Katedra: Sociálních studií a speciální pedagogiky

(1)

Technická univerzita v Liberci

FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ

Katedra: Sociálních studií a speciální pedagogiky Studijní program: Sociální práce

Studijní obor (kombinace):

Penitenciární péče

NELEGÁLNÍ MIGRACE V ČESKÉ REPUBLICE ILLEGAL MIGRATION IN CZECH REPUBLIC

Bakalářská práce: 09-FP-KSS-4030

Autor: Podpis:

Radek ZEMAN

Adresa:

Sadová 746 473 01, Nový Bor

Vedoucí práce: Mgr. Jan Jihlavec, DiS.

Konzultant:

Počet

stran grafů obrázků tabulek pramenů příloh

76 15 4 14 71 4 + 1CD

V Liberci dne:

(2)

(3)

(4)

Prohlášení

Byl(a) jsem seznámen(a) s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Bakalářskou práci jsem vypracoval(a) samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem.

V Liberci dne:. Radek Zeman

(5)

Poděkování

Děkuji vedoucímu práce Mgr. Janu Jihlavcovi, DiS. za odborné vedení a za poskytnutí cenných informací a připomínek při zpracování bakalářské práce.

(6)

Název bakalářské práce: NELEGÁLNÍ MIGRACE V ČESKÉ REPUBLICE

Jméno a příjmení autora: RADEK ZEMAN

Akademický rok odevzdání bakalářské práce: 2009/2010 Vedoucí bakalářské práce: MGR. JAN JIHLAVEC, DIS.

RESUMÉ:

Bakalářská práce se zabývá problematikou nelegální migrace v České republice.

Práce je rozdělena na část teoretickou a část praktickou. Teoretická část je zaměřena na popis vývoje a strategií nelegální migrace a jsou zde uvedeny nové vývojové trendy, které tuto problematiku doprovázejí. Zmíněny jsou některé důvody a příčiny, které vedou osoby k nelegální migraci. Dále je přiblížena transformace systému ochrany hranic, spolupráce s jinými státy v oblasti nelegální migrace a využívání nových prostředků a technicko-analytického vybavení.

Praktická část práce je věnována průzkumnému šetření a analýze získaných dat, které je zaměřeno na oblast Libereckého kraje. Jsou zde zmíněna tři významná období, která měla na formování a vývoj nelegální migrace v naší zemi vliv. Jedná se o časový úsek před vstupem ČR do Evropské unie, dále po vstupu ČR do EU a následně po začlenění ČR do schengenského prostoru. Pro všechny části bylo zvoleno několik kriterií, dle kterých lze hodnotit stav nelegální migrace v kontextu doby. V závěru praktické části jsou formulována možná řešení, která mohou vést k minimalizování některých forem nelegální migrace.

Klíčová slova: migrace, nelegální, cizinecká policie, ochrana hranic, nelegální pobyt

(7)

Titel der Bakalararbeit: ILLEGALE WANDERUNG IN DER TSCHECHISCHEN REPUBLIK

Autor: RADEK ZEMAN

Akademisches Jahr für Ablieferung der Arbeit: 2009/2010 Leiter der Bakalararbeit: MGR. JAN JIHLAVEC, DIS.

RESUMÉ (ZUSAMMENFASSUNG):

Die Bakalararbeit beschäftigt sich mit der Problematik der illegalen Wanderung (Migration) in der Tschechischen Republik. Die Arbeit besteht aus dem theoretischen und praktischen Teil. Der theoretische Teil beschreibt die Entwicklung und Strategien der illegalen Wanderung, angewendet sind hier neue Entwicklungstendenzen, die diese Problematik begleiten. Erwähnt sind einige Gründe und Ursachen, die die Menschen zur illegalen Migration bewegt. Weiter ist die Grenzschutzsystemstransformation, Zusammenarbeit mit anderen Ländern im Bereich der illegalen Wanderung, Benutzung der neuen Mittel und der technisch-analytischen Ausrüstung.

Der praktische Teil widmet sich der Untersuchung und Analyse der im Bezirk Liberec erworbenen Daten. Es sind hier drei für die Bildung und Entwicklung der illegalen Migration in der Tschechischen Republik bedeutende Zeitperioden angewendet. Es handelt sich um die Zeitperiode vor dem Eintritt der Tschechischen Republik in die EU, weiter nach dem Eintritt in die EU und dann nach der Umsetzung der Tschechischen Republik in den Schengener Raum. Für alle Teile wurden einige Kriterien gewählt, nach denen man den Zustand der illegalen Migration im Zeitkontext bewerten kann. Gegen Ende des praktischen Teils sind mögliche Lösungen formuliert, die zur Minimalisierung einiger Formen der illegalen Migration führen können.

Stichwort: migration, illegal, Fremdenpolizei, schutz grenze, illegalen Aufenthalts

(8)

Title of bachelor thesis: ILLEGAL MIGRATION IN THE CZECH REPUBLIC

Name and surname: RADEK ZEMAN

Academic year of submission of bachelor thesis: 2009/2010 Supervisor of bachelor thesis : MGR. JAN JIHLAVEC DIS

SUMMARY:

The bachelor thesis deals with illegal immigration in the Czech Republic. The thesis is divided into theoretical part and practical part. The theoretical part is aimed at describing the development of strategies and illegal immigration, and are given new development trends, which accompanies this problematic issue.. Mentioned are some of the reasons and causes that lead people to illegal immigration. Furthermore is introduced the system transformation of border protection, cooperation with other countries in the area on illegal immigration and utilization of new resources and technical analytical equipment.

The practical part is devoted to an exploratory investigation and analysis of collected data, which is focused on the Liberec Region. Here are the three major stages, which had an influence on the formation and evolution of illegal immigration in our country . It is the time period before CR joining the European Union, further after CR did join the EU and subsequently integration of CR into the Schengen area Several criteria has been chosen for all segments, by which they can evaluate the status of illegal immigration in the context of the era. In conclusion of the practical segment are define possible solutions, which may lead to the minimization of some forms of illegal immigration.

Keywords: immigration, illegal, Alien Police, border protection, illegal stay.

(9)

9

SEZNAM TABULEK A GRAFŮ ... 12

ÚVOD ... 14

TEORETICKÁ ČÁST ... 16

1 MIGRACE ... 16

1.1 Možné dělení migrace ... 17

1.2 Důvody a příčiny migrace ... 18

2 NELEGÁLNÍ MIGRACE V ČESKÉ REPUBLICE ... 19

2.1 Nelegální vstup a pobyt ... 20

2.1.1 Napomáhání k nelegální migraci ... 20

2.1.2 Zneužívání cestovních dokladů ... 21

2.1.3 Zdravotní péče ... 22

2.1.4 Účelové sňatky a účelová otcovství ... 23

2.2 Nelegální ekonomické a jiné aktivity ... 26

2.2.1 Kvazi-legální aktivity ... 27

2.2.2 Nelegální migrace a organizovaný zločin ... 27

2.3 Vývoj migrační politiky a legislativy České republiky ... 28

2.3.1 Postoj veřejnosti k migrantům ... 30

2.4 Definice hranice a její transformace v kontextu doby ... 30

2.4.1 Terminologie v kontextu vývoje a doby ... 31

3 LEGISLATIVA A STATUT CIZINCE ... 33

3.1 Občané zemí EU ... 34

3.2 Občané zemí mimo EU ... 34

3.3 Nelegální přistěhovalec ... 34

3.4 Uprchlík ... 34

3.5 Cizinci pobývající na základě Subsidiární formy ochrany ... 35

3.5.1 Dočasná ochrana ... 35

3.5.2 Strpění ... 35

3.5.3 Azyl z humanitárních důvodů ... 35

4 NELEGÁLNÍ MIGRACE V LIBERECKÉM KRAJI PŘED VSTUPEM DO EU 36 5 VSTUP ČR DO EVROPSKÉ UNIE A SCHENGENU ... 38

5.1 Mezinárodní spolupráce související s ochranou hranic ... 38

5.1.1 Informační, technické a databázové prostředky ... 38

5.1.2 Specializovaná střediska a organizace ... 40

5.1.3 Významné mezivládní organizace ... 41

(10)

