V současné době mezi hlavní požadavky na materiály pro automobilové potahy patří odolnost v oděru a odolnost vůči UV záření. Autosedačka z těchto materiálů musí vypadat jako nová i po 2 letech stálého použití a mít takovou životnost jako samotné auto, a to 15 let a výše. (5)
Díky svým vynikajícím mechanickým vlastnostem polyester je považován jako nejpopulárnější materiál pro automobilový průmysl. Polyester se často používá pro výrobu potahů pro autosedačky, bezpečnostních pásů, dvěrních panelů atd. (6) Dnes je přes 90 % autosedadel pokryto polyesterovými potahy. (5) Kromě dobrých mechanických vlastností, polyester zajístí také výbornou odolnost vůči chemikáliím, dobrou odolnost vůči plísnim a předčasnému stárnutí, energetickou absorpce a požadované elektroizolační vlastnosti.
Dalšími výraznými vlastnosti polyesteru jsou
Vrchní materiál Výplň
Podšívka
12
velmí vysoká stálost barvy
vynikající odolnost vůči vysokým teplotám
snadná udržba. (6)
Nicméně nizký příjem vlhkosti polyesteru může způsobit diskomfort u cestujících zejména v letních měsících. (2)
Dalším významným materiálem určeným pro výrobu autosedaček je
polyakrylonitril. On má vysokou odolnost vůči UV záření, příjemný omak a je dostupný v různých barvách, což dělá jeho vhodným pro výrobu, ale jeho odolnost vůči oděru je relativně nizká, což způsobuje vysokou žmolkovitost. Avšak polyakrylonitril se aplikuje pro výrobu autosedadel v Itálii, převážně díky své odolnosti vůči UV záření, která se vyskytuje zejména u obarvených tkanin.
Tkaniny vyrobené z vlny jsou hojně využíváne jako autopotahové tkaniny. Vlna má do jisté míry dostatečnou odolnost v oděru, ale má vysokou cenu, proto potahy vyrobené z vlny se vyskytují jen u luxusních aut. V porovnání s polyesterem má lepší tepelný komfort, protože dobře příjímá vlhkost. (2)
Polypropylen dnes se stává jedním z nejpopulárnějších autopotahových materiálů.
On má relativně nízkou výrobní cenu, přičemž polypropylenové vlákno je docela pevné a tuhé, odolává působení široké škály kyselin. Polypropylen má lepší stálost barvy ve všech svých barevných provedeních oproti ostatním materiálům, proto je správnou volbou pro výrobce automobilového průmyslu. (6)
V následující tabulce č. 2 jsou popsány vlastnosti a další použití výše zmíněných materiálů.
13 Tabulka 2: Přehled vlastností textilních materiálů používáných pro výrobu autopotahů (2)
Vlhkost
14
3 Analýza významných strukturních parametrů textilních materiálů ovlivňující trvanlivostní vlastnosti potahů
autosedaček
V první časti této kapitoly jsou popsány základní definice a metody testování vybraných strukturních parametrů textilních materiálů používaných pro potahy autosedaček. Druhá část je zaměřena na rozbor významných strukturních parametrů textilních materiálů ovlivňujících trvanlivostní vlastnosti potahů autosedaček. Tato analýza byla provedena na základě provedených experimentů uvedených v odborných pracích.
3.1 Strukturní parametry textilních materiálů ovlivňující trvanlivostní vlastnosti potahů autosedaček
V této kapitole jsou popsány parametry plošných textilií ovlivňující trvanlivostní vlastnosti.
3.1.1 Vazba
Vazba tkaniny je definována jako způsob vzájemného provázání soustav osnovních a útkových nití. Místu překřížení těchto soustav se říká vazný bod. Podle toho, které vazní body ve tkanině převládají, dělíme vazby na osnovní, útkové a oboulícní.
Základní vazby tkanin :
plátnová vazba je nejjednodušší oboulícní typ vazby. Má nejhustší provázání.
