Televizní a počítačová generace

Dnes uţ moţné hovořit o tzv. televizních dětech. M. Mcluhan takové dítě povaţuje za kulturně znevýhodněné: „ neboť televize poskytuje nové prostředí s nízkou mírou vizuální orientace a vysokou mírou vtaţenosti.“⁴⁵ Takovéto děti čtou malé mnoţství knih, mají menší slovní zásobu, nevěnují tak velkou pozornost školním povinnostem, tráví méně času se svými vrstevníky, a dokonce byla odborníky prokázána souvislost mezi sledováním televize a dětskou obezitou. Obezita vzniká u dětí a mladých zejména proto, ţe doprovodnou činností u sledování televizního vyslání je konzumace nezdravých potravin, která bývá podporována i televizními reklamami.

Výše zmíněné jevy jsou způsobeny především tím, ţe sledování televizních obrazovek postupně vytlačilo činnosti, které jsou velice důleţité pro budoucí vývoj dětí a těmi jsou zejména hra, poznávaní okolního světa pomocí všech smyslů, rozvíjení fantazie. Další problém je neschopnost verbálně komunikovat, to je zapříčiněno především tím, ţe se děti a mládeţ stávají pouze jednostrannými příjemci mediální sdělení.

V současnosti nenajdeme domácnost, která nemá ani jeden televizor, počítač.

Tato média se stala přirozenou součástí našich domovů. Není výjimkou, ţe televizor je součástí dětských pokojů. Výzkumy ukázaly, ţe dnešní

45 MCLUHAN, M. Jak rozumět médiím extenze člověka. Praha: Mladá fronta, 2011. s. 11

31

populace stráví u televizního přijímače téměř 4 hodiny denně, coţ znamená negativní dopad na rozvoj dítěte zejména v sociálních, intelektuálních a fyzických oblastech. Rodiče se mylně domnívají, ţe televizní programy jsou přínosem pro rozvoj jejich ratolestí. Neuvědomují si, ţe tím nevědomky posilují dětskou závislost na televizi.

Odborníci z řad pediatrů se shodují, ţe by děti, neţ dosáhnou dvou let, neměly přijít do kontaktu s televizním přijímačem. Starším dětem se nedoporučuje před televizí a počítačem trávit více neţ dvě hodiny ze svého volného času.

Internet je také místo, kde děti tráví většinu času. Díky „boomu sociálních sítí“ stále více tyto sítě navštěvují, a hledají si zde pomyslné přátele, s nimiţ se komunikace odehrává jen v rovině psaní zpráv. Právě toto psaní zpráv nemá pozitivní dopad na syntaktickou a pravopisnou stránku jejich projevu, objevují se gramatické chyby, jednodušší konstrukce vět a hojné pouţívání zkratek přejatých z anglického jazyka.

V některých rodinách, kde nemají rodiče na děti tolik času, je zcela běţné odkládat dítě před televizní obrazovku. Televize tedy plní funkci třetího rodiče. Rodiče by si měli uvědomit, ţe takové jednání neprospívá vývoji jejich potomka. J. Klimeš definuje televizní dítě jako: „agresivní, neschopné se vyjadřovat, má problémy se učit, koncentrovat, číst, odolávat reklamě, navazovat vztahy s jinými dětmi.“⁴⁶ Zároveň zdůrazňuje, aby rodiče televizi do dětského pokoje v ţádném případě nepořizovali.

Není vhodné zcela zakázat dítěti sledování televize. Dítě si můţe připadat vyčleněné z kolektivu a pro své vrstevníky se stává terčem posměchu.

46 TRAMPOTA, T.; KLIMEŠ, J. Je násilí zobrazované v médiích důležitým faktorem způsobujícím kriminalitu dětí a mládeže? [on-line ]. Panelová diskuze pro literární noviny.[Cit. 20. 3. 2013].

