KRIMINALITA MLÁDEŢE JUVENILE DELINQUECY Technická univerzita v Liberci

(1)

Technická univerzita v Liberci

FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ

Katedra: Katedra sociálních studií a speciální pedagogiky Studijní program: Sociální práce

Studijní obor: Penitenciární péče

KRIMINALITA MLÁDEŢE JUVENILE DELINQUECY

Bakalářská práce: 10–FP–KSS– 4047

Autor: Podpis:

Milan VENCOVSKÝ Adresa:

U Školičky 2217/4 190 00 Praha 9

Vedoucí práce: Mgr. Veronika Boďová Konzultant:

Počet

stran grafů obrázků tabulek pramenů příloh

68 14 0 16 29 1 + CD

V Liberci dne: 28. 4. 2011

(2)

(3)

(4)

Čestné prohlášení

Název práce: Kriminalita mládeţe

Jméno a příjmení autora: Milan Vencovský

Osobní číslo: P08000204

Byl/a jsem seznámen/a s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména § 60 – školní dílo.

Prohlašuji, ţe má bakalářská práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem.

Beru na vědomí, ţe Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv uţitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.

Uţiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu vyuţití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne poţadovat úhradu nákladů, které vynaloţila na vytvoření díla, aţ do jejich skutečné výše.

Bakalářskou práci jsem vypracoval/a samostatně s pouţitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem.

Prohlašuji, ţe jsem do informačního systému STAG vloţil/a elektronickou verzi mé bakalářské práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedl/a jsem všechny systémem poţadované informace pravdivě.

V Liberci dne: 28. 04. 2011

Milan Vencovský

(5)

Děkuji Mgr. Veronice Boďové za odborné vedení práce a cenné rady, za čas, který mi věnovala při konzultacích, za ochotu a porozumění.

Poděkování patří i zaměstnancům v zařízeních pro ústavní a ochrannou výchovu, dále SOU Jarov Praha 9 a Mgr. Janě Novotné, za pomoc při statistickém zpracovávání bakalářské práce.

(6)

Název bakalářské práce: Kriminalita mládeţe Jméno a příjmení autora: Milan Vencovský

Akademický rok odevzdání bakalářské práce: 2010/2011 Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Veronika Boďová

Anotace:

Bakalářská práce se zabývala problematikou kriminality mládeţe ve vybraných školských zařízeních v Praze. Jejím cílem bylo zmapování aktuálního stavu trestné činnosti mladistvých, včetně zjištění míry latence. Dílčím cílem bylo zjistit, jakou trestnou činnost mladiství páchají nejčastěji, jaké jsou motivy a příčiny trestné činnosti a z jakého sociálního zázemí mladiství pachatelé pocházejí. Práci tvořily dvě stěţejní oblasti.

Teoretická část se zabývala vymezením základním pojmů, strukturou kriminality mládeţe a dalšími aspekty kriminality mládeţe. Teoretická část vycházela ze studia současné odborné literatury, která byla vzájemně porovnávána.

Praktická část zjišťovala pomocí dotazníku motivy a druhy trestné činnosti mladistvých, včetně sledování míry latence.

Z výsledků průzkumu vyplynuly návrhy opatření, která se týkají legislativy, zákonnosti i určitých opatření ke sníţení kriminality mládeţe.

Klíčová slova: kriminalita mládeţe, latence, mladiství, motiv, příčiny kriminality, prevence, provinění

(7)

Summary:

The bachelor thesis was dealing with the juvenile delinquency in selected educational institutions in Prague. Its target was to find out what is the actual status of juvenile criminality, including latency ratio. Its partial target was to find out the most frequent kind of juvenile delinquency, what are the criminal motives and causes and what is the juvenils‘ social background. The bachelor thesis has been devided into two fundamental parts.

The theoretical part was dealing with delimitation of basic notions, juvenile delinquency structure and with other aspects of juvenile delinquency. The theoretical part worked with actual special literature being reciprocally compared.

The questionnaires have been used in the practical part and its purpose was to find out juvenile delinquency motives including monitoring of latency ratio.

The research results showed up the solution proposals concerning legislation, legality and how to decrease juvenile delinquency.

Key words: juvenile delinquency, latency, juvenils, motive, criminal motives, prevention, offence

(8)

Contenu:

Le travail traite la problematique de la delinquence des mineurs dans les institutions scolaires a Prague. Son but etait de mettre au point l’etat actuel de la criminalite des mineurs, y compris le taux de latence. Son but partial contenait en trouvant quels types de delits sont commis le plus souvent, quels sont les causes et les motifs pour commetre des crimes et quel est le milieu social des mineurs.

Le travail a ete divise en deux parties.

La partie theoretique avait pour but de delimiter les notions elemantaires, la structure de la delinquence des mineurs et les autres aspect de la delinquence des mineurs. Cette partie a ete base sur la comparaison mutuelle de la litterature specialisee.

Les questionnaires ont ete utilises dans la partie pratique. Leur but etait de trouver les motifs et les types de la delinquence des mineurs, y compris le taux de latence.

Les resultats de recherche ont montre les propositions de solutions dans les domaines legislatif et legale, y compris les mesures pour baisser la delinquence des mineurs.

Mots de cle: delinquence des mineurs, latence, mineurs, motif, causes de la criminalite, prevention, delit

(9)

8 Obsah

Úvod ... 10

I Teoretická část ... 11

1 Vymezení základních pojmů ... 11

1.1 Mládeţ ... 11

1.2 Dítě ... 11

1.3 Mladistvý ... 12

1.4 Mladý dospělý... 12

1.5 Provinění ... 13

1.6 Čin jinak trestný ... 13

2 Struktura kriminality mládeţe ... 14

3 Typické rysy kriminality mládeţe ... 16

4 Typologie mladistvých delikventů ... 18

4.1 Chronický pachatel... 18

4.2 Mladistvý delikvent ... 19

5 Příčiny kriminality mládeţe ... 20

5.1 Vnitřní příčiny... 20

5.1.1 Biologické příčiny ... 20

5.1.2 Osobnostní vlivy ... 21

5.2 Vnější příčiny ... 22

5.2.1 Vliv rodinného prostředí ... 22

5.2.2 Vliv školských zařízení ... 24

5.2.3 Vliv vrstevníků a trávení volného času ... 25

6 Motivace k trestné činnosti ... 26

7 Druhy opatření ukládaných mladistvým ... 28

7.1 Výchovná opatření ... 28

7.1.1 Dohled probačního úředníka ... 28

7.1.2 Probační program ... 29

7.1.3 Výchovné povinnosti ... 29

7.1.4 Výchovná omezení ... 30

7.1.5 Napomenutí s výstrahou ... 30

7.2 Ochranná opatření ... 31

7.3 Trestní opatření ... 31

(10)

9

7.4 Opatření ukládaná dětem mladším patnácti let ... 33

8 Prevence... 34

8.1 Druhy prevence podle obsahového zaměření ... 34

8.1.1 Sociální prevence ... 34

8.1.2 Situační prevence ... 35

8.1.3 Viktimologická prevence ... 36

8.2 Druhy prevence podle okruhu adresátů ... 36

8.2.1 Primární prevence ... 36

8.2.2 Sekundární prevence ... 36

8.2.3 Terciární prevence... 37

8.3 Preventivní programy pro mladistvé ... 37

8.3.1 Projekty prevence kriminality na centrální úrovni... 38

8.3.2 Projekty prevence kriminality na místní úrovni ... 39

8.3.3 Projekty prevence kriminality uplatňované v Praze ... 39

II Praktická část ... 42

9 Cíl praktické části ... 42

9.1 Předpoklady průzkumu... 42

10 Pouţité průzkumné metody ... 43

11 Popis zkoumaného souboru ... 44

12 Výsledky průzkumu a jejich interpretace ... 46

12.1 Průběh průzkumu ... 46

12.2 Výsledky průzkumu ... 46

12.3 Ověření předpokladů průzkumu ... 61

Závěr ... 63

Návrh opatření ... 65

Seznam pouţitých zdrojů ... 66

Seznam příloh ... 68

(11)

10

Úvod

Bakalářská práce se bude zabývat tématem „Kriminalita mládeţe“. V praxi se stále častěji setkáváme s mladistvými pachateli velmi závaţných trestných činů.

