Technická univerzita v Liberci
FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ
Katedra: Tělesné výchovy
Studijní program: Specializace v pedagogice Studijní obor
(kombinace): Tělesná výchova – Humanitní studia
PLAVECKÁ AEROBNÍ ZDATNOST STUDENTŮ FAKULTY PEDAGOGICKÉ TUL
SWIMMING AEROBIC ABILITY OF THE STUDENTS OF THE FACULTY OF
EDUCATION TUL
Bakalářská práce: 11–FP–KTV– 18
Autor: Podpis:
Martin ŠRÁMEK
Adresa:
V Kopečkách 367 463 03, Stráž nad Nisou
Vedoucí práce: Mgr. Helena Rjabcová Konzultant:
Počet
stran grafů obrázků tabulek pramenů příloh
54 0 13 27 14 0
V Liberci dne: 15.12.2010
Prohlášení
Byl jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č.121/2000 Sb. o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem.
V Liberci dne: 16. 12. 2010 Martin Šrámek
Vedoucí Mgr. Helena Rjabcová
Poděkování
V prvé řadě děkuji Mgr. Heleně Rjabcové za její čas a vedení při vytváření mé práce a poskytnutí materiálů a informací, které mi zpracování práce umožnily. Můj velký dík patří také rodičům, kteří mi umožňují studium na vysoké škole. Na závěr děkuji přítelkyni a všem přátelům za motivaci a podporu při práci.
Plavecká aerobní zdatnost studentů FP TUL
Abstrakt
Cílem bakalářské práce je poskytnout informace o plavecké výkonnosti studentů TUL testovaných pomocí Cooperova 12minutového testu. Tento test analyzuje jejich aerobní zdatnost a plaveckou vytrvalost. Testovaná skupina byla složen ze 130 žen a 101 muže z různých ročníků Přírodovědně-humanitní a pedagogické fakulty TUL. Výsledky byly vyhodnoceny podle tabulek Coopera (1970) a Kopřivy (1993). Dále byly srovnány výsledky studentů programu Tělesná výchova a sport s výsledky studentů jiných oborů fakulty. Při porovnání jednotlivých oborů jsme potvrdili předpoklad, že studenti tělesné výchovy mají celkově lepší úroveň plavecké zdatnosti, než jejich kolegové studující jiné obory.
Abstract
The aim of the final paper is to provide information about the swimming endurance of the students of TUL being tested by the Cooper 12minutes test. This test examines their aerobic ability and swimming endurance. The tested group consisted of 130 women and 101 men studying different grades of the Faculty of Education in TUL. The results were analysed by the tables of Cooper (1970) and Kopřiva (1993). Then the results of the students studying Physical education and sports were compared with the results of the students studying the other fields.
Finally a comparison of the PE students from TUL and the students of FTVS UK by Hejtíková (2007) were done. While comparing, it was found out, that the students of sports have generally better swimming endurance than the students of other subjects.
Klíčová slova
Souvislé plavání, vytrvalost, testování plavecké vytrvalosti, Cooperův test, aerobní zdatnost Key words
Swimming, Continual swimming, swimming endurance, test of swimming endurance, Cooper test, aerobic fitness
Předpokládané využití výsledků
Výsledky testů studentům umožňují porovnat svůj výsledek s normou danou tabulkami a tak
vědomí si úrovně své plavecké výkonnosti budou více motivováni své výsledky zlepšit, nebo alespoň toto vědomí podnítí zájem o udržení si své stávající výkonnosti.
Expected use of the measurements
The test results allow the students to compare their results with the standard tables and so objectively assess their swimming performance and aerobic fitness. I assume that students aware of the level of their swimming performance will be more motivated to improve their results or at least encouraged to retain its performance.
Obsah
ÚVOD...1
1 TEORETICKÁ VÝCHODISKA...3
1. 1 Biomechanické základy plavání...3
1. 2 Význam kompetence plavání...7
1. 3 Hodnocení plavecké úrovně...8
1. 3. 1 Hodnocení plavecké úrovně podle uplavané vzdálenosti...9
1. 3. 2 Hodnocení plavecké úrovně podle plaveckých dovedností...10
1. 3. 3 Hodnocení plavecké úrovně podle technické úrovně...12
1. 3. 4 Motorické testy...14
1. 4 Cooperovy testy 12-ti minutové souvislé zátěže...18
1. 4. 1 Kenneth H. Cooper a aerobní pohybové aktivity...18
1. 4. 2 Aerobní pohybové aktivity...20
1. 4. 3 Cooperovy 12-ti minutové testy...21
2 CÍL, ÚKOLY, PŘEDPOKLADY...23
2. 1 Cíl práce...23
2. 2 Úkoly práce...23
2. 3 Výzkumné předpoklady práce...24
3 METODIKA PRÁCE...25
3. 1 Charakteristika souboru...25
3. 2 Organizace a průběh...25
3. 3 Zpracování dat...26
4 VÝSLEDKY A DISKUZE...29
4. 1 Výsledky studentů studijního programu Tělesná výchova a sport...29
4. 2 Výsledky studentů ostatních studijních oborů...32
4. 3 Porovnání studentů studijního programu Tělesná výchova a sport se studenty ostatních oborů...34
4. 4 Porovnání studentů studijního programu Tělesná výchova a sport FP TUL (2010) s FTVS UK (2004-2007)...41
4. 4. 1 Výsledky studentů FTVS UK v letech 2004-2007...41
4. 4. 2 Vyhodnocení plavecké úrovně studentů programu Tělesná výchova a sport FP TUL (2010) podle tabulkových norem FTVS UK...44
4. 4. 3 Porovnání plavecké úrovně studentů tělesné výchovy FP TUL a studentů FTVS UK podle tabulkových norem FTVS UK...46
DISKUZE...49
ZÁVĚR...51
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ...53
ÚVOD
Téma bakalářské práce jsem si zvolil ze dvou důvodů. Za prvé, už od malička jsem se aktivně věnoval plavání. Na základní škole jsem docházel dvakrát týdně na výuku plavání a zájem o tento sport mi vydržel dodnes. Zájem nejen o plavání, ale také o 12minutový test mě vedl k výběru tohoto tématu. Během studia na střední škole jsme podstoupili 12minutový test běhu a posléze jsem se dozvěděl, že stejně koncipovaný test existuje i pro jiné sportovní aktivity jako chůze, jízda na kole nebo plavání. Test 12-ti minutového plavání jsem chtěl zrealizovat v praxi, jelikož mě zajímalo, jak bude testování probíhat, jakých výsledků mohou studenti dosáhnout, a jak je nejlépe motivovat. V rámci mé bakalářské práce mi bylo umožněno provést tento 12-ti minutový test se skupinou studentů Přírodovědně-humanitní a pedagogické fakulty TUL.
Plavání představuje velmi oblíbenou pohybovou aktivitu především proto, že neklade žádné nároky na věk, pohlaví či dovednosti sportujícího. Nejen, že se plavání může věnovat téměř každý, ale také významně zlepšuje kvalitu života. Mimo jiné zlepšuje pohyblivost těla, formuje a posiluje svalstvo, zlepšuje držení těla a působí pozitivně na psychiku člověka. Je vhodnou formou pohybové aktivity v každém věku, navíc jej může provozovat i člověk, nemůže-li se normálně pohybovat po zemi.
