DIPLOMOVÁ PRÁCE

(1)

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

FAKULTA TEXTILNÍ

DIPLOMOVÁ PRÁCE

LIBEREC 2010 IVETA MYTYSKOVÁ

(2)

FAKULTA TEXTILNÍ

Studijní program: N3108 Průmyslový management Studijní obor: Management jakosti

VÝVOJ METODIKY MĚŘENÍ SETKÁNÍ PŘÍZÍ VE TKANINĚ

DEVELOPMENT METHODISTS MEASUREMENT CRIMP YARN IN FABRIC

Iveta Mytysková

Vedoucí diplomové práce: prof. Ing. Bohuslav Neckář, DrSc.

Katedra textilních technologií

Konzultant diplomové práce: Ing. Iva Mertová

Katedra textilních technologií

Rozsah práce:

Počet stran textu ... 51

Počet obrázků ... 25

Počet tabulek ... 18

Počet stran příloh ... 13

(3)

Originální zadáni diplomové práce

(4)

(5)

5 Byla jsem seznámena s tím, ţe na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, ţe Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv uţitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.

Uţiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu vyuţití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne poţadovat úhradu nákladů, které vynaloţila na vytvoření díla, aţ do jejich skutečné výše.

Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s pouţitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím diplomové práce a konzultantem.

V Liberci dne 20. prosince 2010

...

Podpis

(6)

6 Touto cestou bych ráda poděkovala všem, kteří mi poskytovali cenné rady a informace při vypracovávání této diplomové práce. Prvotně bych chtěl velmi poděkovat svému vedoucímu diplomové práce panu prof. Ing. Bohuslavu Neckářovi DrSc. a své konzultantce paní Ing. Ivě Mertové za vynikající přístup, odbornou pomoc, připomínky, cenné rady, ochotu a trpělivost při naší vzájemné spolupráci. V neposlední ředě patří poděkování celé mé rodině, která mě všestranně podporovala a povzbuzovala v celém průběhu studia.

(7)

A N O T A C E

Vývoj metodiky měření setkání přízí ve tkanině

Diplomová práce se zabývá studiem procenta setkání osnovních a útkových nití ve tkanině. Je to jeden z důleţitých geometrických parametrů tkaniny, který predikuje spotřebu materiálu před procesem tkaní. Práce shrnuje současný stav celé problematiky a v experimentální části navrhuje způsob zjišťování procenta setkání zcela novým způsobem.

KLÍČOVÁ SLOVA: setkání, osnova, útek

A N N O T A T I O N

Development methods measurement crimp yarn in fabric

Diploma work conversant study percentage crimp warp and weft yarn in fabric. Is it one of importatnt geometric parameter fabric, with predicate material usage befor process weaving. Working summarises actual situation whole problems and in experimental parts suggests method determination percentage crimp unprecedented method.

KEY WORDS: crimp, warp sett, weft sett

(8)

ÚVOD ... 9

1. SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY ... 10

1.1 SETKÁNÍ OSNOVY A ÚTKU VE TKANINĚ ... 10

1.2 OBECNÁ DEFINICE ... 11

1.3 MOŢNOSTI VYJÁDŘENÍ SETKÁNÍ ... 12

1.3.1 Obecné vyjádření délky nitě ... 12

1.3.2 Vyjádřením délky vazné vlny ve tkanině (lo, lu) na základě teoretických modelů. ... 12

1.3.2.1 Peirceův model ... 13

1.3.2.2 Hyperbolický model ... 17

1.3.2.3 Vyuţití matematického modelu popisujícího provázání na základě Fourierových řad pro vyjádření délky nitě ve vazné vlně ... 20

1.3.3 Experimentálním proměření délky vazné vlny na základě obrazové analýzy .. 21

1.3.4 Experimentálním proměřením délky nitě vytaţené z tkaniny. ... 21

1.3.4.1 „Palcová metoda“ ... 21

1.3.4.2 Pomocí přístroje pro napínání a měření ... 22

2. NÁVRH NOVÉ METODIKY ... 23

2.1 POSTUP ODVOZENÍ SETKÁNÍ NOVÉ METODIKY ... 24

3. EXPERIMENTÁLNÍ ČÁST ... 28

3.1 MĚŘENÍ NA TRHACÍM PŘÍSTROJI ... 29

3.1.1 Postup měření ... 30

3.1.2 Měření původní nezatkané příze. ... 30

3.1.3 Měření přízí vypáraných z tkanin ... 32

3.1.3.1 Postup měření ... 32

3.1.4 Výpočet lambdy v jednotlivých intervalech ... 36

3.2 MĚŘENÍ SETKÁNÍ DLE STNISO7211-3 ... 40

3.3 MĚŘENÍ SETKÁNÍ PÁRÁNÍM ... 41

3.4 POROVNÁNÍ METODIK ... 43

3.4.1 Porovnání hodnot ... 45

3.5 VLIV ZMĚNY DOSTAV NA HODNOTY SETKÁNÍ ... 47

4. DISKUSE VÝSLEDKŮ ... 51

5. ZÁVĚR ... 53

LITERATURA ... 54

SOUVISEJÍCÍ NORMY ... 54

SEZNAM OBRÁZKŮ ... 55

SEZNAM TABULEK ... 56

(9)

Úvod

Celá problematika v podstatě vznikla na popud především výrobců a to uţ ve fázi plánování. Bylo třeba předem predikovat spotřebu materiálu či suroviny na výrobu poţadovaného mnoţství tkaniny.

To je třeba s velkým časovým předstihem, aby se ušetřily případné náklady spojené s nákupem nepřiměřeného, ať uţ většího či menšího, mnoţství. Můţe to být případ samotné suroviny pro výrobu příze, nebo přípravků na následné úpravnické operace (šlichty, barvy) a další náleţitosti související s mnoţstvím materiálu v daném úseku tkaniny.

Tohle vše zasahuje do samotné ekonomiky podniku velmi zásadním způsobem. Tato vlastnost je proto důleţitá především pro výrobce v procesu plánování a nákupu.

To ovšem není jediným důvodem zkoumání metod získávání hodnoty setkání.

Procento setkání úzce souvisí s řadou dalších vlastností tkanin.. Z geometrických parametrů, to můţe být například dostava osnovy a útku, tloušťka, hustota tkaniny, plošná hmotnost, zaplnění, splývavost, plošné zakrytí a další, které i nepřímo na setkání navazují. V podstatě je setkání jedna z vlastností ucelené skupiny. Z toho můţeme soudit, ţe pokud jedna z těchto vlastností bude spočítána, či jinak zjištěna, špatně, můţe to ovlivnit zjišťování vlastností ostatních.

