UŽÍVÁNÍ UNIVERBIZOVANÝCH POJMENOVÁNÍ V SOUČASNÉ ČEŠTINĚ

(1)

UŽÍVÁNÍ UNIVERBIZOVANÝCH POJMENOVÁNÍ V SOUČASNÉ ČEŠTINĚ

Bakalářská práce

Studijní program: B7507 – Specializace v pedagogice

Studijní obory: 7504R269 – Český jazyk a literatura se zaměřením na vzdělávání 7504R300 – Španělský jazyk se zaměřením na vzdělávání

Autor práce: Kateřina Riedelová Vedoucí práce: Mgr. Václav Lábus, Ph.D.

(2)

(3)

(4)

(5)

Tímto bych ráda poděkovala Mgr. Václavu Lábusovi Ph.D. za nesmírnou ochotu, vstřícnost a výtečnou spolupráci. Veškeré cenné informace, komentáře, připomínky materiály a odborné rady mi velmi pomohly a přispěly k vypracování této bakalářské práce.

Poděkování patří také prof. PhDr. Petru Marešovi, CSc. za odbornou pomoc při výběru tématu pro tuto bakalářskou práci a počáteční inspiraci.

(6)

Anotace

Bakalářská práce analyzuje vybraná univerbizovaná pojmenování typu „- ák“ a postihuje problematiku jejich užívání v současné češtině. Teoretická část se zabývá problematikou lexikální slovní zásoby, univerbizací a multiverbizací.

Praktická část analyzuje univerbizovaná pojmenování z hlediska významového, formálního, z hlediska frekvenční distribuce, míry expresivity a užití v kontextu.

Klíčová slova: univerbizace, frekvenční distribuce, expresivita

(7)

Abstract

This bachelor thesis is focused on the analyses of the chosen univerbated lexemes of the “-ák” type. The thesis will demonstrate that there are problems with the usage in contemporary Czech language. The theoretical part deals with problems of lexical vocabulary, univerbization and multiverbization. The practical part analyses the univerbated lexical units from the point of view of the semantic and formal perspective, and also with respect to the distribution of frequency, the amount of expressivity and the usage in context.

Key words: univerbization, distribution of frequency, expressivity

(8)

Obsah

Seznam grafů ... 7

Seznam tabulek ... 7

Seznam použitých zkratek a symbolů ... 8

Úvod ... 10

1. Lexikální (slovní) zásoba ... 12

2. Slovo jako jednotka slovní zásoby ... 14

3. Obohacování slovní zásoby ... 16

4. Univerbizovaná pojmenování ... 22

5. Multiverbizace ... 29

6. Obecná charakteristika a typologie univerbizátů ... 31

6.1. Typologie univerbizátů ... 31

6.1.1. Aspekty významové ... 31

6.1.2. Aspekty formální ... 36

6.2. Aspekty frekvenční klasifikace ... 45

6.3. Aspekty stylové a žánrové klasifikace; příznakovost univerbizovaných pojmenování ... 54

6.4. Užití univerbizovaných pojmenování v kontextu ... 59

Závěr ... 67

Seznam použité literatury ... 71

(9)

Seznam grafů

Graf 1: Aspekty významové ... 36 Graf 2: Aspekty formální ... 40 Graf 3: SYN ... 53

Seznam tabulek

Tab. 1: Aspekty významové (tabulka řazena abecedně) ... 32 Tab. 2: Aspekty formání: struktura sousloví (tabulka řazena abecedně) ... 36 Tab. 3: Aspekty formální: slovotvorné postupy a prostředky (tabulka řazena abecedně) ... 41 Tab. 4: Frekvenční distribuce ... 46 Tab. 5: Univerbizovaná pojmenování v kontextu ... 60

(10)

Seznam použitých zkratek a symbolů

1. Adj. Adjektivum

2. Aj. A jiné

3. Apod. A podobně

4. Atd. A tak dále

7. ČNK Český národní korpus

8. Hov. Hovorový

9. Kol. Kolektiv 10. Např. Například

11. Nč. Novočeský

12. Něm. Němčina

13. Pč. Pračeský, pračeština

14. Popř. Popřípadě

15. Resp. Respektive 16. Sl. jaz. Slovanský jazyk

17. Srov. Srovnání

18. SSČ Slovník spisovné češtiny

19. SSJČ Slovník spisovného jazyka českého 20. Stč. Staročeský, stará čeština

21. Subst. Substantivum

22. SYN Český národní korpus „syn“

23. SYN 2000 Český národní korpus „syn“

24. SYN 2005 Český národní korpus „syn2000“

25. SYN 2006pub Český národní korpus „syn2005pub“

26. SYN 2009pub Český národní korpus „syn2009pub“

27. Tzn. To znamená

28. Tzv. Takzvaně

(11)

29. Vs. Ve srovnání

(12)

Úvod

Cílem této práce je postihnout problematiku užívání univerbizovaných pojmenování v současné češtině, jejich formální stránku, frekvenci, příznakovost a užití v různých typech textů. Analytická část nastiňuje užívání univerbizovaných pojmenování v současné češtině. V rámci analýzy byl shromážděn lexikální materiál, a to jak z internetových zdrojů (např. google.cz, seznam.cz, obsahy konverzací a statusů na stránkách facebook.com a skype), tak z Českého národního korpusu a vlastní excerpce mluvených projevů (projevů v médiích – televizi, rádiového přenosu, běžné každodenní komunikace) v období mezi lety 2011 – 2013. Za cílovou skupinu byla zvolena zejména univerbizovaná pojmenování se stylisticky příznakovým domácím sufixem „-ák“. Záměrem výzkumu bylo postihnout jak frekvenční, tak sémantickou a formální stránku daných výrazů.

Teoretická část pojednává o lexikální slovní zásobě a obohacování slovní zásoby. Tato část také představuje pojem univerbizace, který je jádrem celé práce.

Pojednává o důležitosti univerbizovaných pojmenování v lexikální zásobě z hlediska časové úspornosti a poukazuje na jejich místo v písemném projevu.

Praktická část se věnuje výzkumu vybraných univerbizátů. Zaznamenává obecnou charakteristiku a typologii univerbizátů. Analyzuje aspekty významové a formální. V části, která se zabývá sémantickou stránkou slov, je užita typologie, která byla aplikována v publikaci „Kapitoly z české gramatiky“.¹ Toto rozdělení je rozšířeno dle potřeby užívání vybraných univerbizovaných pojmenování v této práci. Formální část je dále členěna dle struktury sousloví, z něhož je univerbizát tvořen, a slovotvorných postupů a prostředků. Následně jsou univerbizovaná pojmenování analyzována z hlediska frekvenční distribuce. Při této analýze nám jako hlavní zdroj posloužil Český národní korpus. V případě nedohledatelných dokladů v ČNK bylo pro ilustraci využito internetových stránek www.google.cz.