Odvozené vazby – ryps, panama. Použití : bytové a technické textilie
keprová vazba je flotažní vazba, má uhlopřičné řádkování (bud´ pravého nebo levého směru). Odvozeniny kepru – zesílený, stínovaný, víceřádkový, hrotový, lomený, vlnitý. Použivá se u pracovních oděvů.
atlasová vazba je flotážní vazba, má rozpoznatelný lesklý vzhled, většinou je velmi hustá. U zakládní vazby je v jednom řádku a sloupku pouze jeden vazný bod, přičemž vazné body se navzájem nedotýkají, vzdálenost je dána postupným číslem.
Odvozeniny atlasu – smišený, zesílený, stínovaný, přisazovaný. Použití : podšívkové, plášťové, bytové textilie. (7)
Ukázky základních vazeb jsou znázorněny na obrázku č. 4
15 Obrázek 4 : Základní vazby tkanin (7)
3.1.2 Plošná hmotnost
Plošná hmotnost je definována jako podíl hmotnost textlilií a jednotky plochy.
Plošnou hmotnost se výpočitá ze vztahu
[3.1]
kde – plošná hmotnost [ ]
m – hmotnost odstřihu [kg] plošné textilie o ploše S [ ] S – plocha odstřihu plošné textilie [ ]
Zkoušení plošné hmotnosti je dáno normou (8). Plošná hmostnost se stanovuje
gravimetricky. Z plošné textilie pomocí nůžek se odstřihávají vzorky o rozměrech 100 x 100 mm, následně tyto vzorky je nutné zvážít analytickými váhy a výsledné hodnoty statsticky zpracovat.
3.1.3 Tloušťka
Tloušťka je definována jako kolmá vzdálenost mezi lícem a rubem textilie. Podle normy (9) je předepsáno měření tloušťky za přesné stanoveného přítlaku čelisti. K měření tloušťky textilií se používá tloušťkoměr. Principem zkoušky je změření vzdálenosti mezi dvěma čelistmi, mezi kterými je umístěna zkoumaná textilie. Přítlak mezi čelistmi je dán silou čelisti, která působí na textilii a plochou zatěžující čelisti. Tento parametr je
definován jako měrný tlak
16 [3.2]
kde F je zatěžující síla [N]
S je plocha čelisti [m²]
Dalším parametrem při zkoušení tloušt´ky je stlačitelnost, která je vyjadřena vztahem
[3.3]
kde je tloušt´ka [m] při tlaku [Pa]
je tloušt´ka [m] při tlaku [Pa]
3.1.4 Hustota provázání
Hustota provázání tkaniny neboli dostava znamená počet nití jednoho směru na délku 100 mm směru druhého. (10)
Dostava se výpočitá ze podle vztahu
[3.4]
kde n – počet nití na měřenou délku l – měřená délka tkaniny (10)
3.2 Rozbor významných strukturních parametrů textilních materiálů
V této části bude popsána analýza vlivu strukturních parametrů na trvanlivostní vlastnosti textilních materiaů, která byla provedena na základě provedených experimentů uvedených v odborných pracích
Pamuk (11) ve své práci zkoumal pevnost v tahu a poměrné prodloužení u 28 materiálů určených pro výrobu autopotahů. Byly to hladké a počesané tkaniny, zátažné a osnovní pleteniny, především vyrobené z polyesteru a bavlny. Zkoušky byly provedeny na vzorcích jak ve směru osnovy, tak ve směru útku. Autor zjistil, že na jedné straně nejlepší výsledky pevnosti v tahu mají tkané materiály jak hladké, tak i počesané, a to v obou směrech, proto pro výrobu autopotahů je lépe používat tkané materiály. Na straně druhé
17 zátažné pleteniny mají vysokou tažnost v obou směrech, která je jednou z rozhodujících vlastností pro autopotahový materiál, zatímco velurové tkaniny mají minimální hodnoty tažnosti.
