2.2 Návrh výzkumu
2.2.1 Výzkumná metoda a výzkumný vzorek
Cílem praktické části je porovnání výsledků dvou způsobů vyučování angličtiny:
Výuka s aktivním využitím mateřského jazyka ve třídě a výuka s vyloučením mateřštiny, tedy výuka ryze cizojazyčná. Primárním cílem výzkumu je zjistit a porovnat účinnost obou přístupů. Chceme stanovit, jakým způsobem výuky se žáci více naučí.
Jedná se tedy o výzkum kvantitativní. Budeme měřit kvantitu, množství nově osvojeného učiva. Jako vhodný výzkumný nástroj se jeví experiment. Jak ale tento experiment zrealizovat? Vycházeli jsme z praktických možností výzkumníka a pokusili jsme se nalézt nejvhodnější organizační formu výzkumu.
Reálná situace „v terénu“ je následující. Autor pracuje jako učitel na Základní škole 28. října, Turnov. Zde máme k dispozici dvě skupiny žáků 8. ročníku (skupina A) a 9. ročníku (skupina B). Obě skupiny splňují požadavky výzkumu a zadání diplomové práce. Jedná se o žáky, kterým byla pedagogicko-psychologickou poradnou diagnostikována specifická porucha učení dyslexie nebo dysgrafie, v některých případech v kombinaci s ADHD. Tito žáci jsou uvolněni z výuky druhého cizího jazyka (dvě vyučovací hodiny týdně) a místo něj dochází každý týden na jednu hodinu češtiny a jednu hodinu angličtiny navíc oproti ostatním žákům. Tyto dodatečné hodiny slouží k opakování a upevňování požadovaného učiva. Dodatečné hodiny angličtiny jsou u obou skupin zařazeny jako první v rozvrhu. U skupiny A je to ve středu, u skupiny B ve čtvrtek.
Nezávisle proměnnou, kterou budeme při výzkumu manipulovat, bude způsob výuky angličtiny: zaprvé výuka s využitím mateřského jazyka, zadruhé výuka s vyloučením mateřského jazyka. Jelikož výuka s využitím mateřského jazyka je běžně rozšířenou praxí, považujeme tento přístup za základní. Výuku vedenou pouze v cizím
62
jazyce budeme považovat za experimentální zásah. Nezávislé proměnná bude jedna a výzkum proto můžeme výzkum označit za jednofaktorový (Chráska 2010, s. 28).
Závislou proměnnou, kterou chceme při experimentu měřit, bude výkon žáků po určité době pedagogické působení. Na žáky budeme působit jednou základní, podruhé experimentální metodou.
Jako nejvhodnější pro dané podmínky se jevil způsob experimentu, který Chráska (2010, s. 31) označuje jako techniku rotace faktorů. Při tomto druhu experimentu pracujeme se dvěma nevyrovnanými skupinami osob. To odpovídá podmínkám našeho experimentu, protože máme dvě různě velké skupiny žáků ze dvou různých ročníků. Experiment technikou rotace faktorů má dvě fáze. V první fázi provedeme experimentální zásah v jedné skupině a druhá skupina slouží jako skupina referenční. Ve druhé fázi se role obou skupin obrátí. První skupina, ve které probíhal experimentální zásah, se stane skupinou referenční a zásah bude proveden ve druhé skupině, která se nyní stane skupinou experimentální. Tento způsob experimentu by měl zajistit validní data a výborně odpovídá našim praktickým možnostem.
Výzkum je konkrétně naplánován takto: Vybereme vhodnou učební látku, které budeme vyučovat obě skupiny po dobu jednoho měsíce, respektive čtyř vyučovacích hodin s frekvencí jedna hodina týdně. Důležité je, že ještě před zahájením výuky provedeme u obou skupin vstupní měření znalostí. Po vstupním měření pak zahájíme výuku. V jedné skupině budeme vyučovat pouze v angličtině, to bude skupina experimentální. Ve druhé skupině budeme stejné učivo vyučovat pomocí angličtiny a mateřského jazyka. Tato skupina bude skupinou kontrolní. Po čtyřech vyučovacích hodinách vyhodnotíme výsledky obou skupin druhým měřením. K tomuto koncovému měření využijeme totožný nástroj, který byl použit k měření vstupnímu.
V druhé fázi vybereme další soubor jiného učiva, kterému se budeme věnovat specifickými poruchami učení. Proto potřebujeme zjistit změnu ve znalostech a dovednostech žáků způsobenou pedagogickým působením. Je nezbytné před zahájením experimentu změřit vstupní znalosti žáků v dané oblasti, protože žádný
63
z nich nevstupuje do experimentu zcela nedotčen angličtinou. Je možné, že někteří budou probíranou látku do jisté míry ovládat.
Abychom získali validní data o změně (přírůstku) ve znalostech a dovednostech žáků, je třeba měření v nezměněné formě zopakovat po ukončení výuky. Otestujeme tedy žáky naprosto shodným testem před zahájením i po ukončení čtyřtýdenního pedagogického působení. Výsledek experimentu, závislá proměnná, bude dána rozdílem mezi prvním a druhým měřením. Tak budeme moci určit o kolik, pokud vůbec, vzrostly během experimentu vědomosti a dovednosti žáků. Budeme také schopni porovnat účinnost obou metod výuky. Schéma experimentu můžeme znázornit následující tabulkou (Chráska 2010, s. 32).
Tabulka 2: Schéma experimentu technikou rotace faktorů
1. fáze 2. fáze
Výsledek experimentální výuky (pouze v angličtině) určíme takto:
(mA2 – mA1) + (mB4 – mB3)
Výsledek běžné výuky (s využitím češtiny) bude činit:
(mA4 – mA3) + (mB2 – mB1)
Změnu, kterou způsobil experimentální zásah, vyjádříme následovně:
[(mA2 – mA1) + (mB4 – mB3)] – [(mA4 – mA3) + (mB2 – mB1)]
Na základě naměřeného rozdílu stanovíme, který přístup byl pro vybraný vzorek žáků vhodnější. V případě, že rozdíl bude kladné číslo, znamená to, že byla úspěšnější výuka experimentální, tedy pouze cizojazyčná. Bude-li však rozdíl vyjádřen zápornou
64
hodnotou, byla vhodnější výuka kombinující cizí jazyk s mateřštinou. Bude-li naměřený rozdíl významný, můžeme zformulovat obecně platný teoretický závěr a praktické doporučení. Při tom ale bude třeba mít na mysli, že náš experiment co do kvantity zpracovaných dat výzkumem malého rozsahu. Výzkum malého rozsahu sám o sobě nestačí na formulaci vědecké teorie, nicméně může přinést cenná a zajímavá data.
Výsledky výzkumů malého rozsahu často dají podnět k tomu, že se daná oblast stane předmětem dalšího vědeckého bádání (Punch 2008, s. 36).