Problém dnešních médií

Média nejsou jen zdrojem zábavy, rychlých informací, jejich pouţívání je spojeno s problémy. Informace, které média pouští do světa nemusí být vţdy pravdivé. Média si svou moc uvědomují a často ji vyuţívají ve svůj prospěch. Uvědomme si, ţe media usilují především o zisk a velkou sledovanost svých produktů.

Odborníci zkoumali vliv médií na lidskou psychiku. Obecně vliv násilí na dospělou populaci je menší neţ na dětské a dospívající diváky. Nadměrná konzumace televizního vysílání na lidskou psychiku můţe působit v těchto oblastech. Televizní pořady nepodporují soustředění, ale tvoří pouze kulisu při jiné činnosti. S tímto tvrzením však nesouhlasí G. Burton, podle něj rodinní příslušníci nejsou pasivní, nesedí před televizní obrazovkou beze slova, ale naopak vedou aktivní diskuze o tom, co právě sledují a o další celé řadě věcí.

Dále média vedou k vytváření tzv. pseudoreality (tj. obsah mediálního sdělení je polopravda) a k pasivitě při sledování televizního vysílání, jiţ po dvou minutách je lidská mysl nesoustředěná, uvolněná. Výše zmíněné efekty na lidskou psychiku vedou „k přijímání televize jako náhradního

22BEDNAŘÍK, P.; JIRÁK, J.; KÖPPLOVÁ, B. Dějiny českých médií: od počátku do současnosti.

Praha: Grada, 2011. s. 131

22

způsobu ţivota, které můţe být zvlášť silné v jisté frustrující společenské nebo osobní situaci.“²³

Média jako nástroj manipulace společností

„Média ve stále větší míře a rozsahu vtiskávají do mysli a vědomí člověka obsahy, které vůbec či jen v malé míře odráţejí realitu přirozeného světa a ve stálé větší míře produkují mediální a virtuální realitu. Tak jako se v minulosti změnu technologií proměňovaly funkce a rozsah lidských smyslů, v nadcházejícím informačním či digitálním věku se souvislosti s nástupem nových technologií mění fungování lidské mysli.“²⁴

Mediální moc spočívá v síle vytvářet představu společnosti o světě, vnutit jí své myšlenky a názory. Média k tomu vyuţívají např. televizní zprávy, seriály, reklamy atd.

Diskutovaným tématem mezi odborníky je bezpochyby vliv médií na jednotlivce nebo celou společnost. O účincích médií se hovoří jiţ od vynálezu knihtisku, kdy církev vyjádřila obavu o moţných dopadech mediálních obsahů na společnost. Proto se brzy začala objevovat snaha, aby se ke společnosti dostaly jen ty obsahy, které vládnoucí moc povaţovala za přijatelné. Tyto snahy vedly ke vzniku cenzury a propagandy. Hojně se vyuţívaly v dobách totalitních reţimů, které se snaţili omezit účinky médií kontrolou, popř. změnou jejich obsahů. Hlavním záměrem bylo většinou vynutit společenský souhlas s vládnoucím reţimem. „Média v totalitních státech pak obecně mají jen relativně malou důvěryhodnost.

Recipienti obvykle nejsou v situaci, kdy mohou rozhodnout, která informace je falešná, a která ne.“²⁵

23 MUSIL, J. Elektronická média v informační společnosti. Praha: Votobia, 2003. s. 95

24S AK, P.; MAREŠ, J. Člověk a vzdělání v informační společnosti. Praha: 2007. s. 23

25KUNCZIK, M. Základy masové komunikace. Praha: Karolinum, 1995. s. 36

23

Na podobném principu pracuje i reklama, která je zaloţena na snaze dosáhnout poţadovaného chování od příjemců mediálního sdělení, např.

koupě určitého produktu. K tomu vyuţívá různé prostředky - televizi, rozhlas, internet. Snaţí se nám vnutit představu, ţe výrobky a sluţby na trhu nejsou stejné, ţe mezi nimi existují podstatné rozdíly a reklama nám můţe pomoci vybrat vhodný produkt, sluţbu. Reklama není chápana jako další typ komunikace, pouze vyuţívá práce s různými formami komunikace, aby dosáhla poţadovaného cíle. Reklama by neměla společnost oklamávat, navádět k rizikovému chování nebo být podprahová. V současnosti je velmi diskutovaným tématem v ČR zvyšování hlasitosti reklam. Senát dokonce podal novelu, která by měla od příštího roku zakázat hlasitost televizních reklam. Reklama je pro média důleţitou sloţkou jejich příjmů. Nebýt reklamy, nefungovaly by dnes komerční televizní stanice (např. Nova) a prodejná cena tiskovin by byla mnohonásobně vyšší.

