Klíčová slova

Poděkování

Tímto bych chtěl velice poděkovat vedoucímu své bakalářské práce Mgr. Karlovi Severovi, za příkladné vedení, cenné rady a podnětné připomínky při psaní této práce.

Taktéž bych rád poděkoval své konzultantce Ing. Heleně Plíhalové za veškeré konzultace,

Anotace

Tato bakalářská práce se týká změny v právní úpravě podnikatelských seskupení v České republice platné od 1. 1. 2014. Jak již vypovídá název práce, předmětem je popis nové právní úpravy podnikatelských seskupení. Práce je rozdělena na dvě navzájem na sebe navazující části. Předmětem teoretické části je charakteristika dílčích podnikatelských seskupení, definovaných zákonem č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů. Jmenovitě se jedná o pojmy ovlivnění, ovládání a koncern. Dále se práce věnuje pojmům jednání ve shodě a zpráva o vztazích, které s výše jmenovanými podnikatelskými seskupeními úzce souvisejí. Praktická část se následně věnuje rozebrání případu podnikatelského seskupení.

Je zde charakterizována společnost ZF TRW-Carr s.r.o. vyrábějící automobilové bezpečnostní systémy. V závěru práce je navržena optimální forma podnikatelského sdružení a její fungování.

Klíčová slova

podnikatelská seskupení, ovlivnění, ovládání, jednání ve shodě, koncern, zpráva o vztazích, franchising, sdružení právnických a fyzických osob

Abstract

New legislation of the corporate groups in the Czech Republic

This bachelor‘s thesis looks into changes in the legislation of corporate groups in the Czech Republic in effect from 1. 1. 2014. As the name reflects, the main subject is a description of the new legislation of corporate groups. The thesis is divided into two follow-up parts. The subject of the theoretical part is to characterize partial corporate groups defined by the law No. 90/2012 Coll. on commercial companies and co-operatives (Law on commercial corporations), as amended. It deals namely with influence, control and concern. In addition thesis is concerned with terms acting in concern and report on relationships, which are closely connected to above mentioned corporate groups.

Afterwards the practical part deals with analysis of the specific corporate group. This part contains characterization of company ZF TRW inc., producing safety car systems.

Conclusion of this thesis includes proposal of the optimal corporate group form and its functioning.

Key words

corporate groups, influence, control, acting in concern, concern, report on relationships, franchising, group of natural and legal persons

Obsah

Seznam zkratek ... 10

Úvod ... 11

1.

Podnikatelská seskupení v České republice

1.1 Ovlivnění ... 14

1.1.1 Ručení za dluhy ovlivněné osoby ... 15

1.1.2 Vlivná a ovlivněná osoba ... 16

1.2 Ovládání ... 16

1.2.1 Ovládající a ovládané osoby ... 17

1.3 Jednání ve shodě ... 18

1.4 Koncern ... 19

1.4.1 Vznik koncernu ... 19

1.5 Zproštění povinnosti hradit újmu ... 20

1.6 Zpráva o vztazích ... 21

1.6.1 Revize zprávy o vztazích ... 22

2.

Srovnání podnikatelských seskupení s jinými formami sdružování podniků

2.1 Zájmové sdružení právnických osob ... 26

2.1.1 Změna právní formy ... 27

2.1.2 Spolek ... 27

2.2 Sdružení fyzických osob ... 29

2.2.1 Společnost ... 29

2.3 Franchising ... 31

2.3.1 Typy franchisingu ... 32

3.

Rozebrání případu podnikatelského seskupení

3.1 Charakteristika společnosti ... 33

3.2 Produkty společnosti ... 34

3.3 Historie společnosti ... 35

3.4 Vlastnický vývoj ... 36

3.5 Vývoj ekonomické situace ... 37

3.6 Ovládající osoba a právní vztahy ... 38

3.7 Funkce společnosti TRW-Carr s.r.o. ... 39

4. Návrh formy sdružování podniků a její fungování ... 41

4.1 Holdingové řízení koncernů ... 42

Závěr ... 44

Seznam použité literatury ... 46

Seznam zkratek

a.s. akciová společnost

NOZ Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ObchZ Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů s.r.o. společnost s ručením omezeným

TRW TRW-Carr s.r.o.

ZOK Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů

ZF ZF Friedrichshafen AG

Úvod

Závěrečná práce se zabývá především změnou právní úpravy podnikatelských seskupení v České republice, která nabyla účinnosti 1. 1. 2014 a porovnáním těchto podnikatelských seskupení s jinými formami sdružování podniků. Tato nová právní úprava je definována zákonem č. 90/2012 Sb., zákonem o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů (dále také „ZOK“ nebo „zákon o obchodních korporacích“), jenž byl hlavním zdrojem pro vypracování této bakalářské práce. Dalším významným zdrojem práce byla publikace Zákon o obchodních korporacích.

Komentář od autorů LASÁK, Jan, Jarmila POKORNÁ, Zdeněk ČÁP a Tomáš DOLEŽIL.

Obsahem práce je popis změn, které se odehrály v nové úpravě podnikatelských seskupení v České republice a charakteristika konkrétních pojmů, které jsou součástí vztahů obchodních společností a družstev v rámci seskupení. Dále také následky, které plynou ze vzniku těchto seskupení ustanovené právním řádem České republiky.

Závěrečná práce se dělí do čtyř hlavních kapitol, které jsou následně rozděleny na množství podkapitol. Jak již bylo řečeno, první kapitola teoretické části se zabývá novou právní úpravou podnikatelských seskupení, která je popsána v díle devátém Hlavy I zákonu o obchodních korporacích.

Druhá kapitola následně porovnává podnikatelská seskupení s jinými formami sdružování podniků. Zdroji pro první dvě kapitoly byly zejména zákony, odborné publikace a články, řešící tuto problematiku, spolu s komentáři příslušných zákonů.

Praktická část se poté zabývá rozebráním konkrétního případu podnikatelského seskupení, které je popsané v kapitole třetí. Pro praktickou část byla vybrána česká společnost TRW- Carr s.r.o., jež je součástí nadnárodního koncernu ZF Friedrichshafen AG se sídlem v Německu. Je zde stručně charakterizována společnost TRW, její historie, ekonomický a vlastnický vývoj. Informace potřebné pro vypracování této části byly čerpány především z úplných výpisů z obchodního rejstříku, výročních zpráv, účetních uzávěrek a zpráv o vztazích, jež jsou volně dostupné pro veřejnost.

Čtvrtá, tedy poslední kapitola se zabývá návrhem optimální formy sdružování podniků a jejím fungováním. Tato kapitola vychází především ze znalostí získaných vypracováním teoretické části této práce. Nově nabyté vědomosti byly využity k navržení optimální formy sdružování podniků z pohledu autora bakalářské práce.

Cílem závěrečné práce bylo porozumět problematice týkající se právní úpravy podnikatelských seskupení a porovnat tato seskupení s jinými formami sdružování podniků. Dále bylo potřeba získat podstatné teoretické znalosti a následně je využít při rozboru vybrané společnosti. Takto získané znalosti byly aplikovány na návrh formy sdružování podniků a jejího fungování.

1. Podnikatelská seskupení v České republice

Podnikatelské seskupení tvoří jeden ze základních způsobů dosažení předem zvolených cílů většiny obchodních společností. Definice této problematiky není legislativou doslovně stanovena, jedná se však o určité ekonomické soustředění, kdy dochází ke spojování několika samostatných právních subjektů do větších celků. Z toho důvodu dochází ke sdružování firem ve stejném oboru podnikání, které spolu sdílí podobný podnikatelský cíl.

