Klíčová slova

(1)

(2)

(3)

(4)

(5)

(6)

Anotace

Tato diplomová práce na téma Analýza vlivu daně z přidané hodnoty v oblasti volného pohybu služeb na české podnikatelské subjekty je zaměřena na dopad daně z přidané hodnoty na české podnikatelské subjekty, které v rámci volného pohybu služeb v Evropské unii poskytují své služby do jiných členských států Evropské unie. Tato práce je konkrétně zaměřena na poskytování služeb na Slovensku, ve Francii, v Rakousku a v Německu.

Základem správného řešení těchto obchodních transakcí z pohledu daně z přidané hodnoty je zejména znalost Směrnice Rady 2006/112/ES, českého zákona o DPH a zákonů o DPH jiných členských států Evropské unie. První kapitola této diplomové práce charakterizuje pojem volný pohyb služeb a základní principy společného systému DPH Evropské unie.

V druhé kapitole jsou dále definovány základní principy DPH stanovené Směrnicí Rady 2006/112/ES. Třetí část práce je zaměřena na právní úpravu v DPH v České republice, která se týká subjektů, jež poskytují služby do jiných členských států Evropské unie, a dále vymezuje právní úpravy DPH na Slovensku, ve Francii, v Rakousku a v Německu, které musejí být dodrženy těmito podnikatelskými subjekty. V další části práce jsou charakterizovány zvolené obchodní transakce z pohledu DPH. Poslední kapitola je zhodnocením zjištěných výsledků a návrhem legislativních úprav vedoucích ke zlepšení stavu systému DPH v Evropské unii.

Klíčová slova

Daň z přidané hodnoty (DPH), český zákon o DPH, Evropská unie, francouzský zákon o DPH, legislativa, německý zákon o DPH, poskytnutí služby do jiného členského státu, rakouský zákon o DPH, slovenský zákon o DPH, volný pohyb služeb

(7)

Annotation

The dissertation on the theme Analysis of the Impact of Value Added Tax in Free Movement of Services to the Czech Business Entities is focused on the impact of value added tax to the czech business entities, which provide their services in another Member states under free movement of services. This dissertation is namely focused on providing of services in Slovakia, France, Austria and Germany. The basis of correct solutions to these transactions with regard to value added tax is mainly knowledge of Directive 2006/112/ES, czech VAT law and VAT laws of another meber states of European union.

The first chapter of dissertation describes concept of free movement of services and basic principles of common VAT system of European union. In the second chapter the basic principles of Directive 2006/112/ES are defined. Third chapter is focused on VAT legislation in the Czech republic, which relates to business entities, which provide services to the another memeber states European Union, and further defines VAT legislation in Slovakia, France, Austria and Germany, which have to be obeyed by these business entities. In the other part of dissertation selected business transactions are also characterized in terms of VAT. Last chapter is evaulation of obtained results and draft of legislative changes leading to improvement situation of VAT system in European Union.

Key Words

Value added tax (VAT), czech VAT law, European union, french VAT law, legislation, german VAT law, providing of services in another Member state, austrian VAT law, slovak VAT law, free movement of services

(8)

Obsah

Seznam obrázků ... 11

Seznam tabulek ... 12

Seznam zkratek ... 13

Úvod ... 14

1 Volný pohyb služeb a společný systém DPH Evropské unie ... 16

1.1 Volný pohyb služeb ... 16

1.2 Společný systém DPH Evropské unie ... 19

1.2.1 Důvody pro vytvoření společného systému DPH ... 19

1.2.2 Historický vývoj legislativy ... 20

1.3 Směrnice Rady 2006/112/ES ... 22

2 Základní principy DPH stanovené směrnicí 2006/112/ES ... 24

2.1 Účel a oblast působnosti ... 24

2.2 Územní působnost ... 27

2.3 Osoby povinné k dani ... 28

2.4 Zdanitelná plnění ... 29

2.5 Místo zdanitelného plnění ... 31

2.5.1 Místo plnění při dodání zboží, dovozu či pořízení z JČS ... 31

2.5.2 Obecné pravidlo při poskytování služeb ... 32

2.5.3 Specifická pravidla při poskytování služeb ... 33

2.6 Uskutečnění zdanitelného plnění a vznik daňové povinnosti ... 36

2.7 Základ daně... 37

2.8 Sazby DPH ... 38

(9)

2.9 Osvobození od daně ... 39

2.10 Odpočet DPH... 41

2.11 Povinnosti osob povinných k dani a některých osob nepovinných k dani ... 42

3 Právní úprava DPH v ČR a ve vybraných členských státech ... 44

3.1 Poskytování služeb v jiném členském státě a právní úprava DPH v České republice ... 44

3.2 Poskytnutí služby s místem plnění na Slovensku a právní úprava DPH ... 48

3.3 Poskytnutí služby s místem plnění ve Francii a právní úprava DPH ... 49

3.4 Poskytnutí služby s místem plnění v Rakousku a právní úprava DPH ... 51

3.5 Poskytnutí služby s místem plnění v Německu a právní úprava DPH ... 53

4 Analýza vybraných obchodních transakcí ... 55

4.1 Poskytnutí služby daňového poradenství ... 55

4.2 Poskytnutí stravovací služby ve vlaku ... 57

4.3 Poskytnutí služby přepravy osob ... 59

4.4 Poskytnutí služby vzdělávacího charakteru ... 63

4.5 Poskytnutí služby se vztahem k nemovitosti ... 65

4.5.1 Poskytnutí služby se vztahem k nemovitosti na Slovensku ... 65

4.5.2 Poskytnutí služby se vztahem k nemovitosti v Německu ... 66

4.5.3 Poskytnutí služby se vztahem k nemovitosti v Rakousku ... 68

4.5.4 Poskytnutí služby se vztahem k nemovitosti ve Francii ... 71

5 Zhodnocení současného stavu DPH v EU a návrh legislativních úprav ... 74

5.1 Oblasti odchylností úpravy DPH jednotlivých členských států ... 74

5.2 Návrh na zlepšení systému DPH v Evropské unii ... 76

5.2.1 První fáze ... 76

(10)

5.2.2 Druhá fáze ... 77

5.2.3 Třetí fáze ... 78

5.2.4 Čtvrtá fáze ... 79

5.3 Možné problémy při zavádění nového systému ... 79

Závěr ... 82

Seznam použité literatury ... 84

Seznam příloh ... 93

(11)

Seznam obrázků

Obrázek 1: Legislativa DPH Evropské unie ... 21

Obrázek 2: Rozsah EU DPH ... 26

Obrázek 3: Služby princip původu ... 35

Obrázek 4: Služby destinační princip ... 36

Obrázek 5: Postup při rozhodování o sazbě DPH ... 39

Obrázek 6: Poskytnutí služby českým podnikatelem ... 47

Obrázek 7: Stránky dánské daňové správy ... 77

(12)

