V tomto typu je možné využít slovesné časy minulé a přítomné, převažuje zde užití druhé osoby a jedná se o výpovědi s komunikační funkcí poděkování, pochvaly, uznání a na druhé straně se jedná o výpovědi s funkcí výčitky, pokárání, kritiky, napo-menutí (Děkuji, že jsi mi pomohl., Uděluji Vám důtku za to, že jste nesplnil své povin-nosti., To ti to trvalo, než jsi na to přišel., Jsi hodný, že jsi mi to takhle upravil., To jsi nemohl chvíli počkat!?, Jak to se mnou zase mluvíš!?).
31 8. Typ – Jazyková indikace deklarativních KF
Výpovědi, které patří do tohoto typu, využívají přítomného času. Jde o výpově-di, kterými mluvčí v dané situaci mění stav věcí, k čemuž je kompetentní. Tato kompe-tence ve většině případů vyplývá z institucionálního postavení a funkce mluvčího. Jedná se například o ředitele, zaměstnavatele, soudce, rozhodčího (Pověřuji Vás funkcí ředite-le této pobočky., Prohlašuji Vás za muže a ženu., Zbavuji Vás obvinění z krádeže.).27
c. Slovesná osoba
Funkce forem slovesné osoby je naznačovat, jestli mluvčí nebo adresát jsou či nejsou účastníky toho, co tvoří obsah výpovědi.
d. Slovesný vid
Funkcí slovesného vidu je naznačovat uzavřenost – neuzavřenost, násobenost - nenásobenost obsahu predikátu. Ne všechna užití se dají z těchto pozic vyložit. Jde na-příklad o imperativní dvojice typu (To okno zavři – To okno nezavírej). Dále může jít i o jiné výpovědní formy (A: Udělej to. – B: Co bych to dělal.), což značí odmítnutí, kde možný je jen nedokonavý vid (Abych tě neposlala na hanbu.), což je výhružka.
Prozodické prostředky
Intonace a umístění intonačního centra se velmi podílejí na rozpoznávání komu-nikačních funkcí v mluvené řeči.
Příklady intonace:
o (Ta váza se převrátí.) – Tato výpověď má klesavou kadenci, tudíž vyja-dřuje konstatování.
o (Ta váza se převrátí!) – U této výpovědi je kadence stoupavě klesavá, zvolací, takže může, ale také nemusí vyjadřovat varování.
o (Ta váza se převrátí!?) – Zde má výpověď kadenci stoupavě klesavou, tedy silně značí varování.
Příklady umístění intonačního centra:
o (Dala bych si noky!) – Intonační centrum je na první slabice posledního slova, výpověď má tedy funkci přání.
27 KOLEKTIV AUTORŮ, pozn. 19, s. 595-597
32
o (Noky bych si dala.) – Intonační centrum je opět na poslední slabice po-sledního slova, slovo je ale jiné. Kadence je stoupavě klesavá a vzhledem k prvnímu příkladu má tato výpověď funkci souhlasu s něčím návrhem.
o (Noky bych si dala.) – Intonační centrum je umístěno na první slabice prvního slova a vzhledem k prvnímu a druhému příkladu má tato výpo-věď funkci odmítnutí nějakého návrhu, ale také má funkci protinávrhu, takže například „dala bych si ne špagety, ale noky“.
Slovosled
I slovosled se může podílet na indikaci komunikační funkce výpovědí, například (Mám žízeň.), což vyjadřuje sdělení a (Žízeň mám.), což vyjadřuje souhlas.28 Z pohledu aktuálního členění toto řazení není nahodilé, je určováno kontextem.
V praktické práci je pro nás podstatná kategorie gramatických prostředků, zejména slovesný způsob. Ostatní zmiňujeme okrajově, jako například slovesný, nebo vůbec.
28 KOLEKTIV AUTORŮ, pozn. 19, s. 603-60.
33 7 Funkční styly
Komunikační situace a volba slovesného způsobu souvisí s funkčními styly.
Rozlišujeme:
Prostě sdělovací styl
Tento funkční styl umožňuje mluvčímu ihned přizpůsobit volbu jazykových prostředků komunikační situaci. V případě mluvené formy, která převládá, je využíváno prostředků, jako je určitá intonace, tempo, změna hlasitosti, a také využívání neverbál-ních prostředků, jako je mimika a gesta.