Primární či sekundární cíle těchto firem se mohou samozřejmě lišit. V podstatě se ale jedná o získání výhodnější pozice na trhu oproti konkurenčním společnostem, její následné upevnění a s tím související zvyšování prodeje a maximalizace zisku.¹

Z toho důvodu dochází v dnešní době na poli světového trhu ke spojování menších státních firem s velkými mezinárodními společnostmi za účelem splnění výše zmíněných podnikatelských cílů. Toto spojení umožní nově vzniklým podnikatelským seskupením disponovat větší vyjednávací silou na trhu, kde společnost operuje. Tento právní čin musí být ovšem definován právním řádem České republiky. Touto problematikou se konkrétně zabývá zákon č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů (dále také „ZOK“ nebo „zákon o obchodních korporacích“).²

Od prvního ledna roku 2014 došlo k rekodifikaci zákona o obchodních korporacích.

Úprava je k nahlédnutí v části první, hlavě I., díle devátém, § 71 – 91 – podnikatelská seskupení. Ke změně právní regulace došlo z důvodu kritiky předešlé úpravy koncernového práva, vycházejícího především z nesmlouvavého německého modelu, který stojí zejména na komplikovaném seskupení smluvního a faktického koncernu. Nová úprava zdůrazňuje poněkud volnější francouzské stanovisko a inspiruje se dvoustupňovou regulací podnikatelských seskupení, jedná se o ovlivnění (§ 71) a koncern (§ 79). Pro oba tyto stupně jsou zákonem stanovená určitá pravidla, podle kterých je třeba se řídit.

1 POKORNÁ, Jarmila, Josef HOLEJŠOVSKÝ a Jan LASÁK.Obchodní společnosti a družstva.

Praha: C. H. Beck, 2014. ISBN 978-80-7400-475-9.S. 17-18.

2 SALACHOVÁ, Bohumila a Bohumil VÍTEK.Podnikání a jeho přeměny. Ostrava: Key Publishing, 2013. Key Publishing. ISBN 978-80-7418-185-6. S. 52.

V ZOK se vyskytuje ještě třetí pojem, a to pojem ovládající a ovládané osoby, který je uveden v § 74. Je ovšem sporné, zdali lze tento pojem uvést jako třetí stupeň, a z toho důvodu, že ovládání je zároveň ovlivnění.³

V letech 1991 až 2013 se problematikou právní úpravy zabýval zákon č. 519/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále také „ObchZ“ nebo „obchodní zákoník“). Jak již bylo výše zmíněno, zákon byl nahrazen novou právní úpravou, která nabyla účinnosti 1. 1. 2014. Stará právní úprava prodělala v průběhu let své účinnosti několik významných změn. První změnu způsobila novela č. 142/1996 Sb., změna však nedosáhla takové účinnosti, jaké zákonodárci zamýšleli. Z toho důvodu vznikla další upravující novela, která přinesla významný zvrat. Konkrétně se jedná o novelu č. 370/2000 Sb., vycházející z německého a rakouského práva.⁴

1.1 Ovlivnění

Ovlivnění je jedním ze dvou základních stupňů regulace podnikatelských seskupení. Pojem ovlivnění v obchodním zákoníku nemá svého přímého předchůdce a přichází až s novou právní úpravou, nicméně nepřímo na obchodní zákoník navazuje. Konkrétně na úpravu faktického koncernu v § 66 odst. 6 a § 66c.⁵

§ 71 zákona o obchodních korporacích stanovuje následky situace, kdy vlivná osoba způsobí újmu ovlivněné osobě a je povinna tuto způsobenou škodu zaplatit. Vlivná osoba nemusí vzniklou škodu hradit v případě, že se jí podaří prokázat jednání v zájmu ovlivněné osoby. První odstavec tohoto paragrafu zní: „každý, kdo pomocí svého vlivu v obchodní korporaci (dále jen „vlivná osoba“) rozhodujícím významným způsobem ovlivní chování obchodní korporace (dále jen „ovlivněná osoba“) k její újmě, tuto újmu nahradí, ledaže

3 Důvodová zpráva k zákonu č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů. [online]. 2013. [cit 2016-12-25].

Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/images/pdf/Duvodova-zprava-k-ZOK.pdf

4 JOSKOVÁ, Lucie a Pavel PRAVDA.Zákon o obchodních korporacích s komentářem. Praha:

Grada, 2014. ISBN 978-80-247-4834-4. S. 14

5 LASÁK, Jan, Jarmila POKORNÁ, Zdeněk ČÁP a Tomáš DOLEŽIL. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2014. ISBN 978-80-7478-537-5. S. 592

prokáže, že mohl při svém ovlivnění v dobré víře rozumně předpokládat, že se jedná informovaně a v obhajitelném zájmu ovlivněné osoby.“ ⁶

Druhým odstavcem je úprava faktického koncernu z obchodního zákoníku podle

§ 66a odst. 8. Tato úprava slouží k ochraně zájmu ovlivněné osoby před zájmem vlivné osoby a z toho důvodu stanovuje důsledky neuhrazení způsobené újmy. Pokud vlivná osoba neuhradí vzniklou újmu do konce účetního období, je dále povinna uhradit i újmu, která vznikne v této souvislosti i společníkům ovlivněné osoby. ⁷

Kompenzaci újmy tedy vyjasňuje § 71 odst. 1, zatímco termín, kdy má být újma zaplacena, je stanoven v druhém odstavci téhož paragrafu, který stanoví, že vlivná osoba má povinnost uhradit vzniklou újmu do konce účetního období. Druhým možným východiskem je domluva jiné přiměřené lhůty, do kdy bude újma zaplacena. Úhrada plné částky může být stanovena v rozmezí až několika let. Proto adekvátnost doby závisí na velikosti způsobené škody a na jejím charakteru, přičemž samotný čin uhrazení nesmí ovlivněnou osobu dalším způsoben nijak zatížit.⁸

1.1.1 Ručení za dluhy ovlivněné osoby

Dále pak § 71 odst. 3 stanoví, že vlivná osoba má odpovědnost vůči věřitelům ovlivněné osoby za doplacení dluhů, které tato ovlivněné osoba není schopna uhradit v důsledku ovlivnění. Existence ručení je zákonem definována následovně: „vlivná osoba ručí věřitelům ovlivněné osoby za splnění těch dluhů, které jim ovlivněná osoba nemůže v důsledku ovlivnění podle § 71 odst. 1 zcela nebo zčásti splnit.“⁹

6 § 71 odst. 1 ZOK

7 § 71 odst. 2 ZOK

8 LASÁK, Jan et al. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2014.

ISBN 978-80-7478-537-5. S. 594 9 § 71 odst. 3 ZOK

1.1.2 Vlivná a ovlivněná osoba

Při bližším pohledu na atributy vlivné a ovlivněné osoby je potřeba rozlišovat několik základních faktorů. Ačkoliv v ZOK není přesně definováno, koho lze považovat za onu vlivnou osobu, obecně platí, že v roli vlivné osoby může účinkovat kdokoliv schopen ovlivnit obchodní korporaci, tj. fyzická nebo právnická osoba, veřejnoprávní subjekty či stát. Co se týče aspektů vztahu této osoby k osobě ovlivněné, tak jsou irelevantní.