Seznam tabulek

Tabulka 1: Hlavy směrnice 2006/112/ES ... 22

Tabulka 2: Určení místa plnění dle českého ZDPH ... 45

Tabulka 3: Shrnutí poradenská služba ... 57

Tabulka 4: Shrnutí stravovací služba ve vlaku ... 58

Tabulka 5: Rozpis uskutečněných výletů pro základní školu... 59

Tabulka 6: Výpočet daňové povinnosti z přepravy v Německu ... 61

Tabulka 7: Výpočet daňové povinnosti z přepravy v Rakousku ... 62

Tabulka 8: Shrnutí poskytnutí služby přepravy osob ... 63

Tabulka 9: Shrnutí poskytnutí vzdělávací služby na Slovensku ... 64

Tabulka 10: Shrnutí služba na nemovitosti na Slovensku ... 66

Tabulka 11: Shrnutí služba na nemovitosti v Německu ... 68

Tabulka 12: Shrnutí služba na nemovitosti v Rakousku ... 71

Tabulka 13: Shrnutí služba na nemovitosti ve Francii ... 73

Tabulka 14: Termíny přiznání k DPH za leden 2014 zvolených států ... 75

(13)

Seznam zkratek

B2B obchodník-obchodníkovi

B2C obchodník-spotřebiteli (soukromé osobě)

CZK česká koruna

DIČ daňové identifikační číslo

DPH daň z přidané hodnoty

ECB Evropská centrální banka

EU Evropská unie

EUR euro

FA fakturace

FO fyzická osoba

FR francouzské

JČS jiný členský stát

ONP osoba nepovinná k dani

PO právnická osoba

UZP uskutečnění zdanitelného plnění

ZDPH zákon o DPH

ZP zdanitelné plnění

(14)

Úvod

Volný pohyb služeb je jedním ze základních principů vnitřního trhu Evropské unie.

Umožňuje českým podnikatelům za splnění určitých podmínek poskytovat své služby i v jiných členských státech. Poskytnutí služby do jiného členského státu Evropské unie musí podnikatel správně naplánovat a do svých plánů by měl zahrnout i dopady daňové, konkrétně dopad daně z přidané hodnoty. Daň z přidané hodnoty je spotřební daní a jejím předmětem je většina zboží a služeb. Opomenutím dopadu daně z přidané hodnoty se plánované výsledky podnikatelské činnosti mohou odlišovat od výsledků skutečně dosažených, neboť nesprávné vyřešení realizované operace z pohledu daně z přidané hodnoty (dále jen DPH) může vést ke konfliktům se zákazníky a zejména pak k problémům s tuzemskými i zahraničními finančními úřady.

Tato práce na téma Analýza vlivu daně z přidané v oblasti volného pohybu služeb na české podnikatelské subjekty bude sledovat situace, ve kterých český podnikatelský subjekt poskytne službu do Evropské unie, a bude řešit tyto transakce z pohledu daně z přidané hodnoty na základě platné legislativy Evropské unie, České republiky a zvolených členských států. Vybranými členskými státy, jejichž legislativa bude v této práci aplikována, jsou Slovensko, Francie, Rakousko a Německo. Tyto státy byly vybrány, neboť na jejich legislativě lze nejlépe demonstrovat rozdílnou úpravu DPH členských států Evropské unie.

Toto téma bylo zvoleno z toho důvodu, že je velice obtížné nalézt literaturu, která by se konkrétněji zabývala řešením obchodních případů, při kterých český podnikatel poskytuje své služby v jiných členských státech. Většina dostupné literatury řeší problematiku pouze s ohledem na českou DPH, ale problematikou DPH státu, ve kterém je služba skutečně poskytnuta, se nezabývá. Tuto oblast musí český podnikatel řešit buď za pomoci daňových poradců, což zvyšuje náklady spojené s jeho zahraniční podnikatelskou aktivitou, nebo musí studovat zahraniční zákony o DPH, což je časově náročná činnost, která vyžaduje znalost cizího jazyka i problematiky DPH. Je možné konstatovat, že poskytování služeb v rámci Evropské unie patří mezi nejsložitější oblasti uplatňování DPH.

(15)

Cílem této práce je analyzovat zvolené obchodní transakce, při nichž český podnikatelský subjekt poskytne různé druhy služeb ve vybraných členských státech Evropské unie, z pohledu daně z přidané hodnoty. S ohledem na uvedené by tato práce mohla být určitým manuálem řešení DPH pro české podnikatele, kteří analyzované obchodní transakce realizují. Cílem práce je zároveň poukázat na to, že volnost pohybu služeb je v jistém směru deformována i problematickými oblastmi uplatňování DPH, které nejsou v Evropské unii zcela jednotné, a měla by tak přinést návrh zákonodárcům Evropské unie k možnému zlepšení systému.

V teoretické části bude provedena deskripce základních principů DPH v Evropské unii, které jsou obsaženy zejména ve směrnici 2006/112/ES a v dalších doplňujících a novelizujících směrnicích. Následně bude součástí teoretické části deskripce úpravy české DPH se vztahem k přeshraničnímu poskytování služeb a deskripce úpravy DPH zvolených členských států, která se vztahuje na zahraniční poskytovatele služeb. V uvedené části je využíván český, slovenský, francouzský, rakouský a německý zákon o DPH.

V praktické části bude zmíněná teorie aplikována při řešení konkrétních obchodních případů. Práce bude obsahovat analýzu vybraných obchodních transakcí a za každou analýzou bude provedena syntéza dílčích výsledků, jež bude znázorněna prostřednictvím tabulek, jejichž úkolem bude zpřehlednění a shrnutí dané problematiky. V poslední kapitole bude použita komparace oblastí DPH zvolených členských států, která bude ilustrovat nejednotnosti mezi jednotlivými členskými státy. V neposlední řadě práce bude obsahovat návrh na inovování systému DPH Evropské unie.

(16)

1 Volný pohyb služeb a společný systém DPH Evropské unie

Tato kapitola je zaměřena na vymezení volného pohybu služeb, jeho historický vývoj a dále pak na zdroje, ve kterých je právně zakotven. Pozornost je také věnována společnému systému DPH, a to zejména důvodům, které vedly k jeho vytvoření, a legislativě, kterou je tento systém upraven.

1.1 Volný pohyb služeb

Volný pohyb služeb patří mezi základní čtyři svobody pohybu, na kterých je založen jednotný vnitřní trh Evropské unie. Mimo volného pohybu služeb patří do těchto svobod také volný pohyb zboží, volný pohyb osob a volný pohyb kapitálu a plateb. Volný pohyb služeb znamená pro podnikatele z jednoho členského státu právo poskytovat své služby na území jiného členského státu, a to na základě oprávnění, které získal v zemi svého sídla¹.

Právní úprava volného pohybu služeb byla definována již ve Smlouvě o založení Evropského společenství, a to konkrétně v kapitole 3, článcích 49-55². Smlouva o založení Evropského společenství byla v průběhu let několikrát novelizována. Naposledy byla přejmenována a nese tedy název Smlouva o fungování Evropské unie (dále jen EU).

