Financování rozvoje venkova a zemědělství
Diplomová práce
Studijní program: N6202 – Hospodářská politika a správa Studijní obor: 6202T086 – Regionální studia
Autor práce: Bc. Jana Zemanová
Vedoucí práce: Ing. Blanka Brandová, Ph.D.
Prohlášení
Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tom- to případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Anotace
Jedná se o diplomovou práci, psanou na závěr navazujícího magisterského studia oboru Regionální studia. Název diplomové práce je Financování rozvoje venkova a zemědělství.
Cílem je zjistit, jaký vliv má společná zemědělská politika Evropské unie na české zemědělství a venkov. Hlavní oblastí zájmů budou výdaje na tuto oblast, jak z pohledu Evropské unie tak České republiky. Podstatou při vypracovávání diplomové práce bude využít znalosti získané v rámci studia. Výsledkem práce by mělo být zjištění, jak společná zemědělská politika ovlivňuje české zemědělství a rozvoj vybrané oblasti. Pro zjištění dopadů na vybraný region bude využita socioekonomická analýza regionu. Poukázáno bude na projekty realizované v daném regionu, které byly financovány z Evropských fondů, a měli vliv na daný region.
Klíčová slova
Česká republika, dotace, Evropská unie, financování, fondy, podpora trhu, přímé platby, rozvoj venkova, společná zemědělská politika, zemědělství
Annotation
This is diplom thesis. It write on the end of study on the university. The study branch is regional studies. The theme of the diplom thesis is Financing the Development of the Country and Agriculture. The goal is to determine the influence of the Common Agricultural Policy of the European Union to the Czech agriculture. The main areas of interest are spending on this area, in terms of both the European Union and the Czech Republic. The essence when developing this thesis will use the knowledge gained in the study. The result of the work should be to determine how common agricultural policy affect the Czech agriculture and the development of the selected area. To determine the impact on the selected region will be used for socio-economic analysis of the region.
Highlighted the projects implemented in the region, which were financed from European funds, and had an influence on the region.
Key Words
agriculture, common agricultular policy, Czech Republic, direct payments, developing, European Union, fading, funds, market support, rural development, subsidies
Obsah
Seznam zkratek ... 9
Seznam tabulek ... 11
Seznam obrázků ... 12
Úvod ... 13
1. Společná zemědělská politika ... 16
1.1 Historie společné zemědělské politiky ... 16
1.2 Úkoly společné zemědělské politiky ... 20
2. Struktura společné zemědělské politiky ... 22
2.1 Podpora trhu ... 22
2.2 Podpora příjmů ... 23
2.3 Rozvoj venkova ... 29
3. Rozpočet Evropské unie ... 33
3.1 Financování společné zemědělské politiky ... 36
3.2 Výdaje na společnou zemědělskou politiku... 37
4. Finanční podpory ze společné zemědělské politiky ... 39
4.1 Přímé platby ... 39
4.1.1 Jednotná platba na plochu ... 39
4.1.2 Platba pro mladé zemědělce ... 39
4.1.3 Platba pro zemědělce dodržující zemědělské postupy příznivé pro klima a životní prostředí (Greening) ... 40
4.1.4 Dobrovolná podpora vázaná na produkci ... 40
4.2 Postup získání podpory ... 40
5. České zemědělství a rozvoj venkova ... 45
5.1 Zemědělství ... 45
5.2 Rozvoj venkova ... 53
5.3 Financování zemědělství a rozvoje venkova ... 57
6. Zhodnocení vlivu společné zemědělské politiky na české zemědělství ... 66
6.1 Bilance AZO ... 66
6.2 Podíl zemědělství na hrubém domácím produktu ... 67
6.3 Podíl rostlinné, živočišné a ostatní produkce na celkové produkci ... 69
6.4 Celkový počet pracovníků v zemědělství... 70
6.5 Produktivita práce v zemědělství ve vztahu k produktivitě práce národního
hospodářství ... 71
7. Zemědělství a rozvoj venkova ve vybraném regionu České republiky ... 73
7.1 Venkov ... 73
7.1.1 Aktéři ... 74
7.1.2 Nástroje rozvoje ... 76
7.1.3 Zemědělství a venkov ... 77
7.2 Popis ORP Železný Brod ... 77
7.2.1 Územní struktura ... 78
7.2.2 Přírodní podmínky ... 78
7.2.3 Dopravní dostupnost ... 79
7.2.4 Služby ... 79
7.2.5 Podnikatelská struktura ... 80
7.3 SWOT analýza ... 80
7.4 Zhodnocení rozvoje orp Železný Brod ... 83
7.4.1 Určení typu venkovské oblasti ... 83
7.4.2 Přehled využívaných nástrojů a jejich uplatnění ... 84
7.4.3 Realizovaná finanční podpora a její dopady ... 85
Závěr ... 87
Seznam použité literatury ... 90
Seznam zkratek
% procenta
€ Euro
apod. a podobně atd. a tak dále
AWU Annual Work Unit (roční pracovní jednotka) AZO agrární zahraniční obchod
č. číslo
DPH daň z přidané hodnoty
EIP Evropská inovační partnerství
ha hektar
HDP hrubý domácí produkt HND hrubý národní důchod
ISPA Instrument for Structural Policies for Pre-accession (Nástroj předstupních strukturálních politik)
Kč Koruna česká km2 kilometr čtvereční
LPIS Evidence využití zemědělské půdy (Land Parcel Identificial Systém) mil. milion
mld. miliarda např. například
OECD Organisation for Economic Co-operation and Development (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj)
ORP obec s rozšířenou působností
Phare Poland and Hungary Assistance for Restrukturing Economy (Pomoc pro Polsko a Maďarsko na restrukturalizaci ekonomiky)
POÚ pověřený obecní úřad
SAPARD Special Accession Programme for Agricolture and Rural Development (Speciální předvstupní program pro zemědělství rozvoj venkova)
Sb. sbírka tis. tisíc
TUL Technická univerzita v Liberci
z. zákon
Seznam tabulek
Tabulka 1: Korekční koeficienty ve vybraných zemích v roce 2014 ... 35
Tabulka 2: Sazby podpor v letech 2015 a 2016... 64
Tabulka 3: Přehled přechodných vnitrostátních podpor v roce 2015 ... 65
Tabulka 4: Přehled bilance AZO v letech 2005–2015 (mil. Kč) ... 67
Tabulka 5: Matice aktérů (prostorová úroveň versus typ sektoru) ... 75
Seznam obrázků
Obrázek 1: Příjmy do rozpočtu Evropské unie v roce 2014 ... 34
Obrázek 2: Podíl výdajů jednotlivých kapitol do rozpočtu Evropské unie v roce 2014 ... 36
Obrázek 3: Podíl výdajů SZP na celkovém rozpočtu Evropské unie v roce 2014 ... 38
Obrázek 4: Výdaje České republiky do rozpočtu unie v roce 2014 ... 62
Obrázek 5: Příjmy České republiky ze společné zemědělské politiky v roce 2014 ... 63
Obrázek 6: Vývoj HDP v letech 2005 až 2015 dle odvětví ... 68
Obrázek 7: Vývoj rostlinné, živočišné a ostatní produkce na celkové produkci ... 69
Obrázek 8: Vývoj roční pracovní jednotky ... 71
Obrázek 9: Vývoj produktivity práce v zemědělství, ČR a EU... 72
Úvod
Diplomová práce se bude zabývat oblastí společné zemědělské politiky Evropské unie.
Vybrané téma je zvolené vzhledem ke studovanému oboru a aktuálností daného tématu v souvislosti s uplatňováním nové strategie Evropa 2020 na programovací období 2014–2020.
Cílem práce je zjistit vliv společné zemědělské politiky Evropské unie na rozvoj českého venkova a zemědělství. Při vypracovávání práce bude snahou využít veškeré znalosti a dovednosti získané v průběhu studia. Osobním přínosem při tvorbě práce by mělo být ověření získaných znalostí. Práce bude vypracována v průběhu posledního ročníku studia a odevzdána před skládáním závěrečné zkoušky na konci studia.