V obvodu, který patří do mé působnosti (Praha 3, 8 a 9), a to konkrétně u trestného činu loupeţe, se zvýšil podíl mladistvých na této trestné činnosti. Dalším závaţným zjištěním je, ţe mladiství pachatelé si počínají bezcitně, vybírají si snadné cíle a nebojí se pouţít násilí, které často bývá nepřiměřené dané situaci. Neméně závaţnou otázkou je postoj mladistvých k činu, který spáchali. Své trestné činnosti v podstatě vůbec nelitují. Jako příčinu, proč se takového činu dopustili, uvádí snahu získat peníze a to i na koupi drog. Dále odkazují na to, ţe na jejich trestnou činnost mělo vliv jejich špatné rodinné zázemí. Jediní koho takoví mladiství pachatelé litují, jsou oni sami.

Zkušenosti z práce s mladistvými pachateli trestných činů jsou v bakalářské práci porovnány s teoretickými zjištěními. Nejprve budou vymezeny základní pojmy, které souvisejí s kriminalitou mládeţe, protoţe je to základ k pochopení dané problematiky. Poté se soustředíme na strukturu kriminality mládeţe, tedy na to, jaké trestné činy páchají nejčastěji a jaký je podíl mladistvých pachatelů na celkové kriminalitě. Pokračovat budeme popisem typických znaků kriminality mládeţe.

Zabývat se budeme i typologií mladistvých pachatelů, zejména typem chronického pachatele. Pro objasnění, proč se mladiství dopouštějí trestné činnosti, je důleţité se zabývat jejími příčinami a motivací.

V praktické části bude proveden průzkum, jehoţ cílem je zjištění a popsání vybraných aspektů kriminality mládeţe a charakterizovat typické znaky a strukturu kriminality mládeţe. Po zpracování získaných dat bude provedena analýza, která potvrdí nebo vyvrátí předpoklady pro splnění cíle této bakalářské práce.

Práce se bude zabývat i opatřeními, která jsou ukládána mladistvým. K tomu bude vyuţit zejména zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe, který je speciálním zákonem k trestnímu zákoníku. V tomto zákoně jsou vyjmenována opatření, která je moţno uloţit mladistvým, ze kterých zjistíme, ţe přístup k mladistvým pachatelům je velmi odlišný od přístupu k dospělým pachatelům.

Závěr bakalářské práce bude věnován prevenci kriminality. Nejprve budou popsány základní druhy prevence a poté preventivní programy, které jsou určeny mladistvým. Jako příklad budou uvedeny i konkrétní preventivní programy, které jsou uplatňovány v Praze.

(12)

11

I Teoretická část

1 Vymezení základních pojmů

Ustanovení týkající se trestání mladistvých bylo do konce roku 2003 součástí trestního zákoníku, ale potom se tato úprava osamostatnila a vznikl zákon č. 218/2003 Sb. o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů (dále zákon o soudnictví ve věcech mládeţe).

Zákon nabyl účinnosti dne 1. ledna 2004 a upravuje podmínky odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy, opatření ukládaná za takové činy, postup, rozhodování a výkon soudnictví ve věcech mládeţe. Zákon se tedy vztahuje jen na mládeţ, proto je potřeba si vysvětlit tento pojem, abychom věděli okruh osob, pro které je určen.

1.1 Mládež

Pojem mládeţ definuje sám zákon č. 218/2003 Sb. a to v § 2 písm. b), kde je řečeno, ţe „mládeţí jsou děti mladší patnácti let a mladiství“¹. Jde o velmi široký pojem, který zahrnuje všechny osoby od jejich narození do 18 let jejich věku.

1.2 Dítě

Pojem dítě je vymezen nejen v českém právním řádu, ale i v mezinárodním právu. V mezinárodním právu je pojem dítě vyloţen v Úmluvě o právech dítěte, která byla do našeho právního řádu vnesena sdělením č. 104/1991 Sb. a pro Českou republiku vstoupila v platnost dne 6. února 1991. V části I v čl. 1 je stanoveno, ţe „pro účely této úmluvy se dítětem rozumí kaţdá lidská bytost mladší osmnácti let, pokud podle právního řádu, jenţ se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaţeno dříve“².

V zákoně č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe v § 2 písm. c) je pouze vymezen pojem dítěte mladšího patnácti let, kterým je ten, kdo v době spáchání činu jinak trestného nedovršil patnáctý rok věku. V tomto zákoně není samostatně pojem dítěte vyloţen.

Pojem dítě byl definován také v zákoně č. 140/1961 Sb., trestní zákon v § 216b, kde pro potřeby § 216 a 216a se dítětem rozumí osoba mladší neţ 18 let.³ V novém trestním zákoníku č. 40/2009 Sb. pojem dítěte najdeme ve výkladových ustanoveních

1 http://zakony-online.cz/?s88&q88=all

2 http://www.detskaprava.cz/soubory/umluva.pdf

3 http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni_zakon/cast2h6.aspx

(13)

12

a to v § 126, podle kterého se dítětem rozumí osoba mladší osmnácti let, pokud trestní zákon nestanoví jinak.⁴

1.3 Mladistvý

Mladistvým je dle § 2 písm. d) zákona č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeţe „ten, kdo v době spáchání provinění dovršil patnáctý rok a nepřekročil osmnáctý rok svého věku“⁵. Mladistvý je tedy jiţ osobou trestě odpovědnou, i kdyţ následky, které mu hrozí, jsou stanoveny odlišně od dospělých pachatelů. Spodní hranice pro trestní odpovědnost není dána úplně striktně, coţ vyplývá z ustanovení

§ 5 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., kde je stanoveno, ţe „mladistvý, který v době spáchání činu nedosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný“⁶. Díky tomu se můţe stát, ţe mladistvý, kterému je např. jiţ 16 let, nedosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, ţe nemohl rozpoznat nebezpečnost svého jednání, nebude trestně odpovědný a budou se vůči němu moci uplatňovat jen taková opatření jako vůči dítěti mladšímu 15 let.

1.4 Mladý dospělý

V kriminologii a forenzní psychologii se můţeme setkat s dalším pojmem a to

„mladý dospělý“. Podle kriminologického hlediska „jde o osoby, které jiţ dosáhly 18 let, ale dosud nejsou starší 24 let“⁷. Současná česká právní úprava tento pojem nezná.

S podobným termínem se můţeme setkat v části hovořící o polehčujících okolnostech, kdy v § 41 písm. f) trestního zákoníku je stanoveno, ţe „soud jako k polehčující okolnosti přihlédne zejména k tomu, ţe pachatel spáchal trestný čin ve věku blízkém věku mladistvých“⁸. Není tu ale dále rozvedeno, aţ do kolika let můţeme hovořit o věku blízkém věku mladistvých. V soudní praxi je toto ustanovení vykládáno úţeji, neţ je pojímáni z kriminologického hlediska, kdy se za takovou osobu povaţují ti, kterým je 18 let, popř. 19 let.

4 http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni-zakonik/cast1h8.aspx

7 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. a kol. Kriminologie, 2004, s. 378

8 http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni-zakonik/cast1h5d2.aspx

(14)

13

1.5 Provinění

Podle § 6 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. trestný čin spáchaný mladistvým se nazývá provinění. Dle § 6 odst. 2 proviněním není čin, jehoţ znaky jsou uvedeny v zákoně, jestliţe je spáchán mladistvým a stupeň jeho nebezpečnosti pro společnost je malý⁹. Provinění je tedy definováno stejně jako trestný čin, odlišnost spočívá jen v jiném označení.