Další část zahrnuje přehled klasifikace univerbizovaných pojmenování z hlediska

1 Kolářová, 2011, s. 281 – 282

(13)

míry expresivity. Poslední část obsahuje užití univerbizovaných pojmenování v kontextu.

Tabulky jsou řazeny abecedně a pod každou tabulkou je znázorněn graf, který porovnává výsledky uvedené právě v těchto tabulkách.

Na závěr jsou vyhodnoceny výsledky, které plynou z jednotlivých analýz, zmíněných výše.

(14)

1. Lexikální (slovní) zásoba

„Nauka o slovní zásobě je jednou z hlavních disciplín jazykovědných disciplín.“² Pro lexikální zásobu neexistuje pouze jedna konkrétní definice.

Máme možnost setkat se s několika interpretacemi lexikální zásoby.

Např. v knize Nauka o slovní zásobě od Přemysla Hausera (1980) je slovní zásoba definována jako souhrn všech vyskytovaných slov jazyka a rozmanitost, bohatost daného jazyka závisí na obsáhlosti slovní zásoby národního útvaru.

Početnost slovní zásoby není uzavřena a je nezjistitelná.³

Podle slov autorů monografie Česká lexikologie (1985), Josefa Filipce a Františka Čermáka, je lexikální zásoba souhrnem lexémů užívaných všemi členy národní společnosti, i těmi, kdo mluví nářečím a žijí v cizině. Lexikální zásobu popisují jako neodmyslitelnou složku každého přirozeného jazyka, která reprezentuje dané společenství.⁴

„Jádro spisovné lexikální zásoby tvoří základní lexikální jednotka. Tu lze chápat historicky jako vývojově stabilní jádro lexikální zásoby (základní pojmenování přírody, prostoru, času, lidského těla, potravy, obydlí, šatu, rodinných vztahů, činností, pohybů, práce, zájmena, předložky) a synchronně – pak jde o centrum současného lexikálního systému, tzn. lexikální jednotky všemi členy národního společenství aktivně užívané – aktivní lexikální zásoba.“⁵

Jádro, neboli fond slovní zásoby, je charakterizován původem slov, jejich dobou trvání, strukturou, významem a užíváním. Slova nová tvoří slova stará, která v jazyce přetrvávají po několik časových období. Centrem slov jsou slova kořenná, která představují východisko pro vznik nových slov. Z významového hlediska tvoří jádro slovní zásoby slova spjatá s nejdůležitějšími skutečnostmi života společnosti (např. otec, matka, hlava, ruka, pes, kočka, země, slunce, hrách,

2 Hauser, 1980, s. 7

3 Hauser, 1980, s. 13

4 Filipec - Čermák, 1985, s. 13 – 15

5 Filipec - Čermák, 1985, s. 14

(15)

dub, nůž, lopata, zde, tam). Množství jádrových slov není vysoké, avšak jejich používání je velmi časté, jsou to slova pro běžnou komunikaci.⁶

Lexikální zásobu tvoří lexémy (lexikální jednotky) různého typu: slova (motivovaná -nemotivovaná; mono- a polysémická), spojení slov a frazémy (idiomy).⁷

Čermák a Filipec ve své knize Česká lexikologie rozlišují slovní zásobu na pasivní a aktivní.⁸ Toto rozdělení je závislé na frekventovanosti, vžitosti, povědomosti a srozumitelnosti okolí. Aktivní lexikální zásoba je jádrem při běžném dorozumívání jak písemném, tak ústním, kdežto pasivní lexikální zásoba není součástí běžné mluvy jedince. Pasivní lexikální zásoba je forma lexikální zásoby, která je jedinci známa, avšak ji běžně nepoužívá, není v jeho možnostech ji využívat. Slova z pasivní lexikální zásoby mohou přecházet do aktivní podoby.

Tento aspekt je dán pochopením a stálejším užíváním. Pasivní lexikální zásoba je mnohonásobně vyšší než aktivní lexikální zásoba.⁹

Nelze charakterizovat individuální slovní zásobu jedince. Existuje několik faktorů, které ovlivňují rozmanitost lexikální zásoby individua. Základním a nejdůležitějším faktorem je prostředí jedince. Za základní slovní zásobou jedince považujeme běžně užívanou lexikální zásobu, běžně užívané lexikální jednotky. Krom aktivní lexikální zásoby (běžně užívané) existuje také odborná slovní zásoba, která je součástí specifických oddílů (pasáží).¹⁰

6 Hauser, 1980, s. 14 – 15

7 Filipec - Čermák, 1985, s. 14

8 Filipec - Čermák, 1985, s. 14 – 17

9 Filipec - Čermák, 1985, s. 14 – 17

10 Filipec - Čermák, 1985, s. 14 – 20

(16)

2. Slovo jako jednotka slovní zásoby

V publikaci P. Hausera je „slovo“ (lexém) definováno jako základní pojmenovávací jednotka slovní zásoby, která je tvořena skupinou hlásek (v ojedinělých případech se setkáváme se slovem, které je utvořenou pouze jednou hláskou) a je jednou z nejdůležitějších a nejzákladnějších složek jazyka, neboť jak říká Hauser (1980) „Jazyk je jazykem slov“¹¹. Dalšími jinak vymezenými jednotkami označujícími slovo jako základní jednotku lexikálního systému jsou termíny „lexém“, „semém“ a „frazém“.¹² Lexém/lexikální jednotka/základní lexikální jednotka je „abstraktní formálně-významová jednotka lexikonu nadřazená všem svým konkrétním manifestacím v řeči, u ohebných slov zahrnují celé paradigma (miluji, miloval jsem, budu milovat…; dívka, dívky, dívkou…). Konkrétní manifestace lexému bývá označována jako lex.“¹³ Termín

„semém“ slouží jako lexikální význam pro souhrn sémů různého typu (nejčastěji aspoň dva)¹⁴, nese jeden z významů slova mnohovýznamového.¹⁵ „Sém“ označuje

„minimální významový distinktivní rys, popř. prvek schopný odlišit jeden lexém od druhého.“¹⁶ Vymezení „frazém“ je specifický podtyp ustáleného spojení slov neboli kolokace. „Je to taková jedinečná ustálená kombinace minimálně dvou prvků, z nichž některý, popř. žádný nefunguje stejným způsobem v žádné jiné kombinaci nebo více kombinacích.“¹⁷

Slovo můžeme pojmout z různých hledisek. Např. z hlediska lexikálního, tvarového, slovotvorného či skladebního. Slovo je považováno za komplexní útvar, jelikož má krom své lexikální, tvarové, slovotvorné a skladební stránky

11 Hauser, 2003, s. 5 – 12

12 Dostupné z: „http://www.osu.cz/fpd/kcd/dokumenty/cestinapositi/lexikologie.htm“

13 Encyklopedický slovník češtiny, 2002, s. 242

15 Dostupné z: „http://www.osu.cz/fpd/kcd/dokumenty/cestinapositi/lexikologie.htm“

17 Encyklopedický slovník češtiny, 2002, s. 139 – 140

(17)

stránku zvukovou a grafickou.¹⁸ U slov rozlišujeme jejich formu a obsah.

