3 EXPERIMENTÁLNÍ ČÁST
3.2 Laboratorní testování vybraných multifilů za pomoci biofilmového reaktoru 38
3.2.3 Měření vlastností testované modelové vody
V průběhu kolonizace vláken bylo prováděno též měření vlastností reaktorové vody.
Byly měřeny následující vlastnosti: zbytkové fenoly obsažené v modelové vodě, absorbance, pH a měrná elektrická vodivost.
Pojem fenoly se v organické chemii obecně rozumí skupina sloučenin obsahující hydroxylovou funkční skupinu (-OH), která je přímo vázána na benzenový kruh (aromatické jádro). Měření zbytkových fenolů, které jsou obsaženy v reaktorové vodě, probíhalo formou spektrofotometrie pomocí přístroje od firmy Hach-Lange, DR 6000 spektrofotometr UV-VIS s technologií RFID. Pro měření byly použity kyvetové testy LCK 345 určené pro fotometrii, s látkou 4-nitroanilinem. Tyto kyvetové testy měří koncentraci fenolů v rozsahu 0,05 až 5,0 mg/l. Kyvety obsahují čárový kód pro automatickou identifikaci testu ve fotometru.
Obrázek 30 - Kyvetový test pro stanovení fenolů 0,05-5,0 mg/L [22]
Obrázek 31 - Přístroj DR 6000 spektrofotometr UV-VIS s technologií RFID [23]
42 Nultý den experimentu, tedy den kdy byl do reaktoru usazen nosič, bylo dávkování fenolu nastaveno na 300 mg/l/den. Koncentrace fenolu byla v průběhu experimentu zvyšována, aby byl podporován růst bakterií na testovaných multifilech. Zvyšování bylo prováděno zhruba po týdnu (tak aby účinnost procesu biodegradace činila min. 80%).
Zvyšování bylo ovlivněno zbytkovými fenoly v reaktorové vodě. Pokud byla koncentrace zbytkových fenolů příliš vysoká, zvýšení koncentrace bylo odloženo.
Koncentrace byla vždy zvýšena o 75 mg/l, kromě 39. dne kdy byla koncentrace zvýšena o 50 mg/l.
Absorbance je veličina, která se používá ve fotometrii a spektrometrii. Tato veličina udává jaké množství světla je měřeným vzorkem pohlceno. Absorbance je bezrozměrná veličina. Podle kolísání absorbance je možné odhadnout chování bakterií v reaktoru. Při nárůstu hodnoty je patrné že se bakterie drží spíše v modelové vodě a při poklesu hodnoty se bakterie kolonizují a usedají na nosič (případně vyplavují ven z reaktoru).
Měření probíhalo pomocí přístroje DR 6000 spektrofotometr UV-VIS s technologií RFID, který byl též použit pro měření zbytkových fenolů v reaktorové vodě. Nejprve se do přístroje vloží kyveta s destilovanou vodou, která slouží jako nultá hodnota, poté se do přístroje vloží kyveta s odebraným vzorkem reaktorové vody a je následně změřena.
pH, resp. vodíkový exponent, je číslo, kterým se v chemii vyjadřuje, zda daný roztok reaguje kysele či zásaditě. Jedná se o logaritmickou stupnici s rozsahem hodnot od 0 do 14, přičemž neutrální hodnota je standardně rovna 7. Kyseliny mají pH menší než 7, čím menší číslo tím „silnější“ kyselina, naopak zásady mají hodnotu pH vyšší než 7, a tedy čím vyšší číslo tím „silnější“ zásada.
Měrná elektrická vodivost, resp. konduktivita, je fyzikální veličina určující schopnost kapalin vést elektrický proud (v našem případě lze veličinu spojit s obsahem volných iontů, resp. salinitou, která souvisí s osmotickým tlakem, který má přímý vliv na chování bakteriálních populací). Látka, která je dobrým elektrickým vodičem má vysokou hodnotu konduktivity, naopak špatně elektricky vodící látky mají nízkou hodnotu konduktivity. Symbol veličiny je (sigma) a její jednotka SI je S/m (siemens/metr). Pro malé reálné hodnoty se pro kapaliny používá mS či μS.
Měření pH a elektrické vodivosti se realizovalo pomocí přístroje inoLab Multi 9430 IDS, což je víceparametrový laboratorní přístroj určený pro analýzu vody s IDS (inteligentní digitální senzory) technologií. K přístroji jsou připojeny IDS sondy, které se ponořují do zkoumaného vzorku. Naměřené hodnoty v senzoru jsou následně převáděny na digitální data, která jsou zobrazena na obrazovce přístroje.
