Charakteristika splývavosti

Splývavost je vlastnost plošné textilie, která je ovlivňována jak vlastnostmi textilie tak vlastnostmi vláken a přízí. Jedná se tedy o složenou vlastnost textilie.

Vlastnosti vláken

Vlastnosti polymeru

Geometrické vlastnosti - délka, obloučkovitost, struktura povrchu, tření mezi vlákny, průřez vlákny, jemnost vlákna, atd.

Mechanicko fyzikální vlastnosti - plastická a elastická pružnost vlákna, pevnost v tahu, ve vzpěru, v krutu, v ohybu,

Vlastnosti přízí

Vlastnosti vláken - příze přebírá vlastnosti vláken ze kterých je složena

Geometrické vlastnosti příze - jemnost, zákrut, struktura povrchu, objemnost, srážlivost, tření, atd.

Mechanicko fyzikální vlastnosti - pevnost v tahu, pevnost v ohybu, pružnost

Vlastnosti textilií

Vlastnosti příze a vláken ze kterých je textilie složena

Geometrické vlastnosti - tloušťka, struktura, vazba, dostava, pórovitost, srážlivost,…

Mechanicko fyzikální vlastnosti - tuhost v ohybu, mačkavost, žmolkovitost, pevnost, klouzavost

3. Vytipované vlastnosti ovlivňující splývavost plošných textilií

Z použité literatury bylo vytipováno několik vlastností, které ovlivňují splývavost plošných textilií. Jak velký vliv mají tyto vlastnosti na splývavost prověříme v následujícím měření.

Vytipované vlastnosti

Vazba

Dostava

Tuhost v ohybu

Mačkavost

3.1Vazba tkaniny

Tkanina vzniká vzájemným provázáním nejméně dvou soustav nití. Podélná soustava je osnova, příčná se nazývá útek. Vazba tkaniny je důležitá jak pro konstrukci textilie, kdy se vytváří žádaný vzor, vzhled i vlastnosti budoucího materiálu, tak i pro identifikaci jednotlivých typů tkanin. Vazba tkaniny je určitý způsob, kterým se soustavy nití mezi sebou

provazují. Vazba má vliv na pevnost, pružnost, tuhost, splývavost i na omak tkaniny. Ovlivňuje vzhled, tepelnou izolaci, prodyšnost, oděruschopnost i další vlastnosti tkanin.

Bod kde se ve vazbě kříží osnovní nit s nití útkovou nazýváme vazným bodem. Je-li útek nad osnovou, jde o útkový vazný bod. Je - li osnova nad útkem jde o osnovní vazný bod.

Určitý počet osnovních a útkových vazných bodů, který se ve tkanině neustále opakuje nazýváme střídou vazby (na technické vzornici se značí černě). Opakování střídy vazby se na technických vzornících značí červeně, pokud se jedná o černobílé provedení značí se křížkem. V tkaninách se vyskytuje také střída vzoru. Střída vzoru je určitý počet nití osnovních a útkových, které tvoří vzor. Střída vazby bývá často odlišná od střídy vzoru.

Vazby tkanin rozdělujeme na : Základní Odvozené

Komponované Speciální

Základní vazby

- plátnová - keprová - atlasová

Odvozené vazby

a) Odvozeniny plátnové vazby : Ryps - pravidelný, šikmý, nepravidelný, zpáteční Panama

b) Odvozeniny vazby keprové : Kepr - zesílený, zesílený oboulícní, lomený, hrotový, křížový, víceřádkový, vícestupňový, … c) Odvozeniny vazby atlasové : Atlas - zesílený, přisazovaný, stínový, smíšený, nepravidelný šestivazný, …

3.1.1 Vliv vazby na splývavost textilie

Teoreticky platí, že pokud budou zvoleny tkaniny stejného materiálového složení o stejné jemnosti příze, stejné dostavy, ale rozdílné vazby, potom tyto tkaniny budou vykazovat rozdílné hodnoty splývavosti.

Tyto hodnoty jsou sice rozlišné, ale rozdíl mezi nimi není nikterak výrazný, z čehož vyplývá, že vazba tkaniny nemá výrazný vliv na splývavost textilie.

3.2 Dostava

Dostava je osnovní nebo útková. Vyjadřuje počet osnovních nebo útkových nití ve tkanině na jednotku délky, zpravidla na 100 mm. Určení směru osnovy nebo útku u tkanin bez pevného kraje vyžaduje značnou zkušenost.