Dostupné z URL: http://idm.webpark.cz/televize/televize.htm

32

A. Suchý se domnívá, ţe „sledování mediálního násilí vede k nápodobě agresivních vzorců chování v reálném ţivotě.“⁴⁷ Se zajímavou tezí přišla M. Winnová v knize The Plug- In Drug, kde vyslovila myšlenku, ţe pro děti a mládeţ je mnohem důleţitější samotný akt sledování obrazovky neţ obsah pořadu. Podle ní je dnešní mladá generace díky televizním obrazovkám pasivní, nekomunikativní, neumí vyuţívat hru a dokonce neumí ani jasně myslet, tato svá tvrzení dokládala na rozhovorech s rodiči a dětmi.

Zdůrazňuje i problém rodinného ţivota pod vlivem televize, kdy se komunikace mezi příslušníky odvíjí od zkušenosti s televizí.

L. Urban, J. Dubský, K.Murdza shrnují účinky televize na děti a mládeţ takto: „nárůst agresivity a nereálné posuzování bolesti, zhoršení slovní komunikace a písemného projevu negativní fyziologické pochody (např.

zhoršený zrak nedostatečná schopnost koncentrace, špatný spánek, apatie a lhostejnost z nadměrného mnoţství podnětů, které dítě nemůţe hlouběji zpracovat.“⁴⁸

Pořady pro děti a mládež

Sledování televize patří k nejoblíbenějším činnostem dnešní mladé generace.

Ovšem ne všechny pořady jsou pro dětského diváka vhodné, násilí, vraţdy, vulgarismy jsou běţnou součástí televizního vysílání.

A. Suchý povaţuje za znepokojující zlehčování agresivního jednání v dětských pořadech. Američtí vědci prováděli výzkum spojitosti televizního násilí s agresí a došli k výsledkům, ţe chlapci ve věku 12- 17 let, kteří pravidelně sledovali násilné pořady, prokazovali větší míru agresivity při činnosti s jinými chlapci, pouţívali vulgarismy, sprejovali a čmárali po zdech. Rodiče často nevědí, jaké pořady jejich potomek sleduje. Sledování

47 SUCHÝ, A. Mediální zlo - mýty a realita: souvislost mezi sledováním televize a agresivitou u dětí.

Praha: Triton, 2007. s. 42

48 URBAN, L.; DUBSKÝ, J.; MURDZA, K. Masová komunikace a veřejné mínění. Praha: Grada, 2011. s. 105

33

pornografických pořadů můţe u dítěte způsobit předčasnou touhu po sexuálním chování.

Televizní pořady znamenají pro děti a mládeţ především zdroj zábavy.

Informační a vzdělávací funkce nepovaţují za důleţité. Různé výzkumy ukázaly, ţe děti nejraději sledují kreslené pohádky, mládeţ dává přednost komediím, seriálům a hudebním pořadům. Naopak pořady zaměřené na vzdělání a rozvoj praktických schopností se netěší velké oblibě.

V dětských pořadech se v hojné míře vyskytují násilné scény, např. oblíbený dětský seriál Simpsonovi je doslova přesycen násilím, např. škrcením dítěte, týráním zvířat, střelbou.

Velké mnoţství násilných podnětů v pořadech pro děti a mládeţ vede k oslabení a ochuzení rozumového vývoje a negativním vlivem na dětské hry. Hra zaujímá ve vývoji dítěte primární postavení, pomáhá dítěti pracovat s jeho fantazií, emocemi, se světem kolem něho. Pokud je dětská hra ovlivněna velkým počtem násilných prvků, je značně redukována na pouhou nápodobu násilných scén a obsahuje velice chudé dějové, jazykové prvky.

Agresivní děti a mládeţ mají poměrně těţší začlenění do kolektivu svých vrstevníků. Okolní svět se jim jeví jako místo, kde na ně číhá nebezpečí a není zde přátelství a láska. Tito jedinci mají pocit, ţe v tomto světě obstojí pouze hrubou silou. K vytvoření představy, ţe násilí je vhodnou reakcí k řešení problémů, velice přispívají dětské kreslené pořady, kde jsou násilní hrdinové atraktivní a jejich činy nejsou dostatečným způsobem potrestány.

Děti jsou velmi vnímavé, a proto se mohou začít stylizovat do rolí, které viděly v televizi. Nejznámějším případem nápodoby násilí v médiích je poprava Saddáma Husajna z roku 2006, který měl za následek šest mrtvých dětí, které si hrály na tuto popravu.