Formální stránka je založena na skupině hlásek: s-l-o-v-o. Stránku obsahovou tvoří význam slova, což je „označení určité skutečnosti zpracované naším vědomím“.¹⁹

Encyklopedický slovník češtiny²⁰ popisuje slovo jako intuitivně vymezenou základní jazykovou jednotku, vzhledem k formální a funkční různorodosti obtížně definovatelnou. Podle Encyklopedického slovníku češtiny má slovo několik podob²¹:

(1) Fonetickou a fonologickou podobu: „Slovo se v řeči manifestuje jako zvukově ucelená řada fonémů (případně i foném jediný) vydělitelná potencionálními pauzami. V češtině je pro většinu slov příznačný hlavní přízvuk na první slabice.“

(2) Grafickou podobu: „V grafické realizaci je slovo utvářeno řadou grafémů (případně grafémem jediným) ohraničenou mezerami.“

(3) Významovou podobu: „Slovo je nositelem pojmového významu (umožňující pojmenovávaní předmětů, jevů a vztahů mimojazykové reality) a/nebo významu gramatického (umožňujícího plnění vnitrojazykových, zvláště textových funkcí), případně též významu pragmatického (vyjadřujícího postoje mluvčího ke sdělované skutečnosti, k adresátovi či situaci promluvy).“

(4) Přemístitelnost: „Slovo může do značné míry měnit své místo ve větě.“

(5) Oddělitelnost: „Slova mohou být ve větě osamostatněna, resp. navzájem oddělena jinými slovy nebo vyššími jednotkami.“

(6) Společenská ustálenost: „Slovo je charakterizováno ustáleností a reprodukovatelností v konkrétním jazykovém společenství.“²²

18 Hauser, 2003, s. 5 – 12

19 Hauser, 2003, s. 5

(18)

3. Obohacování slovní zásoby

„Slovní zásoba každého jazyka podléhá vývojovým změnám mnohem rychleji než zvuková nebo mluvnická stavba. Jen z volna ustupují z užívání slova pojmenovávací zaniklé skutečnosti (kolovrat, žebračenka, šafář), naproti tomu se stále vytvářejí nová pojmenování pro předměty a jevy, které přináší pokrok (antibiotikum, laser, privatizace, ekologie…).“²³

S dobou přicházejí nová pojmenování ve všech odvětvích společenského, kulturního a technického světa. Tento rozvoj mimojazykových faktorů, jevů a poznání ve sféře politické, společenské a kulturní je podnětem pro hledání a vytváření nových jazykových pojmenování a jejich funkci celonárodně reprezentativní.²⁴ Jde o změnu a potřebu společenského i osobního života, který je ovlivněn okolnostmi doby.²⁵

Proces obohacování lexikální zásoby je nevyhnutelný, jelikož s „rozvojem nových vědních a technických oborů, vznikem nových profesí i zájmových činností a specializací, nových civilizačních trendů, nových tendencí v oblasti životního stylu, nových volnočasových aktivit atd.“²⁶ je nutné pojmenovat tyto nové skutečnosti.

Důvodem pro vznik nových slov je nepostačující dosavadní slovní zásoba.

Je to tzv. záměrné hledání nových výrazů pro náš emocionální a intelektuální projev. Neustálá potřeba projevu našich interních pocitů a prožitků.²⁷

Máme potřebu vyjádřit to, jak se na věci, jevy, které nás obklopují, díváme, co cítíme k jiným lidem, co sami prožíváme.²⁸

23 Dostupné z: „http://stredoskolskaliteratura.kvalitne.cz/index.php?clanek=tvoreni-slov“

24 Martincová, 2005, s. 19

28 Brabcová, 1996, s. 75

(19)

„Vznik nových názvů je příznačný pro počítačovou oblast, sportovní, hudební, politiky, obchodu, managementu a lidských zdrojů, oblast reklamy a marketingu, drogové a kriminality.“²⁹

„Nová pojmenování, nová slova, nové jednoslovné i víceslovné výrazy, slova s novými významy bývají souhrnně označovány jazykovědným termínem neologismus."³⁰

„Nové skutečnosti můžeme pojmenovávat nově vytvořenými nebo přejatými slovy, nebo můžeme využít k jejich pojmenování slov již existujících, ale s pozměněným významem.“³¹

Vztah, který vzniká mezi slovem ve funkci slovotvorného základu a slovem utvořeným se nazývá motivace. Z hlediska významové souvislosti rozlišujeme slova na „značková“ (nemotivovaná) a „popisná“ (motivovaná), kdy značková slova nikterak nenaznačují svůj význam, „jejich forma je ze synchronního hlediska nemotivovaná“³² (ruka, bílý, dům, stůl, syn, kráva) a popisná slova se opírají svou formou i významem o jiná slova (dřevěný – opírá se o podstatné jméno dřevo). Ve slovní zásobě převažují slova motivovaná, což nám usnadňuje orientaci.³³ Striktně vzato lze za popisné jednotky považovat pouze ty, jejichž lexikální význam je zcela totožný s významem strukturním (velbloudě, studentka, zhnědnout). Takové případy však nejsou příliš časté.³⁴ Vztah významu lexikálního a strukturního bývá užší, širší, popř. různě pozměněný (např. pokrývač neoznačuje každého, kdo něco pokrývá, ale jen toho, kdo pokrývá a opravuje střechy). ³⁵

29 Martincová, 2005 s. 19

30 Martincová, 2004 s. 13

(20)

Podle Encyklopedického slovníku češtiny³⁶ je motivace „úplná nebo částečná odvoditelnost pojmenování z jeho formy (též motivovanost). Motivovaná jednotka poukazuje na souvislost s jinou (motivující) jednotkou, jíž je vysvětlitelná, případně vyjadřuje přímý vztah k pojmenovávané skutečnosti.