První část práce je zaměřena především na zmapování celé současné situace dosavadního zjišťování procenta setkání a na popis parametrů s touto vlastností, přímo i nepřímo, souvisejících. Jsou zde popsány způsoby zjišťování délky vazné vlny a úhlu provázání, které úzce souvisí se setkáním. Nejvíce pouţívaný model pro vyjádření provázání nití ve tkanině je model Peirce.

Experimentální část práce se zaměřuje na aplikaci a pouţití nově odvozené metodiky na šest experimentálních tkanin. Těchto šest experimentálních tkanin je za stejných podmínek měřeno dosud pouţívanými metodami, kterými jsou tzv. „palcová“

metoda a metoda dle STN ISO 7211-3 (80 0803) Textilie Tkaniny. Konstrukcia.

Rozbory. 3.čásť: Stanoveni zotkania nití v tkanine. A to především pro účely porovnání výsledků.

V závěrečné fázi je zde posuzován vliv jednotlivých dostav na setkání.

(10)

1. Současný stav řešené problematiky

V současné době, se procento setkání zjišťuje jen těmi nejjednoduššími způsoby a těmi jsou metoda „palcová“ a dle Slovenské státní normy STN ISO 7211-3 (80 0803) Textilie Tkaniny. Konstrukcia. Rozbory. 3.čásť: Stanoveni zotkania nití v tkanine. A to především z důvodu jednoduchosti. Není však brát zřetel na jejich nepřesnosti.

V následujících kapitolách je podrobně rozebráno jak získání procenta setkání těmi to dvěma nejjednoduššími metodami, tak jsou zde uvedeny metoda další, které jsou zaměřeny převáţně na teoretickém vyjádření či teoretických předpokladech.

1.1 Setkání osnovy a útku ve tkanině

Provázáním nití ve tkanině vznikne zvlnění, či jinak také řečeno zobloučkování osnovních i útkových nití. Vzdálenost mezi konci nitě, zatkané ve tkanině, je z toho důvodu menší neţ samotná délka nitě rovné. Rozdílem mezi těmito dvěma délkami je právě vzdálenost pouţívaná k výpočtu setkání. Setkání udáváme zvlášť pro osnovu a zvlášť pro útek. Vyjadřujeme je v procentech z rozměru tkaniny.

Zahrnuje se do výpočtu spotřeby nití při pracovním procesu tkaní a při získávání navazujících vlastností. Na obrázku níţe můţeme vidět ukázku vzniklého zvlnění, resp.

jaký můţe být rozdíl ve zvlnění osnovy a útku a proč je důleţité zjišťovat setkání u obou soustav tkaniny.

Obr.1 Zvlnění osnovní (horní) a útkové (spodní) příze ve tkanině.

(11)

1.2 Obecná definice

Setkání přízí ve tkanině je jedním z geometrických parametrů tkaniny. Vyjadřuje zkrácení osnovy či útku vlivem provázání nití ve tkanině po zatkání. Vyjádření zvlášť pro osnovu a zvlášť pro útek [1].

  % 10

²

 





 o

o o

o

l

s l

₁₎

  ^%

10

²

 





 u

u u

u

l

s l

₂₎

Popis vyjádřených neznámých:

so [%] – setkání osnovy, su [%] – setkání útku,

lo [mm] – délka osnovní nitě vytaţené z tkaniny, lu [mm] – délka útkové nitě vytaţené z tkaniny, l o∆ [mm] – délka vzorku tkaniny ve směru po osnově, l_u∆ [mm] – délka vzorku tkaniny ve směru po útku.

(12)

1.3 Možnosti vyjádření setkání

Moţnosti vyjádření výše uvedeného setkání jsou následující:

- vyjádřením délky vazné vlny ve tkanině (l_o, l_u) na základě teoretických modelů, - experimentální proměření délky vazné vlny ve tkanině (l_o, l_u) na základě obrazové analýzy (vyuţití softwaru Lucia),

- experimentálním proměřením délky jak osnovní, tak i útkové nitě vytaţené z tkaniny [1].

1.3.1 Obecné vyjádření délky nitě

Délka nitě ve vazné vlně ovlivňuje především setkání nitě ve tkanině a tím zároveň spotřebu materiálu při samotném procesu tkaní.

Obecné vyjádření délky nitě v intervalu (0, T) je ve tvaru:

   

1 ,

2 2

2 



 









 dx

dx dy dy

dx

dL 3)

kde: T [mm] – šířka střídy vazby,



^^_^ ^_^

 ^T dx

dx L dy

0

2

,

1 4)

kde: dx/dy – vyjádření první derivace.

1.3.2 Vyjádřením délky vazné vlny ve tkanině (l_o, l_u) na základě teoretických modelů.

Jedná se o modely teoretické právě proto, ţe ve většině případech jsou do výpočtu zavedeny teoretické předpoklady, které v praxi nejsou realizovatelné zcela přesně.

(13)

1.3.2.1 Peirceův model

Z prostorových geometrií jde o nejznámější a nejvíce pouţívaný model pro vyjádření provázání nití ve tkanině [4]. Model Peirce je přijatelný z geometrického hlediska v převáţné většině zkoumaných tkanin, avšak – kdyţ bereme v úvahu vzájemnou provázanost geometrie a mechaniky - je nevyhovující (při popisu struktury tkanin s vyššími dostavami je daný model také nevyhovující). [6]

Pro stanovení základních matematických rovnic vychází z následujících předpokladů:

- průměr nitě v řezu ve tkanině je kruhový – neuvaţuje v daném modelu zploštění ani jedné soustavy nití ve tkanině,

- vazná vlna osnovy, resp. útku, je nahrazena obloukem kruţnice a přímkou (při těsném provázání je přímková – flotáţní část rovna nule, vazná vlna v místě kříţení v daném případě je čtvrt oblouku kruţnice),

- vazná vlna je v jednoduchém provázání – plátně. V případě neplátnových a vyšších odvozených vazeb je úsek neprovazujících nití ve tkanině nahrazen konstantním úsekem ve velikosti flotáţe.

Peircův model bývá obvykle popsán parametricky – pro plátnovou vazbu těmito parametry:

- průměry jednotlivých nití v řezu d_o, d_u, d_str, - šířka řezu – velikost roztečí A, B,

- výška zvlnění h, ho, hu,

- úhel zvlnění a délka nitě jednotlivých soustav.

Poznámka k parametrům: h [mm]– součet výšek vazných vln, ho [mm]–

výška zvlnění osnovní nitě, hu [mm]– výška zvlnění útkové nitě.

