Dnes patří dámské spodní kalhotky a pánské spodní prádlo mezi nezbytnou součást šatníku. Do 18. století se ženy o spodní prádlo téměř nezajímaly a považovalo se za nezdravé. Od starověkého Říma či Řecka nebo Egypta si ženy stahovaly své hrudníky látkami, předchůdci podprsenek. Muži nosili bederní roušky, které měly chránit nositele před zimou a úrazem. Košilové úbory starověkých národů se sice nosily přímo na těle, ale plnily zároveň funkci svrchního oděvu jak u žen, tak u mužů. Prádlo v našem slova smyslu neznal ani středověk, jen u šlechty a vysoce postavených byla tendence nosit jemnější spodní oděvy - košilky neboli spodničky. V 16. a 17. století byla košile luxus a mohla si ji dovolit nosit pouze šlechta. Krinolíny nahrazovaly spodní kalhotky. V období Francouzské revoluce si ženy oblékaly spodní přiléhavý trikot a zbavily se tak množství košilek a spodniček. Tak vznikl nový jednoduchý styl, kterému říkáme empír. Pod jednoduché šaty z lehkých materiálů se nosilo jen jednoduché nebo vůbec žádné spodní prádlo. Po revoluci se móda korzetů vrací zpět. Spodní kalhotky začala jako jedna z prvních žen nosit v 16. století Kateřina Medicejská. Od roku 1730 se tento kus prádla natrvalo usadil v šatníku aristokratek.
Ženy z ostatních společenských vrstev začaly kalhotky nosit až v druhé polovině 19. století. Teprve v první polovině devatenáctého století začíná éra pracích košil, které se daly vyvářet. Ty byly velmi jednoduché a podobné pro muže i ženy. Příslušníci vyšších vrstev oblékali prádlo jemnější a střihově vynalézavější. Teprve koncem minulého století začaly ženy nosit odlišné prádlo, po roce 1925 nabývá dámské prádlo dnešní podoby. Pánské prádlo se v tomto století také významně mění. Američané nosili již brzy po první světové válce velmi krátké přiléhavé spodky podobné plavkám a pod košili nátělníky.
Slovníček spodního prádla:
Straphion - předchůdce podprsenky, byl to pruh látky, kterým se Řekyně ovíjely kolem hrudníku;
Bederní rouška – kus plátna či bavlny se omotával kolem těla, převážně nosili muži;
Dessous – je to francouzské označení pro dámské spodní prádlo;
Hace – byl to spodní oděv, který nosili muži pod kalhoty, neboli plátěný oděv
Kanony – byly to široké krajkové pánské podvazky z 18. století;
Spodnička – (pro ženy spodní kalhotky). Dámská sukně, která se nosila pod svrchním oděvem. Byla symbolem erotické koketérie. Spodnička musela být bílá, barevné prádlo se pokládalo za méně elegantní i za nemorální. [2]
Výroba pánského spodního prádla se v roce 1764 rozvinula díky spřádacího stroje. Závody začaly vyrábět z bavlny spodní prádlo ve velkém. V té době se přestaly nosit poklopce a začaly se vyrábět pánské střízlivé spodky. Spodky původně tvořily dvě samostatné části, pro každou nohu jedna část a připevňovaly se k pasu. Rozkrok se ponechával odkrytý. Postupem času se z nich stávaly dlouhé spodní kalhoty, které sahaly od pasu ke kotníkům. V roce 1862 se ve Spojených státech začaly prodávat celotělové podvlékačky, které se rozšířily do Anglie, kde se nazývaly „kombiné“.
Následně byly oblíbené po celém světě. [3]
1.2.1 Vývoj dámského a pánského prádla ve 20. století
Spodní prádlo, které v současnosti nosíme, vzniká ve 30. letech 20. století.
Spodní kalhotky převážně nosívaly jen děti. Ženy začínaly nosit spodní prádlo téměř až před druhou světovou válkou. Důvodem byly zkrácené sukně, které se nevrstvily. [4]
Ve dvacátých letech se nohavice u pánských kalhot zkracovaly a začalo se nosit spodní prádlo odvozené od kraťasů, něco jako boxerky, které neměly knoflíky. V té době se poprvé objevily tištěné reklamy na pánské spodní prádlo. Ve třicátých letech 20. století přišel návrhář Arthur Kineibler s poměrně krátkými spodky, které byly na přední části ve tvaru „Y“ a nazývaly se slipy. Tyto se nosí stále.“ [5] V roce 1949 se americká tenistka předvedla na Wimbledonu v bílé průsvitné sukni, pod níž byly vidět kalhotky, od té doby něco neslýchaného, dnes běžná věc. [6]
V druhé polovině dvacátého století muži běžně nosili jako spodní prádlo červené trenýrky a nátělníky. Poté se staly velkým módním hitem slipy. Slipy v té době stály osmnáct až dvacet pět korun československých. Tento kus prádla chtěl nosit kdekdo.