Společná zemědělská politika je chápána Evropskou unií jako jedna z důležitých politik, o kterou je nutné se řádně starat (Evropská komise, 2014). Navíc právě zemědělství je stavebním kamenem pro rozvoj venkovských oblastí. Základem je venkovský prostor, který je základním prostorovým souborem, v rámci něhož krajina a sídla nabývají znaků venkova (Binek, 2009).
Práce bude rozdělena do teoretické a praktické části. V teoretické části bude využito metody deskripce a rešerše odborné literatury v oblasti zemědělství. V šesté kapitole bude využito analýzy, jako metody kvantitativního výzkumu, při hodnocení vývoje jednotlivých ukazatelů českého zemědělství. Poslední kapitola bude nejprve obsahovat deskripci základních pojmů. Dále bude využito socioekonomická analýzy s vyhodnocením prostřednictvím SWOT analýzy. Kvalitativní výzkum bude využit pro vyhodnocení projektů realizovaných z Evropských fondů.
Teoretická část bude rozdělena do pěti kapitol. První kapitola zachytí vývoje společné zemědělské politiky dle chronologického hlediska. Tato politika prošla od svého začátku řadou reforem, kde poslední uplatňovanou je strategie Evropa 2020. Vymezeny budou i úkoly společné zemědělské politiky, které vymezují její působnost. Další kapitola je věnovaná struktuře společné zemědělské politiky, která se opírá o dva základní pilíře.
První pilíř se skládá ze dvou částí a to podpory trhu a podpory příjmů. Podpora trhu se
zaměřuje na problematiku sjednocení všech zemědělských trhů členských států Evropské unie. Zachyceny tak budou poslední změny a novinky schválené v této oblasti. Podpora příjmů tvoří pojítko mezi podporou trhu a rozvojem venkova. Po reformě, kterou prošla naposledy, vychází z jediného nařízení Evropské unie. Platby v oblasti podpory příjmů se skládají ze sedmi částí. Stát rozhoduje sám o uplatňování, jelikož se jedná o povinné či volitelné platby. Pro oblast je nařízením určeno dvanáct klíčových prvků. Druhý pilíř, který byl ustanoven, jako poslední v rámci Agenda 2000 je rozvoj venkova. Záměrem druhého pilíře je přispět k rozvoji venkovské oblasti a zvýšit zájem obyvatel o tuto oblast.
Třetí kapitola této části bude věnovaná financování společné zemědělské politiky, která je financována z rozpočtu Evropské unie. Rozpočet Evropské unie se skládá z příjmů a výdajů. Přičemž příjmy se dělí na tradiční, závislé na úrovni hrubého národního důchodu a dani z přidané hodnoty a ostatní příjmy. Zatímco výdaje z rozpočtu se dělí na šest kapitol, které se zabývají každý určitou problematikou. Přehled částek a procentuálních podílů jednotlivých příjmů a výdajů rozpočtu Evropské unie v roce 2014 bude znázorněn prostřednictvím přehledných grafů. Podstatné pro získávání finančních prostředků z Evropských fondů je správné vypracování žádosti o dotaci. Proces podání žádosti, který zahrnuje celkem devět kroků, na jehož konci by měl být realizovaný projekt, bude popsán v kapitole číslo čtyři. Poslední kapitola této části bude přímo zaměřená na Českou republiku a její vztah k Evropské unii. V České republice je zemědělství bráno jako tradiční odvětví hospodářství. Podstatný je historický vývoj a samotný přechod z řízeného zemědělství na tržní v roce 1989. Vstup našeho státu do Evropské unie nám přinesl možnost čerpat finanční prostředky pro oblast rozvoje venkova a zemědělství, kde cílem bylo pozitivně ovlivnit rozvoj a vývoj oblasti. Vývoj českého zemědělství a rozvoje venkova bude zachycen dle chronologického hlediska. Zachyceny budou všechny předvstupní programy pro vyrovnání českého zemědělství v této oblasti a následně bude vývoj strukturován dle jednotlivých operačních programů. Poslední část kapitoly bude věnovaná financování českého zemědělství a rozvoje venkova. Představeny budou instituce činné v této oblasti na našem území, poskytnut bude přehled jednotlivých plateb a možností spojených se vstupem do Evropské unie.
Druhá část diplomové práce bude rozdělena do dvou kapitol, věnovaných zjištění vlivu společné zemědělské politiky na české zemědělství. První kapitola této části bude věnovaná vlivu společné zemědělské politiky na české zemědělství, kde bude využito
několika ukazatelů pro hodnocení vývoje dané oblasti. Využita tak bude roční pracovní jednotka, která je využívaná v rámci Evropské unie pro hodnocení výkonnosti zaměstnanců v oblasti zemědělství. Dále porovnání zaměstnanosti v odvětví zemědělství s ostatními oblastmi hospodářství, vývoj zemědělské produkce, vývoj počtu zemědělských subjektů a podíl zemědělství na hrubém domácím důchodu. Poslední kapitola bude věnovaná vlivu společné zemědělské politiky na vybraný region České republiky. Určeny budou základní předpoklady pro rozvoj dané oblasti. Provedena bude socioekonomická analýza z pohledu zemědělství pro zhodnocení dopadu na rozvoj oblasti. Při vyhodnocování rozvoje budou zohledněny rozvojové možnosti s důrazem na rozvojové nástroje.
1. Společná zemědělská politika
Společná zemědělská politika je v rámci Evropské unie chápana, jako jedna z důležitých a zároveň složitých politik. Její význam je spojen s vysokou mírou zaměstnanosti obyvatel, jak v samotném zemědělství, tak i v navazujícím zpracovatelském průmyslu. V rámci 28 členských států Evropské unie je celkem 12 mil. zemědělců a další 4 mil. obyvatel pracují v navazujícím zpracovatelském průmyslu. Zemědělství se navíc podílí 6 % na hrubém domácím produktu Evropské unie. Proto bylo snahou Evropské unie se o tuto oblast co nejvíce zajímat (Evropská komise, 2014).
1.1 Historie společné zemědělské politiky
Snaha o vytvoření společné zemědělské politiky se začíná objevovat již v roce 1958.
Tehdy se v italském městě Stresa sešli ministři zemědělství, členové komise a zástupci odborů zemědělství. Předsedou byl jmenován Sicco Mansholt, který dostal za úkol sestavit návrhy na obnovu zemědělství, které bylo zničeno válkami a nebylo soběstačné. O dva roky později předložili návrh s těmito záměry:
dosažení společného trhu pro volný pohyb zemědělské produkce,
odstranění bariér,
prosazování jednotných cen a společných zásahů do této oblasti,
stanovit pravidla Evropského zemědělského a záručního fondu a finanční solidarity.
Rozhodnutí o návrhu bylo v roce 1962 přijato Radou a zavedena následující opatření:
společné trhy pro obiloviny, vepřové maso, vejce, drůbeží maso, ovoce a zeleninu a vína,
pravidla hospodářské soutěže,
pravidla pro obchodování s mléčnými výrobky, hovězím a telecím masem v rámci Společenství,
zřízení Evropského zemědělského a záručního fondu pro financování společné zemědělské politiky.
V prvních krizových letech od roku 1970 do roku 1979 došlo k několika změnám. Cíle byly zaměřeny na modernizaci farem, vzdělávání, odchod starších zemědělců do důchodu a předání hospodářství do rukou mladší generace, zavedeny byly kompenzace za práci ve ztížených podmínkách a pokuty za nadprodukci mléka. V druhých krizových letech mezi roky 1980 až 1990, se Společenství potýkalo s přebytky. Ty byly buď likvidovány, nebo pomoci dotací vyváženy do zahraničí (European Commision).
Vývozy do zahraničí však ovlivňovaly jiné státy, které byly například závislé na vývozu cukru. Z důvodu vysokých cen za cukrovou řepu se evropští zemědělci rozhodli zaměřit na její pěstování. Vzniklé přebytky pak byly vyváženy do bývalých evropských zámořských kolonií. Tyto vývozy následně ovlivňovaly země, vyvážející cukr, které se potýkaly se ztrátou pracovních míst a prohlubování chudoby místního obyvatelstva (Baldwin a Wyplosz, 2008).
