Návrh naučné stezky v oblasti Českého ráje
Bakalářská práce
Studijní program: B1301 – Geografie
Studijní obor: 1301R022 – Aplikovaná geografie
Autor práce: Marek Rychna
Vedoucí práce: Mgr. Emil Drápela, Ph.D.
Liberec 2016
Poděkování
Na tomto místě bych chtěl poděkovat vedoucímu bakalářské práce Mgr. Emilu Drápelovi, Ph.D. za odborné vedení práce. Děkuji také i všem ostatním, kteří mi poskytli důležité rády a připomínky.
Marek Rychna
Návrh naučné stezky v oblasti Českého ráje
Anotace
Cílem práce je vytvoření návrhu naučné stezky určené pro cykloturisty v České ráji. Návrh zahrnuje navržení ideální trasy, zhotovení informačních tabulí, navržení jednotlivých zastavení a pořízení fotodokumentace. Cyklistická naučná stezka je vytvořena za účelem poznání Českého ráje během jednoho dne. Výsledkem je trasa, která vede Z Turnova do Jičína, má celkem jedenáct zastavení a provádí návštěvníka po hlavních dominantách a pamětihodnostech Českého ráje. Území Českého ráje je naučnou stezkou využitou v plném rozsahu a přivádí návštěvníky i na méně známá místa.
Klíčová slova: naučná stezka, turistika, Český ráj, turistika, Turnov, Jičín
Marek Rychna
Design of nature trail in Bohemian paradise
Summary
The purpose is to create a design nature trail designed for cyclists in the Bohemian paradise.
The proposal includes designing the ideal route, making information boards, designing individual stops and photographic documentation. Bike trail is created for the purpose of exploring the Bohemian Paradise in one day. The result is a journey that leads from Turnov to Jicin, has ten stops and carries visitors through the main attractions and sights of the Bohemian Paradise. Bohemian paradise is a nature trail used to the full, and brings visitors to the less known places.
Keywords: nature trail, tourism, Bohemian paradise, bike, Turnov, Jičín
Obsah
Úvod ... 8
1. Cíle práce ... 9
2. Metodika řešení... 9
2.1 Charakteristika výzkumných metod ... 9
2.2 Výběr území ... 10
3. Vymezení území pro návrh naučné cyklostezky ... 11
4. Charakteristika území ... 13
4.1 Georeliéf ... 13
4.2 Geologie... 14
4. 3 Geomorfologie ... 14
4.4 Pedogeografie ... 15
4.5 Klimatologie ... 16
4.6 Hydrologie ... 17
4.7 Fauna ... 18
4.7 Fytogeografie ... 19
4.8 Flóra ... 20
4.9 Fauna ... 21
4.10 Osídlení a antropogenní vlivy ... 23
5. Texty k informačním tabulím ... 25
5.1 CHKO Český ráj ... 25
5.2 Rozhledna Hlavatice ... 26
5.3 Valdštejn ... 26
5.4 Vznik a vývoj skalních měst ... 28
5.5 Hrubá skála ... 29
5.6 Žaludštejn ... 30
5.7 Věžické údolí ... 30
5.9 Trosky ... 32
5.10 Doly u Mladějova ... 33
5.11 Koupaliště Pelíšek ... 34
5.12 Prachov ... 35
6. Výsledky a závěr ... 36
7. Referenční seznam ... 37
8. Přílohy ... 39
Úvod
Oblast Českého ráje, ve které se nachází naučná stezka určená pro cykloturisty, která je tématem této bakalářské práce, nabízí široké možnosti turistiky. Chráněná krajinná oblast (CHKO) Český ráj, jenž je jedna z nejstarších v České republice, poskytuje úkryt a dostatek různých ekosystémů a biotopů pro mnoho druhů vegetace a vzácné živočišné druhy. Rozloha Českého ráje je 181 km² a ty nejvzácnější chráněná území jsou rozdělena do dvou národních přírodních památek, 11 přírodních rezervací a 11 přírodních památek. Základním účelem CHKO Český ráj je zachování a obnova původního přírodního prostředí, ochrana živočichů a planě rostoucích rostlin, trvale udržitelný charakter krajiny, optimalizace systému využívání krajiny a přírodních zdrojů.
Výběr tohoto tématu je zapříčiněn chybějící cyklostezkou naučného charakteru v tomto území a snaha vytvořit takovou cyklostezku, která by provedla turisty napřič Českým rájem a jeho dominantami v průběhu jednoho dne. Dalším účelem naučné stezky je zmírnit frekventovanost turistů na hlavních turistických trasách, vedením cyklostezky po méně známých lesních cestách, avšak neméně zajímavých, či důležitých pro poznání hlavních krás Českého ráje.
V oblasti Českého ráje se již několik naučných stezek nachází, avšak žádná z nich není určená přímo pro cykloturisty. Je to dáno tím, že na některých cestách zde není povoleno jezdit na kole, jelikož by se mohl poškodit trvale udržitelný ráz krajiny. Z tohoto důvodu je cyklostezka navržena tak, aby neškodila charakteru krajiny, naopak má za účel informovat turisty o ochraně krajiny a její trvalé udržitelnosti.
Naučná cyklostezka, jež je tématem této bakalářské práce, dosud není zanesena v mapách, skládá se z různých úseků turistických tras, cyklotras, označených lesních cestiček a silnic.
Na naučné stezce se v některých místech nacházejí informační tabule, avšak tematicky týkající se jedné určité dominanty, či lokality. Cyklostezka má za účel doplnit informační tabule na místo, kde chybí a tím zpřístupnit zajímavá místa, která ještě nejsou tolik turisticky znám.
1. Cíle práce
Cílem naučné cyklostezky Českým rájem je přiblížení hlavních dominant a zajímavostí Českého ráje v průběhu jednoho dne. Stezka je navržena tak, aby se dala projet za jeden den a díky své náročnosti je lehce sjízdná i s dětmi. Sekundárním cílem projektu je zvýšit informovanost turistů o nejdůležitějších objektech Českého ráje, byť z říše živočišné a rostlinné, či o objektech postavených rukou člověka. Součásti práce je i vyhotovení informačních tabulí, jejich rozmístění a návrh umístění odpočinkových zón.
Ke splnění všech cílů projektu je potřeba splnit následující úkoly:
1. Výběr správného území pro návrh naučné cyklostezky 2. Výběr odborné literatury pro vybrané území
3. Charakteristika řešeného území
4. Provedení terénního průzkumu a pořízení fotodokumentace případného umístění informačních tabulí
5. Vytvoření informačních tabulí a návrh jejich rozmístění
2. Metodika řešení
2.1 Charakteristika výzkumných metod
Metodika řešení se zabývá postupem vytváření této bakalářské práce. Charakterizuje jednotlivé kroky při tvorbě bakalářské práce. Popisuje, co je potřeba udělat od začátku projektu až po jeho úspěšné dokončení.
Vybrat vhodné území pro vytvoření naučné cyklostezky a pro splnění tématu bakalářské práce. Zjistit, zda se nenachází již nějaké naučné stezky v daném území a na jaké téma se případné naučné stezky zaměřují.
Provedení terénního průzkumu a pořízení fotodokumentace možného rozmístění informačních tabulí. Zjištění stavu cest a pěšin, zda je zde možné vést cyklostezku.
Vyhledat dostupné zdroje, které se týkají řešeného území. Zdroje jsou z internetu, ale i také z odborných literárních publikací, či seminárních prací, které se týkají daného území.
Navrhnout ideální umístění informačních tabulí. Na trase se nachází mnoho důležitých a zajímavých míst a objektů, které si zaslouží, aby se u nich turisté zastavili a dozvěděli se něco více, avšak nelze u všech významných objektů zřídit informační tabule. Je důležité zachovat ve všech informačních deskách jednotnou grafiku a přiměřené množství textu.
V neposlední řadě je důležité seznámit se s jinými projekty, nebo bakalářskými pracemi na téma naučné stezky. Je důležité vědět, co všechno by měl takový projekt obsahovat a splňovat.