Nikolić a ost. (12) analyzovali vliv druhu vláken a typu vazby na pevnost tkaniny.
Byly vybrány bavlněné tkaniny 3 druhů vazeb : plátno, kepr a zesilený kepr. Výsledky měření vzorků ukazují, že pokud roste pevnost nití, roste i pevnost celého materiálu v obou směrech. Nejvýšší pevnost mají tkaniny s plátnovou vazbou, v důsledku toho, že plátnová vazba má největší hustotu provázání, zatímco nejmenší pevnost ukázal zesílený kepr.
Autor také podotýká, že pevnost tkaniny je větší ve směru osnovy, než je po útku.
Kumpikaitė (13) také zaměřila svou práci na zjištění závislosti pevnosti a tažnosti tkaniny na druhu vazby. Byly zkoumány 12 polyesterových tkanin s 12 typy vazeb : plátnová, podelný a přičný rypsy, kepr, zesilený kepr, atlasová vazba, panama, krepová vazba, osnovní a útkový manšestry a perlinková vazba. Autorka uvádí, že u tkanin se zesílením vazby po útku pevnost klesá, ale se zvýšuje tažnost. Přičemž charakter trhání tkanin je přimo závislý na vazbě – vazby s pravidelným vzorováním a s horizontalními pruhy prokázaly rozdílné chování. Bylo zjištěno, že pevnost vazeb s pravidelným vzorováním je nižší než u ostátních.
Kaynak (14) ve své práci studoval závislost odolnosti v oděru na vazbě tkaniny.
Byly zvoleny 7 různých vazeb : útkový ryps (P1), kombinovaný ryps (P2), panama (P3), vícestupňový kepr (T1), osnovní kepr (T2), kepr (T3), atlas (S1). Autor hodnotil odolnost v oděru pomocí úbytku hmotnosti vzorků, naměřenou před zkouškou a po několika cyklech - 5 000, 7 500, 10 000 a 15 000 otáček. Naměřené hmotnosti jsou uvedeny v tabulce č. 3.
Celkové hodnoty úbytku hmotnosti jsou znazorněny na grafu č. 1. Autor zjistil, že typ vazby má značný vliv na úbytek hmotnosti. Také výsledky testů ukazují na to, že vazby s menším propletením mají větší úbytek hmotnosti, což znamená nízkou odolnost vůči oděru.
18 Tabulka 3 : Naměřené hmotnosti vzorků (14)
Materiál Hmotnost před zkouškou, g
Hmotnost vzorků po cyklech oděru, g
5000 ot. 7500 ot. 10000 ot. 15000 ot.
P1 0, 1796 0, 1756 0, 1720 0, 1690 0, 1637
P2 0, 1778 0, 1709 0, 1684 0, 1665 0, 1637
P3 0, 1768 0, 1699 0, 1664 0, 1640 0, 1599
T1 0, 1675 0, 1636 0, 1614 0, 1598 0, 1568
T2 0,1655 0, 1597 0, 1579 0, 1562 0, 1533
T3 0, 1689 0, 1638 0, 1628 0, 1601 0, 1572
S1 0, 1746 0, 1702 0, 1664 0, 1632 0, 1579
Graf 1: Graf úbytku hmotnosti tkanin při různých cyklech (14)
Malik (15) porovnával pevnost v tahu tkanin ze směsi poleyster – bavlna
v plátnové a keprové vazbách s cílem zjistit vliv vazby na pevnost tkaniny. Grafy č. 2 a 3 znázorňují výsledky zkoušek. Autor zjistil, že tkanina s keprovou vazbou má menší pevnost v tahu, než tkanina s plátnovou vazbou, přičemž jak ve směru osnovy, tak i ve směru útku. Rozdíl je poměrně velký a činí 4 – 14 %. Malik také podotýká, že vazba tkaniny je velmi významný parametr pro její pevnost.