Z těchto důvodů byly zavedeny kvóty na cukr, které následně doplnily kvóty stanovené na mléko. Podstatou bylo zabránit nadprodukci těchto surovin a s nimi spojeným nákladům. V tomto období byla vytvořena zelená kniha, která obsahovala rozpravu o možnostech společné zemědělské politiky. V roce 1988 byly stanoveny rozpočtové stabilizátory, které určily maximální hranici pro rozpočet společné zemědělské politiky.
Určeny byly hranice pro množství, přímé platby a efektivnější přístup ke globální strategii venkova a méně příznivých oblastí. Poslední změna určila lepší navázání orientační sekce na další strukturální fondy. V roce 1992 došlo k MacSharryho reformě. Její podstatou byla změna podpory výrobků a její nahrazení podporou na produkci. Cíle reformy měli vést ke zvýšení konkurenceschopnosti zemědělství Evropské unie, stabilizaci zemědělských trhů, odlišení produktů a ochrana životního prostředí. Záměrem přímých plateb bylo kompenzační snížení cenové podpory obilovin a hovězího masa. V roce 2000 vycházela společná zemědělská politika z Agendy 2000, v rámci níž došlo k jasnému stanovení ekonomických, environmentálních a sociálních cílů. Snahou bylo zachovat konkrétní podobu zemědělství s předpokladem zachování rozmanitosti zemědělských systémů jednotlivých členských států. Cíle stanovené v rámci Agendy 2000 byly:
větší orientace na trhu a zvýšení konkurenceschopnosti,
bezpečnost a kvalita potravin,
stabilizace zemědělských příjmů,
integrace problematiky životního prostředí do zemědělské politiky,
rozvoj venkovských oblastí,
administrativní zjednodušení a zesílení decentralizace.
V rámci této strategie se rozvoj venkova stává druhým pilířem společné zemědělské politiky Evropské unie (MZ).
V roce 2003 došlo k dohodě ministrů zemědělství Evropské unie o přezkoumání plnění cílů strategie Agenda 2000. Výsledkem bylo stanovení nových, velmi ambiciózních cílů v oblasti společné zemědělské politiky a to těsnější napojení evropského zemědělství na světové trhy, přípravy na rozšiřování Evropské unie, lepší plnění cílů, stanovených v oblasti ochrany životního prostředí a kvality potravin a dosažení lepšího souladu společné zemědělské politiky s požadavky třetích zemí. Zavedeny byly nové mechanismy a zásady pro společnou zemědělskou politiku. Odstraněny byly vztahy na vyprodukované množství, pro možnost podniků mnohem lépe reagovat na změny trhu a zamezit problémům při obchodování se zemědělskými produkty. Došlo tak k oddělení podpory na produkci, která byla nahrazena jednotnou platbou na zemědělský podnik. Platby byly podmíněny splněním stanovených kritérií v určité oblasti, jako je například ochrana životního prostředí nebo veřejné zdraví. Součástí bylo stanovení slučitelnosti s pravidly Světové obchodní organizace, pro možnost zařazení plateb do zelené kategorie. Změny zaznamenalo přerozdělování, kde byly stanoveny dva nové mechanismy pro určení nároku na příspěvek. Prvním mechanismem byla modulace, která pomohla s přesunem finančních prostředků do druhého pilíře, s cílem ho posílit. Druhý mechanismus byl regionální modul, který zavedl platby na hektar na základě územních kritérií. Zavedeno bylo pružné řízení, které poskytlo možnost státům pružně využívat řadu nových parametrů společné zemědělské politiky. Poslední změna vedla ke zmrazení financování prvního pilíře a stanovení roční částky pro tuto oblast, což napomohlo ke snížení výdajů na přímé platby.
V roce 2007 byla zavedena jednotná společná organizace zemědělských trhů a určeny nové regulační mechanismy. Navíc v roce 2009 došlo ke kontrole plnění reformy Agenda 2000.
Výsledkem bylo podpoření úplného oddělení podpory, vázané na produkci a její konečné navázání na režim platby na podnik. Část finančních prostředků byla převedena z prvního
pilíře do rozvoje venkova prostřednictvím úpravy přímých plateb. Pro zlepšení schopností zemědělců rychleji reagovat na signály trhu, byly zmírněny veřejné zásahy a kontroly nabídky. V roce 2013 se začala formovat poslední strategie v oblasti společné zemědělské politiky pro období let 2014 až 2020 pod názvem Evropa 2020. Ve strategii byly záměry společné zemědělské politiky rozděleny do tří důležitých oblastí, na které se bude nutné zaměřit. První oblast je zaměřena na odstraňování jednotných plateb a jejich nahrazení v podobě multifunkčních podpor, které jsou rozděleny do několika úrovní. Skládá se ze sedmi složek a to základní platby na hektar; doplňková podpora na environmentální produkty, které nejsou propláceny v rámci trhu; dodatečné platby poskytované mladým zemědělcům; podpora na prvních 30 ha půdy; dodatečné příjmy na práci ve stižených podmínkách; podpora vázaná na hospodářské či sociální důvody a pomoc využívanou zemědělci, kteří vydělávají méně než 1 250 €. Nově stanovená podpora na hektar je určena jen pro aktivní zemědělce. Druhá oblast je zaměřena na konsolidaci nástrojů Světové obchodní organizace, ve snaze vytvořit takzvanou záchrannou síť. Tento nástroj by měl být využíván v situacích, kdy dojde k cenové krizi či narušení trhu. Vytvoření záchranné sítě je dáno končícími kvótami, které byly v průběhu let stanoveny na některé zemědělské produkty. Jednou z nich je kvóta na cukr, která bude končit v roce 2017. Navíc v roce 2020 končí zákaz na výsadbu nových vinic, která bude nahrazena udělovanými povolenkami.
V případě narušení trhu bylo rozhodnuto o vytvoření rezervy pro krytí v době krize.
Finanční prostředky budou získávány z přímých plateb, které budou ročně snižovány až o 400 mil. €. Třetí oblast je určena pro vytvoření integrovanějšího a cílenějšího přístupu k rozvoji venkova, s ohledem na prosazování územního hlediska. Cílem je zlepšit opatření, uplatňovaná na oblast rozvoje venkova prostřednictvím strukturálních fondů.
Zjednodušeny byly některé nástroje pro možnost se lépe zaměřit na podporu konkurenceschopnosti, inovace, založení zemědělství na znalostech, usazování mladých zemědělců, udržitelné hospodaření s přírodními zdroji a vyvážený územní rozvoj (Massot, 2014).
Nová strategie Evropa 2020 bude vycházet z partnerských smluv, uzavřených mezi jednotlivými členskými státy a Evropskou unií. Jednotlivé partnerské smlouvy musí být schváleny Evropskou komisí a obsahovat analýzu na základě evropských, národních a regionálních strategických dokumentů. Součástí jsou postupy pro zavedení daných opatření a přílohy se stanovenými opatřeními, které budou splněny (MZ).
Strategie se více zaměřuje na přerozdělování finančních prostředků v rámci komunitně vedeného místního rozvoje pomocí metody Leader. Hlavní podstatou je zapojení obyvatelstva venkova do intenzivnější spolupráce na rozvoji této oblasti. Na vymezeném území regionu působí formou místních akčních skupin, které jsou založené na vzájemné spolupráci soukromého a veřejného sektoru (MZ).
1.2 Úkoly společné zemědělské politiky
V počátcích společná zemědělská politika vycházela z předpokladu vzájemné spolupráce mezi Evropskou unií a jejími zemědělci. Zaměřovali se na dosahování dvou hlavních úkolů a to:
zvýšení produktivity práce pro zajištění stabilních dodávek potravin za přijatelnou cenu,
dosažení přijatelné životní úrovně evropských zemědělců.
V dnešní době k těmto dvěma úkolům přibyli další tři, a to:
zabezpečení dodávek potravin na světové úrovni,
změna klimatu a udržitelné hospodaření s přírodními zdroji,
péče o krajinu v celé Evropské unii a zachování životaschopného venkovského hospodářství.