Motivace slovní zásoby je v češtině oslabována vysokou alomorfií³⁷ kořenů a nejednoznačností sufixů.“³⁸

Encyklopedický slovník češtiny rozlišuje čtyři typy motivace³⁹:

(a) fonetická (zvuková, imitativní), zakládající se na napodobení zvuků spjatých s označovaným jevem, popřípadě na vyjádření vnitřních pocitů (tik tak, prásk, mňau, jé, au, hihi),

(b) slovotvorná (morfologická, strukturní, systémová), zakládající se na morfematicko-sémantickém vztahu slov (stavět → stavitel, hloupý → hlupák, nos

→ nosatý)

(c) sémaziologicko-onomaziologická, spojená se vznikem metaforických či metonymických přenesených pojmenování (čočka „semeno luskoviny rodu Lens“

→ čočka „součást optických přístrojů“),

d) slovních spojení, týkající se relace mezi komponenty a celkem u víceslovných pojmenování (kyselina + chlorovodíková → kyselina chlorovodíková; u jednotek frazeologických, např. přístav + manželský → přístav manželský, jde spíše o zdánlivě připomínající motivovanost, frazém a idiom).

„Motivace typu (a) je též označována jako mimojazyková nebo přímá, motivace typu (b), (c), (d) je označována jako vnitrojazyková nebo relativní.“⁴⁰

37 Alomorf: „Poziční varianta morfu. Při segmentaci textu může mít jeden morfém několik realizací. Existence těchto variant, tzv. alomorfie, souvisí s existencí hláskových alternací, např.

kořenových (píšu, piš, psát, dopis) nebo prefixálních (sejmu, sňal) si lze abstraktně představit jako vyjádření obecného abstraktního kořenového nebo prefixálního morfému.“ Encyklopedický slovník češtiny, 2002, s. 35

(21)

Podle slovníku Nových slov v češtině jsou nová pojmenování tvořena na základě těchto postupů: přejímáním (z cizích jazyků: např. leasing), kalkováním (např. počítačová myš podle anglického mouse), tvořením víceslovných (sdružených) pojmenování (mobilní telefon), tvoření slov odvozováním (jamka → sport. jamkoviště), skládáním (ekonafta), tvořením slov zkratkových, přenášení jednoho pojmu na druhý na základě vnější podobnosti (metafora), na základě vnitřní, funkční aj. souvislosti (metonymie), dále rozšíření nebo zúžení významu apod. ⁴¹

Slovotvorba, je gramatická disciplína zabývající se procesem tvoření slov na základě slov již existujících.⁴² Tato slova mohou být tvořena na bázi výše zmíněných postupů. „Problematika tvoření slov souvisí svou pravidelností a povahou formálních postupů s oblastí morfologie, morfonologie a syntaxe, povahou významových í, proměn a jejich využití s lexikologií, sémantikou (sémaziologií) a pragmatikou.“⁴³

Jak už jsme výše zmínili, jedním ze slovotvorných postupů je odvozování, jinými slovy derivace. Derivace je postup, při kterém dochází ke změně morfémové stavby slova. Každé slovo má svůj slovotvorný základ. Derivace vzniká přidáním slovotvorného afixu ke slovotvornému základu. Tyto slovotvorné postupy mohou být prefixální/odvozování předponové (např. nést – odnést, babička – prababička, původní – prapůvodní, velice – převelice)⁴⁴; nebo sufixální/

odvozování příponové (např. zimní – zimník, dřevo – dřevák, cesta – cesťák). Při sufixaci může dojít ke změně slovního druhu. Funkci slovotvorného sufixu může zastávat také gramatická morfologická koncovka.⁴⁵ Tento typ derivace se nazývá

41 Martincová, 2004, s. 11 – 13

44 Dostupné z: „http://www.osu.cz/fpd/kcd/dokumenty/cestinapositi/tvoreni_slov.htm“

(22)

„konverze“. Konverze vzniká připojením ohýbacích koncovek⁴⁶ (např. kámen – kamení, vynést – výnos, včela – včelí, trn – trní).⁴⁷ V případě připojení sufixů a koncovek může docházet k hláskovým změnám slovotvorného základu.⁴⁸

Tyto způsoby derivace se navzájem nevylučují a mohou derivovat slovo společně. V tomto případě derivace slova vzniká pomocí oboustranných afixů.

Tyto metody derivace nazýváme prefixálně-sufixální/předponově-příponový (pod-pat-ek) nebo prefixálně-konverzní/ předponově-koncový (ná-draž-í; roz- vod-í). ⁴⁹

Kromě uvedených postupů se uplatňují další procesy přispívající k rozvoji našeho jazyka. Patří mezi ně faktory mimojazykové (již výše zmíněné) a vnitrojazykové. Hlavním vnitrojazykovým faktorem je snaha o ekonomičnost projevu. Projevem této tendence je zkracování. Jedním z prostředků ekonomizace je tvoření zkratek (Filozofická fakulta Masarykovy univerzity – FF MU)⁵⁰. V tomto případě mohou výrazy vznikat z počátečních písmen víceslovného pojmenování (iniciálové zkratky). Dalším prostředkem je tvorba zkratkových slov (Československá dopravní kancelář – Čedok). Tato slova vycházejí z počátečních slabik nebo hlásek víceslovných pojmenování (zkratky slabičné/kombinované).⁵¹ Může také dojít ke zkracování jednoslovných pojmenování (automobil – auto – auťák). Dochází zde k resufixaci a změně morfologické charakteristiky, s tím souvisí dekompozice a univerbizace⁵² (řidič kamionu – kamioňák). Univerbizací se budeme více zabývat v kapitole 4, ve které tato problematika bude vysvětlena a názorně prokázána na příkladech.

46 Nová slova v češtině. Slovník neologismů, s. 11 – 13

47 Dostupné z: „http://www.osu.cz/fpd/kcd/dokumenty/cestinapositi/tvoreni_slov.htm“

49 Martincová, 2004, s. 11 – 13

(23)

Mezi nové výrazy mohou patřit také slova, která se doposud nezařadila do ustálené slovní zásoby, slova určité sociální skupiny, slova náhodná (užívaná příležitostně, mnohdy zapomenuta, tzv. „okazionalismy“) či slova, která se dostala do běžné slovní zásoby, a tím se stala nedílnou součástí našeho každodenního projevu (tzn. vlastní neologismy, slova pravidelně tvořená).

Vyplývá z toho, že „nová slovní vrstva slovní zásoby není jednolitá, homogenní“.⁵³

53 Martincová, 2004, s. 11 – 13

(24)

4. Univerbizovaná pojmenování

Univerbizace je vznik jednoslovného pojmenování (lexému) motivovaného synonymním pojmenováním víceslovným (obvykle víceslovným lexémem);

(mikrovlnná trouba → mikrovlnka).⁵⁴ Pojem univerbizace zavedl do české lingvistiky A. V. Isačenko.⁵⁵ Univerbizovaná pojmenování jsou jedním z typů utváření nových slov. Univerbizace je tedy jeden z transformačních procesů, kterým vznikají jednoslovná pojmenování z víceslovných výrazů. Tento proces má funkci spojovací a je výsledkem projevu jazykové ekonomie.⁵⁶ Vznik univerbizovaných pojmenování souvisí s tendencí úspornosti ve vyjadřování.