10

6 NELEGÁLNÍ MIGRACE V LIBERECKÉM KRAJI PO VSTUPU DO EU A

SCHENGENU ... 42

7 MOŽNÁ ŘEŠENÍ V BOJI S NELEGÁLNÍ MIGRACÍ ... 44

7.1 Podpora legální pracovní migrace ... 44

7.1.1 Zelené karty ... 45

7.2 Restriktivní přístup ... 46

7.3 Dobrovolné návraty ... 46

7.4 Readmisní smlouva ... 46

7.5 Správní a soudní vyhoštění ... 46

7.6 Regularizace ... 47

PRŮZKUMNÁ ČÁST ... 48

8 CÍL A PŘEDPOKLADY ... 48

8.1 Použité metody a metodika průzkumů ... 49

8.1.1 Analýza spisové dokumentace ... 49

8.1.2 Analýza sekundárních zdrojů a statistických údajů ... 50

8.2 Charakteristika zkoumaného vzorku ... 50

8.3 Získaná data a jejich vyhodnocení ... 50

8.3.1 Interpretace výsledků nelegální migrace v Libereckém kraji před vstupem ČR do EU. ... 50

8.3.2 Interpretace výsledků nelegální migrace v Libereckém kraji po vstupu ČR do EU. ... 54

8.3.3 Interpretace výsledků nelegální migrace v Libereckém kraji po vstupu ČR do schengenského prostoru. ... 58

8.3.4 Vyhodnocení předpokladů ... 63

8.3.5 Porovnání s celorepublikovými statistickými údaji. ... 64

9 ZÁVĚR ... 71

9 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ... 72

10 SEZNAM PŘÍLOH ... 77

(11)

11

Abecední seznam zkratek použitých v textu

HP – hraniční přechod

SchP – schengenský prostor, neboli Schengen

FMV - Federální ministerstvo vnitra [ČSSR]

SCPP - Služba cizinecké a pohraniční policie

TS – Turistická stezka

IOM - Mezinárodní organizace pro migraci

OPP - Oddělení pohraniční policie

RCP - Referáty cizinecké policie

SCP - Služba cizinecké policie České republiky

(12)

12

SEZNAM TABULEK A GRAF Ů

Tabulka 1 Vstup na území ČR ... 50

Tabulka 2 Státní příslušnost ... 51

Tabulka 3 Okolnosti zjištění nelegální migrace ... 52

Tabulka 4 Zjištění nelegální migrace ... 54

Tabulka 13 Nelegální migrace přes SH 2002-2003 (Zdroj: MVČR) ... 65

Tabulka 14 Nelegální migrace - porušování pobytového režimu 2002-2003 (Zdroj: MV ČR) ... 65

Tabulka 15 Nelegální migrace v ČR 2002 - 2003 celková čísla ... 65

Tabulka 16 Nelegální migrace v ČR přes SH - porušování pobyt. režimu (Zdroj: MVČR) ... 67

Tabulka 17 Nelegální migrace po vstupu ČR do EU ... 67

Tabulka 18 Nelegální migrace v ČR v roce 2008 (Zdroj: MV ČR) ... 69

Graf 1 Vstup na území ČR ... 51

Graf 2 Státní příslušnost ... 52

Graf 3 Okolnosti zjištění nelegální migrace ... 53

Graf 4 Zjištění nelegální migrace ... 54

(13)

13

Graf 13 Nelegální migrace v ČR 2002- 2003 ... 65

Graf 14Nelegální migrace v ČR 2005 - 2006 ... 67

Graf 15 Nelegální migrace v ČR 2008 - nelegální pobyt ... 69

(14)

14

ÚVOD

Téma nelegální migrace jsem si zvolil z důvodu profesního zájmu o tuto problematiku. Touto problematikou se zabývám téměř 14 let. Od počátku mého přímého výkonu u Police ČR pracuji u složky policie, která se zabývá ostrahou hranic ČR. Úkoly a struktura se měnila v kontextu doby, stejně jako její označení. Nejprve se po roce 1989 Pohraniční stráž transformovala na Oddělení pohraniční policie (dále jen OPP), které měly za úkol ostrahu tzv. „zelené hranice“ a Referáty cizinecké policie (dále jen RCP), které se byly zaměřeny na přeshraniční provoz a pohraniční kontrolu na hraničních přechodech. V roce 2002 vznikly Referáty cizinecké a pohraniční policie, které byly vytvořeny sloučením OPP a RCP. Tyto referáty plnily své úkoly až do roku 2008, kdy se vstupem České republiky do schengenského prostoru vzniká Služba cizinecké policie České republiky (dále jen SCP). Jejím základním úkolem, který zůstává i po řadě reforem, kterými tato složka za dobu své existence prošla, je zejména ochrana státních hranic. Ochrana hranic spočívá i v zamezení vstupu či pobytu nezákonných přistěhovalců na naše území, tedy nelegální migrace.

Migrace je přirozeným fenoménem, který provází lidstvo po celou dobu jeho existence. Spolu s migrací legální přichází i migrace nelegální a s ní další negativní jevy, které ovlivňují nejen společenské klima ale i postoj veřejnosti vůči všem přicházejícím cizincům.

Předložená práce si klade za cíl seznámit čtenáře s problematikou legálního a zejména nelegálního vstupu a pobytu cizinců v České republice. Teoretická část práce je nejprve věnována možnému rozlišení migrace a jsou zmíněny možné důvody a příčiny, které k tomuto jevu vedou. Dále je text věnován zejména migraci nelegální, kde jsou uvedeny nejčastěji užité způsoby a formy ilegálního vstupu a pobytu na našem území a vývojové trendy, které tuto problematiku doprovázejí. V textu jsou dále zmíněny obecné pojmy, které se k uvedené oblasti vztahují a jsou zde pro snadnější orientaci v textu vysvětleny některé důležité okamžiky, které měly na tuto problematiku vliv.

Specifikám a vývoji nelegální migrace v Libereckém kraji před vstupem do Evropské unie a vliv na tuto problematiku po vstupu do EU a následně schengenského prostoru je věnováno místo v závěru teoretické části.

(15)

15

Praktická část této práce je zaměřena na průzkum nelegální migrace v Libereckém kraji. Průzkumná část je členěna na tři hlavní kapitoly, z nichž každá prezentuje získané výsledky z jednotlivých období, tedy období před vstupem ČR do EU, po vstupu ČR do EU a po začlenění naší země do schengenského prostoru. Data byla získána ze spisových materiálů Služby cizinecké policie a Ministerstva vnitra. V každé kapitole jsou získané informace analyzovány a krátce okomentovány, aby se čtenář v získaných informacích lépe a snadněji orientoval. Další část textu v praktické části je věnována krátkému srovnání výsledků získaných dat se statistickými celorepublikovými údaji.

V teoretické části bakalářské práce jsou v kapitole 7. uvedeny některé návrhy možných opatření, které mohou vést alespoň k minimalizování některých forem nelegální migrace.

(16)

16

TEORETICKÁ Č ÁST

1 MIGRACE

Migrace je přirozeným fenoménem, který provází lidstvo po celou dobu jeho existence. Narůstající migrační tlaky jsou projevem globalizace, kde se svět protíná na poli demografickém, sociálním, ekonomickém a kde se střetávají různé kultury, které se přetváří, formují, vznikají a zanikají. Nejinak tomu je i v současné Evropě, která bude i nadále ovlivňována legálním ale i nelegálním přistěhovalectvím, neboť je stále patrná nerovnost a rozdílná životní úroveň, která tuto skutečnost doprovází. Lze se tedy domnívat, že jedním z hlavních faktorů, které ovlivňují zmiňovanou problematiku migrace, jsou právě ekonomické rozdíly, tedy chudoba a bohatství jednotlivých regionů a zemí. Od společností a koncernů, které mají z imigrantů nemalé ekonomické zisky je vyvíjen tlak na mírnější migrační politiku a to nejen států Evropské unie. Migraci lze využít i ku prospěchu společnosti i samotných migrantů a to např. řízenou pracovní migrací, která může významně podpořit potřeby trhu práce.

