Respektování mateřského jazyka

Pokud chceme charakterizovat vhodnou roli mateřského jazyka v cizojazyčné výuce, můžeme vyjít z takřka všeobecného odborného konsenzu, že mateřský jazyk z hlediska žáka vystupuje v cizojazyčné výuce permanentně a na vůli člověka nezávisle.

Řízení žákova učení je proto třeba projektovat a provádět tak, aby byl vliv mateřského jazyka potlačen tam, kde se oba jazyky liší, nebo naopak využit tam, kde se shodují (Choděra 2013, s. 122). Jak už jsme si řekli dříve, role mateřštiny je vždy skrytá (implicitní), ale někdy je vhodné, aby byl mateřský jazyk použit explicitně, tedy otevřeně. Choděra (2013, s. 123) uvádí pro použití mateřského jazyka následující obecné zásady:

(1) Explicitní mateřský jazyk je v cizojazyčném vyučování – učení v jistém smyslu minus, svým způsobem je „retardérem“, protože je popřením přirozené podstaty učebního předmětu: v předmětu „cizí jazyk“ zní jiný jazyk než „cizí“.

(2) Explicitní mateřský jazyk jakožto jazyk a metajazyk (teorie jazyka prezentovaná týmž jazykem), odlišný od jazyka vyučovaného, má své oprávnění tehdy a jen tehdy, když cizí jazyk není sám s to efektivně zajistit požadovaný výstup, výkon, výsledek. Jinými slovy: explicitní mateřský jazyk má sví oprávnění jen tehdy a tam, je-li jeho přítomnost efektivnější, výhodnější než přítomnost jazyka cizího (což je záležitost aktuálního rozhodování učitele). frekventovat více než ve fázi fixační, resp. automatizační a implementační, aplikační).

Willisová (1991, s. 14) uvádí následující příklady toho, kdy a proč je v cizojazyčné výuce vhodné využít mateřský jazyk žáků: (1) Vysvětlení významu nových slov, protože v cizím jazyce by to bylo příliš časově náročné; (2) představení cíle hodiny a jednotlivých aktivit, aby žáci s jistotou věděli, co se učí; (3) kontrola, zda žáci porozuměli novému učivu po výkladové fázi hodiny; (4) rozprava nad hlavními myšlenkami čteného textu, ale pouze pokud je cílem zlepšit čtecí dovednosti; (5) žáci dostanou učitelovo svolení k užívání mateřštiny, ale je důležité zdůraznit, kdy je třeba se znovu vrátit k angličtině.

Jak má ale učitel reagovat, když žáci nevhodně a nadbytečně užívají v cizojazyčné hodině mateřský jazyk? K tomu dochází velice často. Žáci s oblibou pokládají učiteli otázky v mateřštině, které ale dokáží nebo by měli dokázat formulovat v cizím jazyce: Můžu otevřít okno? Jaká stránka? Dále někteří studenti rádi odpovídají česky na učitelovy anglické otázky: What did you do yesterday? – Spal. Na základě praktických zkušeností musíme říci, že je třeba citlivě tyto situace vyhodnotit. Někdy

29

může jít o projev lenosti, někdy žák zkouší, jaká bude reakce. Někdy může žák odpovědět zcela bezděčně (interference), někdy chce pobavit třídu, jindy se jedná o projev drzosti. Učitel někdy může tento jev přejít bez povšimnutí, jindy pedagogicky využít, nebo žáka pokárat. Vše záleží na situaci, konkrétní fázi výuky a momentálním pedagogickém cíli.

Žáci také při cizojazyčné hodině často hovoří mateřštinou mezi sebou. Někdy je to ve chvíli, kdy je pozornost učitele zaměřena na jiného žáka, nebo přecházejí do češtiny při práci ve skupinách či ve dvojicích, ačkoli úkol je hovořit pouze cizím jazykem. Harmer (2001, s. 131) uvádí několik příčin užití mateřského jazyka v cizojazyčné hodině. Někdy je použití mateřského jazyka dáno charakterem samotné výukové aktivity. Pokud například požádáme začátečníky, aby vedli v angličtině diskusi o globálním oteplování, žádáme od nich něco, čeho nejsou jazykově schopní. Pokud chtějí něco k tématu říci, nezbývá jim, než využít mateřštinu. V tomto případě se těžko můžeme na studenty zlobit, protože jde o pedagogickou chybu učitele.