2.2 Výběr území
Výběr území úzce souvisí s cílem celého projektu, protože ačkoliv se v Českém ráji žádná naučná cyklostezka nenachází, je to ideální místo pro vytvoření takové stezky. Český ráj se nachází zhruba 90 km severovýchodně od Prahy a lze lokalizovat mezi městy Jičín, Sobotka, Turnov, Frýdštejn a Železný brod. Stezka začíná v Turnově, zhruba 2 km před rozhlednou Hlavatice a končí v Jičíně u rybníka Kníže. Český ráj je protkaný nejrůznějšími cestičkami, které nejsou tolik frekventované turisty, avšak nabízejí minimálně stejný rozhled, či možnosti spojení k dominantám Českého ráje, jako ty frekventované a známé, což je pro cykloturisty nejlepší možnost.
3. Vymezení území pro návrh naučné cyklostezky
Pro vytvoření naučné cyklostezky bylo vybráno území, které je součástí Jičínské pahorkatiny, geomorfologicky spadajícího do pod celku Turnovské pahorkatiny. Území se nachází v severovýchodní části České republiky, zhruba 100 kilometrů od Prahy. Celá cyklostezka se nachází v naší nejstarší chráněné krajinné oblasti (CHKO) Český ráj.
Stezka začíná u železniční stanice Turnov ‐ město, kde bude umístěna uvítací informační deska, které má za úkol seznámit potencionální turistické zájemce o základních informacích cyklostezky. Konečná informační tabule bude umístěna v Jičíně, avšak naučné stezka je navržena tak, aby bylo možné jí absolvovat i z Jičína, směrem do Turnova. Celková délka naučné cyklostezky je 35 kilometrů, stoupání má hodnotu 753 metrů a klesání 731 metrů. Celkové převýšení je tedy téměř 1500 výškových metrů. Převýšení navržené trasy rozhodně neřadí stezku mezi lehké, ale mezi středně náročné, avšak s delší časovou rezervou jí zvládnou i amatérští cykloturisti.
Z železniční stanice Turnov ‐ město vede naučná cyklostezka po červené turistické značené trase na jih, směrem k Hruboskalskému skalnímu městu. První věc, která potencionálního absolventa naučné stezky zaujme, bude rozhledna Hlavatice, o které se turisti dozvědí informace již na úvodní tabuli v Turnově. Stezka nadále pokračuje po červené turistické značce. Cesta k rozhledně je dobře značená, dobře udržovaná, hodně navštěvovaná, avšak díky velkému převýšení zvládnou tento kopec vyjet jen zdatnější cykloturisti.
Zhruba po 1200 metrech od rozhledny Hlavatice se nachází hrad Valdštejn, kde je v plánu umístění informační tabule. Na této zastávce se turisti dozvědí něco více o historii hradu Valdštejn a o vzniku a vývoji hruboskalské skalní plošiny. Červené značení je hlavní tepna Hruboskalské plošiny, je nadprůměrně frekventovaná, dobře udržovaná i sjízdná.
Naučná stezka vede i nadále po červeném značení, avšak po 300 metrech zahýbá na neoznačenou lesní pěšinu, směrem k zřícenině hradu Kavčiny. Pěšina vede údolím, které je lemované skalními masívy, až se turisté dostanou na velice známou pamětihodnost ‐ Kopicův statek. Odtud vede stezka směrem na jih, míjí dva menší rybníky a končí u Žaludštejnu, kde je umístěna další informační tabule. Cesta k Žaludštejnu vede často mokrým údolíčkem, kterému se říká Ztracené údolí. Kvůli své mokré povaze, jsou zde vybudovány chodníčky pro lepší průjezdnost.
Směrem od Žaludštejnu naučná stezka navazuje na cyklostezku značenou číslem 4012.
Cyklostezka vede po dobře sjízdné štěrkovité cestě. Po 1,6 km se cyklostezka slučuje s modrou a zelenou turistickou značkou a vede směrem na sever k Arboretu Bukovina. Tato stezka je velice
dobře značená, vede příjemným údolíčkem obklopeným skalami. Zelené značení nevede až k Arboretu Bukovina, avšak končí na rozcestí Pod Radčí, kde se po pravé straně nachází zřícenina hradu Radeč. U rozcestí Arboretum Bukovina cyklostezka 4012 končí, odtud vede nová cyklostezka značená 4078, spolu s modrým a červeným turistickým značením. Po 800 metrech stezka navazuje na silnici III.třídy, kde je červené a žluté značení a po dalších 200 metrech je již zámek Hrubá Skála, kde je plánována další zastávka s informační tabulí. Zde se turisté dozvědí něco navíc o Arboretu Bukovina a rozšířené informace o zámku Hrubá Skála.
Z Hrubé Skály vede naučná stezka po silnici II. třídy opět po červeném značení a značené cyklostezce 4078, směrem k Podtroseckým údolím. Po 400 metrech stezka uhýba ze silnice II. třídy a u rozcestí u hřbitova navazuje na cyklotrasu 4015, spolu s červenou turistickou značkou mířící jižním směrem. Zde je 3,5 km dlouhá, lesem obklopená, štěrkovitá cesta, vedoucí přímo k rozcestí jednoho z Podtresckých údolí ‐ Věžického údolí. Rozcestí se nachází přímo mezi rybníky Věžák a Krčák. Zde by měla být další informační zastávka, zaměřená na faunu a floru tohoto území a film, jelikož si filmaři často a rádi vybírají Podtrosecká údolí jako své kulisy.
Odtud se naučná stezka ubírá východním směrem, k Troskám. Trosky jsou od tohoto rozcestí vzdáleny necelé 4 km. Z rozcestí u Věžického údolí je trasa vedena okolo obce Želejov po cyklostezce 4010 a po 1,7 km navazuje na cyklostezku nesoucí číslo 4078. Cyklostezka 4010 je částečně vedena přírodní rezervací Podtrosecká údolí a celkově je pro cykloturisty dobře sjízdná. Jedná se o lesní pěšinu vedenou údolíčkem, plného skalních útvarů. Po silnici vede stezka do obce Troskovice, kde uhýbá na sever na cyklostezku 4011. Pak trasa mine obec Jivina, rozcestník Tachov ‐ bus a dovede turisty stále po cyklostezce 4011 přímo pod přírodní památku Trosky. Zde bude umístěna informační tabule zahrnující informace o vývoji, historii a pověsti, která se traduje o Troskách.
Dalším cílem je Dolní mlýn, nebo také Doly, rekreační oblast necelý 1 km od obce Mladějov.
Rozcestí na Dolním mlýně je vzdáleno 3,5 km. Z Trosek vede trasa na jih, po modrém, červeném a zeleném značení, toto značení končí na rozcestí Svitačka, které protíná silnice vedoucí z obce Újezd pod Troskami do obce Troskovice. Dále vede trasa jen po červeném značení, jižním směrem, po prašné cestě umístěné mezi poli. Cesta se postupně zařezává do lesa a mění se v pískovou, pokračuje údolím Na Dolách a okolo kóty Hradiště. Téměř u rybníku Doly se trasa spojuje s cyklotrasou 4011 a dále pokračují obě spolu. Zastávka Dolní mlýn, které je zde plánována, poskytuje turistům informace o soustavě Mlýnů, které zde dříve fungovaly, a místních pamětihodnostech.
Nadále se naučná stezka ubírá po červeném značení směrem do obce Mladějov. Stezka do obce Mladějov bývá často bahnitého charakteru a je zde mnoho kořenů. Pro cykloturisty technicky náročná pasáž, avšak zkušenější cyklisté nebudou mít problémy. Těsně za obcí Mladějov vede stezka pod viaduktem železniční tratě po červeném značení do obce Loveč, kde končí asfaltový povrch
a začíná lesní štěrkovitá cesta. Trasa naučné stezky uhýbá z červeného značení na rozcestí Pod Horou a vede směrem k rekreačnímu středisku a rybníku Pařez. Odtud vede trasa na západ po panelové cestě, poté se napojuje na silnici vedoucí do obce Blata. Naučná stezka po 400 metrech uhýbá do lesa na lesní kamenitou lesní cestu, vedoucí k hotelu Košíček. Avšak ještě před dosažením hotelu Košíček se trasa slučuje na rozcestí Na Stájích s červenou turistickou značkou a míří jižním směrem k umělému koupališti Pelišek. Zde bude umístěna zastávka s informační tabulí.