Jandourek (2001, s. 159) ve svém Sociologickém slovníku podává následují výklad migrace: „(lat. migratio = přestěhování) Též mobilita prostorová. Pohyb osob, skupin nebo větších celků obyvatel v geografickém a sociálním prostoru spojený s přechodnou nebo trvalou změnou místa pobytu.“

Uherek (2008, s. 5) o migraci uvádí, že „mění etnickou skladbu obyvatelstva, chování jednotlivců a skupin, jejich hodnoty a ideje, jež se promítají do architektury, urbanismu a charakteru měst, do lokálních ekonomických aktivit i mezinárodních vazeb.“

Budilová (2005, s. 48) shrnuje: “Svět tedy byl, je i v blízké budoucnosti bude konfrontován s pozitivními i negativními faktory vyvěrajícími z mezinárodní migrace, jež bezesporu představuje jednu z globálních výzev lidstva.“

(17)

17

1.1 Možné d ě lení migrace

V této kapitole jsou naznačena některá možná dělení migrace. Migraci lze členit mimo jiné i dle příčin a důvodů, které vedly k migraci a proto lze považovat tuto kapitolu a kapitolu následující za celek.

Migraci lze dělit na migraci legální a nelegální. Migrace legální je přemísťování osob mezi populacemi. Pro účel této práce budeme za legální migraci považovat vstup či pobyt cizích státních příslušníků na našem území v rámci zákonných norem. U migrace nelegální jsou využity takové postupy a způsoby vstupu či pobytu na cizím území, které jsou v rozporu se zákony či nařízeními daného státu. Tato práce je zejména zaměřena na nelegální formu migrace.

Budilová (2005) např. rozděluje migraci na dobrovolnou a vynucenou. Jestliže lidé opouští svou vlast např. za účelem sjednocení rodiny, studia, zaměstnání, či jiných osobních důvodů, jedná se o dobrovolnou migraci. Vynucená migrace je naproti tomu únik před pronásledováním, represí, ozbrojeným konfliktem či jinými situacemi, které ohrožují život a svobodu jednotlivce.

Podle doby trvání

Cejp (2009) rozlišuje migraci podle časového úseku, po který migranti setrvají v cílové zemi. Jestliže migrují se záměrem trvalého usídlení, pak hovoří o tzv. nezvratné či stacionární migraci a jestliže předpokládají návrat do své domovské země, pak se jedná o cyklickou neboli zvratnou migraci. O reemigraci a repatriaci, které jsou řazeny do nezvratných migrací, mluvíme jestliže se jedná o návrat osob, které prožily část svého života nebo se narodily mimo zemi svého původu. Cyklická migrace se vyznačuje migrací po určité časové údobí a následným návratem zpět do své domovské země.

Podle lokalizace

Henig (Henig [online]) hovoří o mezinárodní migraci, jestliže k ní dochází mezi státy a dále ji člení na migraci kontinentální či mezikontinentální. K interní migraci dochází uvnitř státu a tu lze dále rozlišit na regionální či lokální.

"push" a "pull" faktory

(18)

18

Zjednodušeně lze říci, že v případě push faktorů se jedná o negativní okolnosti, které k migraci nutí, jedná se např. o špatné životní podmínky, nedostatek pracovních příležitostí atd. V případě pull faktorů se jedná o faktory pozitivní, jako jsou např. lepší životní podmínky či svoboda náboženská, politická. Jednotlivé teorie migrace se snaží najít zdůvodnění, principy a příčiny, podle kterých se mezinárodní migrace vyvíjela a vyvíjí. Tyto teorie jsou ovlivněny řadou faktorů, při kterých docházelo k jejich formování. Jedná se o velice složité a obsáhlé téma, které nelze dokonale obsáhnout v jednom jediném vědním oboru a proto se mu věnuje řada odborníků z mnoha vědních disciplín.

Drbohlav (2007, s. 125) k teoriím migrace uvádí, že „neexistuje, a patrně ani existovat nebude, jediná všeobjímající teorie migrace prostě z důvodů nemožnosti sjednocujícího pokrytí dané komplexity, resp. výrazné typové i měřítkové diferenciace migračních procesů.“

1.2 D ů vody a p ř í č iny migrace

Klaus (2005, s. 7) o migraci uvádí, že jsou „pokud si odmyslíme útěky a nucené migrace – odpovědí na více či méně komplexní ekonomické, ekologické, sociální a kulturní podmínky existence člověka.“

Klaus (2005, s. 8) rozlišuje „lokální a cirkulární migrace nebo dočasné (tedy pracovní a kvalifikační) od definitivních (např. vystěhovalectví, přistěhovalectví).

Přechod od dočasných k definitivním formám se zpravidla vyznačuje vznikem řetězové migrace.“

Klaus (2005) dále zmiňuje ekonomicky, profesně a sociálně motivovanou migraci, kdy se jedná o existenční nutnost (subsistance migration), zlepšení životních podmínek (betterment migration), či (career migration) v případě profesní přípravy nebo migrace mezi jednotlivými pobočkami.

Zlámal (www) řadí kategorie migrujících do několika skupin dle způsobu příchodu do cizí země. Člení je na migranty nelegální, kteří přišli za účelem získání práce. Legální migranty, kteří pracují bez příslušného pracovního povolení a do poslední kategorie patří uprchlíci, kteří hledají azyl.

(19)

19

„Důvodů, proč lidé svou zemi opouštějí, je mnoho. Tím nejčastějším je dnes špatná ekonomická situace a nezaměstnanost v zemi původu, a tedy snaha lidí najít lépe placenou práci a zvýšit sobě (a své rodině) životní úroveň.“ (Migrace [online], s. 93).

Uherek (2008) uvádí, že jednou z příčin migrace může být i získání lepšího společenského postavení, či prestiže a nemusí se tak nutně jednat o jen ekonomické faktory. Stávají se z hlediska lidského kapitálu atraktivnějšími díky zvyšujícím a rozšiřujícím hodnotám pro nového zaměstnavatele. Učí se cizím jazykům, novým zvyklostem a v neposlední řadě se učí, jak se lze do cizí země dostat i legální cestou.

2 NELEGÁLNÍ MIGRACE V Č ESKÉ REPUBLICE

Po roce 1989 dochází v ČR k změně migračního trendu a to zejména s poklesem počtu osob emigrujících a zvyšujícím se počtem osob, kteří do ČR přicházejí, tedy imigrujících. ČR se jako téměř všechny státy světa potýká s problémem nelegální migrace. Jedná se především o neoprávněný vstup nebo neoprávněné opuštění území státu, ale také neoprávněný pobyt na území či pobyt, který se neslučuje s účelem, pro který bylo pobytové oprávnění vydáno. Dále se jedná např. o případy, při kterých bylo užito neregulérních a pozměněných a padělaných cestovních dokladů.

Zejména díky začlenění ČR do SchP se změnila i forma a způsob vstupu a pobytu migrantů na našem území. Klasické formy nelegálního vstupu přes státní hranice ČR, jakými byly např. přechod hranice mimo HP, tzv. „po zelené“ a to i za pomoci cizí osoby, tzv. „převaděče“, či přejezdy vozidel s ukrytými pasažéry v různých prostorách osobních i nákladních automobilů byly doplněny a jsou postupně vytlačovány jinými formami nelegální migrace, jako je např. porušování pobytového režimu.

Havlíček (2003, s. 7) dodává, že „nelegální migrace není bezpečnostním rizikem pouze v národním měřítku, je to problém mezinárodní. Organizování nelegální migrace v uplynulých letech patřilo a v současnosti stále patří v rámci organizovaného zločinu k nejvíce ziskovým aktivitám.“

Organizátoři migrace své úsilí přesunuli spíše do aktivit, které legalizují pobyt prostřednictvím fiktivních sňatků, určení otcovství k občanu ČR, pozvání fyzických či právnických osob, či vyřízení některých druhů víz, např. pracovní, studijní, stážová, atd.

(Bezpečnostní informační služba [online]).