S prostě sdělovacím stylem se setkáváme v mluvené i psané komunikaci.
V mluvené komunikaci se uskutečňuje hlavně v dialogu. Pro tento styl jsou charakteris-tické věty jednoduché. V mluvené komunikaci se často vyskytují například anakoluty, apoziopeze a jejich následné opravy. Dále se v mluvené komunikaci vyskytuje více ukazovacích a osobních zájmen. Tento styl je neformální.
Odborný styl
Odborný funkční styl se využívá v mluvené i psané komunikaci a zaměřuje se na vyjadřování specifických zpráv a informací. Odborný styl se vyskytuje v komuni-kačních situacích například ve formě odborného článku ve vědeckých časopisech, mo-nografiích, sloupcích, ve formě popisu pracovního postupu. Na výsledném produktu se podílí více osob. Většinou je návod před publikováním zhodnocen šéfredaktorem.
V textech odborného stylu se vyskytují slova neutrální a formálně vyšší. Vý-stavba textu je důkladně promyšlená.
Umělecký styl
Při volbě jazykových prostředků má autor značnou svobodu. Autor je ale nepři-způsobuje konkrétní komunikační situaci, jde zde spíše o jeho úsilí o vytvoření jedineč-ného uměleckého textu s estetickým účinkem.
Komunikace tohoto stylu je monologická a je charakteristický pro žánry jako román či povídka. Dále je pro tento styl charakteristické střídání pásma postav a pásma vypravěče. Výstavba bývá promyšlená, většinou graduje, má určitou pointu.
Publicistický styl
34
Tento styl je příznačný pro texty, které se realizují různými v různých typech médií a jsou určeny pro široký okruh lidí. Texty toho stylu jsou monologické, typickými útvary jsou zpráva, reportáž, proslov.
Výstavba je přehledná, časté jsou údaje o času a prostoru. Slovní zásoba textu bývá neutrální, formální.29
O funkčních stylech se zmiňujeme z důvodu komplexnosti tématu, avšak v analýzách od nich odhlížíme.
29 CVRČEK, V. a kolektiv autorů. Mluvnice současné češtiny. Praha: Karolinum, 2010. ISBN 978-80-246-1743-5. s. 315 – 316.
35 8 Aktuální členění
Komunikační funkce je také vyjadřována aktuálním členěním. Použití a uspořá-dání slov ve výpovědi je určováno hlavně záměrem mluvčího a jeho výpovědní per-spektivou.30 Obsah výpovědi se dělí na dvě části, v závislosti na situaci: na východisko-vou část, která bývá začátek výpovědi a zapojuje se do kontextu. Dále na jádrovýchodisko-vou část, která není kontextově nebo situačně zapojeno není.31 Mezi těmito částmi jsou přecho-dové složky, tranzity. Tranzit je přechod mezi tematickou a revmatickou složkou. Téma je část výpovědi, o které se něco říká a réma výpovědi je to, co se o ní říká (Máme mladého souseda a ten soused už má manželku a dvě děti.). Ten soused chápeme jako téma a má manželku a dvě děti jako réma.
Oznamovací věty
Za základní pořadí v oznamovacích větách považuje pořadí východisko – jádro (Výstava byla zahájena.). Toto pořadí se nazývá objektivní.32 Objektivní pořadí je zá-kladním a nejběžnějším pořadím a východisko výpovědi se nachází před jádrem výpo-vědi a používá se ve výpovědích citově neutrálních, v klidném vyprávění či při konsta-tování faktů.33
Dalším pořadím je jádro – východisko v oznamovacích větách a zde se toto po-řadí nazývá subjektivním (Zahájena byla výstava.).34 Při subjektivním pořadí je na za-čátku jádro výpovědi, což je časté při emocionálním vyjadřování, kdy se snažíme vy-slovit to, co chceme zdůraznit a následně pak připojíme východisko.35
Tázací věty
Otázky jsou vázány na kontext promluvy a tak při rozboru jejich aktuálního čle-nění je nejlepší, když se vychází z kontextové zapojenosti či nezapojenosti.
a. Otázky doplňovací
U kontextově nezapojených doplňovacích otázek je ve většině případů tázací slovo, které se objevuje na začátku věty, což se považuje za základní/objektivní pořadí.