Článek 56 smlouvy stanovuje zákaz diskriminace podnikatelů dle státní příslušnosti.

Podnikateli z jiného členského státu musí být umožněno poskytovat služby na území jiného členského státu za stejných podmínek jako tuzemským podnikatelům ³.

V rámci volného pohybu služeb se předpokládá, že služba je poskytována buď přímým usazením, např. otevření kadeřnictví, nebo na dálku, např. daňové poradenství. Ačkoliv již v roce 1970 došlo k otevření trhu se službami, tak toto uvolnění bylo pouze formálním

1 JOKLOVÁ, K., et al. Aktualizovaná a rozšířená pravidla pro volný pohyb služeb a svobodu usazování v EU. 1. vyd. Praha: Svaz obchodu a cestovního ruchu České republiky, 2008, s. 10. ISBN 978-80-254-2806-1.

2 Tamtéž

3 Smlouva o fungování Evropské unie. In: Úřední věstník Evropské Unie. 2010, C 83/47, s. 24. ISSN 1725-

5163. Dostupné také z: http://eur-

lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2010:083:0047:0200:cs:PDF

(17)

krokem. Ve skutečnosti musely stále být dodržovány národní předpisy příslušných členských států. Z tohoto důvodu bylo brzy jasné, že ke skutečnému uvolnění trhu může dojít až tehdy, když bude zajištěno uznání kvalifikace získané v jiném členském státu a dojde ke sjednocení podmínek při poskytování služeb. Sektor služeb zahrnuje celou škálu různých služeb, a tak bylo nutné nejprve provést kategorizaci těchto služeb. Bylo rozhodnuto, že se v první fázi odstraní všeobecné překážky při poskytování služeb a poté se bude pokračovat v odstraňování překážek v jednotlivých kategoriích služeb. Je nezbytné si uvědomit, že sektor služeb je omezen větším počtem různých národních předpisů než ostatní sektory, např. trh zboží⁴.

Vzhledem k tomu, že od formálního uvolnění v roce 1970 docházelo ke skutečnému uvolňování sektoru služeb jen velmi pomalu, tak v roce 2004 Komise předložila návrh směrnice o službách na vnitřním trhu. Návrh směrnice byl postaven zejména na následujících bodech:

• musí dojít ke zjednodušení administrativních postupů při poskytovaní služeb v jiném členském státě;

• dojde k zavedení principu původu, což znamená, že poskytování služeb bude podléhat právní úpravě domácí země bez ohledu na to, kde je služba poskytována;

• musí dojít k zavedení pravidel na ochranu spotřebitele a kontrolních mechanismů.

Největší nevoli způsobil zejména zmiňovaný princip původu. Domácí podnikatelé se obávali, že rozdílná pravidla pro zahraniční poskytovatele služeb povedou na jejich území k sociálnímu dumpingu, tedy k poskytování služeb zahraničními podnikateli za výrazně nižší ceny. Na základě námitek došlo k přepracování návrhu směrnice. V roce 2006 byla Směrnice o službách na vnitřním trhu 2006/123/ES schválena⁵.

Směrnice 2006/123/ES je postavena na čtyřech pilířích:

• zvýšení svobody poskytování služeb a usídlování;

• posílení práv spotřebitelů;

4 URBAN, L. Volný pohyb služeb [online]. Praha: Vláda České republiky, 2005-13 [vid. 2013-09-27].

Dostupné z: https://www.euroskop.cz/8735/sekce/volny-pohyb-sluzeb/

5 Tamtéž

(18)

• podpora kvality služeb;

• administrativní spolupráce mezi členskými státy.

Směrnice se vztahuje na širokou škálu služeb, jsou z ní však vyřazeny některé druhy služeb a to:

• finanční služby;

• telekomunikační sítě;

• doprava;

• zdravotní služby;

• herní aktivity;

• některé sociální služby.

Směrnice zejména apeluje na zjednodušení administrativních postupů. Nástrojem této snahy se stalo vytvoření jednotných kontaktních míst. Jednotná kontaktní místa jsou portály veřejné správy, které poskytují informace o podnikání v členských státech, dále pak umožňují online vyřízení administrativy při založení podniku nebo při poskytování služeb v jiných členských státech. Dále směrnice vyžaduje odstranění právních a administrativních překážek, a to především přetrvávající diskriminaci dle státní příslušnosti. Pro zajištění volného pohybu služeb je dále nezbytné usnadnění dočasného poskytování služeb v jiném než domácím členském státě. Hostitelský stát by měl zaručit volný přístup ke službě a stejně tak volné by mělo být její poskytnutí. Členský stát by také neměl mít vůči zahraničním podnikatelům nepřiměřené požadavky, které by jim mohly znesnadňovat zahraniční působení. Dalšími významnými body směrnice je snaha o posilování práv spotřebitelů a zajištění kvality poskytovaných služeb, např.

prostřednictvím certifikace. Významným krokem k dosažení uvolnění trhu se službami má být spolupráce mezi členskými státy, a to hlavně vytvořením jednotného elektronického systému⁶.

6 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES o službách na vnitřním trhu. In: Úřední věstník Evropské Unie. 2006, L 376/36. ISSN 1725-5074. Dostupné také z: http://eur- lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2006:376:0036:0068:CS:PDF

(19)

1.2 Společný systém DPH Evropské unie

Společný systém DPH Evropské unie je základním zdrojem, kterým je nutné se řídit při poskytování služeb v jiných členských státech Evropské unie. V této podkapitole jsou definovány důvody pro jeho vytvoření a historický vývoj evropské legislativy týkající se evropské DPH.

1.2.1 Důvody pro vytvoření společného systému DPH

Společný systém DPH Evropské unie se začal vytvářet již v roce 1967 a to zejména jako obrana proti daňovým únikům, dále pak za účelem odstranění překážek volného pohybu zboží a služeb a v neposlední řadě z důvodu dodržení cíle vytvoření společného vnitřního trhu Evropské unie⁷. Do této doby byl ve většině států uplatňován kumulativní kaskádový systém daně z obratu, který spočíval ve zdaňování hrubé částky obratu a v nemožnosti uplatňování odpočtů⁸. Tento systém je značně nepřínosný a vytváří překážky v mezinárodním obchodě. Subjekty si nemohou uplatňovat odpočty vzniklé z faktur na vstupu, a tudíž doklady nepotřebují, což vede k větší možnosti vzniku daňových úniků. Na druhou stran však tento systém z důvodu kumulace přináší větší příjmy do státní pokladny⁹. Protože si však EU dala za cíl zabránění daňovým únikům a odstranění překážek obchodu, rozhodla se pro systém daně z přidané hodnoty, který stojí na zdaňování čisté částky obratu. Nedochází tedy ke kumulaci daně v jednotlivých fázích obchodu a je zde možnost odpočtu daně při splnění určitých podmínek¹⁰.

