, jako S. Brusco či G. Becattini, jsou hlavními autory teorie výrobních okrsků.
Tato teorie se zaměřuje zejména na oblast tzv. třetí Itálie, která nepatří mezi tradiční průmyslové oblasti, ale přesto se stala ekonomicky úspěšnou. Základem úspěchu jsou přitom kvalitní sociálně-kulturní a institucionální struktury, stejně jako networking malých a středně velkých firem. Teorie flexibilní specializace shledává příčiny meziregionálních rozdílů ve formálních a neformálních institucích a je zdůrazňován význam přítomnosti malých a středně velkých firem v dříve málo industrializovaných oblastech (Kutscherauer, 2010).
Nejmladší a stále se vyvíjející institucionální teorií je teorie učících se regionů, která je zaměřena na tvorbu a komercionalizace znalostí. Pro tyto regiony jsou charakteristické určité znaky jako větší množství podobně zaměřených firem a zastoupení výzkumných institucí spolupracujících s místními podniky (Stejskal, Kovárník, 2009). Blažek s Uhlířem (2011, s. 206) popisují koncept triple helix. Nejedná se ani tak o novou teorii, ale spíše o analytický nástroj, který je vhodný pro pochopení klíčových aktérů, kteří podmiňují konkurenceschopnost regionů. Výchozím předpokladem je přesvědčení, že inovacím, jež jsou motorem regionálního rozvoje, napomáhá vzájemná spolupráce mezi aktéry.
Za základní aktéry jsou považovány podniky, vláda a univerzity. Univerzity podporují zakládání firem prostřednictvím svých inkubátorů či vědeckotechnických parků, firmy se zaměřují na vzdělávání svých zaměstnanců a veřejný sektor má možnost se účastnit podnikání, to vše s cílem podpořit rozvoj znalostní ekonomiky.
21
Mezi typická opatření například patří (Kutscherauer, 2010):
• podpora malých a středních podniků,
• podpora tvorby a šíření inovací,
• podpora tvorby klastrů,
• podpora aplikace marketingu a managementu v územním rozvoji,
• deregulační a decentralizační opatření,
• podpora partnerství veřejného a soukromého sektoru (public private partnership),
• programy následné péče o zahraniční investory,
• investice do lidských zdrojů,
• podpora kvality životního a sociálního prostředí.
Mezi tyto nástroje je možné zařadit i nejrůznější formy mezipodnikové kooperace, které jsou tématem následující kapitoly.
22
2 Formy spolupráce podniků
V dnešních neustále se měnících a vyvíjejících se tržních podmínkách je pro podniky nutné hledat a získat konkurenční výhodu. Stále větší globalizace na jednu stranu podporuje rozvoj velkých mezinárodních společností, na druhou stranu nepomáhá malým a středním podnikům (dále jen MSP), které jsou pro ekonomický rozvoj důležitým faktorem.
Pavelková (2009, s. 12) zmínila řadu nevýhod, se kterými se potýkají MSP. Patří mezi ně např.:
• finanční bariéry na začátku podnikání,
• zastaralé technologické vybavení,
• nedostatečná podpora výzkumu a vývoje,
• nízká inovační aktivita,
• nestabilní pozice na trhu,
• horší přístup k odbornému vzdělávání,
• nedostatek informací atd.
Sjednocením MSP je vytvořen jeden velký podnik, který dosahuje spousty výhod. Synek (2011, s. 386) uvádí především „kapitálovou sílu, která umožňuje financovat vědeckovýzkumnou činnost a zavádět její výsledky pomocí investic, to se promítá do vysoké produktivity práce“. MSP se vyznačují jednoduchou řídící strukturou, větší citlivostí na požadavky trhu nebo vytvářením nových pracovních příležitostí. To všechno jsou podněty ekonomického růstu. Problémy MSP dle Synka (2015) nespočívají v tom, že jsou malé, ale že jsou izolované. A právě k překonání této izolovanosti jsou vytvářeny podnikatelské sítě, strategické aliance nebo klastry, které jsou na následujících stranách popisovány.
2.1 Podniková síť
Síťové podnikání lze definovat jako vzájemné propojení komplementárních podniků, kdy podniky zůstávají hospodářsky samostatné. Podílejí se společně na tvorbě konečného produktu, mohou např. kooperovat na výzkumu a vývoji, budovat společnou distribuční síť, provozovat společný poprodejní servis atd. a přitom nemusí být geograficky koncentrovány (Zadražilová, 2004; Pavelková, 2009). Podle definice od Organizace
23
pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD, 2001a) podniky využívají společné zdroje ke vzájemné spolupráci na společných projektech.
Prostřednictvím sítě se může podnik spojit se všemi subjekty, které k podnikání potřebuje.
Jsou to koneční zákazníci, dodavatelé vstupů, konkurenti či zájmové subjekty.
2.1.1 Přínosy ze členství v síti
Pavelková (2009) uvádí jako přínos sítí přístup k dodatečným prostředkům, schopnostem, informacím a trhům. V této formě podnikání je dovoleno sdílet režijní náklady a využívat úspory z rozsahu při kolektivních akcích. Právě sdílení nákladů je jeden z důvodů vzniku podnikatelských sítí.
