PROJEKT: TRANSFORMACE OBCHODNÍHO STŘEDISKA JEŠTĚD (OSJ) - V LIBERCI DIPLOMNÍ PROJEKT ANETY ČERMÁKOVÉ V ATELIERU PROF.ING.ARCH.AKAD.ARCH.
JIŘÍHO SUCHOMELA (FUATUL – ZS 2010/11)
OPONENTNÍ POSUDEK
ZPRACOVAL PROF.ING.ARCH. MARTIN RAJNIŠ 2. 2. 2011 – PRAHA – HORNÍ MAXOV
Obsah:
1. Úvodní poznámka 2. Volné úvahy o projektu 3. Koncept - transformace 4. Kontext - transformace 5. Technické a provozní řešení 6. Analýza a hodnocení
1. ÚVODNÍ POZNÁMKA
Při tvorbě tohoto posudku jsem musel překonat řadu překážek – klidnému nadhledu – který je podmínkou – mi brání fakt, že jsem se (spolu s řadou přátel ze Sialu –
Suchomelem, Brixem, Baumem, Přikrylem, Králíčkem) v sedmdesátých letech na projektu i když jen okrajově podílel. Projekt vedl můj guru Hubáček a koncept je od Mirka Masáka mého přítele a tehdejšího “šéfa“ školky.
Ale nejen to - klid a nadhled mi zcela chybí při postoji k demolici této stavby, kde asistoval i Radim Kousal, což si nedokážu vysvětlit.
Klidu mi nepřidává ani fakt, že musím analyzovat dílo a jsem v roli generála po bitvě, který ví, co se jak mělo udělat, ale s odstupem desítek let. Nabízí se jednoduchá otázka. Proč jsem se neomluvil? Co tu vůbec dělám?
Odpověď už není tak jednoduchá. Takže:
- Hubáček měl vždycky odvahu a já se snažím představit, jakou srandu by ze mě měl kdybych se stáhnul.
- Mirek Masák je velkorysý a doufám, že mi nebude chtít “namlátit“.
- Ale to hlavní – ta stavba měla zůstat stát a stojí za to alespoň tímto projektem zkoumat cesty, jak se to dalo uskutečnit.
2. VOLNÉ ÚVAHY O PROJEKTU
Vraťme se o půl století na začátek šedesátých let – před pár lety tehdy zvolna skončila éra, kdy nedělat sorelu mohlo vést architekta i do lágru, po dvanácti letech zvolna měkne bolševický teror v Čechách, dá se svobodněji projektovat.
1959 – Hubáček a Svoboda kreslí studii dolního centra. Masák to komentuje:
„Rozvolnění staveb definujících centrum, jejich harmonie s vše pronikajícím a svírajícím přírodním rámcem, se zdály být na Liberec přímo šité“.
1966 – Masák-Binar a spol – vyhrávají mezinárodní sympozium s návrhem kobercové struktury z kubusů. Citace ze zprávy: „jen tak je možné vytvořit nové prostory
disponující pocitem zabydlenosti a neopakovatelné atmosféry, která saturuje požadavky intimity, anonymity, pocitu domova, pocitu nových zážitků…“
1968 – Masák kreslí urbanistickou studii dolního centra Liberce a tam již nacházíme obchodní středisko v základní podobě. Masák píše: „Struktura kobercové zástavby však pokryla větší plochu a rozrostla se v určitých bodech také do výšky. Autor si navíc její útroby začal představovat jako jakousi „řeku“, „proud zájmů“ i činností obyvatel plynoucích řečištěm tradiční trasy s peřejemi a přirozenými břehy“. Vzniká projekt a realizuje se.
1968-79 – Obchodní středisko Ještěd (OSJ) citujme některé pasáže z knihy Sial:
„Půdorys střediska se zakládal na opakujícím se geometrickém vzorci: „čtvercový systém“ byl „určen nosným konstrukčním a měkčí pětiúhelníková a šestiúhelníková síť tvaruje vnitřní a vnější stěny“.