7 VAT eLearning course [online]. Brusel: Evropská komise, 2013 [vid. 2013-10-09]. Dostupné z:

http://ec.europa.eu/taxation_customs/common/elearning/download_en.htm

8 NERUDOVÁ, D. Harmonizace nepřímého zdanění v Evropské unii. Daně a právo v praxi [online].

Praha: Wolters Kluwer ČR, 2005, roč. 2005, č. 7. [vid. 2013-10-09]. ISSN 1211-7293. Dostupné z:

http://www.danarionline.cz/archiv/dokument/doc-d1504v1480-harmonizace-neprimeho-zdaneni-v-evropske- unii/?search_query=%24issue%3D1I7&order_by=&order_dir=&type=&search_results_page=1

9 LACINA, L., et al. Měnová integrace. Náklady a přínosy členství v měnové unii. 1. vyd. Praha: C. H.

Beck, 2007, s. 423. ISBN 978-80-71-79-560-5.

(20)

1.2.2 Historický vývoj legislativy

Základním dokumentem, který upravuje společný systém DPH Evropské unie, je směrnice 2006/112/EC, která vznikla na základě dalších směrnic, jejich úpravou a následným spojením.

První směrnice s číselným označením 67/227/EEC byla přijata v roce 1967 a vysvětlovala, proč je nutné vytvořit jednotný systém DPH. Druhou přijatou směrnicí byla směrnice č. 67/228/EEC. Tato směrnice stanovila, co je předmětem DPH, a vyložila základní pojmy DPH¹¹. Zatímco první směrnice znamenala pro členské státy přijmutí závazku nahrazení národní legislativy DPH jednotným evropským systémem, tak druhá směrnice byla již konkrétnější, neboť jak již bylo zmíněno, určovala zejména to, co je předmětem daně.

Protože implementace směrnic do národních legislativ nebyla tak jednoduchá a zejména tak rychlá, jak se původně předpokládalo, docházelo k vydávání dalších směrnic, které umožňovaly členským státům prodloužit lhůty pro jejich implementaci¹².

Později došlo ke spojení první a druhé směrnice ve směrnici č. 77/388/EEC. Tato směrnice dále obsahuje i legislativu směrnice č. 91/680/EEC, určující fiskální hranice, a úpravu sazeb DPH, které byly do té doby obsaženy ve směrnici č. 92/77/EEC. Uvedená směrnice, jež je také často označována jako směrnice šestá, byla v průběhu let několikrát novelizována. Její poslední přepracování nakonec vyústilo ve vytvoření směrnice č. 2006/112/EC, která je v dnešní době základním dokumentem právní úpravy DPH v Evropské unii¹³. I tato směrnice byla již novelizována směrnicí č. 2008/8/EC, která mění šestou směrnici v oblasti místa plnění při poskytnutí služby¹⁴. Následující schéma přehledněji ilustruje historický vývoj legislativy DPH Evropské unie.

11 ŠIROKÝ, J. Daně v Evropské unii. 1. vyd . Praha: Linde Praha, 2006, s. 78-80. ISBN 80-7201-593-1.

12 NERUDOVÁ, D. Harmonizace nepřímého zdanění v Evropské unii. Daně a právo v praxi [online].

Praha: Wolters Kluwer ČR, 2005, roč. 2005, č. 7. [vid. 2013-10-09]. ISSN 1211-7293. Dostupné z:

http://www.danarionline.cz/archiv/dokument/doc-d1504v1480-harmonizace-neprimeho-zdaneni-v-evropske- unii/?search_query=%24issue%3D1I7&order_by=&order_dir=&type=&search_results_page=1

14 Směrnice Rady 2008/8/ES. In: Úřední věstník Evropské Unie. 2008, L 44/11. ISSN 1725-5074. Dostupné také z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2008:044:0011:0022:CS:PDF

(21)

Obrázek 1: Legislativa DPH Evropské unie

Zdroj: vlastní

V legislativě Evropské unie se vyskytují další směrnice, které upravují speciální postupy a oblasti. Za zmínku stojí směrnice č. 86/560/EEC, která upravuje vrácení DPH subjektům usazeným mimo Evropskou unii¹⁵ a směrnice č. 2008/9/EC, která určuje pravidla pro vrácení daně osobám povinným k dani neusazeným v členském státě, ze kterého je požadováno vrácení, ale v jiném členském státě. Směrnice č. 2009/132/EC dále upravuje případy, kdy může dojít k osvobození dovozu od dovozní DPH a vedle ní existuje směrnice č. 2007/74/EC, jež určuje, kdy dojde k osvobození zboží dováženého cestujícími osobami ze třetích zemí¹⁶. Významným dokumentem je i nařízení Rady č. 904/2010, které určuje principy spolupráce mezi členskými státy v oblasti DPH¹⁷ a dále pak prováděcí nařízení Rady č. 282/2011. Toto nařízení se stalo přímo závazné a nebylo nutné ho implementovat do národních legislativ. Výše uvedené nařízení se zejména zabývá určením pravidel pro uplatňování DPH v konkrétních situacích¹⁸.

16 Společný systém daně z přidané hodnoty [online]. Evropská komise: Brusel, 2013 [vid. 2013-10-10].

Dostupné z: http://europa.eu/legislation_summaries/taxation/l31057_cs.htm

18 Nařízení Rady EU 282/2011 [online]. Praha: Delloite, 2011 [vid. 2013-10-10]. Dostupné z:

http://www.deloitte.com/assets/Dcom-

CzechRepublic/Local%20Assets/Documents/Tax%20Alert/tax_alert_cz_110715.pdf 6 (=5). 2006/112/EC

5(=1+2+3+4). 77/388/EC 2008/8/EC

4. 92/77/EEC 3. 91/680/EEC

1. 67/227/EEC 2. 67/228/EEC

(22)

1.3 Směrnice Rady 2006/112/ES

Směrnice Rady 2006/112/ES je základním dokumentem, který upravuje společný systém DPH v Evropské unii. Směrnice je složena z 15 hlav, které zodpovídají základní otázky DPH, a obsahuje dále 12 příloh¹⁹. Obsahové složení směrnice se seznamem otázek, na které směrnice odpovídá, ilustruje následující tabulka:

Tabulka 1: Hlavy směrnice 2006/112/ES HLAVA

ČÍSLO

NÁZEV ODPOVÍDÁ NA

OTÁZKU

I Účel a oblast působnosti Jaký je rozsah

působnosti?

II Územní působnost Naše DPH?

III Osoby povinné k dani Kdo?

IV Zdanitelná plnění Která transakce?

V Místo zdanitelného plnění Kde?

VI Uskutečnění zdanitelného plnění a vznik daňové povinnosti

Kdy?

VII Základ daně Z jaké částky?

VIII Sazby daně Kolik?

IX Osvobození od daně Co ne a proč?

X Odpočet daně Nějaký odpočet?

19 Směrnice Rady 2006/112/ES. In: Úřední věstník Evropské Unie. 2006, L 347/1, s. 5-9. ISSN 1725-5074.

Dostupné také z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2006:347:0001:0118:cs:PDF

(23)

XI Povinnosti osob povinných k dani a ONP Co je třeba dodržovat?