Uvedený parametr vyjadřující výšku zvlnění lze stanovit:

a) z příčných a podélných řezů tkaninou – experimentálně (např.

vyuţití obrazové analýzy),

b) teoretickým přepočtem, rovnice (5), (5a), na základě středního průměru nití d a míry zvlnění osnovy a útku e , e , platí vztahy:

(14)

str u u str o

o e d h e d

h   ,   5)

u

o h

h

h  5a)

1

 _u

o e

e 6)

Míru zvlnění nití ve tkanině – parametr eo, eu, je moţné přibliţně stanovit uţitím jednotlivých fází provázání vycházejících z práce Novikova, viz obr. 2 [5]. Ve své práci Novikov zavedl klasifikaci provázání tkaniny podle míry zvlnění obou soustav nití. Fází provázání je devět a jsou odstupňovány podle míry zvlnění osnovy eo:

Obr. 2 Fáze provázání dle Novikova 1. fáze eo = 0… osnova napřímena,

2. fáze eo = 0.125, 3. fáze eo = 0.25, 4. fáze eo = 0.375, 5. fáze eo = 0.5, 6. fáze eo = 0.625, 7. fáze e_o= 0.75, 8. fáze e_o= 0.875,

9. fáze eo = 1… osnova maximálně zvlněná

(15)

Jednotlivé stupně jak uţ bylo řečeno vyjadřují stádium vzniku tkaniny. Pak lze předpokládat, ţe fáze provázání 6-7 odpovídají poloze v místě mezi rozpínkami, kde je útek značně napjat. Při přechodu tkaniny z tkací roviny na zboţový vál dosáhne tkanina částečné relaxace, coţ odpovídá fázi 3-4. Po sejmutí tkaniny ze stavu je reţná tkanina částečně relaxovaná a můţe v ní nastat vyrovnání zvlnění mezi osnovou a útkem, coţ představuje fáze 5 [1].

Při extrémně vysoké dostavě osnovy můţe ale nastat situace z hlediska zvlnění taková, ţe hustá osnova nedovolí útku se zvlnit. Z hlediska fáze provázání, v relaxovaném stavu tkaniny, zvlnění osnovy odpovídá fáze 6-7, (záleţí na dostavě osnovy) [1].

Pro řadu účelů, při provádění analýzy chování tkaniny je však vhodné popsat model provázání v analytické formě, tj. jako rovnici vlny provázání v pravoúhlých souřadnicích. Tak dostaneme například pro model Peirce v plátně soubor vztahů platných po úsecích, viz obr.3

Obr.3 Peirceův model provázání

1) rovnice v oblouku

 

dstr x hu

y ²  ²  pro 0xd_strsinxA, 7)

2) rovnice v přímém úseku

 tg A x

y 



 

 

 2 pro dssinxAdssin 8)

(16)

Pro parametr těchto rovnic – délku nitě ve vazné vlně platí z geometrie provázání (uvedeno bez odvození):

, cos 2

sin 2

1





















 











 







 



A A d

d A

L ^str

str

o 9)

, cos 2

sin 2

1





















 











 







 



B d B

d B

L ^str

str

u 9a)

Pro parametr těchto rovnic – úhlu provázání platí z geometrie provázání (uvedeno bez odvození):

, 4

1

1 4

arccos ₂

2 2 2 2



 







 





















 





 



 



 



 



 







str u str

d h A

d

d h A

d d

h A d

 10)

, 4

1

1 4

arccos ₂

2 2 2 2



 







 





















 





 



 



 



 



 







str u str

str o str

d h B

d

d h B

d d

h B

d

 10a)

(17)

1.3.2.2 Hyperbolický model

Hyperbolický popis provázání je určen, stejně jako Peircův model pro vyjádření jednoho zakříţení osnovy s útkem v plátnovém provázání.

Obr. 4 Hyperbolický model provázání nití ve tkanině Obecná rovnice hyperboly je ve tvaru:

 pro počátek „0“ v průsečíku asymptot ,

2 1

2

2 2



a x b

y 11)

 pro počátek ve vrcholu „V“ ohybové čáry

 

2 1

2

2 2



 

a x b

b

y  1 ₂ 1 .

2











  

 a

b x

y 12)

Pro matematické vyjádření provázání nití ve tkanině a vyjádření základních geometrických výstupních parametrů (délky nitě v provázání) u výše uvedeného modelu je nutné stanovit velikost hlavní a vedlejší poloosy hyperboly – a a b. Výpočet velikosti parametrů a a b lze provést v případě, ţe jsou známy níţe uvedené základní parametry tkaniny:

(18)

 rozestup osnovních, resp. útkových nití v provázání – B, resp. A

(výše uvedená rovnice hyperboly je definována na interval ^y

 

⁰^,^A ) nebo (- A/2,+A/2)-interval je dán počátkem vazné vlny - její analytické pokračování do dalšího zakříţení nití v intervalu ^y



^A^,²^A



ubíhá do vysokých hodnot. V tomto intervalu je nutné nadefinovat novou hyperbolu pro vyjádření zakříţení nití. Kaţdé zakříţení má svůj definiční obor, mimo něj hyperbolický popis neodpovídá tvaru provázání nití ve tkanině),

 výška vazné vlny osnovních nití ho, resp. výšku vazné vlny útkových nití hu,

 úhel provázání ohybové čáry osnovní, resp. útkové nitě – φ, resp.ψ,

 nebo poloměr křivosti ve vrcholu provázání pro jednotlivé soustavy nití – ρ, pro které platí (uvedeno bez odvození)

 

1

2

b

 a

 .

Je-li je hyperbola umístěna tak, ţe je její vrchol v počátku souřadného systému, potom pro bod A(B) platí x = A/2 (B/2) a y = h

o (h

u). Dosazením těchto hodnot do rovnice hyperboly (12), získáme:











  



 





 

 1

1 2

2

0 a

b A

h (analogicky hu ) 13)

Druhou rovnici potřebnou k výpočtu poloos můţeme vyjádřit pomocí velikosti úhlu φ(ψ). Jedná se o úhel, který svírá asymptota hyperboly s vodorovnou osou x. Budeme-li tento úhel povaţovat za shodný s úhlem čáry příze na okraji vazného prvku, který lze odměřit z řezů tkaniny, pak tato druhá rovnice bude mít tvar:

 

. a

tg  b 14)

Další moţností výpočtu poloos by bylo experimentální vyjádření poloměru křivosti ρ. Změřením tohoto poloměru je ovšem velmi obtíţné. Za předpokladu ρ(0) = ho, dostaneme druhou derivací rovnice (13) vztah :

 

ho

b a 

 ²

 0 

ho

b a

 2 15)

(19)

Po matematických úpravách získáme vztahy pro výpočet poloos:

, 8 2

2 2

2

o o

h A

a h





  .