Rodiče jsou potom šokováni jednáním svého dítěte. K omezení negativních vlivů násilí na děti a mládeţ mohou domoci zejména rodiče, kteří by měli pozorovat hru dítěte, zhodnocovat vhodnost pořadů, sledovat pořady spolu

34

s jejich dítětem. Pouze rodič můţe dítě uklidnit, vést k zamyšlení. Důleţité je především komunikace. Mladším dětem mohou rodiče vysvětlovat neznáma slova a diskutovat nad motivy jednání postav, pokud se opravdu chtějí přesvědčit o tom, jak dítě pořad vnímalo, můţou např. vést dítě k nakreslení obrázku. U starších jedinců je přínosné vést rozhor o tom, jak film, pořad mohl doopravdy dopadnout, pousmát se nad nereálnými scénami, pouţitými triky apod. Rodiče by měli svým potomkům objasnit i hlavní záměr reklamy, který spočívá v tom, aby divák prezentovaný produkt zakoupil, a ţe chvála na daný výrobek nemusí znamenat nutnost jeho koupě.

„Organizace I want my NZT doporučuje, dívat se s dětmi alespoň na jednu epizodu jejich oblíbeného seriálu, diskutovat o zobrazeném násilí, vypínat příliš agresivní pořady, limitovat čas strávený před televizní obrazovkou.“⁴⁹

Počítačové hry

Počítačové hry jsou vystavěny na krvavém násilí a pracují na systému odměn. Za zabití nepřítele je moţné získat větší počet bodů nebo lepší zbraně. A. Suchý dává do spojitosti hraní počítačových her s tzv. dětskými střelci - děti, které v náhlém pomatení smyslů střílí kolem sebe, nejčastěji v budově školy.⁵⁰ Mezi hráče počítačových her patří mládeţ ve věku 11- 15 let. Větší skupinu tvoří chlapci, dívky začínají hrát později. U dívek se krvavé počítačové hry netěší velké oblibě, dominují u nich především simulátory lidského ţivota (např. nejznámější The Sims) Ovšem ne všechny počítačové hry mají na děti a mládeţ negativní dopad, na trhu nalezneme i celou řadu her, které mohou rozvíjet tvořivost, logiku, fantazií.

49 SUCHÝ, A. Mediální zlo - mýty a realita: souvislost mezi sledováním televize a agresivitou u dětí.

Praha: Triton, 2007. s. 70

50 SUCHÝ, A. Mediální zlo - mýty a realita: souvislost mezi sledováním televize a agresivitou u dětí.

C. d., s. 42

35 Reklama a její působení na děti a mládež

Reklama je přirozenou součástí televizního vysílání a velmi často je zaměřena i na dětské a dospívající diváky. Reklamní trh si je zcela vědom, ţe dětští diváci jsou snadno ovlivnitelnou skupinou a rodiče podléhají tlaků svých potomků a zboţí z reklamy jim často pořídí. Spekuluje se dokonce o spolupráci reklamních agentur a psychologů, kteří hledají způsoby, jak co nejefektivněji dětské diváky oslovit.

V řadě státu platí přísné zákony, které jsou zaměřené na sníţení vlivu reklamy na dětskou a dospívající populaci. Evropská unie dokonce zamýšlí návrh na zákaz reklamy pro děti do 12 let, a to proto, ţe děti mají problém rozpoznat hlavní cíl reklamy a často ji nedokáţou rozlišit od jiného vysílání.

Bohuţel v České republice zatím ţádné zpřísnění reklam nefunguje, pouze se na téma regulace reklamy diskutuje. Regulace by byla vhodná zejména u reklam zaměřených na dětské potraviny, a to před a po odvysílání dětských pořadů. Podle současných výzkumů dítě zhlédne aţ 20 000 reklam ročně, a z toho jsou téměř dvě třetiny zaměřené na potraviny/nápoje.

Dítě začíná chápat aţ kolem osmého roku ţivota, co je reklama. Problémem je i to, ţe reklamy zaměřené na dětské a dospívající diváky jsou sviţné, rychlé a často obsahují znělky popř. slogany, které jsou snadno zapamatovatelné.