XII Zvláštní režimy -

XIII Odchylky -

XIV Různá ustanovení -

XV Závěrečná ustanovení -

Zdroj: vlastní

V následující kapitole jsou rozebrány nejvýznamnější částí směrnice. Největší pozornost pak bude věnována zejména částem, které se zaměřují na poskytování služeb.

(24)

2 Základní principy DPH stanovené směrnicí 2006/112/ES

V této kapitole jsou vyloženy základní části směrnice 2006/112/ES a tudíž i nastíněny základní principy jednotné evropské DPH. Jednotlivé podkapitoly odpovídají hlavám směrnice, pouze v případě určení místa plnění je k výkladu použita také směrnice 2008/8/ES, jenž novelizovala směrnici 2006/112/ES v oblasti určení místa plnění poskytnuté služby.

2.1 Účel a oblast působnosti

Článkem 2 směrnice je stanoveno, že za předmět DPH se považují následující plnění:

• dodání zboží;

• pořízení zboží z jiného členského státu;

• poskytnutí služby;

• dovoz zboží²⁰.

To, zda uskutečněná transakce bude spadat do rozsahu evropské DPH, je vysvětleno v dalších částech směrnice. Pro lepší přehlednost jsou však základní pravidla, podle kterých je toto určeno, ilustrována schématem, které se nachází na straně č. 26 této práce.

V první linii je rozhodující, zda uvedená transakce patří do kategorie - dodání zboží, poskytnutí služby či pořízení zboží z jiného členského státu (dále jen JČS). Pokud tomu tak není, tak transakce nepatří do rozsahu evropské DPH. Příkladem může být situace, kdy cestujeme mimo EU a s sebou si bereme housle. Dodání těchto houslí mimo EU nespadá do rozsahu EU DPH. Další otázkou, kterou je nezbytné si položit, je, zda se transakce uskuteční v teritoriu EU. Pokud výrobce se sídlem ve Švýcarsku prodá zboží do Brazílie, pak tato transakce opět nepatří do EU DPH. Ve třetí linii si pokládáme otázku, kdo tuto transakci uskutečnil. Pokud je transakce uskutečněna podnikatelem, který jedná v souladu

20 Směrnice Rady 2006/112/ES. In: Úřední věstník Evropské Unie. 2006, L347, s. 9. ISSN 1725-5074.

(25)

se svou ekonomickou činností nebo právnickou osobou nepovinnou k dani, patří tato transakce do EU DPH. V případě, že polský kadeřník prodá starožitnou truhlu svému známému, nespadá tato operace do EU DPH. Tato činnost kadeřníka totiž nesouvisí s jeho ekonomickou činností. Poslední otázkou, kterou je nutné zodpovědět, je, zda transakce stojí za pozornost. Pokud kadeřnická společnost poskytne k oslavě svého výročí celodenní bezplatné stříhání, tak tato transakce stojí mimo EU DPH. V případě dovozu, který není ve schématu zachycen, je třeba vyloučit již druhou linii a tedy otázku toho, kdo transakci uskutečnil. Dovoz bude vždy v rozsahu EU DPH bez ohledu na to, jakým subjektem byl uskutečněn²¹.

(26)

Obrázek 2: Rozsah EU DPH Zdroj: vlastní

Dodání zboží, služba či pořízení

Ne, tzn.nespadá do

rozsahu EU

Ano, je to tato transakce

Je transakce uskutečněna v teritoriu EU?

Není, tzn.

nespadá do rozsahu

Ano

Podnikatel či PO?

Ne, tzn.

nespadá do rozsahu

Ano

Stojí toto plnění za pozornost?

Ne, tzn.

nespadá do rozsahu

Ano

(27)

2.2 Územní působnost

V části směrnice označené jako Územní působnost je stanoveno, na které země se tato směrnice vztahuje²². Ze směrnice vyplývá, že země můžeme zařadit do následujících kategorií:

1. kategorie

• Země je součástí území Společenství.

• Země je součástí celního území Společenství.

• Na zemi se vztahuje direktiva EU DPH.

• Do této kategorie patří 28 členských zemí.

2. kategorie

• Země není součástí celního území Společenství.

• Na zemi se nevztahuje direktiva EU DPH.

• Kategorie je vymezena článkem 6 (2) směrnice.

• Do této kategorie patří ostrov Helgoland, území Büsingen, Ceuta, Melilla, Livigno, Campione d’Italia, italské vody jezera Lugano.

3. kategorie

• Země je součástí celního území společenství.

• Na zemi se nevztahuje direktiva EU DPH. Kategorie je vymezena článkem 6 (1) směrnice.

• Do této kategorie patří hora Athos, Kanárské ostrovy, francouzské zámořské departmenty, Alandy, Normanské ostrovy.

4. kategorie

• Země není součástí území Společenství.

• Země je součástí celního území společenství.

• Na zemi se vztahuje direktiva EU DPH.

22 Směrnice Rady 2006/112/ES. In: Úřední věstník Evropské Unie. 2006, L 347/1, s. 10-11. ISSN 1725-

lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2006:347:0001:0118:cs:PDF

(28)

• Kategorie je vymezena článkem 7 směrnice.

• Do této kategorie patří Monako, ostrov Man, oblasti v Akrotiri a Dhekelii²³.

2.3 Osoby povinné k dani

V procesu DPH se mohou vyskytnout čtyři typy subjektů:

• osoba povinná k dani;

• právnická osoba nepovinná k dani;

• plátce DPH;

• poplatník DPH²⁴.

Článek 9 směrnice definuje jako osobu povinnou k dani subjekt, jenž nezávisle vykonává ekonomickou aktivitu. Za nezávislou ekonomickou aktivitu se považuje činnost, která není vykonávána na základě pracovně právního vztahu. Toto je stanoveno článkem 10 směrnice. Za právnické osoby nepovinné k dani se považují zejména veřejnoprávní subjekty při výkonu veřejné moci. Pokud by však jejich aktivita vedla k porušení pravidel hospodářské soutěže, jsou tyto subjekty považovány v těchto případech za povinné k dani²⁵. Vzhledem k tomu, že DPH je daní nepřímou, vyskytují se v procesu DPH subjekty jako plátce DPH a poplatník DPH. Jak uvádí Jan Široký et al., ,,za plátce daně je považován ten, který je ze zákona povinen daň spočítat, vybrat a odvést; poplatníkem daně je ten subjekt, který nese daňové břemeno.’’²⁶ Jako praktický příklad zmíněné definice lze uvést nákup televize panem Novákem, nepodnikatelem. Pan Novák v obchodě za nákup obdrží fakturu, na které bude vyčíslena čistá částka a DPH. Zákazník uhradí prodávajícímu částku i s DPH a prodávající za něj toto DPH odvede na příslušný finanční úřad. Plátcem DPH je tedy prodejce televize, který DPH zaplatí finančnímu úřadu. Poplatníkem je pan Novák, který je DPH zatížen.