36
(A: Minule to byla veselá sešlost. B: A kdo tam všechno byl?). V subjektivním pořadí se tázací slovo nachází na konci věty (A ty narozeniny máš kdy?)
b. Otázky zjišťovací
Zde se mluvčí ptá, jestli to, na co se ptá, platí nebo neplatí. Sloveso zde stojí většinou na začátku věty a větný přízvuk na konci nám ukazuje kontextově nezapojenou část (A: Dorazíš tam s rodiči? B: Ano/Ne, půjdu/nepůjdu.).
Rozkazovací věty
Pokud máme výpovědi typu (Podívej se!), je jasné, že sloveso je réma a osoba je téma. U rozvinutějších rozkazů je to složitější a je dobré vycházet z kontextové zapoje-nosti. Členy, které jsou kontextově zapojeny, lze z rozkazů vypustit. Naopak kontextově nezapojené členy vypustit nejde.
Větný přízvuk
Větný přízvuk je ukazatelem kontextově nezapojené části výpovědi. Jeho místo ve větě je ustálené, tedy ve větách oznamovacích je na poslední přízvučné slabice (Sest-ra vyhrála mobil.).
Větný důraz
Větného důrazu se využívá hlavně při vytýkání, jelikož je výraznější než větný přízvuk (On to neudělal.). On zde nese větší důraz a tento výraz je v protikladu k jistému očekávání.
Slovosled
Slovosled má podobnou funkci jako větný důraz. Při použití neobvyklého slo-vosledu můžeme signalizovat protiklad výpovědí a vytýkání do protikladu (A: Jede nám to ze ´třetího nástupiště? B: Kouknu se. Tak, jede nám to z ´prvního.). Slovosled jsme zmiňovali v kapitole 6.
Vytýkací částice
Vytýkací částice jsou například pouze, jen, právě, také, i (Jedničku dostala jen moje spolusedící.). Toto značí, že nikdo jiný jedničku nedostal. Podobně jako vytýkací částice se chovají také tzv. temporální adverbia teprve, ještě, už (Stalo se to teprve včera.).
37
Zástupné výrazy
To této kategorie spadají osobní a ukazovací zájmena a odkazovací výrazy jako například teď, tam, tady. Tyto výrazy se chápou jako kontextově zapojené, pokud ne-sou větný přízvuk (Chtěla jsem práci dokončit včera. Dnes jsem ji konečně dokončila.).
Co se týče ukazovacích zájmen, pokud se vyskytují dohromady s podstatnými jmény nebo jinými výrazy, rozhoduje o jejich kontextové zapojenosti či nezapojenosti pozice větného přízvuku a slovosled. Jestliže ukazovací zájmeno nenese přízvuk, bereme ho za kontextově zapojené, které odkazuje k předchozí výpovědi (Měli jsme mladého souseda a ten měl dvě děti. To první bylo blonďaté a to druhé zrzavé.). Pokud ukazovací zájme-no přízvuk nese, bereme ho za kontextově nezapojené, které odkazuje k následující vý-povědi (Dnes musím vyřídit toto: poslat dopis, zaplatit účet…). Jestliže ukazovací zá-jmeno s přízvukem stojí na začátku výpovědi, zázá-jmeno je vytčeno a chová se stejně jako jiné vytčené výrazy (Po dlouhém přemýšlení se konečně zvedl a včas to dopsal. A právě toto rozhodlo o jeho dobré známce.).
Adjektiva
Pomocí ukazovacích zájmen a podobných výrazů se počáteční výpověď vztahu-je přímo ke komunikační situaci (Dobrý večer, kde bych tady našla, prosím Vás, koře-ní?).
Počátkové formulce
Například v dopisech, vyprávěních se na začátku objevují tzv. počáteční formule (Vážená slečno Nováková, děkuji za Váš poslední dopis., Za sedmero horami…, Pro-miňte, ale mohla bych se zeptat, zda…).
Titulky
Titulky se vyskytují hlavně u informativních novinových článků, v oficiální ko-respondenci. Titulek utváří pozadí, od kterého se odvíjí první výpověď vlastního textu (STUDENTI POTŘEBUJÍ ŽIVOT PSYCHICKY ZVLÁDAT – Čeští studenti chtějí při
38
kariéře také budovat osobní život, chtějí v práci sloužit dobré věci a nemusí být nutně leadery ve svém oboru).