Rodiče mohou vliv reklamy eliminovat tím, ţe se budou svým potomkům snaţit vysvětlit, ţe cílem reklamy je pouze touha spotřebního trhu prodat nabízený produkt, dále je vhodné při čekání na seriál/ pořad ztlumit právě běţící reklamu a upozornit děti na to, ţe plní hlavně funkci výplně mezi televizním vysíláním. Dospívajícím dětem je vhodné vysvětlovat na jakých principech reklama pracuje, dále a ţe prezentovaný výrobek nemusí vţdy splňovat poţadavky, které mu v reklamě přisoudí.

36 Zákon o televizním vysílaní

„Česká republika chrání dětské diváky před přímými negativními dopady televizního vysílání zákonem č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Pro oblast videa on demand je pak úprava zakotvena v zákoně č. 132/2010 Sb., o audiovizuálních mediálních sluţbách na vyţádání. Dítě jako konzumenta obchodních sdělení, a to nejen reklamy televizní a rozhlasové, ale rovněţ jiných forem reklamy, například tištěné či billboardové, chrání zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy.“⁵¹

Tyto zákony mají především vytvořit podmínky, které pomohou zamezit nekontrolovatelnému rozšiřování neţádoucích a škodlivých mediálních obsahů. Je důleţité vzít v potaz, ţe tyto zákony v ţádném případě nenahrazují výchovnou funkci rodiny. V naší zemi funguje tzv. chráněný čas, který nedovoluje vysílat v časovém rozmezí 22.00 aţ 6.00 pořady, které by mohly narušit morální a psychický vývoj dítěte. Bohuţel ani zákon nezaručuje, ţe se ve vysílacích časech, které jsou určeny dětem, nevyskytnou nevhodné obsahy, to uţ je pouze na zodpovědnosti provozovatelů televizních stanic. V případě selhání provozovatelů, je na Radě pro rozhlasové a televizní, aby podnikla příslušné kroky k jednání.

2.3 Možné účinky médií na děti a mládež

Násilí, které je zobrazováno v televizních pořadech, je často spojenou s muţským pohlavím, můţe způsobit smrt a bývá prezentováno jako zcela běţné chování, které můţe slouţit k snadnějšímu dosaţení cíle. Násilnické jednání je ve filmech, pořadech je zvýrazněno např. zpomalenými záběry,

51Ochrana dětí zákonem. [on-line ].Děti a média. [Cit. 20. 3. 2013 ]. Dostupné z URL:

http://www.detiamedia.cz/col/6/ochrana-deti-zakonem.htm

37

dynamickou hudbou. Mediální násilí můţe mít na děti negativní dopad ve školních výsledcích, můţe způsobovat zvýšené agresivní jednání.

Je dáváno i do spojitosti s poruchami spánku či slabou koncentrací, např. při školním vyučování⁵² Děti a mládeţ se mohou stylizovat do role jejich oblíbeného filmového hrdiny a následné agresivní jednání ospravedlňovat právě chováním, které viděli v televizi. Agresivní chování nezpůsobuje jen násilí, které je prezentováno v médiích. Je třeba přihlédnout i k jiným faktorům, jako je rodinné zázemí a výchova. Avšak není pochyb, ţe násilí v médiích skutečně vliv na agresivitu dětí a mládeţe má. Nejčastěji se účinky násilí v médiích dělí na dlouhodobé a krátkodobé.

Do krátkodobých účinků patří „moţnost vyvolání násilného či agresivního chování…, moţnost vyvolání strachu a moţnost znecitlivění vůči násilnému chování“.⁵³ Do dlouhodobých účinků lze „zařadit změny v chování, zvýšené obavy lidí, ţe se sami stanou oběťmi násilí, a změny v postoji k „reálnému násilí“.“⁵⁴

Televizní dítě v České republice vidělo v médiích přes 52 tisíc vraţd, loupeţí, přepadení a mnoho dalších násilných činů. Dětská populace stráví ze svého volného času téměř 25 hodin týdně před televizním přijímačem. V České republice byl v roce 2003 proveden výzkum, který přinesl následující údaje.