43 Obrázek 32 – Multimetr inoLab Multi 9430 IDS [24]
V tabulce 12 je znázorněno zvyšování koncentrace dodávaných fenolů do reaktoru v průběhu experimentu. V tabulce 13 jsou naměřené hodnoty vlastností reaktorové vody.
Tabulka 12 – Zvyšování koncentrace fenolu v průběhu experimentu Den experimentu 0. 10. 14. 22. 28. 39.
Koncentrace fenolu [mg/l/den] 300 375 450 525 600 650
Tabulka 13 – Naměřené vlastnosti testované modelové vody Den
experimentu Datum Zbytkové fenoly [mg/l/den]
Absorbance [-]
pH [-]
Vodivost [mS/cm]
0. 7. 3. - 0,011 7,1 4,11
3. 10. 3. - 0,075 7,8 4,73
7. 14. 3. 54, 3 0,656 6,9 5,23
10. 17. 3. 1,23 0,146 6,41 4,25
14. 21. 3. 4,22 0,467 7,8 5,48
17. 24. 3. 5,12 0,370 6,77 4,69
22. 29. 3. 3,56 1,410 7,1 3,54
24. 31. 3. 307 0,348 7,99 4,61
28. 4. 4. 3,86 1,766 7,98 2,89
31. 7. 4. 3,13 1,832 8,0 5,20
35. 11. 4. 188 0,093 8,47 7,88
38. 14. 4 2,53 0,116 7,36 6,44
42. 18. 4. 2,59 0,183 7,14 6,25
44 3.2.4 Vyhodnocení kolonizace biomasy na svazku multifilu
K následnému určení kolonizace biomasy na nosič (multifil) byl využit naprogramovaný automatizovaný kód, který byl vytvořen v programovém prostředí Matlab Ing. Lucií Křiklavovou (blíže popsaný v její disertační práci na téma „Vývoj nanovlákenného nosiče pro hybridní bioreaktory s imobilizovanou biomasou a využití obrazové analýzy pro hodnocení biofilmových struktur“).
Černé zbarvení v obraze odpovídá pozadí, což bylo zajištěno snímáním objektu v temném poli. Světlé odstíny bílé až šedé odpovídají povrchu nosiče (nosič byl vyráběn v bílé barvě, šedé odstíny mohou v obraze vznikat v důsledku stínění). Odstíny žluté až hnědé odpovídají mikrobiálnímu biofilmu, kde odstín je způsoben přirozeným zbarvením biofilmu (obecně je zbarvení závislé na použité mikrobiální kultuře).
Korelace pozadí a segmentace obrazu
Nejprve byla provedena korelace obrazu, tedy odstranění nehomogenit v pozadí.
Bylo využito maskovacího obrazu (snímek podložního sklíčka, bez vzorku). Během korelace obrazu nedošlo k jakýmkoli upravám obrazu nosiče ani biofilmu. Korelace obrazu byla aplikována shodným způsobem na všechny obrazy experimentu, čímž se minimalizuje chyba ve vyhodnocení (neupravené pozadí by mohlo být chybně vyhodnocováno např. jako nosič nebo biofilm)
Dále byla provedena segmentace obrazu, neboli rozdělení míst zájmu (bakteriální biofilm) a ostatní (pozadí a případně residuální nečistoty). Výsledkem jsou jednoznačně barevně odlišené jednotlivé části obrazu (pozadí, nosič, biofilm). Principem analýzy je rozpoznat pro člověka zřejmé vizuální rozdíly barevného zastoupení a detekovat biofilm.
Segmentace multifilového svazku (nosiče) a biofilmu v obraze
Aby bylo možné vypočítat obsazenost povrchu multifilu bakteriálním biofilmem, je nutné v obraze určit samotnou plochu multifilu. Tato plocha se určuje ze součtu plochy, kterou na snímku zabírá multifil (neobsazený) plus plocha biofilmu (jelikož předpokládáme, že biofilm roste na multifilu). Pro detekci nosiče v obraze byla použita metoda prahování (metoda Otsu). Otsu metoda určuje práh dle minimalizace rozptylu mezi oběma výslednými segmenty. Hodnoty jasu, které jsou nižší, než práh odpovídají pozadí, hodnoty vyšší než práh odpovídají detekovaným objektům (multifilu).