Na tělovýchovných fakultách, naši fakultu nevyjímaje, je běžný talentový test v plavání, uchazeči jsou testováni na vzdálenosti 100m. Pro program Tělesná výchova a sport na katedře Tělesné výchovy Přírodovědně-humanitní a pedagogické fakulty TUL patří prokázání určité úrovně plavecké výkonnosti mezi podmínky přijímacího řízení. Plavání má na naší fakultě ve výuce své důležité místo. Pro studenty programu Tělesná výchova a sport je předmět Plavání povinný, studenti jiných oborů na fakultě mají možnost si tento předmět zvolit z nabídky různých sportovních aktivit.
Nejen studenti tělesné výchovy, ale každý zájemce si může výsledky své plavecké výkonnosti změřit a porovnat s tabulkami. Takové testy pomohou lidem si svou zdatnost
lépe udržet a při zlepšení výkonu je dále motivují. Příkladem takových testů jsou testy souvislé zátěže, Cooperovy testy. Cílem naší práce bude pomocí jednoho z těchto testů, 12-ti minutového testu souvislého plavání, zjistit úroveň plavecké zdatnosti studentů fakulty Přírodovědně-humanitní a pedagogické TUL.
1 TEORETICKÁ VÝCHODISKA
1. 1 Biomechanické základy plavání
Pro správné pochopení techniky konkrétních plaveckých způsobů je nutné mít základní vědomosti o fyzikálních zákonitostech, které ovlivňují pohyb člověka ve vodě. Právě k tomu nám slouží obor biomechanika.
Biomechanika je vědní obor zkoumající příčiny nedostatků pohybu tím, že analyzuje z jakých částí a fází se pohyb skládá a jaké jsou jejich zákonitosti spojení v čase a prostoru.
V těchto souvislostech se studují mechanické podmínky pohybu, konkrétně fyzikální vlastnosti vodního prostředí a pohybový aparát člověka ve vztahu k danému úkolu.
Při posuzování pohybového aparátu vychází biomechanika z kineziologie a využívá znalosti některých antropometrických dispozic. Tyto dispozice, tzv. parametry těla plavce, jsou dány konstitučním typem jedince a nedokážeme je většinou ovlivnit. Patří mezi ně například výška, hmotnost, plochy povrchu těla, ruky atd., přičemž některé parametry mohou plavce zvýhodňovat.
V rámci technické přípravy je třeba ovlivňovat tzv. parametry pohybů těla plavce, aby byl pohyb co možná nejefektivnější. Tělo plavce a jeho končetiny zaujímají vzhledem k hladině, směru plavání i vzhledem k sobě navzájem, různé polohy. Tyto polohy určujeme pomocí prostorových a časových souřadnic i úhlů, které mezi sebou svírají.
Při plavání se neustále střídají pohyby ve specifickém pořadí, je to tedy cyklická pohybová aktivita. Každý soubor pohybů, které se opakují, nazýváme cyklem. Zvláštnost plavání je, že na jeden cyklus horních končetin připadá jeden i více cyklů dolních končetin.
[6,13]
Co se týče plavání, hydrostatika se zabývá zákonitostmi souvisejícími s možností vznášení a vodorovné polohy těla ve vodě. Hydrostatický tlak roste s hloubkou, neboť je vytvářen tíhou vodního sloupce. V kapalině působí ve všech směrem, kdežto na tělo působí jen kolmo. Výslednici všech hydrostatických sil určíme jako hydrostatický vztlak, který je úměrný podle Archimédova zákona objemu těla. Působiště vztlaku je shodné s těžištěm vytlačené vody, což je geometrický střed těla.
Hustota vody a těla člověka je velmi podobná, což je pro plavání důležité. Průměrná hustota lidského těla není stálá, mění se s dýcháním a věkem. U kojenců je nejnižší a u mužů je větší než u žen. Je to dáno větším obsahem tělesného tuku a lehčí stavbou kostí žen.
Jednotlivé části těla mají různou hustotu. Relativně těžká je hlava, nadnášena velmi lehkými plícemi. V závislosti na rozložení tuku, svalů a kostí je působiště vztlaku a těžiště tělesa ve stejné poloze a takový člověk lehce splývá. V případě, že je těžiště blíže nohám, nohy mají tendenci klesat k zemi. Proto je první případ lepší pro sportovce, jelikož udržet nohy na hladině vyžaduje další energii. Poloha těžiště se liší podle vzájemné polohy částí těla. Například vzpažený splývající plavec má posunuté těžiště směrem k hlavě a tak se přibližuje působišti vztlaku. V takové poloze je lehčí udržet vodorovnou polohu na hladině.
Snadnější je plavat v mořské nežli sladké vodě, jelikož má větší hustotu a tělo plavce nadnáší. [10,32]
V rámci plavání hydrodynamika pojednává o problematice pohybu člověka ve vodě. Při pohybu plavce ve vodě vznikají hydromechanické síly, které mu pohyb umožňují a nebo ho naopak brzdí, jsou to tedy síly hnací a brzdící. Brzdící síla nazývající se odpor vody se snaží plavce zadržet, plavec ho musí odtlačovat nebo táhnout za sebou. Hnací síla ženoucí plavce vpřed je vytvářena pohyby paží a nohou, vzniká odporem paží a nohou při odtlačování vody vzad. Zvýšení rychlosti plavec dosáhne, jestliže sníží odpor, nebo zvýší hnací sílu. Při snaze o zlepšení úrovně plavání jde tedy hlavně o řešení těchto dvou problémů. [10,32]
Odpor vody
Celkový odpor vody má tři složky : čelní odpor, povrchové tření a vířivý odpor.
Čelní odpor vzniká přímo před plavcem, znemožňuje pohyb vpřed, a je tak velice důležitý pro techniku plaveckých způsobů.
Povrchové tření vzniká jako důsledek odporu vody v blízkém okolí těla a je důležitý spíše pro lodě, letadla a předměty pohybující se velkou rychlostí. Pro plavce je zvykem vyholovat si ochlupení právě kvůli snížení povrchového tření vody. Zatím se neprokázalo, zda to nějaký větší efekt má, jistě to ale podporuje plavcovu vnímavost vody.
Vířivý odpor, neboli zadní sání, je způsobeno vodou, která se nezavře za částmi těla, které jsou hydrodynamicky nevhodně postavené. Má význam především při konstrukcí lodí, aut a letadel.
Konstruktéři automobilů mohou dobře ovlivnit tvar výsledného výrobku a zhotovit je tak co nejvýhodnější co se týče odporů. U člověka to s tvarem těla nelze, je ovšem možné změnit polohu těla, aby vyvolala menší odpor. [2,12]
Hnací síly vznikající při plavání
„Při plavání jsou částice vody obklopující lidské tělo jeho pohyby nuceny změnit svůj klidový stav. Tato změna stavu, v souhlase se zákonem setrvačnosti (1. Newtonův zákon), je možná pouze za působení síly, kterou na ně segmenty těla působí.
Podle 2. Newtonova zákona (zákon síly) je tato změna pohybu úměrná působící síle a děje se v tom směru, kterým síla působila. A ve smyslu zákona akce a reakce (3.
Newtonův zákon) každá akce vyvolá opačnou a stejně velkou reakci. Tyto reakční síly se
projevují hydrodynamickými účinky na pohybující se části.“ [6,32] Tyto síly se nazývají hnací neboli propulzní.
Zvláště u sportovního plavání je důležité pohyby horních a dolních končetin vytvářet optimální hydrodynamickou sílu, jež způsobí pohyb vpřed. Dále by měla síla působit po co nejdelší dobu za co nejmenšího možného výdeje energie.
Hnací síly horních končetin jsou výraznou hnací složkou, nejúčinnější z nich jsou pohyby ruky. V 60. letech se věřilo, že optimální záběr při kraulu, aby vytvořil maximální hnací sílu, musí probíhat v rovině rovnoběžné se střední rovinou proti směru lokomoce plavce. Distální část paže, ruka, má zaujímat polohu při záběru takovou, že dlaň je kolmá na směr pohybu ruky. Bylo to z důvodu, že odpor vody při takové poloze ruky je největší.
