Současné romské zvyky, obřady a projevy víry se liší. To jak celkově, tak podle jednotlivých romských skupin. Dodnes výrazně specifickou téměř pro všechny Romy je oblast rodiny a rodinných, resp. příbuzenských vztahů. Rodina zůstává i nadále v jejich životě největší hodnotou - jedná se o rodinu velkou, extenzivní, tedy příbuzenstvo - fajta, famelija.192
Příslušníci rozvětvených rodin, „silných rodů“, mají dodnes větší autoritu u ostatních a vzájemně si pomáhají; ostatně i současné romské kulturní či politické subjekty jsou tvořeny v jednotlivých městech vždy příslušníky určitých rodin, příbuzensky spjatých, z čehož bohužel vyplývá dnešní řevnivost mezi nimi, a tím i nejednota společensko-politického romského hnutí jako celku.193
V minulosti platil u většiny romských skupin nepsaný zákon „čisté krve“, který zakazovat manželství s jinoetnickými partnery. Tento pozůstatek rodové endogamie přetrvává u většiny Romů olašských, zatímco u všech ostatních se tento zákaz začal narušovat již v uplynulých letech. Dnes již téměř neplatí nejen mezi jednotlivými skupinami, ale i vzhledem k Neromům. Počet interetnických - smíšených manželství, romsko - českých, romsko - slovenských či jiných, stále narůstá a je dokladem zásadnějších změn v hodnotové orientaci a postavení Romů, zejména v českém a moravském městském prostředí (romský partner,
190 ŠIŠKOVÁ, T. (ed.). Menšiny a migranti v České republice. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-648-9. Str. 142.
191 ŠIŠKOVÁ, T. (ed.). Menšiny a migranti v České republice. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-648-9. Str. 142.
192 DAVIDOVÁ, E. Co se zachovalo a co se změnilo? In: Romove.radio.cz [online].
26. 2. 2000 [vid. 9. 12. 2014]. Dostupné z: http://romove.radio.cz/cz/clanek/18571.
193 DAVIDOVÁ, E., pozn. 192.
51
častěji je to muž, si obvykle však přitom zachovává svoji identitu, což je pozitivní).194
Od poválečných let až dodnes probíhají u Romů stále hlubší změny v jejich společenské pozici, ve způsobu života, kultuře a hodnotové orientaci v celém romském společenství. Romská populace - dnes již národnost - se zásadně změnila vnitřní strukturou, počtem a územním rozložením a prohloubením vnitřní diferenciace, podle jednotlivých etnických podskupin, ale i v důsledku nové vnitřní společenské hierarchie, změnami některých komponent způsobu života a kultury, celým charakterem této národnostní skupiny oproti stavu předchozímu.
Důsledky těchto změn jsou na jedné straně z části pozitivní, na straně druhé negativní. Tradiční romské společenství se svými vnitřními zákony a normami bylo v podstatě rozbito a tradiční hodnotový systém nebyl nahrazen ničím lepším.195
Romské tradice a zvyky pravděpodobně zmizely díky asimilaci. Pokusy bývalého československého socialistického státu asimilovat či společensky integrovat Romy mezi většinovou populaci byly nesprávné a tím nerealizovatelné.
U Romů nešlo jen o „vyrovnání sociálně-ekonomické a tím kulturní zaostalosti“ - jak se tehdy říkalo a na čemž bylo postaveno tzv. „řešení romské otázky“. Vždy šlo a stále jde o problém soužití dvou odlišných kultur, kterému brání a brzdí jej a komplikují hluboké předsudky v oblasti vzájemných vztahů Romů kontra
"gádžů", v posledních letech vyhraněné proti Romům až rasisticky.196
Na jedné straně bylo u větší části Romů dosaženo sice zvýšení sociálně- ekonomického postavení, pokud jde o životní úroveň a některé změny v materiální kultuře a ve zvýšení vzdělanosti, na straně druhé však - v důsledku nerespektování etnicko-národností specifiky Romů - narůstala celá problematika v kvalitativně jiných směrech. Systematické potlačování tradičních romských hodnot - projevů života, kultury a jazyka - po více než čtyřicet let způsobilo, že část Romů, zejména mladých rodin ve městech, se začala za svůj romský původ stydět, přestala mluvit romsky a své děti mateřský jazyk neučila a tak se postupně