Kromě sdílení nákladů existují i jiné přednosti, které členské subjekty získají. Stejskal s Kovárníkem (2009) tyto výhody shrnuli do následujících oborů:
➢ Marketing – výhodou je společný průzkum trhu, zvýšení odbytových množství, rozšíření nabídky produktů, širší nabídka servisních služeb apod.
➢ Výzkum a vývoj – propojení malých výzkumných skupinek, vyšší rozpočet, více znalostí z oblasti high-tech, rozložení nákladů vzniklých při přihlašování patentů.
➢ Nákup – výhodou je společný výběr dodavatelů, zlepšení nákupních cen a podmínek dodávek díky zvýšení nákupních množství.
➢ Výroba – hospodárnost provozu, lepší využití strojních kapacit zvýšením obratu, vzájemná podpora při řízení jakosti a certifikaci, kompletní dodávky apod.
➢ Financování – lepší podmínky úvěrů, speciální nabídky bank, vyšší šance získání grantů a pobídek.
➢ Zaměstnanci – snížení nákladů na vzdělávání, rekvalifikaci atd., zvýšení kvalifikace zaměstnanců přesuny mezi podniky apod.
2.1.2 Typologie sítí
Každá podniková síť je jedinečná, liší se svým zaměřením, cíli a charakterem zapojených podniků. Poslední faktor je také kritickým faktorem úspěchu. Není přesně stanovený počet zapojených podniků. Některé sítě plní své cíle již při spojení několika málo podniků, jiné k tomu potřebují i několik stovek podniků (Pavelková, 2009).
Podle OECD (2001a) jsou sítě děleny na formální a neformální, tvrdé a měkké, vertikální a laterální.
24
➢ Formální sítě – zapojeny jsou nejen firmy, ale také finanční poradce, účetní, právníci atd.
➢ Neformální sítě – tyto sítě byly založeny na rodinných vztazích, vztazích přátel, ale i na vztazích obchodních partnerů.
➢ Měkké sítě – jsou otevřené, fungují stále. Účastníci se společnými zájmy se setkávají a vyměňují si zkušenost v oblasti inovací, marketingu apod. Požadavek na členství bývá minimální – např. zaplacení členského příspěvku.
➢ Tvrdé sítě – jsou postaveny na smluvním vztahu, jsou právně závazné. Mají daný podnikatelský plán a časový horizont. Na rozdíl od měkké sítě mají omezený počet firem, které se vybírají podle zadaných kritérií.
➢ Vertikální sítě – jsou zaměřeny na dodavatelské řetězce. Mohou být formální a výsledkem je konkrétní smlouva.
➢ Laterální sítě – do těchto sítí se spojují podniky podobných velikostí, které vyrábějí komplementy. Snahou je dosáhnout konkrétního podnikatelského cíle, kterého by jako samostatné podniky nemohly dostát.
Sítě MSP jsou z makroekonomického hlediska považovány za integrální součásti síťové ekonomiky, které jsou hnací silou ekonomického růstu, umožňují tvorbu pracovních míst, dezinflaci a zvyšování produktivity. Pro MSP jsou sítě jednou z málo možností, jak být konkurenceschopnější vůči silným konkurentům (Zelený, 2000).
2.2 Strategická aliance
Do strategické aliance jsou spojeni dva nebo více současných nebo potenciálních konkurentů za účelem získání strategické výhody. Všichni účastníci do partnerství vnášejí zdroje, specifické dovednosti, know-how. Mezi další benefity patří např. sdílení rizik v rizikovějších projektech či nižší náklady na technologie. Tím je získávána výhoda oproti nečlenům a může být dosaženo dlouhodobého zlepšení tržní pozice. V některých případech z této aliance vznikne nový subjekt, ale není to podmínkou. Charakteristickým znakem aliance je zahrnutí malého počtu subjektů, které se spojují za účelem realizace specifických úkolů, produktů nebo služeb.
Dále Pavelková (2009) uvádí rozdíl mezi strategickou aliancí a podnikovou sítí. V případě aliance je rovnocenné partnerství založené na smluvním základě, které se jinak nedotýká hospodářské samostatnosti subjektů. Podniky vystupují na trhu samostatně, nemusí být
25
kapitálově propojeny. Naopak u podnikových sítí není rovnocenné partnerství tolik zdůrazňováno, jelikož při vytváření sítě mohou být někteří členové aktivnější.
Toto sdružování podniků nepřináší jen výhody, ale také nevýhody. Jednou z nich je ztráta vlastního know-how při selhání aliance a velké náklady na právě zmiňovanou likvidaci.
Dalším nevýhoda vzniká v případě, kdy aliance zahrnuje různé kultury, čímž dochází ke kulturním střetům a to je překážkou dosahování stanovených cílů. Tyto a další nevýhody přispívají k selhání strategických aliancí. Někdy se může zdát, že nevýhody překračují výhody a aliance nemá smysl zakládat, ale vzájemné zisky z aliancí převáží nevýhody a bývají velkou motivací pro podniky. I tak by měla každá organizace přijetím rozhodnutí vstoupit do aliance pečlivě zvážit výhody a nevýhody spojenectví (Vaidya, 2006).