Toto tvrzení bylo vyvráceno a dospělo se k tomu, že: „Velikost hnací síly plavce při kraulu lze ovlivnit kromě “reakcí opory“ ještě další hydrodynamickou sílou vznikající při pohybu ruky vodou. Tato síla, kolmá na směr odporu, byla pojmenována hydrodynamickým vztlakem ..“ [6,33]
K co nejefektivnějšímu zapojení horních končetin je třeba přizpůsobit tvar ruky tvaru křídla a umožnit odporu působit ve směru plavání po co nejdelší dobu, pohybem ruky upravit úhel náběhu ruky podle její okamžité polohy na trajektorii, při pohybu palcem vpřed by měla být velikost úhlu 45-60°, malíčkem vpřed 55-70°.
U těchto sil jsou důležité především síly vyvolané nohou – distální částí dolní končetiny.
Bérec ani stehno se příliš nehodí pro vytváření vztlaku díky svému kuželovitému tvaru.
Tyto části dolní končetiny při svém pohybu dávají za vznik odporu vody, jež také může vyvolat hnací sílu. Noha není z hydrodynamického hlediska tak vhodná k tvorbě vztlaku jako ruka. U vztlaku je důležitý především úhel náběhu, který s kopem dolů roste, ale tvar nohy vzhledem k obtékání je horší.
1. 2 Význam kompetence plavání
Dosažení dostatečné plavecké úrovně u dětské i dospělé populace stále představuje aktuální společenský problém. Závažnost této dovednosti si uvědomujeme například při povodních, kdy je zvládání vodního prostředí nutné.
Plavání je pohybová aktivita, která nám napomáhá ochránit své zdraví, a v některých situacích i život. Co se týče prevence zdraví, plní funkci kondiční aktivity nebo kompenzační činnosti, a jako takové může zprostředkovávat nejen fyzickou, ale i psychickou regeneraci. Dovednost plavat člověku umožňuje uskutečnit mnoho různorodých aktivit ve vodním prostředí.
K tomu, aby bylo plavání plně využito, je nutné vypěstovat si plavecké dovednosti jistě, bezpečně a z hlediska provedení kvalitně. K tomu nám slouží výuka plavání v rámci tělesné výchovy, která pokračuje i na vysoké škole. Zde představuje jeden z posledních řízených článků plavecké výuky.
Největší význam osvojení si plavecké techniky tkví v prevenci utonutí. Zpravidla netonou úplní neplavci, ale většinou spíše špatní plavci. Skutečný neplavec totiž sám nevyhledává kontakt s vodou, výjimkou může být donucení. Problémem je určit, kdo je plavec a kdo už je „poloplavec“. Člověk, který zvládne uplavat vzdálenost např. 10 m a je k tomu vycvičen v mělkém, teplém, krytém bazénu se může považovat za plavce, není ovšem dostatečně konfrontovaný náročnými požadavky. Škole a rodičům často stačí tzv.
mokré vysvědčení a myslí si, že je dítě plně kompetentní.
U „poloplavců“ se zvyšuje nebezpečí, že neodhadne náročnost situace v souvislosti s vodním prostředí. Příkladem je nečekané zalití obličeje vodou, náhlý pád do vody a orientaci pod hladinou, pohyb v silnějším proudu, vlny, pocit hloubky pod sebou. Existuje také riziko, že nadhodnotí své síly při překonávání delší vzdálenosti ve vodě. Tyto situace spolu můžou přinášet ohrožení na zdraví a na životě. Jelikož se jim při kontaktu s vodou
nelze vyhnout, je potřeba pracovat na prevenci, kterou představuje zvládnutí určité plavecké úrovně. [12]
Nesmírný význam plavání spočívá nejen v prevenci utonutí, ale i ve velmi blahodárnému působení této aktivity. Patří mezi nejoblíbenější sportovní aktivity, jelikož mnoho lidí se ve vodě cítí příjemně. Je mnoho kladných vlastností vody, kvůli kterým je plavání tak oblíbeno. Nadnášení vody snižuje tělesnou hmotnost člověka a činí tak pohyb snazším. Při plavání jsou zaměstnány jak horní tak dolní končetiny a působí dobře na páteř, kdy vyrovnává její deformity a zlepšuje držení těla.
Pravidelný trénink plavání přináší viditelné změny nejen v rozvoji aerobní vytrvalosti, ale také v rozvoji rychlosti, sily a koordinačních schopností. Plavání je řazeno mezi aerobní aktivity, při kterých je obvykle zapojen celý organizmus. Napomáhá tak ke zvýšení objemu krve, zvýšení kapacity plic, snížení krevního tlaku, snížení procenta podkožního tuku a celkovému posílení pohybového aparátu.
1. 3 Hodnocení plavecké úrovně
Důležitost kompetence plavání pro člověka je jasná, další otázkou je, proč je důležité získanou plaveckou úroveň hodnotit. S potřebou hodnocení se setkáváme :
• při stanovení cílů plavecké výuky
• při hodnocení posunu v procesu senzomotorického učení (motivace, kontrola, objektivizace, srovnání)
• při snaze vytvořit pro výuku homogenních skupin (efektivita výuky)
• při odhalení podstaty úzkostných stavů
• při volbě optimálních metod senzomotorického učení pro daného jedince
• při klasifikaci např. u školního plavání
• při hodnocení výsledků činnosti plavecké školy
V kondičním a sportovním plavání je hodnocení plavecké úrovně stěžejní pro další rozvoj plaveckého výkonu plavce. Je nutné eliminovat chyby a rozvíjet správnou plaveckou techniku. Hodnocení může být kvalitativní (např. expertní hodnocení) nebo kvantitativní (kinematická analýza záznamu pohybu). [12]
Je obtížné určit kdo je “plavec“ a co je to vůbec “umět plavat“. Hodnocení se liší od národů, jinak musíme hodnotit dítě a jinak dospělého. Dalším důležitým faktorem pro určení plavecké úrovně je tedy věk. Musíme brát v potaz, že například pětileté dítě není schopné uplavat 200 metrů. Když jich uplave 10 a zvládá vodní prostředí, můžeme jej považovat za plavce. Uplavaná vzdálenost není tedy jediným kritériem pro hodnocení plavecké úrovně. Pro komplexní zhodnocení je třeba brát v úvahu i úroveň tzv. základních plaveckých dovedností a také techniku prováděných plaveckých způsobů. Hodnocení plavecké úrovně je možné provádět více způsoby a má různé úrovně. [4,10]
1. 3. 1 Hodnocení plavecké úrovně podle uplavané vzdálenosti
Častým určujícím faktorem při hodnocené plavecké úrovně je vzdálenost, kterou je člověk schopen uplavat. Rozmezí u dospělých se pohybuje od 10 do 400m. V České republice se považuje za plavce ten, kdo bez větších známek únavy uplave souvisle vzdálenost 200m a zvládne pád do hluboké vody, což je zároveň považováno za dostatečnou úroveň pro případnou sebe záchranu. [4,11]
U dospělé populace dále platí, že pokud uplave do 200m, je částečný plavec a pokud méně než 10m, je dotyčný úplný neplavec. U dětské populace se nároky snižují, jelikož ještě nemají dostatečně vyvinuté pohybové ústrojí pro zvládnutí delších úseků. Uplave-li dítě do 10ti let 100m a více, je považováno za plavce, do 100m je částečný plavec a méně než 10m je nazýván jako neplavec. [4,14]
Pro ty, co se považují za zkušené plavce se nabízí vykonat výkonností Cooperův test 12minutového souvislého plavání (viz kapitola Cooperovy testy 12minutové souvislé zátěže), při němž lze plavat jakýmkoliv způsobem a odpočívat dle vlastní potřeby.