Z Pelíšku míří trasa po červeném a zeleném značení k Turistické chatě. Dále vede trasa po zeleném značení na rozcestí Nad Fortnou a dále na rozcestí Pod Šikmou věží. Cesta vede po úzké pěšině zapuštěné uprostřed lesa. Z rozcestí Pod Šikmou věží vede trasa východním směrem po modrém značení až k hlavnímu vstupu do Prachovských skal. Zde je v plánu další informativní zastávka, pojednávající o vzniku Prachovských skal a o horolezectví, které má v Prachovských skalách velkou tradici.
Konečná zastávka je umístěna až v Jičíně, u rybníku Kníže. Z obce Prachov vede trasa po modrém značení, kolem kóty Přivýšina, až k rozcestí Pod Přivýšinou. Poblíž tohoto rozcestí se nachází Rumcajsova jeskyně a také vyhlídka Václava Čtvrtka, která se nachází na Přivýšině. Z rozcestí míří stezka neznačenou lesní cestou do obce Rybníček. Z obce Rybníček je naučná stezka vedena po prašné cestě mezi poli do obce Holín. V Holíně je trasa vedena po asfaltovém pásu, který byl v minulých letech postaven pro in‐line sportovce a pro cyklisty, jelikož silnice v obci Holín jsou nadprůměrně zatížené automobily. Tento asfaltový pás, vede pod dopravním obchvatem, avšak na začátku Jičína končí. Ke konečně informační tabuli je trasa navržena po silnici, od začátku města Jičín je to necelý 1 km.
Konečná, ale může být i také uvítací tabule se nachází u rybníku Kníže, který patří spolu s Valdickou bránou k dominantám Jičína.
4. Charakteristika území
4.1 Georeliéf
Georeliéf je modelován kvádrovcovými pískovci, jež jsou proraženy útvary neovulkanického původu, a dále je členěn údolími vodních toků. Přírodě blízkým hospodařením se zde již od neolitu vyvíjela vyvážená krajina s pestrou mozaikou přirozených lesních a mokřadních ekosystémů i trvalých
travních porostů. Dochovaly se četné památky historického osídlení. Vyhlášením CHKO Český ráj s uvedenou charakteristikou byl svým způsobem definován pojem chráněná krajinná oblast pro moderní legislativu. (Sedláček, Kuncová a Mackovčin, 2001)
4.2 Geologie
Oblast CHKO Český ráj nepatří mezi geologicky rozmanitá území. Základním prvkem jsou zde kvádrové pískovce, které vznikly zpevněním písku nahromaděného ve druhohorním moři a tvoří základ pro místní skalní města.Kvádrové pískovce jsou místy proniknuté terciérními vulkanity, jelikož zde v třetihorách probíhala sopečná činnost, kdy horká láva vypalovala a nazdvihla okolní sedimenty.
Sopečné horniny jsou mnohem odolnější a pevnější než usazeniny, usazeniny byly postupem času zvětrávány a odnášeny díky těmto procesům byly vytvořeny kopce. Ze třetihor pocházejí také nahromaděné nánosy fluviálních štěrkopísků, které jsou často umístěny nad úrovní dna dnešních údolí. Ve čtvrtohorách byly tyto usazeniny uloženy do říčních sedimentů. Z této doby pochází také nánosy spraší z dob ledových, suťových plášťů a smíšených svahovin, které sem byly naváty větrnými procesy. V současné době převládá zvětrávání a odnos materiálu. Nové horniny vznikají jen usazováním v rašeliništích a slatiništích nebo srážením vápenců ze silně zminerazlizovaných pramenů.
(Sedláček, Kuncová a Mackovčin, 2001)
4. 3 Geomorfologie
Podle regionálně ‐ geomorfologického členění ČR náleží CHKO Český ráj do provincie Česká vysočina, subprovincie České tabule, kde je pískovcový georeliéf unikátem. Oblast je jedinečná zejména kvůli geomorfologickému fenoménu ‐ makro, mezo i mikroforem. Na rozmanitých horninách středního turonu až coniaku s drobnými tělesy neovulkanitů vznikl pestrý georeliéf. Chráněná krajinná oblast nadále spadá k podsoustavě Severočeské tabule, k celku Jičínská pahorkatina.
Rozkládá se ve střední části Turnovské pahorkatiny, převážně na Vyskeřské vrchovině, což je tabule s povrchem mírně tektonického původu nakloněného k JZ a J. (Sedláček, Kuncová a Mackovčin, 2001)
Základní horninou je souvrství coniackých jemnozrných až středně zrnitých křemenných kvádrových pískovců mocných 100 až 120 metrů, spočívajících na vápnito ‐ jílovitých prachovcích (opukách) svrchního turonu. Povrch ploché vrchoviny tvoří strukturně denudační plošiny, nad které
se zvedají sopečné suky na vypreparovaných výplních sopouchů a žílách (např. Vyskeř 466 m n.m.
a Trosky 488 m n.m.). (Sedláček, Kuncová a Mackovčin, 2001)
Do plochého povrchu tabule se zařezává hustá síť údolí (kaňonovitých, neckovitých i tvaru písmene V). Údolí jsou často strukturně kontrolována puklinami a zlomy. Kvádrové pískovce jsou propustné, proto je značná část údolí suchých. Prameny se objevují až v místech, kde eroze dosáhne nepropustného podloží prachovců (přírodní rezervace Podtrosecká údolí). (Faltysová a kolektiv, 2002) Zvětráváním a odnosem kvádrových pískovců vznikla skalní města tvořená skalními věžemi a pilíři, jež oddělují soutěsky. Odnos písčitých zvětralin probíhá podél puklin, zejména sufózní. Na křižovatkách puklin se vyvinuly sufózní závrty. V celém CHKO můžeme najít přes 500 takových závrtů.
Rozšířením puklin vznikly skalní rokle, soutěsky a skalní města. Na severovýchodním okraji CHKO se mezi hradem Valdštejn, lázněmi Sedmihorky a zámkem Hrubá Skála rozkládá Hruboskalské skalní město. Skupiny jeho věží jsou rozděleny do čtyř oblastí. (Faltysová a kolektiv, 2002)
Na okrajích tabule a i některých údolí dochází k odsedání skalních stěn. Bloky kvádrových pískovců se boří do měkkého podloží prachovců. Rozšiřováním puklin při vyklánění skalních bloků vznikají pseudokrasové jeskyně. Dochází zde i k četným půdním sesuvům (přírodní památka V Dubech, Vústra a přírodní rezervace Příhrazské skály). (Faltysová a kolektiv, 2002)
Následkem různé odolnosti kvádrových pískovců vznikla v této oblasti bohatá škála drobných tvarů, které vznikly procesem zvětrávání a odnosu. Z pseudokrasových jeskyň jsou nejznámější Sklepy pod Troskami, jejichž chodby měří přes 150 metrů. Na příkrých svazích nalezneme skalní výklenky, římsy, žlábkové škarpy, voštiny, železité inkrustace a abri, skalní brány a okna. Na plošinách se ojediněle vyskytují skalní hřiby. (Faltysová a kolektiv, 2002)
Trosky, jedinečný případ vypreparovaného dvojsopouchu z olivinického nefelinitu, je symbolem a dominantou Českého ráje. Dalšími výraznými neovulkanity jsou vrcholy Mužský a Vyskeř.