2.3 Klastr
Pojem klastr (též průmyslový klastr) je spojován především s M. E. Porterem, který zjistil, že geograficky soustředěné podniky v dané lokalitě a v podobných odvětvích mají konkurenční výhodu, v důsledku sdílení určitých faktorů. Teoretickému vymezení klastrů se věnuje celá kapitola 3.
V průmyslovém klastru jsou seskupeny podniky působící ve stejném regionu a s podobným podnikatelským záměrem pracovat v úzkých kooperačních vazbách.
Sdružení každému podniku přináší řadu výhod a výrobních úspor, jimiž jsou podpora specializace a zvýšení dělby práce mezi firmami, snížení nákladů apod. Součástí je i spolupráce s podpůrnými institucemi, jako jsou univerzity, výzkumné ústavy či regionální samosprávy. Jak dále uvádí Stejskal s Kovárníkem (2009, s. 156), právě zapojení veřejných institucích je zásadním rozdílem mezi podnikovou sítí a klastrem. V tabulce 1 na další straně je uvedeno celkové porovnání výše zmíněných kooperačních možností.
26 Tabulka 1: Porovnání forem spolupráce
Podnikové sítě Strategické aliance Průmyslové klastry Umožňují firmám přístup
ke specializovaným službám
Umožňují firmám získat strategickou výhodu
Přitahují požadované specializované služby do regionu
Mají omezené členství Mají omezené členství Mají otevřené členství Jsou založeny často
na smluvních dohodách
Jsou založeny na smluvních dohodách
Jsou postaveny na
společných hodnotách, které posilují důvěru a povzbuzují reciprocitu
Usnadňují firmám podílet se na složitých výrobách
Umožňují firmám dlouhodobě zlepšit tržní pozici
Generují poptávku pro více firem s podobnými nebo příbuznými schopnostmi Jsou založeny na kooperaci Jsou založeny na kooperaci Jsou založeny na kooperaci i
na konkurenci Mají společné podnikatelské
cíle
Mají stejný specifický úkol,
problém, produkt, službu Mají společné vize
Zdroj: Strategická aliance vlastní zpracování, ostatní ROSENFELD, Stuart A.: Backing into clusters: Retrofitting Public Policies.
27
3 Průmyslový klastr
Klastr představuje vyústění různých proudů teorie a praxe ekonomického rozvoje, mezi které mimo jiné patří: výše uvedená spolupráce a vztahy mezi firmami (sítě podniků), aglomerační výhody, sociální kapitál, asociativní chování, transfer a šíření technologií, inovace a předávání znalostí. Všechny tyto proudy přispívají k vysvětlení tzv. kolektivní efektivnosti regionu, která je kombinací externích aglomeračních úspor, vnitřního potenciálu a také společných akcí účastníků klastrů. Klastry, tj. vzájemně provázaná odvětví soustředěná na vymezeném území, jsou hnací silou národního, regionálního a místního rozvoje. V posledních desetiletích, kdy jsou klastry intenzivně studovány, vzniklo mnoho jejich definic a klastry dostaly i různé přívlastky (Skokan, 2007).
3.1 Historie klastru
V teoretické literatuře lze v posledních letech nalézt řadu analýz a úvah, které odůvodňují existenci klastrů a jejich úlohu v ekonomickém rozvoji. Namátkou lze jmenovat jména známých výzkumným pracovníkům v oblasti systémů inovací a regionálního rozvoje, např.
Asheim, Bergman, Lundvall, Schmitz, Cooke, Porter a další (Skokan, 2004).
První zmínka o průmyslových klastrech se datuje již do druhé poloviny 19. století, kdy se britský ekonom Alfred Marshall zabýval tématem lokalizační ekonomiky a zařadil do své knihy Principles of Economics kapitolu o externalitách specializovaných průmyslových lokalit.
Tyto externality vznikají v důsledku (Hučka, et al., 2011):
• přilákání a rozvoje příbuzných oborů poskytujících specializované vstupy a služby (včetně výrobců specializovaného zařízení pro daný průmysl),
• vytváření rezervoáru specializovaných pracovních sil se všemi dovednostmi, znalostmi a know-how potřebným pro dané odvětví,
• šíření nápadů, znalostí a technických postupů mezi podniky v rámci odvětví, vytvoření „průmyslové atmosféry“ se souborem formálních a neformálních pracovních praktik, zvyků, tradic, sociálních hodnot a specializovaných institucí, které umožňují danému průmyslu, aby se inovoval a efektivně fungoval.
