Statistiky vývoje důchodového systému

Následující data podávají přehled o postupném zvyšování propojištěnosti obyvatelstva a o vývoji důchodů poskytovaných ze systému důchodového pojištění. Předmětem sledování je poměrně dlouhé období – od třicátých až do devadesátých let minulého století – během něhož se penzijní systém na našem území nacházel v různých fázích svého vývoje v závislosti na zohledňování požadavků jednotlivých subjektů a postupném začleňování sociální politiky mezi hlavní funkce státu.

2.6.1 Vztah mezi výší důchodu a mzdou v letech 1930 – 1937

Tabulka č. 3 udává přehled o průměrné měsíční výši starobních a invalidních důchodů a o průměrné měsíční výši mzdy pro různé kategorie pojištěných osob, a to v letech 1930 – 1937. Každá tato kategorie pojištěnců vycházela z jiné zákonné úpravy, kdy byly rozdílně posuzovány podmínky účasti na pojištění i nároky na poskytované dávky.

Tabulka 3: Relace průměrného důchodu k průměrné mzdě v letech 1930 – 1937

Rok

Průměrná výše starobního a invalidního důchodu v Kč

měsíčně

Průměrná mzda v Kč měsíčně Relace průměrného důchodu k průměrné mzdě v %

Poznámka: Průměrná výše starobního a invalidního důchodu z dělnického pojištění je pro r. 1930 odhadnuta.

Zdroj: JEŘÁBKOVÁ, L. a M. SALCMANOVÁ. Vývoj důchodového zabezpečení v ČSSR (1930 – 1956). Vlastní zpracování.

Nejvyšších výdělků dosahovali soukromí zaměstnanci. Byly jim také poskytovány nejvyšší starobní a invalidní důchody, přičemž tyto dávky tvořily ke konci sledovaného období až 66 % aktuální průměrné mzdy. Nejnižších mezd naopak dosahovali dělničtí zaměstnanci, kteří pobírali i nejnižší důchody, avšak poměr poskytovaných dávek a aktuálních průměrných mezd se u této kategorie pojištěnců ve sledovaném období zvýšil z původních 20 % až na zhruba 35 %. Podíl dávek na výdělcích u horníků vykazoval v období let 1930 – 1937 nejprve nárůst následovaný opětovným poklesem, který byl způsobený výrazným snížením průměrných mezd v polovině 30. let, zatímco výše poskytovaných dávek byla téměř neměnná.

2.6.2 Vývoj výše vyplácených starobních a invalidních důchodů v letech 1930 – 1947

Každý z tehdejších nositelů pojištění poskytoval za odlišných podmínek odlišné typy dávek, jejichž výše také nebyla jednotná. Tabulka č. 4 sleduje vývoj průměrné výše starobních a invalidních důchodů v letech 1930 – 1947 pro různé důchodové kategorie reprezentované institucemi, které výplatu těchto dávek zabezpečovaly.

Tabulka 4: Vývoj průměrné výše vyplácených starobních a invalidních důchodů v letech 1930 – 1947

Rok

Průměrná měsíční výše vyplácených starobních a invalidních důchodů v Kčs/K/Kč

Zdroj: JEŘÁBKOVÁ, L. a M. SALCMANOVÁ. Vývoj důchodového zabezpečení v ČSSR (1930 – 1956). Vlastní zpracování.

U všech důchodových kategorií lze pozorovat postupné zvyšování průměrné výše vyplácených dávek v souvislosti s růstem nově přiznaných důchodů. Bez ohledu na druh důchodového zabezpečení je u všech starobních a invalidních důchodů od roku 1945 zřejmý výrazný nárůst vyplývající z legislativní úpravy, která přiznala ke stávajícím penzím přídavek ve výši 500 Kčs měsíčně (Jeřábková a Salcmanová, 1965).