Třetihorní vyvřeliny se zde vyskytovaly i jako žíly a tvořily tzv. čertovy zdi (před jejich rozebráním na stavební kámen). Stopy jedné z nich lze pozorovat v délce přes jeden kilometr u osady Zakopaná.
(Faltysová a kolektiv, 2002)
4.4 Pedogeografie
Na území CHKO jsou jednotlivé půdní jednotky a asociace vázány na čtyři litogenní varianty.
V oblasti a v okolí Hruboskalska a Trosek vznikla na plochách kvádrových pískovců a jejich zvětralinách (na reliktech strukturně denudačních plošin a strukturních terasách) iniciální litozem typická, spolu s kyselou kambizemíarenickou na svahovinách uvedených hornin. Oba půdní typy jsou
ojedinělé doprovázeny podzolem arenickým. Celky arenosolů lemují po celém obvodu illimerické půdy, především luvizempseudoglejová na sprašových hlínách, kterou na těchto sedimentech v jižní části chráněné oblasti doplňují hnědozem typická a pseudoglejová. Na slínech a jejich svahovinách, i na svahovinách opuk v jihovýchodní části území vznikla pararendzinakambizemní.
(Sedláček, Kuncová a Mackovčin, 2001)
Podél toku Žehrovky, v podmáčených místech kolem rybníků (Vidlák) a v údolních polohách se na nevápenitých nivních sedimentech vyvinul glej typický (organozemní) v asociacích s pseudoglejem typickým (glejovým) na polygenetických hlínách s eolickou a stěrkovitou příměsí, který tvoří samostatné celky severně od Libošovic. Kolem Libuňky leží na nevápenitých nivních sedimentech fluvizem typická, vzácněji i tzv. vega (fosilní silikátová fluvizem). Relikty starých říčních teras pokrývají skelenovité a hydromorfismem ovlivněné hnědé půdy. (Sedláček, Kuncová a Mackovčin, 2001)
4.5 Klimatologie
Chráněná krajinná oblast Český ráj leží v nejteplejších a nejsušších klimatických jednotkách mírně teplé klimatické oblasti. Centrální a západní část CHKO zaujímá klimatická jednotka MT 10. Ze západu a jihozápadu proniká do chráněného území klimatická jednotka MT 11, která se projevuje především v údolí Žehrovky a na jižních svazích Mužského. Průměrná roční teplota vzduchu se pohybuje převážně od 7,0 do 8,0 °C. Nejchladnějším měsícem je leden s průměrnou měsíční teplotou vzduchu ‐2,0 až ‐3,0 °C a nejteplejším červenec (17,0 až 18,0 °C). (Quitt, 1971, 1984)
Denní, měsíční a roční proměnlivost teploty vzduchu je značná. Průměr lednových denních teplotních extrémů kolísá mezi hodnotami ‐5,7 až +0,3 °C a průměr červencových denních teplotních extrémů mezi hodnotami 11,8 až 24,5 °C. Průměr lednových měsíčních extrémů leží v intervalu od ‐16,0 do +6,5 °C a průměr červencových měsíčních extrémů v intervalu od 6,6 do 32,0 °C. Nejnižší teploty vzduchu mohou klesat v lednu a v únoru pod ‐30,0 °C. Absolutní minimum bylo zaznamenáno v Karlovicích na severním okraji CHKO (‐34,0 °C). Nejvyšší teploty jsou zde naměřeny od května do září nad 30,0 °C a v dubnu a říjnu nad 25,0 °C. Absolutně nejvyšší teplota vzduchu (37,1 °C) byla naměřena také v Karlovicích dne 22.8.1943. (Quitt, 1971, 1984)
Období s výskytem mrazu začíná v průměru v první dekádě října a končí v první dekádě května. V jednotlivých letech se však jeho začátek může přiblížit k polovině září, nebo také opozdit až do první poloviny listopadu. Jeho konec nastává nejdříve v polovině dubna a nejpozději v první polovině června. Zima začíná na většině území CHKO v průměru v první prosincové dekádě a končí v
třetí únorové dekádě. Velké vegetační období trvá asi 215 dní v průměru od konce března do konce října. Malé vegetační období trvá přibližně 155 dní. Jeho nástup je vůči velkému vegetačnímu období o cca měsíc opožděn a jeho závěr asi o měsíc uspíšen. V nejnižších okrajových partiích chráněné oblasti začínají obě období asi o 3‐5 dní dříve a končí a tutéž dobu později. (Quitt, 1971, 1984)
V CHKO Český ráj lze pozorovat i četné lokální teplotní inverze. Místně se vyskytují extrémně vysoké hodnoty povrchových teplot půdy a přízemních teplot vzduchu, způsobené sklonem a horninovým složením aktivního povrchu (pískovcové skalní útvary). Tyto zvláštnosti topoklimatu se výrazně projevují i v druhové skladbě vegetace. (Quitt, 1971, 1984)
Průměrný roční srážkový úhrn vystupuje na jednotlivých srážkoměrných stanicích na 633‐701 mm. V jednotlivých letech i v ročním průběhu jsou však aktuální srážkové úhrny velmi nevyrovnané.
Nejdeštivějším měsícem roku může být červen, červenec i srpen. V těchto měsících spadne v průměru 76 až 81 mm srážek. Z pozorování srážkoměrných stanic v blízkém okolí vyplývá, že i v prostoru CHKO Český ráj se ve všech měsících roku vyskytují případy denních srážkových úhrnů, jež svou hodnotou dosahují úrovně příslušných dlouhodobých měsíčních průměrů. Nejméně atmosférických srážek spadne v průměru v únoru a v březnu (35 až 41 mm). (Quitt, 1971, 1984) Větrné poměry v této oblasti jsou velice proměnlivé. V zimním období převládá východní proudění vzduchu, v letním období převažuje západní proudění vzduchu. Převládajícím směrem větru v měřítku celého ročního období, při vysokém podílu bezvětří, je východní směr. Druhým nejčastějším prouděním je západní směr. (Quitt, 1971, 1984)
4.6 Hydrologie
Chráněná krajinná oblast Český ráj náleží ke střední části povodí Jizery. Její území je odvodňováno jejími levostrannými přítoky Libuňkou, Žehrovkou, Knežmostkou a Klenicí. Největší část území chráněné oblasti odvodňuje Žehrovka (78 km²), s celkovou plochou povodí 95,9 km². Pramení v Prachovských skalách, na území CHKO přitéká u Křenov, poblíž Dolského rybníka, po 12,3 km opouští CHKO těsně před ústím do Jizery. V tomto místě má řeka průměrný průtok 0,51 m³ sˉ¹. Ze severovýchodní okrajové oblasti odvádí vody Libuňka, která má při ústí z území průměrný průtok 0,8 m³ sˉ¹. Celková plocha povodí Libuňky je 100,6 km², z čehož je 18 km² na území CHKO. Menší jižní část CHKO je odvodňována Kněžmostkou (11 km²) a Klenicí (12 km²). Z hlediska je toto území řazeno z hlediska dlouhodobého průměrného specifického odtoku (6 až 8 m³ sˉ¹ ) ke středně vodným oblastem. Odtok vody je středně rozkolísaný, retenční schopnost je tu velice dobrá. (Sedláček, Kuncová a Mackovčin 2001)
V Českém ráji leží několik rybníků. Největší je Žabakor na Žehrovce, který má plochu 45 ha, menší rybníky (Vidlák, Krčák, Věžák) jsou na Jordánce, pravostranném přítoku Žehrovky u Želejova a Bohuslavi. V povodí Libuňky nalezneme Bažantník u Sedmihorek, Hrudku a Rokytnický u obce Rokytnice. (Sedláček, Kuncová a Mackovčin, 2001)
V chráněné oblasti se na východní části nachází Chráněné oblasti přirozené akumulace vod (CHOPAV) Severočeská křídla, která byla vyhlášena v roce 1981 na ochranu významných přírodních zásob podzemní i povrchové vody. (Sedláček, Kuncová a Mackovčin, 2001)
Český ráj je na území české křídové pánve budované horninami svrchní křídy, převážně pískovci a slínovci se slabou až velmi dobrou puklinovou propustností. V jeho severovýchodní části, v oblasti soutoku Jizery a Žehrovky, jsou významné zásoby průlinové podzemní vody ve štěrkopísčitých fluviálních sedimentech údolní nivy a nízkých teras. V této oblasti je průměrný specifický odtok podzemní vody 3‐5 sˉ¹ kmˉ².(Sedláček, Kuncová a Mackovčin, 2001)
4.7 Fauna
Lesnatostí se území CHKO Český ráj řadí mezi středně zalesněné oblasti. Plocha lesní půdy v CHKO Český ráj činí více než 42 km², což je necelých 46% rozlohy. Problémem lesů CHKO Český ráj je jejich poměrně intenzivní obhospodařování a značně pozměněná druhová struktura. Přirozené lesy či lesy blízké tomuto charakteru se vyskytují jen v plošně méně významných fragmentech, ovšem tvoří poměrně homogenní síť. (Faltysová a kolektiv, 2002)
V Českém ráji převládaly porosty listnaté a smíšené s převahou dubů a buků. Dubohabrové háje se nacházely na výslunných stráních, bučiny na severních chladnějších svazích. Významný podíl ve smíšených lesech tvořily jedle, lípy a javory. Smrk se patrně vyskytoval pouze jako příměs v nejchladnějších roklích. Na suchých stanovištích, např. na skalních plošinách, rostly borové lesy.
