Těžištěm daného programu je vzájemné prožívání vztahů ve skupině a skupinová psychoterapie zaměřená na trestný čin. Délka kompletního terapeutického programu představuje období 12 měsíců, v některých případech ji lze prodloužit až o polovinu, delší časový úsek je kontraproduktivní. Jedinec po dosažení jistých kompetencí již stagnuje a vzniká prostor pro nežádoucí prvky ve skupinové dynamice.
Terapeutická činnost v rozsahu 21 hodin týdně má vést k posílení sebenáhledu a ke změnám nežádoucích postojů, vzorců chování a myšlení u vězněných osob.
Členové celé komunity jsou rozděleni na dvě rovnocenné skupiny, které v rámci daného programu procházejí pěti na sebe navzájem navazujícími fázemi (Tab. 1). Za ústřední se považují tři prostřední, délka každé dílčí fáze je individuální.
Tab. 1 Orientační struktura programu
Název fáze Délka Úkoly, cíle, motivační faktory
Adaptační fáze 1 měsíc
Terapeutický proces si lze představit jako cestu umožňující dosažení určitých změn v jednání a chování jedince, jednotlivé fáze mají spíše charakter směrových ukazatelů, určujících směr a pohyb po trase. Podstata není v pouhé účasti klienta na dílčích
setkáních, ale ve „vědomém prožívání“ každé terapeutické komunity, tj. kráčení na cestě, směřující k osvojení žádoucích vzorců v intrapersonální i interpersonální oblasti, v terapii jde o celostní zacházení s člověkem. Tím se dotýkáme i otázky etiky, základní orientace v mravních hodnotách a zvnitřnění hodnotového systému klienta.
Respektování formálních pravidel, zodpovědné zacházení se životem, kladení otázek a hledání odpovědí vztahujících se k smysluplnému životu.
„Smysl může najít každý člověk bez ohledu na svůj intelekt a věk, má to ovšem jeden důležitý dodatek – pokud je schopen činit rozhodnutí. Více než smyslové orgány nám k tomu pomáhá svědomí, což je „orgán“, který ukazuje, co je správné, jde o vnitřní hlas člověka. Svědomí je tedy cit, který se pěstuje a rozvíjí“ (Ulrichová 2013, s. 49).
Svědomí můžeme také připodobnit k vnitřnímu kompasu, který do určité míry nasměruje (určuje) jednání člověka v konkrétní situaci, dle jeho osobnostního nastavení.
„Každodenní volba mezi dobrem a zlem bývá ovšem právě v těch nejpodstatnějších ohledech neuvědomovaná. Tuto volbu organizuje význačný hybatel a regulátor naší psychiky zvaný svědomí. Svědomí nelze nalézt při operaci mozku, přesto v mozkové fyziologii zanechává stopu. Jde o záznam silných emocí, které byly vytvářeny, posilovány, cizelovány nebo oslabovány především v rané životní historii. Svědomí má kromě funkce volby tak či onak morálního jednání ještě i význam pro typizaci a sociální začleněnost člověka.“ (Keller, Novotný 2008, s. 166).
Pochopení minulosti (trestný čin), přijmutí současnosti (trest) a směřování k budoucnosti (aktivní účast v terapeutickém programu) přispívá k zlepšení funkce vnitřního kompasu – svědomí. Náprava odsouzeného či snížení možnosti jeho případné recidivy je závislá na chápání trestu jako důsledku vlastního nepřiměřeného jednání.
Právě u jedinců s poruchou duševní a poruchou chování nelze automaticky používat standardní psychoterapeutické postupy, zpravidla za účinnou metodu je považována kognitivně-behaviorální terapie, vycházející z kombinace kognitivní a behaviorální psychoterapie, ale se zcela specifickými rysy.