Dostava po osnově vyjadřuje počet útkových nití ve směru osnovy. Vychází se z obecného vztahu :

[ ]

n počet nití (n_o, n_u ) l měřená délka (lo, lu )

Zjišťování dostavy se provádí přímo počítáním nití na vyznačenou délku nebo postupným vypáráním nití ze vzorku 100 x 100 mm. Vyjádří se pak na délku 10 mm.

3.2.1 Vliv dostavy na splývavost textilie

Podstatný vliv na splývavost textilie má dostava osnovy i útku. Při zvyšování dostavy tkaniny po osnově i po útku dochází k zvyšování tuhosti v ohybu [1]. Toto se projeví zhoršenou splývavostí textilie. Pokud se ponechá konstantní dostava osnovy a dostava útku se bude zvyšovat, pevnost tkaniny po směru osnovy se bude snižovat, ale po směru útku zvyšovat. Z čehož vyplývá, že tkanina bude lépe splývat po osnově a hůře splývat ve směru útku.

3.3 Tuhost v ohybu

Tuhostí v ohybu se rozumí fyzikální veličina, která jako silový odpor vzniká v plošné textilii při jejím ohýbání vnější silou nebo vlastní tíhou. Tento odpor je součtem všech třecích a soudržných sil, které při tomto ohybu vznikají mezi vlákny a mezi nitěmi ve vazných bodech. To znamená, že tkaniny s vyšší dostavou a pleteniny s vyšší hustotou budou vykazovat vyšší hodnoty tuhosti a jsou - li tyto textilie ještě specielně preparovány či podlepovány, je hodnota tuhosti ještě vyšší.

Metody zjišťování tuhosti v ohybu se rozdělují do dvou skupin. Na metody statické a metody dynamické.

Metody statické

1) z tahového diagramu 2) podle SOMMERA 3) podle ASTM

4) modifikovaná metoda podle SOMMERA 5) podle ČSN

Statické metody vyhovují tehdy, chceme - li znát hodnotu tuhosti plošné textilie okamžitou. Jako charakteristiku stavu daného materiálu. K tomu aby se mohli posoudit

únavové jevy při opakovaném namáhání plošné textilie na ohyb tam, kde k tomu ve skutečnosti dochází, se používají metody dynamické.

Metody dynamické

1) metoda podle SCHIEFFERA 2) metoda podle BEKKA

3.3.1 Vliv tuhosti v ohybu na splývavost textilie

Splývavost textilie je nejvíce ovlivňována tuhostí v ohybu. Splývavost je parametr, který vyjadřuje korigovanou tuhost v ohybu ve všech směrech současně. Pro vystříhání okrajů kruhového vzorku až k poloměru R2 , tedy pro měření tuhosti konzolovým podepřením proužků (obr. 13) a při výpočtu ohybové délky c je vidět, že mezi těmito dvěma charakteristikami existuje závislost, kterou prokázal Cusik ( podrobněji v práci [1] a [4]).

Koeficient splývavosti Ks z této úpravy vzorků je možné vypočíst podle vztahů :

Hodně tuhé textilie špatně splývají. Naopak jemné a měkké textilie mají velmi dobrou splývavost.

KST

l1 – délka neohnutých pásků (poloměr vzorku)

L délka převisu

Θ úhel převisu c ohybová délka

Obrázek 13: úprava vzorku splývavosti pro měření tuhosti

Cusik (1962) experimentálně potvrdil, že počet vln při splývání textilie závisí na tuhosti tkaniny a průměru podpůrné čelisti, jak je vidět na obrázku 14.

Velmi tuhé tkaniny se jen mírně prohnou, než by vytvořily zřetelné vlny. To poskytuje plocha označená jako nula vln. Počet vln se zvyšuje se snižujícím se průměrem čelisti a klesající tuhostí textilie. Kdyby byl průměr čelisti předpokládaný v poloze přerušované čáry, nemůže se nikdy dosáhnout splývání textilie do tří vln.

Obrázek č.14

3.4 Mačkavost

Spolu s tuhostí a splývavostí tvoří mačkavost základní trojici vlastností popisujících stálost tvaru plošných textilií - zejména oděvních. K účinkům mačkání dochází až po přehnutí ( překonání tuhosti ) a zatížení, načež vznikne trvalá deformace, která se po čase může částečně zotavit. Proto mačkavost vyjadřuje současně stálost zmačkaného tvaru plošné textilie. Vzhledem k tomu, že se tato vlastnost týká všech oděvních plošných textilií, existuje na její určení několik metod, ale každá z nich má specifické použití.

