Komparace systému logopedické osvěty v České republice a Kanadě

Komparace systému logopedické osvěty v České republice a Kanadě

Diplomová práce

Studijní program: N7506 – Speciální pedagogika Studijní obor: 7506T002 – Speciální pedagogika Autor práce: Bc. Kateřina Nevřelová, DiS.

Vedoucí práce: Mgr. Monika Kunhartová, Ph.D

Prohlášení

Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elektronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

Poděkování

Na tomto místě bych ráda poděkovala manželovi, dětem a nejbližší rodině za podporu během celého studia.

Dále bych moc ráda poděkovala Mgr. Monice Kunhartové, Ph. D. za odborné vedení, trpělivost, cenné rady, podněty a její podporu při tvorbě diplomové práce.

Název diplomové práce: Komparace systému logopedické osvěty v České republice a v Kanadě

Jméno a příjmení autora: Bc. Kateřina Nevřelová, DiS, Akademický rok odevzdání diplomové práce: 2017/2018 Vedoucí diplomové práce: Mgr. Monika Kunhartová, Ph. D.

Anotace:

Diplomová práce „Komparace systému logopedické osvěty v České republice a v Kanadě“ umožňuje nahlédnout na logopedické systémy a logopedickou osvětu dvou různých zemí, České republiky a Kanady.

Umožní čtenáři seznámit se s teoretickými pojmy, jako jsou logopedie, osvěta a prevence. Diplomová práce nahlíží na osvětu z různých hledisek ve vztahu k logopedii. Práce zkoumá různé metody, formy a zdroje logopedické osvěty. Zabývá se systémem vzdělávání a uplatnění logopedů v obou zemích.

V empirické části porovnává obsah jednotlivých osvětových materiálů a snaží se zjistit, zda jsou mezi nimi nějaké rozdíly. Dále se v empirické části věnuje výzkumu povědomí veřejnosti o logopedii, logopedické péči a její dostupnosti.

Závěrem práce komparuje a vyhodnocuje získaná data a stanovené hypotézy.

Snaží se vyvodit závěry na základě získaných a vyhodnocených dat a využít nové poznatky.

Klíčová slova: Logopedie, osvěta, prevence, systém logopedické péče, screening

Title of diploma work:

Comparing the Speech Therapy Education System in the Czech Republic and in Canada Author: Bc. Kateřina Nevřelová, DiS,

Academic year of diploma work submission: 2017/2018 Supervisor: Mgr. Monika Kunhartová, Ph. D.

Summary:

The diploma work, "Comparing the Speech Therapy Education System in the Czech Republic and in Canada“ provides an insight into the speech therapy system and speech therapy education in two different countries, the Czech Republic and Canada.

It informs the reader about the theoretical concepts, such as speech therapy, public education and prevention. This diploma work examines education from different viewpoints in relation to speech therapy. This work explores the different methods, forms and sources of speech therapy education. It deals with the education system and the application of speech therapy in both countries.

The empirical part compares the content of the individual public education curriculum and attempts to find out if there are any differences between them.

Furthermore, the empirical part also deals with the research of the public's awareness of speech therapy, speech therapy care and its availability.

In conclusion, the work compares and evaluates the acquired data and defined hypotheses. It attempts to draw conclusions based on the acquired and evaluated data and use new findings.

Key words: Speech therapy, public education, prevention, speech therapy care system, screening

Obsah

Seznam obrázků, tabulek a grafů...9

Seznam použitých zkratek...11

Úvod...12

TEORETICKÁ ČÁST...13

1 Logopedie a osvěta...13

1.1 Logopedie...13

1.2 Osvěta...14

1.3 Prevence...15

1.3.1 Prevence logopedická...15

1.3.2 Prevence lékařská ve vztahu k logopedii...16

2 Systém logopedické osvěty a péče v ČR...23

2.1 Kompetence a vzdělávání...25

2.1.1 Logopedický asistent...25

2.1.2 Logoped...28

2.1.3 Klinický logoped...30

2.2 Prostředky logopedické osvěty...34

3 Systém logopedické péče v Kanadě...37

3.1 Kompetence a vzdělávání...37

3.1.1 Asistent logopeda...37

3.1.2 Logoped...38

3.2 Prostředky logopedické osvěty v Kanadě...42

EMPIRICKÁ ČÁST...44

4 Metodologie práce...44

4.1 Hlavní cíle výzkumu...44

4.2 Metody výzkumu...45

4.2.1 Kvantitativní obsahová analýza...45

4.2.2 Kvantitativní výzkum...45

4.3 Výběr výzkumného vzorku...46

4.3.1 Výběr dokumentů ke komparaci...46

5 Komparace osvětových materiálů...47

5.1 Tištěné zdroje...47

5.2 Osobní účast při osvětových akcích...55

5.3 Osvěta na internetu...55

5.3.1 Cochlear.com...56

5.3.2 Online screening...59

6 Povědomí veřejnosti o logopedii a dostupnost logopedických služeb...64

6.1 Vyhodnocení a komparace získaných dat...64

6.1.1 Postřehy respondentů k dotazníku...93

7 Diskuze...94

8 Závěr...97

Použité zdroje...98

Seznam příloh...104

Seznam obrázků, tabulek a grafů

Obrázek 1: Dysfágie u dětí Obrázek 2: Dysfágie u dospělých

Obrázek 3: Brožura milníky ve vývoji řeči Obrázek 5: Nácvik řeči v 1. týdnu po implantaci Obrázek 6: Nácvik řeči ve 4. týdnu po implantaci

Tabulka 1 Četnost pohlaví respondentů v jednotlivých zemích Tabulka 2: Počet respondentů, kteří slyšeli pojem logopedie Tabulka 3: V jakých případech vyhledat logopeda.

Tabulka 4: O koho logopedi pečují

Tabulka 5: Víte kde hledat pomoc logopeda

Tabulka 6: Počet respondentů, kteří mají a nemají děti Tabulka 7: Potřebovalo Vaše dítě pomoc logopeda Tabulka 8: Hledal/a jste informace o vadách řeči Tabulka 9: Zdroje informací o vadách řeč

Tabulka 10: Využití logopedických publikací pro rodiče

Tabulka 11: Informoval/a jste se, kdy je vhodné logopeda navštívit?

Tabulka 12: Úspěšnost při hledání o vhodném věku k logopedické intervenci Tabulka 13: Bylo jednoduché dostat dítě do péče logopeda?

Tabulka 14:Počet nakontaktovaných logopedů Tabulka 15: Objednací doba

Tabulka 16: Test před návštěvou logopeda Tabulka 17: Úspěšnost logopedické péče

Graf 1: Účast respondentů dle pohlaví v procentuálním znázornění Graf 2: Kolik respondentů slyšelo pojem logopedie

Graf 3: Procentuální znalost pojmu logopedie

Graf 4 Volba situace, kdy může pomoci logoped - Česká republika Graf 5 Volba situace, kdy může pomoci logoped - Kanada

Graf 6: O koho logopedi pečují

Graf 7: Víte kde hledat pomoc logopeda

Graf 8: Procentuální vyjádření zda mají respondenti děti Graf 9: Potřebovalo Vaše dítě pomoc logopeda?

Graf 10: Hledal/a jste informace o vadách řeči?

Graf 11: Četnost využití informačních zdrojů Graf 12: Zdroje informací o vadách řeči

Graf 13: Využití logopedických publikací pro rodiče

Graf 14: Informoval/a jste se, kdy je vhodné logopeda navštívit?

Graf 15: Úspěšnost při hledání o vhodném věku k logopedické intervenci Graf 16: Informační zdroje

Graf 17: Bylo jednoduché dostat dítě do péče logopeda?