Tabulka 1
Hodnocení plavecké úrovně podle uplavané vzdálenosti [12]
Dospělá populace
plavec 200 m a více
nejistý plavec méně než 200 m, více než 100 m plavec začátečník méně než 100 m
neplavec méně než 10 m
Dětská populace do 10let
plavec 100 m a více
nejistý plavec méně než 100 m, více než 50 m
plavec začátečník méně než 50 m
neplavec méně než 10 m
1. 3. 2 Hodnocení plavecké úrovně podle plaveckých dovedností
Existuje několik skupin plaveckých dovedností, které by si měl plavec osvojit a to nejen v dětském, ale i v dospělém věku, aby se sžil s vodou. Je nutné rozvíjet:
• dovednost plaveckého dýchání
• dovednost zaujmout hydrodynamickou plaveckou polohu
• dovednost zvládnout pád do vody
• dovednost orientovat se ve vodě
• rozvoj pocitu vody
Plavecké dýchání
Rozvoj této dovednosti má velký význam pro pozdější koordinaci dýchání se záběry paží. Provádí se jednoduchými cvičeními, kde je kladen důraz na kratší intenzivní vdech a plynulý pomalý výdech do vody.
Rovnováha ve vodě
Další důležitou schopností je schopnost rovnováhy, dovednosti zaujmout a udržet plavecké polohy ve vodě a zvládnout splývání. Je třeba usilovat o splývavé polohy na prsou i na zádech, i když je to plavcem odmítáno.
Pád do vody
Při výuce pádů do vody je nutné dbát na bezpečnost. K bezpečnému skoku je třeba dostatečný prostor kolem plavce a také dostatečná hloubka vody. Začínáme od jednodušších po složitější pády a při skoku nazad je vhodné dávat dopomoc.
Orientace ve vodě
Orientace ve vodě zahrnuje jako základní dovednost potopení obličeje a otevření očí bez plaveckých brýlí. Dále je vhodné vyučovat provedení sedu a lehu na dně, přetočení ve vodě, střemhlavé potopení, vynesení předmětu z přiměřené hloubky, salto ve vodě (s dopomocí) a stoj na rukou (s dopomocí).
Rozvoj pocitu vody
Cvičení, která rozvíjejí pocit vody pomáhají začátečníkovi rozpoznat, kdy voda znesnadňuje pohyb, jaké pohyby nám umožňují udržet se na hladině atd. Vhodná cvičení jsou například vykreslování tvarů ve vodě, tleskání na rozhraní vodní hladiny, šlapání vody, manipulace s pomůckami (plavecká deka, ploutve..) nebo ploutvové pohyby rukama.
[4,16]
Běžně hodnocené základní dovednosti:
• Potopení hlavy
• Otevření očí pod vodou
• Výdech do vody
• Hvězdice v poloze na prsou
• Hvězdice v poloze na zádech
• Kotoul ve vodě
• Vynesení dvou předmětů z hloubky 2m
• Pád (skok) do vody z plaveckého startovního bloku
• Vznášení ve vodě v poloze na zádech
• Splývání
Své plavecké dovednosti může do určité míry ohodnotit každý sám, pomocí určitého bodového hodnocení provedení vyjmenovaných dovedností. Plně objektivní hodnocení musí však provádět zaškolený hodnotitel. Nejlépe zkušený učitel nebo trenér plavání, který využívá podrobnější škály hodnocení jednotlivých dovedností.
Až když má člověk osvojeny tyto dovednosti, je připraven pro následný nácvik plaveckých pohybů jednotlivých plaveckých způsobů. [12]
1. 3. 3 Hodnocení plavecké úrovně podle technické úrovně
Důležité je nejen plavat, ale také plavat technicky správně. Bez těchto dovedností je člověk neúplný plavec. Je potřeba správně ovládat techniku plaveckých způsobů, hovoříme o čtyřech sportovních plaveckých způsobech.
„Technika plavání vychází ve svých hrubých rysech z pravidel, které v současné době vymezují čtyři plavecké způsoby: prsa, motýlek, znak a volný způsob. Kromě toho zahrnuje starty, obrátky a štafetové předávky. Plavecký způsob, což je pravidly vymezený pohyb člověka ve vodě, má vzhledem k pojmu techniky obecnější charakter. Individuální zvládnutí techniky jedincem nazýváme stylem. Ve stylu se uplatňují individuální předpoklady plavce, a proto je vždy chápán jako jedinečný.“ [6,7]
Účinnost plavecké techniky můžeme brát jako podíl plaveckého výkonu a stupně rozvoje některé z pohybových dovedností, jež s výkonem souvisí. Využívá se výsledků spiroergometrických měření, biochemických analýz a motorických testů na plaveckých trenažérech a ergometrech. [6,7]
Plavecké způsoby
Kraul (volný způsob) je nejrychlejší, neboť se střídají záběry paží a vytváří tak pravidelnou hnací sílu. Paže jsou v poloze před tělem a tak je možné vyvinout větší záběrové síly v porovnání se znakem. Problémem je ovšem kolísání rychlosti, což způsobuje nižší účinnost oproti znaku. Dále, nepravidelný nádech ovlivňuje polohu ramen a těla, proto se u kratších tratí dýchání omezuje. [10,44]
Nejrychlejší plavecký způsob patří zároveň k nejstarším. Dokládají to egyptská a starořecká zobrazení. Pravděpodobně se člověk učil plavat napodobováním plavajících zvířat, odtud pochází primitivní označení nedokonalého kraulu pudl či čubička. Kraul se rozvíjel hlavně v souvislosti prvních olympijských her, kdy bylo používáno označení „volný způsob“. V soutěži byla dána pouze vzdálenost jež se má uplavat a nebylo specifikováno jak. Sportovci používali techniku „kraulu“, jelikož byla nejrychlejší, ale postupem času vznikly i další plavecké způsoby. [6,45]
Motýlek (delfín) je díky poloze paží v záběru také rychlejší než znak. Záběr ale způsobuje velké kolísání v rychlosti a to snižuje celkovou účinnost tohoto plaveckého
způsobu. Vlněním těla a nohou je vytvořena významná hnací síla, na druhou stranu je ale tento způsob velmi fyzicky namáhavý, a tak zajišťuje nejnižší vytrvalost ze stylů. [10,42]
Motýlek je nejmladším plaveckým způsobem, pochází ze třicátých let. Prvním podnětem k vzniku byl pravděpodobně plavecký styl E. Rademachera, jež závodil ve stylu prsa a před obrátkou protáhl pohyb paží ke kyčelním kloubům a přenesl je vpřed vzduchem, aby se dotkly stěny bazénu. Jeho styl byl napodobován dalšími závodníky. Díky vlnivému pohybu nohou i trupu připomínajícímu pohyb delfína, vžil se další název tohoto plaveckého způsobu, delfín. [6,67]
Znak kvůli poloze paží v záběru, která nedovoluje plně využít sílu prsních svalů, je třetí nejrychlejší plavecký způsob. Je to ovšem zároveň způsob s největší účinností, díky malému kolísání rychlosti. [10,42]
Tento plavecký způsob vykonávaný v poloze na zádech sloužil dříve především k odpočinku nežli k plavání. Člověk v této poloze odpočíval tak, že se zastavoval a šlapal vodu, později začal přidávat práci rukou a nohou a tím se rozpohyboval. [6,61]
Prsa jsou nejpomalejší plavecký způsob. Odpor vzniklý pohyby paží a nohou způsobuje největší kolísání rychlosti. Správný pohyb nohou a celkově souhra pohybů je složitější než u ostatních způsobů. [10,42]
Většina lidí na světě plave právě způsobem prsa. Prsa jsou nejrozšířenější plavecký způsob a má i svou dlouhou historii. Díky jeho tradičnosti byl nazýván způsobem klasickým. Je z hlediska biomechaniky málo efektivní, jelikož pomocné fáze plaveckého cyklu jsou prováděny ve směru lokomoce plavce, klesá tak rychlost plavání. [6,79]
1. 3. 4 Motorické testy
Slovo test používáme s významem zkouška. Představuje vědecky podloženou zkoušku, jež má za cíl dosáhnout kvantitativního výsledku. Testování znamená provedení zkoušky ve smyslu procedury a dále přiřazování čísel, jež jsme nazývali měřením.
