Hanuš a Kolářová (2007, s. 5) popisují tento zlom v sociálních službách takto. Od 1. ledna 2007 vstoupil v účinnost zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, který řeší pomoc, ochranu a podporu fyzických osob v nepříznivé sociální situaci. Tento zákon složitě vznikal již od roku 1994 jako jeden z pilířů tehdy nové sociální reformy. Trvalo neuvěřitelných 12 let, než se podařilo najít konsenzus a byl přijat zákon, který zajistil lidem v nepříznivé sociální situaci, prostřednictvím individualizované sociální služby, přiměřenou pomoc a podporu. Zákon důrazně sleduje dodržování lidských práv, zachování lidské důstojnosti a zároveň požaduje po poskytovatelích, aby poskytnutá podpora a pomoc byla na takové úrovni, aby motivovala a nevytvářela závislost na péči sociální služby. Významný je také nový systém kvality poskytovatelů sociálních služeb, který garantuje kvalitní poskytování sociálních služeb prostřednictvím povinných registrací a inspekcí sociálních služeb.
Hanuš a Kolářová (2007, s. 5) ve své publikaci uvádějí, že novým prvkem je příspěvek na péči, kterým se důležitá část finančních prostředků dostává do rukou potenciálních uživatelů, kteří si mohou vybrat z nabídky služeb tu, jež nejvíce vyhovuje jejich individuálním potřebám.
Michalík (2007, s. 64)se vyjadřuje k této problematice následovně. I v tomto systému však existují určitá úskalí. Jedním z nich je změna postavení dřívějšího
29 klienta sociální péče v osobu, kterou nové sociální služby označují jako uživatele. Až do roku 2006 bylo třeba o poskytnutí služby sociální péče požádat. Občan, který potřeboval služby ústavní sociální péče nebo pečovatelské služby, si u příslušné veřejnoprávní instituce podal žádost. Ta byla ve většině případu zařazena do pořadníku a po určité době obdržel občan (nebo jeho zákonný zástupce) zprávu určující mu ústav, do něhož se má „dostavit“ (Michalík 2007, s. 64).
Od začátku roku 2007 je situace zcela jiná a nic na tom nemění skutečnost, že ne všichni si tuto změnu uvědomují a řídí se jí. Novinkou je, že občan hodlající využívat sociální služby si musí sám najít vhodného poskytovatele. A nejen to. Sám musí s tímto poskytovatelem vést jednání o podmínkách a obsahu poskytované služby, včetně platby za službu (kdy a za jakých podmínek své peníze poskytovateli poukáže či naopak, kdy obdrží zpět část své platby) a o mnoha dalších skutečnostech.
Namísto dřívějšího rozhodnutí orgánu veřejné správy musí občan uzavřít s poskytovatelem soukromoprávní smlouvu o poskytování sociální služby. Z ní se tak stává dokument rozhodující de iure i de facto o základních otázkách života občana, který potřebuje péči jiné osoby ve formě příslušné sociální služby. Jak často půjdu ze zařízení na vycházku? Jaký budu mít oběd a kdy mi jej přivezou? Mohu si uvařit sám? Jak často půjdu na rehabilitaci? Kolik peněz měsíčně zaplatím? Na tyto a desítky dalších otázek odpoví jen kvalitně připravená smlouva o poskytování sociální služby. V průběhu roku 2007 byla v cca 80 bývalých okresních městech ČR otevřena poradenská pracoviště zaměřená na potřeby uživatelů sociálních služeb (Michalík 2007, s. 64).
Až do konce roku 2006 byla členěna ústavní zařízení pro těžce zdravotně postižené občany na různé typy, například: ústavy pro tělesně postižené dospělé občany, ústavy pro tělesně postižené dospělé občany s přidruženým mentálním postižením, ústavy pro tělesně postižené dospělé občany s více vadami, ústavy pro smyslově postižené dospělé občany a jiné.