Nicméně pokud jde o ovlivněnou osobu, zákon o obchodních korporacích striktně stanovuje, že v roli ovlivněné osoby může vystupovat pouze obchodní společnost či družstvo. Jestliže však nedojde ke vzniku újmy, jakožto znaku ovlivnění, nebo naopak dojde ke zrušení úhrady škody, dotyčné osoby nejsou považovány za vlivné ani ovlivněné.¹⁰

1.2 Ovládání

Termín ovládání je uveden v zákonu o obchodních korporacích - § 74. Jedná se o další alternativu uplatnění vlivu. Na jedné straně vystupuje osoba ovládající a na druhé straně osoba ovládaná. Zákon definující tuto problematiku se značně odklání od jeho předchůdce

§ 66a odst. 2, obchodního zákoníku.¹¹ V nové úpravě došlo k několika významným změnám. Obchodní zákoník v minulosti definoval ovládající osobu jako osobu, která rozhodující vliv na řízení nebo provozování podniku ovládané osoby vykonává fakticky nebo právně.¹² Nicméně § 74 odst. 1, zákonu o obchodních korporacích definuje ovládající osobu jako „osobu, která může v obchodní korporaci přímo či nepřímo uplatňovat rozhodující vliv.“ Změna tedy spočívá v tom, že podle nové právní úpravy se ovládající osobou stává taková osoba, která má byť jen možnost uplatňovat v obchodní korporaci onen rozhodující vliv.

10 LASÁK, Jan et al. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2014. ISBN 978- 80-7478-537-5. S. 595-596

11 Tamtéž S. 606

12 § 66a odst. 2 ObchZ

1.2.1 Ovládající a ovládané osoby

Stejně jako tomu bylo u ovlivnění, zákon opět přesně neurčuje, kdo konkrétně v roli ovládající osoby vystupuje. Nicméně, co se týče role ovládané osoby, to zákon stanovuje jasně. Jako ovládaná osoba může vystupovat pouze obchodní korporace (obchodní společnost nebo družstvo). § 74 odst. 1, ZOK definuje ovládající osobu jako „osobu, která může v obchodní korporaci přímo či nepřímo uplatňovat rozhodující vliv. Ovládanou osobou je obchodní korporace ovládaná ovládající osobu.“¹³

Dále § 74 odst. 2 ZOK, jež je nástupcem úpravy v § 66 odst. 2 ObchZ, uvádí vztahy ovládající osoby k mateřskému subjektu a ovládané osoby k dceřinému subjektu. Zákon tyto vztahy definuje následovně: „Je-li ovládající osobou obchodní korporace, je mateřskou osobou obchodní korporace, a je-li ovládanou osobou obchodní korporace, je dceřinou osobou obchodní korporace.“¹⁴ Druhá část věty tohoto ustanovení ovšem vyvolává značné spekulace, a to z toho důvodu, že způsobuje chybnou představu o tom, že v roli ovládané osoby nemusí vystupovat pouze obchodní korporace. Přičemž tento vztah je doslovně definován v prvním odstavci tohoto paragrafu.¹⁵

Zákon dále stanovuje určité nevyvratitelné domněnky, co se týče vlastností řídících a řízených osob. Definice obou těchto termínů můžeme naleznout v § 79 ZOK. Pojmem nevyvratitelná domněnka se rozumí takový předpoklad, který nelze zamítnout ani v případě, kdyby se projevil jako nesprávný. Řídící osoba je kupříkladu vždy ovládající osobou a naopak osoba řízená je vždy osobou ovládnou, jak je definováno v § 74 odst. 3 ZOK: „Řídící osoba podle § 79 a většinový společník jsou vždy ovládajícími osobami, ledaže ve vztahu k většinovému společníkovi § 75 stanoví jinak. Řízená osoba podle § 79 je vždy ovládanou osobou.“¹⁶

13 § 74 odst. 1 ZOK

14 § 74 odst. 2 ZOK

15 Doležil Tomáš. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. [online]. 2015. [cit 2016-12-26].

Dostupné z: http://www.bulletin-advokacie.cz/zok-v-praxi-ovlivneni?browser=mobiZákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve znění pozdějších předpisů

16 § 74 odst. 3 ZOK

Celý koncept ovládání se v praxi samozřejmě projevuje několika základními znaky, které se týkají především záležitosti rozhodujícího vlivu. Tyto faktory například poukazují na určitou diferenciaci vztahů v rámci ovládaní vůči vztahům v rámci ovlivnění. Základním rozdílem je délka a ustálenost vzájemného propojení obou osob. Spojení mezi ovládající a ovládanou osobou je mnohem ustálenější a dlouhodobější, nejedná se zde pouze o ojedinělý či náhodný vliv, jako tomu je u ovlivnění. Dále se vliv nemusí týkat pouze vedení podniku ovládané osoby, ale může směřovat i na vnitropodnikové vztahy.¹⁷

1.3 Jednání ve shodě

Pojmem jednání ve shodě se zabývá § 78 odst. 1 zákona o obchodních korporacích a definuje jednání ve shodě (někdy také sladěné jednání), jako takové jednání, při kterém dochází k manipulaci s hlasovacími právy za účelem ovlivnění, ovládnutí nebo jednotného řízení dané obchodní korporace. Paragraf dále definuje, že osoby jednající ve shodě jsou nuceny plnit své povinnosti, které z takového jednání vyplývají, společně a nerozdílně.¹⁸ Jednání ve shodě je v ZOK definováno jako „jednání dvou nebo více osob nakládajících hlasovacími právy za účelem ovlivnění, ovládaní nebo jednotného řízení obchodní korporace. Osoby jednající ve shodě plní své povinnosti z toho vyplývající společně a nerozdílně.“¹⁹ K doplnění tohoto obecného ustanovení slouží vyvratitelné domněnky stanovené v § 78 odst. 2 ZOK. Zákonodárce v tomto odstavci striktně vymezuje, za koho lze považovat osoby jednající ve shodě. V této roli může vystupovat mimo jiné právnická osoba a člen jejího statutárního orgánu, člen kontrolního orgánu, likvidátor, insolvenční správce, ovládající a ovládané osoby, vlivné a ovlivněné osoby, společnost s ručením omezeným, veřejná obchodní společnost a společníci nebo pouze společníci obou těchto společností, komanditní společnost a její komplementáři nebo pouze její komplementáři, osoby blízké podle občanského zákoníku, investiční společnost a jí obhospodařovaný

17 LASÁK, Jan et al. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2014.

ISBN 978-80-7478-537-5. S. 614-616

18 LASÁK, Jan et al. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2014.

ISBN 978-80-7478-537-5. S. 626

19 § 78 odst. 1 ZOK

investiční fond či penzijní fond či penzijní fond nebo pouze jí obhospodařované fondy a v neposlední řadě osoby, které uzavřely dohodu o výkonu hlasovacích práv.²⁰

1.4 Koncern

Pojmem koncern se rozumí uskupení formálně autonomních subjektů se zachovalou právní subjektivitou. Jedná se o konečnou a zároveň nejvýznamnější formu podnikatelských seskupení.²¹§ 79 odst. 1 ZOK definuje pojem koncern následujícím způsobem: „Jedna nebo více osob podrobených jednotnému řízení (dále jen „řízená osoba“) jinou osobou nebo osobami (dále jen „řídící osoba“) tvoří s řídící osobou koncern“²². Z definice tedy vyplývá, že v roli řídící osoby může vystupovat obchodní korporace nebo jiná právnická osoba, zatímco osobou řízenou může být obecně kdokoliv. Koncern vykazuje jednotnou centrální organizaci a řízení, kterému podléhají jeho jednotlivé složky a jako celek nemá právní osobnost.

1.4.1 Vznik koncernu

Druhý odstavec § 79 ZOK se zabývá významem jednotného řízení pro existenci koncernu a definuje následovně: „Jednotným řízením je vliv řídící osoby na činnost řízené osoby sledující za účelem dlouhodobého prosazování koncernových zájmů v rámci jednotné politiky koncernu koordinaci a koncepční řízení alespoň jedné z významných složek nebo činností v rámci podnikání koncernu.“²³

Podle staré úpravy platné do 1. 1. 2014, jež byla založena na německém právu, mohlo dojít ke vzniku pouze dvou druhů koncernů a to faktického a smluvního. Nová právní úprava tyto předchozí typy rozšiřuje o možnosti vzniku koncernu několika dalšími způsoby.

