Petra Majerčíková, Design prostředí Kostel Všech svatých v Kolíně
Bakalářská práce
Málokdy se stává, že četba bakalářské práce je potěšením a ponaučením a to i pro samotného vedoucího té práce. Měl jsem to štěstí, že jsem se s Petrou Majerčíkovou potkal poměrně záhy v atelieru Environmental designu a velmi rychle jsme společně našli společnou řeč při řešení několika ateliérových úkolů. Neúnavnost a hloubavá odpovědnost k problému, který si Petra vytkla z každého zadaného tématu překvapovala nejen svou precizností a vizuální kompaktností, zásadní rezonancí zdůvodnění konkrétního řešení bylo vždy úsilí o dotýkání se fundamentálního kmene tématu. Jistě, že neoddělitelnou úlohu Petřina hledačství a intelektuálního zázemí zde sehrálo i paralelně vedené studium theologické fakulty, které jí obdařilo nejen vědomostmi, ale především pokorou před sebou samotnou. Několik předchozích témat, které jsme společně dokončili v rámci atelieru Environmental designu mělo oporu právě v semknutí světského a duchovního světa křesťanské filosofie. Totéž se opakuje i v bakalářské práci, která se zabývá historií i současností kolínského kostela Všech svatých.
Velmi dobře sepsaná a koncepčně ujasněná historie založení kostela i ukončení jeho existence v pochmurných dnech bombardování Kolína ke konci II. světové války je paradoxním završením duchovního života v prostoru k rozjímání, aby jej definitivně ukončily spojenecké bomby shozené na likvidaci továrny, vyrábějící Cyklon B, používaný k masovým vraždám v koncentračních táborech.
Petra Majerčíková se rozhodla fragmenty kostela resuscitovat a vdechnout jim novou energii, tolik potřebnou v současné době, aby se místo duchovního života kolínského předměstí opět probudilo k životu a poskytlo potřebným i zvědavým dotek klidu a prostoru k rozjímání.
Koncept zavěšených pláten, symbolizujících pašijová zastavení s doteky současného stavu těla zbytků kostela a se slovy vztahujícími se k jednotlivým zastavením Krista jeho posledních dnů jsou nejen symbolem věřícím křesťanům, ale především vzkazem netušícím návštěvníkům městky nepůvabného okolí návršíčka s ruinami kostela a zarostlým hřbitovem. Život zde nekončí, život si každý sám v sobě nese a smí spočinout v kontemplaci, právě tak, jak o to usilovala svými frotážemi i Adriena Šimotová, když sdírala zdi kláštera v Hostinném nebo tělo svého vlastního těla. Nedělala rozdílu, právě tak, jako Petra Majerčíková, když otisky kamenů postupně zatěžkala rudými skvrnami Kristových posledních dnů.
Součástí konceptu závěru formálního, ale i obsahového znovuzrození kostela je vizuální definice vazby liturgického a světského vztahu místa ruin kostela s polem neidentifikovatelných nebo jen obtížně rozeznatelných hrobů kolínských měšťanů i nuzáků. Tam, kde by se měl nacházet oltář, ve svém původně vyznačeném místě, nalézá se strohá nádoba, jejímž jediným úkolem je obejmout právě tu část prostoru, která je uvnitř a ne víc, ne míň. Jak symbolický pohár poslední večeře, jak memento možného, ale neexistujícího.
Spolupracovat s Petrou Majerčíkovou bylo velmi příjemné a přínosné. Její Kostel Všech svatých v Kolíně v mnohém převyšuje nároky kladené na bakalářskou práci a doporučuji jí k obhajobě na ukončení bakalářského stupně Designu prostředí.
Hodnotím: výborně prof. Mgr. Jaroslav Brabec
