TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI
Fakulta textilní
ANTICKÁ ARCHITEKTURA Kolekce dámských oděvů
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Liberec 2014 Iva Soušková
ANTICKÁ ARCHITEKTURA- KOLEKCE DÁMSKÝCH ODĚVŮ
Bakalářská práce
Studijní program: B3107 – Textil
Studijní obor: 3107R006 – Textilní a oděvní návrhářství Autor práce: Iva Soušková
Vedoucí práce: doc. ak. mal. Emilie Frydecká
Prohlášení
Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní
dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elektronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
PODĚKOVÁNÍ
Chtěla bych poděkovat vedoucí své bakalářské práce doc. ak. mal. Emílii Frýdecké za užitečné rady, připomínky a také za ochotu a příjemné jednání při konzultacích.
V neposlední řadě bych chtěla velice poděkovat své rodině, která mě držela nad vodou v těch nejtěžších chvílích a vždy mě podporovala a umožnila mi studovat. Děkuji také všem svým přátelům za celkovou podporu a pomoc.
ANOTACE
Inspirací pro tvorbu dámské kolekce byla antická kultura, zejména tvarosloví antické architektury..
Celá práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou:
V teoretické části je zahrnutá stručná historie Řecka a Říma a jejich výtvarného umění . Velká část je zaměřená především na antickou architekturu. V kapitole o architektuře jsou zmíněné zvlášť slohy antických sloupů a jejich detailů.
V praktické části se nachází historie a popis sublimačního tisku, technické popisy oděvů, jejich nákresy, vzorky použitých materiálů a fotodokumentace. Popisy oděvů zahrnují také popis inspirace u jednotlivých oděvních detailů.. Jde především o kanelování a tvarosloví sloupů, které jsou v kolekci vyjádřeny jak prací s materiálem a technickým zpracováním, tak také sublimačním tiskem. Barevnost zvolených materiálů byla přiblížena barevností stavebních materiálů té doby
KLÍČOVÁ SLOVA:
umění antiky architektura sloup kanelura záhyby
sublimační tisk oděvní kolekce
ABSTRACT
The inspiration for creation of women’s collection was antique culture primarily accidence of antique architecture..
Whole task is divided in theoretical and practical part:
Brief history of Greece and Rome and their visual art is included in the theoretical part. Bigger part of the task is focused on the antique architecture. The style of antique posts and their details are mentioned in the chapter about architecture.
The history and the description of sublimation print, technical description of the clothes, their drawings, samples of used materials and photo documentation is included in the practical part. The clothes description includes also description of the inspiration for individual clothing details. First of all this is fluting and accidence of the posts which are expressed in the collection by work with materials and technical
manufacturing as well as by sublimation print. Colouring of chosen materials was put near to the colouring of building materials of that age.
KEY WORDS:
antique art architecture post
fluting bends
sublimation print clothing collection
OBSAH
ÚVOD ... 9
1.TEORETICKÁ ČÁST ... 10
1.1 Antické období ... 10
1.1.1 Historie Řecka... 10
1.1.2 Historie Říma... 11
1.2 Antické umění ... 13
1.2.1. Sochařství ... 13
1.2.2 Keramika ... 16
1.2.3 Oděv ... 18
1.3 Architektura ... 20
1.3.1 Antické slohy ... 20
1.3.1.1. Dórský sloh ... 20
1.3.1.2. Iónský sloh ... 21
1.3.1.3. Korintský sloh ... 22
1.3.2. Chrám ... 24
1.3.3. Veřejné stavby... 24
1.3.4. Kanelování - Kanelaura ... 25
2.PRAKTICKÁ ČÁST ... 26
2.1. Použité materiály ... 26
2.2. Přenosový tisk ... 29
2.3. Popis kolekce... 30
2.3.1. Model 1... 30
2.3.2. Model 2... 32
2.3.3 Model 3... 34
2.3.4. Model 4... 36
2.3.5. Model 5... 38
2.3.6. Model 6... 41
2.3.7. Model 7... 44
2.3.8. Model 8... 46
ZÁVĚR ... 48
POUŽITÁ LITERATURA ... 49
INTERNET ... 50
SEZNAM OBRÁZKŮ ... 51
ÚVOD
Antické umění bylo uměním harmonie a fyzické i duševní krásy. Bylo ovlivněno filozofickým učením. Toto umění oslavovalo bohy a život. Vyznačovalo se svou velkolepostí, září, přesností a citlivostí na detail. Řekové ,jako průkopníci tohoto umění, milovali nádherné věci, s jednoduchostí a kultivovaností vytříbené mysli, jemné harmonie a nevšední mytologie.
Nedílnou součástí antického umění Řecka a Říma byla architektura.
Držela se přísných matematických pravidel,především ve spojení s chrámovými stavbami, které následovaly přesné geometrické vzory a proporce. Architekti pečlivě propočítávali jednotlivé proporce stavby, navíc si uvědomovali optické klamy, kterých dokázali mistrně využívat ve svůj prospěch.Mimo chrámů se řecká architektura
projevila na budování divadel, amfiteátrů, stadionů a závodišť, sloupových síní , lázní a jiných budov přímo spojených s běžným životem antického člověka.
Inspirací závěrečné práce je struktura jednotlivých základních prvků, jako jsou především sloupy a jejich monumentální formování a řazení v antických stavbách.
Důležitým znakem je podélné a příčné řazení,zdobení a kladení ať už v celku nebo detailech.Sloupy často tvoří kolonádu nebo ochoz kolem vlastní svatyně, někdy i ve dvou či třech řadách. Kompozice staveb byla založena na symetrii a určitém souladu mezi partiemi stavby. Nejsou zde opomíjeny ani prvky sochařství a s ním související antické odívání. Umění kladení, vrstvení a aranžování textilie, s hlavní inspirací ve struktuře především v detailech staveb, je vodítkem závěrečné práce. V dámské kolekci jsou zahrnuty jak prvky podélných a příčných detailů,které jsou typické pro antickou architekturu jako takovou, tak prvky poukazující na rozevlátost a lehkost jakou působí sochy zachycující pohyb a dokonalosti lidského těla, proto byly voleny lehké, pružné a splývavé materiály.Barevnost byla inspirována především barevností stavebních materiálů v tehdejší architektuře a sochařství. Jedná se zejména o základní barevnost kamene, mramoru, dřeva, písku a vápna. Dalšími prvky použity v kolekci jsou
zjednodušené znaky a tvarosloví staveb v digitálním tisku. Tisk je spojen s technickým zpracováním. Je sloučením obrazového pojednání architektury a struktury architektury v práci s materiálem. Kolekce má působit elegancí, lehkostí a zároveň dynamičností a pravidelností jako celá antická architektura a ostatní prvky s ní spojené.