Motorické testy jsou definovány jako testy, které se vyznačují tím, že jejich obsahem je pohybová činnost, vymezená pohybovým úkolem testu a příslušnými pravidly.
Je možné motorický test definovat také jako souhrn pravidel pro přiřazování čísel alternativám splnění pohybového úkolu, tj. pohybovým výkonům nebo řešením. Přiřazená čísla nazýváme testové výsledky či skóre. Testování je tedy proces přiřazování testových výsledků.
Člověka, který je testován, nazýváme testovanou osobou (TO) a toho, kdo testování provádí, testujícím.
Zadání, testující a prostředí (pomůcky, přístroje apod.) vytvářejí testovou situaci, která má být reprodukovatelná (i v jiném čase, na jiném místě, jiným testujícím). Základním požadavkem je proto omezit na minimum vlivy prostředí a testujícího, neboť v testových výsledků se ukazují jako „chyby".
O kvalitě testu vypovídá nejvíce validita testu pro daný účel a údaje o spolehlivosti (reliabilitě), která určuje míru přesnosti testových výsledků. Plně standardizovaný test dovoluje i určit místo TO ve skupině vrstevníků. Tomu účelu slouží normy statisticky odvozené z výsledků většího počtu osob (normové populace).
Testování je ve srovnání s fyzikálním měřením délek nebo hmotnosti složitější. Většinou jde o měřeni zprostředkované, při němž vznikají výrazné chyby, a nemůžeme toto měření mnohokrát opakovat. Výsledky je tedy nutné interpretovat za použití statistické metody.
Statistický přístup je pro testy charakteristický a odlišuje je od jiných zkoušek více než vlastní obsah. [13]
Rozdělení motorických testů
Nejčastěji používané jsou testy maximální výkonnosti. Jsou charakteristické požadavkem dosáhnout individuálního maxima (např. zvednout břemeno o co největší hmotnosti). Maximální výkon se ovšem může projevit i dosažením minima (např. chyb). Při interpretaci výsledků těchto testů jsou osoby s nejpříznivějšími výsledky hodnoceny jako nejzpůsobilejší, nejzdatnější, nejschopnější atd.
Dále definujeme testy zaměřené na postižení a kvantifikaci typického pohybového projevu (např. motorického tempa, pohybové laterality). Zde vyšší či nižší zjištěná hodnota neznamenají ani lepší, ani horší výsledek, neboť jde o určení optima, ať individuálního, či skupinového.
Pro tělovýchovnou praxi jsou nejdůležitější testy motorických schopností (např. silových, vytrvalostních) a testy motorických dovedností (např. plaveckých, košíkářských). tělesnou Důležité jsou také testy jiné než motorické (např. stavby a složení těla, fyziologických funkcí, smyslů). Uplatňují se zde i testy psané (např. testy vědomostí a znalostí).
Podle místa provádění se testy rozdělují na laboratorní a terénní. Laboratoř dává zpravidla možnost dokonalé standardizace vyšetřovacích podmínek (odhlučnění, klimatizace, instrukce nahraná na magnetofonovém pásku) a hlavně možnost použiti citlivých měřicích přístrojů. Je však prostředím umělým a jen zřídka dovoluje testovat pohybové činnosti prostorově rozsáhlejší. Terénní testy se provádějí tam, kde se odbývá tělovýchovný proces (v tělocvičně, hale, posilovně; bazénu, na hřišti), tedy v prostředí přirozeném. Nicméně možnosti standardizace a nasazení přístrojové techniky jsou tu omezeny.
Testy vlastni konstrukce jsou ty, které si uživatel tvoří sám, pokud možno podle uznávaných pravidel. Jejich standardizace bývá jen částečná, mají však jednu velkou přednost. Jejich obsah můžeme stanovit přímo s ohledem na cíle pedagogické nebo výzkumné, a můžeme jej pružně měnit. Kromě toho tyto testy respektují i místní podmínky (např. velikost tělocvičny).
Podle počtu současně testovaných osob rozeznáváme testy individuální, kde se testu podrobuje každý jednotlivec samostatně (většina testů laboratorních), a testy kolektivní (skupinové), kdy zkoušíme celou skupinu osob současně (např. Běh na 500m). Skupinové testy jsou časově méně náročné a dovolují využít motivu soutěženi. Ne vždy však mají přednost, neboť často je žádoucí zachovat určité soukromí, podobně jako v lékařské ordinaci.
Názvy konkrétních testů se nejčastěji odvozují od jejich pohybového obsahu (např.
vertikální skok) nebo od jména autora, který test navrhl či poprvé použil (např. Sargentův skok). Delší název se zkracuje, zkratku pak tvoří první písmena vybraných slov nadpisu (např. TMZ=Test motorické způsobilosti). [13]
Účely testování
Obvyklými uživateli motorických testů jsou učitelé, trenéři, lékaři aj. Motorické testy jsou zdrojem důležitých informací potřebných pro řízení tělovýchovného procesu a správné rozhodování. V tělovýchovném výzkumu jsou výsledky motorických testů podkladem pro přijímání nebo zamítání vědeckých hypotéz.
V tělovýchovné (sportovní, léčebné) praxi se testy nejvíce využívají ke kontrole pohybového rozvoje, trénovanosti, fyzické zdatnosti žáků, sportovců, i starších či nemocných osob. Tato kontrola může a má mít i podobu sebekontroly, uživatelem testů je
pak sám cvičenec. Kontrolní funkci mají motorické testy i při prověřování účinnosti jednotlivých vyučovacích či tréninkových metod nebo rehabilitačních postupů.
Výsledky testů jsou dále podstatnou částí podkladů, z nichž se vychází při výběru osob, např. talentované mládeže do tréninkových středisek, studentů tělesné výchovy apod., nebo naopak při selekci žáků motoricky retardovaných nebo kondičně oslabených, jimž je třeba věnovat zvláštní, specializovanou péči. Výběr a sdružování žáků do homogenních skupin podle úrovně kondičních schopností, popř. podle úrovně dovedností, je jednou z podmínek diferenciace ve vyučovacím procesu.
Ve výkonnostním a vrcholovém sportu jsou výsledky testů podkladem pro predikci sportovní výkonnosti, tj. pro odhad budoucích výkonů ve zvolené disciplíně na základě testových a sportovních výsledků současných. Kontrola, selekce i predikce vycházejí z diagnostiky motorických schopností, dovedností a dalších charakteristik motoriky testované osoby. Stanovení diagnózy má značný význam především pro cvičence samotného, neboť mu umožňuje poznat vlastní přednosti a nedostatky. Z těchto poznatků by měl vycházet při výběru povolání (pohybově náročného) nebo zájmového sportu. Na této diagnóze by měly být postaveny i metody tréninku, léčení, různá doporučení týkající se životosprávy, pohybového režimu i diety. Cvičenec by měl znát a pravidelně sledovat některé osobní parametry motorické, podobně jako zná a sleduje některé parametry somatické (např. hmotnost těla) nebo funkční (tělesnou teplotu). V daném ohledu má tělesná výchova ještě značné rezervy.