„V představách Masákových se tato skrumáž rovnala nikoliv klasickému obchodnímu domu, ale krytému tržišti“. Hlásil se tu však i koncept polyvalentních prostorů
Holanďana Hermana Hertzbergera nebo přehledného labyrintu“ jeho krajana Aldo van Eycka“.
„Celou stavbu architekti nakonec oblékli do pláště z jasně oranžového keramického obkladu a z povětrnostně odolné oceli zvané cor-ten, corten či korten.
1969-70 Škola Sialu vedená Masákem kreslí svojí představu urbanismu dolního centra a OSJ zde již figuruje jako fakt.
Nejsem kritikem architektury a necítím se na to, abych hodnotil architektonické kvality. Jako minimum však znovu prohlašuji. Ta stavba měla být zachována! A to je zásadní úkol, který řeší tento projekt. Pokusím se odpovědět na několik otázek, které se okamžitě vynoří. Zvolil jsem tři základní:
1. Proč se obchodníci tak bránili dále užívat tuto stavbu jako obchodní dům?
Než se pokusím odpovědět tak se musím přiznat – nemám obchodní domy, centra,
“shoping moly“, či jak se tomu říká, vůbec rád. Ironií osudu je, že jsem se na
projektech těchto staveb desítky let podílel. A byl jsem velmi drsně přinucen pochopit strategii “obchodních machrů“. Je v podstatě jednoduchá – na něco levného nalákat lidi (třeba supermarket) – lákat je i do vyšších pater (třeba restaurace, multikino) pak je nechat co nejdéle bloudit. Ukazovat co nejvíc zboží a na minimum snížit překážky při vstupu do obchodního prostoru. Abych byl správně pochopen, tato strategie není
“teoretická“ naopak je odvozená z chování klientů.
- OSJ je na tuto strategii bohužel dost nevhodné.
- Struktura otevřených pasáží a teras neumožňuje otevřít bezbariérové obchody (venkovní klima).
- Klienti mají možnost ze struktury rychle unikat
- Poměrně rigidní rozčlenění na jednotlivé „domy“ je v rozporu se strukturací prodeje požadovanou provozovatelem.
a mohli bychom ještě dlouho pokračovat
2. Proč nemohlo OSJ dále pokračovat v obchodním provozu?
V odpovědi na tuto otázku tři důvody.
- Velmi vzrostla konkurence mezi provozovateli a každá komparativní nevýhoda má větší a větší váhu. Drtivě se projevuje na výši zisku.
- Pozemek v této lokalitě má vysokou (a stále rostoucí) cenu a stavba OSJ jej nevyužívala dostatečně intenzivně.
- Obchodní stavby z dob socialismu - netržního a nedostatkového hospodářství – se nemusely zajímat o ekonomické problémy.
To vše se nyní mstí.
3. Je projekt transformace tak významný a náročný aby mohl být srovnatelný s návrhem novostavby?
Žijeme ve velmi proměnlivé době. Jeden argument za všechny: Za 11 sekund projde internetem tolik informací jako za celé 16. a 17. století.
Stavby se musí transformovat. Jejich životnost je totiž delší než původní záměry mohly předvídat.
Jmenujme jen namátkou významné projekty transformaci:
- Emil Přikryl – galerie v Lounech. Přeměna pivovaru a galerii.
- Herzog & de Meuron – Tate Galery, Londýn (2001). Konverze elektrárny na galerii.
- Gare Nord – Pařiž. Přeměna nádraží na galerii
Jsou naproti tomu spousty staveb, které se mohly změnit, ale byly zbořeny a teď toho litujeme. Například Ringhoferovy haly na smíchově, Grand Palais a Le Halles v Paříži.
Disciplíně transformací a revitalizací je neprávem věována na školách malá
pozornost. Jsem velmi rád, že se toto téma dostalo mezi diplomní projekty na fakultě architektury v Liberci.