Graf 18: Četnost využití informačních zdrojů Graf 19:Počet nakontaktovaných logopedů Graf 20: Objednací doba

Graf 21: Test před návštěvou logopeda Graf 22: Úspěšnost logopedické péče

Seznam použitých zkratek

AKL - Asociace klinických logopedů ALŠ - Asociace logopedů ve školství

CACUP-ASLP - Council for Accreditation of Canadian University Programs in Audiology and Speech-Language Pathology

CAS – Apraxia Kids Canada

CDAAC - Communicative Dissorders Assistant Association of Canada CIHI - Canadian institute for health information

FR - Francie

LSMS - Logopedická společnost Miloše Sováka MŠ – Mateřská škola

MŠMT – Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy MZ ČR – Ministerstvo zdravotnictví České republiky ORL – Otorhinolaryngologie

OSLA – The Ontario Association of Speech-Language Pathologists & Audiologists:

Speech, Language & Swallowing

PF UJEP – Pedagogická fakulta Univerzity Jana Ámose Komenského

RCSLT – The Royal College of Speech and Language Therapists: Speech & language therapy

SAC – Speech – language and audiology Canada ZŠ – Základní škola

Úvod

„Každý, s kým se v životě potkám, mě v něčem předstihuje. Tak se od něho učím.“

Ralph Waldo Emerson (25. května 1803 – 27. dubna 1882)

Emerson poukazuje na to, že od každého, koho potkáme, se můžeme něco přiučit.

Tato diplomová práce je takovým setkáním. Setkáním se systém logopedické osvěty dvou zemí. Zemí, jejichž historický vývoj byl jiný a podmínky pro rozvoj logopedické osvěty odlišné. Mohou se naše systémy rovnat? Můžeme se na tomto setkání něco nového dozvědět, naučit? Najdeme nějaké výrazné rozdíly? Jaká je úroveň české logopedie v porovnání se zahraničím? Tyto a mnoho dalších otázek se nám může honit hlavou po přečtení názvu diplomové práce.

Proč zrovna Kanada? Autorka diplomové práce v Kanadě pracovala, byla součástí kanadské rodiny a sledovala jejich každodenní život, způsob vzdělávání, výchovy, chování k sobě navzájem. Proto při myšlence na komparaci byla Kanada logickou volbou a zároveň touhou dozvědět se ještě víc.

V diplomové práci si klademe za cíl seznámit čtenáře se základními pojmy a metodami logopedické osvěty, systémem logopedické osvěty v České republice a v Kanadě. Tomuto cíli se věnujeme v teoretické části práce.

V empirické části práce je naším cílem porovnat dostupné materiály logopedické osvěty a zjistit, zda jsou v nich nějaké rozdíly a jestli bychom se zde mohli něco přiučit.

Zajímá nás také povědomí veřejnosti o logopedii, materiálech logopedické osvěty a dostupnost logopedické péče v porovnávaných zemích. V empirické části jsou analyzována data z různých zdrojů a zároveň jsou zde hodnocena data získaná dotazníkovým šetřením mezi respondenty obou zemí.

V závěru práce hodnotíme dosažení daných cílů a prospěšnost celého průzkumu.

TEORETICKÁ ČÁST 1 Logopedie a osvěta

Tématem diplomové práce je logopedická osvěta. Proto je třeba si řádně definovat termíny logopedie a osvěta, tak aby s nimi v průběhu práce mohlo být pracováno.

1.1 Logopedie

Slovo logopedie vzniklo z řeckého logos (slovo, nauka, řeč) a paideia (výchova), je názvem oboru, který se zabývá výchovou „řeči, pečuje o správné používání řeči a v širším slova smyslu také o kvalitu lidské komunikace“ (Kejklíčková 2011, s. 13).

Logopedii dle Lechty (2011, s. 15) lze chápat jako „vědní obor interdisciplinárního charakteru, jehož předmětem jsou zákonitosti vzniku, eliminace a prevence narušené komunikační schopnosti.“ Dalo by se říci, že hlavním „úkolem logopeda je zajistit komunikaci“ ať verbální či neverbální (Peutelschmiedová 2009, s. 21).

V zahraničních zdrojích nalezneme logopedii pod pojmem „speech and language therapy“, tedy jako řečovou a jazykovou terapii. Kdy, podle serveru MedicineNet.com, při této terapii dochází k léčbě potíží řeči a komunikace. Jsou při ní využívány různé přístupy v souvislosti s danou poruchou, mohou zahrnovat cvičení a posilování jazyka, řečová cvičení nebo hlasovou produkci za účelem zlepšení výslovnosti.

(MedicineNet.com, 2018).

Logopedie má návaznost i na ostatní vědní obory. „Využívá poznatky z oblasti medicínských oborů (pediatrie, othorinolaryngologie, stomatologie, plastická chirurgie, ortodincie, neurologie, neurochirurgie, psychiatrie), z oblasti oborů psychologie (vývojová psychologie, patopsychologie), podstatné jsou pro logopedy znalosti z lingvistiky (fonetika, fonologie). Stále důležitějšími se stávají poznatky z neurolingvistiky, psycholongvistiky, genetiky, informatiky, kybernetiky, právních věd atd.“ (Pipeková 2010, s. 117).

Zakladatelem logopedie v českých zemích je Miloš Sovák, který považoval logopedii za průřezovou disciplínu mezi pedagogikou a medicínou. V současnosti je studijní obor logopedie součástí speciální pedagogiky „a má těsný vztah k obecné pedagogice i k ostatním oborům speciální pedagogiky – surdopedii, somatopedii, psychopedii, oftalmopedii, neboť u osob se speciálními vzdělávacími potřebami (u jedinců s různým postižením, ať již tělesným, mentálním či smyslovým) se projevuje ve větší či menší míře narušení komunikační schopnosti“(Pipeková 2010, s. 118).

Dále může být terapie řeči a jazyka vnímána jako léčba, podpora a péče o děti a dospělé, kteří mají obtíže s komunikací nebo při jídle, pití a polykání (RCSLT 2018).

1.2 Osvěta

Osvěta, jako všeobecný prvek, představuje souhrnný pojem pro mimoškolskou soustavu různých institucí a prostředků, které si kladou za cíl výchovu a vzdělávání široké veřejnosti. Dalo by se říci, že se jedná o souhrn preventivních činností a opatření (Palán 2018).

Podle Michálka (2011, s. 1, 2) by osvěta měla být pozitivně motivovanou informační činností, předstupněm nebo nižším stupněm vzdělávání jako strukturovanějšího a kodifikovanějšího procesu, která působí na veřejnost, tak aby zvyšovala kulturní a vzdělanostní úroveň a šířila veřejně prospěšné informace. Osvěta by měla být příbuzná, ale i odlišná od vzdělání, aktuální, ale i nadčasová. Měla by

„reagovat na aktuální témata podle společenských, politických, mediálně motivovaných témat, objevování se nových, vyvíjejících se a odcházejících témat atd“.

Pokud bychom se zaměřili na logopedickou osvětu jako takovou, lze ji chápat tak, že přenáší poznatky, zkušenosti logopedie, logopedické prevence na rodičovskou veřejnost, mezi učitele, zdravotníky i děti. Logopedická osvěta je jedním ze základů logopedické prevence (Pavlová-Zahalková 1976).

1.3 Prevence

Prevenci můžeme vnímat z několika pohledů. A to z pohledu logopedického nebo z pohledu medicínského. Oba dva pohledy mají velký význam.

1.3.1 Prevence logopedická

Prevenci v logopedii můžeme rozdělit na:

• primární,

• sekundární,

• terciální.

1.3.1.1 Primární prevence

„Primární prevence cílí na celou populaci. Znamená to, že by v povědomí všech lidí – jako potencionálních rodičů – měly být uloženy základní poznatky i tom, jak od prvních dnů života co nejúčinněji přispívat k přirozenému vývoji řeči dítěte, čeho se vyvarovat a co naopak podporovat a rozvíjet“ (Peutelschmiedová 2007, s.75).

Primární prevence bývá zacílena na celou populaci i z toho důvodu, aby co nejširší veřejnost informovala o možných formách „narušené komunikační schopnosti, předala prostřednictvím logopedického poradenství, kdy rodič“ dostává „potřebné informace, které mu pomohou lépe se orientovat v problematice a stává se tak rovnocenným partnerem“ při logopedické „intervenci“ (Kerekrétiová 2008, s. 189).

Primární prevence probíhá skrze osvětovou činnost, informační brožury a letáky, tisk, osvětové besedy a přednášky s odborníky, publikované články, televizní a rozhlasové relace, internet, „ale i pomocí pokynů (tzv. pozitivních a negativních rad) rodičům, při osobních rozhovorech“ (Kerekrétiová 2008, s. 189).