Testové výsledky tvoří jen část podkladů při rozhodování. Provedení testů a zejména vyhodnocení testových výsledků vyžaduje vyšší odbornou kvalifikaci (tělovýchovného pedagoga, lékaře, psychologa), kromě toho je v mnoha případech nutno zabránit prozrazení obsahu. Výjimkou jsou ovšem jednoduché testy tělesné kondice určené k masovému použití, které se naopak popularizují a rozšiřují. [13]
1. 4 Cooperovy testy 12-ti minutové souvislé zátěže
1. 4. 1 Kenneth H. Cooper a aerobní pohybové aktivity
Cooper, označovaný jako „otec aerobiku“ se narodil 4.3.1931 v Oklahoma City. Je absolventem lékařské fakulty Oklahomské university a pracoval jako vojenský lékař.
Sloužil na letecké základně v Texasu, vedl leteckou lékařskou laboratoř v San Antoniu a spolupracoval s NASA na přípravě kosmonautů pro vesmírné lety. V této době také vyvinul 12-ti minutový test na zjišťování tělesné zdatnosti. V roce 1970 odešel podplukovník Kenneth Cooper z armády a začal si plnit svůj sen a postupně budovat The Cooper Aerobics Center v texaském Dallasu.
Zpočátku se při svém výzkumu aerobního cvičení zaměřoval hlavně na běh, ale později i na ostatní sportovní odvětví. 12-ti minutový test vypracoval pro běh, plavání a cyklistiku.
Kenneth Cooper napsal 18 knih, které byly přeloženy do 41 jazyků a prodalo se jich přes 30 milionů výtisků. Klíčová byla jeho kniha Aerobics, která nastartovala hnutí fitness.
Cooper dokázal masově prosadit názor, který říká, že vhodné aerobní cvičení nás do určité míry ochraňuje před některými onemocněními. Tento fakt posléze potvrdily vědecké studie, do kterých bylo zapojeno několik tisíc pacientů. Dnes jsme upozorňováni ze všech stran na to, že si máme udržovat správnou hmotnost a pravidelně vykonávat nějakou fyzickou aktivitu, při které se zadýcháme, ale v roce 1968 tomu tak nebylo a slova jako aerobic a fitness byla nová a do té doby neznámá nebo používaná jen minimálně. [11]
Využití Cooperových testů
Těchto testů využívá mnoho subjektů. Je to například americká armáda a námořnictvo, některé zahraniční armády a tisíce státních škol a univerzit po celém světě.
V České republice nachází Cooperův test široké uplatnění a je znám širokou veřejností, jelikož je praktikován mnoha institucemi včetně škol. Je často používán jako součást přijímacích řízení či přezkoušení.
1. 4. 2 Aerobní pohybové aktivity
Aerobní pohybové aktivity jsou pohybové činnosti, které jsou charakteristické zvýšenou látkovou výměnou aerobního charakteru. Podstatná je dostatečně dlouhá zátěž v relativně nízké intenzitě.
Jako základní aerobní aktivity můžeme uvést běh na lyžích, plavání, běh, cyklistika a chůze. Je důležité, aby jedince bavily a motivovaly do dalších aktivit, v dnešní době je proto nepřeberný výběr různých aerobních cvičení za hudby, za použití různých pomůcek a kombinující různé pohybové aktivity, například aerobik, sportovní hry a různé styly tanců.
Aerobní pohybové aktivity je možné realizovat i doma – jízda na rotopedu nebo skákání přes švihadlo. [1,12]
Co se týče vytrvalostních schopností, předpokládáme vyšší podíl pomalých svalových vláken, která zajišťují schopnost vytrvat, zatímco rychlá svalová vlákna napomáhají rychlosti. Dalším předpokladem je zvýšená úroveň energetických rezerv ve svalu a svalová mobilizace. Stěžejní význam má hlavně vysoký aerobní výkon (VO2max) a aerobní kapacita plic.
Nejvyšší možnou spotřebu kyslíku jedince určuje aerobní výkon, jehož hodnoty jsou měřeny v litrech nebo v mililitrech na kilogram hmotnosti za minutu, a dosáhneme ho při zapojení velkých svalových vláken. Slouží nám jako měřitelné kritérium při zkoumání aerobních procesů a má tak velký význam pro trénink vytrvalosti.
Maximální spotřeba kyslíku po delší dobu se nazývá aerobní kapacita. Znamená
pracovat co nejdéle v co nejvyšší úrovni tzv. setrvalého stavu, neboli pracovat v aerobním procesu bez zapojení anaerobních procesů. Setrvalý stav určuje rovnováhu mezi potřebou a dodávkou kyslíku při pohybové činnosti.
1. 4. 3 Cooperovy 12-ti minutové testy
Tento druh testu přinesl poprvé možnost měření a srovnání velkého počtu lidí a byl tak a stále je velmi užitečný pro získávání informací o úrovni zdatnosti v různých školách, zaměstnáních a zemích. Tyto údaje se využívají i při rozvoji aerobních cvičebních programů zaměřených na zvýšení všeobecné úrovně zdatnosti jednotlivců.
Test 12minutového běhu
Nejznámějších a nejčastěji používaným Cooperovým testem je test 12-ti minutového běhu. Cooper se zpočátku věnoval převážně běhu, postupem času i dalším sportovním aktivitám a vypracoval pro ně hodnotící tabulky.
Tabulka 2
12minutový běh (vzdálenost v metrech), [1,31]
Kategorie zdatnosti
Věk
13-19 20-29 30-39 40-49 50-59 60 a více
velmi slabý
muži <2091 <1962 <1898 <1834 <1657 <1399 ženy <1609 <1544 <1512 <1415 <1351 <1255 slabý
muži 2091-2204 1962-2107 7898-2091 1834-1995 1657-1866 1399-1641 ženy 1609-1898 1544-1785 1528-1689 1415-1576 1351-1496 1255-1383 přijatelný
muži 2220-2510 2123-2397 2107-2333 2011-2236 1882-2091 1657-1930 ženy 1914-2075 1802-1962 1705-1898 1592-1785 1512-1689 1399-1576 dobrý
muži 2526-2767 2413-2638 2349-2510 2252-2461 2107-2316 1946-2123 ženy 2091-2300 1979-2156 1914-2075 1802-1995 1705-1898 1592-1753 velmi dobrý
muži 2783-2992 2654-2831 2526-2719 2477-2654 2333-2542 2139-2493 ženy 2316-2429 2172-2333 2091-2236 2011-2156 1914-2091 1769-1898 vynikající
muži >3008 >2847 >2735 >2677 >2557 >2510 ženy >2445 >2349 >2252 >2172 >2107 >1914
Test 12minutového souvislého plavání
Cooper uvádí instrukce: „Při testu plavání máte uplavat maximální vzdálenost v průběhu 12 min. Plavte kterýmkoliv způsobem a odpočívejte podle potřeby. Je výhodné, počítá-li další osoba délky bazénu a měří-li čas.“
Tabulka 3
12minutový test plavání (vzdálenost v metrech po 12min.plavání), [1,32]
Test 12minutové jízdy na kole
Tyto instrukce k testu uvádí Cooper:
Test jízdy na kole můžete využít jen tehdy, aplikujete-li program jízdy na kole. Jeďte 12 min. V prostoru bez dopravního provozu; nejlépe na tvrdém, hladkém povrchu, po větru, na kole s přehazovačkou. Vzdálenost si změřte buď rychloměrem upevněným na kole, nebo jinými prostředky (kolečkem). [1,33]
Kategorie zdatnosti
Věk
13-19 20-29 30-39 40-49 50-59 60 a více
velmi slabý
muži <457 <366 <319 <274 <228 <228
ženy <366 <274 <228 <183 <137 <137
slabý
muži 457-540 366-448 319-402 274-357 228-319 228-265
ženy 366-448 247-357 228-310 183-265 137-219 137-174
přijatelný
muži 549-631 457-540 411-493 366-448 319-402 274-357
ženy 457-540 366-448 319-402 274-357 228-310 183-265
dobrý
muži 640-723 549-631 502-585 457-540 411-493 366-448
ženy 549-631 457-540 411-493 366-448 319-402 274-357
velmi dobrý
muži >732 >640 >594 >549 >502 >457
ženy >640 >549 >502 >457 >411 >366
Tabulka 4
12minutový test jízdy na kole (vzdálenost v metrech po 12min. Jízdy), [1,33]
2 CÍL, ÚKOLY, PŘEDPOKLADY
2. 1 Cíl práce
Cílem naší bakalářské práce je pomocí 12-ti minutového testu souvislého plavání zjistit úroveň plavecké aerobní zdatnosti studentek a studentů Přírodovědně-humanitní a pedagogické fakulty Technické univerzity v Liberci.