45 Segmentace biofilmu od zbytku obrazu byla realizována separací složky saturace z barevného prostoru HSV. Zvolená metoda úpravy obrazu je převod z obrazu RGB (Red, Green, Brown), ve kterém byl pořízen, do barevného prostoru HSV (Hue = odstín, barva; Saturation = saturace, nasycení; Value = hodnota).
Pro selekci biofilmu v obraze je využito složky S (Saturation). Saturace představuje množství šedi v poměru k odstínu, měří se v procentech od 0 % (šedá) do 100 % (plně sytá barva). Hodnoty větší než 40 % sytosti lze označit za oblasti odpovídající bakteriálnímu biofilmu.
Identifikace oblastí biofilmu a vyhodnocení plošného zakrytí multifilu biofilmem
Porosita, resp. zaplnění nosiče biofilmem je počítáno z binárních snímků obrazu (barevná škála 0 nebo 1). Identifikace oblastí je proces, který umožňuje identifikaci jednotlivých regionů (objektů či oblastí) v obraze. Identifikace oblastí byla provedena dvěma po sobě následujícími kroky, a to pomocí metody „bwboundaries“ následované metodou „regionprops“, které jsou součástí programového prostředí Matlab, Image Processing toolbox. Obě metody jsou popsány v disertační práci Ing. Lucie Křiklavové.
Plošné zakrytí multifilu biofilmem je definován jako poměr zaplněné plochy k celé ploše multifilu, tento poměr je získáván z binární matice snímků biofilmu.
í č č
Kde parametr „počet zaplněných pixelů“ odpovídá počtu pixelů identifikovaných objektů.
Kde parametr „počet prázdných pixelů“ odpovídá počtu pixelů pozadí, parametr „počet zaplněných pixelů“ odpovídá počtu pixelů identifikovaných objektů.
Hodnota zaplnění (obrazenosti povrchu vláken) se pohybuje v rozmezí 0 až 1, kde 0 odpovídá obrazu, v němž se nevyskytují žádné objekty, a 1 odpovídá obrazu, který je zcela zaplněn objektem (biofilmem).
46 Záznam obrazu odebraných a hodnocených vzorků (monofil, multifil):
Monofil 0,2
1. den 3. den 7. den 10.den 14. den
22. den 28. den 35. den 42. den Monofil 0,4
1. den 3. den 7. den 10.den 14. den
22. den 28. den 35. den 42. den PES 85 dtex 36 fibril
1. den 3. den 7. den 10.den 14. den
22. den 28. den 35. den 42. den
47 PES 85 dtex 72 fibril
1. den 3. den 7. den 10.den 14. den
22. den 28. den 35. den 42. den PES 85 dtex 144 fibril
1. den 3. den 7. den 10.den 14. den
22. den 28. den 35. den 42. den PES 100 dtex 96 fibril
1. den 3. den 7. den 10.den 14. den
22. den 28. den 35. den 42. den PES 333 dtex 72 fibril
1. den 3. den 7. den 10.den 14. den
22. den 28. den 35. den 42. den
48 PES 666 dtex 192 fibril
1. den 3. den 7. den 10.den 14. den
22. den 28. den 35. den 42. den
Obrázek 33 – Graf procentuálního zaplnění multifilového svazku biofilmem
Z měření plošného zakrytí multifilu biofilmem vyplívá, že tvarované multifily jsou pro kolonizaci mikrobiální biomasy vhodné. To také vyplývá z grafu na obrázku 33, kde vidíme stále se zvyšující nárůst biofilmu na multifilových smyčkách oproti monofilovým vzorkům.
Jako nejvhodnější multifil ze zkoumaných vzorků lze vyhodnotit multifil s jemností 666 dtex a 192 fibrilami (vzorek 6), jehož povrch bakterie nejvíce kolonizovali, 42 den bylo kolonizováno přes 70 % povrchu. Tento multifil má druhý nejvyšší maximální měrný povrch z testovaných materiálů a zárověn je jeho porosita nejvyšší, cca 22%, čímž se potvrzuje předpoklad, že měrný povrch multifilu a porosita multifilu nejvíce ovlivňují kolonizaci bakteriální biomasy.