Dále studenti používají mateřštinu proto, že je to pro ně zcela přirozená věc.

Začátečníci a mírně pokročilí studenti používají překlad, aniž by si toho byli vědomi.

Snaží se proniknout do nového jazykového světa pomocí jazykového světa, který už znají. To je zcela přirozený vývojový proces a není na něm nic špatného.

Studenti přirozeně používají mateřský jazyk také z „pedagogických důvodů“, to je, když jeden druhému něco vysvětluje. A příčinou nadužívání mateřštiny může být sám učitel. K tomu dochází tehdy, když pedagog sám mateřský jazyk v hodině nadměrně používá a dává tak studentům špatný příklad. Studenti se pak cítí svobodní k užívání mateřského jazyka. Učitel by si měl uvědomovat, jaký příklad žákům dává.

V neposlední řadě je také třeba vzít v úvahu různé učební styly žáků. Někteří žáci používají už od počátku převážně cílový jazyk, zatímco jiní se potřebují častěji vracet k mateřštině. Harmer (2001, s. 131) nepovažuje úplné vyloučení mateřského jazyka z výuky, požadované ortodoxními zastánci přímé metody, za rozumný požadavek. Uvádí několik příkladů oprávněného užití mateřštiny: vysvětlování gramatiky, kontrola porozumění, zadávání instrukcí, vysvětlení metodologie výuky, kontrola smyslu. Nicméně cizojazyčná promluva učitele je pro žáky základním

„srozumitelným vstupem“ a proto by měl učitel v hodině hovořit cizím jazykem, co nejvíce to jen bude možné.

30

Jakým způsobem může učitel pomoci žákům užívat v hodině cizí jazyk a zároveň respektovat mateřštinu? Zde jsou Harmerovy praktické rady (Harmer 2001, s. 131 – 132):

(1) Nastavme jasná pravidla. Žáci by měli vědět, kdy je užití mateřštiny povoleno a kdy ne. Studenti by měli vědět, (a) kdy je mateřština zcela v pořádku, (b) kdy může být v omezené míře tolerována, a (c) kdy je zcela nepřijatelná. Je nutné, aby učitel byl v tomto sám důsledný, jinak nemá šanci na úspěch.

(2) Vybírejme přiměřené úkoly. Měli bychom žákům zadávat takové úkoly, které jsou na svojí úrovni schopni v cizím jazyce zvládnout. Úkoly mohou být pro žáky výzvou, mohu být kousek za (vzpomeňme na Krashenovo little beyond) jejich aktuální jazykovou schopností, ale nesmí být nesplnitelné.

(3) Vytvořme cizojazyčnou atmosféru. Snažme se udělat cílový jazyk jazykem třídy a výuky, nejen předmětem zkoumání. Můžeme například poangličtit jména žáků.

Zvýšíme tak šanci, že žáci přijmou cizojazyčnou atmosféru za svou.

(4) Přesvědčujme žáky a používejme pobídky. Učitelé po celém světě tráví rozhovorech apod. Přitom je ale dobré zachovat pozitivní a přátelskou učební atmosféru a mít pro užití mateřštiny pochopení, stejně jako trpělivost při jejím důsledném vykořeňování z určitých částí hodiny a určitého druhu aktivit, kde by mateřština působila nežádoucí interferenci nebo úplně zastavila učební proces.

Zajímavý podnět ve své diplomové práci přinesla Koucká (2007, s. 53). studentka vyhodnocovala z hlediska toho, jak velký podíl měla v hodinách komunikace v češtině a angličtině. Její závěr je velice zajímavý: „Po zhlédnutí prvního videozáznamu jsem s údivem zjistila, že i já sama jakožto začínající učitelka, používám

31

mateřský jazyk ve velké míře, což ovlivnilo můj názor natolik, že jsem se tímto tématem rozhodla dále zabývat i ve své diplomové práci…“

Nás tento závěr po studiu odborných zdrojů nepřekvapuje. Je ovšem otázkou, zda mezi naší odbornou veřejností a při přípravě budoucích učitelů jazyků nepřetrvává jakýsi skrytý obdiv k přímé metodě jakožto ideálu výuky, zatímco praxe a odborná literatura hovoří jednoznačně ve prospěch účelného využívání mateřštiny při vyučování cizího jazyka.