1.6 Čin jinak trestný

Jedná se o čin, který sice naplňuje znaky trestného činu, které jsou uvedeny v zákoně, ale nejde o trestný čin buď z důvodu nízkého věku pachatele, nebo z důvodu, ţe mladistvý v době spáchání trestného činu nedosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání. I kdyţ pachatel není za takový čin trestně odpovědný, lze za něj uloţit opatření na základě návrhu státního zastupitelství či soud můţe zahájit řízení o uloţení opatření i bez návrhu státního zastupitelství.

(15)

14

2 Struktura kriminality mládeţe

Před rokem 1989 nevykazovala statistika kriminality mládeţe výraznější výkyvy.

Ročně bylo stíháno průměrně kolem 6.000 mladistvých a dalších přibliţně 4.000 dětských pachatelů bylo ve věku do 15 let. Dohromady tedy ve statistikách figurovalo celkem 10.000 pachatelů ve věku do 18 let. V 90. letech došlo k velkému vzestupu kriminality mládeţe, kdyţ např. v roce 1996 činil celkový počet známých pachatelů mladších 18 let více neţ 23.000. Postupně se počet stíhaných mladistvých stabilizoval na počtu 18.000, podíl mládeţe mezi celkovým počtem pachatelů tak byl přibliţně 15 %.¹⁰

Tabulka č. 1 Věkové sloţení obviněných

Věk Stav k 31. 12. 2009

Muţi Ţeny Celkem %

do 16 roků 4 0 4 0,17 %

od 16 do 17 roků 18 0 18 0,76 %

od 17 do 18 roků 22 0 22 0,93 %

od 18 do 21 roků 148 7 155 6,57 %

Zdroj: Statistická ročenka Vězeňské sluţby ČR 2009¹¹

Tabulka č. 2 Věkové sloţení odsouzených

Věk Stav k 31. 12. 2009

Muţi Ţeny Celkem %

do 16 roků 1 0 1 0,01 %

od 16 do 17 roků 15 1 16 0,08 %

od 17 do 18 roků 46 3 49 0,925 %

od 18 do 21 roků 602 19 621 3,21 %

Zdroj: Statistická ročenka Vězeňské sluţby ČR 2009¹²

11 Statistická ročenka Vězeňské sluţby ČR 2009,

http://www.vscr.cz/client_data/1/user_files/19/file/správní/statistiky/Statistické%20ročenky/Ro čenka%202009_1.pdf, s. 33

12Statistická ročenka Vězeňské sluţby 2009

http://www.vscr.cz/client_data/1/user_files/19/file/správní/statistiky/Statistické%20ročenky/Ro čenka%202009_1.pdf, s. 39

(16)

15

První tabulka popisuje věkové sloţení mladistvých obviněných, kteří byli vzati do vazby. A z toho je patrno, ţe jen velmi malé procento je vzato do vazby. Ve druhé tabulce jsou odsouzení mladiství pro rok 2009. V této tabulce jsou uvedeny statistiky jak mladistvých, tak osoby blízké věku mladistvých. Počty mladistvých obviněných a odsouzených v souhrnu nedosahují takového počtu jako osoby věku blízké mladistvých. Z toho se dá usoudit, ţe osoby starší 18 let se častěji dopouštějí trestných činů.

U mladistvých převaţuje zejména majetková kriminalita. K nejčetnějším patří tyto trestné činy: krádeţe věcí z aut, krádeţe aut, podvody, krádeţe kol, vloupání do víkendových chat, vloupání do bytů, zpronevěra, krádeţe v bytech, vloupání do obchodů a vloupání do restaurací. Druhým nejčastějším druhem kriminality je kriminalita násilná, a to úmyslné ublíţení na zdraví a loupeţ. Ještě méně je zastoupena mravnostní kriminalita.¹³

13 MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence, 2003, s. 148

(17)

16

3 Typické rysy kriminality mládeţe

Kriminalita mládeţe se vyznačuje některými typickými způsoby páchání trestných činů, coţ souvisí s fyzickými a psychickými vlastnostmi mladistvého pachatele a jeho zkušenostmi. „Mezi způsoby páchání trestných činů dospělých pachatelů a pachatelů z řad mládeţe se projevují určité rozdíly, ke kterým zejména patří:

- výběr předmětu zájmu je u mládeţe determinován jinými hodnotovými systémy neţ u dospělých pachatelů,

- trestná činnost mládeţe je častěji páchána se spolupachateli nebo v partě, - příprava ke spáchání trestné činnosti bývá u mládeţe nedokonalá,

- pachatelé z řad mládeţe často pouţívají neúměrného násilí a jejich chování na místě činu často vykazuje znaky vandalismu,

- pachatelé z řad mládeţe jsou častěji pod vlivem alkoholu,

- trestná činnost mládeţe je často páchána opakovaně v bezprostřední blízkosti místa bydliště,

- při získáváni alibi se pachatelé z řad mládeţe orientují na osoby obdobné věkové skupiny, do které sami patří,

- o připravované, ale i o spáchané trestné činnosti pachatelé z řad mládeţe často hovoří před svými vrstevníky,

- utajování činu a zahlazování stop mladí pachatelé zpravidla nepouţívají, často však vyhroţují svědkům pouţitím násilí,

- věci, získané trestnou činností skupinou mládeţe, jsou velmi brzy po spáchání rozdělovány mezi její členy, finanční prostředky se zpravidla utrácejí společně,

- mladí pachatelé často odcizují předměty, které momentálně potřebují, nebo které se jim vzhledem k věku líbí a mnohdy některé mnohem cennější věci nechávají bez povšimnutí,

- pachatelé z řad mládeţe jednají více emotivně neţ rozumově, trestná činnost je páchána ve většině případů ţivelně pod vlivem momentální objektivní situace, místa a doby činu.“¹⁴

14 MUSIL, J., KONRÁD, Z., SUCHÁNEK, J. Kriminalistika, 2004, s. 521

(18)

17

U kriminality mladistvých se vyskytuje vysoká míra latence, která je dle odborníků způsobena tím, ţe u dětí jsou časté méně závaţné aţ bagatelní trestné činy, které zůstávají neodhaleny a tím tedy nestíhány. Podle průzkumu z roku 1999, jehoţ respondenty byly děti ve věku kolem 15 let (ţáci 9. tříd základních škol a kvart víceletých gymnázií), bylo zjištěno, ţe téměř 1/3 z nich se někdy dopustila krádeţe v obchodě, téměř ¼ zranila druhého uhozením a přes 10 % se dopustilo vandalismu (např. rozbíjení oken). Krádeţí dopravních prostředků, vloupání do nich, vydírání či ohroţování druhého zbraní se dopustilo méně neţ 3 % z nich. Průzkum byl prováděn katedrou trestního práva Právnické fakulty ZČU v Plzni pod vedením doc. JUDr. Heleny Válkové, CSc. ve spolupráci s katedrou kriminologie na Ernst- Moritz-Universität v Greifswaldu a Kriminologische Forschungsinstitut Niedersachsen e. V. ¹⁵

15 KUCHTA, J., VÁLKOVA, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky, 2005, s. 269

(19)

18

4 Typologie mladistvých delikventů

Někteří kriminologové zastávají názor, ţe existují 2 typy mladistvých pachatelů, - chronický (celoţivotní) pachatel

- mladistvý delikvent.

4.1 Chronický pachatel

„Jiţ od útlého věku je jedinec nápadný pro své těţko ovladatelné chování. Běţné výchovné postupy (tresty a pochvaly) na něj nezabírají, často se objevují epizody problematického chování (ataky vzteku, vzdorovitosti, destruktivní projevy).