Různé mediální obsahy mohou ve společnosti vyvolat panické reakce.

Nejznámějším případem je rozhlasové vysíláni Války světů od H. G. Wellse, kdy USA zaplavila fáma, ţe svět napadli Marťané. Lidé propadli panice a začali opouštět své domovy.

Manipulace médii je zaloţena na síle obrazů, které se snaţí nejdříve působit na lidské emoce, aby ovlivnily náš rozumný úsudek, a člověk lehce podléhá myšlence, ţe to, co vidí na televizní obrazovce, je skutečné, dochází ke zkreslování reality s fikcí. Musil upozorňuje na vyuţití podprahových podnětů, za účelem manipulace příjemců sdělení. Do televizního vysílání se do obrazů vloţí obrazová políčka v takovém počtu, který recipient nestačí vědomě postihnout, tyto podměty zůstávají uloţené v podvědomí příjemce a ovlivňují jeho rozhodování prostřednictvím asociací. Tento typ manipulace byl velmi oblíben v reklamním sdělení, v současnosti je tato technika pro svou zákeřnost zakázána. Manipulaci médii najdeme i v tzv.

reality show, jako je Big Brother, Vyvolení, kde se v divákovi vytváří pocit, ţe rozhoduje on sám, poslal přeci svému favoritovi velký počet sms, ale přitom si neuvědomuje, ţe vybral uţ vybraného a jeho vlastní pocit

24

rozhodování je pouze klamná iluze. P. Sak se domnívá, ţe společenská schopnost vytvářet informace se vystupňovala natolik, aţ vede k tvorbě tzv.

virtuální reality a vzniká zde produkt lidské civilizace – kyberprostor.²⁶

Bulvarizace a komercializace médií

Snaha médií je získat co největší zisk, coţ vede ke komercializaci médií a vzniku bulvárních médií. Bulvární média si brzy získala oblibu veřejnosti a začaly vznikat různé bulvární plátky.

Hlavním cílem bulváru je přinést co nejţhavější informace o ţivotě tzv. quasi celebrit, politiků. Vyuţívají velké lákavé titulky, které ale po přečtení článku většinou zcela neodpovídají obsahu. Bulvár často pracuje s photoshopy, aby si mohl k článku vyrobit ţádoucí fotografii. Cena těchto laciných plátku není příliš vysoká, a proto se těší velké oblibě společnosti. Mezi nejznámější český bulvár patří Blesk, Aha, Spy, ale i internetový super.cz.

Jak uvádí J. Jirák: „Česká média se ustanovila jako komerční média se všemi důsledky, které to má na obsah mediální produkce. Seriozní tituly, vzdělávací stanice, kulturně orientovaná média mají v českém prostředí jen velmi okrajový prostor.“²⁷

Komercializace se nevyhýbá ani zpravodajství G. Burton povaţuje zprávy za další mediální produkt, který je denně vyráběn a prodáván. Zprávy nám přinášejí informace o aktuálním dění u nás i v zahraničí. Často působí dojmem, ţe vše co vysílají je důleţité a pravdivé. Zprávy jsou ve své podstatě umělé, protoţe se vytvářejí a upravují do ţádoucí podoby. Média pracují s pojmem setting agenda, coţ znamená, ţe média si sami volí témata, která budou prezentovat ve svém vysíláni, tisku, rozhlasu. Platí to i u zpravodajství, kdy si tvůrci zpráv vybírají, to co povaţují

26 Kyberprostor – je produktem aktivního spojení nových informačních a komunikačních technologií a člověka a je zcela novým prvkem v lidské historii. SAK, P.; MAREŠ, J. Člověk a vzdělání v informační společnosti. Praha. 2007. s. 29