Základní teorie prostorových deformací a jejich zotavení vychází ze simulace, kdy proužek textilie je zatížen tlakovou silou F_p vytvořenou závažím o hmotnosti m v čase t_z a v době t_o je odlehčen.

Při zatížení dochází v textilii k ohnutí vláken vnějšími silami a následkem toho se přestaví vazebně jejich vnitřní struktura. To má odezvu přes nitě až do plošné textilie, ve

které dojde k deformaci. Po odlehčení proužek vyskočí na hodnotu α , která je ekvivalentní okamžité elastické deformaci. Následkem dalšího času dochází k zotavovacímu procesu proužku, který je zakončen, když α = konst. v čase t1 .

Metody zjišťování mačkavosti

1) Přehnutým proužkem - s gravimetrickým vlivem - bez gravimetrického vlivu

2) Metoda EMPA - simuluje zotavení šatů a oděvů na ramínku 3) Metoda AKU - pro pleteniny

4) Zjišťování mačkavosti po praní

3.4.1 Vliv mačkavosti na splývavost textilie

V práci [8] byla sledována korelace mezi mačkavostí a splývavostí textilie. Z naměřených hodnot bylo zjištěno, že mezi mačkavostí a splývavostí existuje přímá závislost.

Pokud totiž hodnoty mačkavosti rostou, rostou i hodnoty splývavosti.

Z těchto naměřených hodnot byly vypočítány korelační koeficienty a zjistilo se, že závislost která se mezi mačkavostí a splývavostí vyskytuje je malá.

4. Experiment

Velký vliv na rozložení (polohu a tvar) jednotlivých vln po celém obrysu splývajícího vzorku má anizotropie (směrová závislost vlastností) daného materiálu. Nejobvyklejším způsobem vyjádření míry anizotropie bývá grafické zobrazování v polárním diagramu, ze kterého je možné si dobře představit stav pozorované vlastnosti v jednotlivých směrech daného objektu – textilie. Z tohoto důvodu se v této práci měří tuhost v ohybu pod jednotlivými úhly a jednotlivá maxima a minima vln při splývání textilie.

Měření splývavosti bude prováděno pomocí počítačové obrazové analýzy, bude se měřit plocha průmětu vzorku a jednotlivá maxima a minima vln.

Na měření tuhosti v ohybu je použita gravimetrická metoda a pro měření mačkavosti je použita metoda podle normy ČSN 80 0819.

4.1 Druhy materiálu použité pro měření

Pro měření tuhosti v ohybu, splývavosti a mačkavosti byli použity materiály, které mají rozdílnou vazbu a dostavu útku. Dostava osnovy je stejná stejně jako materiálové složení a jemnost použité příze.

Základní parametry tkanin jsou uvedeny v tabulce č. 2. Vzorky materiálu jsou uvedeny v příloze č. 2.

Základní parametry hodnocených tkanin:

Tabulka č.2

4.2 Měření splývavosti textilie

Měření koeficientu splývavosti a úhlů maxima a minima mezi vlnami je provedeno pomocí počítačové obrazové analýzy.

Tato počítačová obrazová analýza je součástí vybavení Technické univerzity v Liberci na katedře oděvnictví.

4.2.1 Popis počítačové obrazové analýzy

Počítačovou obrazovou analýzou se rozumí zpracování obrázků pomocí počítače.

Tyto obrázky se na snímají do počítače ( např. skenováním nebo snímáním kamerou, …) a převedou se do vhodného digitálního formátu. Následně se provedou různá měření, které se vyexportují a uloží na vhodné záznamové médium.

Obrazová analýza se skládá ze softwarového, hardwarového vybavení a pomůcek potřebných pro měření.

A) Hardwarové vybavení

Základní parametry : Procesor – Cyrix PP 266 Mhz Operační paměť – RAM 40 MB

1 2 3 4

100%CO100%CO100%CO100%CO keprová keprová atlasová atlasová

dostava osnova 320 320 320 320

[1/dm] útek 150 240 150 240

jemnost osnova 20 20 20 20

[tex] útek 20 20 20 20

HDD – 6 GB

Grafická karta – MUTECH – VGA –400 Series Kamera – JVC TW – C1380E

B) Softwarové vybavení

Použité softwarové vybavení obrazové analýzy je program LUCIA verze 4.15 [9].