Marshall také přišel s ideou, že úspěšnost národní ekonomiky závisí zčásti na rozvoji
„lokalizovaných koncentrací průmyslových specializací“. Jako příklad uvádí ekonomický
28
růst Velké Británie v 19. století, který byl založen na rozvoji několika lokalizovaných odvětví, jako byla např. odvětví textilní, keramické, nábytkářské a strojírenské. Vznik průmyslové odvětvové specializace v dané lokalitě byl způsoben přítomností přírodních zdrojů a materiálů, blízkostí trhů nebo byl prostě dílem náhody. Jakmile odvětvová specializace v konkrétní lokalitě vznikla, měla sama tendenci se dále rozvíjet a posilovat pomocí operací, které nazval „lokalizačními úsporami“ (Marshall, 1890).
Jiným autorem, který se zabýval touto problematikou, byl Isard (1960). Rozšířil tento koncept o exportně orientovaná průmyslových odvětví a jejich vazeb na další průmyslové odvětví v regionu. Podle něj jsou tyto silné průmyslové vazby indikátory existence průmyslového klastru.
Od té doby mnoho významných ekonomů jako např. Piore, Sabel, Porter nebo Krugman diskutovalo či ještě diskutuje o významu regionálního průmyslového seskupení. Díky tomu došlo k významným změnám v rámci hospodářského rozvoje a struktury národů, měst a regionů (Isbasoiu, 2006).
3.2 Definice klastru
České slovo klastr má původ v anglickém slově „cluster“. Může být přeložen jako shluk, skupina, trs či hrozen a představuje sjednocení neboli semknutí několika subjektů. Často se používá také slovní spojení odvětvová seskupení firem (Stejskal, 2011).
Lze najít velké množství definic, které mají následné společné znaky:
• geografická blízkost spolupracujících objektů,
• propojení firem ze stejných či podobných odvětví, které spolupracují a zároveň si konkurují,
• spolupráce s podpůrnými institucemi,
• dosahování pozitivních efektů z existence klastru.
Z výše uvedených bodů je patrné, že klastr představuje určitý druh specializace, kdy jednotlivé podniky v dané oblasti operují ve stejném sektoru a konkurují si tak, aby dosáhly lepších výsledků. Ačkoli mezi podniky stále zůstává určitá konkurence, v některých záležitostech jsou nuceny spolupracovat. Jedná se například o jednání se stejnými dodavateli, financování výzkumu a vývoje, předávání si informací, komunikační systémy atd. Klastry se snaží přejít ze vzájemného soupeření na určitou formu spolupráce,
29
aby dosáhly lepších výsledků, vyšší přidané hodnoty a vyšší konkurenceschopnosti na trhu (Halatová, 2007).
Mezi prvními, kdo definoval pojem klastr, byl Porter (1990, s. 213) v knize The Competitive Advantage of Nations1. Jeho vlastní definice zní:
„Klastr je geograficky blízké seskupení vzájemně provázaných firem, specializovaných dodavatelů, poskytovatelů služeb a souvisejících institucí v konkrétních oborech, které spolu soutěží, ale také spolupracují, mají společné znaky a vzájemně se doplňují.“
O pár let později Porter rozšířil definici o podrobnější upřesnění významu podpůrných institucí a dodavatelů. Tuto definici uvádí Pavelková a kol. (2009, s. 18): „Klastry jsou místní koncentrace vzájemně propojených firem a institucí v konkrétním oboru. Klastry zahrnují skupinu provázaných průmyslových odvětví a dalších subjektů důležitých pro hospodářskou soutěž. Obsahují např. dodavatele specializovaných vstupů, jako jsou součásti, stroje a služby, a poskytovatele specializované infrastruktury. Klastry se často rozšiřují směrem dolů k odbytovým kanálům a zákazníkům, a do stran k výrobcům komplementárních produktů a společnostem v průmyslových odvětvích příbuzných z hlediska dovedností, technologií nebo společných vstupů. Mnoho klastrů také zahrnuje vládní či jiné instituce – jako např. univerzity, normotvorné agentury, výzkumné týmy či obchodní asociace – které poskytují specializovaná školení, vzdělávání, informace, výzkum a vědeckou podporu.“
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD, 2001b) definuje podnikové klastry jako „geografické soustředění podobných, příbuzných nebo komplementárních podniků, které mají aktivní kanály pro obchodní transakce, komunikaci a dialog, které sdílejí specializovanou infrastrukturu, pracovní trhy a služby, a které jsou vystaveny společným příležitostem či hrozbám.“
Agentura pro podporu podnikání a investic CzechInvestem (2007, s. 7) uvádí definici Evropské komise (dále EK). EK tvrdí, že klastr je „skupina nezávislých firem a přidružených institucí, která:
• spolupracují a soutěží,
• jsou místně koncentrované v jednom či několika regionech, i když tyto klastry mohou mít globální rozsah,
1 Český překlad – „Konkurenční výhoda národů“
30
• jsou specializované v konkrétním průmyslovém odvětví provázením společnými technologiemi a dovednostmi,
• jsou buď znalostní, nebo tradiční.“
Dle EK klastry pozitivně ovlivňují inovace a konkurenceschopnost, vytvářejí dovednosti a informace, růst a dlouhodobou podnikatelskou dynamiku.