Proměna původních převážně smíšených porostů začala už v období kolonizace této oblasti ve 12‐13.
století. Tato proměna ještě nebyla tak razantní, jako následky rozsáhlých polomů v 18. a 19.století.
Plochy po polomu byly opět zalesňovány převážně smrkem a borovicí z hospodářských důvodů.
Nejen plochy po polomu, ale i kalamitní plochy byly postupně převáděny na monokultury smrku a borovice. Do současnosti se z původních porostů zachovaly jen zbytky reliktních borů na skalních útvarech a plošinách. Ojediněle se zachovaly menší celky bučin a olšin. (Faltysová a kolektiv, 2002) Již v 19. století byly do Českého ráje pokusně vysazeny cizí dřeviny, převážně ze Severní Ameriky. Větší význam byl přikládán modřínu. Uspokojivých produkčních výsledků bylo dosaženo právě u modřínu, dále u jedle obrovské, douglasky tisolisté, vejmutovky a dubu červeného. Poslední
dva zmíněné druhy se adaptovaly v novém prostředí natolik dobře, že se samovolně šíří dále.
Vejmutovka expanduje na přirozená borová stanoviště, z nichž pak postupně vytlačuje borovici lesní a zcela likviduje původní druhovou stavbu. (Faltysová a kolektiv, 2002)
V lesních porostech se postupně zacelují škody způsobené muflonem. Nejvíce byly poškozeny kořenové náběhy smrků. V současné době se již stavy volně žijících muflonů radikálně snížily. Od roku 2000 byl chov muflona vrácen zpět do vymezených prostor Žehrovské obory. (Faltysová a kolektiv, 2002)
V CHKO nejsou žádné genové základny lesních dřevin. Dle údajů ÚHÚL jsou zde pouze uznané prostory. Kromě buku, dubu, částečně i jasanu, olše a břízy jsou však pro účely rekonstrukce přirozené druhové skladby těžko použitelné, protože se jedná např. o nežádoucí exoty (vejmutovky) a dále smrku z rozsáhlých monokultur, kde je velmi diskutabilní jeho původ. (Faltysová a kolektiv, 2002)
4.7 Fytogeografie
Z hlediska fytogeografického členění zaujímá převážnou část území CHKO mezofyzikum, tvořící samostatný okres Český ráj a podokres Trosecká pahorkatina. Zcela okrajově se dotýkají Českého ráje tři fytogeografické okresy řazené do termofytika. Na jejich styku doznívá výskyt několika xerotermních druhů kontinentálního a submediteránního charakteru. Xerotermní květena proniká z Dolního Pojizeří a Středního Polabí údolím Jizery po neovulkanických vršcích. Na Troskách tak rostou pelyněk ladní (Artemisiacampestris), trýzel škardolistý (Erysimumcrepidifolium), strdivka sedmihradská (Festucapallens). Z hlediska migračních cest xerotermní vegetace na sever se jako významná jeví také jediná lokalita stepní vegetace v CHKO s kavylem Ivanovým (Stipajoannis) a česnekem horským (Alliummontanum) u Mužského. Ve stinných inverzních roklích roste řada horských a podhorských druhů, např. žebrovice různolistá (Blechnumspicant), vranec jedlový (Huperziaselago), plavuň vidlačka (Lycopodiumclavatum), čarovníkalský (Crcaea alpina) a devětsil bílý (Petasitesalbus). (Mrkáček, 1998)
Původně byly plošně nejrozšířenějšími lesními společenstvy pískovcových skalních měst Českého ráje borové a acidofilní bučiny na úpatí skal a v úžlabinách. Zachovaly se pouze ve fragmentech na okrajích skalních masivů a pod nimi. V přístupnějších polohách byly nahrazeny borovými a smrkovými monokulturami. Ve všech původních nebo kulturních borových porostech jsou v podrostu hojné acidofilní druhy, borůvka černá (Vaccinummyrtillus), brusinka obecná (Rhodococcumvitis ‐ idaea), vřes obecný (Callunavulgaris) a místy také hasivka orličí
(Pteridiumaquilinum). Mechy a lišejníky jsou charakteristické pro podrost reliktních borů s pokroucenými kmeny borovic na vršcích skal. (Mrkáček, 1998)
V podrostu zbytků dubohabrových hájů nalézáme jaterník trojlaločný (Hepaticanobilis), sasanku hajní (Anemonoidesnemorosa), lechu jarní (Lathyrusvernus) nebo také lýkovec jedovatý (Daphnemezereum). Na úpatí skal se vzácně zachovaly suťové lesy s měsíčnicí vytrvalou (Lunariarediviva). (Mrkáček, 1998)
Zejména v soustavě Podtroseckých údolí jsou hojně rozšířeny údolní olšiny s bledulí jarní (Leucojumvernum) a pro Český ráj charakteristickou přesličkou největší (Equisetumtelmateia). Údolní olšiny byly v minulosti přeměněny na mokřadní louky, které dnes hostí botanicky nejcennější druhy.
Zpravidla plynule navazují na bažiny a litorální vegetaci rybníků, v nichž lze nalézt ďáblík bahenní (Callapalustris), pryskyřník veliký (Ranunculus lingua), všivec bahenní (Pedicularispalustris) a žebratku bahenní (Hottoniapalustris). (Mrkáček, 1998)
Nejčastějším typem mokrých luk jsou pcháčové a tužebníkové louky s prsnatcem májovým (Dactylorhizamajalis) a upolínem nejvyšším (Trolliusaltissimus). Daleko řidší jsou společenstva bazických slatin s ostřicí Davallovou (Carexdavalliana), kruštíkem bahenním (Epipactispalustris), tolijí bahenní (Parnassiapalustris) a hadilkou obecnou (Ophioglossumvulgatum). Přechodové minerotrofní rašeliniště v PR Podtrosecké údolí se suchopýrem štíhlým (Eriophorumgracile), vachtou trojlistou (Menyanthestrifoliata), kruštíkem bahenním (Epipactispalustris), rosnatkou okrouhlolistou (Droserarotundifolia) a kapradiníkem bažinným (Thelypterispalustris) hostí jedno z nejcennějších společenstev Českého ráje. Vzácně lze na výslunných pastvinách nalézt vstavač obecný (Orchismorio).