1. TEORETICKÁ ČÁST
1.1 Antické období
Období antiky je vyvrcholením Starověku. Pojem Antika pochází
z latinského názvu antiquitas neboli v překladu starý věk. Toto období sahá od 1000 př.n.l – 500 př.n.l. Název Antika označuje období rozvoje Řecké a Římské civilizace.
Okolo 16. a 17. stolení se tento pojem používal především jako označování pro jednotlivé umělecké předměty. V 18. století, od dob J.J. Winkelmanna, se takto začal označovat soubor všech památek starověkého Řecka a Říma. Historické pojetí antiky se rozvíjelo v 19. století a v 20. se definitivně prosadilo. Antické Řecko je epochou vzniku současné moderní civilizace.
1.1.1 Historie Řecka
Minójská civilizace existovala na Krétě přibližně v období 2700 – 1450 př.n.l. Pojmenována byla po králi Minoovi. Začaly stavět větší kamenné komplexy. Na Krétě dosáhl tou dobou dominantního postavení palác Knóssos. Krétská společnost byla převážně závislá na pěstování plodin. Obyvatelé paláce žili v pohodlí a měli
zabudované vodovody a koupelny. Po roce 1450 př.n. došlo k invazi z řecké pevniny kmenem Achájů, kteří s sebou přinesli kulturu Mykénskou a tím Minójská civilizace zanikla.
Mykénská civilizace na Balkáně tvořila nejprve vesnice na svazích hor.
Později okolo 1650 př.n.l. se vesnice rozrostly v opevnění města s bohatými paláci.
Vyráběly luxusní zboží krétských řemeslníků. Okolo roku 1450 př.n.l. Mykény dobyly Krétu. Mykénská civilizace byla kolem roku 1200 př.n.l. díky vnitřním bojům a
vpádem dórských kmenů rozbořena. Když zanikla mykénská civilizace nastala v řeckých dějinách tzv. Doba temna.
Obsazení Řecka dórskými kmeny nebylo úplné ani stejnoměrné. Přišly z dalmatsko-albánského prostoru. Mykény byly zcela zničeny. Na Peloponésu
se Dórové velmi pevně uchytily a jejich střediskem se stalo město Sparta. Tyto invaze
museli začít znovu od počátku. Doba temna trvala do roku 1200 př.n.l. Poté nastalo tzv. Archaické období.
V archaickém období došlo k největšímu rozšíření politických forem – městských států. Jako počátek této epochy je pokládána první konání antických olympijských her v roce 776 př.n.l. a vznik eposů Ilias a odysea od Homéra.
Polis- města, umožňovala svobodný rozvoj osobnosti a tvůrčích sil. Literatura, sochařství,malířství a stavitelská díla oslavovala božstvo. Rozvíjela se filozofie, která byla počátkem speciálních věd jako astronomie, matematika, geometrie, medicína, fyzika, botanika, dějepisectví. Architektonické řády se rozdělovaly podle tvarů, sloupů a hlavic ( Dórský, Iónský, Korintský).
Okolo roku 500 př.n.l. nastává tzv. Klasické období. Řekové se dostávali do konfliktu s Persií. V tomto období dosáhlo Řecko největší politické a kulturní váhy.
Doba označená klasická neboli dokonalá, hodná obdivu, oslavovala bohy, vítězství Řeků, svobodomyslnost, demokracii, díla umělců. Byla to doba vrcholná pro řeckou vzdělanost a kulturu. Kulturním centrem byly Athény. Rozvinula se přírodní filozofie, která narušila tradiční náboženské a morální hodnoty řešení otázky podstaty světa.
V důsledku tažení makedonského krále Alexandra Velikého dochází
k prolínání řecké a asijské kultury. Nastává tzv. Hellenistické období. Řecká kultura se díky tomu šířila do Asie a byla asijskou kulturou ovlivněna. Po smrti Alexandra
Velikého se jeho říše rozpadla a Hellenistické státy padly do rukou Římanům. Byla touto dobou nadnárodní kulturou. Prosadily se řecké právní normy
1.1.2 Historie Říma
Nejstarší dějiny Říma jsou plné nejasností. Antickou kulturu obohatili Římané o větší využití techniky a o důslednější právní normy a rozšířili ji do západní Evropy.
V sochařství, malířství, a v architektuře hledal Řím vzor v Řecku. Čím více se umění podobalo řeckému ideálu tím více bylo ceněno.
Okolo 1600 př.n.l se v dnešní Itálii objevili přistěhovalci. Zhotovovali
dovedně nástroje z bronzu a z keramiky. Než se v dějinách prosadili Římané, vystřídalo se na území Itálie mnoho rozmanitých civilizací. Jedním z těchto národů byli Ligurové.
Byly zřejmě první obyvatelstvo. Významným národem na území Itálie byly Etruskové.
Donesli s sebou řeckou kulturu. Etruskové Řím nazývali Ruma – voda.
Oblast Říma byla trvale osídlena od 16. století př.n.l. až k 8. století př.n.l. kdy došlo ke sjednocení osad. V čele stál král.
První Římští králové se postarali o rozvoj Říma.Údajně 1.Římský král Romulus je považován za zakladatele senátu.Jeden z významných panovníků -Ancus Martius- rozděloval společnost na plebeje a patricie. (Plebejové- neurození,
neplnoprávní, Patriciové – urození, plnoprávní). Roku 616 př.n.l. byl Řím dobyt Etrusky. Na trůn usedl Tarquinus Priscus. Položil základy chrámu boha Jupitera, největšímu římskému náměstí Forum Romanum. Po jeho skonu nastaly ve společnosti nepokoje. Plebejové se začali hlásit o práva. Spor Plebejů a Patriciů vyřešil král Servius Tulis. Začal stavět první kamenné hradby a tím se Řím začal měnit na městský stát stejně jako tomu bylo v Řecku. V Římě se neustále zvyšoval počet obyvatel. Posledním římským králem byl Taequinius Lupertus (pyšný). Jeho vláda vyvolala povstání a byl svržen a tím v roce 510 př.n.l. nastoupila republika.
Na přelomu 6. a 5. století př.n.l. poklesla moc Etrusků. Římané nestáli o samovládu a převážilo republikánské státní zřízení. Nastala nejslavnější éra Říma, éra Římské republiky. V průběhu 5. – 4. století př.n.l. Řím válčil s kmeny s nimiž sousedil (Etruskové, Latinové, Keltové,Řekové..). Na konci všech těchto bojů ovládl Itálii. Toto válečné období nazýváme Ranná Římská republika.