(20)

20

V současné době většina migrantů vstoupí na území České republiky cestou legální, ale pak zde setrvávají i poté, co jim víza či vstupní povolení vyprší. Někteří z cizinců volí již od počátku cestu ilegální a jsou tak od počátku v situaci, kdy se musí obávat, že budou náhodně odhaleni při pobytových kontrolách ve vnitrozemí, či při tzv.

závojovém pátrání. Tomuto termínu se více věnuji v následujícím textu.

Následujících dvě kapitoly jsem rozdělil na aktivity migrantů, které jsou přímo spojené s nelegálním vstupem či jejich pobytem, včetně jeho dodatečného legalizování.

V druhé kapitole se věnuji především ekonomicky zaměřeným aktivitám migrantů.

2.1 Nelegální vstup a pobyt

2.1.1 Napomáhání k nelegální migraci

Převádění lidí přes státní hranice je atraktivním podnikem, který je velice často realizován prostřednictvím dobře organizovaných mezinárodních sítí převaděčů, kteří se pro své zisky neváhají uchýlit i k jiným nelegálním aktivitám. Bohužel, ne vždy se podaří odhalit a zachytit vůdce a hlavní organizátory, kteří mají z této činnosti velké zisky a jsou dopadeni pouze ti nedůležití a méně významní z celé struktury.

Zločinné podnikání v podobě převaděčství k sobě láká mnohé kriminální živly, které si z krádeží, padělání dokumentů, pracovních a pobytových víz udělaly předmět obchodu, za který musí přistěhovalci zaplatit např. dopravou či prodejem drog pro zločineckou organizaci. Převaděčské sítě, převážně mezinárodní, založily na tomto druhu kriminality nekontrolovatelný zdroj příjmů. Provázanost mezi zločineckou organizací a nelegálním přistěhovalectvím je zřejmá i u převádění žen a dětí a za účelem prostituce (Zlámal [online]).

Drbohlav (2008, s. 24) Popisuje tuto činnost jako jednání, kdy dochází ke

„zprostředkování nelegálního vstupu osoby na území státu, kterého není občanem ani residentem, za účelem získání přímého či nepřímého finančního či jiného materiálního prospěchu.“

Jako jeden z dalších nástrojů v boji proti nedovolenému přistěhovalectví, nezákonnému zaměstnávání, obchodování s lidmi a pohlavnímu vykořisťování dětí byl v roce 2002 přijat radou Evropské unie návrh tzv. „balíčku proti převaděčství“, který předložila Francie. Cílem opatření je přimět státy, aby zavedly trestní sankce jak za

(21)

21

napomáhání k nelegálnímu vstupu na území, tak za napomáhání k nelegálnímu pobytu cizince (Drbohlav, 2008).

Do zákonných norem ČR se výše uvedená opatření uvedená ve Směrnici Rady Evropské unie 2002/90/ES dostávají s příchodem novely trestního zákona č. 40/2009 Sb, čímž je zajištěna její implementace (zavedení).

Drbohlav (2008, s. 24) rozlišuje dvě základní roviny tohoto jevu: „Smuggling je zprostředkovaný proces, který obvykle se souhlasem pašovaných osob, umožňuje těmto osobám nelegálně překročit hranice, zatímco pro trafficking je charakteristický nátlak, donucení a následné vykořisťování pašovaných osob.“

2.1.2 Zneužívání cestovních dokladů

Neregulérní doklady, tedy doklady, které jsou padělané, pozměněné nebo smyšlené jsou u cizinců po vstupu ČR do SchP zjištěny např. při běžných kontrolách na ulici, v zaměstnání, při pobytových kontrolách, ale také např. při prokazování totožnosti osob zadržených v souvislosti s pácháním trestné činnosti či při tzv. Schengenském pátrání, dříve označované jako pátrání závojové.

Pod pojmem závojové pátrání se skrývá poměrně mnoho aktivit, které jsou realizovány především prostřednictvím bezpečnostních akcí. Tyto akce jsou zaměřeny především na pátrání po osobách, věcech, odhalování nelegální migrace a přeshraniční trestné činnosti a to v přibližně 30kilometrovém úseku od hranic.

Při závojovém pátrání se často využívá speciální vozidlo sloužící k odhalování neregulérních dokladů, jedná se o tzv. Schengenbus. Součástí vybavení tohoto vozidla je např. mikroskop, dokutest (přístrojů pro zkoumání pravosti dokladů), počítač s připojením na internet a databází nejen cestovních dokladů a především videospektrální komparátor, který je multifunkčním zařízením pro kontrolu dokladů, dokumentů aj. Za pomoci moderního technického vybavení se daří ve větší míře odhalovat jak doklady padělané¹, tak i pozměněné².

1 Doklad, který je celý vyroben tak aby se co nejvíce přiblížil originálu; případné přizpůsobení padělku není provedeno oprávněně.

2 Pravý doklad v kterém byly neoprávněně provedeny některé změny, např. výměna fotografie držitele, výměna stránky či stránek, vlepení pravého nebo padělaného vízového štítku, odstranění, vepsání či přepsání některých záznamů.

(22)

22

Situace osob bez dokladů je velmi složitá, ale velmi těžká je i cesta ven z tohoto postavení. To může tyto lidi pobízet k dalším nezákonným postupům, které jsou v podstatě obrannými mechanismy, kterými reagují na danou situaci nezákonného statusu.“ (Neregulérní pobyt cizinců v ČR [online]).

V souvislosti se stále častějším výskytem padělaných a pozměněných dokladů bylo na základě nařízení Rady ES č. 2252/2004 ustanoveno, že všechny členské státy EU mají povinnost od konce srpna 2006 zavést biometrické prvky (zobrazení obličeje) a od konce února 2008 další biometrický prvek (otisk prstu). Dostatečná pozornost před zneužitím je věnována i při manipulaci s osobními údaje žadatelů, které jsou po celou dobu přítomnosti v informačním systému chráněny před zneužitím nebo neoprávněným zpracováním. (Cestovní doklady s biometrickými prvky (CDBP) [online]).

2.1.3 Zdravotní péče

Zde se zaměřím především na cizince mimo státy EU, neboť právě ti se nejčastěji dopouštějí protiprávního jednání týkající se např. padělání či pozměňování dokladu, kterým prokazují schopnost uhradit náklady zdravotní péče. Všichni cizinci, kteří mají na našem území trvalý pobyt jsou ze zákona pojištěni, tedy jsou účastníky veřejného zdravotního pojištění a to do doby ukončení trvalého pobytu nebo jako ostatní občané trvale žijící v ČR smrtí, či prohlášením za mrtvého. Dále jsou pojištěni ti, kteří jsou zaměstnáni u zaměstnavatele se sídlem v ČR a dále některé zvláštní skupiny či osoby, které jsou např. v postavení žadatelů o azyl. Z uvedeného textu tedy vyplývá, že ostatní cizinci, zejména nelegální migranti jsou odkázáni na pojištění komerční a někteří pojištěni nejsou. Jestliže se těmto pracovníkům, kteří pracují nelegálně u svých zaměstnavatelů přihodí pracovní úraz, tak úhrada nákladů spojených s jeho léčbou je na samotných zaměstnancích, neboť zaměstnavatel neodvádí za zaměstnance zdravotní pojištění.

Někteří cizinci se pak při pobytových kontrolách ve vnitrozemí prokazují pojištěním, které bylo uzavřeno s cizími pojišťovnami, ty jsou ovšem na našem území neplatné. To může pramenit i z neznalosti cizinců, neboť řada z nich je odkázána na služby prostředníků. Řada cizinců se prokazuje dokladem zdravotního pojištění, které je pozměněné, smyšlené nebo falešné. Cizinecká policie má v těchto případech, kdy je pravost dokladu sporná, možnost ověření u některých pojišťoven. Velmi často se jedná o příslušníky Ukrajiny a Vietnamu.

(23)

23

Za nízkými počty pojištěných nelegálních cizinců může vysoká cena a platby na několik měsíců předem. Nelegální cizinci se obávají případného odmítnutí ze strany pojišťoven v důsledku jejich situace i možného vyhoštění policií. Cizinci jsou tak připraveni za ošetření u lékaře platit hotově (Neregulérní pobyt cizinců v ČR [online]).