2.6.3 Vývoj výše vyplácených starobních a invalidních důchodů z národního pojištění v letech 1948 – 1956

Průměrná výše vyplácených starobních a invalidních důchodů závisí na počtu a výši nově vznikajících dávek tohoto druhu a na počtu a výši zanikajících dávek, případně na zákonných úpravách výše těchto důchodů. Bezprostředně po roce 1948 docházelo díky výraznému zvyšování mezd k růstu úrovně nově přiznaných důchodů, a tím i ke zvyšování průměrné měsíční výše starobních a invalidních důchodů (Jeřábková a Salcmanová, 1965).

Tabulka 5: Vývoj průměrné výše vyplácených starobních a invalidních důchodů v letech 1948 – 1956

Rok

Průměrná měsíční výše vyplácených starobních a invalidních důchodů v Kč

Poznámka: Výše důchodů v letech 1948 – 1952 (před provedením československé měnové reformy) byla přepočtena v poměru 5 : 1.

Zdroj: Vlastní podle JEŘÁBKOVÁ, L. a M. SALCMANOVÁ. Vývoj důchodového zabezpečení v ČSSR (1930 – 1956). Vlastní zpracování.

Systém důchodového zabezpečení vykazoval pro různé skupiny pojištěnců různé podmínky v potřebné délce důchodového pojištění, lišila se i věkové hranice pro odchod do starobního důchodu a poskytované dávky. Průměrná měsíční výše starobních a invalidních důchodů vyplácených ze zabezpečení družstevních rolníků a ze zabezpečení osob samostatně hospodařících byla v poválečném období a během padesátých let výrazně nižší než průměrná výše důchodů vyplácených ze zabezpečení zaměstnanců, což souviselo

s tehdejší politikou státu spočívající ve zvýhodnění dělnických profesí a potlačování soukromého sektoru.

2.6.4 Vývoj počtu pojištěných osob v období let 1930 – 1956

Postupně se zvyšovala celková propojištěnost obyvatelstva. Počet všech osob důchodově zabezpečených se v období let 1930 – 1956 zvýšil z původních 3,1 mil. na 5,5 mil. osob.

Podíl osob důchodově zabezpečených z řad zaměstnanců a ostatních pojištěnců postupně rostl a v roce 1956 činil v českých zemích a na Slovensku 41,6 % z celkového počtu obyvatelstva (v roce 1930 se jednalo o 21,1 % všech obyvatel). Ze systému byly vypláceny důchody válečných poškozenců, dále pak důchody starobní a invalidní, důchody sociální a úrazové. Na počátku třicátých let dvacátého století bylo ze systému důchodového zabezpečení vypláceno více jak 160 tisíc starobních a invalidních důchodů. V roce 1956 se pak počet zvýšil na více než 830 tisíc dávek tohoto typu. V relativním vyjádření k počtu obyvatel vzrostla tato hodnota z původních 1,14 % na 6,33 % (Jeřábková a Salcmanová, 1965).

2.6.5 Vývoj vyplácených starobních důchodů ze sociálního zabezpečení do konce osmdesátých let

Vývoj vyplácených starobních důchodů od roku 1960 do roku 1990 znázorňuje následující tabulka.

Tabulka 6: Vývoj průměrné výše vyplácených starobních důchodů plných (ke konci roku) v letech 1960 – 1990

Rok

Průměrná měsíční výše vyplácených starobních důchodů plných v Kč

ze zabezpečení pracovníků ze zabezpečení družstevních

rolníků z pojištění samostatně

Zdroj: MPSV. Celostátní základní ukazatele z oblasti sociálního zabezpečení ve vývojových řadách 1957 – 1991. Vlastní zpracování.

V polovině sedmdesátých let byly zákonnou úpravou navýšeny nízké důchody starodůchodců a v konstrukci dávek byla částečně posílena zásluhovost. Bylo zrušeno zdanění důchodů i určitá omezení při jejich konstrukci. Stále však docházelo k poklesu reálné hodnoty penzí a v důsledku redukce výdělku rozhodného pro výpočet dávky (která nebyla změněna od roku 1957) zde byla stále potlačována zásluhovost. Tato statičnost při výpočtu dávek sloužila jako nástroj nivelizace. Zcela evidentní se stala potřeba pravidelného přizpůsobování dávkového systému růstu mezd a cen. Takový mechanismus však do konce osmdesátých let nebyl schválen (Tomková, 2009).