Plnění těchto úkolů je financováno z rozpočtu Evropské unie, která řídí společnou zemědělskou politiku. Dosahování cílů napomáhá k zajištění dostatečné produkce potravin pro 500 mil. spotřebitelů, kteří potřebují spolehlivé dodávky zdravých a výživných potravin za přijatelnou cenu. Pro dosažení všech cílů je nutná vzájemná spolupráce členských států, umožňující obstát ve světové konkurenci. Navíc se objevují nové výzvy, a to v oblasti konkurence zemí celého světa, hospodářská a finanční krize, změna klimatu a rostoucí ceny vstupů. Zemědělství tak neslouží jen k produkci potravin, ale i k vytváření mezilidských vztahů na venkově. Ve všech členských státech se zemědělci snaží o udržení krajiny a její ochranu a zachování pro budoucí generace. Pro lepší obstání ve srovnání se světovou konkurencí vystupuje Evropská unie jednotně, díky společné organizaci trhu.
Společná zemědělská politika vychází ze tří oblastí a to podpory trhu, podpory příjmů a rozvoje venkova, které se navzájem doplňují a zajišťují její udržitelnost (Evropská komise, 2014).
2. Struktura společné zemědělské politiky
Společná zemědělská politika se opírá o dva základní pilíře. Oba pilíře tvoří důležité pojítko pro poskytování finančních prostředků zemědělcům z příslušného fondu. První pilíř se skládá z podpory trhu a příjmů, zatímco druhý pilíř se zaměřuje na oblast rozvoje venkova. Jednotlivé pilíře společné zemědělské politiky jsou mnohem blíže popsány v jednotlivých částech této kapitoly.
2.1 Podpora trhu
Podpora trhu vychází z předpokladu jednotnosti všech trhů se zemědělskými produkty, pro možnost dosažení společných cílů v oblasti společné zemědělské politiky. Před rokem 2007 tomu tak nebylo a na území Evropské unie existovalo celkem 21 oddělených trhů se zemědělskými produkty. Dosahování společné organizace trhu v počátcích spočívalo ve vyrovnávání či snižování zaručených cen produktů na stejnou úroveň. Později se přešlo k poskytování úplné přímé podpory a následně jen k částečné. Po přijetí reformy v roce 2003 došlo k postupnému oddělení většiny přímých podpor na produkci. Jednotlivé reformy vedly ke změně intervenčních nástrojů, které se staly záchrannou sítí. Její využití je vázáno na případy krize s významným ohrožením trhu. V oblasti cen byly zachovány intervenční ceny, za které intervenční agentura v případě poklesu cen pod zaručenou hodnotu vykoupí produkci a uskladní ji. Pravidla, stanovená pro oblast podpory trhu, přesně stanovují, na jaké produkty se vztahují jednotlivá opatření. Z vnitřního hlediska se jedná o intervenční opatření na trhu, pravidla pro uvádění výrobků na trh a pro organizace producentů. Naopak vnější hledisko se stará o vztahy z pohledu třetích zemí, kde se jedná o dovozní a vývozní licence, dovozní cla, řízení celních kvót, vývozní náhrady atd..
Pravidla hospodářské soutěže jsou určena pro podniky a poskytování státní podpory.
Definovaná byla nová obecná ustanovení v oblasti mimořádných situací a stanovena nová rezerva pro krizové situace. U obecných ustanovení se například jedná o předcházení narušení trhu, způsobené kolísáním cen či jinými skutečnostmi; podpůrná opatření při onemocnění zvířat; ztráty důvěry zákazníka, spojené s ohrožením veřejného zdraví, rostlin či zvířat a opatření související se společným jednáním v období nerovnováhy na trhu. Nová rezerva je určena pro podporu odvětví v období krize, která zasáhne produkci či distribuci
dané produkce. Rezerva vzniká každoročním snižováním přímých plateb v rámci mechanismu finanční kázně, která je využívána v podmínkách přímých plateb, přesahujících částku 2 000 €. Pokud není rezerva v daném roce využita, je vrácena zpět zemědělci. Pro období mezi roky 2014–2020 je rozdělena do sedmi splátek, kde jedna splátka je ve výši 400 mil. €. Celkem se za dané programovací období jedná o částku 2,8 mld. €. Rezerva je určena pro financování pouze výjimečných situací, v souvislosti s ohrožením trhu. Pro snížení možných rizik jsou stanoveny kvóty na mléko, cukr či povolenky na výsadbu vinic. Stanovená opatření v blízké době končí a bude nutné je nahradit jinými podmínkami. či kvótami. Novinkou v oblasti mlékárenství je vytvoření minibalíčků. Cílem je posílit vyjednávací pozici producentů mléka vůči vykupujícím mlékárnám. Navíc umožňuje členským státům zavést povinnost uzavřít písemnou smlouvu mezi zúčastněnými stranami. Poskytuje možnost zemědělcům kolektivně vyjednávat o smluvních podmínkách či ochranných známkách produktů ze zemí původu. V rámci změny byla prodloužena podpora programu ovoce a mléka do škol, kde došlo ke zvýšení ročního rozpočtu oblasti z 90 mil. € na 150 mil. €. Jednotná organizace společného trhu podporuje oblast včelařství, kde tato sekce je z 50 % financována z prostředků Evropské unie. Posílena byla vyjednávající pozice zemědělců v rámci organizací producentů, sdružení producentů a mezioborových producentů ve všech oborech. Členové organizací producentů v oblasti produkce olivového oleje, pěstitelé plodin na orné půdě a zpracovatelé hovězího masa se mohou za určitých podmínek účastnit kolektivního vyjednávání. Podpora trhu je financována prostřednictvím Evropského zemědělského záručního fondu. Oblast podpory trhu netvoří základní rozpočtovou složku členských států.
V období mezi roky 2014–2020 je pro tuto oblast vyčleněna částka 17,5 mld. €, včetně prostředků vyčleněných do krizové rezervy (Ragonnaud, 2015).
2.2 Podpora příjmů
V současnosti tvoří podpora příjmů hlavní pojítko mezi společným trhem a rozvojem venkova. Nová programovací strategie pro období let 2014–2020 poskytuje mnohem obecnější a integrovanější přístup k oblasti podpory příjmů. U podpory příjmů je zavedena nová struktura přímých plateb, které jsou mnohem více cílené, spravedlivější a zaměřené na životní prostředí. Oblast podpory příjmů je upravena jediným nařízením, a to
č. 1307/2013, které se stalo jediným právním základem a uceleným právním předpisem pro tuto oblast. Způsob přímých plateb byl převeden z podpory, vázané na produkci a nahrazen novým systémem, kde je každý prvek spojen s cílem či specifickou funkcí.
Jednotné platby na zemědělský podnik nahradily multifunkční platby, skládající se ze sedmi částí a to:
základní platba na hektar, kde výše podpory je dána v závislosti na hospodářských či administrativních kriteriích, celostátní či regionální úrovni a vnitřních procesech,
zelená složka je doplňkovou složkou pro financování nákladů, spojených s poskytováním environmentálních veřejných statků, které nehradí trh,
dodatečná platba pro mladé zemědělce v prvních pěti letech,
redistributivní platba sloužící k získání prvních několika hektarů zemědělské půdy,
dodatečná podpora příjmů je poskytovaná pro oblasti s přírodními omezeními,
podpora vázaná na produkci je určena pro některé oblasti a druhy zemědělských činností z hospodářských, či sociálních důvodů,
volitelný jednoduchý systém pro drobné zemědělce, kteří jsou příjemci platby menší než 1 250 €.
První ze tří složek jsou pro členské státy povinné, zatímco v případě posledních čtyř složek se jedná o části volitelné. Stanovené je, že členské státy jsou povinny využívat 30 % vnitrostátních financí pro financování přímých plateb na ekologickou složku. Zbylých 70 % na financování základních plateb, ze kterých byly odečteny všechny částky vyčleněné na vnitrostátní rezervy pro platební nároky (povinné 3 % přidělená jednotlivým členským státům). Další složky se podílejí v následujících výších, a to doplňkové platby ve formě redistributivních plateb do 30 %, platby pro mladé zemědělce povinně do 2 %, platby na nezvýhodněné oblasti do 5 % a platby ve formě vázaných na produkci do 15 %.