24 Tamtéž

25 Směrnice Rady 2006/112/ES. In: Úřední věstník Evropské Unie: 2006, L 347/1, s. 11. ISSN 1725-5074.

26 ŠIROKÝ, J., et al. Daňová teorie – s praktickou aplikací. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 49. ISBN 978-80-71-7400-005-8.

(29)

Ve většině případů je plátcem DPH dodavatel zboží či poskytovatel služby. Existuje však i speciální případ označovaný jako ,,reverse-charge“ ²⁷. Princip ,,reverse-charge“ spočívá v přenesení daňové povinnosti z poskytovatele plnění na příjemce tohoto plnění²⁸. Směrnicí je stanoveno, kdy je toto přenesení povinnosti na příjemce povinné a v jakých případech je možnost tohoto přenesení ponechána na rozhodnutí jednotlivých členských států. V těchto případech je poté nutné vyhledat tato pravidla v jednotlivých národních legislativách.

Přenos daňové povinnosti je upraven zejména v článcích 44, 194, 196 a 199 směrnice²⁹. Článek 196 určuje, kdy je systém ,,reverse-charge“ povinně aplikovatelný. Naopak článek 194 stanovuje, kdy je možnost zvolení systému ,,reverse-charge“. Článek říká, že pokud dochází k dodání zboží či poskytnutí služby osobou povinnou k dani, která není usazena v členském státě, kde je stanoveno místo plnění, tak mohou členské státy rozhodnout o tom, že plátcem se stane pořizovatel či příjemce služby. Článek 199 stanovuje další konkrétní případy, kdy je národním legislativám ponecháno rozhodnutí, zda využijí ,,reverse-charge“ či nikoliv. Typickým případem, kdy je rozhodnutí o ,,reverse-charge“

ponecháno jednotlivým států, je poskytnutí stavební služby³⁰.

2.4 Zdanitelná plnění

Směrnice vymezuje čtyři typy zdanitelného plnění:

• dodání zboží;

• pořízení zboží uvnitř Společenství;

• poskytnutí služby;

• dovoz zboží³¹.

28 FITŘÍKOVÁ, D. Uplatňování DPH v EU a třetích zemích. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2007, s. 111.

ISBN 978-80-251-1541-1.

(30)

Směrnicí je stanoveno, že ,,dodáním zboží se rozumí převod práva nakládat s hmotným majetkem jako vlastník.”³² Před vstupem České republiky do EU si obchodníci při obchodování se zahraničím vystačili pouze s pojmy vývoz a dovoz zboží. Po vstupu ČR do EU došlo k významným změnám. Vývoz zboží je v rámci obchodování uvnitř EU nahrazen pojmem dodání zboží do JČS a dovoz zboží je v rámci vnitřní trhu označován jako pořízení zboží z JČS³³. Dovozem je tedy nyní pouze vstup zboží ze třetí země na území EU a v případě, kdy český subjekt nakupuje zboží od subjektu z jiného členského státu, hovoříme nejčastěji o pořízení zboží z jiného členského státu. Podmínkou pro to, abychom mohli hovořit o tomto plnění jako o pořízení zboží z jiného členského státu, je, že oba zúčastněné subjekty jsou registrovány k dani ve svém členském státě a že je zboží fyzicky přepraveno z jednoho členského státu do členského státu druhého³⁴. Opačnou transakcí k pořízení zboží z jiného členského státu je dodání zboží do jiného členského státu. V případě těchto plnění hovoříme o intrakomunitárních plněních, neboť jsou realizována uvnitř EU³⁵.

Vzhledem k tomu, že je tato práce věnována oblasti poskytování služeb, tak je nezbytné vymezit zejména termín poskytnutí služby. Dle článku 24 směrnice je ,, poskytnutím služby každé plnění, které není dodáním zboží.”³⁶ Služba je však často poskytnuta zároveň s dodáním zboží, je tedy třeba správně rozhodnout, zda se jedná o dodání zboží či poskytnutí služby. Toto je upraveno zejména články 14 a 15 směrnice, ze kterých vyplývá, že dodání plynu, elektřiny či tepla je vždy považováno za dodání zboží. V případě dodání zboží s montáží je ponecháno rozhodnutí o tom, zda je plnění službou či dodáním zboží, na jednotlivých členských státech³⁷.

32 Směrnice Rady 2006/112/ES. In: Úřední věstník Evropské Unie. 2006, L 347/1, s. 12. ISSN 1725-5074.

ISBN 978-80-251-1541-1.

34 BENDA, V a M. TOMÍČEK. DPH u intrakomunitárních dodávek a dovozu a vývozu zboží. 2. vyd. Praha:

POLYGON, 2007, s. 11-12, s. 68. ISBN 978-80-7273-141-1.

ISBN 978-80-251-1541-1.

(31)

2.5 Místo zdanitelného plnění

Pro každý z typů zdanitelného plnění platí různá pravidla při určování místa zdanitelného plnění. Základní pravidla budou vyložena v následujících podkapitolách, přičemž největší pozornost bude věnována oblasti služeb. Správné určení místa plnění je pro českého podnikatele nezbytné, dle místa plnění totiž stanoví, podle legislativy jakého státu se musí řídit.

2.5.1 Místo plnění při dodání zboží, dovozu či pořízení z JČS

V případě dodání zboží je nutné určit, zda bylo zboží dodáno s přepravou či bez přepravy.

Pokud je zboží dodáno bez přepravy, je místo zdanitelného plnění (dále jen ZP) tam, kde se dodání uskutečnilo. Pokud je zboží dodáno s přepravou k zákazníkovi, tak je místo ZP tam, kde byla přeprava zahájena. Článek 36 směrnice dále upravuje situaci, kdy je zboží dodáno s montáží či instalací. V tomto případě, se za místo ZP považuje místo, kde se daná montáž či instalace uskutečňuje³⁸.

V případě dovozu zboží je místem ZP stát, na jehož území zboží z dovozu vstoupilo.

Pokud je však při dovozu použito celního režimu tranzit, tak se za místo ZP považuje členský stát, kde je tento režim ukončen³⁹. Je-li uskutečněná transakce definována jako pořízení zboží z JČS, tak je místo ZP stanoveno tam, kde je ukončena přeprava či odeslání zákazníkovi. Pokud však v okamžiku pořízení není známo, kde tato přeprava či odeslání bude ukončeno, je za místo ZP stanoven stát, pod jehož daňovým identifikačním číslem (dále jen DIČ) pořizovatel zboží pořídil⁴⁰.

ISBN 978-80-251-1541-1.

