Každý člověk stráví spaním v průměru třetinu svého života. Spánek je pro lidské tělo nezbytně důležitý, protože jeho pomocí regeneruje centrální nervový systém i fyzická stránka organismu. Kromě délky spánku je velmi podstatná i kvalita. Aby si tělo řádně odpočalo, je nutné uvolnění páteře, kloubů a svalů, a to by měla zajistit správná a kvalitní matrace.
3.1. Spánek
Každý den by měl dospělý člověk prospat 6 – 9 hodin pro optimální obnovu celého těla, ale velmi záleží i na konkrétním věku jedince. Kojenci spí i 18–20 hodin, dítě předškolního věku by mělo pro svůj zdravý vývoj spát zhruba 12 hodin a dospívající 8 hodin denně. Ve středním věku se délka spánku mění v závislosti na genové dispozici jedince. Senioři spí v noci nejkratší dobu, a proto se jejich tělo snaží dohnat nedostatek času potřebného k regeneraci krátkým spánkem přes den.
Bez spánku nebo při jeho špatné kvalitě nedojde k potřebnému zotavení těla, které může mít za následek zhoršení pozornosti, celkové únavy organismu nebo podobné drobnější fyzické projevy. Pokud je nedostatek spánku trvalejšího rázu, dochází k celkovému oslabení a může vést až k závažným zdravotním problémům.
Obrázek 1: Správná poloha páteře při ležení na boku [18]
3.2. Ergonometrie
„Jak si kdo ustele, tak si lehne“, říká známé přísloví. Lidstvo od samého svého počátku řeší otázku svého odpočinku. Od kožešin položených na zemi až po dnešní moderní matrace a rošty. Tento vývoj byl iniciován snahou zlepšovat a zkvalitňovat lidský život. Vědní obor ergonometrie se zabývá přizpůsobením používaných nástrojů a předmětů denní potřeby pracovním podmínkám, výkonnostním možnostem člověka a stavbě jeho těla. Poznatky z humanitních oborů, jako například sociologie, psychologie, antropologie, ekonomika, design, lékařství, jsou zde propojovány s poznatky z technický oborů. Cílem ergonometrie je, aby nástroje a předměty, které člověk používá při své denní činnosti, co nejlépe odpovídaly jeho fyziologii, nezpůsobovaly zdravotní potíže, případně ulehčovaly pohyb. Původem řecké slovo se skládá ze dvou slov ergon=práce a nomos=jméno, zákon, pravidlo a znamená nauku o práci. Za autora tohoto termínu je označován W.
Jastrzebowski, který toto slovo měl použít již v roce 1857 [4].
Obrázek 2: Grafické znázornění mnohooborové ergonomie [19]
Podle Mezinárodní ergonomické asociace (IEA) z roku 2000 zní definice následovně: „Ergonomie je vědecká disciplina založena na porozumění interakcí člověka a dalších složek v systému. Aplikací vhodných metod, teorie i dat zlepšuje lidské zdraví, pohodu i výkonnost. Přispívá k řešení designu a hodnocení práce, úkolů, produktů, prostředí a systémů, aby byly kompatibilní s potřebami, schopnostmi a výkonnostním omezením lidí. Ergonomie je tedy systémově orientovaná disciplina, která prakticky pokrývá všechny aspekty lidské činnosti. V rámci holistického
(celostního) přístupu zahrnuje faktory fyzické, kognitivní, sociální, organizační, prostředí a další relevantní faktory.“
Vývoj této vědní disciplíny je rozdělen do následujících fází:
Před ergonomická fáze – od výroby prvních nástrojů k počátku hromadné výroby a analýzou lidského faktoru např. časová analýza, syntéza pracovních pohybů) a omezit nežádoucí vlivy pracovního prostředí.
Produkční fáze (1945 - 1980) zde již byl přístup multidisciplinární3. Cílem bylo odstranit senzomotorické omezení člověka a zvýšit jeho výkonnost pomocí měření jeho motorických a mentálních funkcí.
Dekubitus neboli proleženina je poškození kůže či tkání vyvolané dlouhodobým tlakem nebo opakovanými třecími silami. Proleženiny se objevují na tzv. predilekčních místech. To jsou místa kde je tuková a svalová vrstva mezi kůží a kostí nejslabší, a spočívá na nich největší váha postiženého. Patří sem týlní krajina, oblast loktů, lopatky, výběžky obratlů na páteři, paty, a další. Na vzniku proleženin se podílí mnoho vnitřních i vnějších faktorů. Nejzávažnějším z nich je přítomnost tlaku na pokožce,
1 Monodisciplinární – výzkum využívající teorie a konkrétních metod jen jedné vědní disciplíny
2 Interdisciplinární – výzkum využívající mezioborové spolupráce, teorie i metod dvou i více vědních disciplín
3 Multidisciplinární – výzkum využívající spolupráce více vědních oborů
4 Analýza – rozbor, rozklad / Syntéza spojení, sjednocení, systémový souhrn
který způsobuje stlačení kapilár. Postižená tkáň není dostatečně zásobována kyslíkem a živinami a dochází k jejímu odumření. Dalším podstatným faktorem je působení třecích sil. Třením kůže o podložku dochází k poškozování povrchové vrstvy kožní tkáně, a tím klesá její obranyschopnost [5, 6].
Vzniku dekubitů lze předcházet kromě jiných způsobů také použitím vhodné podpůrné matrace, která snižuje tlak působící na predilekční místa. Toto mohou zajistit produkty, které jsou opatřeny vrstvou z viskoelastické pěny, případně matrace s tzv. zónováním. Tyto typy lehacích ploch není vhodné používat pro široký okruh pacientů, ale měly by odpovídat konkrétním zdravotním potřebám dané osoby [9].
3.4. Hodnoty tlaku
Nejčastějším a nejzávažnějším faktorem vzniku proleženin je intenzivní tlak na pokožku. Je-li intenzita tlaku působící na tkáň vyšší než normální tlak v kapilárách, tj. 4,27 kPa neboli 32 mm Hg5, dojde k omezení či úplnému zastavení průtoku krve.
Již po dvou hodinách dochází ke změnám v buňkách a tkáních jejich nedostatečným zásobením živinami a kyslíkem. U zdravého člověka s průměrnou tělesnou výškou a váhou se tlak na predilekčních místech (což jsou křížové kosti, hýždě a paty) pohybuje mezi 40 – 60 mm Hg. Tlak je jednotkou síly působící na jednotku plochy. U matrací je tlak způsobený váhou lidského těla působící určitou silou na určitou plochu matrace [5, 6].
V bakalářské práci od Michaely Ježkové, která testovala totožné vzorky matrací, bylo zjištěno, že v rámci posuzování deformace při mezním napětí 4,27 kPa se hodnoty samotné polyuretanové pěny (vzorek 1) pohybovaly pod stanoveným ideálním rozmezí 40 – 60% deformace. To bylo posouzeno jako tvrdší typ matrace. Hodnoty ostatních sendvičů s vrstvou viskoelastické pěny (vzorek 2 a 3) byly již v daném rozmezí deformace [7].