K prvním kontaktům s místy oficiální kontroly (policie, instituce sociálně právní ochrany dítěte) dochází zpravidla jiţ v intervalu mezi 6. aţ 12. rokem věku. Kolem 12 let se objevují jiţ celkem závaţné násilné delikty (např. u dospělého by čin byl klasifikován jako loupeţ), agresivita se rychle stupňuje, kolem 16 aţ 18 let je jiţ jedinec polymorfně kriminální, dopouští se jak majetkové, tak násilné kriminality.

Kriminální chování však přetrvává i v dospělosti, z pachatele se stává kriminální

„generalista“, obraz jeho trestné činnosti je velmi pestrý, střídají se majetkové i násilné trestné činy a intervaly mezi recidivou se obvykle zkracují.“¹⁶

V praxi se převáţně setkáváme s mladistvými pachateli trestných činů, kteří odpovídají charakteristikám chronického pachatele. Setkáváme se i s případy, kdy pachatelem je nezletilá osoba, která páchala majetkovou trestnou činnost, ale vzhledem ke svému věku nemohla být potrestána. Příkladem lze uvést nezletilého pachatele, kterému v době zadokumentování jeho trestné činnosti bylo osm let.

Je moţné, ţe to nebyl úplně jeho první protiprávní čin, ale teprve první, který byl odhalen. Jeho trestná činnost pokračovala i nadále, kdy šlo především o majetkové trestné činy - zpočátku o drobné krádeţe, později i ty provedené vloupáním.

Aţ v jeho 15 letech mu byla nařízena ústavní výchova, která na něho neměla ţádoucí korektivní význam. V 16 letech byl potrestán za jeho první loupeţ a byl odsouzen k trestnímu opatření odnětí svobody v délce 3 měsíců. Ani tento trest na něj neměl ţádný účinek. Jeho postoj po propuštění byl takový, ţe mu ve vězení v podstatě nic nechybělo, jen se nemohl volně pohybovat. Lze předpokládat, ţe jeho trestná činnost bude pokračovat i nadále.

16 ČÍRTKOVÁ, L. Forenzní psychologie, 2004, s. 77

(20)

19

4.2 Mladistvý delikvent

„Mladistvý delikvent zahajuje konflikty s normami v době dospívání, mezi 12.

aţ 15. rokem věku. Do té doby byl jeho vývoj nenápadný. V jeho anamnéze tudíţ chybí antisociální projevy v dětství. V době puberty dochází ke zlomu, pubescent se stává těţko ovladatelným, nerespektuje některé sociální ani právní normy, objevuje se typický obraz mladistvé delikvence (např. krádeţe, poškozování cizí věci, výtrţnictví atd.). Kolem 18. aţ 21. roku věku obvykle dochází k poklesu aţ úplnému vymizení kriminálních vzorců chování. Se vstupem do světa dospělých vyhasíná problematické jednání a jedinci se stávají konformními.“17

Pro kriminalitu mladistvých je rovněţ typické, ţe trestná činnost není páchána jedním, ale více pachateli, nejčastěji v delikventní partě. Motivem můţe být i to, ţe se pachatel chce zviditelnit, nebo před partou dokázat, ţe je schopen udělat pro partu cokoliv, třeba i trestný čin.

17 ČÍRTKOVÁ, L. Forenzní psychologie, 2004, s. 77 - 78

(21)

20

5 Příčiny kriminality mládeţe

Kriminalitu mladistvých ovlivňují jak vnitřní tak vnější příčiny. V současné době se prosazují multifaktorové směry, které jsou zaloţeny na tvrzení, ţe existuje více příčin vedoucích k delikventnímu chování mladistvého. „Základní faktory, které mají vliv na delikvenci mládeţe, jsou zejména následující:

 individuální zvláštnosti podmíněné geneticky, chorobou, duševní poruchou, osobnostními dispozicemi,

 poruchy socializace v důsledku negativního působení blízkého sociálního prostředí, kulturního prostředí, subkultur, ale i neadekvátního uţití formálních sociálních intervencí,

 psychické zvláštnosti podmíněné věkem, projevy generačních protestů, odmítání autorit, vliv vrstevnické skupiny zejména v období pubescence a adolescence,

 demografické faktory,

 společenské změny a posuny hodnotových orientací jak celé společnosti, tak subkultury mládeţe,

 sociálně patologické jevy menší závaţnosti jako např. alkoholismus, drogová závislost.“¹⁸

5.1 Vnitřní příčiny

Mezi vnitřní příčiny kriminality mládeţe můţeme zařadit biologické příčiny a osobnostní vlivy. Jde tedy o příčiny, které jsou buď geneticky podmíněny, nebo se jedná o změnu v důsledku úrazu nebo nějakého chorobného stavu.

5.1.1 Biologické příčiny

Biologických příčin kriminality je několik. Jednou z nich je pohlaví, kdy je dokázáno, ţe muţi se dopouštějí delikventního chování častěji neţ ţeny. Vzájemný poměr mezi kriminalitou muţů a ţen se pohybuje 10:1. Důvodem pro to je větší tendence muţů k agresivitě díky muţskému pohlavnímu hormonu testosteronu.

Dalším faktorem je věk, kdy se kriminálního jednání dopouštějí většinou mladí lidé a to zejména muţi.¹⁹

18 KUCHTA, J., VÁLKOVA, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky, 2005, s. 279

19 FISCHER, S., ŠKODA, J. Sociální patologie, 2009, s. 157

(22)

21

K dalším biologickým faktorům patří také vrozené dispozice k určitým způsobům reagování. Jedná se o vrozené, neurofyziologicky podmíněné dispozice.

Vyšší míru tendence k delikventnímu jednání a kriminalitě mají jedinci, kteří jsou zvýšeně dráţdiví. Tyto osoby mají vyšší míru impulzivity a niţší míru frustrační tolerance. Tyto dispozice jsou dány geneticky. Mohou rovněţ vzniknout v průběhu vývoje plodu v prenatálním a perinatálním období. Také u delikventních osob nacházejí rané poruchy a poškození CNS. Významnou úlohu mají i vybrané poruchy chování a emocí např. syndrom hyperaktivity.²⁰

Britským vědcům se podařilo zjistit, ţe některé geny hrají rozhodující roli v tom, zda spácháme zločin či nikoli. Jejich studie ukázala, ţe muţi se sníţenou funkcí uvedeného genu a s převaţujícími negativními záţitky z dětství byli desetkrát více náchylní ke spáchání zločinu neţ muţi se stejnou genetickou výbavou, ale s pohodovým, harmonickým dětstvím.²¹

Zdá se tedy, ţe genetická dispozice má nikoliv zanedbatelný podíl na sklonech ke kriminálnímu jednání mládeţe, ale sama o sobě nemusí způsobit, ţe se dítě opravdu trestného činu dopustí. Ke genetické dispozici musí být přidána i některá z dalších příčin jako např. nesprávná výchova, vliv vrstevnické party či dalších.

Zároveň je moţné konstatovat, ţe kdyţ genetické dispozice ke kriminálnímu chování u dětí nejsou přítomny, tak i při špatném způsobu výchovy je menší šance, ţe se kriminálního jednání dopustí. Podobně však vhodná výchova i při jistém genetickém zatíţení můţe rovněţ znamenat výrazné omezení moţnosti pozdějšího delikventního chování.

5.1.2 Osobnostní vlivy

U pachatelů trestné činnosti se velmi často objevuje některá z poruch osobnosti popř. i další dva typy odchylek od normy (akcentovaná osobnost a anomální osobnost). Porucha osobnosti je pojímána jako trvalá, vrozená osobnostní dispozice, která staví člověka mimo normu. U mladistvých je těţké odlišit povahové změny vyvolané bouřlivěji probíhajícím dospíváním od stálých povahových rysů, příp. od projevů probíhajícího psychického onemocnění.²²

20 FISCHER, S., ŠKODA, J. Sociální patologie, 2009, s. 157 - 158

21 Kriminální sklony se skrývají v genech. Policista, č. 6/2008, s. 10

(23)

22

„Mezi vězni a nevězněnými lidmi byly shledány statisticky významné rozdíly v následujících znacích:

 mají sníţenou sebekontrolu,

 mají niţší toleranci k chování jiných lidí,

 mají niţší odpovědnost za svoje chování,

 mají vyšší impulzivitu,

 jsou méně přátelství,

 jsou méně zralí,

 častěji mají pocit nadřazenosti a

 jsou více zaměření na sebe“²³.