194 DAVIDOVÁ, E., pozn. 192.
195 DAVIDOVÁ, E., pozn. 192.
196 DAVIDOVÁ, E., pozn. 192.
52
stali integrovanými, ztráceli tak vztah ke své etnicko-národnostní identitě, protože tato identita a jejich specifičnost nebyla akceptována.197
Nedodržování romských tradic v současné době také souvisí s migrací Romů v poválečném období (počínaje rokem 1945) do českých zemí. Romové přicházeli do nového, neznámého prostředí. Dostávali se do stále větší interakce s prostředím, na jehož normy života se museli postupně alespoň v podstatě adaptovat, aby v něm mohli alespoň trochu úspěšně žít. Na jedné straně se musí vyrovnat s působením tohoto jiného, odlišného prostředí a přitom zachovat svou existenci, rozvíjet svou příslušnost k romství, jeho normám a hodnotám, což je opravdu těžké. Proto docházelo k nezdravým projevům napodobování, kdy se mnozí - jak je zřejmé dodnes - chtějí vyrovnat Neromům zejména v materiálních projevech způsobu života. Postupně tak docházelo v další generaci k negativní přeměně myšlení a chápání hodnot, kdy konzumní statky, majetek a peníze kladli mnozí mladší Romové na prvé místo ve svém hodnotovém žebříčku a začali hodnotit podle toho i druhé.198 Konzumní a maloměšťácký způsob života začíná u řady Romů převažovat, mnozí přitom opouštějí své pozitivní tradiční hodnoty a projevují se i tak, jak by bylo neslučitelné s jejich předchozími hodnotami a vnitřními zákony skupiny, jimiž se romské komunity dříve řídily - zcela v rozporu s nimi je v současnosti časté tzv. odkládání dětí do kojeneckých a dětských ústavů, prostituce, podvádění jeden druhého apod.199
197 DAVIDOVÁ, E., pozn. 192.
198 Tento romistický pohled na adaptaci Romů není jediný. Existuje mnoho jiným pohledů na toto téma. Jedním z nich je přístup plzeňských antropologů. Tomáš Hirt a Marek Jakoubek používají k objasnění tématu adaptace Romů pojem kultura chudoby. Koncepce kultury chudoby vychází z premisy, že obyvatelé sociálně vyloučených lokalit jsou nositeli specifického kulturního vzorce, který vznikl v procesu adaptace na dlouhodobou chudobu a jako reakce na tyto skutečnosti.
Kultura chudoby je reakcí chudých na okrajovou pozici. Mnohé znaky kultury chudoby se považují za lokální, spontánní úsilí uspokojovat potřeby, které chudým instituce a orgány většinové společnosti neposkytují, protože chudí nejsou způsobilí tyto služby užívat, nemohou si je dovolit, nebo jsou nevzdělaní a nedůvěřiví. Jedinci, kteří se v situaci sociální exkluze narodí, si prostřednictvím výchovy tento integrovaný soubor životních strategií osvojují a dochází tak k jeho reprodukci z generace na generaci. (HIRT, T., JAKOUBEK, M.
Dlouhodobý stacionární terénní výzkum sociálně vyloučených romských komunit. In: Mpsv.cz [online]. Aktualizováno 22. 8. 2005 [vid. 9. 12. 2014]. Dostupné z:
http://www.mpsv.cz/files/clanky/1727/zprava.pdf)
199 DAVIDOVÁ, E., pozn. 192.
53
Starší Romové, kteří byli vychováni tradičně a ctí své romství, jsou nešťastni nad tímto posunem hodnot u mladé i dnešní střední generace a pochybují o perspektivním vývoji Romů jako celku, bude-li vývoj postupovat takto dále, bude se ztrácet vlastní sebeuvědomění, vlastní romský jazyk a kultura a bude nadále převažovat materiální chápání hodnot v životě jako primární.200
200DAVIDOVÁ, E., pozn. 192.
54