I Česká republika má svou definici klastru, která vznikla v rámci Operačního programu Průmysl a podnikání, autorem je Ministerstvo průmyslu a obchodu (2004, s. 1). Klastr je popisován jako „soubor regionálně propojených společností (podnikatelů) a přidružených institucí a organizací – zejména institucí terciárního vzdělávání (vysokých škol, vyšších odborných škol) - jejichž vazby mají potenciál k upevnění a zvýšení jejich konkurenceschopnost“.
Poslední citovaná definice je uvedena v habilitační práci Žižky (2006): „Klastr se vyznačuje geografickou koncentrací propojených odvětví a institucí v určité oblasti. Každý klastr má dvě dimenze – geografickou a funkční. Geografická dimenze znamená, že firmy jsou koncentrovány v určité lokalitě. Funkční dimenze poukazuje na vzájemnou propojenost firem toky zboží, služeb a informací.“
Obecně se jedná o regionální spolupráci podniků (spíše malých a středních), přidružených institucí a organizací (např. vysoké školy, vyšší odborné školy, výzkumné ústavy atd.), které si vzájemně zvyšují konkurenceschopnost. Podniky si na jednu stranu konkurují, ale na druhou stranu spolu kooperují – využívají společně dodavatele vstupů, distribuční kanály, vzdělávací instituce (hromadné vzdělávání zaměstnanců), instituce poskytující technologie (společný vývoj technologií) a jiné.
3.3 Typologie klastru
Jako je spousta definic, tak je i mnoho typů klastr. Mají různé podoby a rozsah, a proto mohou být charakterizovány z různých úhlů pohledu.
Porter ke klasifikaci uvádí, že: „Klastry můžeme klasifikovat podle různých hledisek, a to podle velikosti, šíře, nebo stavu rozvoje. Některé klastry jsou složeny převážně z malých nebo středních firem. Jiné zahrnují malé, střední i velké firmy. Některé klastry jsou soustředěny navýzkumných univerzitách, zatímco jiné nemají žádné kontakty s univerzitami. Tyto rozdíly v povaze klastrů odrážejí rozdíly ve strukturách odvětví, které je tvoří. Rozvinutější klastry mají hlubší a více specializovanou základnu dodavatelů, širší pole příbuzných odvětví a mnohem více podporujících institucí“ (Pavelková, 2009, s. 21).
31
Porter (1990) zkoumal ve své knize dva typy klastrů, to uvádí i Pavelková (2009), která k nim přidala třetí typ:
➢ vertikální – typické svou hloubkou; hluboký klastr zahrnuje téměř úplný dodavatelský řetězec, mělký klastr je závislý na vstupech mimo region;
➢ horizontální – charakteristické svou šíří, klastr je tvořen řadou výrobců; součástí jsou odvětví propojená společnými uživateli, technologiemi, aj.;
➢ laterální (boční) – seskupení menších firem upravujících standardní výrobky velké firmy, což by pro ni samotnou představovalo finanční zátěž.
Klastry podle CzechInvestu (2007), hlavního koordinátora klastrových iniciativ a klastrů v ČR, se rozdělují na dva typy:
➢ Klastry založené na hodnotovém řetězci – jsou obecně definovány sítí dodavatelských vazeb, mezi nimiž existuje lineární propojení od surovin po finální výrobek. Klasickým příkladem je automobilový klastr, který je obvykle vybudován kolem páteře hodnotového řetězce spojujícího výrobce automobilů s jeho dodavateli, kteří mohou být dále spojeni s výrobci specializovaných průmyslových zařízení, elektroniky, plastů, gumy a textilu.
Podpora tohoto druhu klastrů se zaměřuje na odvětví a jeho nižší úrovně podél celého hodnotového řetězce v závislosti na jejich konkrétních potřebách.
➢ Klastry založené na kompetencích – takový typ se soustředí na konkrétní oblast technické expertízy nebo kompetence v regionu, jako jsou např. výzkumné nebo vzdělávací dovednosti. V tomto typu klastru se nejedná o klíčové dodavatelské vazby v rámci daného odvětví, ale o aplikaci samotných znalostí a expertízy často napříč velmi rozdílnými hospodářskými aktivitami. Příkladem takového klastru by mohly být informační technologie a software v Moravskoslezském.
V literatuře (Mareš, 2007) se také objevuje členění dle závislosti na síle a dynamice, kdy se klastry uvnitř jednoho státu mohou dělit na:
➢ statický – slabší, generuje pouze místní konkurenceschopné firmy, rozpoznatelný podle izolovaných firem s nedostatečnou konkurencí a malým počtem podpůrných institucí,
➢ dynamický – naopak silnější, vyznačuje se rivalitou mezi firmami, mezinárodní konkurencí, specializovanými dodavateli, kvalitním vzděláním, vývojem a výzkumem.