Z toho důvodu tedy může koncern vzniknout jak faktickým vlivem na rozhodování

20 § 78 odst. 2

21 LASÁK, Jan et al. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2014.

ISBN 978-80-7478-537-5. S. 629

22 § 79 odst. 1 ZOK

23 § 79 odst. 2 ZOK

a chování orgánů řízené osoby či smlouvou (způsoby známé z předchozí úpravy), tak navíc i např. zařazením dceřiné společnosti do koncernu, rozhodnutím orgánu řízené osoby nebo ovládnutím hlasovacích práv.²⁴

Po vzniku existence koncernu jsou jeho členové nuceni tento skutek uveřejnit na svých internetových stránkách bez zbytečné časové prodlevy, jak stanovuje § 79 odst. 3 ZOK.

Pokud tak členové nově vzniklého koncernu neučiní, nelze se nadále odvolávat na § 72 ZOK, který definuje podmínky zproštění povinnosti hradit újmu, jak je uvedeno v odstavci 1.2.²⁵

1.5 Zproštění povinnosti hradit újmu

§ 72 ZOK stanovuje situace, které umožňují vlivné osobě neplatit vzniklou škodu.

K povinnosti uhradit újmu definované v § 71 odst. 1-3 nedojde v případě „prokáže-li řídící osoba podle § 79, že újma podle § 71 odst. 1 vznikla v zájmu řídící osoby nebo jiné osoby, se kterou tvoří koncern podle § 79, a byla nebo bude v rámci tohoto koncernu vyrovnána.“²⁶ Ke zproštění povinnosti hradit újmu také dojde v případě, že byla újma v přiměřené době vyrovnána odpovídajícím protiplněním či viditelnými výhodami, které plynou z členství v koncernu. Pokud by ovšem došlo k úpadku řízené osoby vlivem jednání řídící osoby, předchozí situace umožňující zproštění povinnosti hradit újmu, jsou vyloučeny.²⁷ Co se týče vyrovnání újmy v koncernu, existuje zde několik rozdílných faktorů. K povinnosti nahradit újmu nemusí dojít v případě, že uplatněný vliv byl vykonán v rámci koncernu.

24 LASÁK, Jan et al. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2014.

ISBN 978-80-7478-537-5. S. 632-633

25 § 79 odst. 3 ZOK

26 § 72 odst. 1 ZOK

27 Důvodová zpráva k ZOK. [online]. 2013. [cit 2016-12-26]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/images/pdf/Duvodova-zprava-k-ZOK.pdf

1.6 Zpráva o vztazích

Výše zmíněným termínem se zabývala již předchozí právní úprava, nicméně této problematice nebyla věnována dostačující pozornost. O napravení této situace se tedy snaží nová právní úprava prostřednictvím § 82 ZOK, který se týká zprávy o vztazích. Účelem zprávy o vztazích je poskytnout všem zúčastněným osobám důležité informace o roli ovládané osoby a tím zajistit srozumitelnost vnitřního procesu podnikatelského seskupení.

Zprávy o vztazích se týkají propojení mezi ovládající osobou a osobou ovládanou a mezi ovládanou osobou a osobami ovládanými stejnou ovládající osobou, jak definuje § 82 odst.

1 ZOK.²⁸

V minulosti měly povinnost vypracovat zprávu o vztazích ovládané osoby pouze v případě, že podnikatelské seskupení nevzniklo na základě ovládací smlouvy. Nová úprava ovšem stanoví, že povinnost vypracovat tuto zprávu jsou povinny všechny ovládané osoby, které jsou zapojeny v daném procesu. V důsledku nedávné právní úpravy by se mělo množství vypracovaných a publikovaných zpráv o vztazích výrazně navýšit.²⁹

Zprávu o vztazích je konkrétně povinen vypracovat statutární orgán ovládané osoby, a to v rozmezí třech měsíců po skončení předchozího účetního období. Se závěry dokončené zprávy seznámí statutární orgán společníky na nejbližším jednání nejvyššího orgánu.

Pokud je ovládaná osoba nucena vypracovat výroční zprávu, musí být zpráva o vztazích její součástí.³⁰ V roli statutárního orgánu vystupuje v případě veřejné obchodní společnosti každý její společník a v komanditní společnosti pak každý její komplementář, pokud společenská smlouva neurčí jinak. Ve společnosti s ručením omezeným dojde ke zvolení jednoho nebo více jednatelů, kdežto v akciové společnosti v roli statutárního orgánu vystupuje valná hromada.

28 § 82 odst. 1 ZOK

29 Chizzola Philipp. Zpráva o vztazích v novém kabátě. [online]. 2015. [cit 2017-12-27]. Dostupné z: https://www.epravo.cz/top/clanky/zpravy-o-vztazich-v-novem-kabate-98433.html

30 LASÁK, Jan et al. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2014.

ISBN 978-80-7478-537-5. S. 640-642

V §82 odst. 2 ZOK jsou stanoveny povinné údaje, které musí zpráva obsahovat. Mezi tyto povinné údaje patří zejména struktura vztahů mezi propojenými osobami, úloha ovládané osoby v podnikatelském seskupení, způsob a prostředky ovládání, přehled vzájemných smluv mezi osobou ovládanou a osobou ovládající nebo mezi osobami ovládanými. Zpráva musí mimo jiné obsahovat přehled jednání, která byla uskutečněna na popud ovládající osoby nebo jí ovládaných osob, pokud se jednání týkalo majetku v hodnotě více než 10%

vlastního kapitálu ovládané osoby a posouzení zda ovládané osobě vznikla újma a také posouzení vyrovnání této újmy podle § 71 a 72.³¹ Statutární orgán je ve zprávě mimo jiné povinen posoudit výhody a nevýhody, které plynou ze vztahů mezi osobami podle prvního odstavce § 82 ZOK, a uvede, zda převládají výhody nebo nevýhody a rizika z toho pro ovládanou osobu plynoucí. Pokud došlo k újmě, je statutární orgán nucen uvést způsob a období vyrovnání vzniklé újmy, jak stanoví § 82 odst. 4 ZOK.³²

Třetí odstavec paragrafu 82 ZOK popisuje situaci v momentě, kdy statutární orgán nedisponuje nezbytnými informacemi. V zákoně je tato situace definována následovně:

„Nemá-li statutární orgán potřebné informace pro vypracování zprávy o vztazích, tuto skutečnost ve zprávě s vysvětlením uvede.“³³

1.6.1 Revize zprávy o vztazích

§ 83 odst. 1 ZOK dále stanovuje, že pokud má ovládaná osoba kontrolní orgán, je tento orgán povinnen přezkoumat zprávu o vztazích. Získané výsledky revize oznámí nejvyššímu orgánu spolu se svým názorem týkajícím se vyrovnání újmy, jak stanovuje

§ 71 nebo 72.³⁴

V roli kontrolního orgánu v rámci obchodní korporace vystupuje dozorčí rada, kontrolní komice nebo jiný orgán s obdobnými pravomocemi. Definice dozorčí rady je samostatně popsána pro společnosti s ručením omezeným v § 201 ZOK a pro akciové společnosti