„Terapeut pomáhá klientovi, aby si uvědomil svůj způsob zkresleného myšlení a dysfunkčního jednání. Pak pomocí systematického rozhovoru a strukturovaných behaviorálních úkolů pomáhá klientovi hodnotit a měnit jak zkreslené myšlenky, tak dysfunkční jednání. Terapie má poskytnout příležitost pro nové učení. Důležitou součástí je systematické řešení problémů. Dané postupy se klientovi otevřeně a jasně vysvětlují a mezi terapeutem a klientem se vytváří vztah vzájemné spolupráce.“
(Kratochvíl 2002, s. 76).
Jedinec se ocitá v činné pozici a není tudíž pouze pasivním účastníkem probíhajícího procesu. Vnitřní pochody v interakci s vnějším prostředím vedou k určitému jednání daného člověka a právě schopnost přemýšlet o sobě a řídit vlastní chování určuje jeho výslednou podobu projevu. Na vzniku poruch chování se spolupodílejí biologické i psychosociální faktory, jejich vzájemný vliv formuje osobnost jedince, a však doposud neexistuje shodný názor, který z uvedených činitelů je ve svém působení významnější.
Rovnocenně důležitým se stává nejen to, jak člověk vnímá a prožívá sám sebe, ale i jak na něj působí okolní svět. Na základě diagnostiky aktuálních modelů myšlení a chování, lze se značnou přesností určit konkrétní poruchu chování a tím i nejvhodnější možnou formu terapie a způsob komunikace.
Terapeutický program tvoří jeden celek, skládající se z jednotlivých prvků vzájemně na sebe navazujících, jejich provázanost vykazuje komplexní systematickou a logickou strukturu uceleného systému odborných činností. Po celou dobu pobytu je respektováno individuální zařazení klientů do jednotlivých fází. Metody a formy terapeutického programu se uplatňují s respektem na režimová opatření věznice. Hlavními součástmi terapeutického programu, který je povinen absolvovat každý odsouzený jsou:
- komunitní sezení (pětkrát týdně 45 minut),
- skupinová psychoterapie zaměřená na trestný čin (jednou týdně 90 minut), - drama terapie (čtyřikrát týdně 75 minut),
- osobnostní a sociální výchova (jednou týdně 45 minut), - sociálně-právní poradenství (jednou týdně 45 minut),
- skupinové posezení s psychologem (jednou týdně 45 minut), - výtvarná práce jako edukační tvořivost (jednou týdně 120 minut), - společenské vědy (jednou týdně 45 minut),
- psaní deníků (individuálně, pro účel kontroly a zpětné vazby vždy jednou týdně).
Nepovinné aktivity:
- individuální poradenství a terapie (pouze v případě potřeby, 90 minut týdně) - skupinové sezení s duchovním (jednou týdně 45 minut) (Jiřička et al. 2008, s. 6) Aktivity uplatňované v programu TERČ se dělí na speciálně-výchovné, vzdělávací, zájmové a pracovní.
Speciálně-výchovné
- skupinová psychoterapie (motivace ke změně sociálně nežádoucího chování) - dramaterapie (cíleno na sebereflexi a možnosti změny naučeného chování) - environmentální výchova (vštípení návyků k šetrnému a hospodárnému
zacházení s přírodními zdroji a energií)
- zdravý životní styl (stimulace ke změně životního stylu, zdravá strava, péče o zdraví, zvládání stresu atd.)
- osobní a sociální výchova (rozvoj základních osobnostních, morálních a sociálních kompetencí)
- sociálně-právní poradenství (zaměřeno na orientaci v sociálním systému státu a minimalizaci sociálně-právních problémů po propuštění na svobodu)
- hagioterapie (pomocí biblických příběhů docílit žádoucího chování a respektování společenských i zákonných norem)
- základy vaření a stolování (osvojení si potřebných dovedností pro každodenní život)
Vzdělávací
- základy práce na PC (rozvíjet uživatelské znalosti Word, Excel atd., z bezpečnostních důvodů bez možnosti přístupu na internet)
Zájmové - stolní tenis - kondiční cvičení - míčové hry
- bezpečná jízda (získání znalostí o zásadách bezpečnosti silničního provozu) Pracovní
- sebeobslužné aktivity
Jejich účelem je především posílení příslušných schopností a kompetencí klientů, ale také slouží k vhodnému vyplnění volného času.