32
Další autor (Rosenfeld, 2002) rozlišuje klastry na fungující, latentní a potenciální. Enright (2000) toto rozdělení rozšířil o další dva typy:
➢ fungující – klastr byl již identifikován, členové vyrábí víc než je součet jednotlivých produkcí,
➢ latentní – představují příležitosti, které nejsou dosud využívány,
➢ potenciální – mají dané podmínky pro existenci, ale postrádají některé vstupy a kritickou míru potřebných faktorů,
➢ politikou řízené klastry – tyto klastry jsou podporovány vládou v důsledku chybějící kritické míry firem nebo nepříznivých podmínek pro přirozený rozvoj,
➢ klastry typu „zbožné přání“ – také politikou řízené, chybí jim kromě kritického2 množství firem i speciální zdroj výhody, který by zajistil přirozený vznik a rozvoj klastru.
3.4 Účastníci klastru
Jednotliví účastníci klastru hrají velkou roli při jeho vzniku. Struktura klastru je důležitým aspektem pro úspěšný klastr. Základními subjekty zapojenými v průmyslových klastrech jsou pochopitelně podnikatelské subjekty neboli zástupci průmyslu. Klastr není jen podnicích, ale je to o spolupráci s různými institucemi, jako jsou univerzity, výzkumné ústavy, orgány veřejné správy a další organizace (průmyslové svazy, profesní asociace atd.). Finanční instituce jsou důležité v počáteční fázi vzniku. Struktura klastru je znázorněna na obrázku 1. Významné jsou také tzv. instituce pro spolupráci (dále jen IPS), které jednají ve prospěch klastru a jeho členů. Podporují zájem o vznik klastru mezi zúčastněnými subjekty. Snahou IPS je také podpora klastrové iniciativy (KI). Mohou provádět mnoho provozních činností nutných k zajištění chodu klastru. Pod pojmem IPS je možné si představit instituce podporující inovace či podnikání, jako jsou podnikatelské inkubátory, technologické parky apod. (Andersson et al., 2004).
2 Aby mohl klastr fungovat, musí mít dostatečné kritické množství (počet firem a institucí).
33
Zdroj: ANDERSSON, Thomas, Sylvia SERGER, Jens SÖRVIK a Emily HANSSON. Cluster Policies Whitebook, s. 25., vlastní zpracování
3.5 Vznik klastru
Pavelková (2009, s. 23) a Stejskal s Kovárníkem (2009, s. 175) sdílí názor, že ke vzniku klastru často dochází na základě historického vývoje či ekonomických podmínek (např.
dosažitelnost surovin, tradiční řemesla, know-how, speciální znalosti a dovednosti ve výzkumu, specifické přírodní podmínky apod.). Tomuto vzniku se říká „zdola nahoru“
neboli přirozené klastry. Dochází ke spontánnímu vývoji vazeb spolupráce. Podniky spolu již delší dobu spolupracují a poznávají, že touto spoluprací mohou získat různé přínosy. Jak uvádí Stejskal (2011, s. 55), tato kooperace zakladatele klastru motivuje k objevování nových postupů a řešení, které by jako samostatná jednotka nikdy neprovedli.
Jiný přístup nastává v případě, kdy je do vzniku zapojen i veřejný sektor (v ČR je jedním z iniciátorů právě CzechInvest). Tento proces vzniku se nazývá „shora dolů“ neboli zkonstruované klastry a hovoří se o klastrové iniciativě, která je popsána níže. Pavelková (2009, s. 23) i Stejskal (2001, s. 55) popisují průběh vzniku jako prvotní setkání potenciálních členů, při němž je představen návrh společné spolupráce. V rámci tohoto přístupu vzniká role facilitátora. Bývá to pravidelně ve většině případů svolavatel nebo zakladatel klastru, který dále iniciuje další kroky ke vzniku klastru a financuje klastr z příspěvků z veřejného rozpočtu. Existuje možnost, kdy je facilitátor zcela nezávislá osoba (agentura) mající za úkol iniciovat úvodní činnosti klastru.
V rámci této cesty ke vzniku klastru je nutné na úplném začátku provést detailní analýzu klastrového potenciálu v dané oblasti a prověřit, zda existují dostatečné podmínky pro jeho vznik a úspěšné (efektivní) fungování. Je nevyhnutelné také zjistit kritické množství konkurenceschopných podniků a institucí v regionu. Neméně důležitá je identifikace problémů a příležitostí k rozvoji (Stejskal, Kovárník, 2009).
Podniky
Výzkumné instituce (univerzity)
Vláda
Instituce pro spolupráci
Finanční instituce
Obrázek 1: Struktura klastru
34
Další často využívanou formou zrodu klastru, kterou popisuje ve své knize Stejskal (2011, s. 55), je kombinace dvou předchozích způsobů, kdy nejprve dochází k přirozenému vývoji zárodku klastru (neformální spolupráce subjektů). Díky společným potřebám jsou později zapojeny i vědeckovýzkumné instituce a eventuálně i orgán veřejné správy. Některý ze subjektů oficiálně potvrdí vznik klastru a stane se facilitátorem. Tím jsou položeny základy klastru.