S dynamičností své doby je jazyková úspora téměř nevyhnutelná. Univerbizovaná pojmenování jsou obvykle názvy obecně české nebo slangové s různou mírou expresivity.⁵⁷

„Univerbizační fundace má místo především u slov hovorových a slangových a u odborných termínů, především v oborech užitých, kde se pojmenování sdružené pociťuje jako nespisovné.“⁵⁸ „K univerbizaci dochází v běžně mluveném jazyce, a hlavně v profesní mluvě a slangu.“⁵⁹„M. Dokulil řadí univerbizáty obecně mezi výrazy „ne plně spisovné“ (především hovorové a slangové); M. Helcl stanovuje jejich stylový příznak na základě motivace místem vzniku, jímž je mu „pracovní prostředí se svou potřebou stručnosti a úspornosti v projevu, tedy oblast jazyka mluveného, zejména slangová“; A. Jedlička je řadí mezi „prostředky běžně dorozumívací stylové vrstvy (zahrnující hovorové prvky spisovné, prostředky profesionální a slangové“. Určitý posun směrem ke spisovnému jazyku u některých typů s příponou „-ák“ (zejména obyvatelských

54 Encyklopedický slovník češtiny, 2002, s. 505 55Jedlička, 1969, s. 93

56Jedlička, 1969, s. 94 57Štícha, 2011, s. 25

58Dostupné z: „http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7822“

59Dostupné z: „http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7822“

(25)

jmen) konstatuje A. Polívková, jiné typy však zároveň považuje za obtížně přijatelné pro spisovný jazyk.“⁶⁰

Pojem obecně český výraz je ve slovnících užíván pro výrazy ne plně spisovné, avšak mohou to být i výrazy okrajově rozšířené a obecně užívané především v běžné mluvě (občanka, propiska, řidičák).⁶¹ Rozhraní spisovnosti a nespisovnosti univerbizovaných pojmenování je plynulé, proto se mnohdy mohou názory na přijímání univerbizátů lišit. Univerbizovaná pojmenování mohou proniknout do spisovného jazyka, a tak se stát méně příznakovými než jejich víceslovná pojmenování (srov. fotoaparát × fotografický aparát, nosovka × nosová hláska, zubař hov. × zubní lékař).⁶² Jedná se o univerbizáty, jejichž tvoření je v současné češtině velice živé.⁶³ Univerbizovaná pojmenování se sufixem „-ák“ vstupují do spisovné češtiny omezeněji. Tyto jednotky mají často příznak negativní expresivity.⁶⁴

Řada poznatků z výše zmíněných citací je ve světle současné komunikace značně diskutabilní. Tolerance se vůči univerbizátům postupem doby zvyšuje a tím se zvyšuje i jejich podíl v komunikaci, nejen v té oficiální.

„Univerbizace je v češtině velmi produktivní, více nežli v západních nebo ostatních sl. jaz. (Isačenko). Nejčastěji se při ní uplatňuje derivace (spacák, hotelovka), v současné češtině také kompozice, při níž vznikají složeniny (často hybridní) s první částí nabývají téměř funkce prefixu, tzv. prefixoidem (diskohit, profipráce). Univerbizované výrazy se lépe ohýbají a jsou vhodnějším východiskem pro derivaci nežli víceslovná pojmenování.“⁶⁵

60 Dostupné z: „http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7822“

63Dostupné z: „http://ff.osu.cz/dokumenty/opory/spisj_jazkult.pdf, s. 14“

(26)

Univerbizace vzniká tvořením jednoslovného pojmenování z víceslovného pojmenování nebo připojením sufixu k derivačnímu základu jedné z jeho složek⁶⁶ (balonový plášť/ plášť z balonového hedvábí – baloňák, řidič kamionu – kamioňák, obvodní lékař – obvoďák). Další proces tvoření univerbizovaných pojmenování spočívá v elipse jednoho výrazu ze sousloví⁶⁷ (vysoká škola pedagogická – vysoká pedagogická/ pedagogická). Můžeme se také setkat s procesem tvoření univerbizace změnou sousloví v kompozitum.⁶⁸ V tomto případě vznikají univerbizáty na základě změny sousloví nebo víceslovného pojmenování v kompozitum nebo spojením jednoho slova v jeho zkrácené podobě a druhým slovem ze spojení⁶⁹ (stará čeština – staročeština, ekologický autobus – ekobus). Univerbizace může probíhat několika dalšími různými způsoby, které uvádí Encyklopedický slovník češtiny: kondenzací ve spřežky (prolití krve → krveprolití); substantivizací adjektiva při ztrátě substantivního členu sousloví (plzeňské pivo → plzeňské); tvořením zkratkových slov (občanská demokratická strana → Ódéeska); metonymicky motivovaným tvořením, při němž se univerbizovaným pojmenováním stává výchozí nebo blízce příbuzné substantivum, z něhož bylo odvozeno určující adjektivum motivujícího víceslovného pojmenování (bronzová medaile → bronz).⁷⁰

V užším vymezení jsou někdy za univerbizáty považovány jen typy, kdy univerbizace vzniká přechodem v kompozita (stará čeština → staročeština) nebo kondenzací ve spřežky (prolití krve → krveprolití), tzn. případy, kdy univerbizovaná jednotka zřetelně uchovává po stránce významové i formální základy, z nichž vznikla. Nejvíce však bývá univerbizace spojována s nahrazením sousloví sufixálním útvarem (maturitní ples → maturák).⁷¹

66 Kolářová, 2011, s. 281

67 Kolářová, 2011, s. 304

68 Kolářová, 2011, s. 281

69 Kolářová, 2011, s. 303

(27)

Univerbizovaná pojmenování lze klasifikovat z hlediska sémantického a formálního. Přehled sémantické klasifikace přináší např. I. Kolářová v publikaci

„Kapitoly z české gramatiky“⁷². Toto členění zahrnuje názvy osob, názvy institucí, společenství a společenských zařízení, názvy míst, názvy budov, areálů, místností a veřejných prostranství, názvy akcí, názvy pracovních nástrojů, přístrojů a zařízení, názvy hudebních nástrojů, názvy dopravních prostředků, názvy oděvů, obuvi a doplňků, názvy zbraní a jejich součástí, názvy průkazů, dokladů a publikací, názvy uměleckých děl, uměleckých těles, tiskovin a periodik, názvy jídel a nápojů, názvy rostlin a živočichů, názvy nemocí, fyzických a psychických stavů a tělesných orgánů, názvy pracovních poměrů a aktivit, sociálních dávek, platů, typů spoření, názvy přírodních jevů a živlů, názvy jazyků, názvy materiálních předmětů nezařazených do jiné kategorie, názvy ostatní.