19 Graf 2: Porovnání pevnosti tkanin ve směru osnovy (15)
Graf 3: Porovnání pevnosti tkanin ve směru útku (15)
20
4 Metody testování geometrických a trvanlivostních vlastnosti textilních materiálů určených pro autopotahy
V této kapitole jsou popsány metody testování vybraných geometrických a trvanlivostních vlastnosti textilií určených pro výrobu autosedadel. Tyto metody testování byly aplikovány na vybraný soubor materiálů potahů autosedaček v rámci experimentální části práce.
4.1 Geometrické vlastnosti materiálů
U textilních materiálů byly testovány tloušťka a plošná hmotnost.
4.1.1 Tloušťka
Tloušťka byla naměřena na digitálním tloušťkoměru modelu SDL MO34A při následujících parametrech (viz tabulka č. 4) .
Tabulka 4 : Parametry měření tloušťky
Přitlak 1 000 Pa 50 Pa
Plocha přitlaku 20 cm² 20 cm²
Zátěž vzorku 200 g 10 g
4.1.2 Plošná hmotnost
Plošná hmotnost byla naměřena podle normy ČSN EN (8) u vzorků o ploše 0, 01 m². Vzorky byly před vážením klimatizovány po dobu 48 hodin v klimatizační komoře.
4.2 Trvanlivostní vlastnosti materiálů
Mezi základní trvanlivostní vlastnosti textilních materiálů určených pro výrobu automobilových sedadel patří pevnost a tažnost, pevnost švu, odolnost vůči oděru a žmolkovitost.
4.2.1 Pevnost a tažnost
Pevnost je vlastnost tkanin, která vyjadřuje odolnost vůči vnějším silám působícím na tkaninu. Tažnost je velikost protažení, ke kterému dojde při maximálním napětí tkaniny.
Pevnost v tahu a tažnost textilních materiálů byly testovány na přístroji Testometric M 350-5CT . Dle normy ČSN EN ISO 13934-1 (16) pro zjišťování tahových vlastností
21 plošných textilií, byly pro naměření pevnosti v tahu a tažnosti připraveny vzorky o
velikosti 0,5 x 0,3 m a to po pěti kusech po osnově a po útku od každého materiálu.
Vstupní parametry měřicího přístroje byly zvoleny v souladu s druhem testovaného materiálů. Síla pro předpětí byla stanovena na 5N s rychlostí posuvu čelistí pro předpětí 100 mm/min. Rychlost posuvu čelistí v průběhu zkoušky byla 100 mm/min a upínací délka činila 200 mm.
Výstupní parametry zkoušek jsou uvedeny v tabulce č. 5. Kromě hodnot
jednotlivých zkoušek, počítač spojený s přístrojem také poskytuje statistické hodnoty pro jednotlivé soubory hodnot každého testovaného vzorku.
Tabulka 5 : Výstupní parametry zkoušek na Testometric M 350-5CT Fmax [N] Maximální dosažená síla (nejvýšší pevnost )
l [mm] Deformace
ε [%] Tažnost při Fmax
4.2.2 Pevnost švu
Další důležitou vlastností materiálů je pevnost švu. Zkoušení je dáno normou (17).
Zkouší se zkušební vzorek se švem uprostřed protažením kolmo ke švu při konstantní rychlosti až do přetržení švu, zaznamená se maximální síla nutná k přetrhu švu. (17)
Zkoušení bylo provedeno na přístroji Testometric M350-5CT. Rychlost byla stanovena na 100 mm/min a upínací délka byla 200 mm.
Vzorky pro zkoušení byly vystřiženy a sešity podle normy (17) na šicím stroji Siruba UF 916 – X2. Při sešití vzorků byly dodržovány stejné podmínky, které jsou popsány v tabulce č. 6.