3.5.1 Klastrová iniciativa
Klastrová iniciativa (dále jen KI) je další pojem týkající se této problematiky. V reálném životě jsou pojmy klastr a KI často zaměňovány. KI na rozdíl od klastru nevzniká přirozeným způsobem, nýbrž uměle, na základě průzkumu odvětví v určitém regionu.
Podle The Cluster Initiative Greenbook3 (v překladu Zelená kniha klastrových iniciativ) je KI definována jako organizovaná snaha podporující růst a konkurenceschopnost klastrů v rámci regionu, zahrnující klastrové firmy, stát a výzkumné instituce. (Sölvell, Lindqvist, Ketels, 2003, s. 9)
V některých případech může KI vést k vytvoření klastrové organizace, která rozvíjí a poskytuje služby na podporu rozvoje klastru a jeho členů. Cílem KI je buď rozvíjet jeden klastr, nebo svou politikou zvyšovat konkurenceschopnost v širším pojetí, a to na regionální, národní nebo mezinárodní úrovni.
V tabulce 2 je přehled klastrových iniciativ z různých koutů světa. Dle autorů 2. vydání Zelené knihy klastrových iniciativ Sölvella, Lindqista a Ketelse se v roce 2013 přihlásilo 356 klastrových iniciativ. V 1. vydání Česká republika v tabulce nebyla, v tomto vydání již v přehledu zahrnuta (v poznámce pod čarou) je, protože od roku 2002 agentura CzechInvest podporuje rozvoj klastrů. O dva roky později Ministerstvo průmyslu a obchodu začalo poskytovat dotační prostředky na projekty, jejichž cílem je podpořit ekonomický růst a konkurenceschopnost ekonomiky rozvojem odvětvových seskupení – klastrů, které mohou být vytvořeny na regionální, nadregionální anebo přeshraniční úrovni.
3 V této knize jsou nashromážděny první informace o klastrových iniciativách. Součástí je analýza jejich různých podob, samotný vývoj klastrových iniciativ, seznam faktorů mající vliv na úspěch či neúspěch, řada případových studií ze světa apod.
35
Tabulka 2: Počet klastrových iniciativ ve světě v roce 2013 Země Počet klastrových
iniciativ Země Počet klastrových
iniciativ
Německo 37 Norsko 8
Španělsko 34 Rakousko 7
Dánsko 20 VB 7
Švédsko 18 Finsko 6
Kolumbie 14 Rusko 6
Polsko 14 Írán 5
Srbsko 14 Irsko 5
USA 14 Lotyšsko 5
Švýcarsko 12 Bulharsko 4
Maďarsko 11 Indie 4
Mexiko 11 Nizozemsko 4
Belgie 10 Slovinsko 4
Itálie 10 Argentina 3
Portugalsko 10 Estonsko 3
Turecko 10 Řecko 3
Rumunsko 9 Jiné4 26
Francie 8 Celkem 356
Zdroj: SÖLVELL, Örjan, Goran LINDQVIST a Christian H. M. KETELS. The Cluster Initiative Greenbook 2.0, s. 13
V ČR je za KI považována agentura CzechInvest, která podporuje podnikání a investice.
S podporou klastrů začala v roce 2002 a rozvoj klastrů patří do její strategie. Agentura také uskutečňuje klastrovou politiku státu. Dalším zástupcem KI v ČR je Národní klastrová asociace (NCA), která se snaží o udržitelný rozvoj KI. Poskytuje celou řadu služeb od informačního servisu, vzdělávání až po internacionalizaci členů na zahraničním trhu.
Neméně důležitou jsou regionální rozvojové agentury či podnikatelská inovační centra.
Výkonnostní model KI
Tento model je využíván k hodnocení výkonnosti všech KI. Skládá se ze čtyř složek:
a) sociální, politické a hospodářské prostředí, b) cíle KI,
c) proces vývoje KI,
d) výkonnost iniciativy, která je ovlivněna všemi třemi předchozími složkami.
Jak je možné vyčíst z obrázku 2, každá složka se skládá z několika faktorů.
4 Další země: Austrálie, Bolívie, Brazílie, Canada, ČR, El Salvador, Island, Jamajka, Libanon, Lotyšsko, Makedonie, Malta, Montenegro, Nový Zéland, Pakistán, Slovensko, Tanzanie a Uruguay.
36
Zdroj: SÖLVELL, Örjan, Göran LINDQVIST a Christian KETELS. The Cluster Initiative Greenbook, s. 25., vlastní zpracování.
Nejvíce KI se seskupuje obvykle v regionech zaměřených na technologie. Jsou to obory jako informační technologie, lékařské přístroje, technologie výroby, farmaceutický či automobilový průmysl (Rydvalová, 2013).
3.5.2 Klastrová organizace
Klastrová organizace vznikne v důsledku úspěšné KI. Dle Národní klastrové asociace5 (NCA, 2011) je definována jako „organizované úsilí k usnadnění rozvoje klastru, které může mít různé formy od neziskových sdružení přes veřejné agentury až po firmy“. Záleží na firmách a institucích, zda se domluví na společné spolupráci. Na rozdíl od přirozených klastrů je to řízená organizace dohledatelná ve veřejných rejstřících.