Ke vrozeným osobnostním dispozicím se řadí také úroveň rozumových schopností, kdy se u mladých i dospělých lidí nacházejících se buď ve výchovných ústavech, nebo ve vězení vyskytuje poměrně často i sníţená úroveň těchto rozumových vlastností. Jde především o vrozenou dispozici, která se učením nedá příliš ovlivnit. „Jedinci s niţším intelektem jsou náchylní ke svedení k trestné činnosti (jsou více sugestibilní), jejich schopnost řešit náročné situace je omezena (proto je častěji řeší společensky nepřijatelným způsobem)“.²⁴

5.2 Vnější příčiny

Kromě výše uvedených vnitřních příčin, které tkví ve vrozených dispozicích ke kriminálnímu jednání, popíšeme v této kapitole vnější příčiny, které mají také vliv na jednání jednotlivce. V prvé řadě se jedná o vliv rodiny, resp. výchovy v rodině, dále o vliv školy, kde dítě tráví velkou část svého času a nezanedbatelný podíl má trávení volného času, kam můţeme zařadit příslušnost k vrstevnickým skupinám.

5.2.1 Vliv rodinného prostředí

Jedlička a kolektiv rozlišují tři druhy rodičovské výchovy, které různými způsoby ovlivňují vývoj dítěte. Autoritářský způsob výchovy vychází z poslušnosti, kdy je zde takové očekávání, ţe dítě udělá to, co řeknou rodiče. Liberální rodiče mají sklon vyhýbat se konfrontacím a disciplíně, dětská přání a potřeby jsou u nich na prvním místě. Autoritativní způsob výchovy se nachází uprostřed mezi výše

(24)

23

uvedenými dvěma způsoby. Rodiče zastávající takový způsob výchovy očekávají, ţe dítě bude dodrţovat domácí řád, ale podporují ho zároveň ve vyjádření svého názoru. Trestů uţívají pouze tehdy, kdyţ se dítě chová nesmyslně či nerozumně. Děti autoritativních rodičů mají tendenci být nezávislé, přátelské a kooperativní. Naopak děti autoritářských a liberálních rodičů mají tendenci k závislosti a uchylují se pod ochranu dospělých, jsou sobečtější a málo kooperují se skupinou vrstevníků.

Jako výsledek nedostatečného sociálního učení se dostavuje nepřizpůsobivé chování.²⁵

Podle Zapletala je nejzávaţnějším pro vznik negativních jevů u mládeţe rodinné prostředí, ve kterém děti vyrůstají. V této souvislosti za obecně nepříznivý jev povaţuje nízký věkový průměr osob vstupujících do manţelství, uzavíraných mnohdy pod vlivem časného těhotenství snoubenky. Nechtěné rodičovství a mentální nezralost rodičů bývá doprovázena nedostatkem společenské odpovědnosti za plnění manţelských a rodičovských rolí a vysokým stupněm rozvodovosti. Z výzkumů vyplývá, ţe jiţ děti podílející se na prekriminalitě pocházejí častěji z neúplných rodin.²⁶

„I kdyţ je rodina úplná, není tím zaručeno, ţe se dítěti dostává všeho, co potřebuje. Aby dítě neskončilo ve vězení, mělo by být doma učeno zejména:

 neagresivnímu řešení konfliktů,

 odkládání uspokojování svých potřeb,

 respektování zájmu druhých lidí, vciťování do nich,

 jasnému odlišování dobra a zla.“²⁷

Vliv rodinného prostředí na kriminální chování dětí nelze podceňovat. Kdyţ se totiţ podíváme na závěry průzkumů z této oblasti, tak zjistíme, ţe i děti, které nepáchají kriminalitu, pocházejí z neuspořádaného rodinného zázemí, tato okolnost je jen u dětí páchajících kriminalitu častější. Je patrné, ţe dítě musí mít určité vrozené osobnostní předpoklady, které společně s dalšími vnějšími okolnostmi způsobí to, ţe začne inklinovat ke kriminálnímu způsobu jednání.

25 JEDLIČKA, R., KLÍMA, P., KOŤA, J., NĚMEC, J., PILAŘ, J. Děti a mládež v obtížných životních situacích, 2004, s. 39

26 ZAPLETAL, J. Kriminologie: Díl II. Zvláštní část, 2000, s. 18

27 MATOUŠEK, O. Co mohou rodiče udělat, aby se z jejich dítěte nestal delikvent? In: Práce s rizikovou mládeţí, 1996, s. 39

(25)

24

Ke způsobu výchovy lze dodat, ţe v současné době je ve velké míře uplatňována velmi liberální výchova, o čemţ se můţeme přesvědčit při kaţdodenním kontaktu s ostatními lidmi. V dnešní době se rodiče snaţí dětem dát aţ příliš volnosti, coţ není správné. Dítě by mělo vědět, kde jsou hranice, za které nemůţe jít, jak se má chovat vůči ostatním. Rodiče dětem vštěpují aţ příliš do hlavy, ţe mají hledět sami na sebe, ţe jsou individuální osoby s vlastními zájmy, kterým by se měli věnovat a to bez ohledu na ostatní.

5.2.2 Vliv školských zařízení

Prvotně výchovu dětí zajišťuje rodina, kde se dítě učí mravním a morálním zásadám. Instituce, která pokračuje ve výchově dětí a rozvíjí to, co se naučily děti v rodině, je škola. Ve škole děti tráví většinu svého času, takţe má na utváření hodnot dětí velký vliv. Na školách působí pedagogové, kteří jsou odborně vzdělání, takţe by měli umět rozpoznat problémové děti případně ohroţené sociálně patologickým způsobem chování a měli by umět na takové děti působit takovým způsobem, aby se jejich negativní způsoby jednání dále nerozvíjely, ale naopak by se v nich posilovaly ty pozitivní.

Kazimír Večerka se domnívá, ţe pro mladé budoucí pachatele trestné činnosti je příznačné, ţe často vstupují do školního prostředí nedostatečně připraveni.

Především se tyto děti odlišují nekázní, nedostatečnými hygienickými návyky, malým zájmem o výuku, nedostatečnou slovní zásobou, netolerantním přístupem ke spoluţákům. Neukázněné nebo jinak zanedbané dítě bývá učitelem podvědomě interpretováno jako zlé, bývá často sankcionováno a tím dochází k určité stigmatizaci, kdy je dítě trvale řazeno do určité kategorie ţáků. Dále se domnívá, ţe neradostné a frustrující prostředí školy, napjatá atmosféra mezi učitelem a ţákem (učitel se snaţí z ţáků vytvořit kompaktní celek od průměru se významně nelišících jedinců), často existující distance mezi ţákem a spoluţáky, jakoţ i subjektivní i objektivní problémy se zvládnutím učiva vedou mladého jedince často k záškoláctví. A právě záškoláctví se často váţe k nastoupení kriminální kariéry.²⁸

Můţeme se domnívat, ţe děti jsou podle výše uvedeného brány jako takové oběti. Je normální, ţe děti jsou zařazovány učiteli do různých skupin, neboť děti jsou různé, některé aktivní či pasivní, jiné chytré či hůře prospívající. Lze předpokládat, ţe děti by se měly ve škole zejména naučit, jak ţít v kolektivu lidí s různými

28 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. a kol. Kriminologie, 2004, s. 396 - 397

(26)

25

vlastnostmi a zájmy, měly by se tam naučit tolerance vůči ostatním. Důleţité je, aby uţ na škole dítě zjistilo, ţe za nevhodné jednání bude potrestáno a naopak, ţe za ţádoucí chování nastupuje odměna.