(Mrkáček, 1998)
4.8 Flóra
První zmínky o flóře ‐ též květeně Českého ráje pocházejí již z roku 1786. Rozsáhlejší floristické údaje byly zaznamenány a herbářovými položkami doloženy koncem 19. a začátkem 20.
století zejména v pracích Sekery, Pospíchala, Baudyše a Baumhaiera. Z novějších prací se širší oblastí Českého ráje věnovali Novotný, Slavík a Petříček. Ze zvláštně chráněných druhů rostlin zde rostou dva kriticky ohrožené druhy ‐ suchopýr štíhlý (Eriophorumgracile) a hlízovec Loeselův (Liparisloeselii), dále 11 druhů silně ohrožených rostlin ‐ ostřice plstnatoplodá (Carexlasiocarpa), rosnatka okrouhlolistá (Droserarotundifolia), kruštík polabský (Epipactisalbensis), kruštík bahenní (Epipactispalustris), kosatec sibiřský (Iris sibirica), rdest alpský
(Potamogetonalpinus), pryskyřník velký (Ranunculus lingua), zevar nejmenší (Sparganium minimum), všivec bahenní (Pedicularispalustris), ladoňka dvoulistá (Scillabifolia) a vstavač obecný (Orchismorio) (podle vyhlášky MŽP č. 395/92 Sb.). Z celkového počtu 15 druhů ze skupiny ohrožených jsou pro Český ráj zvláště charakteristické ďáblík bahenní (Callapalustris), bledule jarní (Leucojumvernum), vachta trojlistá (menyanthestrifoliata) a kapradiník bažinný (Thelypterispalustris).
(David, Faltysová a kolektiv, 2002)
4.9 Fauna
Přírodní prostředí Českého ráje je člověkem pozměňováno již po tisíciletí, avšak výrazná geomorfologická členitost zde zabránila úplné velkoplošné devastaci krajiny a dodnes zůstala zachována mozaika původních a přirozených biotopů. Nalezneme zde ostrůvky přirozených lesních společenstev, mokřadní louky a rašeliniště, přirozené břehové porosty, stepní vegetaci i druhově bohaté mezofilní louky. Tyto segmenty jsou významnými zdroji genetického materiálu pro okolní krajinu. Složení fauny je i v CHKO Český ráj obrazem geografických, geologických, geomorfologických, klimatických a vegetační poměrů a změn charakteru původního prostředí činností člověka. (David, Faltysová a kolektiv, 2002)
Charakteristickými typy ekosystémů jsou skalní města a reliktní bory. Druhy, které v nich žijí, reprezentují faunu CHKO i celého Českého ráje. Na rozmanitosti krajiny se však podílejí také lesy různého složení, rybníky, vodní toky, vlhké louky i suchá a teplá stanoviště. V proměnlivých mikroklimatických podmínkách zde žijí v těsném sousedství druhy teplomilné a podhorské až horské flóry a fauny. Hmyzí faunu lze celkové charakterizovat jako středně bohatou, s teplomilnými nížinnými druhy zejména v jižní a západní části území a s podhorskými prvky ve vyšších nadmořských výškách a v inverzních polohách. (David, Faltysová a kolektiv, 2002)
Lesní ekosystémy na písčitých půdách jsou biotopem druhů písčin a skalních masiv ů a druhů, vázaných způsobem života na živnou rostlinu (borovici). Z brouků tu žijí například svižníci (Cicindelasylvatica, C. sylvicola, C. campestris), xylofágní druhy tesaříků, tesařík borový (Spondylisbuprestoides) a kozlíček dazule (Acanthocinusaedilis). Ve starých borových pařezech se vyvíjí jeden z největších našich kovaříků (Stenagostusrufus). Pod kůrou starých odumřelých borovic žije vzácný brouk Pythodepressus. (David, Faltysová a kolektiv, 2002)
Pozoruhodná je fauna jeskyní. Stálým obyvatelem těchto prostor je křižák temnostní (Meta menardi), který byl v Čechách poprvé nalezen na Hrubé Skále. Z motýlů tu lze vcelku pravidelně pozorovat sklepnici obecnou (Scoliopteryxlibatrix). Ze savců zde žijí jezevec lesní (Melesmeles) a kuna
skalní (Martesfoina), z netopýrů vrápenec malý (Rhinolophushipposideros). (David, Faltysová a kolektiv, 2002)
Smíšené a listnaté lesy obývají brouci roháček bukový (Sinodendroncylindricum), roháček Platyceruscaprea, střevlík Carabuscoriaceus, Carabusintricatus. V inverzních polohách kolem Valdštejna na Hruboskalsku žijí podhorské až horské druhy menších střevlíků Carabuslinnei, C.
glabratus a Cychrusattenuatus. V odumřelých kmenech se vyvíjí velký tesařík Prionus coriarius, vzácný tesařík Saphanuspiceus je druh s večerní a noční aktivitou. (David, Faltysová a kolektiv, 2002)
Z obratlovců toto prostředí charakterizují: datel černý (Dryocopusmartius), lejsek černohlavý (Ficedulahypoleuca), od 70. let 20. století čáp černý (Ciconianigra), dále puštník obecný (Strixaluco), krahujec obecný (Accipiternisus), brhlík lesní (Sitta europaea). Zatím pouze na jediné lokalitě v CHKO byl potvrzen plšík lískový (Muscardinusavellanarius). Rybníky, vodní toky, vlhké louky a další mokřady obohacují pestrost krajiny a zvyšují druhovou rozmanitost celé chráněné oblasti.
Louky hostí také střevlíky (Carabusscheidleri a C. ulrichii), kolem rybníků žijí motýli batolec druhový (Apatura iris) a batolec červený (A. ilia), v mokřadech střevlíci Panagaeuscruxmajor, Patrobusatrorufus, v rákosinách Odacanthamelanura. (David, Faltysová a kolektiv, 2002)
Malé tůňky obývají čolek horský (Triturusalpestris) a kuňka ohnivá (Bombina bombina).
Vzácně a pouze na některých místech se vyskytuje skokan štíhlý (Rana dalmatina). Z řady původních lokalit již vymizeli dříve poměrně hojní skokan zelený (Ranaesculenta) a čolek velký (Trituruscristatus). V roce 1999 byla v blízkosti hranic CHKO prokázána ropucha krátkonohá (Bufocalamita). Z plazů je nejrozšířenější ještěrka živorodá (Zootocavivipara). V okolí vodních toků žijí ledňáček říční (Alcedoatthis), konipas horský (Motacillacinerea) a skorec vodní (Cinclus cinclus), rybníky obývají potápka malá (Tachybaptusruficollis), labuť velká (Cygnusolor), polák chocholačka (Aythyafuligula), moták pochop (Circusaeruginosus) a chřástal vodní (Rallusaquaticus).