27 BEDNAŘÍK, P.; JIRÁK, J.; KÖPPLOVÁ, B. Dějiny českých médií: od počátku do současnosti.

Praha: Grada, 2011. s. 382

25

za nejdůleţitější, tyto zprávy pak budí u publika dojem, ţe jsou z celého dne či týdne nejdůleţitější. Zpravodajství umocňuje svou autentičnost vyuţitím reálných záběrů a hlasatele z místa události, rozhovory se svědky činu, vyuţívá i různé grafické statistiky. Všechny tyto prostředky mají u diváka vzbudit dojem, ţe zprávy jsou pravdivé, reálně. Zpravodajství musí být zcela objektivní, nemělo by podporovat odlišné postoje, názory. V české republice platí zákon, ţe veřejnoprávní média musí podávat „nestranné, objektivní informace“.²⁸ Ovšem G. Burton upozorňuje, ţe: „ve zpravodajství se vţdy projevuje určitý podíl předpojatosti.“²⁹ Protoţe různá média mají odlišný pohled a názor na událost. I přesto se ve zpravodajství objevují hodnotící prvky, které však nejsou vyjádřeny přímo. K vyjádření postojů, názorů se vyuţívají prostředky, které na první pohled u příjemců budí dojem, ţe hodnotící nejsou. G. Burton v této souvislosti hovoří o „nevyřčeném postoji čili implicitním hodnocení.“³⁰ Do zpravodajství pronikají i zábavné prvky. Televize Nova vţdy zakončila vysílání televizních novin nějakou zábavnou událostí např. borec na konec. Zpravodajství vyuţívá i prvky dramatu např. divák do poslední chvíle netuší pointu události dále tragické osudy lidí, konflikty mezi lidmi. G. Burton pouţívá pro pronikání zábavy do zpráv pojem „infotainment“³¹ (infozábava), dále upozorňuje, na velké mnoţství zábavních prvků, které vede k bulvarizaci a menší serioznosti vysílaných zpráv. Podle G. Burtona: „Nám zprávy pomáhají chápat a konstruovat sociální realitu. Pomáhají reprodukovat stav věcí tak, jak je.“³² J. Musil se domnívá, ţe v současném zpravodajství převaţují negativní zprávy a senzace. Tyto tendence vedou k prezentování velkého mnoţství brutality, krutosti a násilí ve zpravodajství. „Zpravodajství plné zločinu vytváří falešný obraz nebezpečného a stále nebezpečnějšího světa, a to i v situaci, kdy míra zločinnosti skutečné klesá“.³³ Negativismus ve

28 BURTON, G. - JIRÁK, J. Úvod do studia médií. Brno: Barrister & Principal, 2001. s. 259

29 BURTON, G. - JIRÁK, Jan. Úvod do studia médií. C. d., s. 259

30 Tamtéţ, s. 259

31 Tamtéţ, s. 264

32 Tamtéţ, s. 283

33 MUSIL, J. Elektronická média v informační společnosti. Praha: Votobia, 2003. s. 85

26

zpravodajství i obecně v ostatních médiích můţe být nástrojem indoktrinace (tj. ovlivnění obecných názorů, postojů a hodnotových stupnic³⁴), ale můţe dodává: „Hlídací pes, který štěká nepřetrţitě, ztrácí roli skutečného hlídače a stává se obtěţující a postupně stále méně vnímanou zvukovou kulisou.“³⁷ Podle L. Urbana, J. Dubského, K. Murdi se komercializace ve zprávách projevuje především selektivním výběrem zpráv, protoţe mají působit dojmem dobře prodejného zboţí. R. McChesney upozorňuje na degeneraci politického zpravodajství, které se projevuje tím, ţe působí dojmem závodů v popisování různých kampaní a politických sjezdech a na vytrácení ţe zpravodajství v dnešní době zaujímá podobu televizní show.