Dle průzkumu (Říha, 2017), který byl proveden Univerzitou Tomáše Bati společně s Národní klastrovou asociací, se nacházelo v roce 2016 na našem území 52 klastrových organizací. Žádná novější studie neexistuje, takže pro možné potřeby práce je vycházeno ze seznamu klastrových organizací, uvedeného na webových stránkách Národní klastrové asociace.
5 NCA - sdružuje subjekty a jednotlivce s cílem koordinovaného a udržitelného rozvoje klastrových iniciativ a rozvíjení klastrové politiky v České republice na bázi koncentrace znalostí, zkušeností a expertízy pro posílení konkurenceschopnosti ČR. (www.nca.cz)
Obrázek 2: Model výkonnosti KI
37
3.6 Životní stádia klastru
Každý subjekt, každý výrobek procházejí během svého života různými životními fázemi.
Podle Bergmana (2008, s. 2) jsou životní fáze klastru shodné s životními fázemi produktu, technologie či průmyslu. Pro znázornění životní fáze je využívána křivka „S“, která je zobrazena na obrázku 3. Různí autoři uvádí názvy a popisy jednotlivých fází odlišně.
Např. Stejskal (2011, s. 56) uvádí tři základní fáze, které jsou detailněji popsány níže – vznik, expanze a vyčerpání. Dle Menzela a Fornahla (2010, s. 225) jsou stádia čtyři –
„emerging“ klastr (nově vznikající klastr), rostoucí klastr, zralý klastr a upadající klastr.
Podle těchto dvou autorů jsou klastry rozlišovány z hlediska kvantitativní a kvalitativní dimenze. Měřitelnou dimenzí je popisován ekonomický rozvoj klastru (počet aktivních členů, počet zaměstnanců atd.). Druhá dimenze se týká diverzity (různé míry znalostí v členských firmách) a heterogenity (technologické rozdíly mezi členy).
Jak je vidět na obrázku 3, do první fáze vzniku patří vše, co je potřeba udělat pro to, aby klastr vůbec vznikl. Je sem zahrnováno právě monitorování regionu, zjišťování potenciálu pro vznik klastru a samotné založení klastru.
Zdroj: STEJSKAL, Jan. Průmyslové klastry a jejich vznik v regionech, s. 56., vlastní zpracování V případě, že v první fázi proběhlo kvalitní mapování a klastr byl vhodně lokalizován, nastává fáze růstu. Mezi členy dochází k efektivní spolupráci, především v oblasti výzkumu a jeho uvedení do praxe. Další růst klastru není udržitelný a křivka se dostává do inflexního bodu. To může být vysvětleno ustálením inovačního procesu.
Konkurenční výhoda
(Q)
expanze růst nebo vyčerpání čas Obrázek 3: „S“ křivka životního cyklu klastru
vznik
38
Poslední fáze se může rozdvojit buď na fázi zralosti, anebo útlumu. To záleží, jak klastr pochopí své možnosti a využije jich. Některé ukončí svou aktivitu z důvodu
„vyčerpanosti“ a daný region se stává problémovou oblastí s nízkým potenciálem. Tento problém nastává u starých průmyslových sektorů jako např. ocelářství.
3.7 Činnosti klastru
Klastry mohou vykonávat spoustu aktivit z různých oblastí. Jak popisuje Pavelková (2009), výběr realizovaných aktivit by měl být v souladu s vizí klastru a jeho cíli. Některé z aktivit je nutné uskutečňovat v závislosti na tom, jakou životní fází klastr prochází. Jiné aktivity jsou při vzniku, jiné jsou ve zralosti. Na počátku všeho bývají nejdůležitější taktické činnosti (tvorba reklamních materiálů nebo společného informačního portálu, společný nákup apod.), které budou úspěšné a členy klastru přesvědčí o užitečnosti společných aktivit. Po dosáhnutí určité úspěšnosti a většího zapojení členů je klastr schopen získat větší zdroje a zaměřit se na složitější aktivity. V době růstu je nutností rozvoj určité formy spolupráce a iniciace společných projektů mezi zapojenými subjekty.
Po dosáhnutí zralosti, příp. úpadku je nezbytné vyhledávat nové formy spolupráce v důsledku měnících se tržních podmínek. Nejdůležitějšími v této fázi by měly být inovační aktivity, které Stejskal (2011, s. 61) považuje za nejvýznamnější.
Pavelková (2009, s. 115) s Břuskovou (2013, s. 13) rozdělily činnosti klastru do následujících zásadních oblastí:
• networking a komunikace,
• rozvoj lidských zdrojů,
• výzkum, vývoj a inovace,
• obchodní spolupráce a propagace,
• internacionalizace,
• lobbování,
• financování činnosti.
Networking a komunikace
Networking neboli síťování či získávání kontaktů umožňuje dle Pavelkové (2009) vytvářet nejen vztahy mezi členy klastru, ale i mezi klastry, pomáhá sdílet informace, znalosti a poznatky. Aktivity v oblasti networkingu jsou schůzky zástupců klastru, společný