Ve 3. století chtěli Římané ovládnout středomoří –války Punské , Ilyrské , makedonské, syrské. Pro Řím mělo toto období neblahé důsledky. Měli problémy se správou nově dobytých území a především v zemědělství. V Římě mezi tím vznikali nové politické frakce. Řím se setkával s helénistickou kulturou Řecka,zajímal se o kulturu, literaturu, filozofii, náboženství, tím došlo k úpadku politické a společenské morálky. Díky těmto problémům vzniklo Římské císařství. Koncem 1.století n.l. se objevuje křesťanství a s ním nová kultura a zvyky.
.
1.2 Antické umění
Antické umění je základem veškerého umění Evropy.
1.2.1. Sochařství
Řecké sochařství je známo především díky kopiím Římanů. Bylo snahou o hledání ideálů krásy, přirozenosti. Ve velkém měřítku se vázalo na architekturu. Na štítek chrámů, podpěrná sloupoví chrámů apod.
Na Krétě se vyráběly sošky z pálené hlíny nebo řezané slonoviny. Sošky
představovaly štíhlé dívky,bohyně, kněžky s velkýma očima, vysokými čapkami a lehce předpaženýma rukama.( Obrázek 1)
Sochy z archaické doby byly mladí muži zobrazováni nazí v atletické podobě.
Měly povětšinou vysunutou levou nohu a k tělu přitisknuté paže se sevřenými pěstmi (Obrázek 2). Postavy byly vytvářeny z mramoru, bronzu a vápence. Krásnou tvář lemovaly kadeře vlasů spadajících na záda. Dlouhé vlasy byly známkou nedospělosti mužů. Řecké sochy byly polychromované. V archaickém Řecku působí sochy již majestátně a zobrazovala se zde drapérie.
Důležitou a nejstarší formou sochařství byly reliéfy.Byly to výtvarná díla vystupující z pozadí plochy. Zdobily se barevnou malbou.Vyráběly se z kamene a štuku, dřeva, kovu, slonoviny.Zdobili náhrobky, vítězné oblouky a
sloupy,brány,chrámové římsy a metapy.
Za vývojem řeckého sochařství v první polovině 5. století př.n.l. stály sochaři Myrón a Polykleitos. Myrón dokonale uměl vyjádřit pohyb. Hotovoval sochy z bronzu. Známou sochou je jeho Diskobolos.Ukazuje se u něj vliv dórské tradice.
Polykleitos byl známí svými dokonalými sochami atletů. Jeho sochy byly známé tzv.
kontrapostem. Mnohé práce sochařů této doby jsou známy pouze z dochovaných římských kopií.
Dalším velmi známým sochařem a významným umělcem ve vývoji řeckého umění byl Feidiás. Jeho známými sochami jsou vyobrazení bohyně Athény gigantických rozměrů odlité z bronzu a doplněna výzdobou ze slonoviny a zlata. Díky Feidiovým dílům, které byly monumenty Athén, se Athény staly nejkrásnějším řeckým městem.
Ve 4. století př.n.l. došlo ke změně vkusu. Nadále ale pracovali s jemností drapérie a celkově jemnou technikou. Novým stylem se stal výraz v obličeji. Například u vyobrazení bohyň je něžnější, mateřštější, celkově citlivější.
V Helénistickým období řečtí sochaři pracovali s co největší intenzitou plasticity.
Tento účinek se projevuje jednak ve tvarech a v pohybu,ale i v materiálu (Obrázek 3) . Umělci Helénistické doby zachycovaly realitu a naturalismus. V této době došlo sochařství největšímu rozkvětu. Národy jako Etruskové a Římané hledali inspiraci právě v Řecku a snažili se napodobovat jeho tvorbu ve většině škálách umění (Obrázek 4).Proto se také zachovalo mnoho replik řeckého sochařství vytvořené Římany.
Obrázek 1 hliněná figurka bohyně s hady [3] Obrázek 2 Kúros z Mélu [3]
Obrázek 3 Reliéf Niké uvazující si opánek [3]
Obrázek 4 Detail reliéfu zdobící vlys na oltáři míru, Římské sochařství [3]
1.2.2 Keramika
Keramika je úzce spjata s malířstvím. Antické malířství se nedochovalo, to dnes dokládají bohatě malířsky zdobené keramické nádoby té doby.
Keramika Minojské civilizace z let 1900- 1700 př.n.l. se vyráběla a modelovala ručně a vyznačovala se elegancí. Měla podobu džbánů,hlubokých mís, kráterů, amfor.
Dekor se skládal z křivek a spirál . Barevnost byla běloba na tmavém podkladu se skvrnami živých barev (Obrázek 5).
Z let 1700 – 1400 př.n.l. pochází keramika klasičtějšího rázu. Velké džbány a amfory s malými uchy a také menší nádoby s jedním uchem. Dekor tvořily rostlinné a mořské motivy na bílém podkladě.
V dobách Mykénské civilizace lze v keramice pozorovat známky minojského umění především v tvarech a dekorech. V malířské výzdobě keramiky se objevuje i figurální ráz a ne už tolik ornamentálnosti. Mořské motivy však stále přetrvávaly.
Po vpádů Dórů převládal z počátku geometrický ornament. Vázy byly obrovité a pokryté dekorativními pásy (Obrázek 6). Figurativní prvky jako koně, labutě, lidské postavy byly stylizovány do geometrických siluet. Prvky byly malovány černou barvou na světlém pozadí. Na ostrovech a v městech Iónie se keramika vyznačovala pásy růžic,sfing, palmet, což bylo ovlivňováno orientem.
Řecká keramika v 6. století př.n.l. v době archaické po perských válkách byla zdobena černými figurami na červenohnědém pozadí.Sarkofágy se zhotovovaly z pálené hlíny a měly na rozdíl od váz větší barevnost.
Na konci 6. století př.n.l. se objevují vázy s figurami nechávané v barvě hlíny a pozadí se začerňovalo (Obrázek 7).
Keramika Helénismu přestávala malovat figurální kompozice a pokrývaly je lesklou černí. Touto dobou se začala vyrábět i v jihoitalských městech. Příkladem jsou soulské vázy, které jsou černé se světle červenými figurami jako v klasických
Athénách. Postavy byly prokresleny ještě bělobou.
Athénské motivy se projevovaly také na keramice Etrusků. Etruskové vytvářely z černé dobře vypálené hlíny vázy, číše apod. Vázy vypadaly jako z bronzu nebo ze stříbra. Co se týká Římské keramiky, byla ve srovnání s keramikou východního Středomoří neboli Řecka.