8 4

2 2

3

o o

h A

b h





  16), 17)

Pro vyjádření délky nitě v místě kříţení nití ve vazné vlně plyne vztah:















































 

















 

 



 



2 /

0

2 2

2 2 2

3

, 1

8 /

2 8 1

1 4

A

o o o

o

o dx

h A

h x h

A h dx

L d 18)















































 

















 

 



 



2 /

0

2 2

2 2 2

3

, 1

8 /

2 8 1

1 4

B

u u u

u

u dx

h B

h x h

B h dx

L d 18a)

Na základě vztahů uvedených při vyjádření délky nitě ve vazné vlně, pro vyjádření úhlu provázání platí:

 

,

a arctgb

 

 19)

kde: a,b – poloosy hyperboly.

(20)

1.3.2.3 Využití matematického modelu popisujícího provázání na základě Fourierových řad pro vyjádření délky nitě ve vazné vlně

Obecně lze průběh vazné niti ve tkanině povaţovat za zobrazení jistého fiktivního náhodného procesu se základní periodou opakování rovnou střídě vazby a celým spektrem dalších period (vlnových délek) [4]. Tvar a počet opakujících se úseků ve vazné vlně je dán počtem osnovních a útkových nití ve střídě vazby, která se pravidelně opakuje v celé šíři tkaniny, viz obr. 2 Fáze provázání dle Novikova.

Protoţe tvar vazné vlny je blízký harmonickému průběhu (jak ukazují prakticky realizované řezy), nabízí se moţnost popisu vazné vlny Fourierovou řadou harmonických funkcí s určitým spektrem amplitud a posuvů jednotlivých harmonických sloţek. Toto spektrum je dáno vazbou tkaniny a reálným tvarem přechodových křivek.

Obr.5 Zobecněné provázání nití ve tkanině včetně přechodových úseků Výsledný tvar aproximované vazné vlny je pak ve tvaru:

  

^

 

 



 



 

 



 



 



 



1 0

) ( sin 2 cos 2

2 _n ⁿ ⁿ T S

x b n

S T

x a n

x a

y  

20)

kde : a0, an, bn– koeficienty trigonometrické řady, S – hloubka vazné vlny ve střídě, T – šířka vazné vlny ve střídě vazby,

1

2 _

T - základní kruhová frekvence harmonického rozvoje,

T n

n 

 

2 - frekvence vyšších harmonických sloţek rozvoje.

(21)

1.3.3 Experimentálním proměření délky vazné vlny na základě obrazové analýzy

Softwarový systém LUCIA (dále jen LUCIA) je softwarový systém pro analýzu barevného obrazu. Systém umoţňuje komunikaci mezi snímacím zařízením (kamerou), snímací (grabovací ) kartou a počítačem.

Rozlišení snímání a hloubka obrazu závisí na typu systému LUCIA, na grafických ovládačích systému MS Windows a na hardwarové konfiguraci počítačové stanice. Zpracovávají a analyzují se digitální obrazy s rozlišením 752x524 pixelů a hloubkou 24 bitů (3 x8 bitu pro sloţky RGB). Výstupní informací je obraz- mikrofotografie připravená k dalšímu zpracování buď v softwaru LUCIA, nebo v jiných softwarech. Zpracováním se získají barevné a morfologické digitální informace o zkoumaných objektech, anebo vhodně opracovaný obraz-mikrofotografie pouţitelná pro dokumentaci. LUCIA pouţívá pro uchování obrazové informace svůj vlastní formát tzv.

LIM, nebo se dá přímo v LUCIA ukládat do standardních obrazových formátů jako např. JPG, BMP, TIF, RLE a další. Aplikace systému LUCIA spočívá v nasnímání obrazů struktury příčných řezů struktury tkaniny [2]

1.3.4 Experimentálním proměřením délky nitě vytažené z tkaniny.

To můţe být hned dvěma způsoby. Metoda uţívaná pod názvem „palcová“ a dle slovenské technické normy ISO 7211-3: 1984. Obě jsou vyuţívány nejvíce, právě díky jejich nenáročnosti.

1.3.4.1 „Palcová metoda“

Palcová metoda je jedna z nejstarších a nejjednodušších. Postačí nám kousek tkaniny, u které chceme zjišťovat setkání. Odebírání vzorku viz. ČSN EN 12 751 Textilie – Odběr vzorků vláken, nití a plošných textilií ke zkouškám. Na tkanině si vyznačíme rysky vzdálené obvykle 10cm. Za těmito ryskami ponecháme takovou vzdálenost, aby bylo vypáranou nit za co uchopit či upnout do skřipců a přiloţit tak k měřítku. Měření se provádí převáţně 10krát po obou směrech, osnově i útku. Pro větší přesnost je lepší počet měření vyšší. Podstatou celé metody je získat rozdíl těchto délek,

(22)

délky původního úseku tkaniny a zprůměrňovanou délku vypárané nitě. Setkání se potom počítá dle obecného vzorce. Viz. 1.3 obecná definice.

1.3.4.2 Pomocí přístroje pro napínání a měření

Tato metoda je zaloţena na stanovení setkání nití ve tkanině za pomoci napínacího zařízení a předem určeného vyrovnávacího napětí. Vyrovnávací napětí je minimální síla, která při působení na nit odstraňuje zvlnění způsobené procesem tkaní.

je určena.Napětí je určeno předem a to slovenskou normou STN ISI 7211-3. Určujícími parametry pro volbu vyrovnávacího napětí je druh příze a její délková hmotnost [tex].

Viz tab. 1 Vyrovnávací napětí při měření setkání ve tkanině.

Metoda je vhodná na většinu tkaných textilií, ale nevhodná na plošné textilie, vyrobené způsobem, který znemoţňuje odstranění zvlnění nití při stanoveném vyrovnávacím napětí.

Tab.1 Vyrovnávací napětí při měření setkání ve tkanině

nitě délková hmotnost vyrovnávací napětí cN

Bavlněné příze 7 tex a jemnější (0,75 x hodnota tex) hrubší neţ 7 tex (0,2 x hodnota tex) + 4 Z vlněných mykaných a

česaných vláken

od 15 tex do 60 tex (0,2 x hodnota tex) + 4 od 61 tex do 300 tex (0,07 x hodnota tex) + 12 Z nekonečných chemických

vláken - netvarovaných vše (0,5 x hodnota tex)

Z pásku tkaniny známé délky se vypářou nitě, konce se vloţí do svorek napínacího přístroje, nastaví se příslušné napětí a začne se vyrovnávat.