34 MUSIL, J. Elektronická média v informační společnosti. Praha: Votobia, 2003. s. 76

35 MUSIL, J. Elektronická média v informační společnosti. C. d., s. 86

36Tamtéţ, s. 86

37Tamtéţ, s. 88

38 POSTMAN, N..Ubavit se k smrti: veřejná komunikace ve věku zábavy. Praha: Mladá fronta, 2010. s. 106

27 Problém pravdivosti informací

Problém představuje i pravdivost informací, která média prezentují do světa.

Trendem je poskytnout informaci, která je zajímavá, nezávisle na tom, zda je pravdivá. Televize, tisk, internet, rozhlas určují, co je a bude pravdivé.

Manipulace medií probíhá i pomocí zfalšovaných fotografií, která souvisí s vývojem digitálních technologií. Díky tomu dnes není problém upravit si obraz podle potřeby, někoho přidat či odebrat, nebo něco dokreslit. Dříve pojem informovat znamenalo poskytnout pravdivou, ověřenou a důvěryhodnou informaci. To se ale změnilo vlivem televize, která dnes v mediích zaujímá primární postavení.

Typizace

Média mají sklon ke stereotypizaci, která se projevuje pouţíváním stejných hudebních znělek v rozhlase, televizi, ale i opakováním milostných témat se stejnou zápletkou v ţenských časopisech, románech. Podle G. Burtona: „má opakování nabízených obsahů potvrzující funkci … kdyţ se něco dostatečně opakuje, mají příjemci tendenci to akceptovat a uvěřit tomu.“³⁹ Typizace se týká i zpracování efektů ve filmu či televizním zpravodajství, coţ vede uţ předem k očekávání příjemců sdělení, ţe uvidí skutečné záběry z místa události nebo dokonalé filmové bitvy. Média opakují ţánry a témata za jediným cílem, a tím je obchod a zisk. G. Burton uvádí tři projevy opakování, ze kterých se minimálně jeden opakují.

 „Kategorie mediálního produktu – typ pořadu, druh časopisu

 Obsahové rysy produktu- typ postavy, téma zprávy

 Způsob zpracování obsahu – sled stránek a rubrik v deníku, grafické uspořádání časopisu atd.“⁴⁰

39 BURTON, G. - JIRÁK, J. Úvod do studia médií. Brno: Barrister & Principal, 2001. s. 164

40 BURTON, G.; JIRÁK, J. Úvod do studia médií. C. d., s. 167

28

Média tak nenápadně utvrzují skryté poselství, které se projevuje např.

v televizních seriálech postavou policisty, který je zobrazen jako čestný a spravedlivý muţ. Po delším opakování se tedy můţe ustálit v mysli diváku představa, ţe všichni policisté vykazují tyto vlastnosti. Opakované prvky se stávají pro příjemce sdělení automatizované, proto média provádějí aktualizaci daných prvků za účelem získat větší pozornost. Aktualizace se projevuje např. postavou ţeny v roli policistky. Mediální sdělení jsou konstruována tak, aby budila dojem, ţe vše co prezentují je správné a má to tak být. Média do svých sdělení kódují určitá poselství a od příjemce sdělení ţádají, aby je dekódoval např. v reklamě na kočičí granule, je záměrně vloţeno poselství, ţe kočky jsou mazlíčci ţen, a protoţe se většina ţen stará o nákupy, předpokládá se, ţe budou kupovat i potravu pro kočky.⁴¹ G. Burton v této souvislosti pouţívá pojem preferované čtení, coţ znamená, ţe adresát vţdy text určitým způsobem interpretuje, vykládá.

„Preferované čtení se projevuje především ve způsobu zpracování příslušného sdělení - ve volbě a uspořádání výrazových prostředků.“⁴² Pouţívá se vţdy za nějakým záměrem, nejčastěji, aby příjemci sdělení získali určitý pohled na různé věci (např. ţe kácení deštných pralesů je pro naši planetu špatné). Je ovšem na příjemci, aby na preferované čtení přistoupil, či nikoliv. Média se podílejí na formování našich hodnot a postojů, na tom co je pro společnost přijatelné, nevhodné např. ekologičtí aktivisté jsou prezentování jako výstřední jedinci a vrahové dětí jako nepřijatelní devianti.

Podle G. Burtona média pomáhají vytvářet subkultury, tyto snahy se projevují v časopisech i televizních pořadech.