40 TERRA, B.J.M. and P. WATTEL. European Tax Law. 4^th ed., Hague: Kluwer Law International, 2005, s.

332. ISBN 90-411-2386-5.

(32)

2.5.2 Obecné pravidlo při poskytování služeb

Větší část této kapitoly bude nyní věnována pravidlům určení místa plnění při poskytování služeb. Jak uvádí Fitříková, ,,odlišné podmínky pro posouzení místa plnění u některých vyjmenovaných služeb mohou přinést plátcům při uplatňování DPH v praxi mnoho komplikací. Poskytování služeb v rámci EU tak představuje nejsložitější oblast při uplatňovaní DPH.“⁴¹ Vzhledem k tomu, že směrnice 2006/112/ES byla v oblasti poskytování služeb modifikována směrnicí 2008/8/ES, je při výkladu pravidel používána i tato směrnice⁴². Základní pravidlo pro určení místa ZP při poskytnutí služby je stanoveno článkem 43 směrnice. Je určeno, že místem ZP při poskytnutí služby je místo, kde má poskytovatel této služby sídlo nebo provozovnu⁴³. Článek 44 směrnice 2008/8/ES však článek 43 původní směrnice upravuje a vyplývá z něj, že článek 43 směrnice 2006/112/ES je platný pouze v případě, kdy je služba poskytnuta osobě nepovinné k dani. V případě, že dojde k poskytnutí služby osobě povinné k dani, tak je za místo plnění považováno sídlo ekonomické činnosti či provozovny příjemce této služby⁴⁴. Pro určení místa plnění při poskytnutí služby je rozhodující zejména charakter služby a dále pak typ příjemce služby.

Pokud je služba poskytnuta v rámci řetězce obchodník-obchodníkovi (dále jen B2B), tak je místem ZP sídlo příjemce. V případě poskytnutí služby v systému obchodník-spotřebiteli (dále jen B2C), je místo plnění sídlo dodavatele⁴⁵.

ISBN 978-80-251-1541-1.

42 FITŘÍKOVÁ, D. a D. PROCHÁZKOVÁ. Poskytování služeb uvnitř Evropského společenství a ve vztahu ke třetím zemím účetního a daňového pohledu. Účetnictví v praxi [online]. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, roč. 2010, č. 3. [vid. 2013-10-21]. ISSN 1211-7307. Dostupné z:

http://www.ucetnikavarna.cz/archiv/dokument/doc-d9043v11860-poskytovani-sluzeb-uvnitr-evropskeho- spolecenstvi-a-ve-vztahu-k/

43 VERSCHAFFEL, J. and Y. ZEIPPEN. VAT PACKAGE: New rules on the place of supply of services.

New procedure for VAT refunds. 1^st ed., Luxembourg: Promoculture, 2010, s. 17. ISBN 978-2-87974-094-2.

Dostupné také z: http://eur-

lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2008:044:0011:0022:CS:PDF

45 Where to tax? [online]. Brusel: Evropská komise, 2013 [vid. 2013-10-21]. Dostupné z:

http://ec.europa.eu/taxation_customs/taxation/vat/how_vat_works/vat_on_services/index_en.htm#supply_ser vices

(33)

2.5.3 Specifická pravidla při poskytování služeb

Na všechny typy služeb však nelze uplatnit základní pravidlo, které bylo zmíněno výše, a je třeba se řídit konkrétními ustanoveními pro určitý typ služby. Část těchto specifických pravidel musí být použita bez ohledu na to, zda je příjemce služby osoba povinná či nepovinná k dani, další část pravidel je uplatňována pouze v případě, kdy je příjemce osobou nepovinnou k dani⁴⁶. Prvním ze specifických případů je poskytnutí služby osobě nepovinné k dani zprostředkovatelem. V tomto případě je místem ZP místo, kde je poskytnuto základní plnění. Toto opatření platí i při poskytnutí služeb osobě nepovinné k dani, která je usazena mimo území Společenství⁴⁷. Další specifickým případem je poskytnutí služby vztahující se k nemovitosti, toto je upraveno článkem 47 směrnice 2008/8/ES. Bez ohledu na to, kdo je příjemcem plnění, je stanoveno, že je místo ZP tam, kde se příslušná nemovitost nachází⁴⁸.

Články 48-52 směrnice 2008/8/ES se zabývají určením místa plnění v případě poskytnutí přepravní služby a upravují tyto tři případy:

• v případě přepravy cestujících je místo ZP tam, kde se přeprava, resp. její úsek, uskutečňuje;

• v případě přepravy zboží osobě nepovinné k dani, pokud je přeprava uskutečněna mimo Společenství, je místo ZP tam, kde se přeprava uskutečňuje;

• v případě přepravy zboží osobě nepovinné k dani, pokud je přeprava uskutečněna na území Společenství, je místo ZP tam, kde je přeprava zahájena⁴⁹.

První z uvedených pravidel je platné pro systém B2B i B2C, další dvě pravidla se aplikují pouze na systém B2C.

47 KAJUS, J. and B. TERRA. A Guide to the European VAT Directives. 1^st ed., Amsterdam: IBFD, 2011, s.

594-595. ISBN 978-90-8722-091-4.

(34)

Další články směrnice upravují poskytnutí služby z oblasti kultury, umění, vědy, sportu a vzdělávání. V případě, kdy tato služba spočívá v oprávnění ke vstupu na tuto akci, se aplikuje pravidlo, jenž není závislé na charakteru zákazníka. Bez ohledu na to, kdo je příjemcem služby, je místem ZP místo, kde se tato akce uskutečňuje. Pokud je však tato služba jiného typu než oprávnění ke vstupu na akci, např. služba organizátora, dojde u příjemce, který je osobou povinnou k dani, k aplikaci základního pravidla, tzn. místo plnění je tam, kde má příjemce služby sídlo či místo podnikání. Pokud je příjemce osoba nepovinná k dani, tak toto pravidlo neplatí a místo plnění je tam, kde se akce koná⁵⁰. Při poskytnutí vedlejší přepravní služby nebo služby ocenění hmotného majetku či práce na hmotném majetku je při rozhodování o místě ZP důležitý charakter zákazníka. Pokud je tato služba poskytnuta osobě nepovinné k dani, tak je místem plnění místo, kde se tato služba skutečně uskutečnila. V případě poskytnutí obdobné služby osobě povinné k dani se aplikuje obecné pravidlo⁵¹.

Další ze specifických případů je poskytnutí restaurační služby, u tohoto plnění není důležité, kdo je příjemcem služby, ale kde je tato služba poskytnuta. V případě poskytnutí restaurační služby, např. v restauraci, je místo ZP tam, kde byla služba skutečně poskytnuta. Pokud však dojde k poskytnutí stravovací služby na lodi, ve vlaku či na palubě letadla, tak se za místo ZP považuje místo, kde byla uvedená přeprava zahájena⁵².

Směrnice dále upravuje službu nájmu dopravního prostředku. U této služby je nutné určit, zda se jedná o nájem krátkodobý či dlouhodobý. V případě krátkodobého nájmu je místo ZP tam, kde je dopravní prostředek dán zákazníkovi k dispozici. Krátkodobý nájem by neměl přesáhnout 30 dní, u nájmu lodí je tento limit navýšen na 90 dní⁵³.