2.1.4 Účelové sňatky a účelová otcovství

Jedná se v současné době o poměrně veřejně diskutované téma a to především z důvodu některých restriktivních opatření, která přinesla novela zákona 326/99 Sb.

Zneužívání prostřednictvím fiktivních sňatků nebo určení otcovství k občanu ČR, jsou stále častějším jevem, na jehož základě chtějí cizinci získat trvalý pobyt. V případě uzavřeného manželství získají cizinci postavení rodinného příslušníka občana EU.

V rámci Evropské unie je tato problematika řešena Směrnicí Evropského Parlamentu a Rady 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států. Podle této směrnice má rodinný příslušník občana EU právo získat trvalý pobyt až na základě pětiletého nepřetržitého pobytu v daném státu.

V právním řádu České republiky je v rámci transpozice legislativy Evropské unie tento problém řešen zejména v zákoně č. 379/2007 Sb., kterým se mění zákon 326/1999 Sb. V § 46a, odst. 2, písmeno j) je jasně definováno, v jakých případech lze zamítnout žádost o povolení k pobytu případně zrušit již nabyté povolení. Jde zejména o situace či jednání, kdy se „cizinec dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat toto povolení, zejména pokud účelově uzavřel manželství nebo jeho účelově prohlášeným souhlasem bylo určeno otcovství.“(zákon č. 379/2007 Sb.)

Porušování pobytového režimu

K nejčastějšímu porušování pobytového režimu dochází dle statistik ČSÚ zejm. u občanů Ukrajiny, Vietnamu a Ruska. U těchto osob se v prvopočátku jedná o legální vstup do ČR ale později přechod do nelegálnosti tím, že si platnost víza ve stanovené lhůtě neprodlouží. K zjištění těchto cizinců dochází u pobytových kontrol a při kontrolních akcích ve vnitrozemí, např. při výše zmiňovaném závojovém pátrání.

Rusko

(24)

24

„V posledním desetiletí minulého století, zejména od r. 1993, přicházejí Rusové do Česka za prací a mnozí z nich získávají souhlas k dlouhodobému pobytu. Dnes je ruskojazyčná menšina značně roztříštěná, jednotlivé skupiny si vzájemně nedůvěřují, odlišují se životními postoji, zkušenostmi a politickou orientací. Lze předpokládat, že i početnost ruské národnostní menšiny bude narůstat.“ Marádová (2006, s. 9-10)

„Často jde o imigranty movité nebo velmi movité. O tom svědčí nejenom vlastní subjektivní hodnocení relativní úspěšnosti jejich pracovních aktivit v Česku, ale i jimi uváděné důvody, které je vedly k opuštění Ruska; Nedominují totiž důvody v širokém smyslu ekonomické (i když se přirozeně vyskytují) ale významem je předčí důvody spjaté s politickou nestabilitou Ruska a obavami o vlastní bezpečí (což souvisí především s růstem kriminality).“ Šišková (2001, s. 76).

Ukrajina

Bohužel stále u občanů Ukrajiny převládá organizovanost ve smyslu tzv.

klientského systému (konkrétněji je popsán níže), který je hierarchicky členěn a dělník je tím, kdo je závislý na službách klienta vlivem zažitosti či pohodlnosti, ale nezřídka kdy i díky nátlaku „manažerů“.

„Dnes je s pobytem velkého počtu ukrajinských dělníků v ČR většinou Čechů spojován nárůst kriminality a pokles pocitu bezpečí na našem území. Přesto se očekává, že se tato menšina bude v nejbližší budoucnosti i nadále rychle zvětšovat v souvislosti s neuspokojivou ekonomickou situací Ukrajiny.“ Marádová (2006, s. 9).

Šišková (2001) uvádí, že pozitivní ovlivňování aspektů integrace do české komunity je problematické, neboť je u této komunity stále výrazný cirkulační charakter, který integraci brání. Jedním z dalších faktorů, které hrají roli je i častá nelegálnost pobytu. Dále uvádí, že jestliže máme snahu začít normální komunikační proces mezi Ukrajinci a majoritou, pak musí stát usilovat o to, aby dostal většinu ukrajinských migrantů pod kontrolu.

Vedle legálně pracujících Ukrajinců je tu stále více těch, kteří se zde zdržují nelegálně a později chtějí svůj statut zlegalizovat na základě azylového řízení. Žádostí o azyl se tak chtějí vyhnout případnému trestu správního nebo soudního vyhoštění (Dlouhá, 2006).

(25)

25 Vietnam

Občané Vietnamu jsou jednou z největších národnostních menšin současně žijících na našem území (viz. příloha). Největší komunity se shlukují ve velkých městech, kde mají možnost pracovat a podnikat a to především v nákupu a prodeji spotřebního zboží a potravin. Známy jsou především vietnamské velkotržnice, kde v souvislosti s prodejem především oděvního zboží a elektroniky dochází k neoprávněného podnikání, krácení daně, porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu. Touto trestnou činností, zejména hospodářského charakteru pak poškozují celou komunitu a přispívají tak k negativnímu pohledu české veřejnosti na tuto komunitu.

Marádová, (2006, s. 14) uvádí, že nejrozšířenějším zaměstnáním většiny Vietnamců byl po devadesátá léta stánkový prodej spotřebního zboží. V poslední době se přesouvají z tržnic a stánků do kamenných obchodů, kde zaměstnávají české prodavače a jsou tak jedinými imigranty, kteří pracovní místa spíše vytvářejí.

Zajímavý názor k migraci vietnamské komunity přináší Kuras (2007, s. 58) který uvádí, že se „Česko opět stává domovem imigrací blahodárných, jejichž příkladem jsou Vietnamci, je důkazem české dospělosti, či přinejmenším dospívání, a může Čechům sloužit jako zdroj sebeúcty a hrdosti. Jinak řečeno, Češi jsou dnes normální, humánní a poměrně prosperující evropský národ, který si může imigraci dovolit včetně některých problémů s ní spojených.“

„Současnou migraci Vietnamců můžeme označit jako pobytovou, kdy imigranti po příjezdu (většinou legálním) v zemi zůstávají a za nimi pak přijíždějí jejich rodinní příslušníci, rodí se zde jejich děti, které procházejí českým vzdělávacím systémem“

(Hofírek [online]).

Čínská nelegální migrace je svým rozsahem a vysokou organizovaností představuje celosvětový jev, který se bezpečnostním složkám cílových ani tranzitních států nedaří eliminovat. V roce 2004 to platilo i pro ČR, kde migranti z Číny tvořili téměř 11 % ze všech zadržených cizinců z nesousedních zemí. ČR nicméně zatím zůstává pro Číňany převážně jen tranzitní zemí“ Dlouhá (2006, s. 59).

(26)

26

2.2 Nelegální ekonomické a jiné aktivity

Nelegální migrace a ekonomické aktivity migrantů jsou o to nebezpečnější, že porušují práva a zákony demokratického systému. Všichni zúčastnění aktéři, ať už se jedná o zaměstnavatele, zprostředkovatele ale i samotní migranti, ti všichni z nedodržování zákona těží a naopak ti, kteří dodržují zákony, platí daně a pojištění jsou znevýhodněni (Drbohlav, 2008).

Drbohlav ([online]) dále dodává „celková tolerance veřejnosti vůči neoprávněným aktivitám migrantů také deformuje etické a morální hodnoty cílové společnosti“.

„I přesto je velmi často za nelegální zaměstnanecký poměr tvrdě trestán samotný imigrant, nikoliv zaměstnavatel, který jej protiprávně zaměstnal. Takový přístup podporuje moderní otroctví, jelikož strach z tvrdého postihu znemožňuje migrantům bez dokladů přihlásit se o svá zaměstnanecká práva“ (Neregulérní pobyt cizinců v ČR [online], s. 19).