41 BURTON, G.; JIRÁK, J. Úvod do studia médií. Brno: Barrister & Principal, 2001. s. 291

42 BURTON, G.; JIRÁK, J. Úvod do studia médií. C. d., s. 291

29

2 Vliv médií na děti a mládež

Vliv násilí u dospělých jedinců je spíše krátkodobý, ale u dětí můţe zasahovat do jejich osobnostního vývoje. Násilné chování si děti osvojují jiţ v brzkém věku, kritickým obdobím je rozmezí mezi 6 – 8 lety ţivota. U dítěte mohou násilné scény, krev, bolest, padající hlavy způsobit strach, který vede aţ k posunu emočního vnímání. Dokonce se je zde moţné riziko, ţe u dětí začne převaţovat zvědavost a záliba vyhledávat násilí v reálném ţivotě.

Řada odborníku se jednoznačně shoduje, ţe násilné chování je naučené.

Pokud se octneme v situaci, ve které je potřeba se určitým způsobem zachovat, vyuţijeme k tomu své vlastní zaţité modely chování, a nejinak je tomu u dětí. Dítě tak nezůstane jen u pozorování, ale začne to, co vypozorovalo aplikovat do svého jednání, do dětských her. Pokud si dítě toto chování trénuje např. v počítačových hrách, objevuje se zde riziko automatických násilných reakcí bez pouţití vědomé kontroly v ţivotě.

2.1 Fikce versus realita

Poměrně často panuje mezi odborníky názor: „ţe děti nejsou schopny rozlišovat mezi fikcí a faktem a podléhají realisticky zobrazeným fiktivním příběhům, jako by se doopravdy staly, či jako by se mohly dít.“⁴³ G. Burton se domnívá, ţe dítě okolo 8 roku ţivota uţ má předpoklady, aby dokázalo rozlišit realitu a fikci v dětských pořadech. Ale zároveň tvrdí, ţe není moţné: „podceňovat vlivy, které se v nezkušeném a vyzrálém příjemci formovaly v mladším období a jejichţ důsledky se mohou v dlouhodobé perspektivě projevit později“.⁴⁴ Podle A. Suchého se ve čtyřech letech dítě dostává do období nápodoby, pokud vidí v televizi agresivní jednání, můţe ho začít zkoušet napodobit. Aţ v deseti letech začíná dítě rozumět dějové linii filmu a uvědomuje si rozdíl mezi realitou a fikcí. Dítě si snáze

43 BURTON, G.; JIRÁK, J. Úvod do studia médií. Brno: Barrister & Principal, 2001. s. 376

44 BURTON, G; JIRÁK, J. Úvod do studia médií. C. d., s. 376

30

zapamatuje násilnické chování, pokud je ve filmu přerušeno reklamou a vytrţenou ze souvislosti děje.

Současné výzkumu poukazují na alarmující dobu, kterou mladá generace s médií stráví. Některá čísla se pohybují v rozmezí aţ deseti hodin denně, tento čas zahrnuje sledování televize, pouţívání mobilních telefonů, internetu. Postupně tak dochází k nahrazování reálného světa fiktivním (internetovým, televizním).

2.2 Televizní a počítačová generace

Dnes uţ moţné hovořit o tzv. televizních dětech. M. Mcluhan takové dítě povaţuje za kulturně znevýhodněné: „ neboť televize poskytuje nové prostředí s nízkou mírou vizuální orientace a vysokou mírou vtaţenosti.“⁴⁵ Takovéto děti čtou malé mnoţství knih, mají menší slovní zásobu, nevěnují tak velkou pozornost školním povinnostem, tráví méně času se svými vrstevníky, a dokonce byla odborníky prokázána souvislost mezi sledováním televize a dětskou obezitou. Obezita vzniká u dětí a mladých zejména proto, ţe doprovodnou činností u sledování televizního vyslání je konzumace nezdravých potravin, která bývá podporována i televizními reklamami.