Rozdílem mezi délkou narovnané nitě a délkou pásku tkaniny je námi poţadované setkání, vyjádřené v procentech.

Tímto bychom mohli navázat na námi nově zkoumanou metodiku. Nová metodika je principielně podobná metodě normované, jen s rozdílem tím, ţe se neřídíme výsledky z normou určeného napětí v 0,73N, ale proměřujeme vypárané příze aţ do 1N.

(23)

2. Návrh nové metodiky

Proč se vůbec zabývat výzkumem nové metodiky?

Parametr setkání je důleţitý především pro výrobní proces, a to z důvodu toho, ţe nám dokáţe předem určit výši spotřeby materiálu a dokáţe predikovat i řadu dalších vlastností, které se na tento parametr váţí. Můţe to být plošná hmotnost, zaplnění, tloušťka tkaniny, splývavost a další.

Z výše uvedených metod zjišťování setkání nám vyplývá, ţe tyto současné metody jsou buď velmi sloţité, a nebo jsou to metody, kde musíme brát v úvahu spoustu dalších předpokladů. U metody Peirce jsou to např. ţe průměr nitě v řezu je brán za kruhový, vlna osnovy je nahrazena pravidelným obloukem kruţnice a další. To jsou však předpoklady v praxi natolik nespolehlivé, ţe výsledky můţeme brát jen velmi orientačně.

U těch jednodušších, jako je např. „palcová metoda“ je zase problém ve velké subjektivitě zajišťovatele. Kaţdý totiţ, do napřimování příze, můţe dát, a ve většině případech i dává, rozdílnou sílu.

Tyto skutečnosti nás proto vedou k dalšímu zkoumání a k pokusu o zdokonalení celé oblasti.

V další části je uveden principiální postup odvození nové metodiky.

(24)

2.1 Postup odvození setkání nové metodiky

Zavedení vstupních proměnných:

a) původní stav (zvlněná nit, vzdálenost čelistí)

h₀ = upínací délka 500mm (vzdálenost čelistí před začátkem zkoušky) l₀ = vypáraná nit z úseku tkaniny 500mm

b) protažení do narovnání zvlněné nitě lo

h = vzdálenost čelistí po napřímení vypárané nitě l₀ = vyrovnaná vypáraná nit

c) protažení do prodloužení niti (do přetrhu) h = obecná vzdálenost čelistí po napřímení nitě

l = obecná délka nitě po napřímení

Vztahy mezi proměnnými:

∆h = h – h0 - změna vzdáleností čelistí

∆l = l – l0 - změna délky příze

Poměrné prodloužení v čelistech 1

0 0



 

 h

h h

h

h 21)

Poměrné prodloužení nitě 1

0 0



 

 l

l l

 l 22)

Stav a) počáteční stav

0  0

h _h

h 

0  0

l _l

l  ; nepřenáší se síla F=0

Stav b) resp. a)b) narovnávání nitě h > h0 _h=0

l = l₀ _l = 0 F = 0

A to proto, ţe: h



h0;hl0



Můţeme tedy napsat:

(25)



h₀ h₀;l₀ h₀

 

0;l₀ h₀



l    

 23)



 



 

 0; 1

0 0

h l

h 23a)

Obecný stav c) napnutá nit h > l₀; h = l ;

∆h = l - h0 1

0 0

0  

 

 h

l h

h l

h

l > l₀ ;

∆l = l – l₀ ; F

l l l

l

l    



 1

0 0

 > 0

Odtud nám vyplývá:



¹



¹



¹



¹

1 1

0 0



























 l

h l

h h

l l

l

h l h

l   

 24)

Uvažujeme dvě experimentální křivky určené množinou bodů (i = 1,2,3,…)

1. křivka: l

 

Fi

i 

  (1) 2.křivka: h

 

Fi

i 

 (1) 25,26) Pozn.: l0 pro stejné hodnoty Fi

Z první rovnice platí:

 

i

hi F

l

h 

 1 1

0 0

   

0

1 0

1 h

F_i l

h_i   

 

  

¹



¹

0 0 





 h

F_i l

h_i 

 _h

 

F_i

i 

  25a,26a)

Protoţe



h_i jsou určeny ze dvou různých experimentů, jsou l0 (pro stejnou sílu Fi) různé hodnoty. Pro hodnoty určené z funkce ψ odlišíme symbolem '.

(26)

Dále pojmenujeme parametr:





0 0

h

l setkání 27)

tak platí: _h 





 

F_i 1



1

i 28)

Dalšími úpravami minimalizujeme rozdíly posunu obou křivek, tedy kvadrát rozdílů posunutí (poměrných prodlouţení nitě) musí být co nejmenší, ideálně roven nule. Sumu kvadrátů tedy derivujeme dle proměnné lambda a z důvodu hledání minima funkce, tuto pokládáme rovnu nule.

Rozdíl:

  

31)

 F_i F_i F_i

d

dS   



  

1



²

2  

   F_i = 2

    

F_i 1









 

F_i 1

 

(32)

       

 

   















i i

F F F

12

1 1





(27)

Z rovnice (32) vyjádříme námi hledaný parametr lambda. Setkání jako bezrozměrná veličina je pak dáno vztahem:

1 1

0 0 0

0

0     





h l h

h

s l ₃₃₎

V konečném vzorci uţ jsme jen převedli základními matematickými úpravami a zákonitostmi úpravy tak, abychom si osamostatnili námi hledanou lambdu.

(28)

3. Experimentální část

V experimentální části je uveden postup a pouţití nové metodiky zjišťování setkání osnovy a útku ve tkanině.

Pro vyhodnocení, názornost a lepší vypovídací schopnost jsme novou metodiku porovnávali s dosud pouţívanými metodami, metodou „palcovou” a metodou dle STN ISO 7211-3 (80 0803) Textilie Tkaniny. Konstrukcia. Rozbory. 3.čásť:

Stanoveni zotkania nití v tkanine.

Tyto dvě metody byly pouţity na stejné experimentální tkaniny, za těch samých podmínek, které byly pouţity u nově studované metodiky. Na celý experiment bylo tedy pouţito 6 tkanin, viz. Tab.2 Experimentální tkaniny.

Osnova i útek byli ze stejné příze o jemnosti 16,5 tex. Tkaniny se od sebe lišily pouze rozdílem dostav v osnově a útku. Byly to tkaniny reţné s plátnovou vazbou, především proto, abychom eliminovali vliv dalších faktorů ovlivňující setkání.