Z hlediska formálního je možné univerbizáty dělit dle struktury sousloví, z něhož je univerbizát tvořen (adjektivní atribut + substantivum; substantivum + neshodný atribut substantivní; substantivum + neshodný atribut substantivní rozvitý dalšími atributy). Univerbizovaná pojmenování můžeme také hodnotit z hlediska jejich frekvenční distribuce.

Uvedené definice popisují pojem univerbizace, avšak existují okolnosti, které nám znesnadňují určit, zda se jedná o univerbizaci či nikoliv. Univerbizace řeší několik rozporů, ať už je to formální vícečlennost motivujícího spojení a jednotnost významu, či kritéria, podle kterých lze rozhodnout, kdy jde o univerbizát a kdy už ne. Problém je, zda známe výchozí sousloví, jestli vůbec existuje, jestli je ustálené atd.

„Univerbizace řeší rozpor mezi formální vícečlenností motivujícího spojení a jednotností významu. Některá pojetí univerbizace akcentují nutnost přetrvávající koexistence motivující víceslovné jednotky s jednotkou univerbizovanou (bramborová polévka/bramboračka), jiná k univerbizaci řadí i případy, kdy motivující jednotka zaniká a je plně nahrazena univerbizovaným výrazem

72 Kolářová, 2011, s. 281

(28)

(u historicky vzdálených univerbizátů může dojít i k zamlžení výchozího spojení, srov. pč. ֗ jeden na desäte → stč. jedenácte → nč. jedenáct).“⁷³

Tato práce je zaměřena na univerbizáty typu „-ák“, jejich významové aspekty, slovotvorné postupy a prostředky, aspekty frekvenční klasifikace a příznakovost. Slova se sufixem „-ák“ jsou v češtině velmi hojná, frekventovaná, a právě proto byla zvolena jako materiál pro tuto práci.⁷⁴ Mezi mnohovýznamové se řadí zejména sufixy „-ák“. Jako další pojmenování s různými významy lze zařadit ta se sufixy „-ka“ (promítačka) a „-ky“ (pionýrky). Pojmenování tvořená těmito typy sufixů jen nepatrně pronikají do spisovné slovní zásoby, a vznikají tak slova spisovná (odborná) jako synonyma vedle sousloví, např. muchomůrka růžová - růžovka. Především se jedná o typy, kdy nebylo užito přípony „-ák“,

„dnes tak ostře stylisticky zabarveného odvozovacího prostředku“.⁷⁵

Mnohdy je nejisté určit výchozí pojmenování a jednotnost významu.

U několika případů bychom mohli polemizovat o vzniku daného pojmenování (např. dřevák, otvírák, rolák apod.). Není jisté, jestli např. slovo rolák vzniklo ze sousloví rolovací límec. V tomto případě se názory uživatelů českého jazyka rozcházejí. Vzhledem k nepatrnému výskytu konkurenčních protějšků by tyto výrazy nemusely být považovány za univerbizáty, avšak na základě subjektivního hodnocení byly zvoleny za univerbizované a posloužily jako materiál pro praktickou část bakalářské práce. I když nejsou kritéria plně objektivní, byla jedním z kritérií – alespoň předpokládaná – existence synonymního vícečlenného pojmenování.

S univerbizovanými pojmenováními se pojí problematika slovotvorné homonymie, do níž mnoho univerbizátů vstupuje (např. občanka: občanský průkaz vs. žena - občan). „Homonymie je vedle polysémie případ víceznačnosti/

polyfunkčnosti izolované jazykové formy, avšak na rozdíl od ní bez významové

74 Dostupné z: „http://www.rozhlas.cz/plzen/jazykovykoutek/_zprava/univerbizace- multiverbizace--365379“

75 Dostupné z: „ http://sas.ujc.cas.cz/archiv.php?art=1204“

(29)

příbuznosti (puk „hrana na děvu“, „hokejový kotouč“, „pupen“; první pochází z něm., druhé z angl., třetí je domácí slovo související s pukat).⁷⁶ Podle rozsahu může být homonymie úplná nebo částečná. Záleží na rozsahu formálních shod lexikálních homonym. Homonyma částečná se liší v některých tvarech paradigmatu a na rozdíl od toho mají homonyma úplná shodu v celém paradigmatu. V případě shody pouze jednoho nebo několika tvarů slov se stále jedná o homonyma částečná.⁷⁷ Na druhé straně stojí homonyma vzniklá slovnědruhovou konverzí (nemocný adj. a subst.) nebo derivací z téhož základu a pomocí homofonních sufixů (kopáč „dělník“ a „nástroj“, též v procesu univerbizace, např. občanka „občanská legitimace“ a „občanská nauka“).⁷⁸ Kolářová řeší problematiku homonymie z hlediska univerbizovaných a neuniverbizovaných pojmenování. Např. slovo dopravák, kdy konkurující sousloví označuje dopravního policistu, považuje Kolářová za univerbizované pojmenování, a naopak v případě, kdy se jedná o konkurující sousloví pracovník dopravy, pojmenování dopravák, za univerbizát nepovažuje. Z excerpce této práce jsou homonymními slovy např. autobusák – autobusové nádraží; řidič/šofér autobusu, dopravák – zaměstnanec v dopravě; dopravní policista; obchoďák – obchodní středisko/dům/centrum; obchodní cestující). Pokud jsme pojmenování uznali alespoň v jednom případě konkurujícího pojmenování za univerbizáty, užili jsme jich jako materiál pro bakalářskou práci.

Další problematikou univerbizovaných pojmenování je potenciální variantnost typu slov: (kvasnicové pivo: kvasničák vs. kvasnice; silniční kolo:

silnička vs. silnice vs. silničák). Nicméně analýza touto problematikou ovlivněna není, a proto jsme se dále variantními univerbizáty nezaobírali.

V rámci analýzy jsme shromáždili lexikální materiál, a to jak z internetových zdrojů (např. google.cz, seznam.cz, obsahy konverzací a statusů na stránkách facebook.com a skype), tak z Českého národního korpusu a vlastní

78 Encyklopedický slovní češtiny, 2002, s. 170

(30)

excerpce mluvených projevů (projevů v médiích – televizi, rádiového přenosu, běžné každodenní komunikace) v období mezi lety 2011 – 2013. Usoudili jsme, že analýzu bude vhodné podložit excerpcí v rozmezí 70 – 100 univerbizovaných pojmenování. Nejjednodušší variantou se zdála excerpce z ČNK. Po zadání sufixu

„-ák“ do dotazovaného řádku jsme získali hojnou excerpci univerbizovaných pojmenování se sufixem „-ák“. V průběhu shromažďování lexikálního materiálu univerbizovaných pojmenování pro bakalářskou práci vyšla publikace „Kapitoly z české gramatiky“ od I. Kolářové (2011), ve které bylo mnoho univerbizátů užito. Je však nutno podotknout, že všechny popisované univerbizáty (77 dokladů) byly shromážděny pouze z vlastního sběru. Jen v případě regionálních/oblastních pojmenování jsme se publikací „Kapitoly z české gramatiky“ inspirovali a hledali univerbizovaná pojmenování orientovaná na Liberecký kraj.