(35)

Dalším specifickým případem je poskytnutí elektronické služby osobě nepovinné k dani usazené v JČS osobou povinnou k dani usazenou mimo JČS. Místem ZP je v tomto případě místo, kde má zákazník bydliště. Posledním specifickým případem je poskytnutí služby osobě nepovinné k dani, která má bydliště mimo území Společenství. Místem plnění v těchto případech je bydliště příjemce této služby. Toto pravidlo platí např. v případě reklamních, poradenských, konzultačních či inženýrských služeb⁵⁴.

Pro větší přehlednost budou specifická pravidla v případě poskytnutí služby ilustrována následujícími schématy:

Obrázek 3: Služby princip původu Zdroj: vlastní

Princip původu

Nezávisle na typu zákazníka Platné pouze pro osoby nepovinné k dani

Krátkodobý nájem dopravního prostředku

Stravovací služby v letadle, ve vlaku, na lodi

Služby prostředníků

Přeprava zboží v rámci společenství

(36)

Obrázek 4: Služby destinační princip Zdroj: vlastní

2.6 Uskutečnění zdanitelného plnění a vznik daňové povinnosti

Směrnicí se stanovuje, že ,,uskutečnění zdanitelného plnění je situace, při níž se naplní právní podmínky pro vznik daňové povinnosti.’’⁵⁵ Uskutečnění zdanitelného plnění je nezbytné odlišit od okamžiku vzniku daňové povinnosti. Tento okamžik nastává, když může být daňová povinnost nárokována příslušnými správci daně⁵⁶.

Okamžik uskutečnění zdanitelného plnění (dále jen UZP) je třeba opět rozlišit dle jednotlivých typů transakcí. V případě dodání zboží je stanoveno, že tento okamžik nastává, když je zboží dodáno. V případě poskytnutí služby je situace totožná, okamžik

356. ISBN 90-411-2386-5.

Destinační princip tzn. tam, kde dochází k uskutečnění

Nezávisle na typu zákazníka Platné pouze pro osoby nepovinné dani

Služba k nemovitosti

Kulturní a podobné služby – oprávnění ke vstupu

Restaurační služby

Přeprava osob

Služby poskytnuté prostředníkem

Ocenění HM, práce na HM, doprovodné přepravní služby

Poskytnutí různých služeb nerezidentům

Poskytnutí elektronické služby residentovi

Přeprava zboží mimo Společenství

(37)

UZP nastává, když je služba poskytnuta. Datum UZP je datem, kdy byla daná služba poskytnuta zákazníkovi. Členské státy mají možnost volby při určení okamžiku vzniku daňové povinnosti. Daňová povinnost může vzniknout nejpozději dnem vystavení faktury, dnem přijetí platby nebo po uplynutí určité lhůty po proběhnutí okamžiku zdanitelného plnění⁵⁷.

V případě pořízení zboží z JČS je datum UZP okamžik, kdy došlo k pořízení tohoto zboží.

Daňová povinnost poté vzniká nejpozději patnáctý den měsíce následujícího po doručení tohoto zboží. Pokud je však faktura na toto pořízení zboží vystavena před tímto termínem, je datum vystavení této faktury datem vzniku daňové povinnosti⁵⁸. Při dovozu je okamžikem UZP a vzniku daňové povinnosti datum, kdy zboží vstoupilo na území Společenství. Pokud však dovezené zboží čelí příslušným celním povinnostem, pak okamžik UZP a vznik daňové povinnosti odpovídá okamžiku vzniku těchto celních povinností⁵⁹. Článek 65 směrnice dále upravuje situaci, kdy je ještě před dodání zboží či poskytnutí služby přijata záloha. Tehdy daňová povinnost vzniká okamžikem přijetí této platby. Od článku 65 je však možnost se odchýlit a postupovat stejným způsobem jako v případě poskytnutí služby či dodání zboží bez zálohy⁶⁰.

2.7 Základ daně

Důvod pro sjednocení základu DPH nebyl tak úplně daňový. Podnětem pro sjednocení se stalo přijetí rozhodnutí Rady ministrů EU o tom, že rozpočet EU bude financován ze zdrojů členských států. Jedním z těchto zdrojů je právě procento ze základu DPH, nikoliv tedy přímo procento z vybraných příjmů DPH⁶¹. Při dodání zboží, poskytnutí služby či pořízení zboží z JČS je základ DPH tvořen zejména kupní cenou. V případě dovozu zboží

356. ISBN 90-411-2386-5.

59 LYONS, T.J. EC Customs Law. 1^st ed., New York: Oxford University Press, 2001, s. 36 ISBN 0-19- 876492-8.

61 HORSPOOL, M. and M. HUMPHREYS. European Union Law. 4^th ed., New York: Oxford University Press, 2006, s. 300. ISBN 0-19-928763-5.

(38)

je základem celní hodnota. K takto určenému základu je třeba zahrnout i další položky, které základ zvyšují a těmi jsou:

• vedlejší výdaje, např. doprava;

• daně, cla, dávky, poplatky.

Do základu DPH u těchto transakcí nezahrnujeme různé druhy slev a rabatů. Článek 90 směrnice dále upravuje případ, kdy nedojde k zaplacení ceny. V takové situaci základ DPH může být snížen za podmínek, které jsou stanoveny členskými státy⁶².

2.8 Sazby DPH

Evropská unie stanovuje alespoň minimální sazby DPH, které musejí být členskými státy používány. Důvodem pro toto opatření je, že pokud by některá ze členských zemí aplikovala výrazně nižší sazbu DPH, tak by tím vůči svým konkurentům z JČS realizovala značnou konkurenční výhodu⁶³. Sjednocení počtu i výše daňových sazeb nebylo pro Evropskou komisi vůbec jednoduchým úkolem. Od 1.1.1993 bylo stanoveno, že minimální hranicí pro základní sazbu je 15 % a pro sníženou sazbu 5 %⁶⁴. Směrnice stanovuje, že země mohou uplatňovat dva typy snížených sazeb a že snížené sazby lze uplatnit pouze na zboží a služby, které jsou směrnicí určeny⁶⁵. Při rozhodování o tom, jakou sazbu DPH uplatníme, je třeba se rozhodovat dle následujícího schématu. Je nutné si odpovědět na otázku, kde je místo zdanitelného plnění, neboť podle toho určíme zemi, dle jejíchž předpisů DPH se při určení sazby budeme muset řídit. Dále je třeba respektovat okamžik zdanitelného plnění, protože tehdy může být sazba DPH uplatněna. V neposlední řadě je nezbytné určit, o jaký druh zboží či služby se jedná, a podle toho uplatnit sazbu základní či sníženou. Přehled sazeb DPH v Evropské unii je obsažen v příloze A této práce.

64 ŠIROKÝ, J. Daně v Evropské unii. 1. vyd. Praha: Linde Praha, 2006, s. 81. ISBN 80-7201-593-1.

65 Směrnice Rady 2006/112/ES. In: Úřední věstník Evropské Unie. 2006, L347, s. 23-24. ISSN 1725-5074.