Tab.2 Experimentální tkaniny

číslo označení vazba

osnova jemnost

[tex]

útek jemnost

[tex]

dostavy strojové poměry dostav Do[1/cm] Du[1/cm] Do/Dú

1 1/16,5/24 plátno 16,5 16,5 24 24 1

4 2/16,5/24 plátno 16,5 16,5 27,8 24 1,16 5 2/16,5/27,8 plátno 16,5 16,5 27,8 27,8 1 10 3/16,5/24 plátno 16,5 16,5 31,8 24 1,33 11 3/16,5/27,8 plátno 16,5 16,5 31,8 27,8 1,14 12 3/16,5/31,8 plátno 16,5 16,5 31,8 31,8 1

(29)

3.1 Měření na trhacím přístroji

Měření bylo prováděno na trhacím přístroji Testometric M350-5, umístěném v laboratoři TUL Katedry textilních technologií v Liberci. Přístroj je vybaven softwarem pro zápis a vyhodnocování dat winTest™ Analysis. Tento software je více- funkční, podporuje specifikace mezinárodních norem včetně ISO, EN, ASTM, BS a národních včetně českých a slovenských. Podporované specifikace zkoušek zahrnují pevnost v tahu, v tlaku, průhybu, lpění, trhání, průraz, adhezi, střih, cyklování a tvrdost.

A to jak u plošných tak u délkových textilií [3].

Obr.6 Testometric M350-5

(30)

3.1.1 Postup měření

Novou metodikou byla nejdříve změřena samotná příze. To proto, abychom dostali tahovou křivku samotné komponenty pouţité v osnově i útku.

Pak byla měřena příze vypáraná z tkanin, osnovní i útková. Od toho se pak odvíjel další postup nové metody spočívající v porovnávání a pokud moţné splynutí tahových křivek příze s tahovými křivkami přízí vypáraných z tkanin.

Pro nalezení nejpřesnějšího či nejbliţšího splynutí křivky příze s přímkou příze vypárané z tkaniny, byla pouţita matematicko-statistická metoda, tzv. metoda nejmenších čtverců.

Ta nám umoţnila nalézt vhodnou aproximační funkci pro dané empiricky zjištěné hodnoty. Šlo v podstatě o hledání takového řešení, aby součet čtverců odchylek byl nejmenší, viz kapitola 2.1. Postup odvození setkání nové metodiky [7].

3.1.2 Měření původní nezatkané příze.

Šlo o jednoduchou přízi ze 100% PESs s jemností 16,5 tex. Dodanou firmou Spolsin s.r.o., Moravská Třebová, spolu s tkaninami.

Měření příze bylo prováděno v laboratoři KTT na Testometricu M350-5, v klimatizovaném prostředí dle normy ČSN EN20139 Textilie. Normální ovzduší pro klimatizovaní a zkoušení. Cívky byly předem rovněţ klimatizovány.

Trhů bylo prováděno 60, dle ČSN EN 80 0700 Textilie-Nitě na návinech - Zjišťování pevnosti a taţnosti jednotlivých nití při přetrhu.

Konkrétní nastavení přístroje:

Upínací délka (vzdálenost čelistí trhačky): 500 mm Rychlost zkoušky: 150 mm/min

(31)

Na obrázku 7 Výsledné křivky jednotlivých trhů původní nezatkaní příze, vidíme výsledné křivky z jednotlivých trhů s červeně vyznačenou křivku průměrnou ze všech 60ti trhů.

Obr.7 Výsledné křivky jednotlivých trhů původní nezatkaní příze

Na obrázku 8 Průměrná pracovní křivka vidíme jiţ ořezanou a ojednocenou křivku průměrnou.

(32)

3.1.3 Měření přízí vypáraných z tkanin

Měření páraných nití z tkanin bylo prováděno rovněţ na Testometricu M350- 5. Tkanin bylo měřeno celkem 6, viz. tabulka 2 Experimentální tkaniny. Celkem tedy 12 přízí (6 vypáraných z osnovy a 6 z útku).

Klimatizace laboratoře i tkanin byla předem zajištěna. Odebírání vzorku bylo prováděno dle ČSN EN 12 751 (80 0070) Textilie – Odběr vzorků vláken, nití a plošných textilií ke zkouškám.

Vypárané příze byly testovány se shodným nastavením jako příze původní, nezatkané. Tedy rovněţ s upínací délkou (vzdálenost čelistí trhačky) – 500 mm a rychlostí zkoušky 150 mm/min.

3.1.3.1 Postup měření

Z role tkaniny byl odmotán dostatečný kus tkanina tak, aby byla zajištěna přesnost a nezkreslenost měření vlivem krajů tkaniny ap..

Po odmotání určité délky tkaniny se na tkanině vyznačila, pomocí měřítka a tenkého popisovače, vzdálenost 500mm, ve směru který chceme měřit. Na obou koncích této vzdálenosti se pravítkem vyznačila kolmice k tomuto směru, a to tak dlouhá, aby při párání vyznačení pokrylo všechny následné měření a byl jasně vidět úsek 500mm.

Znovu se na obou koncích měřeného úseku přidala vzdálenost 50mm a to na uchycení příze do čelistí trhačky. Za těmito úseky se tkanina nastřihla rovnoběţně s kolmicemi měřeného směru (osnovního, útkového) a mohlo se začít s postupným páráním jednotlivých přízí, upínáním do čelistí a zaznamenáváním do PC. Vzorky se odebíraly diagonálně v daném směru tkaniny. Tento postup byl stejný u všech 6ti tkanin v obou směrech (osnově i útku).

Trhů bylo zvoleno 60, dle normy ČSN EN 80 0700 Textilie-Nitě na návinech – Zjišťování pevnosti a taţnosti jednotlivých nití při přetrhu. S tím rozdílem, ţe vypárané nitě nebyly namáhány do přetrhu, ale pouze do 1N. Pevnost původní nezatkané nitě se pohybuje okolo 4,5N.

Výsledkem měření přízí vypáraných ze tkanin byli námi hledané tahové křivky, které jsme porovnávali s tahovou křivkou původní, nezatkané příze.

(33)

Pomocí programu Matlab a jiţ vytvořeného M-filu jsme vykreslili průměrnou tahovou křivku ze všech 60ti měření, a to jak nezatkané příze, tak vţdy kaţdé soustavy všech 6ti tkanin. Viz. obr.9 Původní tahové křivky příze nezatkané a přízí vytaţených z tkaniny.

V prostředí Matlab byla také provedena lineární interpolace těchto tahových křivek za účelem získání tahových křivek jako závislostí prodlouţení na síle pro stejné hodnoty síly u obou porovnávaných křivek – tahové křivky příze původní, nezatkané a příze ze tkaniny vypárané.