Nově vzniklá podpora na hektar je poskytovaná aktivním zemědělcům, kde podmínkou je, že je na seznamu negativních oblastí, stanovených příslušným členským státem. Podpory jsou do roku 2019 pod vlivem částečného sbližování mezi členskými státy bez celkového odstranění rozdílu na území celé Evropské unie. Důvodem částek finančního rámce je, že v roce 2015 jsou přiděleny jednotlivým státům na vnitrostátní úrovni, kvůli způsobilým plochám. Dále nařízení stanovuje dvanáct klíčových prvků, a to:
1. Režim základní platby/ zjednodušený režim platby na plochu
Režim základní platby je povinný pro členské státy. Státy vyčlení na nový režim základní platby 70 % vnitrostátních prostředků na přímé platby. Částka je uvedena až po očištění od veškerých částek, určených na doplňkové platby pro mladé zemědělce, přerozdělovací platby či vázané platby. V případě původní dvanáctky Evropské unie je lhůta pro ukončení, zjednodušení a paušální režim jednotné platby na plochu prodloužen až do roku 2020.
V případě vnitrostátního sblížení musí členské státy, které v roce 2013 přidělovaly jednotnou platbu na hektar dle historických referenčních údajů, přejít na vyrovnanější úroveň této platby. K úpravě platby mohou přistupovat z hlediska vnitrostátního, nebo regionálního (na základě administrativních či agro-ekonomických kriterií), což umožní dosáhnout regionální, či celostátní sazby do roku 2019, nebo zajistit zemědělským podnikům, které dosahují méně než 90 % regionálního, či celostátního průměru navýšení sazby. Podmínkou pro navýšení je poskytnutí dalších záruk do roku 2019, které budou zajišťovat, že každý zemědělec získá minimální platbu ve výši 60 % regionálního, či vnitrostátního průměru. U zemědělců, kteří dostávají více než je regionální, či vnitrostátní průměr, dojde k přiměřené úpravě, kde členské státy mají možnost omezit ztráty podpory na 30 %.
2. Mechanismy přerozdělování základních plateb
Mechanismus přerozdělování základních plateb je pro členské státy volitelný. Členské státy mají možnost využít redistributivní platbu na první hektar, na kterou mohou vyčlenit až 30 % vnitrostátních finančních prostředků. Prostředky jsou určeny pro zemědělce na prvních 30 ha, či pro zemědělské podniky průměrné velikosti, větší než je 30 ha. Další možností zásahu je upravení maximální platby na hektar. Členské státy využívají redistributivní platbu, která může být vyňata z povinnosti postupného snižování základních plateb do 150 000 € (minimálně 5 %).
3. Režim pro mladé zemědělce
Režim pro mladé zemědělce je povinný pro členské státy. Cílem je podpořit obnovu generace v oblasti zemědělství, prostřednictvím finanční podpory mladých zemědělců do 40 let věku, nově začínajících zemědělců, nebo nově vzniklých zemědělských podniků
v posledních pěti letech a po dobu prvních pěti let fungování navýšit hodnotu podpory o 25 %. Podpora je až do výše 2 % financována z vnitrostátních prostředků. Jde o dodatečné opatření, které doplňuje stávající opatření pro mladé zemědělce v rámci programu rozvoje venkova.
4. Ekologická složka
Ekologická složka je povinná pro členské státy s pružným uplatňováním. Režim základní platby, nebo režim jednotné platby na plochu může každý podnik doplnit o dodatečnou platbu na hektar, při splnění některých dodatečných zemědělských postupů, které napomáhají k příznivým dopadům na klima a životní prostředí. Na ekologickou platbu státy používají 30 % vnitrostátních finančních rámců. Ekologická složka je určena třemi základními opatřeními, a to:
diverzifikace plodin; zemědělec pěstuje alespoň dva druhy plodin, pokud rozloha orné půdy přesahuje 10 ha; přesahuje-li 30 ha je minimální počet plodin tři, kde hlavní plodina může zabírat nejvýše 75 % orné půdy a naopak dvě hlavní plodiny nejvýše 95 % orné půdy,
zachování stávajících trvalých travnatých ploch,
zachování ploch v ekologickém zájmu alespoň na 5 % orné půdy u podniků s výměrou nad 15 ha (s výjimkou trvalých plodin a travnatých porostů): souvrati, živé ploty, stromy, půda ležící ladem, krajinné prvky, biotopy, ochranná pásma, zalesněné plochy a plodiny, vázající dusík. Po přijetí příslušného legislativního návrhu, bude moci podíl vzrůst na 7 %.
Při porušení ekologických povinností hrozí zemědělským podnikům přísné sankce, které mohou skončit ztrátou až 125 % ekologických plateb. Pro zabránění postihování zemědělců, kteří provozují ekologické zemědělství a starají se tak o pozitivní dopad na klima a životní prostředí, se nekladou dodatečné požadavky, jelikož jejich přínos je zjevný. U ostatních zemědělců mohou být do agroenvironmentálních režimů stanoveny dodatečné opatření, považované za rovnocenné. Pro předejití dvojího placení ekologické složky musí být platba v rámci rozvoje venkova zohledněna povinností ekologického aspektu.
5. Vázané platby
Vázané platby jsou volitelné pro členské státy. Platby jsou určené pro možnost členských států reagovat na potencionálně škodlivé účinky sbližování na vnitrostátní úrovni, pro obzvlášť citlivá odvětví, nebo citlivé regiony, které budou mít možnost poskytnout vázanou platbu na konkrétní produkci. Výše bude omezena na 8 % vnitrostátních prostředků, pokud již členský stát poskytuje vázanou platbu na produkci, nebo omezena až na 13 %, pokud převyšuje vázaná platba na produkci 5 %. Navíc je možnost, poskytnou podporu 2 % na bílkovinné plodiny.
6. Oblasti s přirozenými omezeními
Oblasti s přirozenými omezeními jsou volitelné platby pro členské státy. Platby jsou určeny pro členské státy, nebo jejich regiony, které mohou získat dodatečnou platbu pro oblasti s přírodním omezením. Částka může být až do výše 5 % vnitrostátních finančních prostředků. Jelikož nejsou platby povinné, nemají vliv na možnosti, které jsou určeny v rámci rozvoje venkova.
7. Aktivní zemědělci
Aktivní zemědělci jsou povinnou složkou pro členské státy s pružným uplatňováním.
Snahou je vyřešit problém zemědělců, sedících doma a nedostatky některých právních předpisů, které by umožňovali malým podnikům získat finanční prostředky bez ohledu na podnikatelskou činnost. Reforma zpřísnila podmínky pro definování pojmu aktivní zemědělec. Členské státy povinně postupují podle nového negativního seznamu činností.
Přímé platby budou vypláceny pouze v případě, kdy dotčené podniky prokážou, že provozují skutečnou zemědělskou činnost. Členské státy mohou negativní seznam rozšířit o další podnikatelské činnosti.
8. Přípustná rozloha
Přípustná rozloha je prvek s pružným uplatňováním členských států. Pravidla stanovují nový referenční rok pro výměru půdy na rok 2015, existuje spojitost s příjemci v rámci režimu přímých plateb v roce 2013 pro zamezení spekulací. V členských státech může
dojít k výraznému nárůstu ohlášené plochy způsobilé pro podporu. Množství platebních nároků, které mají být uděleny v roce 2015, by měli být o 135 nebo 145 % vyšší než v roce 2009.
9. Režim pro malé zemědělce
Nová společná zemědělská politika umožňuje členským státům poskytnout malým zemědělcům zjednodušený režim, který je využit v případě roční platby ve výši do 1 250 € bez ohledu na velikosti podniku. Pro výpočet roční sazby mohou členské státy využít jednu z řady metod. Navíc zemědělci získají jednoduše i částku, na kterou by i tak měli nárok.
Pro účastníky budou mnohem mírnější požadavky na podmíněnost a nemusejí dodržovat ekologické aspekty. Celkové náklady na tuto oblast nesmějí přesáhnout 10 % vnitrostátních finančních prostředků. S výjimkou, že stát poskytne tyto finanční prostředky, na které měli nárok i bez režimu.