Výše zmíněné jevy jsou způsobeny především tím, ţe sledování televizních obrazovek postupně vytlačilo činnosti, které jsou velice důleţité pro budoucí vývoj dětí a těmi jsou zejména hra, poznávaní okolního světa pomocí všech smyslů, rozvíjení fantazie. Další problém je neschopnost verbálně komunikovat, to je zapříčiněno především tím, ţe se děti a mládeţ stávají pouze jednostrannými příjemci mediální sdělení.

V současnosti nenajdeme domácnost, která nemá ani jeden televizor, počítač.

Tato média se stala přirozenou součástí našich domovů. Není výjimkou, ţe televizor je součástí dětských pokojů. Výzkumy ukázaly, ţe dnešní

45 MCLUHAN, M. Jak rozumět médiím extenze člověka. Praha: Mladá fronta, 2011. s. 11

31

populace stráví u televizního přijímače téměř 4 hodiny denně, coţ znamená negativní dopad na rozvoj dítěte zejména v sociálních, intelektuálních a fyzických oblastech. Rodiče se mylně domnívají, ţe televizní programy jsou přínosem pro rozvoj jejich ratolestí. Neuvědomují si, ţe tím nevědomky posilují dětskou závislost na televizi.

Odborníci z řad pediatrů se shodují, ţe by děti, neţ dosáhnou dvou let, neměly přijít do kontaktu s televizním přijímačem. Starším dětem se nedoporučuje před televizí a počítačem trávit více neţ dvě hodiny ze svého volného času.

Internet je také místo, kde děti tráví většinu času. Díky „boomu sociálních sítí“ stále více tyto sítě navštěvují, a hledají si zde pomyslné přátele, s nimiţ se komunikace odehrává jen v rovině psaní zpráv. Právě toto psaní zpráv nemá pozitivní dopad na syntaktickou a pravopisnou stránku jejich projevu, objevují se gramatické chyby, jednodušší konstrukce vět a hojné pouţívání zkratek přejatých z anglického jazyka.

V některých rodinách, kde nemají rodiče na děti tolik času, je zcela běţné odkládat dítě před televizní obrazovku. Televize tedy plní funkci třetího rodiče. Rodiče by si měli uvědomit, ţe takové jednání neprospívá vývoji jejich potomka. J. Klimeš definuje televizní dítě jako: „agresivní, neschopné se vyjadřovat, má problémy se učit, koncentrovat, číst, odolávat reklamě, navazovat vztahy s jinými dětmi.“⁴⁶ Zároveň zdůrazňuje, aby rodiče televizi do dětského pokoje v ţádném případě nepořizovali.

Není vhodné zcela zakázat dítěti sledování televize. Dítě si můţe připadat vyčleněné z kolektivu a pro své vrstevníky se stává terčem posměchu.

46 TRAMPOTA, T.; KLIMEŠ, J. Je násilí zobrazované v médiích důležitým faktorem způsobujícím kriminalitu dětí a mládeže? [on-line ]. Panelová diskuze pro literární noviny.[Cit. 20. 3. 2013].

Dostupné z URL: http://idm.webpark.cz/televize/televize.htm

32

A. Suchý se domnívá, ţe „sledování mediálního násilí vede k nápodobě agresivních vzorců chování v reálném ţivotě.“⁴⁷ Se zajímavou tezí přišla M. Winnová v knize The Plug- In Drug, kde vyslovila myšlenku, ţe pro děti a mládeţ je mnohem důleţitější samotný akt sledování obrazovky neţ obsah pořadu. Podle ní je dnešní mladá generace díky televizním obrazovkám pasivní, nekomunikativní, neumí vyuţívat hru a dokonce neumí ani jasně myslet, tato svá tvrzení dokládala na rozhovorech s rodiči a dětmi.

Zdůrazňuje i problém rodinného ţivota pod vlivem televize, kdy se komunikace mezi příslušníky odvíjí od zkušenosti s televizí.

L. Urban, J. Dubský, K.Murdza shrnují účinky televize na děti a mládeţ takto: „nárůst agresivity a nereálné posuzování bolesti, zhoršení slovní komunikace a písemného projevu negativní fyziologické pochody (např.

zhoršený zrak nedostatečná schopnost koncentrace, špatný spánek, apatie

zhoršený zrak nedostatečná schopnost koncentrace, špatný spánek, apatie