Univerbizovaná pojmenování

Univerbizace je vznik jednoslovného pojmenování (lexému) motivovaného synonymním pojmenováním víceslovným (obvykle víceslovným lexémem);

(mikrovlnná trouba → mikrovlnka).⁵⁴ Pojem univerbizace zavedl do české lingvistiky A. V. Isačenko.⁵⁵ Univerbizovaná pojmenování jsou jedním z typů utváření nových slov. Univerbizace je tedy jeden z transformačních procesů, kterým vznikají jednoslovná pojmenování z víceslovných výrazů. Tento proces má funkci spojovací a je výsledkem projevu jazykové ekonomie.⁵⁶ Vznik univerbizovaných pojmenování souvisí s tendencí úspornosti ve vyjadřování.

S dynamičností své doby je jazyková úspora téměř nevyhnutelná. Univerbizovaná pojmenování jsou obvykle názvy obecně české nebo slangové s různou mírou expresivity.⁵⁷

„Univerbizační fundace má místo především u slov hovorových a slangových a u odborných termínů, především v oborech užitých, kde se pojmenování sdružené pociťuje jako nespisovné.“⁵⁸ „K univerbizaci dochází v běžně mluveném jazyce, a hlavně v profesní mluvě a slangu.“⁵⁹„M. Dokulil řadí univerbizáty obecně mezi výrazy „ne plně spisovné“ (především hovorové a slangové); M. Helcl stanovuje jejich stylový příznak na základě motivace místem vzniku, jímž je mu „pracovní prostředí se svou potřebou stručnosti a úspornosti v projevu, tedy oblast jazyka mluveného, zejména slangová“; A. Jedlička je řadí mezi „prostředky běžně dorozumívací stylové vrstvy (zahrnující hovorové prvky spisovné, prostředky profesionální a slangové“. Určitý posun směrem ke spisovnému jazyku u některých typů s příponou „-ák“ (zejména obyvatelských

54 Encyklopedický slovník češtiny, 2002, s. 505 55Jedlička, 1969, s. 93

56Jedlička, 1969, s. 94 57Štícha, 2011, s. 25

58Dostupné z: „http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7822“

59Dostupné z: „http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7822“

jmen) konstatuje A. Polívková, jiné typy však zároveň považuje za obtížně přijatelné pro spisovný jazyk.“⁶⁰

Pojem obecně český výraz je ve slovnících užíván pro výrazy ne plně spisovné, avšak mohou to být i výrazy okrajově rozšířené a obecně užívané především v běžné mluvě (občanka, propiska, řidičák).⁶¹ Rozhraní spisovnosti a nespisovnosti univerbizovaných pojmenování je plynulé, proto se mnohdy mohou názory na přijímání univerbizátů lišit. Univerbizovaná pojmenování mohou proniknout do spisovného jazyka, a tak se stát méně příznakovými než jejich víceslovná pojmenování (srov. fotoaparát × fotografický aparát, nosovka × nosová hláska, zubař hov. × zubní lékař). ⁶² Jedná se o univerbizáty, jejichž tvoření je v současné češtině velice živé.⁶³ Univerbizovaná pojmenování se sufixem „-ák“ vstupují do spisovné češtiny omezeněji. Tyto jednotky mají často příznak negativní expresivity.⁶⁴

Řada poznatků z výše zmíněných citací je ve světle současné komunikace značně diskutabilní. Tolerance se vůči univerbizátům postupem doby zvyšuje a tím se zvyšuje i jejich podíl v komunikaci, nejen v té oficiální.

„Univerbizace je v češtině velmi produktivní, více nežli v západních nebo ostatních sl. jaz. (Isačenko). Nejčastěji se při ní uplatňuje derivace (spacák, hotelovka), v současné češtině také kompozice, při níž vznikají složeniny (často hybridní) s první částí nabývají téměř funkce prefixu, tzv. prefixoidem (diskohit, profipráce). Univerbizované výrazy se lépe ohýbají a jsou vhodnějším východiskem pro derivaci nežli víceslovná pojmenování.“ ⁶⁵