5.2.3 Vliv vrstevníků a trávení volného času

Dalším důleţitým kriminogenním faktorem je vliv vrstevníků a jiný způsob trávení volného času. Jsou to další lidé, se kterými se dítě setkává kromě členů své rodiny, a můţou mít na dítě mnohem větší vliv, neboť se jedná o jedince stejného věku, které proţívají stejné záţitky a pocity. „Význam vrstevnických vztahů se významně akcentuje u všech mladých lidí především v období puberty, kdy zapojení dítěte do skupiny vrstevníků se stává jedním z nutných předpokladů socializace.“²⁹

K delikventní partě mají náklonnost jedinci, kteří jsou predisponováni nevhodným rodinným prostředím. Rodina selhává při vhodném uspokojování potřeb mladého člověka, který vyhledává společnost vrstevníků, kteří vytvářejí party. Být přijat do skupiny, která je orientována pozitivně, znamená mít vyšší osobnostní a sociální vybavení. Pro začlenění do delikventní skupiny stačí porušování právních norem, akceptování dané struktury skupiny, nebo určité sociální problémy.

(27)

26

6 Motivace k trestné činnosti

Kaţdé lidské jednání má nějakou motivaci. Motivace patří i k jedné z otázek, na kterou se snaţí kriminalisté odpovědět při své práci, tedy při odhalování pachatelů trestných činů. Tou otázkou je, proč pachatel, v tomto případě mladistvý, spáchal konkrétní trestný čin. Zjištění motivace ke spáchání trestného činu můţe být důleţité i při pozdější prevenci recidivy.

„Pojem motivace označuje vnitřní duševní proces, který vzbuzuje určité chování, udrţuje ho v chodu a zaměřuje ho na konkrétní cíl. Motivace probíhá jako zčásti uvědomované a zčásti neuvědomované vnitřní dění. V tomto vnitřním dění se vzájemně „poměřují dva zdroje hybných sil. Jsou to motivy a incentivy. Motivy jsou vnitřní pohnutky k jednání. Motivem jsou např. potřeby (primární, biologické a sekundární, sociální), zájmy, city, představy a fantazie apod. Incentivy představují vnější situační stimuly (okolnosti), které podněcují jedince k jednání. Vnějším stimulem (incentivou) v případě kriminální motivace můţe být např. lákavá příleţitost bez rizika odcizit určitou věc nebo chování oběti před činem.“³⁰

Motivací kriminálního jednání se zabýval Institut pro kriminologii a sociální prevenci v monografii Mladiství na prahu tisíciletí³¹. V této knize se píše o několika motivech, které vedou mladistvé k tomu, aby spáchali nějaký kriminální čin. Jedním z motivů můţe být malé právní vědomí mladistvých či domněnka, ţe mohou brát spravedlnost do vlastních rukou, kam se dá zařadit i odplata či opoţděná obrana za dřívější čin jiné osoby. Zejména mladiství s niţším intelektem volí kriminální způsob jednání, neboť se domnívají, ţe legálnímu způsoby nelze dosáhnout cíle nebo takové legální prostředky neumějí pouţít. Dalším motivem je získání majetkových statků, které si nemohou normálně dovolit či agrese vůči osobám, které tyto statky mají k dispozici. V případě získání majetku se můţe objektem útoku stát rodina, zřejmě z důvodu dostupnosti a vědomí o tom, kde rodinní příslušníci peníze mají.

Motivem pro páchání trestné činnosti můţe být i snaha stát se členem určité skupiny a následně získání či udrţení postavení v takové skupině. V dnešní době častým motivem je snaha zahnat nudu a trávit volný čas „dobrodruţným způsobem“.

30 ČÍRTKOVÁ, L. Forenzní psychologie, 2004, s. 92

31 VEČERKA, K., HOLAS, J., ŠTECHOVÁ, M. DIBLÍKOVÁ, S., NEUMANN, J. Mladiství pachatelé na prahu tisíciletí, 2004, s. 62 - 66

(28)

27

Pod vlivem party mohou mladiství páchat např. vandalské činy (např. ničení různých věcí na veřejnosti, sprejerství atp.)

Zkoumáním spisových materiálů státních zastupitelství bylo zjištěno, ţe nejčastěji je konstatován zištný motiv, dalšími motivačními činiteli jsou malé právní vědomí spojené s malou důvěrou v legální prostředky prosazení práva, snaha potrestat asociality obětí, msta či závist. Za jednu z hlavních motivací označili i nudu a nestrukturovaný volný čas pachatelů a jejich potřeba se odreagovat a proţít něco vzrušujícího.³²

32 VEČERKA, K., HOLAS, J., ŠTECHOVÁ, M. DIBLÍKOVÁ, S., NEUMANN, J. Mladiství pachatelé na prahu tisíciletí, 2004, s. 71

(29)

28

7 Druhy opatření ukládaných mladistvým

V obecné právní úpravě se rozlišuje mezi tresty a ochrannými opatřeními, která lze uloţit dospělým pachatelům (tzv. dualistický systém). V případě mladistvých se jedná o monistický systém, kdy jim lze uloţit tzv. opatření, která se ale dále dělí na opatření výchovná, ochranná a trestní.³³

7.1 Výchovná opatření

Výchovná opatření jsou upravena v § 15 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe.³⁴ Mladistvému můţe být uloţeno výchovné opatření při upuštění od trestního opatření nebo podmíněném upuštění od trestního opatření. Pokud to dovoluje povaha výchovného opatření, lze toto uloţit i vedle ochranného nebo trestního opatření. Výchovné opatření lze uloţit nejdéle na dobu současně stanovené zkušební doby u podmíněného odsouzení nebo podmíněného odloţení peněţitého opatření. Je-li výchovné opatření uloţeno samostatně nebo vedle ochranného nebo trestního opatření, lze jej uloţit nejdéle na dobu tří let. Mezi výchovná opatření jsou zařazeny dohled probačního úředníka, probační program, výchovné povinnosti, výchovná omezení a napomenutí s výstrahou.

7.1.1 Dohled probačního úředníka

Dohled probačního úředníka je upraven v § 16 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe.³⁵ Dohledem se rozumí pravidelné sledování chování mladistvého v jeho rodině a způsobu výchovného působení rodičů na něj, kontrola dodrţování uloţeného probačního programu a výchovných povinností a omezení uloţených mladistvému. Účelem dohledu je sledování a kontrola chování mladistvého, která je zaměřená na zajištění ochrany společnosti a sníţení moţnosti opakování trestné činnosti a odborné vedení a pomoc mladistvému s cílem zajistit, aby vedl řádný ţivot. Mladistvý, kterému byl takový dohled uloţen, musí spolupracovat s probačním úředníkem, dostavovat se k probačnímu úředníkovi ve lhůtách jím stanovených, informovat probačního úředníka o svém pobytu,

33 JELÍNEK, J., MELICHAROVÁ, D. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže s poznámkami a judikaturou, 2004, s. 25

(30)

29

zaměstnání, dodrţování uloţených omezení či povinností a nebránit probačnímu úředníkovi ve vstupu do obydlí.

7.1.2 Probační program

Probační program je upraven v § 17 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe.³⁶ Do probačního programu patří program sociálního výcviku, psychologické poradenství, terapeutický program, program zahrnující obecně prospěšnou činnost, vzdělávací, doškolovací, rekvalifikační nebo jiný vhodný program k rozvíjení sociálních dovedností a osobnosti mladistvého. V rámci probačního programu má mladistvý stanovená i určitá omezení, která mají za účel, aby se mladistvý vyhnul jednání, které by bylo v rozporu se zákonem. Uloţit mladistvému povinnost účastnit se probačního programu můţe být nařízen, je-li vhodný vzhledem k potřebám mladistvého a zájmům společnosti, byla-li mu poskytnuta dostatečná moţnost seznámit se s obsahem probačního programu a mladistvý souhlasí se svou účastí na něm.