Citace v textu
Citace slouží k označení postupu citování či k označení odkazů na jiné texty.
V textu se používají grafické prostředky, v mluvené řeči se užívá hlasových obměn, odlišné výšky a barvy hlasu.
Přímá řeč
Přímá řeč zcela přeříkává elementární výpovědi, všechny časy a gramatické osoby. Bývá většinou uvozována tzv. uvozovací větou, kde je upřesněn mluvčí řeči.
V psaném textu bývá využito uvozovek pro její rozlišení (Včera jsem měla dobrou ná-ladu a tak jsem si řekla, že někomu provedu nějaký vtípek. Schovala jsem se tedy za dveře a čekala. Brzy kolem šla sestra a v pravý moment jsem vybafla. Sestra vyjekla a prohlásila: „Fuj, tohle ti někdy vrátím!“).
Nevlastní přímá řeč
V textu není někdy odlišena přímá řeč od ostatního textu, zvláště v uměleckých textech. Uvozovky, dvojtečky a velká písmena jsou vynechávány. Ostatní text se pova-žuje za pásmo postav a v něm se využívá všech osob a časů jako v přímé řeči. Toto se nazývá nevlastní přímá řeč (Oblékla jsem jí popruhy, pojď, půjdeme na procházku.).
Polopřímá řeč
Polopřímá řeč se od přímé liší v tom, že místo vokativu používá nominativ a je-dinou gramatickou osobou je třetí osoba.
Nepřímá řeč
Nepřímá řeč značí něčí výpověď a mění se při ní gramatická osoba, čas a také i slovesný způsob (Učitelka: „Odpověz mi!“ -> Učitelka mi řekla, abych odpověděla.).36
36 KOLEKTIV AUTORŮ, pozn. 19, s. 637.
39 II. PRAKTICKÁ ČÁST
9 Analýzy
V analýzách postupujeme od charakteristiky komunikační situace, přes formu komunikace, vztah komunikačních partnerů, záměru komunikace ke komunikační funk-ci a slovesnému způsobu.
Analýza 1
Tato ukázka vznikla v krámku se zdravou výživou v Turnově. Jde zde o komu-nikační situaci, která má formu dialogu prodavačky a nakupujícího. Forma komunikace je mluvená a nepřipravená. Vztah komunikačních partnerů má sociologickou povahu.
Komunikační záměr ze strany nakupujícího je něco získat, koupit. Ze strany prodávají-cího jde o záměr něco nabídnout a prodat. Komunikační funkce jsou zde získání infor-mací, což je vyjádřeno interogativní výpovědí, ve které je využito oznamovacího způ-sobu (prosím Vás, máte…?). Další komunikační funkcí je informovat, což je opět vyjád-řeno oznamovacím způsobem (tenhle máme). Na produkt bylo poukázáno ukazovacím zájmenem, nebyl přímo pojmenován, ale oba účastníci komunikace vědí, o jaký produkt jde.
Dále nakupující užil oznamovacího způsobu (ještě jeden ten trojúhelníček). Cí-lem bylo poukázat na fakt, že nakupující chce koupit ještě tento produkt. Tento produkt nebyl pojmenován konkrétním názvem, bylo na něj poukázáno jen ukazovacím zájme-nem a obecným názvem trojúhelníček. V dalším momentu komunikace prodávající po-užil interogativní výpověď, která měla formu oznamovacího způsobu (máte korunku?).
Značí to dotaz, zda nakupující nemůže k částce přidat ještě 1Kč.
V této komunikaci jde o rozhovor mezi nakupujícím a prodávajícím. Oba ko-munikanti používají oznamovací způsob nebo tázací způsob. Vztah mezi komunikanty je na sociologické úrovni. Záměr, komunikační funkce výpovědí nakupujícího je něco získat, koupit. Záměr výpovědí, komunikační funkce prodávajícího je splnit požadavky nakupujícího, něco nabídnout. Oba komunikující se snaží být kompetentní z hlediska komunikace, tedy vyjadřovat se přiměřeně v této dané komunikační situaci. Kooperační principy, zásady, maximy jsou v rámci možností komunikanty dodržovány.