Plošné zaplnění biofilmu na nosiči (multifilu, monofilu)
PES 85-36
49 Druhý nejlépe kolonizovaný multifil byl vzorek č. 2 (85 dtex 72 fibril). Tento vzorek má srovnatelný měrný povrch se vzorkem 6, ale jeho porosita se značně liší. Porosita vzorku 2 je 12 %. Vzorek č. 4 měl též srovnatelný měrný povrch se vzorky 2 a 6 a jeho porosita dosáhla hodnoty cca 17%, ale kolonizace tohoto multifilu byla v průběhu experimentu jedna z nejnižších. Tento výsledek mohl být ovlivněn několika faktory, např. tvarováním multifilu (nižší procento zkadeření), umístěním rámu s namotanými smyčkami v reaktoru (u krajů fixního nosiče je vyšší proudění), atd.
Vzorek 3 (85 dtex 144 fibril), který dosáhl nejvyššího maximálního měrného povrchu ze zkoumaných materiálů a jeho porosita byla cca 16 %, byl 42 den experimentu kolonizován pouze z 50%.
Můžeme tedy z výsledků odvodit, že optimálním měrným povrchem pro kolonizaci bakteriální biomasy bude takový povrch, kterého dosahují vzorky 2 a 6. Ovšem z důvodů opačných výsledků kolonizace vzorku 4, není tvrzení o jednoznačné vhodnosti materiálu realné.
Naprosto nevhodné materiály ke kolonizaci jsou monofily, na nichž nebyl zaznamenán takřka žádný nárůst, to také vyplívá z jejich povrchových (hladký povrch) a geometrických vlastností (nízký měrný povrch).
50
4 ZÁVĚR
V předkládané bakalářské práci byly předneseny výsledky experimentu v oblasti použití tvarovaného multifilového hedvábí jakožto možného podkladu pro bakteriální biofilm.
V rámci bakalářské práce byly sledovány vybrané geometrické vlastnosti polyesterových multifilů, které souvisí s kolonizací bakteriální biomasy na materiál, tj.
jemnost multifilu, průměr vláken, cirkularita vláken a především měrný povrch multifilu. Dále bylo stanoveno zaplnění jednotlivých multifilů a jejich porosita. V práci byl také stanoven průměr multifilu a jeho kolísání způsobené jeho tvarováním a provířením.
Předností využití multifilů pro aplikace v rámci ČOV je především v jejich vysokém měrném povrchu, kterého je zčásti dosáhnuto tvarováním nebo provířením daného multifilu. Tvarováním multifilu se dociluje zvýšení objemu a porosity ojednocením jednotlivých vláken, což zvyšuje i celkový měrný povrch, kterého multifil dosahuje.
Tato struktura zajišťuje vysokou a rychlou kolonizaci bakteriálního biofilmu na materiál, jelikož se bakterie snadno dostanou i do jádra multifilu kde se mohou usadit.
Výsledkem mé práce je tak stanovení vhodnosti multifilu, který splňuje požadované parametry (podpora růstu bakterií, rychlá kolonizace), jakožto vstupního materiálu pro budoucí vývoj nosiče biomasy pro reálné aplikace v rámci ČOV. Materiál byl testován jakožto fixní nosič uložený v modelové vodě simulující průmyslové odpadní vody.
U zkoumaných vzorků bylo hodnoceno plošné zakrytí multifilu biomasou.
Z naměřených a vyzkoumaných hodnot vyplývá jako nejvhodnější multifil, multifil s jemností 666 dtex a 192 fibrilami (vzorek č. 6), který má maximální dosažitelný měrný povrch 31 607 m2.kg-1, je tvarován nepravým zákrutem a následně provířen vzduchem, čímž dosáhl nejvyšší pórovitosti ze všech zkoumaných materiálů. Jako druhým nejlépe kolonizovaným multifilem byl multifil s jemností 85 dtex a 72 fibrilami (vzorek č. 2). Tento multifil byl tvarován nepravým zákrutem a jeho maximální měrný povrch je 19 481 m2.kg-1. Jako naprosto nevhodný materiál pro kolonizaci vláken v porovnání s multifily byly vyhodnoceny monofily.
Výsledky této práce by měly sloužit jako vstupní parametry pro další výzkum a experimentální měření kolonizace bakteriálního biofilmu na charakteristickém typu multifilu, na tvarovaném miltifilu.
51
5 ZDROJE
[1] Nosek, S.: Struktura a geometrie tkanin, Liberec 1996
[2] Neckař, B.: Fabric 2 – Models and geometry, textbook, Liberec
[3] AKINSON, B. (1981) Immobilized biomass- a basis for process development in wastewater treatment. In Biological Fluidized, Bed Treatment of Water and Wastewater (Cooper, P.E. and Akinson, B., eds), pp. 22–34, Ellis Horwood.