31 § 82 odst. 2 ZOK

32 § 82 odst. 4 ZOK

33 § 82 odst. 3 ZOK

34 § 83 odst. 1 ZOK

v § 446 ZOK. Výčet úkonů dozorčích rad se pro obě tyto formy podnikání liší. Co se týče společností s ručením omezeným, má dozorčí rada za úkol například dohlížet na činnost jednatelů, nahlížet do obchodních a účetních knih, jiných dokladů a účetních uzávěrek a kontrolovat údaje, které jsou v nich obsaženy a v neposlední řadě podávat o své činnosti zprávu valné hromadě v rámci jednoho roku.³⁵ Povinnosti dozorčí rady v rámci akciových společností jsou popsány v § 447 ZOK. Patří mezi ně například oprávnění nahlížet do všech dokladů a záznamů, které se týkají činnosti dané společnosti a kontrolovat, jestli jsou účetní zápisy a podnikatelská nebo jiná činnost společnosti realizovány v souladu s jinými právními předpisy a stanovami. Takové oprávnění mohou členové dozorčí rady využívat pouze podle rozhodnutí dozorčí rady. Dalším úkolem tohoto kontrolního orgánu je přezkum účetních uzávěrek a návrh na rozdělení zisku, či na úhradu ztráty, které spolu se svým vyjádřením předkládá valné hromadě. Dozorčí rada je dále povinna zvolit svého člena, který bude zastupovat společnost při soudních jednání. ³⁶

Pokud kontrolní orgán objeví v rámci revize zprávy o vztazích, že tato zpráva vykazuje možné nesrovnalosti, vyzve statutární orgán k nápravě. Zpráva o vztazích nemusí být kontrolním orgánem přezkoumána v případě, že v pozici ovládající osoby vystupuje jediný společník ovládané osoby, či jsou-li všichni společníci ovládané osoby osobami, které jednají ve shodě vůči ovládané osobě.³⁷

§ 84 umožňuje společníkům seznámit se se zprávou o vztazích a eventuálním usnesením kontrolního orgánu za stejných podmínek a ve stejném termínu jako s účetní uzávěrkou.

Statutární orgán obeznámí společníky o závěrech těchto zpráv na následujícím jednání nejvyššího orgánu. Podle právních předpisů, které upravují účetnictví, je zpráva o vztazích přiložena k výroční zprávě.³⁸

V případě, že některý z kvalifikovaných společníků předpokládá, že zpráva o vztazích nebyla náležitě vyhotovena, má možnost obrátit se na soud, který za účelem přezkumu

35 § 201 odst. 2 a, b, d ZOK

36 § 447 ZOK

37 § 83 odst. 2 a 3 ZOK

38 § 84 ZOK

zprávy jmenuje znalce. Pokud tak ovšem společník neučiní do 1 roku ode dne, kdy se o obsahu zprávy dozvěděl podle § 84 odst. 1, nebere se tato žádost v potaz.³⁹

Podmínky jmenování znalce definuje § 86 odst. 1 ZOK, který stanoví, že soud o návrhu znalce rozhodne v rámci 15 dnů ode dne, kdy obdržel návrh společníka. V případě, že soud v této lhůtě nerozhodne, platí, že navrhovaného znalce schválil. Každý kvalifikovaný společník má pravomoc navrhnout soudu odvolání znalce a jmenování nového, pokud se tento znalec dopustil porušení své povinnosti zvlášť závažným způsobem.⁴⁰

§ 86 odst. 3 uděluje ovládané osobě povinnost poskytnout na žádost znalce všechny nezbytné podklady a informace, a to na vlastní náklady a bez zbytečného odkladu. Znalec je povinen vypracovat znalecký posudek ve lhůtě stanovené rozhodnutím soudu, či do jednoho měsíce od svého jmenování v případě, že termín nestanoví soud. Pokud ovládaná osoba neposkytne znalci nezbytné informace, lhůta jednoho měsíce začíná běžet až od jejich poskytnutí.⁴¹

Kvalifikovaného pracovníka definuje v rámci společnosti s ručením omezeným § 187. Za takového společníka lze považovat každého, jehož vklady dosahují alespoň 10 % základního kapitálu nebo 10% podíl na hlasovacích právech. V případě splnění alespoň jedné z těchto podmínek, může společník prostřednictvím jednatele svolat valnou hromadu, která by projednala jím přednesené záležitosti. Kvalifikovaný společník má oprávnění svolat valnou hromadu sám, pokud nedojde k předchozímu svolání valné hromady v rámci jednoho měsíce ode dne odeslání žádosti. V takovém případě nese náklady spojené se svoláním valné hromady sama společnost, pokud ovšem nebylo svolání učiněno bezdůvodně.⁴²

§ 365 definuje, koho lze považovat za kvalifikovaného akcionáře v akciové společnosti. Za takové osoby lze považovat akcionáře, kteří vlastní akcie v hodnotě nejméně 3 % základního kapitálu akciové společnosti, jejíž základní kapitál přesahuje 100 000 000 Kč.

39 § 85 odst. 1 a 3 ZOK

40 § 86 odst. 1 a 2 ZOK

41 § 86 ZOK 3 a 4 ZOK

42 § 187 ZOK

Pokud je základní kapitál nižší než částka 100 000 000 Kč, musí akcionář vlastnit akcie v hodnotě alespoň 5 % základního kapitálu společnosti. V případě, že základní kapitál společnosti přesahuje 500 000 000 Kč, stačí k dosažení statutu kvalifikovaného akcionáře vlastnit akcie v hodnotě 1 %.⁴³

43 § 365 odst. 1-3 ZOK

2. Srovnání podnikatelských seskupení s jinými formami sdružování podniků

První kapitola se zabývá novou právní úpravou podnikatelských seskupení, která nabyla účinnosti od 1. 1. 2014 a nahradila ObchZ. Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech se postupně v hlavách II – VI věnuje různým typům podnikatelských seskupení od veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti, společnosti s ručením omezeným, akciové společnosti až po družstvo. V jednotlivých dílech těchto hlav se zabývá právními úkony nezbytnými pro vznik těchto seskupení, obecnými ustanoveními, orgány společností nebo právy a povinnostmi společníků či akcionářů. Nicméně je nezbytné doplnit, že existuje ještě několik dalších forem sdružování podniků, které se mohou objevit. Tyto formy sdružování podniků se určitým způsobem odlišují od výše zmíněných podnikatelských seskupení.⁴⁴

Mezi tyto jiné formy sdružování podniků lze zařadit například zájmová sdružení právnických osob či sdružení fyzických osob, pro které se ovšem s přijetím zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, mění podmínky a již nadále nemohou vznikat v jejich nezměněné podobě. Další formou sdružování podniků je pak franchising, což je v podstatě pronajmutí práv k podnikání, kdy nájemce získá licenci a jméno známé obchodní značky a může podle pravidel, která stanoví smlouva, pod touto značkou vést podnikání.

2.1 Zájmové sdružení právnických osob

Nově od 1. 1. 2014, kdy došlo k nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále také „NOZ“ nebo „nový občanský zákoník“), nemohou zájmová sdružení právnických osob nadále vznikat. Důvodem této skutečnosti je, že právní úprava týkající se těchto sdružení se v novém občanském zákoníku již

44 Obchodní korporace: zákon o obchodních korporacích + rejstřík. Ostrava: Sagit, 2014. ISBN 978-80-7488- 039-1. S. 3-4

nevyskytuje. V současné době se zájmová sdružení, která byla založena před nabytím účinnosti nové právní úpravy, řídí právními předpisy, které poskytoval zákon č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku prostřednictvím přechodného ustanovení § 3051 NOZ.

Takovým sdružením bylo umožněno ponechat si jejich předešlou právní formu beze změn.