Obrázek 5 Kamarská keramika z Faistu [3]. Obrázek 6 Amfora [3].
Obrázek 7 Detail antické hydrie [3]
1.2.3 Oděv
Samotný celistvý oděv se také nedochoval. Při vykopávkách se našly pouze kusy tkanin, ze kterých se vyráběl. Podobu antického oděvu dokládá především sochařství a malířství na keramice.
Antický oděv byl šatem nestřiženým a kladeným.
Od 6. století př.n.l. bylo ženské oblečení bohatší než to mužské v množství řasení a v jeho prodloužení a způsobu aranžování. Zpracovával se len a vlna. Ženy látky tkaly doma a také šily doma oděvy.
Ve 4. století př.n.l. vznikaly dílny. Pracovaly v nich již tkalci, barvíři, valcháři.
Karopi v Attice a na Krymu u Kerče se objevily tkaniny s vytkaným jemným
geometrickým vzorem, routami, klikatkami. Významnými tkaninami byl tzv. byssos, který byl jemná transparentní tkanina tkaná v městě Patrai a na Peloponésu. Na ostrově Amogros se vyráběly chitóny a byly velmi drahé a velmi zdobné. Významný oděv byl také kalasiris. Byl to oděv egyptského typu, lněný s třásněmi.
Zmíněný chitón oblékali muži i ženy a měl univerzální funkci. Tvořily ho dva stejně velké obdélníkové nebo čtvercové kusy látky. Byly k sobě přišity na ramenou a na pažích a v bocích. Spojoval se také jehlicemi nebo sponami. V pase byl převázán.
Chitón měl mnoho variant. Exómis byl jednoduchý chitón s volnými rameny, krátký a skoro neřasený. Nosily ho nižší vrstvy jako rolníci, dělníci, vojáci a otroci.Dalšími druhy chitónu byl chitón dórský, který byl krátký a jednoduše převázaný, chitón iónský, ten byl dlouhý a hodně řasený prodloužený do vlečky.
Peplos byl další atribut oblékání (Obrázek 8). .Krátký nešitý chitón, který nenavlékal přes klasický chitón. Tento typ oděvu oblékaly ženy. Míval přeloženou horní část v zadu i ve předu. Jednoduchý peplos, krátký, ne příliš široký, na bocích otevřený a na ramenou sepnutý sponou nosily mladé spartské dívky. Tento peplos se jmenoval fainomérides.
Oděvy z jemných látek byly plisované. Bez této úpravy by neunesly hluboké záhyby, které by volně splývaly. Rýhy se vytvářely nehtem. Tlakem se látka skládala do kladů a poté se svazovaly, aby se záhyby nerozvolnily příliš rychle. Tomuto plisovanému oděvu se říkalo stolides.
Himation neboli Tribon byl šat jenž nosily muži i ženy. Omotával se napříč tělem do podpaží na jedné straně a spadal volně přes rameno (Obrázek 9). Ženy se do něj halily celé a z cípu si vytvářely kapuci.
Plášť z jemné látky se nazýval fáros. Pro muže i ženy a byl rozměrný, stříbřitě bílý. Ženskému typu pláště se říkalo eukyklon a chlanis. Oblékal se jako himation a omotával se jako šála na obě ramena a přes ruce. Pláště se vyráběly z vlny ovčí a kozí.
Barevnost byla škála purpury, bílá, nebarvená vlna, ale také další odstíny.
Obrázek 9 Dhémosthenés oblečen Obrázek 8 Reliéf zobrazující Athénu do himatia [3] oblečenou v peplosu [3]
1.3 Architektura
Ke zhotovení kolekce oděvů této práce, byla inspirace hledána především v architektuře, proto se na architekturu zaměřuje poslední kapitola v návaznosti na praktickou část a hotovení jednotlivých modelů kolekce.
Řecká kultura a architektura započala budováním osad pro dálkové obchody.
Osady se rozrůstaly a z mnohých vznikly města a městské státy. Díky obchodu se Řekové setkávali i s jinými kulturami. S cizích kultur přejímali nejlepší prvky. Celá řecká kultura nebyla jednotná. Odlišovali ji Iónové a Dórové. Nejlepším obdobím Řecké architektury byla helénistická kultura. Jejím střediskem byly Athény.
Architektura a kultura Řecka se vyvíjela díky Římu. Římská se nakonec od Řecké odlišovala.
Nutností je zmínit se o materiálech. Původně se dělaly dřevěné sloupy a stropy, později se dřevo používalo na obklady. Od 6. století př.n.l. se veřejné budovy stavěly z kamene. V helénistické době se používal mramor na obklady. Dále materiál jako nepálená a pálená hlína. Dřevěné i kamenné sloupy se omítali štukem. Na střechy a dlažbu byla typická terakota, na obklady zlatý plech a také sklo, především
v helenistické době.
Důležitým prvkem antické architektury jsou sloupové řády. Tyto řády vynalezli Řekové a jejich počátky leží v kultuře a stavitelství Egypta a Mezopotámie.
Pravidla a logiku sloupových řádů se dochovala díky deseti knihám o architektuře od římského architekta a stavitele Vitruvia. Proporce byly podle odvozených částí lidského těla jako loket, prst, stopa. Sloupové řády byly inspirací i do dalších slohů historie.
1.3.1 Antické slohy 1.3.1.1. Dórský sloh
Vpádem Dórů mizí některé prvky připisující se civilizaci Mykénské. Mizí opevněné Akropole. Lidé,ale trosky neustále navštěvovali,aby je uctívali jako dávné kulty. Předmětem kultu se dvojbřitá sekera vyvinula do zobrazení bohyně Héry. Proto ji byly zasvěceny nejstarší chrámy.
V Dórském řádu nebyly chrámy všechny stejné. Lišily se půdorysem,
v detailech i rozestupem sloupů. Sloupy se směrem vzhůru zužovaly. Hypotrachelion byl zúžený krček, ze kterého se skládala sloupová hlavice. Dále se skládala z oblé části- echinos a čtvercové desky – abakus. Architráv, což byl pravoúhlý vodorovný překlad nesený sloupy, ležel na hlavici a nesl vlys a spoustu metap a tryglyfů. Metapa byl čtverec zdobený malbou nebo plastikou a tryglyf byly svisle oddělené obdélníky. Nad tímto byla římsa rovná, podepírající střechu. Štít střechy byl trojúhelníkový, zdobený reliéfy a plastikami a rámován další římsou. Nejvrchnější římsa chrámu byla vyklenutá a chránila štít před vlivy počasí. Střecha byla opatřena taškami z pálené hlíny na dřevěném krovu (Obrázek 10).
