Závislost relativní pevnosti na počtu skacích zákrutů je hodnocena na základě grafických závislostí zobrazených v grafech 1-8. Tabelární hodnoty k uvedeným grafům jsou umístěny v příloze A.
8.1.1 Příze 2 x 20 tex
Pokud při posuzování relativní pevnosti této příze označíme jako výchozí přízi se standardním skacím zákrutem, lze jednoznačně říci, že příze s o 30 % nižším skacím zákrutem vykazuje velmi nízké hodnoty relativní pevnosti a zároveň vysokou variabilitu. Příze se standardním skacím zákrutem a s o 15 % sníženým skacím zákrutem dosahují srovnatelné úrovně relativní pevnosti, variabilita experimentálně zjištěných hodnot není příliš odlišná a šířka 95% intervalu spolehlivosti je naprosto
Pokud zvýšíme skací zákrut o 15 % oproti standardnímu, dosahujeme příze vyšší relativní pevnosti, ale zároveň narůstá i variabilita a rozšiřuje se 95% interval spolehlivosti. Při navýšení skacího zákrutu o 30 % narůstá relativní pevnost oproti standardnímu skacímu zákrutu, ovšem klesá v porovnání se skacím zákrutem zvýšeným pouze o 15 %. To může ukazovat na přiblížení se k hranici tzv. kritického zákrutu nebo na působení vysoké míry odkroucení přádního zákrutu vlivem protisměrného skacího. Variabilita hodnot relativní pevnosti přízí se skacím zákrutem zvýšeným o 15 % a o 30 % je shodná, včetně šířky intervalů spolehlivosti a tedy narůstá vzhledem ke standardnímu skacímu zákrutu.
Obecně lze říci, že s rostoucím skacím zákrutem vykazují experimentální data rostoucí tendenci (graf 1). Avšak je nutno brát v úvahu pokles produkce s rostoucím skacím zákrutem a dále také riziko překročení hranice kritického zákrutu. Z grafického zobrazení (graf 2) i experimentálních hodnot je také patrné, že při změně skacího zákrutu oproti standardnímu narůstá variabilita relativní pevnosti. Z hlediska středních hodnot a variability i produkce lze standardní skací zákrut hodnotit jako vhodný.
2x20 tex, relativní pevnost jako funkce skacího zákrutu
13,50
Graf 1 Závislost relativní pevnosti na počtu skacích zákrutů pro přízi jemnosti 2 x 20 tex
2x20 tex, variační koeficient relativní pevnosti jako funkce skacího zákrutu
8.1.2 Příze 2 x 29,5 tex
Příze se sníženým skacím zákrutem o 30 % vzhledem ke standardnímu vykazuje rovněž nižší hodnoty relativní pevnosti s vysokou variabilitou. Při snížení skacího zákrutu pouze o 15 % je dosaženo vyšších hodnot relativní pevnosti a variabilita hodnot je téměř shodná s hodnotami zjištěnými u příze se standardním skacím zákrutem.
Tato skutečnost může být způsobena vlivem nižší míry odkroucení přádního zákrutu vlivem protisměrného skacího u příze s nižším skacím zákrutem než je zákrut standardní.
Při zvýšení skacího zákrutu o 15 % nad standardní dochází k výraznému nárůstu relativní pevnosti a k mírnému zvýšení variability. Ovšem je opět nutno brát v úvahu pokles produkce s rostoucím skacím zákrutem. U navýšení počtu skacích zákrutů o 30 % je patrný pokles relativní pevnosti oproti přízi se zvýšeným počtem skacích zákrutů o 15 %, ale také velmi nízká variabilita, nižší než u standardního skacího zákrutu. Tento pokles relativní pevnosti může být opět zapříčiněn buď vysokou mírou odkroucení jednoduché příze v přízi skané, anebo překročením hranice kritického zákrutu.
Vyjma standardního skacího zákrutu a vysokého skacího zákrutu zvýšeného o 30 % lze z grafu 3 pozorovat opět očekávanou rostoucí tendenci s rostoucím skacím zákrutem. V tomto případě se jeví navýšení oproti standardnímu skacímu zákrutu o 15 % jako významné z hlediska střední hodnoty při téměř stejné variabilitě (graf 4).