Nicméně tento zákon je již v současné době zrušený a právě z toho důvodu nemohou žádná nová zájmová sdružení vznikat.⁴⁵

2.1.1 Změna právní formy

Avšak zájmovým sdružením právnických osob, které si nechtějí ponechat svou současnou právní formu je umožněno transformovat se na spolek. Tuto přeměnu umožňuje přechodné ustanovení § 3051 NOZ. Zákon ovšem nedefinuje, který orgán disponuje pravomocí rozhodnout o přeměně zájmového sdružení právnických osob na spolek, interpretace je tedy taková, že rozhodnutí o přeměně může být učiněno například i samotným statutárním orgánem bez nutnosti oznámit nadcházející změnu členům sdružení. Nicméně odborníci doporučují přenechání těchto zásadních rozhodnutí některému z nejvyšších orgánů, který disponuje rozhodovacími pravomocemi o budoucím směru zájmového sdružení.

K oficiální přeměně na spolek je nutné předložit rozhodnutí o přeměně odpovídajícímu rejstříkovému soudu a následné přijmutí příslušných stanov spolku.⁴⁶

2.1.2 Spolek

Právní úpravu spolku poskytují § 214 – 302 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, které se například věnují podmínkám založení, vzniku, organizace, rozdělení, fúze a likvidace spolku, dále také podmínkami členství a jeho zániku. Založení spolku je podmíněno účastí alespoň tří osob, které sdílejí společný zájem.⁴⁷ Tito zakladatelé mohou

45 SALAJKA, Radek a Lenka ZBYTOVSKÁ. Zájmové sdružení právnických osob a nový občanský zákoník [online]. [cit. 2017-03-05]. Dostupné z: https://www.epravo.cz/top/clanky/zajmove-sdruzeni- pravnickych-osob-a-novy-obcansky-zakonik-101589.html

46 Tamtéž

47 § 214 odst. 1 NOZ

založit spolek v případě, že se navzájem shodnou na obsahu stanov. Podle § 218 NOZ mezi tyto stanovy patří název a sídlo spolku, účel spolku, práva a povinnosti členů vůči spolku, popřípadě musí dojít k určení způsobu, jak budou tato práva a povinnosti vznikat a je také potřeba zvolit statutární orgán.⁴⁸

Ke zrušení spolku dochází rozhodnutím soudu na návrh osoby, jejíž zájem je oprávněný, popřípadě bez návrhu, pokud spolek i přes upozornění vyvíjí některou ze zakázaných činností uvedených v § 268 odst. 1 NOZ. § 268 NOZ se ohledně této problematiky odkazuje na § 145 a 217 NOZ. V prvním jmenovaném paragrafu se za zakázané činnosti považuje například popírání nebo omezování osobních, politických či jiných práv osob pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ nebo politické či náboženské smýšlení.⁴⁹ Zrušení spolku nastane i v případě, že dojde k vyvíjení činností v rozporu s § 217 NOZ, který definuje podmínky týkající se hlavní a vedlejší činnost spolku.⁵⁰ Dále pak pokud spolek nutí třetí osoby k členství ve spolku a účasti na jeho činnosti, či brání členům v opuštění spolku.⁵¹

Spolek je v porovnání s podnikatelskými seskupeními, přesněji řečeno s obchodními společnostmi, kterými se zabývá zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, poněkud odlišný. Za rozdílné faktory lze považovat především cíle a hlavní činnost. Zatímco základním cílem obchodních společností je snaha o maximalizaci tržní hodnoty podniku, zvýšení podílu na trhu a v neposlední řadě růst a expanzi,⁵² cíle spolku jsou především prospěšné vůči veřejnosti, v podobě vzdělávacích, informačních a dalších sociálně prospěšných činností. Cíle spolků mohou být také zaměřené pouze na samotné členy. Tyto spolky vystupují zejména jako různá sdružení či kluby vykonávající sportovní aktivitu.⁵³ § 217 odst. 1 NOZ stanoví, že „podnikání nebo jiná výdělečná činnost hlavní

48 § 218 NOZ

49 § 145 a NOZ

50 § 217 odst. 1 a 2 NOZ

51 § 268 odst. 1

52 POKORNÁ, Jarmila, Josef HOLEJŠOVSKÝ a Jan LASÁK. Obchodní společnosti a družstva. Praha: C. H.

Beck, 2014. ISBN 978-80-7400-475-9.S. 17-18.

53 HÁJKOVÁ, Alena, Miroslava NEBUŽELSKÁ a Petr PAVLOK. Spolky a spolkové právo. V Praze: C. H.

Beck, 2015. Právní praxe. ISBN 978-80-7400-523-7. S. 3-5

činností spolku být nemůže.“⁵⁴ Nicméně druhý odstavec téhož paragrafu definuje, že může být vyvíjena vedlejší hospodářská činnost v případě, že jejím účelem je pouze podpora hlavní činnosti. § 217 odst. 3 NOZ definuje podmínky využití zisku z této vedlejší hospodářské činnosti následovně. „Zisk z činnosti spolku lze použít pouze pro spolkovou činnost včetně správy spolku.“⁵⁵

2.2 Sdružení fyzických osob

Další formou sdružování podniků, která již podle právní úpravy nového občanského zákoníku nadále nemůže vznikat, je sdružení fyzických i právnických osob nebo také sdružení osob bez právní subjektivity. Tato forma sdružení podniků byla před nabytím účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. NOZ, upravována § 829 - 841 zákona č. 40/1964 Sb.

občanského zákoníku (dále také „OZ“ nebo „občanský zákoník). Přestože nový občanský zákoník pojem sdružení fyzických osob již nadále neobsahuje, existence sdružení založených před nástupem NOZ není nikterak ohrožena. V takových případech se sdružení nadále řídí tehdejšími právními předpisy prostřednictvím přechodného ustanovení § 3028 NOZ. Nicméně existující sdružení fyzických osob jsou přejmenována na společnost.⁵⁶

2.2.1 Společnost

Právní úpravou společnosti se zabývají § 2716 – 2746 NOZ, jenž se postupně v oddílech 1- 6 věnují obecnému ustanovení, právům a povinnostem společníků navzájem a k třetím osobám, správě společnosti, zániku členství, či zániku společnosti, a které nahradily dosavadní ustanovení o společnosti definovaných § 829 – 841 OZ. Nová úprava je oproti té předchozí poněkud výstižnější, nicméně základní myšlenka zůstala nezměněna.

Je ovšem nutné podotknout, že společnost bez právní osobnosti popsána § 2716 – 2746

54 § 217 odst. 1 NOZ

55 § 217 odst. 3 NOZ

56 DĚRGEL, Martin. Sdružení bez právní subjektivity versus společnost [online]. [cit. 2017-03-06]. Dostupné z: http://www.danarionline.cz/archiv/dokument/doc-d45102v56417-sdruzeni-bez-pravni-subjektivity-versus- spolecnost/

NOZ se liší od obchodní společnosti, kterou definuje již § 1 odst. 1 ZOK, a z toho důvodu je potřeba tyto dva typy společností rozlišovat.⁵⁷

Vznik společnosti bez právní osobnosti je zákonem definován ve znění „zaváže-li se smlouvou několik osob sdružit jako společníci za společným účelem činnosti nebo věci vzniká společnost“⁵⁸. V případě že při založení společnosti byla součástí smlouvy dohoda o sdružení majetku, k platnosti takové smlouvy je potřeba podepsaný soupis vkladů společníků.⁵⁹

Co se týče zániku členství, společník má právo společnost opustit i případě, že trvání společnosti bylo ujednáno na dobu určitou. Nicméně nesmí tak učinit v nepatřičné době, nebo pokud by svým odchodem způsobil újmu ostatním společníkům. Pokud má společník k odchodu vážné důvody, je oprávněn tak učinit kdykoliv, a to i pokud byla předem stanovena výpovědní lhůta.⁶⁰ K zániku členství může dojít také vyloučením společníka, dojde-li například k porušení povinnosti vyplývajícím ze smlouvy podstatným způsobem.