Dórské sloupy byly tvořeny napojováním tamburů, což byly metr vysoké válce a ty spojovaly čepy, které se zalévaly olovem. Sloupy byly kanelované, což bylo svislé žlábkování. Architektura byla bohatě barevně zdobená. Sloupy bílé, tryglyfy modré nebo černé, římsy červené. Nejbarevnější byly vlysy a sošky.
1.3.1.2. Iónský sloh
Iónský a Dórský bylo označení slohů z různých části Helénského Řecka.
Dórský byl rozšířen na území Řecka a v jeho koloniích. Iónský řád byl směrem na východ v Maloasijské kultuře a okolí egejského moře.
Sloup působil větší lehkostí a používal se především v interiérech budov.
Oproti dórského je štíhlejší a vyšší.Tvar voluty byl inspirací v mořských
motivech.Kanelování bylo hustější. Počínal patkou a ukončený byl ve vrcholu hlavicí s volutovými výběžky. Architráv se rozděloval na tři vrstvy. Nad ním byla tvarovaná římsa s iónskými ornamenty a nad ním buď vlys nebo prázdné místo. Vlys býval zdoben pásem reliéfů. Kyma neboli vlna, což byl vodorovný architektonický prvek římsy spojen ze dvou částí konkávní a konvexní, podpírala pás s vejcovcem. Vejcovec je plastický ornament připomínající plastickým tvarem vejce, hrot šípu nebo kopí. Nad vejcovcem byl zubořez. Zubořez je pás pravidelných kostek a mezer na spodní straně římsy. Tento prvek byl velice oblíben v architektuře Říma.
Z Iónie převzali Řekové měkkost, ladnost a životnost architektury. Jedním z rysů antického chrámu bylo občasné nahrazování sloupů ženskou figurou- karyatida.
Slohu se přezdívá ženský pro jeho eleganci a lehkost (Obrázek 11).
1.3.1.3. Korintský sloh
Sloh se používal zřídka a byl velice oblíben v Římské architektuře
(Obrázek 12,13). Vzorem byly egyptské hlavice. Tento řád řeší pouze sloupy. Užíval se v interiéru. Architráv se přejímal z iónského řádu. Sloup vyšší, rozestupy byly větší a hlavice se rovněž zvětšovaly. Valuty se zvýrazňovaly. Byly přesné sochařské dílo. Často se kombinoval dórský ochoz a korintské sloupy v interiéru.
Obrázek 10 Chrám Héry Lacinijské v Agrigentu s dórskými sloupy [3]
Obrázek 11 Chrám v Propyleji v athénské Akropoli [3]
Obrázek 12 Chrám Olympieion v Athénách [3]
Obrázek 13 Římský chrám „ Maison carrée“ [3]
1.3.2. Chrám
Chrámy byly stavěny za náboženským účelem. Bral se jako obydlí boha (Obrázek 14).Tyto stavby se začaly stavět až v 10. století př.n.l. Zpočátku měl jednoduchou podobu,která se stavebním vývojem zdokonalovala až ke známým monumentálním podobám.
U rozdělení chrámů byl důležitý půdorys, např. in antis, prostylos, amfiprostylos, periptelos,pseudoperipteros, dipteros, pseudodipteros, monopteros.
Skladba chrámu zahrnovala krépidomu což byla třístupňová podezdívka. Poslední stupeň býval vyšší, než první, a nejvýraznější. Dále se skládal z vnějšího sloupořadí vytvářející ochoz - peristylos. Vnitřní uzavřený prostor byl tvořený předsíní, cellou a zadní síní. Hlavní průčelí chrámu směřovalo na východ.
Rozdíl mezi Římským a Řeckým chrámem by, že Římský chrám stál na vysokém pódiu neboli podstavci. Schodiště vedlo pouze k průčelní straně chrámu. Římané měly v oblibě stavět chrámy s kruhovým půdorysem. Rozdíly byly také ve fasádě a měl také hlubší sloupovou předsíň.
Obrázek 14 Pantheon [3]
1.3.3. Veřejné stavby
Umění architektury se projevovalo také na veřejných budovách. Významná byla agora. Agora bylo veřejné shromaždiště, někdy také jen volné místo s trhy a kde se shromažďovali svobodní občané, filozofové, apod. Byla to nezbytná součást městských
búleutérion, shromáždění městské rady – prytaneion, reprezentační a úřední, obchodní prostor – stoa.
Dalšími monumentálními budovami byly lázně, které sloužily pro relaxaci, regeneraci a k vzdělání. Dále veřejné knihovny, oltáře, pokladnice, monumentální vstupy – propylaje, divadla, odeon což byla budova pro recitační a hudební produkce a soudní řízení, gymnásio ke cvičení, hipodrom – závodiště pro jízdu na koních a na vozech, stadio – běžecká dráha se stoupajícím hledištěm.
Pohřební architektura byla také významná. Stavěly se mohyly, skalní hrobky, mauzolea, pomníky.Další atributy architektury byly světské užitné stavby mosty, silnice, kanalizace a majáky atd.
1.3.4. Kanelování - Kanelaura
Jednou z hlavních inspirací na dámské kolekci této práce byly sloupy a jejich kanelování.
Z latinského názvu canalis – žláb.
Je to struktura jednotlivých žlábků na dříku sloupů a pilířů. Kanelování pochází
z egyptské a perské architektury, nejvíce se však používalo v antickém Řecku a Římě.
Kanelura udává ráz sloupu. Dřík dórského sloupu započínal na podlaze a jeho povrch zdobilo většinou 20 kanelaur a tvořily mezi sebou ostré hrany. Počet kanelaur a ostrost hran mezi nimi se řídily podle druhu kamene.
Dřík sloupu iónského a korintského měl kanelury hlubší a více, a také více
zúžený. Mezi nimi nebyly ostré hrany, ale úzké pásky neboli stezky a nahoře i dole byly kulatě zakončeny (Obrázek 15).
Obrázek 15 Detail Iónského sloupu [3]
2. PRAKTICKÁ ČÁST
2.1. Použité materiály
Materiál č.1:
Typ: tkanina
Složení: 70 % bavlna, 6% elastan, 20% polyester, 4% vlna Barva: béžová
Symboly údržby :
Materiál č.2:
Typ: pletenina
Složení: 66 % bavlna, 33 % len, 2 % elastan Barva: bílá
Symboly údržby:
Materiál č.3:
Typ: pletenina
Složení: 10 % elastan, 90 % polyamid, Barva: Zelenohnědá
Symboly údržby:
Materiál č. 4:
Typ: tkanina
Složení : 98% bavlna, 2% elastan Barva: šedá
Symboly údržby:
Materiál č. 5:
Typ: tkanina
Složení: 100 % polyester Barva: Šedá
Symboly údržby:
Materiál č. 6:
Typ: tkanina
Složení: 100 % bavlna Barva: šedá
Symboly údržby:
2.2. Přenosový tisk
Počátky přenosového tisku jsou již v roce 1924, ve kterém se poprvé začala používat disperzní barviva. Tento tisk měla patentovaný firma British Celanesa Ltd.