Probační program musí být schválen ministrem spravedlnosti a zapsán v seznamu probačních programů. Jako ukázku probačního programu uvádíme program s názvem „Právo pro kaţdý den“. Jedná se o probační a mediační program zaměřený na interaktivní vzdělávání o zákonech, demokracii a lidských právech.

Je určen pro děti a mladé lidi, kteří spáchali provinění nebo jsou před rozhodnutím o ústavní výchově. Cílem projektu je pomoci mladým lidem, kteří se dostali do střetu se zákonem, získat potřebné sociální dovednosti a kompetence, aby se uměli vymanit z nepříznivých vlivů a sociálního vyloučení, pomoci jim pochopit souvislosti a dopady jejich jednání jak na jejich další uplatnění ve společnosti, osobní a profesní rozvoj, tak i na dění v obci, a tím přispět ke sníţení rizika opakování jejich trestné činnosti a k jejich opětovnému začlenění do společnosti.³⁷

7.1.3 Výchovné povinnosti

Výchovné povinnosti jsou upraveny v § 18 zákona č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeţe.³⁸ V zákoně je proveden pouze demonstrativní výčet výchovných povinností, takţe soud nebo státní zástupce můţe mladistvému uloţit i jinou

37 http://www.prostorpro.cz/probacni-a-resocializacni-programy/pravo-pro-kazdy-den.html

38 JELÍNEK, J., MELICHAROVÁ, D. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže s poznámkami a judikaturou, 2004, s. 37 - 38

(31)

30

povinnost, neţ která je stanovena v zákoně. Mezi výchovné povinnosti patří povinnost bydlet s rodičem nebo jiným dospělým, který je odpovědný za jeho výchovu, jednorázově nebo ve splátkách zaplatit přiměřenou peněţitou částku na pomoc obětem trestné činnosti, vykonat bezplatně ve volném čase společensky prospěšnou činnost, usilovat o vyrovnání s poškozeným, nahradit podle svých sil škodu způsobenou proviněním, podrobit se léčení závislosti na návykových látkách či podrobit se ve svém volném čase vhodnému programu sociálního výcviku, psychologickému poradenství, terapeutickému programu, vzdělávacímu, doškolovacímu, rekvalifikačními nebo jinému vhodnému programu k rozvíjení sociálních dovedností a osobnosti mladistvého.

7.1.4 Výchovná omezení

Výchovná omezení jsou demonstrativně vyjmenována v § 19 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe.³⁹ Soud a v přípravném řízení státní zástupce můţe mladistvému uloţit, aby nenavštěvoval určité akce, zařízení nebo jiné pro mladistvé nevhodné prostředí, nestýkal se s určitými osobami, nezdrţoval se na určitém místě, nepřechovával předměty, které by mohly slouţit k páchání dalších provinění, neuţíval návykové látky, neúčastnil se hazardních her, sázek a hraní na výherních přístrojích, neměl bez předchozího ohlášení probačnímu úředníkovi místo svého pobytu či neměnil bez předchozího oznámení probačnímu úředníkovi bezdůvodně svoje zaměstnání. Výchovná omezení mohou být mladistvému uloţena jen tak, aby nenarušily jeho přípravu na budoucí povolání nebo výkon zaměstnání.

7.1.5 Napomenutí s výstrahou

Úprava napomenutí s výstrahou se nachází v § 20 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe.⁴⁰ Napomenutí spočívá v tom, ţe soud a v přípravném řízení státní zástupce mladistvému v přítomnosti jeho zákonného zástupce důrazně vytkne protiprávnost jeho činu a upozorní ho na konkrétní důsledky, jeţ mu hrozí v případě, ţe by v budoucnu páchal další trestnou činnost.

V případě, ţe se to soudu zdá vhodné, můţe při vyslovení napomenutí současně přenechat postiţení mladistvého jeho zákonnému zástupci, škole, jíţ je mladistvý

(32)

31

ţákem, nebo výchovnému zařízení, v němţ ţije. O výsledku jsou povinni vyrozumět soud nebo státního zástupce.

7.2 Ochranná opatření

Ochranná opatření patří podle trestního zákona mezi prostředky, které slouţí k dosaţení účelu trestního zákona. Mezi ochranná opatření patří ochranné léčení, zabrání věci a ochranná výchova, kdy první dvě opatření jsou upravena trestním zákonem a poslední v zákoně o soudnictví ve věcech mládeţe. Jejich účelem je kladně ovlivnit duševní, mravní a sociální vývoj mladistvého a chránit společnost před pácháním provinění mladistvými.

Budeme se zabývat pouze ochrannou výchovou, která se jako jediná můţe uloţit pouze mladistvému a je upravena v § 22 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe. Soud můţe mladistvému uloţit ochrannou výchovu, pokud o výchovu mladistvého není náleţitě postaráno a nedostatek řádné výchovy nelze odstranit v jeho vlastní rodině nebo v rodině, v níţ ţije, dosavadní výchova mladistvého byla zanedbána nebo prostředí, v němţ mladistvý ţije, neposkytuje záruku jeho náleţité výchovy a nepostačuje uloţení ústavní výchovy podle zákona o rodině. Ochranná výchova trvá do doby, dokud to vyţaduje její účel, ale nejdéle do dovršení osmnáctého roku věku. Pokud to vyţaduje zájem mladistvého, můţe soud pro mládeţ ochrannou výchovu prodlouţit do dovršení jeho devatenáctého roku. Výkon ochranné výchovy je upraven samostatným zákonem č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních.⁴¹

7.3 Trestní opatření

Ukládání trestních opatření je v případě mladistvých omezeno a to v § 3 odst. 2 zákona č. 218/2003 Sb. tím způsobem, ţe takové opatření lze pouţít pouze tehdy, jestliţe zvláštní způsoby řízení a opatření, zejména obnovující narušené sociální vztahy a přispívající k předcházení protiprávním činům, by zřejmě nevedly k dosaţení účelu tohoto zákona.⁴²

Druhy trestních opatření, která lze uloţit mladistvým, jsou taxativně vyjmenována v § 24 zákona č. 218/2003 Sb. „Těmito opatřeními jsou:

41 http://ley.cz/?s104&q104=all

(33)

32

 obecně prospěšné práce,

 peněţité opatření,

 peněţité opatření s podmíněným odkladem výkonu,

 propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty,

 zákaz činnosti,

 vyhoštění,

 odnětí svobody podmíněně odloţené na zkušební dobu,

 odnětí svobody podmíněně odloţené na zkušební dobu s dohledem,

 odnětí svobody nepodmíněně.“⁴³

U jednotlivých druhů trestních opatření jsou oproti obecné úpravy v trestním zákoníku určité odlišnosti, které spočívají především v tom, ţe trestní opatření jsou mírnější neţ tresty. Toto můţeme vidět u trestního opatření obecně prospěšných prací, které je moţně uloţit ve výměře 50 aţ 200 hodin, přitom podle nového trestního zákoníku je výměra u dospělých pachatelů 50 aţ 300 hodin⁴⁴. Úplně největší odlišnosti jsou ale ve výměře trestu odnětí svobody. Trestní sazby stanovené trestním zákoníkem se v případě mladistvých sniţují na polovinu, přičemţ horní hranice nesmí přesáhnout 5 let a dolní hranice 1 rok. Kromě omezení horní hranice trestní sazby je omezeno i samotné uloţení trestního opatření odnětí svobody, kdy ho lze uloţit jen, pokud by s ohledem na okolnosti případu, osobu mladistvého nebo předchozí pouţitá opatření uloţení jiného trestního opatření zjevně nepostačovalo k dosaţení účelu zákona. Horní hranici 5 let lze prolomit jen za okolností stanovených v § 31 odst. 3 zákona č. 218/2003 Sb. Pokud mladistvý spáchal provinění, za které trestní zákon dovoluje uloţení výjimečného trestu, a stupeň nebezpečnosti takového provinění je pro společnost vzhledem k zvlášť zavrţeníhodnému způsobu provedení činu nebo k zvlášť zavrţeníhodné pohnutce nebo k zvlášť těţkému a těţko napravitelnému následku mimořádně vysoký, můţe soud uloţit mladistvému odnětí svobody na 5 aţ 10 let, má-li za to, ţe by výše trestu stanovená v § 31 odst. 1 nepostačovala k dosaţení účelu trestního opatření.⁴⁵