1.3.1.2 Sekundární prevence

Sekundární prevence se již zaměřuje na určité skupiny, u kterých se objevily rizikové faktory a ohrožení je reálnější. Sekundární logopedická prevence například

„předchází hlasovým poruchám u hlasových profesionálů, nejen pěvců, herců, ale i učitelů“ (Klenková 2006, s. 57). Může být také zaměřena na předcházení „koktavosti u dětí s vývojovou dysfluencí řeči“(Lechta 2011, s. 29) nebo také na prevenci opožděného vývoje řeči u dětí, které pocházejí z „nepodnětného sociálního prostředí“

(Lipnická 2013, s. 10).

1.3.1.3 Terciální prevence

Terciální prevence může být vnímána už i jako intervence, neboť působí u jedinců

„s narušenou komunikační schopností“ tak, „aby u nich nedocházelo“ ke zhoršení stavu nebo „v důsledku narušené komunikační schopnosti nedocházelo k obtížím v socializaci“ (Klenková 2006, s. 57).

1.3.2 Prevence lékařská ve vztahu k logopedii

Prevence ve zdravotnictví „je souhrn činnosti, které mají za cíl snížit počet onemocnění nebo zpomalit či zastavit vývoj choroby již existující“ (Kukla 2016, s. 99).

Stejně jako logopedická prevence, je i prevence v lékařství dělena na:

 primární,

 sekundární,

 terciální.

1.3.2.1 Primární prevence

Primární prevence může být ještě rozdělena na specifickou a nespecifickou. Na přímou pomoc proti určitým rizikům se zaměřuje primární prevence specifická.

Úkolem nespecifické primární prevence jsou činnosti „vedoucí k posilování a rozvíjení zdraví zdravotní výchovou či zdravotně žádoucím životním stylem. Na primární prevenci se má podílet celá společnost“. Hlavní metody primární prevence spočívají v edukační činnosti, v očkování, ve výchově ke zdravému životnímu stylu a ve snaze o zkvalitnění výživy lidské populace (Kukla 2016, s. 99).

Ve vztahu k logopedii jsou v primární prevenci zajisté preventivní prohlídky u pediatra. Ten by měl včas zachytit dítě ohrožené narušeným vývojem řeči – opožděný vývoj řeči, koktavost, breptavost, dyslálie. Vzdělávání společnosti o zdravém životním stylu, o potřebě dostatečného pohybu a eliminaci stresu je prevencí proti afázii (Weilová 2017).

1.3.2.2 Sekundární prevence

Úkolem sekundární prevence je zahájit včas diagnostiku a léčbu u jedinců, u nichž už k nemoci, poruše došlo.

Ve vztahu k logopedii lze jako důležitou sekundární prevenci vnímat prenatální diagnostiku, která se zabývá kontrolou normálního vývoje těhotenství a diagnostikou i řešením jeho případných poruch. Normální vývoj těhotenství by mohly narušit následující faktory: „vrozené vady plodu, infekční onemocnění plodu (takzvaná kongenitální, tedy vrozená, infekce), anémie plodu (nejčastěji při Rh-izoimunizaci u Rh-negativních těhotných žen s diagnostikovaným výskytem protilátek v její krvi), poruchy množství plodové vody, poruchy funkce placenty vedoucí ke zhoršenému růstu plodu (takzvaná růstová retardace plodu) a možnému rozvoji takzvané preeklampsie matky (onemocnění těhotné ženy manifestující se vysokým krevním tlakem, bílkovinou v její moči a otoky), abnormálně zvýšený růst plodu při nedostatečně korigované cukrovce těhotné ženy, hrozící předčasný porod, poruchy vývoje těhotenství u vícečetných jednovaječných těhotenství se společnou placentou (takzvaný syndrom feto-fetální transfúze)“ (Frisová 2013a).

Během těhotenství by tak každá žena měla docházet na kontroly ke svému ošetřujícímu gynekologovi. Komplexní péče o těhotnou ženu a plod začíná přibližně na 14 týdnu těhotenství, kdy je ženě vystavena těhotenská průkazka. Žena by měla absolvovat odběry krve, tři až čtyři ultrazvuková vyšetření v různých stádiích těhotenství a vyšetření na těhotenskou cukrovku. Při kontrolách u gynekologa „je vždy kontrolována srdeční akce plodu a růst těhotenství (malý či velký přírůstek hmotnosti těhotné ženy nebo velikosti dělohy může být znakem poruch růstu plodu či poruch množství plodové vody).“ Pokud se při nějakém vyšetření objeví nesrovnalosti, nebo je u těhotné ženy předpoklad zvýšeného rizika poruch vývoje plodu, jsou poté prováděna specializovaná vyšetření (Frisová 2013a).

Jak již bylo zmíněno výše, těhotným ženám se provádí několik ultrazvukových vyšetření. Přehledně seznam ultrazvukových vyšetření uvádí Frisová (2013a):

• Úplně první ultrazvukové vyšetření probíhá na počátku těhotenství (6. až 10. týden) za účelem zjištění vitality plodu a četnosti těhotenství.

• Dalším vyšetřením je „ultrazvukové vyšetření v 11. až 14. týdnu, při kterém se v kombinaci s laboratorním testem z její krve provádí screening rizika výskytu chromozomálních vad plodu. Navíc lze detekovat okolo padesáti procent strukturálních vad plodu a je možno provést screening rizika rozvoje poruch funkce placenty (poruchy růstu plodu a onemocnění matky nazývané preeklampsie). Toto vyšetření by mělo být provedeno ve specializovaném centru FMF certifikovaným lékařem.“

• Přibližně ve 20. až 22. týdnu probíhá další ultrazvukové vyšetření, při kterém dochází k „záchytu strukturálních vad plodu“. Lékař zároveň kontroluje, jak plod roste, jaké je množství plodové vody a umístění placenty.

• Poslední ultrazvukové vyšetření probíhá ve 30. až 32. týdnu těhotenství a je při něm hlavně kontrolován růst plodu a množství plodové vody. „Orientačně by opět měla být překontrolována i anatomie a morfologie plodu.“

Právě díky ultrazvukovému vyšetření mohou být včas odhaleny rozštěpové vady a rodiče se mohou předem s problematikou rozštěpových vad seznámit. „Pokud je v těhotenství zjištěn výskyt obličejového rozštěpu, je třeba na specializovaném pracovišti ultrazvukovým vyšetřením, eventuálně i magnetickou rezonancí, určit co možná nejpřesněji typ a rozsah obličejového rozštěpu a vyloučit výskyt dalších přidružených strukturálních vad plodu. Nejpřesnější informaci poskytne kombinace

všech tří zobrazovacích metod, tedy 2D (dvojrozměrného)

a 3D/4D (troj-/čtyřrozměrného) ultrazvuku a magnetické rezonance“ (Frisová 2013b).

Poté rodiče absolvují konzultaci s plastickým chirurgem, který je seznámí se současnými možnostmi léčby. A dále konzultaci s klinickým genetikem, který „by měl seznámit rodiče s výší rizika postižení plodu chromozomální vadou a genetickým syndromem a prodiskutovat s nimi vhodnost invazivního výkonu (nejčastěji amniocentézy)“ (Frisová 2013b).

V případě, že je zjištěna rozštěpová vada obličejové části a nevyskytuje se žádná jiná komplikace, je těhotenství dále sledováno a k porodu dochází v některé z nemocnic s návaznou péčí. Mezi tyto nemocnice patří Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Fakultní nemocnice v Motole nebo Fakultní nemocnice Brno. Nastupuje tak na řadu terciální prevence.