60 Dostupné z: „http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7822“

61 Encyklopedický slovník češtiny, 2002, s. 505 – 506

62 Encyklopedický slovník češtiny, 2002, s. 505 – 506

63Dostupné z: „http://ff.osu.cz/dokumenty/opory/spisj_jazkult.pdf, s. 14“

64 Encyklopedický slovník češtiny, 2002, s. 505 – 506

65 Encyklopedický slovník češtiny, 2002, s. 505 – 506

Univerbizace vzniká tvořením jednoslovného pojmenování z víceslovného pojmenování nebo připojením sufixu k derivačnímu základu jedné z jeho složek⁶⁶ (balonový plášť/ plášť z balonového hedvábí – baloňák, řidič kamionu – kamioňák, obvodní lékař – obvoďák). Další proces tvoření univerbizovaných pojmenování spočívá v elipse jednoho výrazu ze sousloví⁶⁷ (vysoká škola pedagogická – vysoká pedagogická/ pedagogická). Můžeme se také setkat s procesem tvoření univerbizace změnou sousloví v kompozitum.⁶⁸ V tomto případě vznikají univerbizáty na základě změny sousloví nebo víceslovného pojmenování v kompozitum nebo spojením jednoho slova v jeho zkrácené podobě a druhým slovem ze spojení⁶⁹ (stará čeština – staročeština, ekologický autobus – ekobus). Univerbizace může probíhat několika dalšími různými způsoby, které uvádí Encyklopedický slovník češtiny: kondenzací ve spřežky (prolití krve → krveprolití); substantivizací adjektiva při ztrátě substantivního členu sousloví (plzeňské pivo → plzeňské); tvořením zkratkových slov (občanská demokratická strana → Ódéeska); metonymicky motivovaným tvořením, při němž se univerbizovaným pojmenováním stává výchozí nebo blízce příbuzné substantivum, z něhož bylo odvozeno určující adjektivum motivujícího víceslovného pojmenování (bronzová medaile → bronz).⁷⁰

V užším vymezení jsou někdy za univerbizáty považovány jen typy, kdy univerbizace vzniká přechodem v kompozita (stará čeština → staročeština) nebo kondenzací ve spřežky (prolití krve → krveprolití), tzn. případy, kdy univerbizovaná jednotka zřetelně uchovává po stránce významové i formální základy, z nichž vznikla. Nejvíce však bývá univerbizace spojována s nahrazením sousloví sufixálním útvarem (maturitní ples → maturák).⁷¹

66 Kolářová, 2011, s. 281

67 Kolářová, 2011, s. 304

68 Kolářová, 2011, s. 281

69 Kolářová, 2011, s. 303

70 Encyklopedický slovník češtiny, 2002, s. 505 – 506

71 Encyklopedický slovník češtiny, 2002, s. 505 – 506

Univerbizovaná pojmenování lze klasifikovat z hlediska sémantického a formálního. Přehled sémantické klasifikace přináší např. I. Kolářová v publikaci

„Kapitoly z české gramatiky“⁷². Toto členění zahrnuje názvy osob, názvy institucí, společenství a společenských zařízení, názvy míst, názvy budov, areálů, místností a veřejných prostranství, názvy akcí, názvy pracovních nástrojů, přístrojů a zařízení, názvy hudebních nástrojů, názvy dopravních prostředků, názvy oděvů, obuvi a doplňků, názvy zbraní a jejich součástí, názvy průkazů, dokladů a publikací, názvy uměleckých děl, uměleckých těles, tiskovin a periodik, názvy jídel a nápojů, názvy rostlin a živočichů, názvy nemocí, fyzických a psychických stavů a tělesných orgánů, názvy pracovních poměrů a aktivit, sociálních dávek, platů, typů spoření, názvy přírodních jevů a živlů, názvy jazyků, názvy materiálních předmětů nezařazených do jiné kategorie, názvy ostatní.

Z hlediska formálního je možné univerbizáty dělit dle struktury sousloví, z něhož je univerbizát tvořen (adjektivní atribut + substantivum; substantivum + neshodný atribut substantivní; substantivum + neshodný atribut substantivní rozvitý dalšími atributy). Univerbizovaná pojmenování můžeme také hodnotit z hlediska jejich frekvenční distribuce.

Uvedené definice popisují pojem univerbizace, avšak existují okolnosti, které nám znesnadňují určit, zda se jedná o univerbizaci či nikoliv. Univerbizace řeší několik rozporů, ať už je to formální vícečlennost motivujícího spojení a jednotnost významu, či kritéria, podle kterých lze rozhodnout, kdy jde o univerbizát a kdy už ne. Problém je, zda známe výchozí sousloví, jestli vůbec existuje, jestli je ustálené atd.

„Univerbizace řeší rozpor mezi formální vícečlenností motivujícího spojení a jednotností významu. Některá pojetí univerbizace akcentují nutnost přetrvávající koexistence motivující víceslovné jednotky s jednotkou univerbizovanou (bramborová polévka/bramboračka), jiná k univerbizaci řadí i případy, kdy motivující jednotka zaniká a je plně nahrazena univerbizovaným výrazem

72 Kolářová, 2011, s. 281

(u historicky vzdálených univerbizátů může dojít i k zamlžení výchozího spojení, srov. pč. ֗ jeden na desäte → stč. jedenácte → nč. jedenáct).“⁷³

Tato práce je zaměřena na univerbizáty typu „-ák“, jejich významové aspekty, slovotvorné postupy a prostředky, aspekty frekvenční klasifikace a příznakovost. Slova se sufixem „-ák“ jsou v češtině velmi hojná, frekventovaná, a právě proto byla zvolena jako materiál pro tuto práci.⁷⁴ Mezi mnohovýznamové se řadí zejména sufixy „-ák“. Jako další pojmenování s různými významy lze zařadit ta se sufixy „-ka“ (promítačka) a „-ky“ (pionýrky). Pojmenování tvořená těmito typy sufixů jen nepatrně pronikají do spisovné slovní zásoby, a vznikají tak slova spisovná (odborná) jako synonyma vedle sousloví, např. muchomůrka růžová - růžovka. Především se jedná o typy, kdy nebylo užito přípony „-ák“,

„dnes tak ostře stylisticky zabarveného odvozovacího prostředku“.⁷⁵

Mnohdy je nejisté určit výchozí pojmenování a jednotnost významu.