2x29,5 tex, relativní pevnost jako funkce skacího zákrutu
12,00 13,00 14,00 15,00 16,00 17,00
360 (-30 %) 440 (-15 %) 520 (standard) 600 (+15 %) 680 (+30 %) ZS (m-1)
F (cN/tex)
Graf 3 Závislost relativní pevnosti na počtu skacích zákrutů pro přízi jemnosti 2 x 29,5 tex
2x29,5 tex, variační koeficient relativní pevnosti jako funkce skacího zákrutu
3,00 3,50 4,00 4,50 5,00 5,50 6,00
360 (-30 %) 440 (-15 %) 520 (standard) 600 (+15 %) 680 (+30 %) ZS (m-1)
vF (%)
Graf 4 Závislost variačního koeficientu relativní pevnosti na počtu skacích zákrutů pro přízi jemnosti 2 x 29,5 tex
8.1.3 Příze 2 x 50 tex
Při porovnání přízí s o 30 % nižším skacím zákrutem a standardním je zřejmý velmi mírný pokles relativní pevnosti u příze s nižším skacím zákrutem, avšak výrazný nárůst variability hodnot, včetně rozšíření 95% intervalu spolehlivosti. U příze se sníženým skacím zákrutem o 15 % dochází k velkému poklesu relativní pevnosti jak vůči vyššímu standardnímu skacímu zákrutu, tak i vůči nižšímu skacímu zákrutu (sníženému o 30 %). Tyto hodnoty relativní pevnosti vykazují také velmi vysokou variabilitu a mají široký 95% interval spolehlivosti.
Příze se skacími zákruty zvýšenými o 15 % a o 30 % vykazují očekávaný postupný nárůst relativní pevnosti. Příze se zvýšením o 15 % vykazuje vyšší variabilitu hodnot než příze standardní, příze s nárůstem skacích zákrutů o 30 % vykazuje nejnižší variabilitu relativní pevnosti ze všech měřených úrovní skacích zákrutů a také nejužší 95% interval spolehlivosti.
Z grafu 5 je opět zřejmá celková rostoucí tendence relativní pevnosti s rostoucím skacím zákrutem, výjimkou jsou příze se sníženým počtem skacích zákrutů oproti standardnímu. Vzestup relativní pevnosti při nárůstu skacího zákrutu o 30 % je očekávatelný, avšak s přihlédnutím k výrobnosti i relativně nevelkým rozdílům lze považovat standardní skací zákrut z těchto hledisek za vhodný.
2x50 tex, relativní pevnost jako funkce skacího zákrutu
12,50 13,00 13,50 14,00 14,50
265 (-30 %) 320 (-15 %) 375 (standard) 430 (+15 %) 485 (+30 %) ZS (m-1)
F (cN/tex)
Graf 5 Závislost relativní pevnosti na počtu skacích zákrutů pro přízi jemnosti 2 x 50 tex
2x50 tex, variační koeficient relativní pevnosti jako funkce skacího zákrutu
2,00 3,00 4,00 5,00 6,00 7,00
265 (-30 %) 320 (-15 %) 375 (standard) 430 (+15 %) 485 (+30 %) ZS (m-1)
vF (%)
Graf 6 Závislost variačního koeficientu relativní pevnosti na počtu skacích zákrutů pro přízi jemnosti 2 x 50 tex
8.1.4 Vliv jemnosti příze
Z grafu 7 je viditelné, že nejvyšších hodnot relativní pevnosti dosáhly příze jemnosti 2 x 20 tex a nejnižších hodnot příze jemnosti 2 x 50 tex. Pokud tyto příze srovnáme pouze na standardní úrovni skacího zákrutu, pak nejjemnější skaná příze (2 x 20 tex) vykazuje nejvyšší relativní pevnost současně s nejnižší variabilitou experimentálně zjištěných hodnot. Příze 2 x 29,5 tex dosahuje hodnot relativní pevnosti mezi nejjemnější a nejhrubší sledovanou skanou přízí. Dosaženou relativní pevností je však blíže k přízi 2 x 50 tex než k 2 x 20 tex a zároveň na dané úrovni skacího zákrutu vykazuje nejvyšší variabilitu hodnot relativní pevnosti (graf 8). Příze 2 x 50 tex dle předpokladů má nejnižší relativní pevnost s variabilitou nepříliš vyšší než u příze 2 x 20 tex na standardní úrovni skacího zákrutu. Jemnější skaná příze díky absolutně vyššímu skacímu zákrutu vykazuje nejlepší míru využití pevnosti vlákenné substance.
-30% -15%
Relativní pevnost jako funkce skacího zákrutu
Graf 7 Závislost relativní pevnosti na počtu skacích zákrutů a celkové jemnosti skaných přízí
-30% -15% Variační koeficient relativní pevnosti jako funkce skacího zákrutu
Graf 8 Závislost variačního koeficientu relativní pevnosti na počtu skacích zákrutů a celkové jemnosti skaných přízí