Tabulka 6 : Podmínky švu Použitá jehla DP x 17 č. 110
Použité šicí nitě Výrobce – Amanngroup vrchní : Strongbond 40 3500 m spodní : Oxcel+80 9000 m Druh použitého švu Hřbetový
Druh použitého stehu Dvounitný vázaný Počet stehů na cm švu 3
22 4.2.3 Odolnost vůči oděru
Zkoušení odolnosti proti oděru je simulační zkouška, která napodobuje praktické použivání textilie. Toto odírání (namáhání) může být realizováné jako odírání textilie o textilie, odírání o hladký pevný povrch nebo odírání o drsný pevný povrch. Odírání textilie může být provedeno v ploše nebo v hraně. (10) Tato zkouška se provádí podle normy (18).
Principem zkoušky je vzájemný pohyb dvou stýkajících se čelisti, kde na jedné čelisti je napnutá zkoušená textilie a na druhé čelisti je upevněn odírácí materiál. Čelisti jsou k sobě přitlačovány předepsanou silou a jsou ve vzájemném relativním rotačním pohybu.
Ukazatelem odolnosti v oděru je počet otáček, kdy došlo k prodření. (10)
Zkouška byla provedena podle normy (18) na přístoji Martindale Abrasion and Pilling Tester. Jako odírací tkanina sloužila 100 % vlněná tkanina Martindale abrasive cloth S425.
Výsledky byly hodnoceny podle počtu otáček, při kterém poprvé došlo k poškození materiálu. Zkouška byla provedena do 50 000 otáček.
4.2.4 Odolnost proti tvorbě žmolků – žmolkovitost
Žmolkovitost je definována jako negativní vlastnost textilního materiálu, při ní dochází k tvorbě žmolků, to znamená, že povrch textilie má tendence k rozvláknění a zapletení vláken. (19) Zkoušení žmolkovitosti je také zkouškou simulační, která se provádí v laboratorních podmínkách pomocí odíracího přistroje podle normy (19). Hodnocení zkušebních vzorků se provádí podle dosaženého stupňu žmolkování podle etalonu (viz tabulka č. 7 ) a se výpočitá průměrná hodnota ze všech provedených zkoušek.
23 Tabulka 7 : Hodnocení stupňu žmolkovitosti (19)
Stupeň Popis
5 Bez změn
4 Lehké rozvlaknění povrchu a/nebo počátek tvorby žmolků
3 Mírně rozvláknění povrchu a/nebo mírně žmolkování. Žmolky různé velikosti a hustoty pokrývají častečně povrch vzorku
2 Výrazné rozvláknění povrchu a/nebo výrazné žmolkování. Žmolky různé velikosti a hustoty pokrývají značnou část povrchu vzorku.
1 Husté rozvláknění povrchu a/nebo silné žmolkování. Žmolky různé velikosti a hustoty pokrývají celý povrch vzorku.
Zkouška byla provedena podle normy (19) na přistrojí Martindale při 500, 1 000, 2 000, 5 000 a 7 000 ot. Z důvodu toho, že jsou zkušební vzorky dostatečně tlusté, vlněna tkanina byla použita pro držák a zkušební vzorky byly upevněny v žmolkovacím stole. Výsledky byly hodnoceny vizuálně podle hodnotící tabulky č.7
24
PRAKTICKÁ ČÁST
Cílem praktické části je analýza vlivu struktury materiálů autopotahů sedaček na jejich vybrané trvanlivostní vlastnosti.
Testování bylo provedeno na 4 vzorcích textilních materiálů poskytnutých firmou Johnson Controls. Textilní materiály byly tzv. „sandwichového“ typu. U vybraných materiálů byly zjišťovany geometrické vlastnosti (tloušťka, plošná hmotnost) a trvanlivostní vlastnosti (pevnost v tahu, pevnost švu, odolnost vůči oděru, žmolkovitost).
5 Základní parametry testovaných textilií
V tabulkách č. 8 až 11 jsou uvedeny základní parametry testovaných materiálů, které byly vyšetřovány postupy uvedenými v kapitole č. 4.