V roce 1947 měla úspěch při tisku bavlny disperzními barvivy po dobu 1 minuty při 15 stupňů Celsia a poté přitisknuta na acetátové hedvábí.
Roku 1949 americká firma Dupot aplikovala přenos disperzních barviv s využitím sublimačních vlastností.
První výrobu přenosového tisku měl za zásluhu experiment De Plasse, který v roce 1958 experimentoval s barvením polyesterových vláken v párách disperzních barviv. Díky tomuto začaly vznikat firmy jako Ciba – Geigy, Trentesaux Toulemonde, poté roku 1968 firmy Sublistatic S.A., Société d´Exploitaion des Procéd´s Sublistatic a další.
Firma Thermacrome vyvinula přenosový tisk pro tisk na textilie. Působením tepla až 180 stupňů Celsia přenáší pryskyřicové pojidlo barvivo z papíru na textílii.
Přenosem pojidla s pigmentovými barvivy není nutné praní textilie po tisku.
Dnes je nejpoužívanější sublimační přenosový tisk. Disperzní barvivo je nanesené na papír a poté pod mírným tlakem a při určité teplotě ( 180 – 220 C ) po dobu 30- 60 sekund přecházívaný vzor z papíru na textilii. Přenos tisku se provádí diskontinuální nebo kontinuálně – hotová konfekce používá diskontinuální přenos na strojích
podobných žehlícím lisům a kontinuální přenos se dělá v kalandrech kde je vyhřívaný buben s přítlačnou deskou.
Výhody přenosového tisku jsou např. – malé náklady, nulová spotřeba vody, tisk složitých vzorů, ostrost tisku, krátký výrobní proces apod.
Nevýhody jsou – materiálové omezení, úzká paleta barviv, spotřeba papíru a cena papíru.
Při práci s tiskem na oděvní kolekci této práce se pracovalo se sublimačním tiskem diskontinuálně pomocí přítlačného lisu. Vzory pro tisk byly navrženy a
zhotoveny v programu PhotoShop poté vytisknuty na speciální přenosový papír, který se přiložil na tištěný materiál a poté dal na 170 stupňů po dobu 1 minuty pod přítlačné rameno lisu. Tisk se zhotovil na materiál č. 1,4 a č. 6 – viz. předchozí kapitola
použitých materiálů.
2.3. Popis kolekce
2.3.1. Model 1
Šaty
Šaty jsou zhotoveny z materiálu č.1, dlouhého přiléhavého střihu, který se v horní části rozšiřuje a dodává hrudní části objemnost. Na předním i zadním díle jsou zhotoveny rubové protizáhyby.
Sklady protizáhybů začínají pod prsy a sahají až k dolnímu kraji. Zhruba od kolen se záhyby rozevírají do své maximální šíře. Z lícní strany jsou zpevněné v krajíčku prošitím.
Vrchní část šatů není přiléhavá jako zbytek šatů díky volnému, již neprošitému, rozevření záhybů pod prsy. Střih šatů byl tvořen pouze jednodílově ( přední díl a zadní díl) společně s tvarem rukávů. Průkrčník je tvarován rovnoběžně s rameny.
Švy jsou z rubové strany začištěny obnitkováním. Dolní kraj, kraje rukávů a průkrčníků jsou rovněž začištěny obnitkováním a poté začištěny jednoduchým zahnutým švem přešitým z lícní strany.
V inspiraci k tvorbě modelu bylo zahrnuto především tvarosloví antického dórského sloupu, kde protizáhyby byly určitou stylizací kanelur sloupu. Rozevření záhybů pod prsy a v dolním kraji mělo zdůraznit sklady a dodat oděvu linie a vrchnímu dílu šatů objemnost.
2.3.2. Model 2
Přední díl Zadní díl
Šaty
Šaty jsou zhotoveny z lehkého, pružného materiálu (materiál č. 2)
přiléhavého střihu bez rukávů. Přední i zadní díl je tvarovaný rubovými protizáhyby, které na předním díle z části přecházejí do zhotoveného převisu. Záhyby jsou z lícní strany zpevněné prošitím.
Délka šatů sahá cca do půlky stehen. Převis na předním díle je o 15 cm kratší než celková délka šatů. Švy jsou začištěny z rubové strany obnitkováním. Dolní kraj, průramky a průkrčník jsou rovněž začištěny obnitkováním a poté jednoduchým
zahnutým švem prošitým z lícní strany. Převis je začištěn jemným obnitkovacím stehen.
Inspirací pro tvorbu těchto šatů bylo kanelování. Převis je na předním díle zhotovený kvůli zvýraznění lehkosti materiálu. Přizpůsobuje se záhybům a tím splňuje efekt ladnosti, lehkosti antických oděvů. Různorodost nošení a prezentování šatů je dáno nositelkou.
Délka šatů byla zvolená krátká podle dnešní módy a dává tak možnost nosit tento model jako šaty nebo jej zkombinovat k dalším oděvům a doplňkům podle typu společnosti a prostředí.
2.3.3 Model 3
Přední díl Zadní díl
Šaty
Šaty jsou zhotovené z pružného materiálu (materiál č.3), přiléhavého střihu z jednoho dílu sešité jedním švem, který sahá až k rozparku.
Z rubové strany jsou zhotovené jednosměrné záhyby (sámky) sešité dvojitým spodem-krycím stehem. Záhyby sahají od horního okraje k délce nad kolena. Od kolen nejsou záhyby zpevněny stehy a šaty sahají volně až k chodidlům a přizpůsobují se lehce tvaru záhybů. Rubová strana se záhyby je vrchním krajem přehnutá na lícní stranu šatů. Záměrně jsou záhyby prošité světlou nití, kvůli propojení barevnosti kolekce a díky stehům zvýrazněné pruhování.
Horní a dolní kraje,šev ani rozparek, nejsou začištěny žádnou úpravou – materiál je stálý a nedeformuje se.
U tohoto modelu je inspirací především tvarosloví sloupu. Zvolený materiál pro tento oděv obepíná siluetu těla a záhyby jsou opět stylizací kanelur. Prošití záhybů nesahá záměrně až k dolnímu kraji šatů, materiál a střih se přizpůsobuje záhybům a tím šatům nechává lehkost a přirozenost při pohybu.