LUCIA je software který zpracovává a analyzuje černobílý i barevný obraz, umožňuje digitalizovat obraz snímaný kamerou. Tyto obrazy se můžou upravit na binární nebo vlastní obrazy. Tyto obrazy lze také sekvenčně snímat a utvořit z nich album, které se může přehrávat. V systému LUCIA lze vytvářet vlastní makra, to je sled operací které nahradí stereotypní činnosti při měření.

Software LUCIA rozlišuje dva druhy měření:

- Texturální měření – měření týkající se textůry, výsledkem jsou hodnoty příznaků v jednotlivých polích.

- Objektové měření – týká se objektů

Měření se provádí na třech typech obrazů:

- Barevný obraz – používá se na měření intenzity nebo typického stínu barevného obrazu.

- Binární obraz – na měření tvaru a velikosti

- Obraz masky – používá se, když chceme měření zúžit na oblast, o které se mluví jako o oblasti měření a definujeme ji jako průnik měřícího rámu a masky.

Tento software vyžaduje přítomnost operačního systému DOS 6.22 a MS Windows (3.1 a výše), jelikož LUCIA pracuje pouze v prostředí Microsoft Windows.

C) Pomůcky pro měření

Mezi pomůcky pro měření patří stojan pro splývání vzorku, který má zabudované osvětlení,vzorek textilie a stativ kamery.

Stojan pro splývání vzorku

Stojan se skládá ze dvou kruhových čelistí pro upnutí vzorku, které mají průměr 180 mm, z kruhové desky , z kolíku na kterém jsou umístěny kruhové čelisti a kruhová deska a z osvětlení které je zabudováno ve spodní části stojanu. Vrchní čelist, která slouží pro upínání vzorku je snímatelná a opatřena stupnicí v [°]. Stojan je upraven pro bezdotykové ukládání vzorku textilie do splývající polohy.

Stativ kamery

Stativ kamery je stojan, který slouží pro držení kamery a posunování kamery nahoru a dolu. Tento stojan je tvořený tyčí. Kameru je možné po stativu posouvat vertikálně nahoru a dolu. Stativ je opatřený stupnicí na odečítání výšky, ve které se kamera nachází.

Vzorek plošné textilie

Vzorek plošné textilie má průměr 300 mm. Na vzorku je naznačen směr osnovy a útku. Ve středu vzorku je raznicí vyražený otvor.

4.2.2 Princip měření

Kruhový vzorek o průměru 300 mm se umístí mezi kruhové čelisti stojanu, uvede se do splývající polohy a zapne se světlo pro osvětlení vzorku. Potom se kamera posune do potřebné výšky a zaostří tak, aby se na monitoru v softwaru LUCIE zobrazil celý tvar splývaného vzorku. Následně se změří plocha projekce splývaného vzorku a jednotlivá maxima a minima úhlů vln. Výsledky měření se vyexportují a zpracují pomocí programu EXCEL.

4.2.3 Postup měření

1. Spustit software LUCIA – spouští se stejně jako jiné programy, které pracují v prostředí Windows.

2. Zapnout kameru

3. V softwaru LUCIE spustit pomocí ikony “živý obraz” snímání

4. Umístit vzorek plošné textilie na stojan

5. Nastavit kameru do takové vzdálenosti aby její záběr, který je monitorován na obrazovce obsahoval celý splývající vzorek. Obraz splývajícího vzorku zaostřit.

6. Provést kalibraci systému – na splývající vzorek se položí kalibrační pravítko, tak aby byli vidět jednotlivé dílky na pravítku v monitoru počítače. Na obrazovce je vidět živý obraz. Tento obraz se vyfotí pomocí ikony “zmrazit obraz”. Následně se provede kalibrace systému za pomoci ikony “nová kalibrace”. Vyberou se jednotky v kterých se bude měřit (v našem případě v milimetrech). Označením a zadáním úsečky a úhlopříčky známých rozměrů se získá reálná velikost pixelu v odpovídajících jednotkách.

7. Převést barevný obraz na šedý – v menu transformace příkazem převést do šedého obrazu, po převedení na šedý obraz definovat prahování podle RGB.