„Denně u nás sleduje televizní vysílání 44% dětí ve věku 5-14 let bez rozdílu pohlaví… děti sledují televizi v létě v průměru 2,3 hodiny denně v pracovní dny, ovšem ve volných dnech cca 4 hodiny denně. V zimě potom tráví u obrazovek ještě více času, a to 3 hodiny denně v pracovní dny a 4,5 hodiny denně ve dnech volna. V průměru je tedy to tedy 3,45 hodiny denně před televizí, přičemţ celá čtvrtina dětí má vlastní televizor.“⁵⁵ Přitom tři hodiny denně u televizní obrazovky se uţ povaţují za nadměrné a rizikové. U lidí, kteří sledují násilné scény v televizi více jak tři hodiny denně, se objevuje

52 KUNCZIK, M. Základy masové komunikace. Praha: Karolinum, 1995. s. 230-231

53 BURTON, G.; JIRÁK, J. Úvod do studia médií. Brno: Barrister & Principal, 2001. s. 378

54 BURTON, G.; JIRÁK, J. Úvod do studia médií. C. d., s. 378

55 SUCHÝ, A. Mediální zlo - mýty a realita: souvislost mezi sledováním televize a agresivitou u dětí.

Praha: Triton, 2007. s. 63

38

nedůvěřivost k ostatním lidem, svět kolem nich jim připadá nebezpečný, trpí strachem, ţe se stanou obětí trestného činu. Nadměrné vysedávání před obrazovkou můţe způsobovat zdravotní problémy, např. obezitu, málo pohybu, problémy s očima. K agresivnímu chováni jsou více náchylní chlapci neţ dívky, protoţe násilí je v televizi a počítačových hrách spojeno spíše s maskulinní rolí. A. Suchý provedl experiment s psychology a psychiatry na téma mediální násilí. Většina dotazovaných se shodovala, ţe existuje souvislost mezi zvýšenou agresivitou a sledováním násilí v TV. Jako nejčastější příznaky uváděli „bezcitnost, šikana, agresivita, nadměrný strach a obavy z násilí, stírání rozdílů mezi realitou a virtualitou, brutalita, úzkost, pasivita, omezení zájmů, nedostatečná kultivace osobnosti, posun agresivity do niţšího věku, šikana jiţ v mateřských školkách.“⁵⁶A. Suchý provedl rozsáhlý výzkum na základních školách, jehoţ cílem bylo zjistit, zda existuje souvislost mezi násilím v TV a agresivním jednáním. Z jeho výsledku jasně vyplynulo, ţe děti, které tráví nadměrné mnoţství času před TV, prokazují větší agresivitu. Další část výzkumu se zabývala oblíbenými televiznímu pořady. Podle výsledku „jednoznačně vítězí poněkud kontroverzní seriál Městečko South Park.“⁵⁷ Jelikoţ jeho výzkumy byly prováděny v 2001, je zřejmé, ţe dnes by u dětí vítězil zcela jiný pořad, to jen dokládá, jak se rychle mění nabídka programů a dětský vkus. Zajímavé jsou jeho výsledky na téma, zda by dítě udělalo, to co vidělo v televizi. Většina děti tvrdila, ţe se s postavou ztotoţňují a udělala, co viděla v TV. „Zmlátil jsem jednoho kluka, chovám se jako Mily z Divokého anděla, oblékala jsem a chovala jako Stockley z filmu Fakulta.“⁵⁸

J. Musil se domnívá, ţe vliv medií na psychiku jedinců se zvyšuje, pokud není dostatečné mnoţství znalostí a zkušeností, jeţ jsou potřeba ke kritickému zhodnocení informace. Z toho tedy plyne, ţe dítě má problém rozlišit realitu a fikci a zachovat si tak správný odstup od děje, dále

56.SUCHÝ, A. Mediální zlo - mýty a realita: souvislost mezi sledováním televize a agresivitou u dětí.

