Druhá část experimentu byla soustředěna na vizuální hodnocení velkých barevných rozdílů, k čemuž bylo použito barevných standardů z BAM. Tyto barevné standardy byly sestaveny do různých barevných kombinací, které byly složeny ze tří barevných vzorků vedle sebe. Takto utvořené vzorky byly seřazeny a rozděleny do osmi barevných sérií vždy po šesti barevných kombinacích, kromě druhé série, která obsahovala sedm barevných kombinací (Obr. 22).
Obr. 28 - Sestavení barevných vzorků
Ve všech barevných kombinacích se nacházejí základní barvy s jejich charakteristickým označením – bílá W, černá N, modrá C, fialová V, růžová M, oranžová O, žlutá Y a zelená L. Barevné řady byly nastříhány, sestaveny a jednotlivě přilepeny na samostatné jasně rozměrově definované podložky z šedého kartonu. Tímto oddělením barevných řad bylo zamezeno ovlivnění pozorovatelů při jednotlivých hodnoceních. Na každé kartě byla sestavena kombinace tří barevných vzorků (Obr. 23).
51
Obr. 29 – Jednotlivé barevné karty
6.2.1 Vizuální hodnocení 1
Vizuální hodnocení barevných rozdílů bylo provedeno se stejnými respondenty jako při hodnocení FM100 testu. Vizuálního hodnocení se tedy zúčastnilo 24 respondentů, kdy každé hodnocení, 49 barevných karet s trojicí vzorků, bylo provedeno po pěti opakováních. Celkem tedy bylo provedeno 29400 individuálních posudků. Opět se dělala pauza nejméně den volna mezi jednotlivými měřeními a před každým hodnocením probíhala 10- ti minutová adaptace na měřeném adaptačním jasu. Na každé kartě byla sestavena jiná kombinace tří barevných vzorků. Levý krajní vzorek měl hodnotu 0 a pravý krajní vzorek měl hodnotu 1. Mezi nimi byl umístěn vzorek, který byl subjektivně hodnocen jednotlivými pozorovateli na stupnici od 0 do 1. Pro snadnější orientaci barevných vzorků sloužil oříznutý roh, který byl vždy směrován vlevo nahoru, aby nedošlo k obrácenému měření. Pro snadnější orientaci a zapisování výsledků byly použity zapisovací karty (Obr. 18). Pro každé měření, jak u nového respondenta, tak u měření při různých adaptačních jasech, byla použita nová zapisovací karta.
52
Obr. 30 – Zapisovací karta
Následně, při vyhodnocení, byly tyto hodnoty přepsány, ze zapisovacích karet do tabulky, a z jednotlivých pozorování byl u jednotlivců vypočítán robustní průměr, u kterého byla odstraněna okrajová data, která by mohla vybočovat. Dále byl z těchto jednotlivých průměrů vypočítán robustní průměr pro všechny pozorovatele „ALL“ a pro jednotlivé skupiny pozorovatelů Superior „SUP“, Average „AVG“ a pozorovatele s protanoanomalickou vadou barvocitu „LOW“. Tato data poté tvořila základ pro porovnávání s vybranými rovnicemi barevných rozdílů. U jednotlivých pozorovatelů byla také vypočítána korelace, pro zjištění vzájemné míry závislosti mezi jednotlivými měřeními u každého pozorovatele zvlášť. Korelační koeficienty jednotlivých pozorovatelů při všech pěti měřeních a všech osvětlenostech jsou shrnuty a uvedeny v tabulkách viz příloha C a D.