Kdyţ vezmeme v úvahu, za jaké trestné činy můţe mladistvý dostat max. 5 let odnětí svobody, tak nám tato hranice připadá velice nízká. Zvláště u násilných trestných činů je tato hranice naprosto nedostačující, neboť se můţeme domnívat,

43 JELÍNEK, J. a kolektiv. Trestní právo hmotné, 2006, s. 432 - 433

44 http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni-zakonik/cast1h5d2.aspx

(34)

33

ţe mladistvý je natolik rozumově vyspělý, ţe ví, ţe pouţívat násilí proti jiné osobě v úmyslu buď jí ublíţit či získat majetkový prospěch, je protiprávní a za takové jednání by takový mladistvý měl být řádně potrestán, a to podle současného znění zákona není moţné.

7.4 Opatření ukládaná dětem mladším patnácti let

Pokud dítě mladší patnácti let spáchá čin jinak trestný, můţe mu soud pro mládeţ, zpravidla na základě výsledků předchozího pedagogicko- psychologického vyšetření, uloţit dohled probačního úředníka, zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu ve středisku výchovné péče nebo ochrannou výchovu.

Ochrannou výchovu lze uloţit pouze tehdy, kdyţ dítě mladší patnácti let spáchalo čin, za nějţ trestní zákon ve zvláštní části dovoluje uloţení výjimečného trestu, a které v době spáchání činu dovršilo dvanáctý rok svého věku a je mladší neţ patnáct let. Dále je moţné ji uloţit tehdy, kdyţ povaha spáchaného činu jinak trestného a je-li to nezbytně nutné k zajištění jeho řádné výchovy.⁴⁶

„U provinilců mladších 12 let, kdy výchovná péče rodičů nedává záruky vhodného výchovného vedení, a nejsou podmínky pro předání dítěte do náhradní rodinné péče, je navrhována ústavní výchova, která téţ náleţí do soustavy školských výchovných zařízení ministerstva školství.“⁴⁷

Zejména u těch nejzávaţnějších trestných činů nám připadají opatření, které je moţno uloţit dítěti mladšímu patnácti let, za příliš mírná. Kdyţ se takové dítě dopustí např. vraţdy, loupeţe či znásilnění, uloţení ochranné výchovy se nám jeví jako naprosto nedostatečný trest. Myslíme si, ţe dítě ve věku 12 – 15 let je na takové rozumové úrovni, ţe musí vědět, ţe takové jednání je protiprávní. Připadá nám, ţe opatření, která je moţno uloţit, jsou naprosto proti účelu zákona, neboť na budoucí jednání mladistvého nepůsobí preventivně.

47 ČERNÍKOVÁ, V. Sociální ochrana (kriminologický pohled na terciární prevenci), 2005, s. 117

(35)

34

8 Prevence

V poslední kapitole se zaměříme na prevenci kriminality. Prevence by ale především měla působit ještě předtím, neţ dojde ke kriminálnímu jednání.

U některých typů mladistvých, zejména těch, které patří mezi chronické pachatele, jsou preventivní aktivity naprosto zbytečné a míjí se svým účinkem. U takových pachatelů je lepší spíše uplatnit zásadu, ţe za kriminální jednání následuje odpovídající trest. Preventivní aktivity mohou být úspěšné pouze u tzv. „mladistvých delikventů“, protoţe u nich se kriminální způsoby chování objevují zpravidla jen v období dospívání a mají méně závaţný charakter.

Prevenci můţeme rozdělit podle obsahového zaměření na sociální, situační a viktimologickou. Podle okruhu adresátů pak na primární, sekundární a terciární prevenci. V závěru této kapitoly se krátce zmiňujeme o preventivních programech určených pro mladistvé na centrální a místní úrovni a o prevenci v činnosti bezpečnostních sborů.

8.1 Druhy prevence podle obsahového zaměření

Prevence kriminality podle obsahového zaměření je členěna podle okruhu problémů, na které se zaměřuje. Řadíme sem sociální, situační a viktimologickou prevenci. Sociální prevence se zaměřuje na sociální faktory kriminality, situační prevence na kriminogenní situace a viktimologická prevence se zaměřuje na potenciální oběti trestných činů.⁴⁸

8.1.1 Sociální prevence

Sociální prevence se zaměřuje na aktivity ovlivňující proces socializace a sociální integraci jedince a aktivity zaměřené na změnu nepříznivých společenských a ekonomických podmínek. Koncepce sociální prevence vychází ze zjištění, ţe existuje vztah mezi sociálními podmínkami pachatele a jeho kriminálním chováním. Je tu předpoklad, ţe pokud jsou charakteristiky sociálního prostředí optimální, člověk se s vysokou pravděpodobností trestného činu nedopustí, a pokud se tak i přesto stane, mají se u něho uplatnit různá resocializační opatření.

48 ZAPLETAL, J., Prevence kriminality, 2005, s. 9

(36)

35

Dle teorie by k poklesu kriminality mělo dojít při zlepšení v oblasti plnění funkce rodiny, zaměstnanosti, bydlení, školství, zdravotnictví a volného času.⁴⁹

Někdy se však u sociální prevence zapomíná na to, ţe i za optimálních podmínek se můţe mladistvý dopouštět trestné činnosti, protoţe k tomu má geneticky či osobnostně dané dispozice. Navíc není stanoveno, co jsou to optimální podmínky, které nevedou mladistvého k páchání trestné činnosti. Za důleţitou proto povaţujeme úzkou spolupráci školy a rodiny v rámci odhalování závadových způsobů chování a jejich řešení. Pokud rodina se školou nebude spolupracovat, tak opatření v rámci sociální prevence budou velmi ztíţena.

8.1.2 Situační prevence

Situační prevence „vychází ze zkušenosti, ţe určité druhy kriminality se objevují v určité době, na určitých místech a za určitých okolností“⁵⁰. Situační prevence se zaměřuje na opatření, která mají za úkol vytvořit takové podmínky, aby se spáchání trestného činu pachateli nevyplatilo, jde tedy o to co nejvíce zvýšit rizika takového jednání a co nejvíce sníţit prospěch, který z takového jednání pachateli plyne. Situační prevenci můţeme nejčastěji uplatňovat u majetkové kriminality.

Britští kriminologové Graham a Bennett vytvořili klasifikaci strategií situační prevence kriminality. Situační opatření člení do tří skupin: zvýšení námahy spojené s pácháním trestné činnosti, zvýšení rizika spojeného s pácháním trestné činnosti, sníţení uţitku plynoucího z trestné činnosti. V rámci zvýšení námahy spojené s pácháním trestné činnosti se uplatňují opatření jako zvýšená ochrana budov bezpečnostními zámky, ochrana vozidel mechanickými způsoby či alarmem. Zvýšit riziko spojené s pácháním trestné činnosti pomocí dohledu policistů, pracovníků bezpečnostních sluţeb či běţných zaměstnanců. Dohled lze zvýšit i technickými opatřeními (kamerové systémy, poplašná zařízení). Působí zde i přirozený dohled řadových občanů. Uţitek lze sníţit neodstranitelným či neviditelným označením věcí, zaváděním bezhotovostních plateb, neponecháváním drahých věcí v zaparkovaných vozidlech atp.⁵¹

51 ZAPLETAL, J., Prevence kriminality, 2005, s. 17 - 21