Jako další zákrok sekundární prevence v návaznosti na logopedii, je možné vnímat chirurgické ošetření zkrácené podjazykové uzdičky, při kterém dojde k uvolnění špičky jazyka (Kutálková 2009). Celkově se tím zlepší hybnost jazyka a náprava hlásek se pro dítě stane snadnější. „Chirurgické řešení může být dvojí: přestřižení nebo přeříznutí uzdičky,nazývané frenulotomie nebo frenuloplastika. U novorozenců s problémem kojení, ale i u malých dětí s poruchou vyslovování hlásek se obvykle frenulum přestřihne jen v lokální anestezii“. Nevýhodou je, že se může vytvořit jizva a podjazyková uzdička opět přiroste. Poté je nutné zákrok zopakovat nebo provést v celkové anestezii frenuloplastiku (Jakubíková 2012, s. 56).

1.3.2.3 Terciální prevence

Terciální prevence se zabývá pacienty, u kterých už nemoc vypukla a je léčena.

„Terciální prevence redukuje počet a důsledek komplikací u dlouhodobých nemocí a poruch zdraví“. Snaží se zabránit regresi klinických příhod, ztrátě soběstačnosti jedince a vzniku postižení. Cílem terciální prevence je udržení kvality života na takové úrovni jako před vypuknutím onemocnění. Náplní terciální prevence je léčba onemocnění a rehabilitace pacienta (Kukla 2016, s. 103).

V souvislosti s výše zmiňovanými rozštěpovými vadami je za terciální prevenci ve zdravotnictví považována následná péče o dítě s rozštěpem obličeje. „V současnosti je léčba rozštěpových vad v České republice soustředěna především do dvou rozštěpových center – se sídlem v Praze (Fakultní nemocnice Královské Vinohrady) a v Brně (Fakultní nemocnice Brno). Léčba probíhá komplexně a na odstranění rozštěpové vady se kromě plastického chirurga podílí i řada dalších odborníků (ORL lékař, foniatr, logoped, stomatolog a případně i další odborníci)“

(Frisová 2013b).

V návaznosti na terciální zdravotnickou prevenci lze uvést i ranou péči. Jedná se o sociální službu upravenou zákonem 108/2006 Sb., o sociálních službách,

§ 54, odstavec 1. „Raná péče je terénní služba, popřípadě doplněná ambulantní formou služby, poskytovaná dítěti a rodičům dítěte ve věku do 7 let, které je zdravotně postižené, nebo jehož vývoj je ohrožen v důsledku nepříznivého zdravotního stavu.

Služba je zaměřena na podporu rodiny a podporu vývoje dítěte s ohledem na jeho specifické potřeby.“ Na služby rané péče bývá rodina nakontaktována často právě ošetřujícím lékařem. Ač je služba rané péče definována zákonem, bývá převážně poskytována nestátními neziskovými organizacemi. Prvotní kontakt rodiny s odborníky a lidmi, kteří mají s postižením, jeho léčbou a následky zkušenosti, může být určující a stěžejní pro další vývoj dítěte. Rodina získá kromě kontaktů a informací o péči i představu o možném průběhu onemocnění. Zároveň získá psychosociální podporu, která je v počátcích také velmi důležitá.

K základním službám, které poskytuje raná péče, patří dle zákona 108/2006 Sb., o sociálních službách, § 54, odstavec 2:

• „výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,

• zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,

• sociálně terapeutické činnosti,

• pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.“

Střediska/Centra rané péče mají většinou danou územní působnost. Některá z nich se profilují a specializují jen na některé z postižení. Například Centrum pro dětský sluch TamTam nebo Nautis – Národní ústav pro autismus (Šance dětem 2018).

Na poruchy komunikace a hybnosti se zaměřuje Občanské sdružení LOGO.

Ranou péči poskytují formou terénní práce nebo ambulantní formou s individuálním přístupem k dítěti a jeho rodině. Služba je poskytována diskrétně a bezplatně. Cílem rané péče Občanského sdružení „LOGO je podpora komplexního rozvoje dětí s poruchami komunikace a hybnosti a pomoc jejich rodinám aktivně se na tomto rozvoji podílet. Dále je posláním zajištění včasné pomoci u cílové skupiny uživatelů tak, aby se podařilo zvládnout nejkritičtější fáze vývoje dětí, a bylo možno rozvíjet jejich schopnosti a dovednosti v maximální možné míře.“ Své služby sdružení poskytuje v Jihomoravském kraji. Občanské sdružení LOGO má své zásady, které v kontaktu s klienty dodržuje (2018a):

• Zásada důstojnosti, která nepřipouští diskriminaci, respektuje individualitu dítěte a rodiny a jedná s klientem v rovnocenném partnerském vztahu.

• Zásada ochrany soukromí uživatele, zahrnuje takové pravidlo, že během návštěvy v domácnosti pracovník rané péče vstupuje pouze tam, kam je pozván.

Dále je pamatováno na to, že s osobními údaji, s fotografiemi a ostatním důvěrným materiálem se zachází v souladu se zákonem o ochraně osobních údajů.

• Zásada nezávislosti a spoluúčasti, znamená, že služba je poskytována tak, aby nečinila uživatele závislým. Tato zásada respektuje pravidlo uživatele na kvalifikované a objektivní informace. Má „začlenit zákonné zástupce/rodiče dítěte do plánování a hodnocení programu sociální služby raná péče jako členy interdisciplinárního týmu, podporovat sociální integraci rodiny v rámci komunity a regionu; informovat uživatele o návazných službách v regionu a nabídnout mu jejich zprostředkování.“

• Zásada týmového přístupu a komplexnosti služby, vystihuje spolupráci všech členů týmu, vzájemnou propojenost informaci, tak aby to vedlo ke „kvalitním, časovým a ekonomickým výhodám pro uživatele i pro společnost.“

• Zásada přirozenosti prostředí se zabývá možnostmi poskytovat většinovou část služeb v domácím prostředí dítěte. „Domlouvat domácí konzultace s respektem k běžnému chodu a rytmu rodiny; uzpůsobit pracovní prostředí potřebám uživatele“ (OSLOGO 2018a).

2 Systém logopedické osvěty a péče v ČR

Logopedická péče představuje vysoce specializovanou činnost v oblasti speciální pedagogiky. Jedná se o nejvíce specializovanou a propracovanou disciplínu speciální pedagogiky v České republice (Mlčáková, Vitásková 2013). V České republice je poskytována prostřednictvím logopedických asistentů, logopedů ve školství a klinických logopedů. V současné době je logopedická péče v České republice realizována prostřednictvím rezortu školství, v rezortu zdravotnictví a rezortu práce a sociálních věcí. „Může být poskytována jak v zařízeních státních (nemocnicích, lázních, klinikách, poliklinikách), tak v zařízeních nestátních (charitativních, církevních, městských, okresních) i v zařízeních soukromých (privátní praxe klinických logopedů).“ Logopedická intervence je poskytována jedincům všech věkových kategorií. Je poskytována raná intervence, intervence dětem předškolního a školního věku, adolescentům, dospělým jedincům i seniorům (Pipeková 2010, s. 131).

Pipeková (2010, s. 131, 132) uvádí jednotlivé rezorty a instituce, ve kterých může probíhat logopedická péče:

● „Rezort školství mládeže a tělovýchovy:

• logopedické třídy při běžných mateřských školách,

• mateřské školy logopedické,

• logopedické třídy při běžných základních školách,

• základní školy logopedické,

• speciální třídy při základní škole pro žáky s poruchami učení,

• mateřské školy pro sluchově postižené,

• základní školy pro sluchově postižené,

• základní školy speciální,

• speciálně-pedagogická centra,

• pedagogicko-psychologické poradny.“

Logopedickou péči v rezortu školství může zajišťovat logopedický asistent nebo speciální pedagog se státnicemi z logopedie nebo logoped se státnicemi z logopedie a surdopedie (Škodová, Jedlička 2003).

● „Rezort zdravotnictví:

• logopedické poradny (ambulance) při poliklinikách,

• logopedická pracoviště při lůžkových odděleních (foniatrie,neurologie, rehabilitace, psychiatrie, geriatrie)

• privátní logopedické poradny (ambulance),

• rehabilitační stacionáře,

• denní stacionáře při zdravotnických zařízeních (pro děti i dospělé jedince),

• léčebny dlouhodobě nemocných (LDN),

• lázeňská zařízení“ (Pipeková 2010, s. 132).