2.3.4. Model 4
Šaty
Šaty jsou zhotoveny z materiálu č. 1, jednoduchého přiléhavého střihu.
Na předním i zadním díle jsou z lícní strany zhotoveny jednosměrné záhyby (sámky) prošité spodem-krycím stehem od horního okraje, který je začištěný obnitkováním a poté začištěný jednoduchým zahnutým švem, až k délce těsně nad kolena. Šaty od konce prošití záhybů nad koleny sahají volně až k chodidlům. Střih se přizpůsobuje skladům a prošití.
Nit prošití je v kontrastní barvě přiblíženou barevností materiálu šatů na modelu 3, aby se propojila barevnost a zvýraznilo pruhování šatů.
Šaty jsou pro zvýraznění pasu doplněny zhotoveným páskem, na kterém je na lícní straně natisknutý vzor sublimačním tiskem. Zapínání pásku je umístěno v krajích na háčky a očka.
Tisk a záhyby mají propojit struktury sloupu přenesené do práce s materiálem a střihem a vyvzorované obrazovosti sloupu na pásku. Jak už se naznačuje inspirace sahá opět do tvarosloví sloupu kdy přepásání v pase páskem dodává modelu jasnější tvar hlavice a prošití záhybů dodává důraz na inspiraci kanelurami.
2.3.5. Model 5
Přední díly Zadní díly
Vesta
Vesta je zhotovena z lehkého splývavého materiálu (materiál č. 2) volného střihu bez pasového a prsního vybrání. Délka vesty na zadním díle sahá k délce zad a k předním dílům se kulatě zkracuje a sahá do pasu. Na předním díle není zhotovené zapínání a oba přední díly se navzájem překrývají.
Střih vesty byl na materiál položen tak, aby náramenice a průkrčník byly na přehybu. Poté byly vytvořeny po celé šířce zadního dílu krátké jednosměrné záhyby. Na předním díle jsou jednosměrné záhyby vytvořené pouze v šířce náramenice. Přední díl a zadní díl jsou sešité k sobě v místech náramenic. Na zadním díle jsou záhyby v místě průkrčníku z lícní strany zpevněné prošitím a poté sežehleny směrem k dolnímu kraji.
Rozžehlením náramenicového švu se zhotovenými záhyby se vytvořila na ramenou linie skladů a ta překrývá stehy sešití. Sklady, vytvořeny v horních okrajích vesty, materiál přizpůsobují a tím tvoří svislé podélné lehké linie po celé své délce a působí lehkostí.
Díky tomu,že vesta je zhotovená dvojitě nemusely se okraje začisťovat obnitkováním a švy sešití jsou skryté v rubové straně vesty. Vesta nemá boční šev, protože byla střižena jednokusově a poté se díly sešily náramenicemi hřbetovými švy.
Kalhoty
Kalhoty jsou zhotoveny z pevného hrubšího materiálu (materiál č.4) úzkého cigaretového střihu. Na předním a zadním díle je po celé délce zhotovený jeden
protizáhyb a překrývá ho z každé strany jednosměrný záhyb. Záhyby jsou z lícní strany prošity.
Pasový kraj kalhot je zapravený pasovým límcem. Pasový límec je zhotovený z jednoho předního a jednoho zadního dílu, na kterých je technikou sublimačního tisku natisknutý stylizovaný vzor iónské sloupové hlavice, a ze dvou bočních dílků bez vzoru. Vzor na pasovém límci navazuje na záhyby zhotovené na nohavicích kalhot.
V levém bočním švu je všito oboustranně kryté zdrhovadlo. Švy kalhot jsou z rubové strany začištěny obnitkováním. Kraj pasového límce je také začištěn
obnitkováním a sežehlen do rubové strany kalhot a ručně skrytým stehem připevněný
k bočním švům. Dolní kraj je začištěn obnitkováním a poté jednoduchým zahnutým švem přešitým z lícní strany.
V celém modelu se nacházejí prvky antické architektury, odívání a sochařství.
Jako jednotlivé kusy modelu jsou kalhoty inspirovány antickými iónskými sloupy, které byly dlouhé a užší než dórské sloupy. Záhyby jsou přeneseným a stylizovaným
detailem kanelur a vycházejí z potisku iónské hlavice, která je upravena do čtvercového tvaru zrcadlením. Na vestě jsou pro změnu prvky, které mají podtrhnout lehkost
antických oděvů a tvary architektonických a sochařských detailů.
2.3.6. Model 6
Přední díly Zadní díly
Vesta
Vesta je zhotovena z lehkého splývavého materiálu (materiál č. ) volného střihu bez pasového a prsního vybrání. Délka vesty na zadním díle sahá do poloviny sedu a k předním dílům se obloukovitě lehce zkracuje. Na předním díle není zhotovené zapínání a oba se navzájem překrývají.
Náramenice a průkrčník byly střižen na přehybu materiálu. Poté byl vytvořen u průkrčníku zadního dílu protizáhyb a z každé strany ho z části překrývá jednosměrný záhyb. Sklady sahají až k pasové linii kde se zužují a jsou zpevněné prošitím z lícní strany. Od pasové linie se záhyby volně rozevírají.
Díky tomu,že vesta je zhotovená dvojitě nemusely se okraje začisťovat obnitkováním a švy sešití jsou skryté v rubové straně vesty. Vesta nemá boční šev, protože byla střižena jednokusově a poté se díly sešily náramenicemi hřbetovými švy.
Vesta je pro zvýraznění pasu doplněna zhotoveným páskem, na kterém je na lícní straně natisknutý vzor detailu sloupu sublimačním tiskem. Zapínání pásku je na háčky a očka.
Kalhoty
Kalhoty jsou zhotoveny z pružného lehkého materiálu (materiál č. 2) rovného obtaženého střihu. Na zadním i předním díle jsou po celé délce nohavic zhotovené lícové jednosměrné záhyby.
Pasový okraj kalhot je zapravený do širokého pasového límce, který je zhotovený ze dvou dílů – předního a zadního.
Švy kalhot, dolní kraj, a okraj pasového límce jsou začištěny obnitkováním.
Dolní kraj je zapraven jednoduchým zahnutým švem přešitý z lícní strany. Pasový límec je v polovině šíře přežehlený do rubové strany kalhot a ručně připevněn skrytým stehem.
Jako celek měl model inspiraci rovněž v antickém sloupu, kde kalhoty představují dříky sloupů a vesta hlavici díky své objemnosti a přepásáním v pase páskem dominanci vrchní části.