10. Podmíněnost
Podmíněnost je povinným prvkem pro členské státy. Potvrzená a zjednodušená podmíněnost u přímé platby je splněna tím, že se dodrží následující požadavky:
normy pro zemědělský a ekologický stav určené členským státem, s cílem zamezit erozi půdy, zachovat strukturu půdy a organickou hmotu v půdě a zajistit minimální úroveň údržby,
platné normy Společenství v oblasti veřejného zdraví, zdraví zvířat, životního prostředí a dobré životní podmínky zvířat.
Nesplňuje-li zemědělec pravidla podmíněnosti, jsou mu přímé platby, na které má nárok sníženy či zastaveny. Rámcová směrnice o vodě a udržitelném použití pesticidů, bude začleněna do systému podmíněnosti, pokud se prokáže, že byly členskými státy řádně uplatněny a jasně vymezeny povinnosti zemědělců.
11. Mechanismus rozpočtové a finanční kázně
Mechanismus rozpočtové a finanční kázně se uplatňuje povinně členskými státy. Uplatňují se s cílem udržet výdaje prvního pilíře společné zemědělské politiky pod ročním rozpočtem, který je stanoveným v rámci víceletého finančního rámce. Dojde-li podle prognózy k překročení celkových plánovaných výdajů pro dané rozpočtové období, dojde k návrhu na úpravu přímých plateb. Snížení by se nedotklo prvních 2 000 €, vyplácených každému zemědělci. Navíc se mohou přímé platby, které byly dříve přiděleny, vždy snížit až o 400 mil. €, k naplnění nové rezervy pro případ krize na trhu.
12. Integrovaný administrativní a kontrolní systém
Integrovaný administrativní a kontrolní systém je povinný pro členské státy. Cílem je posílit a potvrdit integrovaný administrativní a kontrolní systém. Což zahrnuje nejméně tyto prvky: počítačovou databázi, systém identifikace zemědělských pozemků, systém evidence a identifikace nároků na základní platby, integrovaný kontrolní systém a jednotný systém identifikace každého zemědělce, který předkládá žádost o podporu (Massot, 2015).
2.3 Rozvoj venkova
Rozvoj venkova je nejmladším pilířem společné zemědělské politiky, který byl zaveden v rámci strategie Agenda 2000. Již dříve bylo zmíněno že, oblast druhého pilíře je financována z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova. Finanční prostředky z fondu by měly pomáhat k dosahování udržitelného rozvoje venkova v rámci nové strategie Evropa 2020. Pro programovací období si strategie stanovila následujících šest priorit, a to:
podpora znalostní báze a inovací v zemědělství a lesnictví,
posílení všech životaschopných druhů zemědělských činností, podpora inovativních technologií v zemědělství, udržitelného obhospodařování lesů,
podpora koordinace potravinových řetězců, dobrých podmínek života zvířat v zemědělství a řízení možných rizik v zemědělství,
zachování, obnovení a posílení ekosystémů v závislosti na zemědělství a lesnictví,
podpora lepšího využívání zdrojů a nízkouhlíkového hospodaření (obnovitelné zdroje, snižování produkce skleníkových plynů, zachytávání a ukládání uhlíku),
podpora sociálního začleňování, snižování chudoby a hospodářského rozvoje (snadnější vytváření nových pracovních míst, podpora místního rozvoje, lepší přístup k informačním a komunikačním technologiím).
Politika rozvoje venkova je prováděna prostřednictvím programu rozvoje venkova, který vytvářejí jednotlivé členské státy, nebo jejich regiony. Jde o víceleté programy individuálního rozvoje jednotlivých států, které vycházejí ze zvláštních potřeb jednotlivých zemí a zároveň respektují priority evropského rozvoje venkova. Při vytváření programů se vychází ze stanoveného souboru opatření. Množství získaných finančních prostředků je závislé na typu daného regionu a na opatřeních, ze kterých daný program vychází. Program jednotlivých zemí musí být schválen Evropskou komisí a obsahovat finanční plán a ukazatele společných výsledků. V rámci spolupráce mezi Evropskou komisí a členskými státy je zaveden společný systém pro hodnocení a sledování politiky rozvoje venkova.
Ve stávajícím programovacím období je zájem o větší spolupráci mezi investičními a strukturálními fondy Evropské unie. Stanoven byl společný strategický rámec, kde cílem je usnadnit postup programování odvětvové a územní koordinace, při získávání finančních prostředků z Evropských fondů. Z tohoto důvodu jednotlivé členské státy vypracovávají dohodu o partnerství pro programovací období 2014–2020. Soubor evropských opatření zahrnuje následující oblasti:
předávání znalostí a informační schůzky (odborné vzdělávání, předávání zkušeností, informační poradny, atd.),
poradenské, řídící a pomocné služby v oblasti zemědělství,
režimy jakosti zemědělských produktů a potravin,
investice do hmotného majetku (infrastruktura, zpracování zemědělských produktů, zlepšení výkonnosti a udržitelnosti zemědělských činností, atd.),
obnova zemědělské produkce, zasažené přírodními katastrofami a zavedení příslušných opatření pro jejich předejití,
rozvoj zemědělských podniků a podnikatelské činnosti (podpora mladých zemědělců při zahájení podnikání, nezemědělské činnosti v oblasti venkova, atd.),
základní služby a obnova vesnic ve venkovských oblastech (vysokorychlostní připojení k internetu, kulturní činnost, rozvoj v oblasti cestovního ruchu, zlepšení dopravní dostupnosti, atd.),
investice do zlepšení rozvoje a životaschopnosti lesů (zakládání lesů a zalesňování;
zavádění zemědělsko-lesnických systémů, předcházení lesních požárů, přírodních katastrof a událostí, napadení škůdci a chorobami a hrozbami spojenými se změnou klimatických podmínek; investice do zvýšení odolnosti a ekologické hodnoty lesů a jejich odolnost vůči klimatickým změnám; investice do lesnických technologií a zpracování, mobilizace a uvádění lesnických produktů na trh),
vytvoření seskupení a organizací producentů,
zachování zemědělských postupů, přínosných pro životní prostředí a klima, a podpora změn, nutných pro jejich dosažení (agroenvironmentálně-klimatické opatření);
zařazení těchto opatření do programu rozvoje venkova je povinné,
podpora ekologického zemědělství,
platby v rámci sítě Natura 2000, podle směrnice o vodě,
platby pro oblasti s přírodními či zvláštními omezeními,
platby na podporu dobrých životních podmínek zvířat,
platby na podporu lesnicko-environmentálních a klimatických služeb a ochranu lesů,
podpora vzájemné spolupráce mezi aktéry v zemědělství, lesnictví a potravinářském průmyslu (vytváření klastrů a sítí, operační skupiny evropského inovačního partnerství v oblasti zemědělské produktivity a udržitelnosti).
Pro předcházení a řízení možných rizik v oblasti rozvoje venkova byly stanoveny následující nástroje, a to:
pojištění úrody, hospodářských zvířat a plodin (formou příspěvku na pojištění úrody, hospodářských zvířat a plodin, proti hospodářským ztrátám v důsledku nepříznivých klimatických jevů, nákaz zvířat, chorob rostlin, napadení škůdci či ekologické katastrofy),
vzájemné fondy pro situace nepříznivých klimatických jevů, nákaz zvířat či chorob rostlin, napadení škůdci a ekologických katastrof (na úhradu ztrát vniklých zemědělcům v důsledku působení některého ze zmíněných faktorů),
nástroj ke stabilizaci příjmu (jde o finanční příspěvek do vzájemného fondu k poskytování kompenzací zemědělcům v důsledku výrazného snížení příjmů).