V rezortu zdravotnickém působí logoped, který vystudoval logopedii nebo speciální pedagogiku se zaměřením na narušenou komunikační schopnost a poruchy učení a má státnice z logopedie a surdopedie. Ve zdravotnictví je takovýto logoped vždy pod supervizí klinického logopeda. Dále zde působí klinický logoped (Škodová, Jedlička 2003).

● „Rezort práce a sociálních věcí

• domovy pro osoby se zdravotním postižením“ (Pipeková 2010, s. 132).

V rezortu práce a sociálních věcí mohou pracovat „logopedi, kliničtí logopedi i speciální pedagogové se specializací logopedie a surdopedie. Kvalifikační předpoklady záleží na konkrétním typu pracoviště a náplni práce v dané oblasti“

(Škodová, Jedlička 2003, s. 48).

V následující podkapitole si upřesníme, jaké jsou rozdíly ve vzdělávání a kompetencích jednotlivých pracovníků logopedické péče.

2.1 Kompetence a vzdělávání

Jak již bylo zmíněno výše, osvětová činnost je zaměřena na nejširší populaci.

V rámci osvětové činnosti mohou působit a působí učitelé/učitelky předškolního vzdělávání. Po rodičích jsou další, kdo je s dětmi v úzkém každodenním kontaktu.

Mohou rodiče upozornit na nesprávný vývoj řeči. Právě tyto pedagogické pracovnice, často zastávají funkci logopedických asistentek. Možnosti studia si upřesníme v další podkapitole.

2.1.1 Logopedický asistent

Logopedický asistent má vždy pedagogické vzdělání, které si doplní podle Metodického doporučení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. j. 14 712/2009-61, článku IV.

a) „absolvováním vysokoškolského bakalářského studijního programu v oblasti pedagogických věd zaměřeného na speciální pedagogiku, ukončeného závěrečnou zkouškou/státní zkouškou z logopedie, resp. surdopedie,

b) vzděláním stanoveným pro učitele mateřské školy, základní školy, nebo střední školy, kteří nevykonávají přímou pedagogickou činnost ve třídě zřízené pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, případně vzděláním předepsaným pro vychovatele, kteří nevykonávají přímou výchovnou činnost v zařízeních zřízených pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami doplněného absolvováním programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaného vysokou školou a zaměřeného na speciální pedagogiku – logopedii,

c) vzděláním stanoveným pro učitele mateřské školy, základní školy, nebo střední školy, kteří nevykonávají přímou pedagogickou činnost ve třídě zřízené pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, případně vzděláním předepsaným pro vychovatele, kteří nevykonávají přímou výchovnou činnost v zařízeních zřízených pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami a vzděláním získaným absolvováním kursu zaměřeného na logopedickou prevenci akreditovaného MŠMT v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků“ (Laurenčíková 2009, s. 3).

Logopedický asistent, který se vzdělával podle odstavce písmeno A a B, může:

 Na základě logopedem stanovených edukačních a reedukačních postupů provádět logopedickou intervenci a činnosti na podporu vývoje řeči a předcházení poruchám řeči.

 Vyhledávat žáky s narušenou komunikační schopností.

 Poskytuje informace o dostupnosti logopedické péče (Laurenčíková 2009).

Logopedický asistent, jenž se vzdělával podle odstavce písmeno C, se zaměřuje zejména:

 Na rozvoj a podporu rozvoje komunikačních dovedností a schopností u dětí a žáků v předškolním a mladším školním věku.

 Na preventivní činnosti zabraňující vzniku narušené komunikační schopnosti nebo čtenářských obtíží.

 Poskytuje informace o dostupnosti logopedické péče (Laurenčíková 2009).

V současné době je logopedické prevenci v předškolních zařízeních věnována velká pozornost. Předpokládá se, že zlepšení komunikačních schopností předškolních dětí usnadní jejich přestup a aklimatizaci na základní škole. Ze strany státu i Evropské unie jsou vypisována různá dotační řízení. Například Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy vypsalo v roce 2013, 2014 a 2015 Rozvojový program na Podporu logopedické prevence v předškolním vzdělávání v roce 2014/2015/2016. Obecným cílem programu bylo „zvyšování kvality předškolního vzdělávání, a to jak prostřednictvím vzdělávání pedagogických pracovníků rozvíjejících řečové dovednosti dětí předškolního věku, tak zlepšováním pracovního prostředí pro zajištění logopedické prevence v předškolním vzdělávání.“ V rámci tohoto programu si mohla předškolní zařízení zpracovat projekt, který mimo jiné zahrnoval i kurz pro logopedické asistenty garantovaný Národním institutem dalšího vzdělávání (MŠMT 2013).

V současné době běží Operační program Výzkum, vývoj a vzdělávání (tzv. šablony), který je financován z Evropských fondů. „Výhodou šablon je především jejich jednoduchost, malá administrativní náročnost a také možnost dobře reflektovat potřeby školy“ (MŠMT 2016). V rámci šablon na rok 2014 – 2020 byla vyhlášena i aktivita „Usnadňování přechodu dětí z MŠ do ZŠ“, do této aktivity spadá i „Prevence logopedických vad a problémů komunikačních schopností u dětí v mateřských školách“.

Cílem této aktivity je rozšíření řad logopedických asistentů „v řadách předškolních pedagogů v mateřských školách, a tím podpořit přirozený vývoj řeči dětí a plošně posílit prevenci častých logopedických vad či poruch řeči předškolních dětí.“ Prostřednictvím kurzů dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků získá pedagog kvalifikaci pro výkon činností logopedického asistenta v mateřské škole (MŠMT 2018a).

Jak již bylo zmíněno výše, kurzy primární logopedické prevence musí mít akreditaci Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy. Podle webových stránek Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy (2018b) v současné době mají akreditaci a kurzy provozují následující organizace:

• Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, Weilova 1271/6, Praha 10

• Základní škola logopedická s.r.o., Ostrava

• Pedagogické centrum Ústí nad Labem, zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, o.p.s.

• Základní škola pro žáky se specifickými poruchami učení a mateřská škola logopedická Schola Viva, o.p.s.

• Vzdělávací centrum Turnov, o.p.s.

• Centrum celoživotního vzdělávání PF UJEP v Ústí nad Labem

• Národní institut pro další vzdělávání

• Středisko služeb školám a Zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků Hodonín

• Gymnázium, Olomouc - Hejčín, Tomkova 45

• Středisko služeb školám a Zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků Brno, příspěvková organizace

• Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, Centrum celoživotního vzdělávání

• Univerzita Hradec Králové - Pedagogická fakulta

• Školské zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků Královéhradeckého kraje, Hradec Králové, Štefánikova 566

• Služby a školení MB, z. ú.

• Zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků a Středisko služeb školám, České Budějovice, Nemanická 7

• SCHOLA SERVIS - zařízení pro další vzdělávání ped. prac. a středisko služeb školám, Prostějov, příspěvková organizace (MŠMT 2018b)

Akreditované bakalářské vysokoškolské studium zakončené státní závěrečnou zkouškou z logopedie lze vystudovat na:

• Masarykově univerzitě v Brně,

• Ostravské univerzitě,

• Univerzitě v Hradci Králové,

• Palackého univerzitě v Olomouci (MŠMT 2018c).

2.1.2 Logoped

Logoped zajišťuje „v souladu se svým pracovním zařazením a při dodržování profesní odpovědnosti a etiky odbornou činnost v prevenci, diagnostice a komplexní logopedické intervenci u žáků s narušenou komunikační schopností a zabezpečuje metodické a konzultační činnosti v oblasti působnosti“ (Laurenčíková 2009, s. 2).

Odbornou činností a způsobilostí se rozumí:

 Komplexní logopedická diagnostika, logopedická intervence žáků s narušenou komunikační schopností, která souvisí s konkrétním různým druhem zdravotního postižení,

 konzultační a poradenská činnost pro rodiče a odbornou veřejnost ve věcech výchovy, vzdělávání, integrace a budování komunikační kompetence žáků s narušenou komunikační schopností,

 vypracovávání odborných zpráv z logopedických vyšetření pro žáky s narušenou komunikační schopností, aby mohl být zajištěn správný přístup a podmínky při vzdělávání,

 metodické vedení pedagogických pracovníků – logopedických asistentů,

„v oblasti logopedické prevence a odstraňování prostých vad výslovnosti u svěřených žáků,

 v souladu se svým pracovním zařazením zabezpečuje rovněž logopedickou podporu při výuce, případně přímo výuku žáků se zdravotním postižením.“

(Laurenčíková 2009, s. 2).