„Pracovní imigranti ze třetích zemí přicházejí především ze států bývalého Sovětského svazu a Vietnamu. Zastávají většinou nízce kvalifikované pozice. Od devadesátých let si mnoho Čechů navyklo spatřovat hodnotu imigrantů z těchto zemí především v jejich „levném provozu“ (Grygar, 2006, s. 16-17)

Nelegální migranti mají nevýhodné postavení vůči svým zaměstnavatelům, kteří je nutí pracovat přesčas, za nevyhovujících hygienických podmínek často na hranici bezpečnosti práce. Zaměstnanci jsou nuceni odvádět svým zprostředkovatelům práce mnohdy nemalou část mzdy. V případě potřeby či pomoci v pracovněprávních věcech se nemohou obrátit na státní orgány, neboť by příslušné orgány zjišťovaly nejprve legálnost pobytu (Nelegální migrace v České republice a její možné řešení pomocí regularizace [online]).

Samostatnou kapitolou pak mohou být aktivity vyvíjené zločineckými organizacemi a gangy, které se na našem území rozšiřují již krátce po roce 1989. Míra nebezpečnosti cizojazyčných zločineckých skupin je vnímána stále s větší pozorností nejen orgánů, které jsou pro tuto problematiku vyčleněny z řad specializovaných útvarů MV ČR, ale jsou o těchto uskupeních informováni i prostí občané prostřednictvím

(27)

27

hromadných sdělovacích prostředků. Veřejnost pak přistupuje k cizincům s nepřátelstvím, nedůvěrou a obavami.

2.2.1 Kvazi-legální aktivity

Jsou to aktivity, při kterých cizinec má legální pobyt, ale výkon zaměstnání či podnikání je v rozporu se zákonem. Jde např. o práci v jiné profesi nebo u jiného zaměstnavatele. V našich podmínkách je tato strategie spíše označovaná jako

„švarcsystém“ a je běžně užívaný českými občany.

Šišková (2001, s. 280) o švarcsystému uvádí „V něm pracují migranti pro

„objednavatele“ ve velmi výhodném postavení podnikatelů (vlastní pobytové povolení i živnostenské oprávnění), přičemž však ve skutečnosti vykonávají typicky zaměstnanecké práce.“

Takovými osobami jsou nejčastěji cizinci ze zemí bývalého Sovětského svazu (Ukrajiny, Běloruska,Moldavska) a občané Vietnamu.

2.2.2 Nelegální migrace a organizovaný zločin

Kdybychom se chtěli pokusit o jednu z mnoha definic spojitosti mezi fenomény jakým jsou nelegální migrace a organizovaný zločin, tak by mohla znít takto: Nelegální migrace a organizovaný zločin jsou vzájemně ovlivňující se propojené sféry sociálně patologických jevů. K jejich typickým nelegálním činnostem, kterých se na našem území dopouštějí mimo nelegální migrace a jejího legalizování, patří např. organizování prostituce, obchod s lidmi, praní špinavých peněz atd.

Horáková ([online], s. 17-18) uvádí „vyskytuje se reálné nebezpečí, že se zisky získané z nelegálního obchodu propojí či rozvinou v jiné formy mezinárodní kriminality, včetně mafiánských sítí a mezinárodního obchodu se ženami“

V některých případech dochází aktéry organizovaného zločinu k zneužití řízení o azylu, kdy se dále zapojují do nelegálních aktivit a přitom jsou žadateli o azyl dle § 119 odst. 6. předpisu č. 428/2005 Sb.

Jak uvádí Drbohlav (2008, s. 191) „Vyšetřování aktivit organizovaného zločinu však bývá zdlouhavé a komplikované, takže nelze vyloučit, že cizinec s průkazem

(28)

28

žadatele o mezinárodní ochranu i několik let pobývá na území Česka a dále se zapojuje do trestně-právní činnosti.“

2.3 Vývoj migra č ní politiky a legislativy Č eské republiky

Vzhledem ke skutečnostem, které naši zemi do roku 1989 řadily k zemím, které uprchlíky spíše vytvářely než přijímaly a v důsledku liberálněji řešené ochrany hranic, která panovala krátce po revoluci, vznikla potřeba co nejdříve vytvořit určitá pravidla a zajistit právní ochranu osobám přicházejícím do naší země. Tento stav byl pro nás něčím zcela novým, neboť jsme nebyli připraveni na tento druh problematiky. Proto již v roce 1990 byla zřízena instituce sekretariátu zmocněnce vlády pro otázky uprchlíků a ve stejném roce vznikl i první zákon o uprchlících, kde jedním ze spoluautorů byl Jan Ruml, který byl toho času náměstkem federálního ministra vnitra. V listopadu 1990 s účinností od 01. 01. 1991 vznikl zákon o uprchlících č. 498/1990, který byl zrušen až v roce 2000. Účelem tohoto zákona bylo upravit postup státních orgánů v řízení o postavení uprchlíků a stanovit jejich práva a povinnosti.

„Období liberální migrační politiky let 1990-1997 bylo vystřídáno obdobím restriktivní politiky v přístupu cizinců na trh práce i ve vstupu a pobytu cizinců na území České republiky“ (Za prací do Česka [online], s. 13).

Dnem 1. ledna 2000 nabyl účinnosti zákon č. 325/1999 Sb. o azylu a zákon č.

326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky. Začala se tak formovat nová zpřísňující pravidla v souladu s požadavky a normami evropského práva.

V červenci 2002 schválila vláda návrh pilotního projektu „Aktivní výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků“, jehož realizace započala v roce 2003. Cílem projektu byla snaha o přivedení co nejkvalifikovanějších zahraničních odborníků, kteří by byli schopni trvale se integrovat do české společnosti. Hlavní překážkou účasti v projektu byl obtížný proces vyhledání práce v ČR a také získání potřebného povolení k zaměstnání. Toto povolení, vízum a finanční prostředky na cestu a ubytování si hradil cizinec. Motivací bylo udělení trvalého pobytu ve lhůtě 2,5 roku oproti tehdejší 10-ti leté zákonné lhůtě. Tento projekt byl ukončen v roce 2008 a jeho pokračování bylo schváleno na základě usnesení vlády č. 1316. Nejpodstatnější změnou vůči předcházejícímu projektu bylo rozšíření okruhu států, které se ho mohly účastnit a to rozšířením o všechny občany třetích států. Motivací zůstalo opět zkrácení doby

(29)

29

potřebné k získání trvalého pobytu a to ze současného 5-ti letého období na 1,5 roku pro vysoce kvalifikované a 2,5 roku pro standardně kvalifikované pracovníky.

V České republice v současné době běží několik projektů, které se zaměřují především na preventivní opatření jako jedno z východisek nelegální pracovní migrace.

Více se tomuto tématu věnuji v kapitole „podpora legální pracovní migrace“.

Dne 1. května 2004 se Česká republika stala novým členským státem Evropské unie a zavázala se tak k přijetí a implementaci (zavádění) legislativy v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky a spolupráce v oblasti migrace, azylu, integrace a ochrany státních hranic.

Migrační politika České republiky i dalších členských států Evropské unie musí vést k podpoře a především k zřízení legálních migračních kanálů, tak aby se co nejvíce eliminovala nelegální cesta vstupu. Neméně důležitá role spočívá v propojenosti úřadů a legislativních opatření a to jak ze stran úřadů, které více či méně tvoří spíše represivní opatření, tak i organizace neziskové, které se podílejí na integraci a adaptaci osob, či pomoc osobám, kterým byla způsobena újma. Evropská unie se snaží o aktivní komunikaci v oblasti výměny informací a zkušeností, které jsou šířeny od roku 2002 prostřednictvím Národních kontaktních bodů pro integraci. Zavedla také pravidla přístupu k problematice diskriminace, rasismu a xenofobie. Tyto postoje mohou také nemalou měrou ovlivnit směr, kterým se bude migrační politika ubírat a proto je jim věnován prostor v následující kapitole.

Od prosince 2007 se stala Česká republika součástí SchP, jehož nejviditelnější změnou bylo zrušení pozemních hranic a v roce 2008 i hranic vzdušných a to konkr. u letů uskutečňovaných v rámci států SchP. Další významnou změnou je, že každý cizinec podléhající vízové povinnosti bude cestovat na základě jednotného schengenského víza a může se tak tři měsíce volně pohybovat po státech Schengenu.

Zároveň začíná platit společná imigrační politika a bylo nutné přijmout řadu kompenzačních opatření, mimo jiné např. Schengenský informační systém (SIS), který byl u nás spuštěn od září roku 2007 a Vízový informační systém (VIS), který je jedním z nástrojů pro řízení migrace, jehož spuštění bylo posunuto na rok 2010. Tyto systémy jsou více popsány v následujícím textu.