(31)

5. Multiverbizace

Protějškem k pojmenováním jednoslovným je pak způsob utváření nových slov, víceslovných pojmenování, který nazýváme multiverbizace. Je to postup, kdy z jednoslovného pojmenování vzniká pojmenování víceslovné, nejčastěji dvouslovné, ale existují také varianty pojmenování víceslovného.⁷⁹ Multiverbizační jednotky koexistující se synonymními pojmenováními jednoslovnými a lze je charakterizovat po stránce formální, významové a stylové;

lze zjišťovat jejich využití v daném jazyce i v průběhu jazykového vývoje a v konfrontačním osvětlení se stavem v jiných jazycích.

Podle Encyklopedického slovníku češtiny je multiverbizace (pluriverbizace) vznik jednoslovné formy nesoucí obdobný význam (privatizace → privatizační proces); projev analytických tendencí v jazyce.⁸⁰

Encyklopedický slovník češtiny rozlišuje multiverbizaci na několik formálních typů:

(a) sloveso je nahrazeno slovesem a závislým substantivem, tzv.

verbonominalizace (sbírat → provádět sběr);

(b) substantivum je nahrazeno substantivem a závislým adjektivem (čtenáři

→ čtenářská obec);

(c) adverbium je nahrazeno substantivem a závislým adjektivem (zajímavě

→ zajímavým způsobem);

(d) substantivum je nahrazeno substantivem a závislým substantivem (vlastnictví → otázka vlastnictví); okrajově lze za multiverbizaci považovat též

(e) vznik souvztažných odkazovacích výrazů typu (tak → v tom smyslu) Vlková (1978) k multiverbizaci řadí i analytická spojení spony se substantivem/ spony s předložkou a substantivem, případně spony s adjektivem:

překážet → být na překážku; překvapovat → být překvapující.⁸¹

79 Jedlička, 1969, s. 94

(32)

Na rozdíl od univerbizace, při níž motivující a vznikající jednotku spojuje vztah významové totožnosti, u multiverbizace bývá mezi oběma jednotkami pouze vztah významové podobnosti (synonymie částečné). Multiverbální výrazy jsou zpravidla stylově příznakové: publicistické, administrativní, odborné, knižní.

Multiverbizace je prostředkem explicitnosti vyjadřování, může však vést i k (záměrnému) rozmělňování a zamlžování významu (srov. zajišťovat plnění místo plnit, provádět setbu místo sít apod.). Též analytický predikát.⁸²

82 Encyklopedický slovní češtiny, 2002 s. 276

(33)

6. Obecná charakteristika a typologie univerbizátů 6.1. Typologie univerbizátů

6.1.1. Aspekty významové

V této části se budeme zabývat sémantickou stránkou slov s využitím typologie aplikované v publikaci „Kapitoly z české gramatiky“. Toto rozdělení je rozšířeno dle potřeby daných univerbizovaných pojmenování. Kategorii s názvy budov, areálů a místností jsme doplnili o veřejná prostranství, do kategorie názvů zbraní spadají také součásti zbraní a v kategorii s názvy pracovních poměrů jsou krom pracovních poměrů také pracovní aktivity. V prvním sloupci se nachází slova univerbizovaná. Druhý sloupec obsahuje kategorii významových aspektů a poslední sloupec zahrnuje významy jednotlivých univerbizátů.

1. názvy osob

2. názvy institucí, společenství, a společenských zařízení 3. názvy míst

4. názvy budov, areálů, místností a veřejných prostranství 5. názvy společenských, sportovních a jiných akcí

6. názvy pracovních nástrojů, přístrojů a zařízení 7. názvy hudebních nástrojů

8. názvy dopravních prostředků 9. názvy oděvů, obuvi a doplňků 10. názvy zbraní a jejich součástí

11. názvy průkazů, dokladů, dokumentů a publikací

12. názvy uměleckých děl, uměleckých těles, tiskovin a periodik 13. názvy jídel a nápojů

14. názvy rostlin a živočichů

15. názvy nemocí, fyzických a psychických stavů a tělesných orgánů

16. názvy pracovních poměrů a aktivit, sociálních dávek, platů, typů spoření 17. názvy přírodních jevů a živlů

18. názvy jazyků

(34)

19. názvy materiálních předmětů nezařazených do jiné kategorie 20. názvy ostatní

Tab. 1: Aspekty významové (tabulka řazena abecedně)

Univerbizát Kategorie Sousloví, z něhož je univerbizát tvořen

Autobusák 1 Řidič/šofér autobusu

1 Majitel autobusu 3 Autobusové nádraží

Baloňák 9 Balonový plášť

19 Plášť z balonového hedvábí

Benešák 3 Benešovo náměstí

Benziňák 1 Prodavač benzinu

19 Benzínem poháněný motor 8 Benzínem poháněný vůz/člun

Broumák 3 Broumovské sídliště

3 Sídliště Broumovská

Byťák 2 Bytový úřad

1 Bytový úředník

Cesťák 1 Cestovní obchodník/obchodní cestující

20 Cestovní ruch 16 Cestovní pojištění

6 Cestovní psací stroj

Dezerťák 6 Dezertový talířek

Dopravák 16 Zaměstnanec v dopravě/zaměstnanec dopravy/

zaměstnanec u dopravy/dopravní policista/příslušník dopravní policie/ dopravní strážník/dopravní zřízenec/

dopravní referent/úředník řídící dopravu 1 Žák dopravní průmyslové školy

4 Dopravní hřiště 2 Dopravní podnik

Dřevák 9 Dřevěný střevíc/střevíc s dřevěnou podešví/dřevěná obuv

Harmonizák 5 Harmonizační dny/harmonizační týden

Kameňák 14 Holub kamenáč

14 Hřib kamenáč 14 Rak kamenáč

14 Kameninový hrnec/kamenný hrnek

(35)