2. 2 Úkoly práce
1. Zajistit podmínky pro měření plavecké aerobní zdatnosti studentů 2. Realizovat testování studentů
3. Pomocí tabulek Coopera a Kopřivy vyhodnotit dosažené výsledky studentů Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické TUL
4. Porovnat výsledky studentů Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické TUL
Kategorie zdatnosti
Věk
13-19 20-29 30-39 40-49 50-59 60 a více
velmi slabá
muži <4424 <4022 <3620 <3218 <2815 <2815 ženy <2815 <2214 <2011 <1609 <1206 <1206 slabá
muži 4424-6017 4023-5615 3620-5213 3218-4811 2815-4006 2815-3604 ženy 2815-4408 2414-4006 2011-3604 1609-3204 1206-2398 1206-1995 přijatelná
muži 6033-7626 5632-7224 5229-6822 4827-6420 4023-5616 3620-4811 ženy 4424-6017 4023-5616 3620-5206 3218-4811 2414-4006 2011-3202 dobrá
muži 7642-9251 7241-8833 6838-8431 6436-8029 5632-7224 4827-6421 ženy 6033-7626 5632-7225 5213-6822 4827-6420 4023-5616 3218-4810 velmi dobrá
muži >9235 >8849 >8447 >8045 >7241 >6436 ženy >7642 >7240 >6838 >6436 >5613 >4827
studující obor tělesné výchovy se studenty studujícími ostatní obory
5. Srovnat výkony studentů programu Tělesná výchova a sport na TUL s výkony studentů FTVS UK
2. 3 Výzkumné předpoklady práce
1. Předpokládáme, že podle tabulek Cooperova testu dosáhnou studenti Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické výkonů přiměřených, dobrých nebo velmi dobrých
2. Očekáváme, že výkonnost studentů Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické se bude lišit v závislosti na studijním oboru – studenti programu Tělesná výchova a sport budou dosahovat o ¼ lepších výsledků než studenti ostatních oborů
3. Hodnocení žen Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické bude lepší než hodnocení mužů o 10%
4. Výsledky studentů programu TVS Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické budou horší o 15% než výsledky studentů TVS a učitelství UK naměřené Hejtíkovou (2004-2007)
3 METODIKA PRÁCE
3. 1 Charakteristika souboru
Zkoumaný soubor byl tvořen studenty Přírodovědně-humanitní a pedagogické fakulty v Liberci. Studenti byli z různých ročníků studia s různým oborovým zaměřením. Všichni testovaní spadali do věkové hranice 20-29 let, jež je nutné znát pro pozdější hodnocení dle Coopera, který ve svých tabulkách hodnotí výkony také podle věku testovaného.
Testovaná skupina byla složena ze 101 mužů a 130 žen, přičemž 19 mužů a 27 žen studují program Tělesná výchova a sport na fakultě univerzity. Ostatních 82 mužů a 103 žen jsou studenti jiných oborů na Fakultě přírodovědně-humanitní a pedagogické, kteří si v rámci plnění předmětu Sportovní a pohybové aktivity vybrali z nabízených sportů plavání.
Někteří z této skupiny si zvolili plavání z důvodu zájmu o tento sport, například se plavání aktivně věnovali. Druhá část si plavání zvolila z důvodu, že na ně jiný sport nezbyl.
3. 2 Organizace a průběh
Testování proběhlo v prvních dvou týdnech výuky plavání v říjnu 2010 v krytém Bazénu v Liberci. Pro některé z testovaných bylo místo testování neznámé, jiní zde trénují a důvěrně ho znají, což pomůže jejich výkonu. Testování bylo prováděno pomocí 12minutového Cooperova testu souvislého plavání. Zjišťovali jsme maximální výkon testovaných.
Nejprve byly studentům podány informace o testu, který budou provádět. Je nutné, aby znali charakteristiku testu a jeho účel, jelikož to zvýší jejich motivaci, o což jsme usilovali.
Dále jsme se snažili je motivovat sdělením, že si mohou po absolvování daného testu porovnat svoji plaveckou a aerobní zdatnost podle tabulek Coopera a tabulek upravené
pro studenty a studentky FTVS UK, které byly vylepeny v prostorách plaveckého bazénu.
Jelikož testujeme jejich aerobní zdatnost, doporučovali jsme jim, aby v průběhu testu neodpočívali (především při obrátkách), aby podali co nejlepší plavecký výkon a markantně nezaostávali za studenty FTVS UK. Jednalo se nám především o studenty studující program tělesná výchova, jelikož jejich výsledky jsme se studenty FTVS UK srovnávali v naší práci.
Měření probíhalo v 50ti metrovém bazénu v oddělených drahách. Před testem měli studenti možnost rozplavat se 100m jakýmkoliv způsobem. Na každého zapisovatele připadli 2-4 plavci v dané dráze, kteří byly označeni lihovým fixem. Každý plavec měl za úkol uplavat za daný časový limit 12minut co nejdelší vzdálenost libovolným plaveckým způsobem. Po zaznění zvuku píšťalky se počal hromadný start v bazénu. V polovině testu tj. po 6 minutách zazněl 1 krátký hvizd informující plavce, že jsou v polovině testu. Po 12ti minutovém intervalu zazněl výrazný, dlouhý hvizd. Na tento signál se plavci zastavili, chopili se lana vymezující plavecké dráhy a vyčkávali na pokyny svého zapisovatele a následně se přesunuli k boční straně bazénu, kde si zapisovatel zapsal do tabulky uplavanou vzdálenost s přesností na 1m pomocí nataženého pásma. Poté nahlásil testujícímu dosažený počet metrů k následnému srovnání vlastního dosaženého výkonu.
Měření bylo prováděno odpovědnými osobami, tj. učiteli této fakulty. Pro informaci plavajících i zapisovatelů byl stopovaný čas 12 minut promítán i na světelné tabuli v bazénu. Výsledky měření byly zaznamenány do připravených tabulek, kde bylo uvedeno jméno plavce, jeho studijní obor a počet uplavaných metrů.