(30)

30 2.3.1 Postoj veřejnosti k migrantům

Chování a jednání imigranta je formováno v průběhu pobytu v cizí zemi a působí na něj mnoho faktorů, které není schopen vlastním úsilím ovlivnit. Obraz o cizincích, který si veřejnost utváří do značné míry ovlivňují masmédia, která nezřídka kdy uvádějí cizince jako hlavní příčinu konfliktu či problému, ale i např. vláda se snahou aktivní imigrační politiky, což veřejnost vnímá negativně.

Z výše uvedených skutečností pak mohou pramenit vůči cizincům i mnohé negativní důsledky. Jde např. o xenofobní projevy, tedy odpor, nepřátelství, nedůvěru a strach ke všemu cizímu, ale také projevy rasismu, které jsou typické nenávistí k člověku jiné rasy. Stereotypy a předsudky pak pramení z neznalosti a nezájmu o tuto problematiku.

Bílek (2006, s. 54) uvádí, že „Xenofobní přístupy k různým problémům jsou zakořeněny v každém a je jen otázkou do jaké míry se s nimi každý vyrovnává. V žádném případě nikoho nezbavuje tohoto zatížení samotné prohlášení, že ..není rasista".

které je zpravidla doprovázené spojkou .,ale" a následnou obhajobou rasismu.“

Jak uvádí Sochůrek, (2009, s. 65) „nelze rovněž přehlédnout, že zločinnost páchaná mafiemi složenými z cizinců má významný podíl i na xenofobiích postojích nikoliv malé části veřejnosti.“

Freiová (1993) dodává „stále omílaná tvrzení o "kriminalitě uprchlíků" mají svůj věcný podklad jedině v tom, že část veřejnosti (a tisku) pokládá za uprchlíka prostě každého cizince, který je nějak společensky rušivý.“

2.4 Definice hranice a její transformace v kontextu doby

Mezi významné změny týkající se státní hranice České republiky a její ostrahy patří vstup Česká republiky do Evropské unie k 1. květnu 2004. Po vstupu ČR do EU byly na hranicích odstraněny celní kontroly. Dále stačil občanu členského státu k překročení hranic pouze platný občanský průkaz (vydaný po roce 1993). Při překračování hranic přestala platit povinnost na požádání prokázat finanční krytí pobytu. Nejvýznamnější změna v ochraně hranic ČR nastává dne 22. prosince 2007, kdy došlo k plnému zapojení ČR do SchP, jehož nejviditelnějším prvkem pro běžného občana je odstranění kontrol na hranicích s ostatními zeměmi SchP. Na hranicích do té

(31)

31

doby působilo přibližně 7200 policistů cizinecké a pohraniční policie (dále jen CPP).

Došlo k opuštění většiny objektů, které byly využívány CPP, některé byly využity pro jiné účely policie a některé se staly předmětem prodeje. Do prosince roku 2007 se pak prováděla demontáž některého hraničního zařízení např. závory či pevné překážky v případě, že se jednalo o turistické stezky pro pěší. Postupně od ledna 2008 se pak prováděly stavebně-technické úpravy na hraničních přechodech (dále jen HP), tedy odstranění zbylých zátarasů, demontáž odbavovacích buněk a v neposlední řadě došlo ke změně dopravního značení.

Hradilová (2006) uvádí, že odstraněním kontrol z hranic se vyřešil jeden problém, ale zároveň se vytvořil prostor pro další problémy, mezi kterými jsou např. dovoz pašovaného zboží, útěky zločinců do jiných států a pronásledování podezřelých osob v blízkosti státní hranice. Autorka proto zmiňuje důležitou součást spolupráce a výměny informací mezi státy.

Délka státní hranice Libereckého kraje s Polskou republikou je 130 km a se Spolkovou republikou Německo činí délka hranice 22,7 km. Liberecký kraj měl před vstupem do SchP celkem 6 hraničních přechodů určených pro motorová vozidla, 17 přechodů turistických pro pěší přechod a 2 přechody železniční.

Ochranu hranic netvoří pouze kontroly osob na HP, ostraha mezi hraničními přechody a v současnosti pobytové kontroly ve vnitrozemí, ale také analýza rizik pro vnitřní bezpečnost a analýza hrozeb, které mohou mít vliv na bezpečnost vnějších hranic. Tomuto tématu je věnován prostor v kapitole „Specializované střediska a organizace“

2.4.1 Terminologie v kontextu vývoje a doby

2.4.1.1 Hraniční přechod

Bímová (2004) hraniční přechod označuje jako místo vymezené na hranicích státu, v prostotu mezinárodního letiště, či v prostoru mezinárodního vlaku, při jehož překročení je povinen se podrobit hraniční kontrole a předložit příslušný doklad, který je stanoven zákonem.

(32)

32

2.4.1.2 Malý pohraniční styk, turistické stezky

Budka (1997) uvádí, že malý pohraniční styk se mezi dvěma státy uzavírá formou dohody a slouží k usnadnění pohybu osob mezi pohraničními pásmy.

Současná pravidla a kritéria malého pohraničního styku byla pak definována (Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1931/2006) ze dne 20. prosince 2006, kde v článku 3, odst. 3 se rozumí malým pohraničním stykem. „pravidelné překračování vnější pozemní hranice obyvateli pohraniční oblasti za účelem pobytu v pohraniční oblasti, například z důvodu sociálních, kulturních nebo opodstatněných hospodářských zájmů nebo rodinných vazeb, po dobu nepřesahující dobu stanovenou v tomto nařízení“

2.4.1.3 Státní hranice

„Státní hranice probíhají po souši zpravidla jako hranice pevné (nepohyblivé), ve vodních tocích (řeky, potoky, jezera apod.) zpravidla středem vodního toku, a to buď jako hranice pevné (nepohyblivé) nebo hranice pohyblivé“ Budka (1997, s. 94).

2.4.1.4 Zelená hranice

Termín, který označuje úsek, prostor mezi jednotlivými hraničními přechody.

Jestliže se v dřívějších dobách řeklo „šel po zelené“, označovalo to v hantýrce dřívějších pohraničníků, že šel mimo hraniční přechod, jednalo se tedy o ilegální vstup na území cizího státu. V současnosti se tento termín používá pro celé vymezení pozemní hranice.

2.4.1.5 Vnitřní hranice

Jedná se o veškeré společné hranice členských států, včetně letišť pro vnitřní lety, říční, jezerní a námořní přístavy. Pro země Schengenu byla zavedena společná vízová politika a zřízena důsledná kontrola na vnějších hranicích. Na vnitřních hranicích smluvních států již není kontrola potřeba.

2.4.1.6 Dočasná vnitřní hranice

Členské státy mohou dočasně zavést ochranu vnitřních hranic, ale pouze v případě závažné hrozby ohrožující veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost státu. Pro tyto

(33)

33

případy jsou stanoveny podmínky a postupy, tak aby byly dodrženy kritéria tohoto opatření.

2.4.1.7 Volné překračování vnitřních hranic

Před vstupem do SchP se smělo hranici překračovat pouze na hraničních přechodech a turistických stezkách, na kterých byla vyznačena doba a podmínky, za kterých je možno je využít. Byly prováděny hraniční kontroly na hraničních přechodech a ostraha hranice byla zajišťována policisty cizinecké a pohraniční policie s teritoriální působností.

Po vstupu do SchP je možné překročit vnitřní hranice kdekoli a kdykoli s platným dokladem totožnosti, tedy občanským průkazem nebo cestovním pasem a občané třetích států se musí prokázat platným cestovním dokladem. Kontrola ve vnitrozemí je prováděna Službou cizinecké policie s celorepublikovou působností a to spíše ve formě pobytových kontrol.

2.4.1.8 Vnější hranice

Zatímco na území států, které tvoří vnitřní schengenský prostor lze překročit hranice kdekoliv a osoby zde podléhají minimální kontrole, tak na vnějších hranicích SchP jsou občané třetích států podrobeni důkladné kontrole a na mezinárodních letištích mají prostor pro odbavení a kontrolu oddělen od cestujících v rámci Schengenu.