8. Přepnout na binární obraz – měřená část by měla mít bílou barvu. V případě, že se v měřené ploše vyskytují nežádoucí mezery, zaplní se příkazem zaplnit díry.

9. Nastavit velikost měřeného rámečku – velikost měřeného rámečku je nastavena v menu měření volbou příkazu měřící rámeček. Měřící rámeček se musí nastavit tak, aby celý snímaný obraz byl obsažen v tomto rámečku. Velikost se nastaví interaktivně pomocí myši nebo nastavením souřadnic.

10. Nastavit měřené příznaky - měřené příznaky se nastaví v menu měření, příkazem měření polí, v našem případě se vybere příznak plocha.

11. Provést měření – příkazem změřit pole a výsledky měření exportovat do schránky nebo do souboru. V případě uložení do schránky lze tyto data po otevření programu EXCEL přímo vložit do tabulky.

12. Měření úhlů maxima a minima vln– pomocí ikony úhel se provede interaktivně.

Změřené úhly se vyexportují. Úhly jsou měřeny v protisměru hodinových ručiček, dle obrázku č.15

Obrázek č.15

13. Zpracování výsledků měření – vyexportovaná data se upraví tak aby se s nimi dalo dále pracovat.

14. Stanovení koeficientu splývavosti – koeficient splývavosti se vypočítá ze vzorce:

S je plocha zkoušené textilie Sp je průměrná plocha průmětů

Sm je plocha vzorku způsobilá ke splývání

Tento vzorec je v souladu s normou ČSN 80 0835

4.3 Měření tuhosti textilie v ohybu

V této práci bylo zvoleno měření tuhosti plošných textilií gravimetricky. Tato metoda spočívá v okamžitém odečtení hodnot úhlu převisu jednotlivých vzorků. Zjištěné úhly jsou

[ ] ^%

× 100

= −

m p

S S x S

1 měření úhlu maxima vlny 2 měření úhlu minima vlny 3 směr měření úhlů

v radiánech. Z těchto úhlů se následně vypočítají tuhosti v ohybu v měřeném směru. Tato metoda není normovaná.

Při měření každého materiálu byli zjištěny 4 hodnoty úhlů z lícní strany a 4 hodnoty úhlů z rubní strany materiálu. Pro nedostatek materiálu a předpokládanou symetrii úhlů je tuhost měřena pod úhly 0°až 165°, po 15°.

4.3.1Postup měření

1. Připravit vzorky o velikosti 25*75 mm – tyto vzorky jsou střiženy pod úhly 0° až 165°, po 15°.

2. Vzorek se položí na měřící plošku – střed vzorku na střed plošky.

3. Vzorek se zatíží předepsaným závažím

4. Odečte se úhel převisu – odečítací raménka se nastaví tak aby roh převisu byl v zákrytu s raménkem. Na stupnici se odečte úhel převisu v radiánech.

5. Zpracování výsledků měření – zjištěné hodnoty radiánů se zapíší do tabulky a následně se z nich vypočítá konstanta K_αi. Konstantu lze vyhledat v příslušných tabulkách.

Tato konstanta se použije pro vypočítání délky ohybu v měřeném směru.

c

³_αi

= l

³

× ^K

αⁱ

[m

³

]

l – délka převisu [m]

Tuhost v ohybu v měřeném směru se vypočte ze vztahu :

T

_αi

= γ × c

³_αi

= b × g × ρ

s

× c

³_αi

[Nm

²

]

γ ^-

délková měrná tíha [N.m^-1] b – šířka vzorku [m]

ρ

^-2

g – gravitační zrychlení [9.81m.s^-2]

4.4 Metoda měření mačkavosti

Pro měření mačkavosti byla v této práci použita metoda měření podle ČSN 80 0819 [10]. Jelikož je již tato norma neplatná, byla pro naše měření upravena. Zatížení zkušebního vzorku závažím bylo zkráceno na 30 minut a doba po odlehčení je zkrácena na 30 minut.

Z každého materiálu bylo proměřeno 10 vzorků v směru osnovy a 10 vzorků ve směru útku.

Z toho vždy 5 po lícní straně a 5 po rubní straně.

4.4.1Postup měření

1. Připraví se vzorky o rozměru 50*20 mm – vzorky se připraví podle normy ČSN 800341.

2. Podle váhy tkaniny se zvolí délka přeložení viz. Tabulka č.3

Tabulka č.3

3. Zkušební vzorek se umístí do přístroje – pomocí nože se ohne přes okraj lamely přeložená část a zatíží se závažím. Mezi ohýbáním jednotlivých vzorků se ponechávají volné časové intervaly.