Zachován je stále přístup metodou Leader, tedy provázanost mezi hospodářstvím venkova a územním rozvojem. Z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova jsou financována technická opatření pomoci, evropská síť rozvoje venkova (propojuje vnitrostátní sítě, organizace a subjekty veřejné správy, které v unii působí v oblasti rozvoje venkova) a síť EIP. Členské státy mají právo na rozhodnutí o podpoře udělované operační skupině EIP. V rámci operačního programu je členským státům povoleno vytvářet tematické podprogramy, zaměřené na podporu mladých zemědělců, malých zemědělských podniků, horských oblastí, krátkých dodavatelských řetězců, žen ve venkovských oblastech, přizpůsobování se klimatickým změnám a snahy o jejich zmírnění, biologické rozmanitosti a restrukturalizace některých zemědělských oblastí. Finanční prostředky z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova jsou stanovovány v rámci víceletého finančního rámce, který pro současné období mezi roky 2014–2020 stanovil částku 99,6 mld. €. Mezi největší příjemce finančních prostředků z tohoto fondu patří Francie (11,4 mld. €), Itálie (10,4 mld. €), Německo (9,4 mld. €) a Polsko (8,7 mld. €). Navíc alespoň 30 % finančních prostředků z fondu musí být investováno do oblasti životního prostředí a klimatu, na rozvoj zalesněných oblastí a zlepšení životaschopnosti lesů, na agroenvironmentálně-klimatická opatření, ekologické zemědělství, platby podle programu Natura 2000 a minimálně 5 % z fondu připadá také na přístup metody Leader. V květnu letošního roku Evropská komise schválila již 57 z celkového počtu 118 programů rozvoje venkova. Cílem Evropské komise je v průběhu letošního roku schválit všechny programy rozvoje venkova. K nejvyužívanějším opatřením v rámci schválených programů rozvoje venkova patří investice do hmotného majetku, agroenvironmentálně-klimatických opatření a platby pro oblasti s přírodními či jinými zvláštními omezeními (Ragonnaud, 2015).
3. Rozpočet Evropské unie
Rozpočet Evropské unie se skládá ze dvou částí a to příjmů na jedné straně a výdajů na straně druhé. Příjmy Evropské unie jsou z velké části tvořeny příjmy, založenými na HND a DPH, tradičními příjmy, ostatními příjmy a přebytky z minulých let. Příjmy, založené na HND a DPH, jsou finance poskytované z národních rozpočtů členských států.
Příjmy vypočítávané na základě HND jsou variabilní, slouží především k vyrovnávání rozdílu mezi příjmy a výdaji rozpočtu Evropské unie. Výše sazby tohoto příjmu je stanovena stejně pro všechny členské státy. Příjmy založené na DPH jsou vypočítávány na základě jednotné procentní sazby, která je stejná pro všechny členské státy. Vypočítává se z harmonizovaného vyměřovacího základu DPH. Objem harmonizovaného vyměřovacího základu je však limitován výší 50 % HND, členského státu. Tradiční příjmy tvoří cla, vybíraná jednotlivými členskými státy, v souvislosti s dovozem výrobků z nečlenských zemí, zemědělské a cukerné dávky. Tyto finanční prostředky jsou následně přeposlány do rozpočtu Evropské unie. Státům je ponecháno 25 % z vybraných financí pro krytí výdajů spojených s výběrem jednotlivých poplatků. Ostatní příjmy zahrnují například přebytky z rozpočtu za předchozí období, pokuty, uložené za porušení pravidel hospodářské soutěže, či předpisů, daň z příjmů a další odvody z platů zaměstnanců institucí Evropské unie či příspěvky nečlenských států do programů Evropské unie (NKÚ, 2015).
Přehled příjmů do evropského rozpočtu v roce 2014 je zachycen na obrázku číslo 1.
Největší podíl příjmů do rozpočtu v roce 2014 tvořili příjmy vázané na HND a to 68,73 %.
V přepočtu se jednalo o částku 99 075,6 mil. €. Zhruba na stejné úrovni byl podíl příjmů, vázaný na DPH a tradiční příjmy, kde jejich procentuální podíly činili 12,29 % a 11,40 %.
Naopak nejmenší příjmy tvořili přebytky z minulých let, které dosáhly hodnoty 0,70 %, což je zhruba 1 005,4 mil. €. Celkové příjmy rozpočtu Evropské unie za rok 2014 přesáhly částku 144 151,3 mil. € (Evropská unie, 2015).
Obrázek 1: Příjmy do rozpočtu Evropské unie v roce 2014
Zdroj: EVROPSKÁ UNIE, 2015. EU budget 2014: Financial report [online]. Luxemburg: Publications Office of the European Union, 2015 [vid. 2015-11-15]. ISBN: 978-92-79-48254-0. Dostupné z:
http://ec.europa.eu/budget/financialreport/2014/foreword/index_en.html.
vlastní zpracování
Výše příspěvků jednotlivých států však může být nižší díky korekčnímu mechanismu, na jehož základě se část příspěvku členským státům vrací. Nejvýznamnější je korekční mechanismus Velké Británie, který snižuje rozpočtovou nevyváženost mezi odvody a čerpanými prostředky Velké Británie. Náklady na toto opatření nesou ostatní členské státy, a to v závislosti na podílu svého HND na HND celé Evropské unie. Pro některé členské státy, jako Nizozemsko a Švédsko byl tento podíl snížen. Z důvodu neúčasti na právní a bezpečnostní spolupráci v rámci unie, byly sníženy platby Velké Británii, Dánsku a Irsku (NKÚ, 2015).
Hodnoty korekčních koeficientů ve vybraných zemích Evropské unie v roce 2014 znázorňuje tabulka číslo 1. Tabulka poskytuje informace o ukazateli v pěti vybraných státech, a to Velké Británii, Dánsku, Irsku, Nizozemsku a Švédsku. Z tabulky vyplývá, že nejvíce prostředků zpět získala Velká Británie, která ušetřila finanční prostředky ve výši 4 929,8 mil. €. Druhý stát, který ušetřil velké množství finančních prostředků, bylo Nizozemsko a to 4 711 mil. €. Nejméně ušetřilo Irsko, které získalo snížení ve výši 38,8 mil. €. V procentuálním vyjádření dosáhlo nejvyšší hodnoty koeficientu Nizozemsko, kde hodnota činila 0,71 % z celkového příspěvku Nizozemska do rozpočtu Evropské unie.
Nejnižší hodnoty korekčního koeficientu dosáhlo Irsko, a to 0,02 % ze svého příspěvku do rozpočtu unie. V roce 2014 byl korekční koeficient Velké Británii 0,23 % z celkového
příspěvku. Z důvodu udělení výjimky při výpočtu nákladů pro krytí korekčního mechanismu, jsou hodnoty ukazatele Nizozemska a Švédska vyšší (Evropská unie, 2015).
Tabulka 1: Korekční koeficienty ve vybraných zemích v roce 2014
Stát UK koeficient (ml. €) UK koeficient (v %)
Dánsko 836 0,32
Irsko 38,8 0,02
Nizozemsko 4 711 0,71
Švédsko 2 312,7 0,52
Velká Británie 4 929,8 0,23
Zdroj: EVROPSKÁ UNIE, 2015. EU budget 2014: Financial report [online]. Luxemburg: Publications Office of the European Union, 2015 [vid. 2015-11-15]. ISBN: 978-92-79-48254-0. Dostupné z:
http://ec.europa.eu/budget/financialreport/2014/foreword/index_en.html.
vlastní zpracování
Výdaje evropského rozpočtu jsou rozděleny do šesti základních kapitol. První kapitola se zabývá udržitelným růstem, který se dále dělí na konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanost a soudržnost pro růst a zaměstnanost. Konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanosti se zaměřuje na aktivity v oblasti vzdělávání, vědy a výzkumu či rozvoje transevropských sítí. Zatímco soudržnost pro růst a zaměstnanost obsahuje prostředky pro posílení ekonomické, sociální a územní soudržnosti. Druhá kapitola se zajímá o ochranu přírodních zdrojů a hospodaření s nimi. Jde o finanční prostředky určené na zemědělství, rozvoj venkova, rybářství a ochranu životního prostředí. Třetí kapitola zahrnuje občanství, bezpečnost a právo. Tato kapitola se dělí do dvou podkapitol: První podkapitola řeší svobodu, bezpečnost a právo a má za úkol pokrýt náklady, spojené například s výdaji na migrační řízení, na boj s terorismem, na ochranu základních lidských práv nebo výdaje na soudní spolupráci. Druhá podkapitola se zabývá občanstvím, které zajišťuje financování podpory evropské kultury, ochranu spotřebitele a zdraví obyvatel. Čtvrtá kapitola je pojmenována Evropská unie jako globální hráč, kde se pod tímto názvem skrývá financování oblasti vnější politiky Evropské unie. Prostředky jsou určené na krytí příhraničních aktivit Evropské unie, rozšiřování Evropské unie, bilaterální vztahy a humanitární či rozvojovou pomoc. Poslední dvě kapitoly zahrnují správní výdaje a výdaje na kompenzace (NKÚ, 2015).