19 Kamenné uhlí

Kamioňák 1 Řidič kamionu

Kokosák 13 Kokosový ořech/kokosový oříšek

Kopírák 19 Kopírovací papír

Kovák 19 Kovová mince

Kožeňák 2 Kožní oddělení

9 Kožený kabát

Kremák 2 Kremační ústav

Kruhák 4 Kruhový objezd

Kryštofák 3 Kryštofovo Údolí

Letňák/ leťák 1 Letní host

4 Letní kino 20 Letní semestr

Levičák 16 Stoupenec levice/příslušník levice/příznivec levice/

člen levice

Loďák 19 Lodní kufr

19 Lodní uzel

Maturiťák 5 Maturitní ples

Motorák 8 Motorový vůz/motorový člun/motorový vlak/motorové letadlo

Moudrák 15 Zub moudrosti

Nafťák 19 Naftový motor/naftový pohon

8 Auto na naftu

Obchoďák 3 Obchodní středisko/ obchodní dům/obchodní centrum 1 Obchodní cestující

Obřák 5 Obří závod

5 Závod v obřím slalomu

Obvoďák 1 Obvodní lékař

2 Obvodní oddělení

Orienťák 5 Orientační běh

Otvírák 6 Otevírací nástroj (nástroj k otvírání)

Padák 19 Padací dveře

19 Padáková brzda

Papiňák 6 Papinův hrnec/Papinův hrnek

Papírák 3 Papírové náměstí

19 Papírový kufr 19 Papírový provaz

(36)

Peďák 2 Pedagogická fakulta/pedagogická škola/pedagogická univerzita

Pajďák 2 Pedagogická fakulta/pedagogická škola/pedagogická univerzita

Piloťák 11 Pilotní průkaz

5 Pilotní kurz 11 Pilotní výzkum

5 Pilotní zkoušky

Plavečák 4 Plavecký bazén

Přespolák 5 Přespolní běh

1 Přespolní člověk

Realiťák 1 Realitní makléř/realitní agent

2 Realitní kancelář

Rolák 9 Rolovací límec (tričko s takovým límcem)

Samoopalovák 19 Samoopalovací sprej

Silničák 8 Silniční kolo

Slalomák 19 Slalomový snowboard

4 Slalomový svah/slalomová trať/slalomová dráha 5 Slalomový závod

Slalomáky 19 Slalomové lyže

Slamák 9 Slaměný klobouk

19 Slaměný úl

Slepák 15 Slepé střevo

15 Slepý člověk 10 Slepá střela

Slovaňák 1 Fanoušek Slovanu

Služebák 8 Služební automobil

Snubák 19 Snubní prsten

Sokolák 3 Sokolovské náměstí

Soukeňák 3 Soukenné náměstí

Starťák 19 Startovací kabel

11 Startovní listina

Stavák 1 Žák stavebního oboru/student stavebního oboru

Strmák 4 Strmý svah/strmý kopec

Stužkovák 5 Stužkovací večírek

Svařák 13 Svařené víno

Svaťák 5 Svatý týden

(37)

Šalďák 3 Šaldovo náměstí

Táborák 17 Táborový oheň

Tatarák 13 Tatarský biftek

Techničák 11 Technický průkaz

Tranďák 19 Tranzistorový přijímač

Tramvaják 1 Řidič tramvaje/průvodčí tramvaje

Tupírák 19 Tupírovací hřeben

Tuzemák 4 Tuzemský pivovar

12 Tuzemský pivní trh 13 Tuzemský rum

Vaťák 13 Vatovaný kabát

Větrák 19 Větrací zařízení

19 Větrný mlýn

Věžák 4 Věžový dům

Vodák 5 Vodácký tábor

Výzkumák 2 Výzkumný ústav

Záručák 11 Záruční list

Zásnubák 19 Zásnubní prsten

Zbroják 11 Zbrojní průkaz

1 Zaměstnanec zbrojovky

Zubák 1 Zubní lékař

Zimák 5 Zimní semestr

4 Zimní stadion

(38)

Graf 1: Aspekty významové

6.1.2. Aspekty formální

6.1.2.1. Struktura sousloví, z něhož je univerbizát tvořen

V této části jsou univerbizovaná pojmenování rozdělena z hlediska jejich tvorby na základě formálních aspektů, a to:

A. Adjektivní atribut + substantivum

B. Substantivum + neshodný atribut substantivní

C. Substantivum + neshodný atribut substantivní rozvitý dalšími atributy

Tab. 2: Aspekty formání: struktura sousloví (tabulka řazena abecedně)

Univerbizát Sousloví, z něhož je univerbizát tvořen Skupiny

Autobusák Řidič/šofér autobusu B

Majitel autobusu B

Autobusové nádraží A

Baloňák Balonový plášť A

Plášť z balonového hedvábí C

Benešák Benešovo náměstí A

17 9

10 9

13 4

0

5 5 1

6 1

5 4 3 3 1 0

23 2

názvy osob názvy institucí, společenství, a společenských …

názvy míst názvy budov, areálů, místností a veřejných … názvy společenských, sportovních a jiných akcí

názvy pracovních nástrojů, přístrojů a zařízení názvy hudebních nástrojů názvy dopravních prostředků názvy oděvů, obuvi a doplňků názvy zbraní a jejich součástí názvy průkazů, dokladů, dokumentů a publikací názvy uměleckých děl, uměleckých těles, tiskovin a …

názvy jídel a nápojů názvy rostlin a živočichů názvy nemocí, fyzických a psychických stavů a …

názvy pracovních poměrů a aktivit, sociálních … názvy přírodních jevů a živlů

názvy jazyků názvy materiálních předmětů nezařazených do jiné …

názvy ostatní

Aspekty významové

(39)

Benziňák Prodavač benzinu B

Broumák Broumovské sídliště A

Sídliště Broumovská B

Byťák Bytový úřad A

Bytový úředník A

Cesťák Cestovní obchodník A

Obchodní cestující A

Cestovní ruch A

Cestovní příkaz A

Cestovní pojištění A

Cestovní psací stroj A

Dezerťák Dezertový talířek A

Dopravák Zaměstnanec v dopravě/zaměstnanec u dopravy B

Zaměstnanec dopravy B

Dopravní policista/dopravní strážník/dopravní referent/dopravní zřízenec

A

Příslušník dopravní policie C

Žák dopravní školy C

Dopravní hřiště A

Dopravní podnik A

Dřevák Dřevěný střevíc/dřevěná obuv A

Střevíc s dřevěnou podešví C

Harmonizák Harmonizační dny/harmonizační týden A

Kameňák Holub kamenáč B

Hřib kamenáč B

Kameninový hrnec/kamenný hrnek A

Kamenné uhlí A

Kamioňák Řidič kamionu B

Kokosák Kokosový ořech/kokosový oříšek A

Kopírák Kopírovací papír A

Kovák Kovová mince A

Kožeňák Kožní oddělení A

Kožený kabát A

Kremák Kremační ústav A

Kruhák Kruhový objezd A

Kryštofák Kryštofovo Údolí A

Letňák/ leťák Letní host A