Vzhledem ke kolísání hodnot v počátečních částech tahových křivek, byly křivky oříznuty ve vybraném intervalu. Viz obr.10 Interpolované a oříznuté křivky příze původní (nezatkané) a přízí vytaţených u tkaniny.

Obr.9 Původní tahové křivky příze nezatkané a přízí vytaţených z tkaniny

0 0,02 0,04 0,06 0,08 0,1 0,12 0,14 0,16 0,18 0,2

0 0,5 1 1,5 2 2,5 3 3,5 4 4,5

Sila, N

Prodložení, 1

prize 16,5tex 3/16,5/24o 3/16,5/24u

Obr.10 Interpolované a oříznuté křivky příze původní (nezatkané) a přízí vytaţených z tkaniny

(34)

Výstupem z programu v prostředí Matlab byly tedy souřadnice výše uvedených interpolovaných křivek, pro původní přízi i příze osnovní a útkové vypárané ze všech šesti experimentálních tkanin. Na obr.10 můţeme vidět ukázku křivek tkaniny 3_16,5_24. Na následujících grafech vidíme nejprve průměrné křivky osnovy a útku tkaniny 1_16,5_24 - obrázek 11 a následně jiţ interpolované a ořezané křivky osnovy a útku tkaniny 1_16,5_24 - obrázek 12 a 13, přímo z programu Matlab.

Obr.11 Průměrné pracovní křivky osnovy a útku tkaniny 1_16,5_24

Obr.12 Ořezané a interpolované křivky závislosti protaţení osnovy na působící síle - osnova 1_16,5_24

(35)

Obr.13 Ořezané a převrácené křivky závislosti protaţení osnovy na působící síle - útek 1_16,5_24

Z průměrných tahových křivek, získaných z programu Matlab jsme získali data ze kterých jiţ bylo moţno spočítat λ a to způsobem jiţ definovaným v kapitole 2.1 Postup odvození setkání nové metodiky.

       

 

   













i i i

i i

F F F

12

1 1





(36)

3.1.4 Výpočet lambdy v jednotlivých intervalech

Pro získání přesnějších a věrohodnějších výsledků počítaného setkání, jsme si spočítali lambdu jednotlivě v jednotlivých intervalech, abychom zjistili, jak moc je lambda na jednotlivých intervalech závislá.

Výpočet byl proveden dle vztahů, upravených zvlášť pro osnovu a útek:

 



  ₂

2

1) (prize

1)]

(os

* 1) [(pr

o

 



  ₂

2

1) (pr

1)]

(ut

* 1) [(pr

u

1) 1 (prize

1)]

(os

* 1) [(pr

2 2

 



 

 

setkánío

1) 1 (pr

1)]

(ut

* 1) [(pr

2 2

 



 

 

setkáníu

V tab.3 Výpočet lambdy a setkání přes interval 0.1 – 1 u tkaniny 1_16,5_24, můţeme vidět postup počítání nejprve lambdy a následně konečné hodnoty setkání.

Stejným způsobem byla vypočtena lambda a setkání i v dalších intervalech po osnově i útku, viz tab. 4 a 5.

Tab.3 Výpočet lambdy a setkání přes interval 0.1 – 1 u tkaniny 1_16,5_24 hodnoty výpočtů

(příze + 1)² [(př + 1) * (os+1)]² [(př + 1) * (út+1)]² Σ hodnot 0.1 až 1 91,37999 95,3941 97,6351

lambda 1,0439 1,0685

setkání 4,39 6,85

(37)

V tabulkách 4 a 5 jsou uvedeny hodnoty vypočítaného setkání pro osnovu a útek u všech 6ti tkanin v rozšiřujících se intervalech od 0,1 – 1N. Výpočty byly provedeny dle výše uvedených vzorců a zákonitostí za pomocí programu Excel.

Tab.4 Setkání osnovy v jednotlivých intervalech

osnova 0.1-0.2 0.1-0.3 0.1-0.4 0.1-0.5 0.1-0.6 0.1-0.7 0.1-0.8 0.1-0.9 0.1-1 1_16,5_24 4,11 4,18 4,23 4,27 4,30 4,32 4,35 4,37 4,39 2_16,5_24 5,47 5,55 5,61 5,65 5,69 5,73 5,76 5,79 5,82 2_16,5_27,8 5,92 6,01 6,07 6,13 6,17 6,21 6,25 6,28 6,32 3_16,5_24 7,44 7,58 7,67 7,75 7,81 7,86 7,90 7,94 7,98 3_16,5_27,8 5,89 6,02 6,10 6,17 6,22 6,26 6,30 6,34 6,37 3_16,5_31,8 6,83 7,04 7,18 7,28 7,36 7,43 7,48 7,53 7,58

Tab.5 Setkání útku v jednotlivých intervalech

útek 0.1-0.2 0.1-0.3 0.1-0.4 0.1-0.5 0.1-0.6 0.1-0.7 0.1-0.8 0.1-0.9 0.1-1 1_16,5_24 6,38 6,48 6,56 6,61 6,67 6,71 6,76 6,80 6,85 2_16,5_24 5,70 5,81 5,90 5,97 6,03 6,08 6,14 6,19 6,24 2_16,5_27,8 6,46 6,59 6,68 6,75 6,81 6,86 6,92 6,97 7,02 3_16,5_24 3,57 3,69 3,78 3,85 3,91 3,97 4,01 4,06 4,11 3_16,5_27,8 5,25 5,39 5,48 5,56 5,62 5,68 5,73 5,78 5,83 3_16,5_31,8 6,17 6,32 6,43 6,51 6,58 6,64 6,69 6,74 6,79

Po dopočítání jednotlivých intervalů můţeme pozorovat, ţe se nám výsledky lambdy (setkání) v jednotlivých intervalech dost liší. Z toho můţeme soudit, ţe lambda (setkání) je silně závislá na zvoleném intervalu. Viz obr. 14 a 15 Setkání osnovy (útku) jednotlivých tkanin - interval 0,1 – 1

(38)

Setkání v intervalu 0,1 - 1

3,0 4,0 5,0 6,0 7,0 8,0 9,0

0,1 0,2 0,3 0,4 0,5 0,6 0,7 0,8 0,9 1 1,1

Intervaly [0,1-1]

Setkání osnovy [%] 1_16,5_24

2_16,5_24 2_16,5_27,8 3_16,5_24 3_16,5_27,8 3_16,5_31,8

Obr.14 Setkání osnovy jednotlivých tkanin - interval 0,1 – 1

Setkání v intervalu 0,1 - 1

3,0 4,0 5,0 6,0 7,0 8,0 9,0

0,1 0,2 0,3 0,4 0,5 0,6 0,7 0,8 0,9 1,0 1,1 Intervaly [0,1-1]

Setkání útku [%] 1_16,5_24

2_16,5_24 2_16,5_27,8 3_16,5_24 3_16,5_27,8 3_16,5_31,8

Obr.15 Setkání útku jednotlivých tkanin - interval 0,1 – 1

Na obr. 14 a 15 máme znázorněny na ose X, intervaly zatěţující síly od 0,1 po 1N a na ose Y vypočítané setkání v příslušných intervalech. Jednotlivé řady jsou experimentální tkaniny.