Mezi savci mokřadů nalezneme rejsce černého (Neomysanomalus), myšku drobnou (Micromysminutes) a hranostaje (Mustelanivalis). Pro suchá a teplá stanoviště jsou charakterističtí hlavně bezobratlí živočichové: zlatohlávek (Potosiacuprea), kozlíček (Agapanthia intermedia). V minulosti zde žil také otakárek ovocný (Iphiclidespodalirius). Dnes se tu objevují otakárek fenyklový (Papiliomachaon), vřetenuška obecná (Zygaenafilipendulae) a místy i velký motýl lišaj svlačcový (Agriusconvolvuli). Z obratlovců tu nacházejí dostatek potravy ještěrka obecná (Lacertaagilis) a ťuhýk obecný (Lanuiscullurio). (David, Faltysová a kolektiv, 2002)
Fauna CHKO se značně mění. V 50.letech vymizel sokol stěhovavý (Falcoperegrinus), pak vydra říční (Lutralutra), výrazně se snížily počty dříve velice hojné kavky obecné (Corvus monedula), stejně jako množství populací vodních a mokřadních ptáků. V 70.letech 20.stol. se objevil
čáp černý (Ciconianigra), v 80. letech krkavec velký (Corvuscorax), v 90. letech zde začala hnízdit volavka popelavá (Ardeacinerea) a pomalu se vrací zpět vydra říční (Lutralutra). (David, Faltysová a kolektiv, 2002)
4.10 Osídlení a antropogenní vlivy
V postglaciálu se květena a vegetace rozvíjely bez výrazných zásahů obyvatelstva. První rozhodující ovlivnění přírody v prehistorické době zahájil příchod zemědělců, kteří začali odlesňovat krajinu. Lidé pronikli na území Českého ráje proti toku Jizery již v 5. tisíciletí př. n. l. a postupovali podél Libuňky až na Hruboskalsko. (Sedláček, Kuncová a Mackovčin, 2001)
Okolí neolitických sídlišť bylo odlesňováno, vznikala kulturní step ‐ např. území Hrada na Mužském, což bylo hlavní sídlo v pozdní době kamenné. V téže době sem byla zavlečena sídlištní a ruderální květena a plevely polních kultur. (Sedláček, Kuncová a Mackovčin, 2001)
Ve 12. století př. n. l. byl Český ráj osídlen lidem popelnicových polí. Osady vznikaly především v pískovcových oblastech, které jsou dnes zalesněny. V 6. století n. l. přicházejí do Českého ráje Slované a osídlují celé území, kromě hustých lesů. Existence důležitých obchodních cest Pojizeřím je doložena už od pravěku. Středověká kolonizace proměnila krajinu především odlesněním svahů a zúrodněním zamokřených území v povodí Jizery, Libuňky a Žehrovky. (Sedláček, Kuncová a Mackovčin, 2001)
Během 13.‐15. století, v době výstavby hradů, se zde rozšířily méně obvyklé druhy rostlin, které rostly zejména na kamenných zdech právě postavených hradů ‐ např. sleziník routička (Aspleniumruta‐mutaria) a na Troskách a Valdštejně sleziník červený (Aspleniumtrichomanes). Ve 13. století byla založena města Turnov, Mnichovo Hradiště a Sobotka. Do předbělohorské doby byla krajiny měněna hlavně odlesňováním. Obnova odlesněného porostu byla ponechána přirozenou cestou. Na tocích byly stavěny vodní mlýny a v 16.století nastal rozvoj budování rybníků. Od počátku 17. století až do roku 1634, za vlády Albrechta z Valdštejna, se rozvíjelo řízené lesní hospodářství a pěstební péče. Byla zahájena umělá obnova lesního porostu, budována cestní síť a byly zakládány bažantnice a obory. Po roce 1634 došlo k velkému pustošení Valdštejnova vévodství. Během 18. a 19.
století byl krajinný ráz dotvářen rozvojem lidové architektury. Z 18.století byly zachovány záznamy o druhové skladbě hruboskalských lesů (jedle, smrk, buk, borovice, osika a dub). V 19. století se
prohlubuje péče o obnovu lesů, avšak začaly přibývat smrkové a borové monokultury. (Navrátil a Šoltysová, 2005)
Lesní zákon z roku 1852 zakazuje snižování výměry lesů, a proto byly i neplodné půdy postupně zalesněny. V době rozvoje průmyslu v 19.století si Český ráj zachovává ráz zemědělského kraje. Provádějí se první meliorace a snižuje se výměra luk ve prospěch orné půdy. Ve stejně době začal rozvoj turistiky. Do Českého ráje bylo od půle 19. století zavlečeno mnoho rostlinných druhů, které zdomácněly a postupně vytlačovaly domácí druhy. Tyto druhy se vyskytovaly zejména podél železničních a silničních komunikací a staly se nebezpečnými plevely. Jedná se o invazní druhy ‐ netykavku žláznatou a křídlatky. Jejich likvidace je jedním ze základních úkolů správy CHKO. (Navrátil a Šoltysová, 2005)
Podstatné změny nastaly ve 20. století, kdy nastal rozvoj společnosti a změna životního stylu.
Na největší změně se podílely pozemkové reformy a zásah do vlastnických vztahů po 1948.
Následovaly postupně meliorace krajiny ‐ plošné odvodňování, regulace přirozených toků (Žehrovka, Libuňka), rozorávání nivních luk. Zásadním způsobem krajinu pozměnilo sjednocování polí v 50. letech 20. století. Následovalo intenzivní rozšíření živočišné výroby, které způsobila větší potřebu orné půdy pro pěstování krmiva. Původní louky byly převáděny na kulturní, druhově bohaté louky se změnily na tmavě zelené louky, jen s několika druhy šlechtěných trav. Nadměrné hnojení luk umělými hnojivy vydržela z kvetoucích rostlin jen smetanka lékařská. Tvář venkova změnila chaotická a individuální výstavba. Rovněž krajinu značně poškodila i těžba sklářských a slévárenských písků v Hrdoňovicích pod Troskami. (Sedláček, Kuncová a Mackovčin, 2001)
Útlum zemědělské výroby má za následek zaplevelování a zarůstání zemědělsky méně významných ploch, což vedlo k jejich degradaci. Tyto plochy byly posléze zalesněny jejich majiteli.
V rámci projektu "Péče o krajinu" je na území CHKO řada těchto ploch (nivní louky, pastviny) obhospodařována, především v přírodních rezervacích. Zvýšená pozornost je věnována také obnově původní dřevinné skladby lesů s cílem snižovat podíl smrků a borovice v lesních porostech. Zásadní problém chráněné oblasti je růst rekreačního potenciálu. Dominuje turistika, cykloturistika, horolezectví a orientační běh. Tyto aktivity se prolínají především v jádrových lokalitách (Hruboskalsko, Prachovské skály, Trosky). Zátěž na těchto místech již přestává být slučitelná se zachováním přirozené reprodukce a trvale udržitelného rázu krajiny. (Sedláček, Kuncová a Mackovčin, 2001)
5. Texty k informačním tabulím
5.1 CHKO Český ráj
Chráněná krajinná oblast Český ráj je jednou z nejstarších u nás. Výraz Český ráj se začal pro oblast kolem Turnovska užívat až koncem 19. stol., avšak CHKO Český ráj byla oficiálně vyhlášena roku 1955. Český ráj se nachází v severovýchodních Čechách a leží na pomezí krajů Královéhradeckého, Středočeského a Libereckého. (Navrátil a Šoltysová, 2005; Čermák, 2005)
Rozloha oblasti je 181 km² a nachází se zde 2 národní přírodní památky, 11 přírodních rezervací a 11 přírodních památek. Zajímavostí názvu Český ráj je, že v 17.stol. byla považována za území "Českého ráje" oblast kolem Litoměřicka. Avšak důvodem nebyla právě malebnost krajiny, ale úrodnost krajiny.
Malebnost krajiny byla v tehdejší době až na druhém místě jako její doplněk. Zájem o krajinu byl povzbuzen až v 30. letech 19. stol. romantismem. Návštěva hradů, dávno opuštěných zřícenin a neobvyklých přírodních scenérií se stávala stále více oblíbeným cílem umělců, výtvarníků a básníků.
Zde můžeme pozorovat počátky turistiky, avšak víme o ní jen málo. Kandidátů o tento prestižní titul
"Českého ráje" bylo hned několik, avšak ten pravý Český ráj, jak ho známe my v současnosti, podle nadšenců popsal až spisovatel Václav Durych, který svoji knihou "Z Českého ráje" popsal tuto krásnou krajinu okolo Turnovska. Jiní zase tvrdí, že se o toto přestěhování z Litoměřicka na Turnovsko zasloužili bohatí hosté Lázní Sedmihorky, mezi nimiž byla i taková jména jako Jan Neruda, Eliška Krásnohorská, či cestovatel Josef Kořenský, kteří po návratu do Prahy toto místo opěvovali pro jeho nebývalou krásu. Dosud nebyl nalezen žádný vypovídající doklad, který by na tuto otázku dal jednoznačně odpověď . Při vší úctě ke všem básníkům a umělcům, kteří toto místo navštěvovali, chyběla zde totiž jedna vlastnost, kterou neměli ‐ lokální patriotismus. Toto však napravil básník Václav Jaromír Picek, který se narodil ve Svijanském Újezdě. Často, když se rozepisoval o své milé, vracel se ve vzpomínkách do svého rodného kraje a často ho nazýval rájem.