Společník může být také vyloučen, bylo-li o jeho majetku započato insolvenční řízení na jeho návrh či pokud bylo v insolvenčním řízení rozhodnuto o úpadku společníka.⁶¹

Zánik společnosti je podmíněn hned několika skutečnostmi, například shodnou-li se na tom její společníci, je dosaženo podmínek ujednaných ve společenské smlouvě, či účelu, za kterým byla společnost zřízena, nebo pokud uplyne čas trvání, na který byla společnost ujednána. Další událostí, kdy dojde k zániku společnosti, je smrt společníka, bez toho aniž je ujednáno, že společenská smlouva platí i pro dědice zesnulého společníka. Tedy pouze pokud měla společnost dva společníky. V případě, že společnost má 3 a více společníků, předpokládá se, že ostatní společníci mají i nadále zájem setrvat ve společnosti.⁶²

57 DĚRGEL, Martin. Sdružení bez právní subjektivity versus společnost [online]. [cit. 2017-03-06]. Dostupné z: http://www.danarionline.cz/archiv/dokument/doc-d45102v56417-sdruzeni-bez-pravni-subjektivity- versus-spolecnost/

58 § 2716 odst. 1 NOZ

59 § 2716 odst. 2 NOZ

60 § 2739 NOZ

61 § 2740 odst. 1 a, c NOZ

62 § 2744 a 2745

Společnost bez právní osobnosti, která nahradila sdružení fyzických osob bez právní subjektivity, se od většiny obchodních společností liší. Jeden z hlavních rozdílů je patrný již z názvu právní formy. Sdružení podnikatelských seskupení ve formě společnosti bez právní osobnosti není poplatníkem daně z příjmu právnických osob právě z toho důvodu, že nemá právní subjektivitu. Poplatníky daně z příjmu fyzických osob jsou tedy pouze samotní společníci. Společníci ovšem mohou vést společnou daňovou evidenci za předpokladu, že každý společník vede svou vlastní daňovou evidenci.⁶³

2.3 Franchising

Další formou sdružování podniků je franchising. Jak již bylo řečeno v úvodu druhé kapitoly, jedná se v podstatě o pronajmutí práv k podnikání. Na jedné straně vystupuje franchisor v roli pronajímatele a na straně druhé naopak franchisant jakožto nájemce. Na základě předem stanovené smlouvy nájemce obdrží licenci a jméno známé obchodní značky od poskytovatele za franchisový poplatek a je zmocněn vést jménem této obchodní značky podnikání, podle pravidel stanovených smlouvou. Tento koncept podnikání se objevuje zejména v oblasti malého a středního podnikání.

Výhoda této formy podnikání spočívá v tom, že nájemce spolu se zaběhnutým jménem obchodní značky získá také „know-how“, což je v podstatě určitý souhrn obchodních a výrobních znalostí a postupů, které daná společnost získala dlouholetou zkušeností na trhu. Franchisantovi se tedy nabízí příležitost v podobě určité výhody nad konkurencí. Má možnost využívat veškerý marketingový mix, který je již efektivně sestavený a dobře zavedený do praxe, spolu s odbornými školeními od poskytovatele franchisové smlouvy.⁶⁴ Franchising však neskýtá pouze výhody, je zde několik rizik, které je potřeba zmínit. Pro nově začínajícího franchisanta, který nedisponuje volnými finančními prostředky, se jeví

63 AMBROŽ, Jan. Společnost - Sdružení bez právní subjektivity [online]. [cit. 2017-03-07]. Dostupné z: https://www.du.cz/spolecnost-sdruzeni-bez-pravni-subjektivity-uniqueidmRRWSbk196FNf8- jVUh4EgcfyQniowwVRs-iaHv6cq8/

64 ŘEZNÍČKOVÁ, Martina. Franchising: podnikání pod cizím jménem. 3. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2009.

ISBN 978-807-4001-741. S. 15-18

jako značné riziko investovat nemalou částku do vytvoření franchisové pobočky a zajistit tak životaschopnost budoucího podnikání. Další nevýhodou je fakt, že nájemce licence je nucen omezit či upravit množství svých vedlejších obchodních činností a řídit se podle pravidel centrálního subjektu. Může tak nabízet a prodávat pouze zboží, které určí pronajímatel. Koncept franchisového podnikání ovšem není rizikový pouze pro franchisanta, určitá rizika hrozí i franchisorovi. Jelikož franchisor pronajímá svou zaběhnutou značku a jméno, je pro něj velice nutný pečlivý výběr správného franchisanta.

Jedna problematická pobočka by totiž mohla poškodit dobré jméno a značku.⁶⁵

2.3.1 Typy franchisingu

Existuje několik způsobů, jak lze franchisingový systém dělit. Jedná se například o dělení na základě vztahu ke třetím osobám, na základě obchodního formátu, dále z hlediska exkluzivity výrobku, či z teritoriálního hlediska. Každý z těchto typů franchisingu si žádá individuální právní postoj a zvláštní strukturu jednotlivých smluvních podmínek.

Základním členěním je rozdělení na základě obchodního formátu, kde rozlišujeme prodejní čili distribuční franchising, při kterém dochází k distribuci zboží v prodejnách, které nesou znak franchisora, dále výrobní franchising, kdy nájemce vyrábí zboží podle pokynů pronajímatele a v neposlední řadě franchising v oblasti služeb, prostřednictvím kterého má franchisant právo nabízet služby pod jménem franchisora.⁶⁶

Základní rozdíl franchisového podnikání jakožto formy sdružování podniků oproti podnikatelskému seskupování je patrný již od samého začátku podnikání. Zatímco obchodní společnosti musí investovat značný kapitál do průzkumu trhu, vývoje produktu a marketingových nástrojů, nájemce franchisové licence začíná podnikat pod „ochrannými křídly“ zavedené obchodní značky a jména. Může čerpat vědomosti od zkušenějšího podnikatele a již od začátku zefektivnit své podnikání.

65 ŘEZNÍČKOVÁ, Martina. Franchising: podnikání pod cizím jménem. 3. vyd. V Praze: C. H. Beck, 2009.

ISBN 978-807-4001-741. S. 19-20

66 Tamtéž S. 11-14

3. Rozebrání případu podnikatelského seskupení

V dnešní době dochází velmi často ke sdružování podniků do větších podnikatelských seskupení, která jim umožní snáze dosáhnout vytyčeného cíle. Podniky operující na trhu výrobků a služeb, které se stanou součástí těchto seskupení, tak získají mnoho benefitů, zejména možnost expanze na zahraniční trhy, rozdělení činností či možnost diverzifikace potenciálních rizik. Následující kapitola se věnuje konkrétně společnosti ZF TRW Carr s.r.o. (dále jen „TRW“) zabývající se výrobou automobilových součástek a disponující čtyřmi výrobními závody na území České republiky. TRW se v roce 2015 stala součástí nadnárodního koncernu ZF Friedrichshafen AG (dále jen „ZF“) se sídlem v Německu, který byl založen již roku 1915. Koncern ZF působí ve více než 40 zemích světa, zaměstnává přes 138 000 zaměstnanců a řadí se tak mezi přední společnosti působící na automobilovém trhu.⁶⁷

Výkonným ředitelem obchodní společnosti ZF je od roku 2012 Stefan Sommer. Jeho předchůdce byl Hans-Georg Härter. Stefan Sommer vystudoval strojní inženýrství se specializací na automatizaci na Ruhr-Universität Bochumv Německu.⁶⁸