Výdaje na jednotlivé kapitoly v roce 2014 zachycuje graf na obrázku číslo 2. Z grafu vyplývá, že největší podíl výdajů měla kapitola udržitelného růstu, který činil 47,67 % v přepočtu 65 997 mil. €. Druhý největší podíl měla kapitola ochrany přírody, která tvořila 39,79 % v přepočtu 55 083 mil. €. Nejnižší výdaje byly na kompenzace a občanství,
svobodu, bezpečnost a právo. Podíl těchto kapitol byl 0,33 % a 1,20 %, v přepočtu tak 29 mil. € a 1 656 mil. €. Celkové výdaje rozpočtu Evropské unie za rok 2014 činili 138 441 mil. € (Evropská unie, 2015).
Obrázek 2:Podíl výdajů jednotlivých kapitol na rozpočtu Evropské unie v roce 2014
Zdroj: EVROPSKÁ UNIE, 2015. EU budget 2014: Financial report [online]. Luxemburg: Publications Office of the European Union, 2015 [vid. 2015-11-15]. ISBN: 978-92-79-48254-0. Dostupné z:
http://ec.europa.eu/budget/financialreport/2014/foreword/index_en.html.
vlastní zpracování
3.1 Financování společné zemědělské politiky
Finanční prostředky pro společnou zemědělskou politiku byly v minulosti poskytovány z Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu. Původně byl fond rozdělen do dvou částí, a to na orientační a záruční sekci. Záruční sekce sloužila k financování cenové a tržní politiky. V průběhu roku docházelo k doplňování výdajů, pomocí dodatečných rozpočtů, které napomáhaly k vyrovnávání skutečných výdajů. Naopak orientační sekce byla určena pro financování strukturální politiky a rozvoje venkova.
Na rozdíl od předchozí sekce vycházela ze spolufinancování. V roce 1988 však bylo pro tuto sekci stanoveno dodržování rozpočtové kázně, která v průběhu let byla upravována až do zavedení dvou nových fondů. Původní fond tak nahradil Evropský zemědělský záruční fond a Evropský fond pro rozvoj venkova (Massot, 2014).
Evropský zemědělský záruční fond je určený pro zajištění udržitelného zemědělství. Fond zajišťuje financování přímých plateb; nástrojů sloužících k regulaci trhu, jako jsou náhrady při vývozu, produkce či intervenční opatření a specifické podpory v oblasti
problematických potravin, jako je cukr. Fond je řízen ve spolupráci mezi členskými státy a Evropskou komisí (Úřad vlády ČR).
Zatímco Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova je zacílen na podporu rozvoje venkova. Finanční prostředky, poskytované tímto fondem, jsou určeny na zvýšení konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví; zlepšení kvality ochrany životního prostředí a krajiny; zlepšení kvality života obyvatel na venkově a v neposlední řadě snaha o hospodářskou diverzifikaci venkova (MMR ČR).
V průběhu let se měnil i podíl výdajů na oblast společné zemědělské politiky. V počátcích tvořili výdaje 66 % rozpočtu Evropské unie. V průběhu jednotlivých let nedocházelo k výrazným změnám, které vedly ke snížení nákladů. Výjimkou byly roky 1996 a 1997, kdy došlo k onemocnění šílených krav a navíc vstupu tří nových zemí do Evropské unie (Massot, 2014).
3.2 Výdaje na společnou zemědělskou politiku
Výdaje na společnou zemědělskou politiku tvoří největší podíl na rozpočtu Evropské unie, jak bylo zmíněno již na začátku v úvodu první kapitoly. Podíváme-li se na obrázek číslo 3, zjistíme přesný podíl výdajů do této oblasti. Z grafu vyplývá, že největší výdaje byly na oba fondy, které dosáhly skoro 50 % výdajů evropského rozpočtu. Finanční prostředky, vynaložené pro Evropský zemědělský fond, tvoří 39,39 %, což byl největší výdaj z rozpočtu. Zatímco výdaje na oblast rozvoje venkova v roce 2014 dosáhli 8,14 % výdajů evropského rozpočtu. Pro upřesnění, procentuální podíl ostatních fondů je sice vysoký, ale tato kategorie zahrnuje všechny ostatní fondy Evropské unie. V přepočtu na částky tak výdaje na Evropský zemědělský fond byly ve výši 1 862 mil. € a na Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova 385 mil. € (Evropská unie, 2015).
Obrázek 3: Podíl výdajů společné zemědělské politiky na celkovém rozpočtu Evropské unie v roce 2014
Zdroj: EVROPSKÁ UNIE, 2015. EU budget 2014: Financial report [online]. Luxemburg: Publications Office of the European Union, 2015 [vid. 2015-11-15]. ISBN: 978-92-79-48254-0. Dostupné z:
http://ec.europa.eu/budget/financialreport/2014/foreword/index_en.html.
vlastní zpracování
Při pohledu na výdaje z hlediska jednotlivých pilířů zjistíme, že největší výdaje jsou na oblast podpory příjmů, která v roce 2014 činila částku 24,3 mld. Kč. Částka o zhruba polovinu nižší připadá na oblast rozvoje venkova, kde výdaje v roce 2014 byly v přepočtu 12,5 mld. Kč. Podpora trhu pak tvořila 718 mil. Kč a nejnižší výdaje měla oblast horizontálního plánu rozvoje venkova, kde se jednalo o částku 38 mil. Kč (NKÚ, 2015).
4. Finanční podpory ze společné zemědělské politiky
Z evropských fondů pro oblast společné zemědělské politiky je možné čerpat některé finanční podpory, které jsou určeny na zemědělskou činnost. V kapitole je uveden přehled jednotlivých přímých plateb, které je možné v rámci společné zemědělské politiky získat.
Dále je popsán postup získání podpory, který je rozdělen do devíti kroků.
4.1 Přímé platby
Tvoří největší podíl plateb poskytovaných společnou zemědělskou politikou evropským zemědělcům. V období let 2015 až 2020 jsou platby zaměřeny na šetrný přístup k životnímu prostředí metodou Greening, generační obnovu na venkově prostřednictvím finančních podpor mladých zemědělců a na podporu znevýhodněných regionů, které jsou důležité z hlediska hospodářského, sociálního, či environmentálního. Podmínkou pro získání podpory je, že se jedná o podnikatele v zemědělství, aktivního zemědělce a obhospodařování zemědělské půdy, evidované v registru zemědělské půdy LPIS podle uživatelských vztahů (SZIF).
4.1.1 Jednotná platba na plochu
Finanční podpora je určena pro zemědělce, kteří obhospodařují minimálně 1 ha zemědělské půdy s kulturou standardní orné půdy, úhoru, travního porostu, trvalého travního porostu, vinice, chmelnice, sadů, školek, rychle rostoucích dřevin, jiných trvalých kultur, zalesněné půdy, nebo půdy s jinou kulturou, oprávněnou pro dotaci. Jednotná platba na plochu je významnou složkou přímých plateb z rozpočtu Evropské unie (SZIF).
4.1.2 Platba pro mladé zemědělce
Podpora je určena pro začínající mladé zemědělce, kteří zakládají právnické, či fyzické osoby v oblasti zemědělství. Záměrem podpory je usnadnit založení nového zemědělského podniku a snaha o jeho rozvoj v prvních letech podnikání. Platba pro mladé zemědělce je vyplácena jako příplatek k opatření jednotné platby na plochu (SZIF).