25 Tabulka 8 : Charakteristika vzorku A
Plošná hmotnost Tloušťka
Při 50 Pa Při 1 000 Pa
[g/m²] [mm]
Přůměrná hodnota 478,7 4,612 3,47
Směrodatná odchylka 1,272792 0,147024 0,036332
Variační koeficient 0,2659 3,1879 1,047
Vrchní vrstva Vazba tkaniny Plátnová
Dostava tkaniny Osnova na 100mm 175 Útek na 100 mm 110 Druh vlakenné
suroviny
V osnově 100 % PL
V útku 100 % PL
Konstrukce použitých nití
V osnově Družená
V útku Družená
Výplň Druh vlakenné
suroviny
100 % PU
Podšívka Vazba pleteniny Osnovní pletenina hladká Hustota pleteniny řádků na 100 mm 129
sloupků na 100 mm 50
26 Tabulka 9 : Charakteristika vzorku B
Plošná hmotnost Tloušťka
Při 50 Pa Při 1 000 Pa
[g/m²] [mm]
Přůměrná hodnota 859,87 10,75 8,704
Směrodatná odchylka 8,842 0,1779 0,0665
Variační koeficient 1,028 1,6547 0,7642
Vrchní vrstva Osnovní pletenina, filetová vazba
Výplň Druh vlakenné
suroviny
100 % PU
Podšívka Vazba pleteniny Osnovní pletenina - sukno Hustota pleteniny řádků na 100 mm 120
sloupků na 100 mm
100
27 Tabulka 10: Charakteristika vzorku C
Plošná hmotnost Tloušťka
Při 50 Pa Při 1 000 Pa
[g/m²] [mm]
Přůměrná hodnota 435,8333 3,794 3,644
Směrodatná odchylka 8,2496 0,0449 0,03
Variační koeficient 1,8928 1,1858 0,8251
Vrchní vrstva Zátažná pletenina
Hustota pleteniny řádků na 100 mm 240 sloupků na 100
mm
130
Výplň Druh vlakenné
suroviny
100 % PU
Podšívka Vazba pleteniny Zátažná jednolícní Hustota pleteniny řádků na 100 mm 100
sloupků na 100 mm
90
28 Tabulka 11 : Charakteristika vzorku D
Plošná hmotnost Tloušťka
Při 50 Pa Při 1 000 Pa
[g/m²] [mm]
Přůměrná hodnota 527,7 3,792 3,528
Směrodatná odchylka 6,261523 0,013266 0,016
Variační koeficient 1,1866 0,3499 0,4535
Vrchní vrstva Vazba tkaniny Keprová
Dostava tkaniny Osnova na 100mm 280 Útek na 100 mm 190 Druh vlakenné
suroviny
V osnově 100 % PL
V útku 100 % PL
Konstrukce
použitých nití V osnově Družená
V útku Družená
Výplň Druh vlakenné
suroviny
100 % PU
Podšívka Vazba pleteniny Zátažná jednolícní
Hustota pleteniny řádků na 100 mm 120 sloupků na 100 mm 100
29
6 Testování trvanlivostních vlastnosti textlilních materiálů
V této kapitole jsou analyzována data, která byla naměřena u výše zmíněných textilních materiálů.
6.1 Měření pevnosti a tažnosti
V této kapitole se uvádí měření pevnosti a tažnosti vzorků textilních materiálů.
Vzorek A
V tabulce č. 12 jsou popsána naměřená data zkoušení pevnosti vzorku A.
Tabulka 12 : Naměřená data zkoušení pevnosti a tažnosti materiálu A
Osnova Útek
Celkové průměrné hodnoty zkoušek
Fmax l ε
[N] [mm] [%]
1575,9 108,4 54,1
Při testování pevnosti v tahu u vzorků střižených po osnově při maximálním napětí došlo k úplnému nebo částečnému přičnému přetržení vrchní tkaniny.
Přičemž u všech 5 vzorků došlo pouze k roztažení ostatních dvou vrstev –
polyuretanové pěny a pleteniny, nikoliv k jejím přetržením. Průměrná hodnota pevnosti je 1997,4 N, což je druhá nejvyšší hodnota pevnosti v ramci všech osnovních vzorků.
