Přístrojová rehabilitace

Rehabilitace pomocí robotů se využívá u pacientů s poruchou hybnosti, zejména v důsledku cévní mozkové příhody - mrtvice, ale stejně tak může být aplikována na pacienty s mozkovou obrnou či po různých ortopedických operacích. V posledních letech proběhla řada studií zaměřujících se na různá postižení, především pak na cévní mozkovou příhodu, které porovnávaly rehabilitaci za pomoci robotických systémů a fyzikální terapii. Metody s robotickou terapií se ukázaly být daleko efektivnější a méně finančně i časově náročné, než manuální rehabilitace pouze za asistence terapeuta.

Přístrojovou rehabilitaci si lze vymezit na základě struktury prováděného pohybu či na základě zapojení pacienta při cvičícím procesu.

Vymezení z hlediska struktury pohybu [6]:

 Cyklické pohyby - Jsou pohyby charakteristické opakováním svalové kontrakce stejného typu svalu za určitý časový interval. Jedná se o pohyby typu běh či plavání. Rozeznáváme u nich hlavní fázi a mezi fázi pohybu. Při přístrojové rehabilitaci se jedná většinou právě o cyklické pohyby. Probíhá za pomoci trenažerů (rotoped) či motorových dlah.

 Acyklické pohyby - Jsou pohyby charakteristické posloupností většinou neopakujících se svalových kontrakcí různé intenzity. Jako příklad můžeme uvést hod nebo výmyk. Rozeznáváme u nich přípravnou fázi, hlavní fázi a závěrečnou fázi.

 Komplexní (kombinované) pohyby - Jsou pohyby vznikající složením cyklického a acyklického pohybu do organického celku - jsou zapojovány všechny jeho složky. Například hod oštěpem - komplexní pohyby ramenního pletence jsou pohyby celého pletence, při kterých jsou zapojovány všechny jeho složky.

- 19 - Vymezení z hlediska zapojení pacienta:

 Aktivní cvičení - Při aktivním cvičení se jedná o aktivní pohyby pacienta, kondiční cvičení, dechová rehabilitace, vertikalizace, nácvik chůze a řadu dalších. Pacient si cvičí sám s určitou částí těla. Tento druh rehabilitace je vhodný u pacientů s částečnou poruchou hybnosti nebo po operaci. Jsou vyvolány svalovou kontrakcí, na které se podílí řada svalů – jedná se tedy o volný pohyb [23]. Důležitým prvkem při aktivní rehabilitaci pacienta je motivace. Aktivní cvičení zlepšuje prokrvení svalů, metabolizmus, dechovou kapacitu, udržuje kloubní pohyblivost, svalový tonus, nespecificky zvětšuje svalovou sílu a také příznivě ovlivňuje psychiku [7]. Nejdostupnější formou je kondiční cvičení. Lze vymezit i další typy aktivního asistovaného cvičení, které vznikají na základě kombinace částečně aktivního pohybu pacienta za pomoci terapeuta nebo přístroje.

 Aktivní odporová cvičení - Pacient vykonává pohyb proti působící síle.

 Aktivním asistované cvičení - Pacient tlačí svou rukou po dráze bez jakékoliv protipůsobící síly.

 Aktivní omezené cvičení - Aktivní pohyb pacienta po zadané dráze bez protipůsobící síly. Pokud se pacient dostane svou paží mimo dráhu, začne působit protipůsobící síla proti pacientově paži, která ho ''směřuje'' zpět do vytyčené dráhy.

Při aktivních asistovaných cvičeních se snažíme maximálně využít pohybových schopností, které má pacient zachovány. Cílem je dosáhnout co největší

soběstačnosti a nutit pacienta co nejvíce spolupracovat.[10,25]

 Pasivní cvičení - Je cvičení bez zapojení aktivity pacienta, kdy za něho veškerý pohyb provádí zdravotnický pracovník nebo přístroj. Pasivního cvičení se využívá tam, kde chybí dostatečná svalová síla či je pohyb z důvodu

onemocnění či bolesti nemožný. Umožňuje udržení plného rozsahu pohybu v kloubech a pružnosti svalů a šlach. Provádí se pomalu, plynule a nesmí provokovat bolest, pohyb je plynulý a nastává ve stejném směru jako pohyb aktivní. Pasivní pohyby zlepšují trofiku svalů, propriorecepci, brání vzniku

- 20 -

trombóz a proleženin, ztuhnutí kloubů a posléze i snižují bolestivost při aktivním pohybu [8,22].

Robotická rehabilitace má řadu dalších pozitivních aspektů. Prvním důležitým aspektem je, že cvičící proces můžete opakovat a provádět tolikrát, kolikrát chcete, a nejste tak limitováni fyzickou vytrvalostí terapeuta a pacienta. Stejně tak je při manuálním cvičení pacient vystaven určitému psychickému napětí. Roboti zlepšují kvalitu pohybu a lze díky jejich využití zvýšit i intenzitu a opakování úkolu. Druhým pozitivem je důležitý fakt, že můžeme získat přesná data o pacientově zlepšení nebo poklesu, přesně tak sledovat a hodnotit jeho pokroky či poklesy, a na základě těchto informací pak volit další léčbu [1]. Tento typ rehabilitace dává terapeutovi daleko větší a rozmanitější možnost výběru cvičení s pacientem, kterých by za normálních okolností dosáhnout nešlo [4]. V neposlední řadě je velkou výhodou to, že při rehabilitaci není třeba takové fyzické námahy terapeuta, jako při terapii fyzikální. Avšak roboti jsou jenom přístroje, a nedovedou tak porozumět pacientovým potřebám. Je tedy nutné, aby u rehabilitace byla přítomna fyzická osoba - terapeut, která bude dbát u rehabilitace zvýšené opatrnosti, aby se například pacient svým pohybem nedostal mimo zařízení.

Průběh přístrojové rehabilitace lze rozdělit do několika fází:

 příprava pacienta ke cvičení

 instalace pacienta na přístroj

 cvičení přístrojem

 instalace pacienta z přístroje

 následná úprava pacienta

Cvičení pacienta za pomocí přístrojů je časově o něco delší a pro personál náročnější na přípravu, jelikož zde musíme počítat s instalací pacienta na a z přístroje.

Opomenout nesmíme ani správné nastavení cvičícího procesu na přístroji. Avšak podle řady studií je robotická terapie účinnější než rehabilitace standardní. Na rozdíl od lidských terapeutů mohou totiž roboti s pacienty opakovat určitý úkon vždy stejným způsobem, přesně stejným pohybem, tudíž si mozek tento pohyb znovu zapamatuje.

- 21 -