U několika případů bychom mohli polemizovat o vzniku daného pojmenování (např. dřevák, otvírák, rolák apod.). Není jisté, jestli např. slovo rolák vzniklo ze sousloví rolovací límec. V tomto případě se názory uživatelů českého jazyka rozcházejí. Vzhledem k nepatrnému výskytu konkurenčních protějšků by tyto výrazy nemusely být považovány za univerbizáty, avšak na základě subjektivního hodnocení byly zvoleny za univerbizované a posloužily jako materiál pro praktickou část bakalářské práce. I když nejsou kritéria plně objektivní, byla jedním z kritérií – alespoň předpokládaná – existence synonymního vícečlenného pojmenování.

S univerbizovanými pojmenováními se pojí problematika slovotvorné homonymie, do níž mnoho univerbizátů vstupuje (např. občanka: občanský průkaz vs. žena - občan). „Homonymie je vedle polysémie případ víceznačnosti/

polyfunkčnosti izolované jazykové formy, avšak na rozdíl od ní bez významové

73 Encyklopedický slovník češtiny, 2002, s. 505

74 Dostupné z: „http://www.rozhlas.cz/plzen/jazykovykoutek/_zprava/univerbizace-multiverbizace--365379“

75 Dostupné z: „ http://sas.ujc.cas.cz/archiv.php?art=1204“

příbuznosti (puk „hrana na děvu“, „hokejový kotouč“, „pupen“; první pochází z něm., druhé z angl., třetí je domácí slovo související s pukat).⁷⁶ Podle rozsahu může být homonymie úplná nebo částečná. Záleží na rozsahu formálních shod lexikálních homonym. Homonyma částečná se liší v některých tvarech paradigmatu a na rozdíl od toho mají homonyma úplná shodu v celém paradigmatu. V případě shody pouze jednoho nebo několika tvarů slov se stále jedná o homonyma částečná.⁷⁷ Na druhé straně stojí homonyma vzniklá slovnědruhovou konverzí (nemocný adj. a subst.) nebo derivací z téhož základu a pomocí homofonních sufixů (kopáč „dělník“ a „nástroj“, též v procesu univerbizace, např. občanka „občanská legitimace“ a „občanská nauka“).⁷⁸ Kolářová řeší problematiku homonymie z hlediska univerbizovaných a neuniverbizovaných pojmenování. Např. slovo dopravák, kdy konkurující sousloví označuje dopravního policistu, považuje Kolářová za univerbizované pojmenování, a naopak v případě, kdy se jedná o konkurující sousloví pracovník dopravy, pojmenování dopravák, za univerbizát nepovažuje. Z excerpce této práce jsou homonymními slovy např. autobusák – autobusové nádraží; řidič/šofér autobusu, dopravák – zaměstnanec v dopravě; dopravní policista; obchoďák – obchodní středisko/dům/centrum; obchodní cestující). Pokud jsme pojmenování uznali alespoň v jednom případě konkurujícího pojmenování za univerbizáty, užili jsme jich jako materiál pro bakalářskou práci.

Další problematikou univerbizovaných pojmenování je potenciální variantnost typu slov: (kvasnicové pivo: kvasničák vs. kvasnice; silniční kolo:

silnička vs. silnice vs. silničák). Nicméně analýza touto problematikou ovlivněna není, a proto jsme se dále variantními univerbizáty nezaobírali.

V rámci analýzy jsme shromáždili lexikální materiál, a to jak z internetových zdrojů (např. google.cz, seznam.cz, obsahy konverzací a statusů na stránkách facebook.com a skype), tak z Českého národního korpusu a vlastní

76 Encyklopedický slovník češtiny, 2002, s. 169

77 Encyklopedický slovník češtiny, 2002, s. 169

78 Encyklopedický slovní češtiny, 2002, s. 170

excerpce mluvených projevů (projevů v médiích – televizi, rádiového přenosu, běžné každodenní komunikace) v období mezi lety 2011 – 2013. Usoudili jsme, že analýzu bude vhodné podložit excerpcí v rozmezí 70 – 100 univerbizovaných pojmenování. Nejjednodušší variantou se zdála excerpce z ČNK. Po zadání sufixu

„-ák“ do dotazovaného řádku jsme získali hojnou excerpci univerbizovaných pojmenování se sufixem „-ák“. V průběhu shromažďování lexikálního materiálu univerbizovaných pojmenování pro bakalářskou práci vyšla publikace „Kapitoly z české gramatiky“ od I. Kolářové (2011), ve které bylo mnoho univerbizátů užito. Je však nutno podotknout, že všechny popisované univerbizáty (77 dokladů) byly shromážděny pouze z vlastního sběru. Jen v případě regionálních/oblastních pojmenování jsme se publikací „Kapitoly z české gramatiky“ inspirovali a hledali univerbizovaná pojmenování orientovaná na Liberecký kraj.