Logopedická péče je péče speciálně pedagogická, a proto musí tuto činnost vykonávat speciální pedagog – logoped s odpovídající „odbornou kvalifikací vymezenou § 18 zákona 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů v platném znění.“ Znamená to, že logoped musí vystudovat na vysoké škole, magisterský pedagogický obor zaměřený na speciální pedagogiku – logopedii.

K ukončení studia a řádné kvalifikaci logopeda musí složit státní závěrečnou zkoušku z logopedie ( Laurenčíková 2009, s. 2)

Působiště: Po absolvování studia logopedi mohou pracovat ve školských zařízeních, v rezortu práce a sociálních služeb s nebo v soukromé praxi.

Logopedi ve školství se mohou na základě vlastního zájmu a uvážení dobrovolně registrovat v Asociaci logopedů ve školství (ALŠ). ALŠ koordinuje logopedy ve školství působící ve školských zařízeních. Iniciuje vznik center pro poskytování metodické podpory logopedickým pracovníkům ve školství. Podporuje vzájemnou výměnu zkušeností logopedů ve školství, jejich neustálé vzdělávání a zvyšování odbornosti, tak aby „aby školská logopedie byla vykonávána osobami k tomu odborně i morálně způsobilými. Pořádá odborné konference.“ ALŠ šíří osvětu a komunikuje s veřejností, „jedná jménem svých členů s orgány zřizovatelů a státní správy. Usiluje, aby postavení školských logopedů bylo společensky důstojné a relevantní srovnatelným odbornostem“ (ALŠ 2018).

Státnice z logopedie a surdopedie v rámci akreditovaného vysokoškolského studia a titul magistr lze získat v současné době na:

• Technické univerzitě Liberec,

• Masarykově univerzitě v Brně,

• Ostravské univerzitě,

• Univerzitě v Hradci Králové,

• Palackého univerzitě v Olomouci,

• Karlově univerzitěv Praze,

• Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (MŠMT 2018c).

2.1.3 Klinický logoped

Klinický logoped v rozsahu své pracovní činnosti zajišťuje specializovanou péči o děti a dospělé s poruchami a vadami komunikačního procesu.

Specializovanou péčí se rozumí (MZ ČR 2011, s. 130):

 Zpracování logopedické a diferenciální diagnostiky pro další léčebnou činnost.

Výsledky z těchto diagnostik předává v návaznosti dalším odborníkům.

 Léčba a rehabilitace všech poruch a vad řeči, sluchu a hlasu dětí a dospělých.

 Logopedická prevence, výchova „a poradenství s cílem dosažení kvalitního vývoje komunikačních dovedností.“

 Školení zdravotnických pracovníků v oblasti komunikativních možností při poškození centrálního nervového systému.

 Odborné vedení logopedů, ˆ poradenská činnost v oblasti péče o zdravý vývoj řeči.

 Konsiliární a posudková činnost (MZ ČR 2011, s. 130).

Aby se člověk mohl stát klinickým logopedem, musí vystudovat magisterský studijní obor Speciální pedagogika, ukončený státní závěrečnou zkouškou z logopedie a surdopedie. Po dokončení magisterského studia musí logoped nastoupit jako zaměstnanec „soukromého klinického logopeda nebo ve státním zdravotnickém zařízení absolvovat speciální přípravu pro práci ve zdravotnictví a složit příslušnou závěrečnou zkoušku“ (AKL 2018a).

Speciální příprava nebo-li specializační vzdělávání trvá, v případě zaměstnání na plný úvazek, 36 měsíců. Skládá se ze základního kmene v oboru Klinická logopedie a vlastního specializačního výcviku. V rámci specializačního vzdělávání probíhají různé kurzy, které musí jedinec absolvovat a jejich absolvování doložit. Během přípravy je jedinec průběžně hodnocen školitelem. K připuštění k atestační zkoušce, je třeba, aby budoucí klinický logoped splnil následující (MZ ČR 2011, s. 129):

 „absolvování povinné praxe a její zhodnocení v logbooku a indexu specializační přípravy (průkazu odbornosti),

 absolvování povinných vzdělávacích akcí – záznam v indexu specializační přípravy (průkazu odbornosti),

 předložení seznamu výkonů v logbooku potvrzené školitelem, ˆ

 předložení písemné práce (3 kazuistiky), ˆ

 písemný test (nejméně 56 bodů, tj. úspěšnost nejméně 80 %), ˆ

 získání minimálně 60 kreditů za celou dobu specializačního vzdělávání“

(MZ ČR 2011, s. 129).

Atestační zkouška se skládá ze dvou částí. Z části praktické a z části teoretické.

Při praktické části jedinec ukazuje terapeutický postup při práci s pacientem s konkrétní diagnózou. V praktické části odpovídá na tři praktické otázky:

 „Logopedická diagnostika a terapie dětí a dospívajících s poruchami komunikace.

 Logopedická diagnostika a terapie dospělých s poruchami komunikace.

 Základy anatomie, fyziologie, patologie a patofyziologie v oblasti poruch komunikace u dětí i dospělých“ (MZ ČR 2011, s. 129, 130).

Atestační zkouška je skládána před komisí Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (AKL 2018c).

Působiště: Po úspěšném složení atestační zkoušky může být klinický logoped zaměstnán ve zdravotnictví na pozici zaměstnance nebo v případě, že není naplněna kapacita smluvních úvazků pro daný region, může uzavřít smluvní vztah se zdravotními pojišťovnami a pracovat ve své vlastní soukromé ambulanci (AKL 2018a).

Kliničtí logopedi jsou sdružováni Asociací klinických logopedů (AKL).

Asociace klinických logopedů chrání zájmy klinických logopedů, snaží se obor rozvíjet jak po praktické tak i po teoretické rovině. Garantuje odbornou úroveň vzdělávání klinických logopedů, aby služby, které jsou klientům nabízeny, odpovídaly aktuálním standardům a trendům. „Vytváří podmínky ke stálému zvyšování odbornosti svých členů, zpracovává zásadní koncepční a metodickou problematiku.“ AKL se stará o komunikaci s veřejností, vymezení specifik klinické logopedie, pořádá odborné kurzy, školení, vzdělávací akce. Od června 2017 vydává odborný časopis. Účastní se přípravy právních předpisů v oblasti zdravotnictví, které mají vztah k oboru klinická logopedie (AKL 2018b).

AKL jedná „s orgány státní správy, zejména s Ministerstvem zdravotnictví ČR a krajskými úřady ve věcech týkajících se oboru klinická logopedie a při obhajobě profesních zájmů klinických logopedů i pacientů, se zdravotními pojišťovnami při obhajobě a prosazování profesních zájmů klinických logopedů i pacientů.“ K dalším činnostem patří činnost nakladatelská a vydavatelská (AKL 2018b).

Aby byl kompletní výčet logopedických společností, je třeba uvést třetí významnou českou logopedickou společnost: Logopedickou společnost Miloše Sováka (LSMS). Jedná se o odbornou společnost, kterou v roce 1970 založil profesor MUDr. PhDr. Miloš Sovák DrSc. Společnost spojuje přibližně 400 logopedických pracovníků a dalších odborníků z různých odvětví. Nerozlišuje, zda se jedná o logopedické asistenty, logopedy nebo klinické logopedy. „Členy LSMS jsou i odbornici ze zahraničí. Společnost má bohatou publikační činnost (sborníky nejméně jednou ročně, informační materiály) a pořádá řadu seminářů a různých vzdělávacích akcí. Každoročně se pořádá také celostátní konference, většinou se zahraniční účastí, jejíž součásti je i nabídka odborné literatury a různých materiálů či pomůcek, za které bere Společnost odbornou garanci“ (LSMS 2018).