Následující kapitolu považuje autorka přínosnou pro další orientaci v textu.
Všechny informace jsou čerpány přímo ze zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách.
30
2.4.1 Základní druhy sociálních služeb
V následující kapitole je popsána hlavní terminologie týkající se sociálních služeb, včetně rozdělení a klíčových faktů, tak jak je stanovuje zákon o sociálních službách č.108/2006 Sb.
Sociální poradenství zahrnuje:
- základní sociální poradenství
Základní sociální poradenství poskytuje osobám potřebné informace přispívající k řešení jejich nepříznivé sociální situace. Základní sociální poradenství je základní činností při poskytování všech druhů sociálních služeb; poskytovatelé sociálních služeb jsou vždy povinni tuto činnost zajistit.
- odborné sociální poradenství
Odborné sociální poradenství je poskytováno se zaměřením na potřeby jednotlivých okruhů sociálních skupin osob v občanských poradnách, manželských a rodinných poradnách, v poradnách pro seniory, poradnách pro osoby se zdravotním postižením a ve speciálních lůžkových zdravotnických zařízeních hospicového typu.
(zákon o sociálních službách č.108/2006 Sb. díl 2, §37).
Služby sociální péče
Služby sociální péče napomáhají osobám zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost, s cílem umožnit jim v nejvyšší možné míře zapojení do běžného života společnosti. V případech, kdy toto vylučuje jejich stav, zajistit jim důstojné prostředí a zacházení. Každý má právo na poskytování služeb sociální péče v co nejméně omezujícím prostředí. (zákon o sociálních službách č.108/2006 Sb. díl 3, §38).
Služby sociální prevence
Služby sociální prevence napomáhají zabránit sociálnímu vyloučení osob, které jsou tímto ohroženy pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí a ohrožení práv a oprávněných zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby. Cílem služeb sociální prevence je napomáhat osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chránit společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů.
(zákon o sociálních službách č.108/2006 Sb. díl 4, §53).
31
2.4.2 Základní formy sociálních služeb
Forma sociálních služeb je jinými slovy způsob, jakým je služba poskytována z pohledu místa a času. Je to podobně jako ve zdravotnických službách. Jedná se tedy o formu pobytovou, ambulantní nebo terénní.
Formy poskytování sociálních služeb srozumitelně vysvětluje § 33 výše jmenovaného zákona. Tuto část autorka níže parafrázuje.
Pobytovými službami se rozumí služby spojené s ubytováním v zařízeních sociálních služeb.
Ambulantními službami se rozumí služby, za kterými osoba dochází nebo je doprovázena nebo dopravována do zařízení sociálních služeb a součástí není ubytování.
Terénními službami se rozumí služby, které jsou osobě poskytovány v jejím přirozeném sociálním prostředí. (zákon o sociálních službách č.108/2006 Sb.,
§33).
2.4.3 Seznam a popis sociálních služeb
V této kapitole autorka převážně čerpala ze zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb., a uvádí sociální služby, které mohou být poskytovány právě dospělým osobám se zdravotním postižením v České republice:
Osobní asistence Pečovatelská služba
Tísňová péče
Průvodcovské a předčitatelské služby Podpora samostatného bydlení
Odlehčovací služby (terénní, ambulantní, pobytová) Centrum denních služeb
Denní stacionář Týdenní stacionář
Domov pro osoby se zdravotním postižením Chráněné bydlení
Sociální služby poskytované ve zdravotních zařízeních lůžkové péče Tlumočnické služby (do českého znakového jazyka)
Sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením
32 Sociálně terapeutické dílny (pracovní terapie pro zdravotně postižené osoby) Sociální rehabilitace (terénní, ambulantní, pobytová)
V příloze č. 1 autorka popisuje z pohledu legislativy (dle zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb.) pouze ty služby, které jsou poskytovány dospělým osobám se zdravotním postižením v České Lípě.