Analýza 2
Tento hlasový záznam vznikl v obchodě se zdravou výživou a komunikační si-tuace ukazuje dialog mezi prodavačkou a zákazníkem. Forma komunikace je mluvená a
40
nepřipravená. Vztah mezi komunikanty je zde pracovní. Komunikační záměr ze strany nakupujícího je něco získat a ze strany prodávajícího je prodat, splnit požadavek naku-pujícího. Komunikační funkce přání s účelem získání určitého produktu je zde vyjádře-na podmiňovacím způsobem, který zvyjádře-načí přání (Já bych taky potřebovala udělat taky nějaký dárkový). Příslovce taky zde s příslušným větným přízvukem poukazuje na fakt, že by tento zákazník chtěl také dárkově zabalit ovoce a ořechy jako zákazník předešlý.
Komunikační funkce splnění požadavku nakupujícího je zde vyjádřeno interoga-tivní výpovědí ve formě oznamovacího způsobu (Takhle by to stačilo?), která slouží za účelem zjistit informaci, jestli prodávající splnil požadavek nakupujícího.
Tato komunikační situace má formu nepřipraveného dialogu. Vztah mezi komu-nikanty je pracovní. Hlavními komunikačními funkcemi jsou zde vyjádření přání s cí-lem získat určitý produkt a splnění požadavků nakupujícího. Komunikanty se snaží být kompetentní v této komunikační situaci. Přání nakupujícího je vyjádřeno podmiňovacím způsobem a splnění požadavku ze strany prodávajícího je vyjádřeno způsobem ozna-movacím.
Analýza 3
Tento rozhovor byl zaznamenán v krámku se zdravou výživou a jde zde o ko-munikační situaci ve formě dialogu mezi kolegyněmi. Forma komunikace je mluvená a nepřipravená. Vztah partnerů je na pracovní úrovni. Komunikační záměr, funkce, je zde informovat, sdělit, co se událo („To ti řeknu, co se mi tady stalo.“).
Daná událost je vyprávěna v čase přítomném, jakoby vše zrovna probíhalo („Já doplňuju tablety octy…“). Místy se objeví čas minulý („Spadla jedna sojovka malá.“).
I když hlavní komunikační funkcí rozhovoru je sdělení události, informování, což je vyjádřeno oznamovacím způsobem, ke konci vyprávění se funkce této komuni-kace změní na funkci varovací („Tam je potřeba dát si pozor.“).
Tento nepřipravený dialog se odehrává v krámu se zdravou výživou mezi kole-gyněmi, mezi kterými je vztah pracovní. Oba komunikující se snaží vyjadřovat přimě-řeně v dané komunikační situaci. Hlavní komunikační funkcí je zde informovat, sdělit, co se stalo. Vedlejší funkcí je zde funkce varovací. Obě tyto funkce jsou vyjádřeny oznamovacím způsobem.
Analýza 4
41
Zde můžeme vidět komunikační situaci ve formě psaného dialogu. Konkrétně se zde jedná se o emailovou korespondenci. Forma komunikace je psaná a připravená.
Vztah mezi komunikanty je na sociologické úrovni. Komunikační záměr z hlediska ini-ciátora této emailové korespondence je získat informace, což je vyjádřeno interogativní výpovědí, v níž je užit oznamovací způsob (Co ty a letošní příměstský tábor?). Komu-nikační záměr z hlediska adresáta této korespondence je také získat podrobné informace („Budeš potřebovat nějakou pomoc s přípravou nebo tak?“).
Uvedené emaily začínají oslovením, což je kontaktová funkce („Ahoj, Zbyň-ku“), které značí průnik prvků mluveného projevu do psané korespondence. I když je tato konverzace připravená, hned v úvodním emailu si můžeme všimnout gramatické chyby by jsi, správně by toto mělo být nahrazeno bys. Dále chybí čárka před oslovením.
Hned v první větě je vynecháno sloveso, správně by mělo být například („Mám dotaz na tvoji maličkost.“).
Jedná se zde o komunikační situaci ve formě emailové korespondence, která je připravená a psaná. Oba komunikanti se snaží být ve vyjadřování kompetentní, avšak se v komunikaci objevují gramatické chyby. Vztah mezi komunikanty je pracovní a hlavní komunikační funkcí je zde získat informace. Tato snaha je vyjádřena oznamovacími způsoby.