53
Tab. 4 – Korelace jednotlivých pozorovatelů (vnitro-pozorovatelská ne/shoda) prvního měření při všech osvětlenostech
1.obs. 1310lx 682lx 236lx 31lx 2,8lx
1 0,778141 0,787652 0,645556 0,443484 0,788536
2 0,805947 0,759861 0,731012 0,730161 0,917594
3 0,427485 0,509927 0,518591 0,311142 0,540043
4 0,805041 0,812964 0,926327 0,923839 0,845877
5 0,911724 0,732458 0,674398 0,710964 0,704322
6 0,688259 0,659792 0,702078 0,903969 0,955612
7 0,187347 0,735666 0,551081 0,725342 0,654764
8 0,482281 0,081295 0,633219 0,710591 0,829628
9 0,709995 0,708009 0,709381 0,782569 0,864351
10 0,601333 0,737325 0,796729 0,8476 0,860786
11 0,72871 0,790206 0,791421 0,410983 0,936381
12 0,657869 0,740552 0,741084 0,792184 0,910821
13 0,677028 0,673402 0,476537 0,651578 0,478323
14 0,517275 0,507454 0,529972 0,642938 0,900962
15 0,900661 0,851054 0,7829 0,795863 0,888463
16 0,551181 0,633876 0,70664 0,74382 0,556263
17 0,552357 0,664375 0,65581 0,618398 0,728261
18 0,794597 0,782933 0,596682 0,643398 0,844799
19 0,662269 0,866753 0,691191 0,681919 0,63729
20 0,571018 0,710598 0,774529 0,817991 0,706229
21 0,560073 0,822968 0,818992 0,913023 0,854118
22 0,425476 0,623118 0,77347 0,534605 0,568068
23 0,37046 0,277404 0,43969 0,389375 0,722776
24 0,693992 0,578411 0,740945 0,768309 0,81754
Hodnoty korelace však ukázaly, že závislost dat u jednotlivých pozorovatelů je ve většině případů slabá, což ukazuje, že se pozorovatelé sami mezi sebou, při jednotlivých měřeních, neshodovali. Jedním z mnoha vysvětlení, těchto nízkých závislostí dat, může být, že pozorovatelé nemají technickou zkušenost se škálovacím hodnocením barevných rozdílů a neuvědomují si dosah hodnocení v rozmezí 0 – 1 při vizuálním hodnocení velkých barevných diferencí. Jinými slovy, pokud pozorovatel objektivně stejný barevný rozdíl jako 0,4 a jednou 0,6; pak dochází k 20 % rozptylu posudku, který ale vzhledem k hodnoceným vzorkům může někdy reprezentovat 10 jednotek dE v soustavě CIELAB a jindy třeba 40 jednotek. Vlivem této nehomogenity, kterou pozorovatel není schopen během svého hodnocení posoudit, a je individuální, pak dochází k paradoxu, že lze nalézt slabou pozitivní korelaci mezi různými pozorovateli, ale mezi posudky
54
jednoho pozorovatele při dvou různých osvětlenostech ve fotopické oblasti je korelace velmi často nižší, což je v rozporu s dosavadními zkušenostmi při vizuálních testech.
6.2.2 Vizuální hodnocení 2
Díky nastavení experimentu a nevyhovujícím výsledkům, bylo rozhodnuto, že předcházející způsob hodnocení nebude nadále náležitě vyhodnocen a bude nahrazen jiným způsobem, přičemž barevné karty s trojicemi vzorků zůstávají stejné, mění se pouze způsob vizuálního hodnocení vnímání barevných rozdílů.
Jako náhradní řešení bylo zvoleno subjektivní hodnocení každé barevné trojice pomocí sestavené šedé stupnice. Šedá stupnice byla složena ze čtyř achromatických dvojic, znázorňující různý stupeň vnímání barevného rozdílu. Přičemž dvojice č. 1 představovala nejmenší barevný rozdíl a dvojice č. 4 znázorňovala největší barevný rozdíl (obr. 31).
Obr. 31 – Hodnocení barevných vzorků pomocí šedé stupnice
Pomocí šedé stupnice byla vždy hodnocena zvlášť levá a zvlášť pravá strana každé barevné trojice vzorků, což znamená, že nejdříve byl hodnocen vnímaný barevný rozdíl mezi levým a prostředním vzorkem a následně byl hodnocen barevný rozdíl mezi prostředním a pravým vzorkem. Ke každému hodnocení bylo tedy přiřazeno číslo příslušné achromatické dvojice z šedé stupnice. Šedá stupnice byla sestavena ze čtyř achromatických dvojic – 1, 2, 3 a 4. V případě, že si pozorovatel nebyl jist, zda hodnotit barevný rozdíl např. 1 nebo 2, zvolil hodnotu 2,5. Naopak v případě, kdy pozorovatel nevnímal žádný barevný rozdíl mezi sousedními barevnými vzorky (především při nižších adaptačních jasech), zvolil hodnotu 0. V tom případě se tedy škála stupnice rozšířila na hodnoty 0, 0.5, 1, 1.5, 2, 2.5, 3, 3.5 a 4.
55
Náhradní experiment byl proveden se sedmi pozorovateli, přičemž každé jednotlivé měření bylo provedeno celkem třikrát při pěti adaptačních jasech. Celkový počet otvorem o průměru 9 mm, aby otvor nepřesahoval přes plochu měřeného vzorečku. Při měření dále byl zařazen UV filtr, aby měření nebylo ovlivněno fluorescenčními látkami, jako jsou opticky zjasňující prostředky, některá lepidla a podobně. Na přístroji byl nastaven režim měření SCE, bez zrcadlové složky odrazu, aby měření nebylo ovlivněno leskem povrchu měřených vzorečků (během vizuálního hodnocení byl vliv lesku eliminován uspořádáním experimentu v konfiguraci 0°/45°). Pomocí tohoto měření byly získány souřadnice L*,a* a b* v prostoru CIELAB.