30 Při testování vzorků ve směru útku nebylo pozorováno ani jedno úplné přetržení materiálu, ale pouze došlo k porušení vazby vrchní tkaniny.
Vzorek B
V tabulce č. 13 jsou popsána naměřená data zkoušení pevnosti vzorku B.
Tabulka 13 : Naměřená data zkoušení pevnosti a tažnosti materiálu B
Osnova Útek
Celkové průměrné hodnoty zkoušek
Fmax l ε
[N] [mm] [%]
1308,9 132,9 66,3
U vzorků střiženým po osnově docházelo většinou ke dvěma jevům. U 4 vzorků bylo sledováno úplné přetržení všesh vrstev ve vzdálenosti 6 cm od okraje vzorku. Jedná se o místo u uchycení do čelistí přístroje. Pouze u jednoho vzorku došlo k narušení nejen vrchní vrstvy, ale byla zničena i struktura polyuretanové pěny, avšak úplnému přetržení zabránila osnovní podšívka. Protože ostatní vzorky prokázaly stejné chovaní, se spíše jedná o anomalní připad, než o nekvalitní strukturu materiálu.
U vzorků v útkovém směru došlo k přetržení všech vrstev ve stejném místě a to také u uchycení čelistí. Přičemž tento vzorek prokázal nejvyšší tažnost - 87,1 %.
31 Vzorek C
V tabulce č. 14 jsou popsána naměřená data zkoušení pevnosti vzorku C.
Tabulka 14 : Naměřená data zkoušení pevnosti a tažnosti materiálu C
Osnova Útek
Celkové průměrné hodnoty zkoušek
Fmax l ε
[N] [mm] [%]
984,6 151,9 75,5
U všech vzorků střižených po osnově při maximální hodnotě pevnosti došlo k úplnému roztržení všech vrstev 5 cm od okraje vzorku. Průměrná hodnota pevnosti vzorků je 780,4 N což je nejnizší pevnost mezi ostatní vzorky po osnově.
Vzorky útkového směru nevykázaly ani jedno úplné přetržení. Byly porušeny vrchní vrstva a polyuretanová pěna. Měřením pevnosti byla zjištěna průměrná pevnost 1188,9 N což je nejvyšší hodnota mezi útkovými vzorky.
Vzorek D
V tabulce č. 15 jsou popsána naměřená data zkoušení pevnosti vzorku D.
32 Tabulka 15: Naměřená data zkoušení pevnosti a tažnosti materiálu D
Osnova Útek
Celkové průměrné hodnoty zkoušek
Fmax l ε
[N] [mm] [%]
1445,4 75,9 37,9
Při testování tohoto materiálu nedošlo u žádného ze zkoušených vzorků k přetržení všech tři vrstev materiálu ve směru osnovy ani ve směru útku, byla narušena částečně vazba tkaniny. Průměrná naměřená pevnost činila 2006 N což je nejvyšší hodnota provedených zkoušek.
U útkových vzorků došlo k částečnému přetržení v přičném směru. Pouze u jednoho vzorku roztržení nebylo přiliš velké. Ačkoliv jeho pevnost byla nejvyšší ve skupině – 1029 N, celková průměrná pevnost je nejnižší ze všech ostatních útkových vzorků - 884 N. Útkové vzorky také vykaázaly nejmensí tažnost, která činila pouze 25,3
%.
6.1.2 Shrnutí výsledků měření
V grafech č. 4 a 5 je znázorněno porovnání celkových průměrných hodnot pevnosti a tažnosti.
33 Graf 4: Porovnání celkových průměrných hodnot pevnosti vzorků
Graf 5: Porovnání celkových průměrných hodnot tažnosti vzorků
Při testování pevnosti a tažnosti došlo ke dvěma jevům:
a. kompletní přetržení vzorku
a. kompletní přetržení vzorku