3. 3 Zpracování dat
Dále bylo naším úkolem zhodnotit plaveckou úroveň studentů pomocí normované hodnotící škály. V průběhu posledních desetiletí se díky zvýšenému zájmu o hodnocení plavecké aerobní zdatnosti začaly vytvářet nové hodnotící tabulky.
Na normy dané Cooperem (1970), který je vytvářel pro americkou populaci, o kterých se zmiňujeme v kapitole 1. 4. 3 Cooperovy 12-ti minutové testy, navázal Kopřiva přepracováním tabulek pro české vysokoškolské studenty v roce 1993. Vycházel z norem plavání na 100m a 12minutovým plaváním. Jelikož Cooperovy testy byly určeny pro širokou veřejnost v Americe a byly vytvořeny již v roce 1970, bylo třeba přepracovat tabulky pro české vysokoškolské studenty, kteří budou prokazovat jiné výkony než tehdejší americké obyvatelstvo.
U studentů tělovýchovných fakult je předpokládána vyšší úroveň plavecké zdatnosti a také lepší připravenost než u běžné populace. Z toho důvodu byly vypracovány ještě tabulky speciálně pro Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Tito studenti jsou totiž výběrovou populací, a tak by se jejich výsledky měly porovnávat podle přísnější hodnotící škály, aby i mezi nimi byly naměřeny rozdíly a nebyli všichni hodnoceni jako dobří či velmi dobří.
Taková hodnotící škála byla vytvořena na základě výsledků výzkumného souboru na Univerzitě Karlově pro posluchače a posluchačky FTVS Hejtíkovou v roce 2007. Při jejím vypracování bylo vycházeno z průměrného výkonu, který představoval střed škály. Další hodnoty byly vyhodnoceny podle směrodatné odchylky ( -3 sigma až +3 sigma).
Následně uvádíme přehled všech hodnotících tabulek použitých v této práci:
Tabulka 5
12minutový test plavání, hodnotící tabulka podle Coopera (1970) (vzdálenosti jsou uváděny v metrech) [1,32]
Kategorie zdatnosti
Věk
13-19 20-29 30-39 40-49 50-59 60 a více
velmi slabý
muži <457 <366 <319 <274 <228 <228
ženy <366 <274 <228 <183 <137 <137
slabý
muži 457-540 366-448 319-402 274-357 228-319 228-265
ženy 366-448 247-357 228-310 183-265 137-219 137-174
přijatelný
muži 549-631 457-540 411-493 366-448 319-402 274-357
ženy 457-540 366-448 319-402 274-357 228-310 183-265
dobrý
muži 640-723 549-631 502-585 457-540 411-493 366-448
ženy 549-631 457-540 411-493 366-448 319-402 274-357
velmi dobrý
muži >732 >640 >594 >549 >502 >457
ženy >640 >549 >502 >457 >411 >366
Cooperova tabulka obsahuje intervaly výsledků, které na sebe zcela nenavazují.
Přepracovaná tabulka, kterou vytvořili Čechovská a Miler s těmito přechody již počítá a jednotlivé hodnoty na sebe navazují.
Tabulka 6
12minutový test plavání, přepracovaná hodnotící tabulka podle Čechovské a Milera (vzdálenosti jsou uváděny v metrech) [12]
Tabulka 7
12minutový test plavání, hodnotící tabulka pro VŠ populaci podle Kopřivy (1993) [5]
Tabulka 8
12minutový test plavání, hodnotící tabulka sestavená pro FTVS UK [5]
Ženy Muži
Plavecká výkonnost Uplavaná vzdálenost (m) Plavecká výkonnost Uplavaná vzdálenost (m)
velmi slabá <417 velmi slabá <383
slabá 418-487 slabá 384-487
přijatelná 488-628 přijatelná 488-696
dobrá 629-698 dobrá 697-800
vynikající >699 vynikající >801
Ženy Muži
Kategorie zdatnosti Uplavaná vzdálenost (m) Kategorie zdatnosti Uplavaná vzdálenost (m)
velmi slabá <341 velmi slabá <361
slabá 341-420 slabá 361-460
přijatelná 421-480 přijatelná 461-540
dobrá 481-560 dobrá 541-640
vynikající >560 vynikající >641
Kategorie zdatnosti
Věk
13-19 20-29 30-39 40-49 50-59 60 a více
velmi slabá
muži <457 <366 <319 <247 <228 <228
ženy <366 <274 <228 <183 <137 <137
slabá
muži 457-548 366-456 319-410 247-365 228-318 228-273
ženy 366-456 274-365 228-318 183-273 137-227 137-182
přijatelná
muži 549-639 457-548 411-501 366-456 319-410 274-365
ženy 457-548 366-456 319-410 274-365 228-318 183-273
dobrá
muži 640-732 549-640 502-594 457-549 411-502 366-457
ženy 549-640 457-549 411-502 366-457 319-411 274-366
vynikající
muži >732 >640 >594 >549 >502 >457
ženy >640 >549 >502 >457 >411 >366
4 VÝSLEDKY A DISKUZE
4. 1 Výsledky studentů studijního programu Tělesná výchova a sport
Tabulka 9
Výsledky studentů a studentek tělesné výchovy na TUL, podle Coopera (1970)
Tabulka 10
Výsledky studentů a studentek tělesné výchovy na TUL v procentech, podle Coopera (1970)
Cooperova tabulka obsahuje hodnocení testovaného podle věku. Jelikož všichni testovaní studenti spadají do kategorie věku 20-29, je možné pro ně sestavit jednotné hodnocení, přičemž mužské a ženské výkony jsou uvedeny zvlášť, jelikož nelze objektivně porovnávat obě pohlaví podle stejné normy.
Celkově dopadly výsledky lépe pro ženy. Plavecká úroveň žádné z nich nebyla hodnocena jako velmi slabá, ani slabá. Ženy nejčastěji dosáhly úrovně dobré. Co se týká vynikajících výsledků, z řad žen na ně dosáhlo více než jedna pětina.
plavecká úroveň TV muži TV ženy
velmi slabá 10% -
slabá 10% -
přijatelná 42% 22%
dobrá 33% 56%
vynikající 5% 22%
počet osob max.výkon min.výkon průměr
muži 19 710 m 350 m 515 m
ženy 27 635 m 380 m 492 m
U mužů bylo naměřeno 10% slabých a 10% velmi slabých výkonů. Téměř polovina mužů byla hodnocena jako mající přijatelnou plaveckou úroveň. Výsledků dobrých byla u mužů jedna třetina. Vynikajících výsledků dosáhlo z řad mužů pouhá dvacetina testovaných.
Tabulka 11
Výsledky studentů a studentek tělesné výchovy na TUL, podle Kopřivy (1993)
Dle Kopřivovy hodnotící škály určené pro vysokoškolské studenty dopadly výsledky studentů podobně jako dle Cooperova hodnocení.
Ženské výsledky byly opět hodnoceny celkově jako lepší. Žádná z nich nemá plaveckou úroveň velmi slabou, kdežto mužů je takových jedna desetina. Slabé úrovně dosáhly obě pohlaví v podobném počtu, 16 a 15%. Většina mužských výkonů byla hodnocena jako přijatelná (více než jedna třetina mužů), většina ženských pak jako dobrá (přes jednu polovinu žen). Přijatelných výsledků žen bylo přes jednu pětinu a dobrých u mužů to byla necelá jedna třetina. Ženy dosáhly také více než dvakrát více vynikajících výsledků než muži.
plavecká úroveň TV muži TV ženy
velmi slabá 10% -
slabá 16% 15%
přijatelná 37% 22%
dobrá 32% 52%
vynikající 5% 11%