Praha: Triton, 2007. s. 75-76

57 SUCHÝ, A. Mediální zlo - mýty a realita: souvislost mezi sledováním televize a agresivitou u dětí.

C. d, .s. 117

58 Tamtéţ, s. 121

39

se objevuje návodovost k násilí, sebevraţdám, opakování nevhodných vzorců chování. Z různých studií, jeţ zkoumaly účinky násilí na děti a mládeţ, se prokázal fakt: „ţe na zločinnosti mladistvých se vedle biologických vlivů (poškození nebo odchylný vývoj mozku) a výchovy podílí i vliv televizního násilí.“⁵⁹ Je tedy zřejmé, ţe násilí prezentované v médiích můţe mít o vliv na chování dětí a mládeţe.

2.4 Rozvoj mediální výchovy u dětí a mládeže

V posledních letech funguje v rámci školní výuky předmět mediální výchova, který učí mladé lidi umět efektivně vyuţívat média a vede je i k objektivnímu pohledu na pravdivost informací. Mediální výchova by měla mládeţ vybavit mediální gramotností, která jim má slouţit ke správnému vyuţití médií. V současnosti se realizuje jako průřezové téma RVP (rámcově vzdělávací program). J. Jirák zdůrazňuje tyto principy, které je potřeba, aby mládeţ pochopila a to: „…zprávy nejsou věrným odrazem skutečných událostí, , nýbrţ konstrukcí, kterou vytvářejí média a novináři, média ovlivňují společnost, ţe úlohou reklamy, je vytvářet iluzi, ţe rozdíly mezi výrobky jsou velké a ţe výrobky mohou řešit naše problémy…“⁶⁰

Mládeţ díky mediální výchově získá kompletní přehled o funkcích médií, bude schopna rozlišit, co je zpráva, reklama, jaké vlivy na ně můţe reklama mít a v neposlední řadě bude informována o nebezpečích, které skrývají

59MUSIL, J.. Elektronická média v informační společnosti. Praha: Votobia, 2003.s. 103

60JIRÁK, J. Hlavní cíle a principy mediální výchovy. [on-line ] Metodický portál inspirace a zkušenosti učitelů. [Cit. 20. 3. 2013 ]. Dostupné z URL:

http://clanky.rvp.cz/clanek/o/z/87/MEDIALNI-VYCHOVA---INSPIRACE-K-REALIZACI.html/

40

internetové sociální sítě jako je např. Facebook, Lide.cz a další podobné servery.

V současnosti se objevují projekty, které pomáhají rozvíjet správné zacházení s médií u dětí a mládeţe. Jeden ze zajímavých projektů se jmenuje Knihobežník, který funguje na tomto principu: na různých veřejných prostranstvích po České a Slovenské republice jsou uloţeny knihy, které si případný nálezce půjčí, zaregistruje na speciálních internetových stránkách a po přečtení pošle dále, tento projekt můţe být velkým přínosem pro rodiče a jejich děti, jelikoţ děti mohou zábavnou formou hledat, číst knihy a popřípadě o nich vést diskuze. Mezi další projekty, které podporují zájem o knihy u dětí, a mládeţe patří např. Veletrh dětské knihy konaný kaţdoročně v Liberci.

Dalším přínosem v oblasti rozvoje mediální výchovy je krouţek Dětské televize Liberec, tato televize pomáhá dětem a mladým lidem orientovat se ve světě médií, umět správně zpracovat informace. Vede i k vlastní kreativitě u dětí a mládeţe. Štáb této Dětské televize se skládá s lidí ve věku od 12 do 26 let a podstatnou část jejich práce tvoří tvorba krátkometráţních dokumentárních pořadů. V současnosti vstupuje na plátna jejich poslední dokument s názvem Vobrázky z vajglů, který vypráví o městě ovládaném reklamní agenturou, která na svých občanech testuje různé manipulační techniky. Dokument má dětí a mládeţ upozornit především na problematiku vlivu médií na společnost.

Je především na rodičích, jak naučí své potomky s médií zacházet. Na jedné straně máme rodiče, kteří dítě před televizi vyloţené odkládají, důvody které je k tomu vedou, jsou různé. Můţe to být pracovní vytíţenost, neschopnost

Je především na rodičích, jak naučí své potomky s médií zacházet. Na jedné straně máme rodiče, kteří dítě před televizi vyloţené odkládají, důvody které je k tomu vedou, jsou různé. Můţe to být pracovní vytíţenost, neschopnost