2.2 Prostředky logopedické osvěty

Jak již bylo zmíněno v první kapitole, je logopedická osvěta jedním ze základních kamenů logopedické prevence. V současné době mají rodiče široké možnosti, jak se o problematice správného vývoje řeči něco dozvědět. Mohou hledat informace v tištěné formě, na různých přednáškách, u odborníků nebo v online podobě. Všechny formy mají své klady i zápory. Záleží na každém jedinci, která forma mu vyhovuje nejlépe.

V tištěné formě je možno nalézt publikace, které se zaměřují přímo na vývoj dětské řeči a na její podnětný rozvoj. Dalšími publikacemi jsou praktické cvičebnice, které se již zaměřují na nácvik deficitní oblasti. Nejčastěji se jedná o různé pracovní sešity s návodem a náměty, jak procvičovat s dětmi obtížnou hlásku

Přednášky jsou často organizovány Mateřskými školami, mateřskými či rodinnými centry nebo přímo odborníky – logopedy.

Logopedické kroužky, při kterých dochází ke skupinovému procvičování a důraz je kladen zejména na procvičování a uvolňování artikulačních orgánů. Kroužky jsou často zřizovány při mateřských školách, základních školách, při mateřských a rodinných centrech nebo samotnými logopedy.

Logopedické tábory, které se pořádají jako příměstské nebo jako pobytové.

Během pobytu si děti nebo dospělí klienti cvičí komunikační dovednosti, probíhá zde individuální i kolektivní logopedická intervence. Program je doplněn dalšími aktivitami, ať už pohybovými, poznávacími nebo výtvarnými.

V online podobě si rodiče mohou najít téměř totožné informace jako v podobě tištěné. Ale také se mohou účastnit různých diskuzí, zjišťovat názory a zkušenosti ostatních rodičů. V současné době jsou populární různé skupiny na sociálních sítích. Ať už se jedná o skupiny odborné nebo laické. Problematika řeči se do povědomí rodičů dostává i pomocí webinářů. Dále rodiče mohou zasílat své dotazy ohledně řeči do online poraden. Velkou výhodou online poraden je bezesporu to, že informace mohou být dle potřeby doplňovány a aktualizovány. Přes internet se zároveň mohou sdružovat a sdělovat si své zkušenosti jedinci s jednotlivými druhy narušené komunikační

Mezi takové zájmové spolky patří například:

• Klub afasie, z. s. - http://www.klubafasie.com/ - Klub byl založen v roce 2000, podle vzoru podobných kurzů z Velké Británie. Iniciátorkou založení klubu byla PeadDr. Jaroslava Roubíčková. Hlavním cílem klubu je boj proti izolaci jedinců s afázií a jejich blízkých, informování veřejnosti o afázii. Klub organizuje skupinová setkání afatiků, poskytuje poradenství, obhajuje oprávněné zájmy afatiků, zajišťuje terénní logopedickou péči v domácím prostředí u imobilních pacientů (Klub afasie 2018).

• Šťastný úsměv, z. s. - http://stastny-usmev.cz/ - Zájmový spolek vznikl v roce 2005 jako Občanské sdružení Šťastný úsměv. Pomáhá dětem s rozštěpem obličeje projít léčbou s úsměvem. Mezi hlavní cíle spolku spadá šíření informací o rozštěpových vadách na veřejnosti, školách, školkách. Informování rodičů dětí a dospělých s rozštěpy o možnostech léčby. Pomáhají „dětem zpříjemnit a pochopit léčbu,“ připravují je na možné otázky okolí. Šťastný úsměv poskytuje

„prvotní informace rodičům při diagnostice vady u dítěte“, ale také spolupracuje se studenty se zájmem o rozštěpovou tématiku (Šťastný úsměv 2018).

• LOGO z. s. - http://www.oslogo.cz/ - Občanské sdružení LOGO vzniklo v roce 2002 z potřeby pomáhat lidem s vážnými poruchami komunikace a hybnosti.

Zpočátku fungovalo pouze z iniciativy dobrovolníků, ale s narůstající poptávkou po poskytovaných službách, vyvstala potřeba stálých zaměstnanců. OSLOGO z. s. poskytuje svým klientům služby: sociální rehabilitace, sociální poradenství, raná péče, centrum denních služeb. Zabývá se také osvětovou činností, kterou provádí skrz různé konference a také vydáváním a distribucí časopisu Papoušek - „jedná se o odborné periodikum, které je zaměřeno na problematiku narušené komunikační schopnosti různého typu“ (OSLOGO 2018b).

• Šance dětem - https://www.sancedetem.cz/ - Portál Šance dětem byl spuštěn v roce 2011 a jeho hlavním cílem je poskytovat kvalitní informace především rodinám s ohroženými dětmi. Portál je rozdělen do jednotlivých rubrik a jedna z nich je věnována i dětem s poruchami řeči.

• ALSA z. s. - http://www.zsalsa.cz/ - Zájmový spolek se věnuje pacientům a profesionálům s amyotrofickou laterální sklerózou. Hlavním cílem spolku „je pomoc pacientům s ALS – poradenstvím, konzultací vhodných terapií, pomoci s vyřizováním pomůcek a příspěvků a dalšími“ (ALSA 2018).

• Rodiče dětí s vývojovou dysfázií – jedná se o online sdružení rodičů na sociální síti Facebook. Hlavním cílem této skupiny je podpora a sdílení zkušeností s dětmi s narušenou komunikační schopností (Facebook 2018).

3 Systém logopedické péče v Kanadě

Logopedická péče v Kanadě je doménou Ministerstva školství a Ministerstva zdravotnictví (Hamaguchi 2010, s. 37).

Stejně jako v České republice je logopedická péče specializovanou činností a je třeba, aby ten, kdo se chce stát logopedem, případně asistentem logopeda, absolvoval a zdárně ukončil studium na univerzitě.

3.1 Kompetence a vzdělávání

Jako asistenta logopeda vnímáme jedince, kterému v Kanadě říkají

„Communicative Disorders Assistant“ nebo také „Speech-Language Pathology Assistant“. Asistenti logopeda podporují logopeda v jednotlivých fázích intervence a pracují s klientem i po ukončení intervence. A to vždy pod dohledem nebo po konzultacích s logopedem. K náplni jejich práce patří:

 Výběr, příprava a práce s materiály vhodnými k léčbě na základě konzultace s logopedem.

 Příprava a provádění screeningů pomocí jasně definovaných metod

 Pomoc s hodnocením vyšetřovaného.

 Poskytování přímé péče pacientům.

 Evidence léčebných postupů navržených logopedem (SAC 2018c).

Aby mohl asistent logopeda vykonávat své povolání, je třeba, aby měl minimálně středoškolské vzdělání s maturitou, které si doplní dalším studiem na univerzitě v programu pro asistenty logopedů. Studium trvá 12 až 24 měsíců a zahrnuje (SAC 2016b, s. 5, 6):

 „Anatomii a fyziologie řečových, sluchových a vestibulárních mechanismů.

 Vývoj řeči, jazyka, sluchu a polykání.

 Diagnostiku a léčbu narušené komunikační schopnosti.

 Klinické postupy v poruchách komunikace včetně pozorování, přípravy materiálů, psaní zpráv, dokumentace, používání a údržba pomůcek a přístrojů.

 Vývojová a behaviorální psychologie, ve vztahu k poruchám komunikace.

 Používání nástrojů a technologií při logopedické intervenci.

 Úvod do povolání asistentů logopeda.

 Zesilovací systémy a sluchová / audiologická rehabilitace“ (SAC 2016b, s. 5, 6).

Po absolvování studia, mohou asistenti logopeda pracovat ve školách, nemocnicích, u privátních logopedů, v předškolních zařízeních, léčebných a rehabilitačních centrech, případně učit svůj obor na některé z univerzit (OSLA 2010).

• Vysoká škola aplikovaného umění a technologie Georgian, Barrie, Ontario

• Vysoká škola Durham, Oshawa, Ontario

• Vysoká škola Lambton, Sarnia, Ontario

• Vysoká škola svatého Vavřince, Kingston, Ontario

• Vysoká škola Medicine Hat, Medicine Hat, Alberta

• Univerzita McEwan, Edmonton, Alberta (CDAAC 2018).