3.1 Charakteristika společnosti

Sídlo dceřiné společnosti se v minulosti spolu s vlastnickými změnami postupem času několikrát změnilo. V současné době však TRW sídlí ve Středočeském kraji na adrese Hlavenec 161, 294 74 Hlavenec, v okresu Praha-východ. Jak již bylo zmíněno výše, právní formou TRW je společnost s ručením omezeným. Společnost vystupuje jako divize

67 The ZF Company. ZF Friedrichshafen AG [online]. [cit. 2017-04-02]. Dostupné z: http://www.zf.com/corporate/en_de/company/company.html

68 SUSTAINABLE CORPORATE MANAGEMENT. ZF Friedrichshafen AG [online]. [cit. 2017-04-02].

Dostupné z: http://www.zf.com/corporate/en_de/company/company.html

zaměřující se na aktivní a pasivní bezpečnostní technologie a jedná se o pátou divizi koncernu ZF, z celkových devíti.⁶⁹

Předmětem podnikání společnosti ZF TRW Carr s.r.o. je

 Výroba plastů, kovových dílů, nástrojů

 Obchodní činnost

 Poradenská činnost

 Přepravní a dopravní činnost pro vlastní potřebu⁷⁰

Jednotlivé výrobní závody nacházející se v Benešově, Frýdlantu, Jablonci nad Nisou a Staré Boleslavi se zabývají výrobou plastových a kovových spínačů, elektronických modulů, brzdových kotoučů a bezpečnostních pásů a zámků.

V roli statutárního orgánu společnosti TRW vystupují od 28. prosince 2016 dva jednatelé, v předchozích letech byla jednatelem pouze jedna osoba. Díky změně počtu jednatelů byl však současně změněn i způsob jednání. Úplný výpis z obchodního rejstříku definuje tento způsob jednání ve společnosti TRW následovně: „Jednatel se za společnost podepisuje tak, že k vytištěné nebo napsané obchodní firmě připojí svůj vlastnoruční podpis. Jednatel A je oprávněn zastupovat společnost samostatně. Jednatel B je oprávněn zastupovat společnost vždy pouze společně s jednatelem A,“. Na pozici jednatele A vystupuje od 15.

března 2017 Richard Elias Asfour a v roli jednatele B od 28. prosince 2016 Bernd Kohler.⁷¹

3.2 Produkty společnosti

Jak již bylo výše řečeno, společnost TRW se zabývá výrobou automobilových součástek, a je certifikovaným dodavatelem největších světových automobilek, mezi které patří

69Úplný výpis z obchodního rejstříku. Veřejný rejstřík a Sbírka listin [online]. [cit. 2017-04-02]. Dostupné z: https://or.justice.cz/ias/ui/rejstrik-firma.vysledky?subjektId=659274&typ=UPLNY

70Úplný výpis z obchodního rejstříku. Veřejný rejstřík a Sbírka listin [online]. [cit. 2017-04-02]. Dostupné z:

https://or.justice.cz/ias/ui/rejstrik-firma.vysledky?subjektId=659274&typ=UPLNY

71 Tamtéž

například řada automobilek z koncernu Volkswagen Group (VW, Audi, ŠKODA Auto, Man), dále Mercedes, Ford, Volvo, Opel či Renault. Paleta produktů vyráběných všemi výrobními závody je rozsáhlá a nachází se v ní například:

 elektronické moduly (součást ovládání světel, zrcátek, oken či topení) – Benešov

 brzdy, brzdové komponenty, hydraulická či elektronická zařízení (bubnové brzdy, třmeny, kotouče, hydraulické či elektronické posilovače řízení) – Frýdlant

 vývoj, výroba a prodej brzd včetně brzdových komponentů – Jablonec nad Nisou

 výroba bezpečnostních systémů a jejich testování (různé variace bezpečnostních pásů, zámky pásů a západky) – Stará Boleslav⁷²

3.3 Historie společnosti

Historie společnosti TRW sahá až do prosince roku 1900, kdy byla založena společníky Davidem Kurtzem, bratry Vernerem a Frederickem Brightovými, Johnem Morleym a Williamem Carrem v Clevelandu ve Spojených státech amerických. V počátcích se firma zaměřovala na výrobu motorových ventilů.⁷³ V roce 1915 se společnost dostala do popředí a stala se největším producentem ventilů v USA. Obrovský posun vpřed společnost zaznamenala v průběhu první světové války, kdy se hrubý domácí produkt Spojených států téměř zdvojnásobil a výroba automobilů vzrostla o více než 40 %.⁷⁴

Příchod světové hospodářské krize v roce 1929 znamenal pro společnost významné snížení tržeb z prodeje. Bylo nutné, aby se společnost odlišila od konkurence a vyvinula revoluční produkt, který by jí umožnil návrat na první příčky. Započal vývoj nového motorového ventilu, který díky nově objevené slitině nabízel životnost mnohonásobně vyšší, než mohly deklarovat ventily od konkurenčních výrobců.⁷⁵ V průběhu druhé světové války společnost

72 Závody ZF TRW. ZF TRW CZECH REPUBLIC [online]. [cit. 2017-04-02]. Dostupné z: http://www.trwczech.cz/závodyzftrw

73TIMOTHY C. JACOBSON. History of TRW: a tradition of innovation. Cleveland, Ohio: TRW, 2001.

ISBN 09-704-1810-8. S. 7

74 Tamtéž S. 15

75 Tamtéž S. 18

pokrývala téměř 90 % potřeby motorových ventilů použitých pro vojenské účely.

V pozdějších letech se sortiment TRW značně rozšířil a společnost dále pokračovala v plnění vojenských zakázek v době války v Koreji a poté i války ve Vietnamu. Postupem času se společnost dále rozvíjela. V roce 1986 obsadila v žebříčku nejvíce prosperujících světových firem 57. pozici. Počátkem 21. století disponovala více než 120 000 zaměstnanci a operovala již ve 25 zemích po celém světě.⁷⁶

3.4 Vlastnický vývoj

Vlastnická struktura společnosti TRW se v průběhu svého dlouhého konání mnohokrát změnil. Původně založená společnost nesoucí název Cleveland Cap Screw Company byla v roce 1904 odkoupena Charlesem Thompsonem, který ji připojil ke své společnosti Thompson Motor Products. Další vlastnická změna se udála až v roce 1937, kdy byla firma odkoupena J. A. Drakem a zakomponována do společnosti JADSON zabývající se výrobou leteckých motorů a ventilů. Současné označení TRW společnost získala v říjnu roku 1958, kdy došlo ke spojení několika významných výrobních divizí společnosti JADSON. TRW je zkratkou počátečních písmen příjmení zákládajících členů Thompsna, Rama a Wooldridge.⁷⁷

Ve vlastnickém vývoji, který se udál na území České republiky, se odehrálo několik zásadních změn. Společnost v ČR působí od 30. června 1992, kdy byla zapsána do obchodního rejstříku pod názvem TRW – Carr ČSFR s.r.o., se sídlem firmy v Mladé Boleslavi. Mateřskou společností byla tehdy německá společnost TRW United – Carr GmBH. Dceřiná společnost TRW – Carr ČSFR s.r.o. byla v České republice s největší pravděpodobností založena z důvodu rozšíření výrobních kapacit německé společnosti a zvýšení efektivity výrobního procesu celého koncernu. Po většinu času byla mateřskou společností výše jmenovaná německá společnost. Ke změně došlo až v roce 2009, kdy

76TIMOTHY C. JACOBSON. History of TRW: a tradition of innovation. Cleveland, Ohio: TRW, 2001.

ISBN 09-704-1810-8. S. 53-54

77 Tamtéž S.93-105