[4] BABU, B.V. (2007) Biofilms in the removal of VOCs and Foul Odours.
Proceedings of National Seminar on Bio Films: Challenges & Applications, Bharatiya Vidya Bhavan's Bhavan' Research Center in Collaboration with University of Mumbai -Sesquicentennial Celebrations, January 12-13.
[5] KŘIKLAVOVÁ, L. V voj nanovlákenn ho nosiče pro hybridní bioreaktory s imobilizovanou biomasou a využití obrazov anal zy pro hodnocení biofilmov ch struktur. Liberec, 2013 [cit. 2016-04-12]. Disertační práce. TUL.
[6] AnoxKaldnes MBBR [online]. [cit. 2016-05-03]. Dostupné z:
http://technomaps.veoliawatertechnologies.com/processes/lib/pdfs/productbrochure s/czech/310AnupC6pxyA5CgzL2K2l59.pdf
[7] Inovativní v robky a environmentální technologie ENVITE [online]. [cit. 2016-05-03]. Dostupné z: https://cxi.tul.cz/projekty-vav/Preseed_Lederer/02_Letak_CZ.pdf [8] MILITKÝ, J.: Textilní vlákna: Klasická a speciální. Liberec: Technická univerzita v
Liberci, 2002. 238 s.
[9] HLADÍK, V.: Textilní vlákna. Praha: SNTL - Nakladatelství technické, 1970. 299 s.
[10] Obr.: kyselina tereftalová [online]. [cit. 2016-05-03]. Dostupné z:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kyselina_tereftalová
[11] Obr.: etylenglykol [online]. [cit. 2016-05-03]. Dostupné z:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ethylenglykol
[12] POSPÍŠIL, Z. a kol. Příručka textilního odborníka 1. část. Praha, 1981. ISBN 04-825-81.
[13] MOUČKOVÁ, E. a . D lkov útvary: předná ka. Liberec: Technická univerzita [14] NECKÁŘ, B. Struktura textilií: přená ky. Liberec: Technická univerzita [online].
[cit. 2016-05-12].
52 [15] KŘEMENÁKOVÁ, D.: Interní norma č. 11-108-01/01 Definice. Geometrick vlastnosti vláken [online], [cit. 2016-05-03]. Dostupné z:
http://centrum.tul.cz/centrum/centrum/5Normy/IN%2011-108-01_01.pdf
[16] KŘEMENÁKOVÁ, D.: Interní norma 46-108-01/01 Doporučen postup tvorby příčn ch řez . M kk a tvrd řezy. Liberec, 2002.
[17] Přednášky z přemětu. Zkou ení textilií. Liberec: Technická univerzita. [online]. [cit.
2016-05-03]. Dostupné z: http://www.kmi.tul.cz/studijni_materialy/data/2015-04-09/08-56-04.pdf
[18] KOHOUT, V.: Základní statistick pojmy. Plzeň: Západočeská univerzita.[cit.
2016-05-03]. Dostupné z
http://www.kmt.zcu.cz/person/Kohout/info_soubory/letnisem/SS/stat10.pdf
[19] VESELÁ, D. Speciální technika a m ření v od vní v rob : předná ky [online]. [cit.
2016-05-12]. Dostupné z:
http://www.kod.tul.cz/predmety/STE/cviceni/Micro%20-%20CT.pdf
[20] Laboratoř speciální mikroskopie a obrazov anal zy [online]. [cit. 2016-05-12].
Dostupné z: http://www.ft.tul.cz/document/446
[21] KOVAČIČ, V. Zkou ení textilií [online]. [cit. 2016-05-12]. Dostupné z:
http://www.kmi.tul.cz/studijni_materialy/data/2015-04-09/09-08-34.pdf
[22] Obr.: Kyvetov test pro stanovení fenol 0,05-5,0 mg/L [online]. [cit. 2016-05-12].