Analýza 5
Zde můžeme vidět komunikační situaci, která má formu veřejného slavnostního přednesu. Jedná se o projev, který začíná oslovením, což značí kontaktovou funkci, kde se autor snaží přivítat všechny návštěvníky (Vážená paní ředitelko, drazí učitelé, milí rodiče a všichni, kdo jste dnes přišli…). Forma komunikace je připravená a psaná. Sa-motný přednes projevu má však mluvenou formu. Vztah komunikantů je sociologické povahy. Komunikační záměr je zde přednes informací a událostí. Toto je vyjádřeno oznamovacím způsobem s funkcí nastínit, sdělit, charakterizovat události, které se ma-turitnímu ročníku během studia na střední škole udály (V prvním ročníku jsme se pro-tloukali základy latiny…; Na začátku třetího ročníku jsme si rozšířili znalosti historie návštěvou Osvětimi.).. Dále je v tomto projevu také využito rozkazovacího způsobu, který zde ale nerozkazuje, nýbrž apeluje, vyzývá (Držte nám palce…). Rozkazovacího způsobu se také objevuje v rozloučení, kde opět plní funkci apelovou (Užijte si báječný večer…).
42
Projev je rozčleněn do krátkých odstavců, což mluvčímu při budoucím přednesu usnadňuje orientaci v textu. Jedná se tedy o komunikační situaci ve formě projevu, který je připravený a psaný. Přednášející se vyjadřuje přiměřeně dané situaci. Nejhojněji je zde využito slovesného způsobu oznamovacího s funkcí informační. Dále se objevuje rozkazovací způsob, který zde neplní funkci rozkazu, ale funkci apelu, výzvy. Vztah mezi komunikanty je sociologické povahy.
Analýza 6
Zde se jedná o komunikační situaci podání instrukcí se záměrem úspěšného spl-nění cíle. Jedná se o popis pracovního postupu. Forma komunikace je psaná a připrave-ná. Objevují se zde slovesa značící činnost (rozdělte všechny trubky do tří skupin).37 Tato slovesa mají tvar 2. osoby čísla množného a slovesný způsob je zde rozkazovací, který má komunikační funkci instruktážní. Vztah mezi komunikanty je na sociologické úrovni. Hlavním komunikačním záměrem návodu je přiblížit činnost, zacházení s nějakým předmětem za cílem utvoření představy o tom, jak by měly jednotlivé části činnosti přesně probíhat a jak dosáhnout požadovaného výsledku.
Tento návod na sestavení trampolíny začíná úvodem, který nastiňuje, jak dlouho by sestavení mělo trvat a fotografií je znázorněno, jak by výsledný produkt měl vypadat.
Návod je řazen do odstavců s nadpisy Krok č. 1 až Krok č. 7. Každý z odstavců je dopl-něn fotografií či fotografiemi, které zobrazují postupný progres v sestavování.
Jedná se tedy zde o komunikační situaci, která je psaná a připravená. Autor to-hoto návodu se snaží vyjadřovat vhodně vzhledem k dané situaci. Vztah mezi komuni-kanty v této komunikační situaci je sociologický. Je zde využito rozkazovacího způso-bu, který plní funkci instruktážní.
Analýza 7
Komunikační situace této analýzy podání popisu k sledování určitých kroků s cílem splnit dané instrukce. Jedná se zde o popis pracovního postupu, který má psanou a připravenou formu. V tomto textu se vyskytují slovesa, která značí činnost, jako na-příklad uvařit, nakrájet. Tato slovesa jsou v 1. osobě čísla množného a slovesný způsob je tedy oznamovací a mají komunikační funkci instruktážní. Záměr komunikace je popis pracovního postupu, kdy autor říká příjemci, co a jak má dělat k dosažení stanoveného
Komunikační situace této analýzy podání popisu k sledování určitých kroků s cílem splnit dané instrukce. Jedná se zde o popis pracovního postupu, který má psanou a připravenou formu. V tomto textu se vyskytují slovesa, která značí činnost, jako na-příklad uvařit, nakrájet. Tato slovesa jsou v 1. osobě čísla množného a slovesný způsob je tedy oznamovací a mají komunikační funkci instruktážní. Záměr komunikace je popis pracovního postupu, kdy autor říká příjemci, co a jak má dělat k dosažení stanoveného