3.1.2 Logoped

Logopedi, v anglicky mluvících zemích nazýváni „Speech – Language Pathologists“, jsou v Kanadě vnímáni jako autonomní odborníci, kteří mohou pomoci předcházet poruchám řeči, komunikace a polykání a v případě poruch zmíněného zahájit nápravu (SAC 2018b).

Náplní práce logopedů je poskytování široké škály profesionálních služeb:

 Diagnostika, posouzení a léčba poruch v souvislosti se sluchem, komunikací a polykáním (CIHI 2017).

 Preventivní, poradenské a vzdělávací služby pro klienty a jejich rodiny, pečovatele a ostatní odborníky a veřejnost.

 Vzdělávací, výzkumné a administrační úkony (CIHI 2017).

Pro výkon povolání logopeda je zapotřebí vystudovat na univerzitě a získat magisterský titul M.Sc. Délka studia se pohybuje od dvou do tří let, záleží na tom, z jaké školy se jedinec na univerzitu přihlásil a zda se chce zaměřit pouze na logopedii nebo i na audiologii či další speciálně pedagogické disciplíny (SAC 2018a).

Logoped poté může pracovat například v:

 Nemocnici,

 komunitním zdravotním středisku,

 pečovatelských domech a zařízeních dlouhodobé péče,

 dětských centrech,

 domovech pacientů nebo klientů,

 profesionálních asociací,

 na univerzitách a vysokých školách,

 ministerstvech (SAC 2016a, s. 4).

V Kanadě jsou logopedi sdružováni asociací logopedů a audiologů, asociací s názvem Speech-language & audiology Canada, zkráceně SAC. Jedná se o největší kanadskou asociaci, která sdružuje více než 6000 logopedů a audiologů. Mezi hlavní cíle SAC patří zajištění a podpora členů asociace, reprezentace asociace logopedů a audiologů na veřejnosti a zajištění moderní a profesionální péče osobám s poruchami komunikace. Členství v SAC přináší členům výhody v podobě podpory, propagace a zvyšování odbornosti. Podpora je poskytována formou zvýhodněných podmínek pojištění zodpovědnosti, slev u partnerských organizací (v oblastech od zdravého životního stylu, přes vzdělávání až k cestování) a vydáváním a dostupností odborného časopisu „Communiqué“. Časopis je vydáván členy, pro členy a obsahuje nejnovější informace o technologiích, výzkumných výsledcích a osobní příběhy zkušenosti členů SAC. S ohledem na velikost asociace probíhá propagace na celostátní úrovni. Asociace má velký vliv při jednáních s vládou. Každoročně pořádá kampaň „Měsíc řeči a sluchu“, kterou se dostává do podvědomí veřejnosti a seznamuje ji s problémy, které řeší. V rámci zdravotního programu spolupracuje s vládou a podporuje v léčbě audiologických a komunikačních obtíží válečné veterány, tak aby byly splněny potřeby těchto lidí. Také nabízí svým členům možnost zařazení do seznamu odborníku a tím potencionální nárůst klientely (SAC 2018d).

Ke zvyšování a udržování odbornosti dochází skrze certifikované odborné kurzy, mezinárodní spolupráci, neustálé vzdělávání, výzkumné granty, předávání cen a zkušeností dlouholetými odborníky nově příchozím, vzájemnou komunikací a spoluprací členů asocicace (SAC 2018d).

V Kanadě má v současnosti k výuce logopedie a surdopedie akreditaci jedenáct univerzit, kde na prvních šesti je přednášeno v anglickém jazyce a na pěti v závěru seznamu je přednášeno francouzsky (CACUP-ASLP 2018):

• Univerzita Dalhousie, Halifax, Nové Skotsko

• Univerzita McGill, Montreal, Québec

• Univerzita Alberta, Edmonton, Alberta

• Torontská univerzita, Toronto, Ontario

• Západní univerzita, Londýn, Ontario

• Univerzita Laval, Québec, Québec (FR)

• Univerzita Montreal, Montreal, Québec (FR)

• Ottawská univerzita, Ottawa, Ontario (FR)

• Laurentiánská univerzita, Sudbury, Ontario (FR)

• Univerzita Trois-Rivières, Trois-Rivières, Québec (FR) (CACUP-ASLP 2018).

3.2 Prostředky logopedické osvěty v Kanadě

Prostředky logopedické osvěty v Kanadě jsou hodně podobné co do formy. Stejně jako v České republice je hlavním z prostředků tištěná forma. Velkou výhodou však je to, že Kanaďané nejsou omezeni pouze na materiály vydané v jejich zemi, ale mohou čerpat ze všech materiálů, které vyjdou v angličtině nebo francouzštině. Záleží, který z jazyků kdo ovládá, ale v každém případě je jejich rozptyl širší než v případě Českého jazyka. V tištěné formě jsou vydávány knihy, které jsou zaměřeny jak na laickou veřejnost, tak na pedagogy a odbornou veřejnost. K dostání jsou knihy zaměřené na rozvoj řeči, procvičování výslovnosti, ale i na rozvoj komunikace u dětí s poruchou autistického spektra. Knihy jsou cílené na rodiče, ale i na děti, které trpí některou z forem narušené komunikační schopnosti.

V tištěné formě jsou vydávány i různé informační plakátky a brožury.

Informující veřejnost o problémech, které mohou potkat každého z nás. Stručně a výstižně vysvětlují, o jaký problém se jedná a jak ho lze řešit, popřípadě, jak se k jedinci chovat.

Nesmíme opomenout ale ani přednášky, individuální a skupinové intervence a taktéž skupinová setkávání a letní tábory.

V Kanadě je možné najít v online podobě také hodně informací, počínaje elektronickými knihami, diskuzemi, ale i zájmovými skupinami. Na sociálních sítích se tvoří skupiny rodičů s dětmi s podobnými obtížemi. Jsou zde dostupné i informace od odborníků na problematiku řeči a poruch komunikace. V téměř každé provincii je asociace sdružující rodiče dětí s narušenou komunikační schopností. Tyto asociace mají podobné nebo stejné služby. Hlavním cílem je pomoc jedincům s narušenou komunikační schopností a jejich rodinám a blízkému okolí, zlepšit jejich šanci na uplatnění.

K organizacím patří například:

• First Words – Společnost First Words se zaměřuje na řeč předškolních dětí, na prevenci vzniku komunikačních poruch, včasnou diagnostiku a léčbu vzniklých obtíží. Podporuje a radí rodinám, jak přistupovat k dětské řeči. Poskytují primární online screening řečových dovedností (First Words 2018a).

• Monarch house – Společnost Monarch House byla založena v roce 2009 v Britské Kolumbii jako interdisciplinární léčebné centrum pro osoby s poruchami autistického spektra a jejich rodin. V současnosti rozšířila své služby i pole působnosti. Působí na šesti místech v Britské Kolumbii, poté na jednom místě v provinciích Alberta, Saskatchewan a Ontario. Poskytuje behaviorální terapii, logopedickou intervenci, fyzioterapii, aktivizační terapii.

Pořádá skupinová setkání, letní tábory, komunitní služby, denní péči, rodinné poradenství (Monarch house 2018)

• Apraxia kids Canada - Virtuální skupina rodičů, kteří mají děti s dětskou apraxií řeči (CAS). Jedná se o skupinu na Facebooku, kde můžete klást otázky, přispívat k diskusím a získávat informace. Stránka je navázána na neziskovou skupinu Apraxia Kids, která byla zřízena za účelem pomoci dětem s apraxií.

• The Hanen Centre – Centrum bylo založeno v roce 1975, logopedkou Ayala Hanen Manolson. Jedná se o neziskovou charitativní organizaci, s cílem umožnit malým dětem co největší rozvoj jazykových schopností a rozvinout úroveň jejich gramotnosti, rozvoj sociální komunikace u jedinců s vysoko funkčním autismem včetně Aspergerova syndromu a rozvoj řeči u dětí s opožděným vývojem řeči. Hanen centrum poskytuje služby a informace rodičům, učitelům, odborníkům z oboru i zdravotníkům (Hanen Centre 2018).