Pickovy básně byly zhudebněny a zařazeny do Společenského zpěvníku českého, kde zaznamenaly ohromný úspěch. (Navrátil a Šoltysová, 2005; Čermák, 2005)
V neposlední řadě přispělo k přestěhování "Českého ráje" z Litoměřicka na Turnovsko samotné město Turnov. Město proslulé svým sklářstvím a kamenářstvím, ležící blízko národnostního rozhraní, se muselo začít bránit konkurencirychle se rozvíjející Liberecko ‐ Jablonecké aglomerace.
I přes vynaloženou snahu Turnovských nadšenců a mnoha básníků, kteří se zde narodili nebo navštívili toto krásné místo se nepodařilo zmocnit cenné značky Českého ráje. Konečného vítězství o přemístění Českého ráje bylo dosaženo v letech 1908 ‐ 1912, kdy se začali tisknout pohlednice
"Pozdrav z Českého ráje" aniž by měli Jičínští, či Turnovští nakladatelé jakékoliv obavy z možného
nedorozumění. Poslední krokem bylo vydání turistického průvodce v Jičíně pod názvem "Český ráj".
(Navrátil a Šoltysová, 2005; Čermák, 2005)
5.2 Rozhledna Hlavatice
Stavění rozhleden bylo koncem 19. stol. trendem, a tak jednotlivé turistické odbory i přes nemalé náklady pokládaly za věc prestiže mít nějakou ve svém regionu. Shodou okolností vymodelovala příroda na nejsevernějším výběžku Hruboskalské plošiny pouhé 2 km od Turnova tuto osamělou skálu zvanou Hlavatice. V druhé polovině 19.stol. ji místní lidé také nazývali "Zub času"
nebo také "Napoleonova hlava". (Čermák, 2005, 2007)
Ideální místo pro stavbu rozhledny! Je pochopitelné, že Klub českých turistů v Turnově roku 1892 si její zpřístupnění veřejnosti stanovil jako jeden z prvních cílů. Již o dva roky později tak mohli turisté stoupat po dřevěném schodišti na její temeno a užívat si tak krásného rozhledu nejen na Turnovsko, ale i vzdálenějších lokalit, jako Ralsko, Ještěd, či Bezděz. Později roku 1908 bylo dřevěné schodiště, z důvodů častých oprav, nahrazeno vřetenovým ocelovým schodištěm.
(Čermák, 2005, 2007)
Nezbytným a neopominutelným článkem rozhledny Hlavatice je i kiosek pana Kosa, který si zde v 30. letech 19.stol. otevřel pan Jan Kos, velký znalec a milovník krajiny Českého ráje. Během své průvodcovské kariéry si pan Kos pořídil rozsáhlou sbírku autogramů známých osobností, které provázel. Nejspíš nejvýznamnější osobností, která navštívila rozhlednu, je T.G. Masaryk. S kolekcí autogramů se mohou seznámit i turisté, neboť pan Kos jí ve svém kiosku vystavuje.
Samotná skála měří více než 12 metrů a její úpatí, které je pro potřeby veřejnosti vyztuženo betonem, je v nadmořské výšce 380 metrů nad mořem. Samotné schodiště má 36 schodů.
(Čermák, 2005, 2007)
5.3 Valdštejn
Hrad Valdštejn, který je jeden z nejstarších hradů České republiky a nejstarší hrad Českého ráje je zcela určitě jedním z největších lákadel Hruboskalska. Hrad Valdštejn je vystavěn na třech pískovcových monoblocích nad údolím vesnice Pelešany. Na první skále stával přední hrad, tedy předhradí, které bylo přístupné přes hluboký příkop po mostě. Na druhé skále byl prostřední hrad a na poslední skále byl umístěn palác s věží. Podle mohutných pískovcových masivů dostal Valdštejn
i své jméno ‐ Waldstein (Lesní kámen). Historie hradu sahá až do poloviny 13.stol., kdy ho nechal vystavět šlechtic Jaroslav z Hruštice, jenž byl jeden z předků Valdštejnů. Jaroslav pocházel ze zámožné a vlivné rodiny Markvarticů. Po vystavění hradu se hrad stal jejich novým rodovým sídlem, potomci začali užívat predikát "páni z Valdštejna ‐ Valdštejnové". Syn zakladatele hradu Jaroslava z Hruštice, který již používal přídomek, Zdeněk z Valdštejna, měl tři bratry. Již tato generace zažívala mezi sebou velké konflikty o rozsáhlý majetek svého rodu. Potomci další generace už zažívali zcela otevřený, násilný boj, který je popsán v kronikách z roku 1318. Po neurvalých bojích se Valdštejnové dělí na několik větví a hrad se postupně stává majetkem Lomnické větve Valdštejnů, kteří v něm mají hlavní sídlo. Ke konci 14. stol. kupují hrad Vartemberkové, ale neužijí si ho dlouhou dobu.Přichází totiž časy husitských válek a není přesně známo jak o hrad Vartemberkové přišli. Zanedlouho roku 1424 se hrad dostává pod kontrolu Jana Žižky, který ve stejnou dobu dobývá nedaleké město Turnov.
Po obsazení území, které patřilo Vartemberkům, jmenuje Jan Žižka správcem hradu Bartoše z hradu Valečov. Hrad Valdštejn patří v této době k opěrným bodům husitských vojsk v Turnovské kraji.
Zajímavostí v této době je, že zde v letech 1427 ‐ 1428 byl zadržován tehdejší kandidát na český trůn, diplomat Zikmund Korybut. V dalších letech se vystřídalo hned několik majitelů hradu, i přesto že v oficiálních záznamech by měl být stále původním vlastníkem Vartemberkové a tak se stává, že hrad dobývá loupeživá parta Jana Šofa z Helfenburka, která mimo Valdštejnu dobývá i hrad Trosky. Avšak ani loupežníci na hradě nevydrží dlouho a změny majitelů pokračují až do roku 1493, kdy se hradu zmocní výraznější osoba Kateřina ze Štítar, která byla milenkou Hynka z Poděbrad, syna krále Jiříka z Poděbrad. Kolem roku 1514 se hrad dostává do majetku rodu Smiřických, kteří již delší dobu skupují Hruboskalské pozemky. Hrad Valdštejn ztrácí svoji vojenskou funkci a zaujímá spíše funkci správní. V roce 1545 se hrad stává zříceninou, protože zde vypukl požár, který zachvátí kompletně celý hrad. Shořely všechny dřevěné stavby, zřítil se kamenný palác a prakticky z hradu zbyly jen věže a hradby. Situace se mění roku 1582, kdy získává celé panství Albrecht z Valdštejna, což je pomyslný milník k navrácení hradu do rukou Valdštejnům. Nicméně Albrecht nejeví o hrad žádný zájem a po jeho vraždě roku 1634 padá hruboskalské panství do rukou Albrechtova oblíbence Maxmiliána z Valdštejna. Pod kontrolou Valdštejnů a nevelkému zájmu o hrad se Valdštejn až do konce 17. stol. rozpadá, až do příchodu známého barokního skladatele varhanní hudby Václava Karla Holana Rovenského. Zprávy o ožití hradu se rychle rozletí do kraje a majitelé hradu si náhlé pozornosti nemohou nevšimnout. Investují do zřícenin hradu peníze, v roce 1713 je postaven mohutný most s barokními sochami českých světců v nadživotní velikosti, který stojí dodnes. Roku 1718 je vystavěna kaple svatého Jana Nepomuckého, kaplička svatého Jana Křtitele a také hostinec. V roce 1821 opouští rodový hrad po více než 200 letech rod Valdštejnů. Celé panství kupuje Jan Lesa z Aehrenthalu, který pokračuje v rekonstrukci hradu, postupně vzniká nová empírová brána, kamenné schody a palác mezi třetím a druhým skalním monoblokem. Všechny tyto