Velkým trhákem se staly různé sety slipů a nátělníků různých barev. Nejen páni, ale i dámy se nechtěly oblékat do nevzhledných kalhotek, a tak začaly pokukovat po elegantnějších a líbivějších kouscích spodního prádla. V těchto letech bylo spodní prádlo nedostatkovým zbožím, stejně jako u dalších věcí bylo za socialismu obtížné sehnat kvalitní a hezké věci. Proto se firmy pro výrobu spodního prádla inspirovaly podle zahraničních časopisů typu Burda nebo Petra. Pro výrobu pánského prádla
se používaly materiály z bavlny a pro dámské prádlo se využívaly materiály z polyamidu a polyesteru. Průběhem času se začaly do módy zapisovat punčochové kalhotky, které se začaly vyrábět ve Vansdorfu pod panem vedoucím Juliusem Kunertem. [7]
1.2.2 Ukázky dámských kalhotek
V roce 1915 se nosívaly široké kalhotky s rovnými krátkými nohavičkami na bocích s rozparky, v pase zapínané na jeden nitěný knoflík. Kalhotky byly zdobeny pěti mírně nabíranými volány, lemovanými strojově paličkovanou krajkou. V pase byly kalhotky nabírané do skladů, vzadu trojúhelníkové sedlo;
V roce 1920 ženy nosily široké kalhotky s nohavičkou, ušité z bílého bavlněného plátna, v pase s tunýlkem na protažení gumy nebo stuhy, zdobené po obvodu nohaviček 1 cm širokým tkaným prýmkem;
V roce 1930 se nosily dámské kalhotky s nohavičkami ke kolenům, v pase do gumy, ušité z bílé bavlněné pleteniny. Obvod nohaviček byl zakončen okrajem s prošitou gumou;
V roce 1940 se nosívaly objemné zimní kalhotky s dlouhými nohavičkami, ušité ze silné bavlněné pleteniny. Pas a okraje nohaviček byly stažené do gumy, v rozkroku byl všitý kosočtvercový díl;
V roce 1950 ženy nosily dámské spodní kalhotky v pase zapracované do gumy, ušité ze směsového potištěného materiálu se vzorem modrých mašliček v bílých kruhových medailonech na modré půdě. Kalhotky byly vysoké a volnějšího střihu s mírně vykrojenými nohavičkami;
Obrázek 2 - potištěné kalhotky
Zdroj: Depozitář ze Severočeského muzea v Liberci
60. léta 20. století - nosily se nízké dámské spodní kalhotky s vykrojenými
a nohaviček byl opatřen pružnými páskami. Přední díl kalhotek byl zdoben strojově vyšívanými kytičkami, lesklou přízí v odstínech růžové a zelené barvy;
Obrázek 3- transparentní silonové kalhotky
Zdroj: Depozitář ze Severočeského muzea v Liberci
Kolem roku 1970 se nosívaly vysoké dámské spodní kalhotky s delšími nohavičkami, ušité z pružné pleteniny. Obvod pasu i nohaviček byl opatřen tunýlkem, kterým byla provlečena prádlová guma;
Obrázek 4 - dámské kalhotky s delšími nohavičkami
Zdroj: Depozitář ze Severočeského muzea v Liberci
80. léta 20. století - ženy nosily polovysoké spodní kalhotky s vysoce vykrojenými nohavičkami, ušité z bavlněné pleteniny bílé barvy s potištěným květinovým vzorem. Obvod pasu i nohaviček byl opatřen pružnou páskou a tmavě růžovým pružným krajkovým lemem;
Počátkem 21. století se nosily dámské spodní kalhotky typu tanga s vysoce vykrojenými nohavičkami s miniaturním zadním dílem, ušité z elastické žluté pleteniny. Obvod nohaviček a pasu byl zakončen úzkou pruženkou. Na líci byla našita ozdobná mašlička ze žluté saténové stužky;
V roce 2004 ženy nosily dámské vyšší kalhotky s vykrojenými nohavičkami z bílé bavlněné pleteniny. V pase byl tunýlek provlečený širokou gumou, nohavičky volně přiléhaly;
V roce 2008 se nosívaly dámské spodní kalhotky – tanga – ušité z polyamidové pleteniny s mírně plastickým lineárním vzorem, k trojúhelníkovému přednímu
dílu byly po stranách přišité boční díly z transparentní pružné krajkoviny.
Do pasu a vysoce vykrojených nohaviček se všívala guma zn. Sassa. [8]
Fotografie dámských kalhotek a také popisky ke kalhotkám z dvacátého století byly získány v depozitáři v rámci návštěv v Severočeském muzeu v Liberci.