Váha tkaniny

do 100 nad 100 do 500 nad 500

Délka p ř eložení [mm]

5 10 15

[g/m

²

]

4. Odlehčení vzorku – po 30 minutách se sundá závaží. Po dalších 30 minutách následuje změření úhlu zotavení materiálu v radiánech.

5. Zpracování výsledků- z naměřených úhlů se vypočítají průměrné úhly zotavení materiálu

5.Vyhodnocení

5.1Vypočítané hodnoty splývavosti, tuhosti , mačkavosti jednotlivých materiálů

Parametry splývavosti, mačkavosti ,tuhosti jednotlivých materiálů ze zkoušené série tkanin je střední hodnota naměřených homogenních souborů. Naměřené hodnoty jednotlivých vlastností jsou uvedeny v příloze č.3. U splývaného vzorku byly ještě měřeny úhly mezi jednotlivými maximy a minimy vln. Tyto hodnoty jsou vyjádřeny v tabulce procentuálním zastoupením z počtu proměřených vzorků jednotlivých materiálů.

A) Parametry tuhosti

Hodnoty tuhosti pro jednotlivé materiály jsou přehledně znázorněny v grafech č. 1, 2, 3 a 4.

Tabulka č.4

B) Parametry mačkavosti

mat.

číslo 0° 15° 30° 45° 60° 75° 90° 105° 120° 135° 150° 165°

mat.1 líc 1,34 1,09 0,99 0,56 0,46 0,18 0,23 0,51 0,54 1,15 1,31 2,06 rub 1,27 2,15 2,12 1,14 0,86 0,76 0,69 0,54 0,46 0,52 0,79 0,83 mat.2 líc 1,24 1,54 0,99 0,68 0,70 0,65 0,65 0,53 0,97 1,00 1,89 2,01 rub 1,68 1,25 1,51 1,33 1,29 1,22 1,24 1,25 1,16 1,09 0,96 0,87 mat.3 líc 1,04 1,21 0,60 0,23 0,38 0,25 0,29 0,39 0,64 0,80 1,13 1,77 rub 1,94 1,45 1,28 0,62 1,18 0,61 0,58 0,47 0,53 0,53 0,69 0,86 mat.4 líc 1,37 0,95 1,14 0,68 0,71 0,60 0,76 0,56 0,75 0,76 0,79 1,36 rub 1,81 1,47 1,15 0,85 0,92 0,90 1,10 1,04 0,71 0,73 0,67 0,93

Tuhost v ohybu mat. 1

Vypočítané hodnoty koeficientů splývavosti jsou přehledně zpracovány v grafu č. 5.

Graf č.2

Graf č.3

Graf č. 5

D) Parametry úhlů mezi maximy a minimy vln v intervalech úhlů

Z naměřených hodnot úhlů maxim a minim vln, bylo vypočítáno procentuální zastoupení, pro jednotlivé materiály a to v intervalech po 15°stupních a po 30°.

Procentuální zastoupení maxim a minim pro jednotlivé materiály v intervalech po 15°a po 30° byly

Tabulka č. 8

Tabulka č. 10

5.2 Vyhodnocení vlivu dostavy na splývavost oděvního materiálu

Vliv dostavy na splývavost oděvního materiálu byl vyhodnocen pomocí korelačního koeficientu, který vyjadřuje závislost jedné vlastnosti na druhé.

Pokud je korelační koeficient leží v < -1; 1> pak existuje mezi vlastnosti jistá závislost, když je korelační koeficient roven 0 potom jsou tyto hodnoty na sobě nezávislé.

Čím víc se korelační koeficient pohybuje k –1 nebo 1 tím větší je mezi hodnotami větší závislost. Pokud je korelační koeficient v kladných hodnotách jedná se o přímou závislost, pokud je v záporných hodnotách je to nepřímá závislost.

Čím víc se korelační koeficient pohybuje k –1 nebo 1 tím větší je mezi hodnotami větší závislost. Pokud je korelační koeficient v kladných hodnotách jedná se o přímou závislost, pokud je v záporných hodnotách je to nepřímá závislost.

In document BAKALÁŘSKÁ PRÁCE (Page 25-0)