Dostupné z: http://cz.hach.com/kyvetovy-test-pro-stanoveni-fenolu-0-05-5-0-mg-l/product?id=25651592796&callback=qs#
[23] Obr.: DR 6000 spektrofotometr [online]. [cit. 2016-05-12]. Dostupné z:
http://cz.hach.com/dr-6000-spektrofotometr-uv-vis-s-technologii-rfid/product?id=25651744586&callback=qs#
[24] Obr.: Multimetr inoLab Multi 9430 IDS [online]. [cit. 2016-05-12]. Dostupné z:
http://shecey.com/inolab-multi-9430-ids/
53
PŘÍLOHY
1
Obsah
1 Příloha 1 – Jemnost multifilů ... 2 1.1 Tabulka 1 – Hmotnost (g) odvinutých (100 m) vzorků multifilu ... 2 1.2 Tabulka 2 – Výpočet jemnosti jednotlivých multifilů ... 2 2 Příloha 2 – Počet fibril v multifilu ... 3 2.1 Tabulka 3 – Počet fibril multifilu zjištěných pomocí OA ... 4 3 Příloha 3 – Řezy do destičky ... 5 3.1 Tabulka 4 – Plocha řezů jednotlivých vláken S [μm2] ... 6 3.2 Tabulka 5 – Obvod jednotlivých vláken O [μm] ... 8 3.3 Tabulka 6 – Ekvivalentní průměr vláken d [μm] ... 11 3.4 Tabulka 7 – Cirkularita (kruhovitost) vláken c[-] ... 14 3.5 Tabulka 8 – Měrný povrch vláken Sp [m2.kg-1] ... 17 4 Příloha 4 - Stanovení průměru a variačního koeficientu multifilu – simulace
vzhledu multifilu ... 20
2
1 Příloha 1- Jemnost multifilů
1.1 Tabulka 1 – Hmotnost (g) odvinutých (100 m) vzorků multifilů Měření/materiál 85/36 85/72 85/144 100/96 333/72 666/192
1.2 Tabulka 2 – Výpočet jemnosti jednotlivých multifilů
Měření/materiál 85/36 85/72 85/144 100/96 333/72 666/192
Hodnota studentova rozdělení pro 95%IS s hladinou významnosti α=0,05 je t0,975(9)=2,2622.
3
2 Příloha 2- Počet fibril
Obrázky multifilů z obrazové analýzy
85 dtex 36 fibril 85 dtex 72 fibril
85 dtex 144 fibril 100 dtex 96 fibril
333 dtex 72 fibril 666 dtex 192 fibril
4
2.1 Tabulka 3 - Počet fibril multifilu zjištěný pomocí OA
Řez/Materiál 85/36 85/72 85/144 100/96 333/72 666/192
Hodnota studentova rozdělení pro 95%IS s hladinou významnosti α=0,05 je t0,975(19)=2,093.
5
3 Příloha 3 - Řezy do destičky
Obrázky multifilů z obrazové analýzy
85 dtex 36 fibril 85 dtex 72 fibril
85 dtex 144 fibril 100 dtex 96 fibril
333 dtex 72 fibril 666 dtex 192 fibril
6
7
8 Hodnota studentova rozdělení pro 95%IS s hladinou významnosti α=0,05 je
t0,975(9)=1,98.
3.2 Tabulka 5 – Obvod jednotlivých vláken O [μm]
Položka 85/36 85/72 85/144 100/96 333/72 666/192
9
10
11
Hodnota studentova rozdělení pro 95%IS s hladinou významnosti α=0,05 je t0,975(9)=1,98.
12
13
11,51> <8,35;8,62> <11,20;
11,50>
<20,80;
21,25>
<18,32;
18,76>
14 Variační koeficient
[%] 5,53 7,36 8,06 6,62 5,45 5,93
Hodnota studentova rozdělení pro 95%IS s hladinou významnosti α=0,05 je t0,975(9)=1,98.
3.4 Tabulka 7 – Cirkularita (kruhovitost) vláken c[-]
Položka 85/36 85/72 85/144 100/96 333/72 666/192
15
16
Hodnota studentova rozdělení pro 95%IS s hladinou významnosti α=0,05 je t0,975(9)=1,98.
17
3.5 Tabulka 8 – Měrný povrch vláken Sp [m2.kg-1] Hodnoty v tabulce jsou v jednotkách m2.kg-1
Položka 85/36 85/72 85/144 100/96 333/72 666/192
18
19
Hodnota studentova rozdělení pro 95%IS s hladinou významnosti α=0,05 je t0,975(9)=1,98.
20
4 Příloha 4 – Stanovení průměru a variačního koeficientu multifilu – simulace vzhledu multifilu
Pozn. Vzorek 1 (85 dtex 36 fibril) je vložen v experimentální části.
85 dtex 72 fibril
85 dtex 144 fibril
21 100 dtex 96 fibril
333 dtex 72 fibril
666 dtex 192 fibril