V programu TERČ je nezbytné, aby trestná činnost byla popsána souhrnně, včetně skutků za které klient nebyl odsouzený. Účelem není případné prokázání další viny, ale otevření skrytých mechanizmů v osobnosti jedince. Prvky zacházení zahrnují akcent na
změny životních postojů a názorů klienta. Dílčí prvky lze seřadit v souvislý přehled se zaměřením na:
- schopnost sebenáhledu prostřednictvím postupné rekonstrukce trestného činu, - cvičení na kontrolu fantazií,
- zvýšení empatie vůči oběti,
- zpracování kognitivních zkreslení,
- převzetí vlastní odpovědnosti za spáchaný delikt, - zpracování strategií pro zamezení recidivy,
- převzetí odpovědnosti za své jednání jako takové a svůj život, - zvýšení sociálních kompetencí,
- předvídání problémových situací,
- účinné osobní strategie na zvládnutí zátěžových a problémových situací (Jiřička et al. 2008, s. 7).
Výroční zpráva SpO za rok 2015 přehledně předkládá data za celou dobu působení tohoto oddělení ve Vazební věznici Liberec, konkrétní údaje jsou rozděleny přehledně do jednotlivých roků (Tab. 2).
Tab. 2 Počty odsouzených v SpO
Rok Nepřijatých
Pro potřeby odhadu rizika recidivy klientů, se za pomoci psychometrických nástrojů, před zahájením a po ukončení terapeutického programu sledují změny v jejich osobnosti, především v oblasti impulzivity, emoční stability, agresivity, stimulačních potřeb a tendenci vyhledávat rizikové situace. Tým odborných zaměstnanců dochází k závěru, že u odsouzených zařazených do programu TERČ dochází u zmíněných faktorů ke snížení až výraznému snížení rizik pro vznik recidivy (Minčáková 2016,
s. 5–6), avšak tuto úspěšnost nelze považovat za záruku optimální reintegrace odsouzených do společnosti. Specializované zacházení týmu odborných zaměstnanců by zcela jistě mělo být kontinuálně propojeno s institucemi zajišťujícími postpenitenciární péči a to tak, aby odsouzeným po ukončení trestu odnětí svobody byla poskytnuta podpora v období začleňování se do běžného způsobu života.
Jiřička (2015b, s. 136) uvádí, obecná recidiva do 12 měsíců od propuštění byla u absolventů programu TERČ 10,42 %, do 24 měsíců od propuštění pak 14,63 %, absolutní recidiva bez časového ohraničení celkem 19,30 %. Po započtení všech odsouzených, kteří nastoupili do programu a byli z něj vyloučení za porušení pravidel nebo po propuštění recidivovali, se míra recidivy zvýšila na 30,23 %.
Recidiva v penologickém pojetí, tj. sledování opakovaného pobytu ve výkonu trestu odnětí svobody, je součástí statistik, které v posledních letech vydává VS ČR, z těchto údajů vyplývá, že přibližně dvě třetiny odsouzených se opakovaně dopouštějí trestné činnosti i přesto, že s výkonem trestu odnětí svobody měli předchozí zkušenost a to dokonce několikanásobnou (MSČR 2016, s. 120–121). Porovnáme-li recidivu odsouzených z programu TERČ 30,23 % a odsouzených z běžného výkonu trestu 66,00 % (cca dvě třetiny), pak nelze přehlédnout markantní rozdíl. Můžeme tady usuzovat, že specializované zacházení zaměřené svými metodami a formami na konkrétní skupinu osob je přínosné nejen ve vztahu k jednotlivcům, ale potažmo i celé společnosti.