Důkladná kontrola vnějších hranic

Hraniční kontroly se soustřeďují na všechny hraniční přechody, které tvoří vnější hranice SchP , včetně mezinárodních letišť a mořských přístavů. Důležitou roli v oblasti řízení vnějších hranic, spolupráce na společných standardech a odborné přípravě strážců hranic zaujímá agentura Frontex, která je více popsána v následujícím textu.

2.4.1.9 Vnější dočasná hranice

Jedná se jak o hranice států v současném SchP navzájem, tak i s novými členskými zeměmi nebo teprve žádajícími o vstup do EU.

3 LEGISLATIVA A STATUT CIZINCE

Rozeznáváme následující kategorie cizinců pobývajících v ČR.

(34)

34

3.1 Ob č ané zemí EU

V první kategorii jsou osoby, kteří jsou občany zemí EU a jejich rodinní příslušníci. Další část tvoří občané zemí EU a jejich rodinní příslušníci s povolením k přechodnému pobytu, zde se započítává doba, která je potřeba pro splnění podmínek k udělení pobytu trvalého. Poslední skupinou jsou občané zemí EU s trvalým pobytem.

3.2 Ob č ané zemí mimo EU

Jedná se o občany mimo EU, kteří pobývají na území ČR na základě krátkodobého víza, většinou na dobu do 90 dní, nebo bez víza v případě, že se jedná o země, s kterými má ČR smlouvu o bezvízovém styku. Dále jsou to osoby pobývající na základě víza nad 90 dní s dobou platnosti jednoho roku. Další skupinu tvoří cizinci s dlouhodobým pobytem, který si lze po roce prodloužit. Pak je zde kategorie trvale usídlených cizinců a poslední kategorií jsou azylanti, tedy úspěšní žadatelé o azyl.

3.3 Nelegální p ř ist ě hovalec

Můžeme tak označit osoby, které přicházejí nebo se zdržují na cizím území bez potřebného povolení, jež vyžaduje právní řád daného státu. V České republice dominují zejm. Ukrajinci, kteří k nám přijíždějí na základě krátkodobého pracovního víza nebo turistického víza a jeho platnost si neprodlouží. Policie v případě vypátrání takové osoby řeší věc jako přestupek s tím, že se osobě vyměří pokuta. O trestný čin se jedná v případě, že osoba, která měla nařízeno opuštění země, tak do doby stanovené neučinila.

3.4 Uprchlík

Může jím být každá osoba, která byla donucena z jakýchkoliv příčin opustit svůj domov a uprchnout na jiné místo. V cizí zemi může uprchlík požádat o azyl a jestliže splní podmínky přiznání statutu azylanta dle Úmluvy o právním postavení uprchlíků, stane se úspěšným azylantem. V České republice je orgánem, který rozhoduje o přiznání tohoto statutu azylanta Odbor azylové a migrační politiky.

Matoušek (2005) uvádí, že se jedná o osoby, jejichž životní situace je formována specifickým právním postavením, které jim přiznává hostitelská země, a také napětím, které prožívají při odchodu ze své země.

(35)

35

Šišková (2001) k postavení uprchlíka dodává, že jejich postavení je upravené jak vnitřním řádem daného státu, tak mezinárodním právem. Nemohou být vyhoštěni a mají obvykle lepší možnosti zaměstnání.

3.5 Cizinci pobývající na základ ě Subsidiární formy ochrany

Jsou to zvláštní druhy pobytu, které lze udělit osobám, jenž nesplňují podmínky pro získání azylu podle Ženevské konvence, nicméně jistý druh ochrany je jim uznán.

Výkladem českého právního řádu se může jednat jak o osoby hromadně prchající před společenskou nebo přírodní katastrofou, pak se jedná o tzv. institut dočasné ochrany nebo se může jednat o individuální tíživou situaci určité osoby, zde hovoříme o ochraně formou tzv. strpění. Udělení pobytu či azylu z humanitárních důvodů se většinou uděluje osobám starým či nemocným.

3.5.1 Dočasná ochrana

Dočasná ochrana, jak již plyne z názvu, jde o časově omezené poskytování ochrany, která je nejčastěji udělována osobám, které prchají např. před živelnými katastrofami nebo před válečnými konflikty nebo z oblastí, kde jsou závažně porušována lidská práva. V České republice byla tato instituce aplikována v souvislosti s běženeckými vlnami z Bosny a Hercegoviny, z Čečenska a Kosova.

3.5.2 Strpění

Jedná se o další alternativu z nižších forem ochrany, která je většinou poskytována neúspěšným žadatelům o azyl. Důvody, pro které pak lze setrvat na území cizího státu pod ochranou strpění pak mohou být zejm. dva a to technická či zdravotní překážky a v druhé řadě skutečnosti zakazující podle mezinárodních smluv nutit osobu vycestovat tam, kde by jim hrozila určitá nebezpečí.

3.5.3 Azyl z humanitárních důvodů

Azyl z humanitárních důvodů je udělován osobám, které sice nesplňují kritéria pro poskytnutí statusu uprchlíka, nicméně jsou brány v potaz další aspekty, díky kterým jim může být poskytnuta nižší forma ochrany.

Erfried (2009, s. 86) uvádí, že optimální míra přiměřenosti a zvládání náporu cizinců je závislá na našich možnostech jejich integrace do ekonomiky a společnosti.

(36)

36

Dále autor uvádí, že restrikce na hranicích musí probíhat kontrolovaně a ve spolupráci států odkud cizinci přicházejí a států kam míří.

Dublinská konvence či Dublinský systém je soustava pravidel, podle kterých je určen stát odpovědný za posouzení žádosti o azyl. Posoudí a zváží důvody žadatele, zda splňuje podmínky pro udělení azylu, resp. přiznání statutu uprchlíka.

Fiala (2006) uvádí, že „Dublinská konvence proto v první řadě definovala pojmy cizinec (osoba mimo Členské státy ES), žádost o azyl, žadatel o azyl, posouzení žádosti, povolení k pobytu, vstupní vízum a tranzitní vízum“.

4 NELEGÁLNÍ MIGRACE V LIBERECKÉM KRAJI P Ř ED VSTUPEM DO EU

Z hlediska vývoje nelegální migrace hraje poloha Libereckého kraje a především společné hranice se Spolkovou republikou Německo v délce 20 km a navazující hranice s Polskem v délce 130 km významnou roli. V Libereckém Kraji bylo před vstupem do EU 6 silničních hraničních přechodů, 17 turistických stezek a 2 hraniční přechody železniční. Některé útvary zajišťující ochranu hranic např. Oddělení pohraniční policie (dále jen OPP) Jablonné v Podještědí či OPP Krompach, měly v gesci pouze turistické stezky bez hraničního přechodu. Výše dva uvedené útvary se později v roce 2002 v rámci reorganizace Služby cizinecké a pohraniční policie sloučily na Referát cizinecké a pohraniční policie (dále jen RCPP).

Před vstupem ČR do EU byla situace v nelegální migraci na území Libereckého kraje velice podobná krajům ostatním i když samozřejmě měla svá specifika. Nelegální migrace se týkala převážně nelegálního vstupu na naše území, tedy tzv. „po „zelené“

(tato situace se významně mění po roce 2002). Naše země byla více využívána jako země tranzitní než cílová. Velice často bylo ze strany nelegálně migrujících osob využíváno služeb tzv. „převaděčů“, kterým bylo při jejich zřídkavém zadržení velice těžké dokázat, že osoby s ním doprovázel a vedl. Roli zde hrála i jazyková bariéra mezi osobou převaděče a migrujícími cizinci a následně i mezi příslušníky pohraniční policie, kdy byla komunikace mezi cizinci a policisty obtížná mnohdy i nemožná. Většinou se jednalo o velice početné skupiny osob, nezřídka kdy o celé rodiny cizí národnosti, jako např. občany Rumunska, Indie, Arménie, Gruzie aj. Tyto osoby platily za přechod přes SH veliké finanční částky, často se jednalo o jejich veškerý majetek. Přechod přes státní