Vzhledem k tomu, ţe lambda (setkání) s rostoucím rozpětím intervalu od 0,1 do 0,9 atd. roste, dá se předpokládat, ţe tato funkce je shora omezená (závislost se po dosaţení určité hodnoty stává konstantní - "rovnoběţná s osou x"), tato limita je pak rovna námi hledané hodnotě lambda.

(39)

Pro ověření této domněnky byla proměřena vybraná tkanina 3_16.5_24 do přetrhu vypárané osnovní i útkové příze a vykreslena závislost lambdy na intervalu.

Tato závislost je znázorněna na obr.16 Závislost lambdy (setkání) na intervalu.

Je zde vidět nárůst hodnoty lambda aţ do ustálení hodnoty na hladině 1,085 pro osnovu a 1,048 pro útek. To znamená, ţe dle limitních hodnot lambda je setkání po osnově rovno 8,5% a setkání po útku 4,8%.

1,030 1,035 1,040 1,045 1,050 1,055 1,060 1,065 1,070 1,075 1,080 1,085

0 1 2 3 4 5

interval

lambda

osnova utek

Obr.16 Závislost lambdy (setkání) na intervalu

Jelikoţ byly, v celém experimentu, příze vypárané z tkaniny měřeny pouze do zatěţující síly 1N a v tomto intervalu k ustálení hodnoty lambda nedošlo, zvolily jsme interval od 0,1 do 1 ke konečnému výpočtu hodnoty lambda.

V tomto intervalu u zvolené tkaniny 3_16.5_24 byly vypočteny hodnoty setkání po osnově 7,98% a po útku 4,11%. Odchylka od hodnoty limitní se tedy pohybuje okolo 0,6%.

(40)

3.2 Měření setkání dle STN ISO 7211-3

Měření bylo prováděno na Testometricu M350-5, v laboratoři KTT. Na 6ti experimentálních tkaninách, viz. tabulka 2. Principielně stejně jako kapitole 3.1.3 Měření přízí vypáraných z tkanin.

Dle uvedené normy je vypáraná příze zatěţována do 0,73N. Hodnota maximální zatěţující síly je závislá na jemnosti a byla zvolena dle tabulky 1.

Vyrovnávací napětí při měření setkání ve tkanině.

Konečné hodnoty setkání byly počítány dle vzorce:

100

0 0

,  

 L L s_o_u L

Kde: L je průměrná délka vypáraných nití z tkaniny v milimetrech.

L0 je upínací délka

V tabulkách 6 a 7 jsou uvedeny hodnoty naměřené na Testometricu M350-5 v hodnotě zatěţující síly 0,730N u tkaniny 1_16,5_24 osnovních a útkových přízí. U ostatních tkanin jsou hodnoty velmi podobné a výsledné setkání bylo počítáno stejným způsobem jako u tkaniny 1_16,5_24.

Tab.6 Výsledné hodnoty měření setkání dle STN – 1_16,5_24 osnovy

měření hodnoty prodloužení při 0.730 N (L) (mm) – 1_16,5_24 osnova 1. – 10. 27,46 27,84 25,77 28,44 25,63 29,03 27,64 27,23 25,45 28,69 11. – 20. 32,44 27,87 28,77 29,55 27,96 28,60 26,85 29,39 27,71 27,34 21. – 30. 29,25 28,72 30,32 29,15 27,40 28,02 29,41 27,56 28,17 27,36 31. – 40. 27,20 27,17 28,53 27,31 27,37 28,97 27,36 27,55 27,75 27,61 41. – 50. 28,62 25,30 25,56 26,54 24,55 26,40 27,28 27,25 29,05 26,98 51. – 60. 28,70 27,01 27,63 30,24 27,09 28,25 25,56 25,92 26,24 25,58

lo = 27,61 so = 100

500

27,61 = 5,52

(41)

Tab.7 Výsledné hodnoty měření setkání dle STN - 1_16,5_24 útku

měření hodnoty prodloužení při 0.730 N (L) (mm) – 1_16,5_24 útek 1. – 10. 40,93 42,42 39,50 40,16 40,83 42,53 42,40 39,71 39,87 41,66 11. – 20. 42,77 41,50 40,18 40,93 39,31 38,18 40,80 41,45 42,73 40,84 21. – 30. 39,40 40,72 38,99 40,77 43,24 41,84 43,53 41,65 41,43 38,53 31. – 40. 41,83 39,73 42,44 40,02 40,94 38,68 39,96 41,03 41,41 39,19 41. – 50. 39,34 41,45 39,79 40,47 41,99 38,01 40,01 39,74 36,49 40,35 51. – 60. 37,14 37,83 38,12 41,20 39,91 38,48 38,51 39,60 39,33 40,84

lu = 40,38 su = 100 8,08

500

40,38 

Tab.8 Výsledné hodnoty setkání dle STN

označení tkaniny so [%] IS su [%] IS

1/16,5/24 5,52 0,07 8,08 0,08

2/16,5/24 6,95 0,08 7,49 0,09

2/16,5/27,8 7,56 0,09 8,28 0,08

3/16,5/24 8,78 0,08 9,32 0,14

3/16,5/27,8 9,91 0,11 9,34 0,11

3/16,5/31,8 9,97 0,11 10,05 0,12

3.3 Měření setkání páráním

Tato metoda patři k těm nejzákladnějším. Je velmi jednoduchá, k jejímu provedení nám postačí měřítko, párací jehla a nůţky.

Principielně je hodně podobná metodě na trhacím zařízení, s rozdílem, ţe vypáranou nit neupínáme do čelistí trhačky, ale pouze ji sevřeme mezi dva prsty obou rukou, nečastěji palec a ukazováček a vlastní silou narovnáme a přikládáme k měřítku.

Hodnoty jsme zaznamenávaly do tabulky 9 a 10 a z nich počítali setkání dle obecných vzorců.