V jednotlivých kusech modelu byla vesta inspirována antickým oděvem a doplněna na zadním díle záhyby opět pro propojení kanelur a oděvu vyobrazeným na antických sochách. Přepásáním páskem měla vyniknout její dominance a propojit celkový pohled na model jako na sloup. Kalhoty mají hlavní inspiraci v kanelurách sloupu.
2.3.7. Model 7
Přední díl Zadní díl
Vesta
Vesta je zhotovena z pevného materiálu (materiál č. 6) přiléhavého střihu. Je tvarovaná na zadním i předním díle princesovými švy. Přední díl je bez zapínání.
Vrchní díly vesty jsou potištěny technikou sublimačního tisku se vzorem detailu sloupových kanelur horizontálně vedle sebe. Spodní podšívkové díly jsou bez potisku, také tvarovány princesovými švy a zhotoveny ze stejného materiálu jako vrchové díly.
Mezi tyto díly je všit jednodílný fazónový límec, který je poskládán do jednosměrných podélných záhybů a u průkrčníku zadního dílu jsou z rubové strany zpevněny prošitím.
Záhyby jsou sežehlené k jedné straně. Průrámky a dolní kraj jsou z lícní strany v kraji prošité.
K vestě je pro zvýraznění pasu zhotovený pásek. Na pásku je sublimačním tiskem natisknut vzor sloupu v pruzích horizontálně vedle sebe.Je dlouhý 90 cm a kolem pasu se upevňuje zavázáním.
Kalhoty
Kalhoty jsou zhotoveny z pružného materiálu (materiál č.1) rozšířeného střihu.
Přední a zadní díly kalhot jsou střiženy dohromady a proto nemají boční šev. Po celé jejich délce jsou vertikálně naskládány protizáhyby a ty zpevněny z rubové strany sešitím. Díky pružnosti materiálu nebyly kalhoty tvarovány v pasové linii záševky a nemuselo být zhotoveno zapínání.
Kalhoty jsou v pasovém okraji zapraveny jednodílným pasovým límcem sešitý zároveň se sedovým švem. Okraj pasového límce je začištěn obnitkováním a zažehlený do rubové strany kalhot kde je ručně přichycený skrytým stehem.
Švy jsou z rubové strany začištěny obnitkováním a rozžehleny. Dolní kraj je začištěný obnitkováním a zapravený jednoduchým zahnutým švem prošitým z lícní strany.
Inspirací k tvorbě modelu byla stylizace sloupových detailů a tvarosloví sloupu.
2.3.8. Model 8
Přední díl Zadní díl
Vesta
Vesta je zhotovena z pružného materiálu (materiál č. 1) přiléhavého střihu. Je tvarovaná na zadním i předním díle princesovými švy. Přední díl je bez zapínání.
Vrchní díly vesty jsou potištěny technikou sublimačního tisku se vzorem detailu sloupových kanelur horizontálně vedle sebe. Spodní podšívkové díly jsou bez potisku, také tvarovány princesovými švy a zhotoveny ze stejného materiálu jako vrchové díly.
Mezi tyto díly je všit jednodílný široký pruh ze splývavého lehkého materiálu (materiál č.2) tvořící široký límec, který má univerzální funkčnost nošení.
Pod vestu jsou zhotoveny jednoduché přiléhavé šaty z materiálu č.2. Lemují siluetu těla. Vrchní díl šatů je začištěný podsádkou. Dolní kraj a švy jsou z rubové strany začištěny obnitkováním. Funkčnost těchto šatů je pouze doplněk pod zhotovenou vestu.
ZÁVĚR
Cílem bakalářské práce bylo přenesení a stylizace detailů antického umění a především architektury. Práce se vyvíjela postupnou studií antických slohových řádů.
Záměrem bylo přenesení stavebních prvků stavitelství jak do materiálu tak do střihu.
Sloupy a sloupové detaily měly v inspiraci a celkovém vývoji práce největší váhu.
V návrzích oděvů se pracovalo především se sklady a záhyby, které měly představovat kanelování dříků sloupů. Poté se záhyby kompletovaly do návrhu ve střihu a do celkového pojetí jednotlivých modelů.
Zvolení materiálu souviselo se základní barevností stavebních materiálů.
Lehké, pružné a splývavé materiály dovolovaly přenesení prvků do střihu.
Postupně se inspirace zaměřovala i na antické výtvarné umění jakožto antické sochařství, figurální malby na keramice, dále na kladení, aranžování a nošení oděvu.
Pracovalo se také se stylizací vzorů pro tisk, kterým byla doplněna celková kolekce. Vzory byly tvořeny v programu AdobePhotoshop. Některé návrhy na potisk vycházely z vlastních kreseb úhlem a nebo z fotografií a poté zpracovány.
Výstupem této bakalářské práce byla kolekce dámských oděvů obsahující osm modelů.
POUŽITÁ LITERATURA
[1] KYBALOVÁ, L.: Dějiny odívání Starověk, NLN s.r.o, Praha, 1998
[2] LAROUSSE.: Encyklopedie umění pravěku a starověku, 1. vyd. Editor René Huyghe.Odeon, Praha, 1967
[3] PIJOAN, J.: Dějiny umění 2, Odeon, Praha, 1977
[4] SPOLUPRACOVNÍCI ANTICKÉ KNIHOVNY.: Slovník antické kultury, nak.
Svoboda, Praha, 1974
INTERNET
[5] antika.avonet.cz [online]. Dostupné z <
http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1280 >.
[6] artmuseum.cz [online]. Dostupné z <
http://www.artmuseum.cz/smery_list.php?smer_id=98 >.
SEZNAM OBRÁZKŮ
Obrázek 1 hliněná figurka bohyně s hady [3]……….…13
Obrázek 2 Kúros z Mélu [3]………...13
Obrázek 3 Reliéf Niké uvazující si opánek [3]………..14
Obrázek 4 Detail reliéfu zdobící vlys na oltáři míru, Římské sochařství [3]…...14
Obrázek 5 Kamarská keramika z Faistu [3]………...……...16
Obrázek 6 Amfora [3]………...16
Obrázek 7 Detail antické hydrie [3]………....16
Obrázek 8 Reliéf zobrazující Athénu oblečenou v peplosu [3]………....18
Obrázek 9 Dhémosthenés oblečen do himatia [3]………...18
Obrázek 10 Chrám Héry Lacinijské v Agrigentu s dórskými sloupy [3]…………..21
Obrázek 11 Chrám v Propyleji v athénské Akropoli [3]………...21
Obrázek 12 Chrám Olympieion v Athénách [3]………22
Obrázek 13 Římský chrám „ Maison carrée“ [3]………..22
Obrázek 14 Pantheon [3]………23
Obrázek 15 Detail Iónského sloupu [3]………24