3. KONCEPT - TRANSFORMACE
Věnujme se nyní jen několika základním aspektům:
Nové poslání stavby – autorka hledala a našla zcela nové poslání stavby – extenze vysokoškolských kampusů do centra Liberce. To je skutečně nosné téma. Až si
konečně vlády uvědomí, že investice do vzdělání je asi jedna z mála možností jak se v budoucnosti udržet mezi řekněme 20-ti nejrozvinutějšími zeměmi světa.
Souhlasím s autorkou, že silnější přítomností vysokoškolského “tématu“ v centru je důležitá.
Struktura programu:
Multitéka, výstavní prostory, výukové centrum, studentské bydlení, hostel a prodejny s parkovištěm a technickým zázemím je realistický a uskutečnitelný program. Je vyvážený v proporcích a vhodně využívá možnosti stavby.
Transformace stavby a konstrukcí Autorka využívá několik principů:
- „Otevírání“ pomocí atrií
- „Ukrajování“ – odebírání částí a vytváření nových teras
- „Perforace“ – nová okna a prosklení
- „Adice“ – připojování (většinou nových) ramp, schodišť a nástupů
Tyto postupy jsou logické, nové užití je vyžaduje ale jsou zároveň velmi ohleduplné.
Konstrukce
Základní čtvercový rastr 8,1 x 8,1 M je univerzální a užívá se ve velké míře i v současnosti. Splňuje jak nároky administrativy (modul 1,35m x 4) tak i parkingu (2,7m x 3) a našli bychom řadu dalších užití. Je proto správné se k této základní síti chovat ohleduplně. Autorka si zachovala i ohled k asymetrickým hexagonům a pentagonům v sekundární osnově zejména na okrajích stavby.
Změna fasády
Původní kombinace korten-keramika je nahrazena okny, prosklením a perforovanými plechy.
Pokud má stavba hrát symbolickou roli jakéhosi „mozku“ města je toto rozhodnutí na místě. Okouzlení kortenem zaplať pánbůh pominulo a architekti si uvědomili, že symbolika rezatých domů je spíš do béčkových trilerů než do center měst.
4. KONTEXT - TRANSFORMACE
V rámci dolního centra patřil k největším problémům a je paradoxní, že se problémy v průběhu posledního půlstoletí spíše prohlubují. Masák mluvil o velmi sympatických věcech, měřítku, flexibilitě, intimitě, zabydlenosti, návaznosti na klasickou strukturu měst o nalezení a pochopení základních principů vnitřního utváření měst. Ale je to skutečně hexagonální kobercová srostlice, která to splňuje? Autorka ji ponechává v základních hmotových vztazích v původní formě.
Změna užívání vytváří novou roli této stavby. Není to chrám trhu, ale ulitární struktura vzdělání. Kontext, který vznikal v podstatě z individuálních staveb bez návazností a často až komicky prapodivných (dopravní terminál, kulturní dům, OD Delta) vyzněl do něčeho, co bych nazval pokleslým architektonickým eintopfem východobalkánského ražení. To vše ve velmi neurčitém a rozbředlém prostoru.
To nelze jednoduše změnit, jak říká Adam Michalík. Není těžké udělat z rybiček rybí polévku, ale zkuste z polévky udělat rybičky! Žádat řešení tohoto problému od mladé začínající architektky není realistické a proto tak nečiním. Navíc to nejde jakoukoliv transformací jediné stavby.
5. TECHNICKÉ A PROVOZNÍ ŘEŠENÍ
Není v tomto posudku dost prostoru na to, abych podrobněji pitval desítky problémů.
Mohu konstatovat, že jsou řešeny jasně a podle všeho adekvátně.
6. ANALÝZA A HODNOCENÍ
6.1. Volba tématu. Velmi oceňuji zájem o transformaci budovy.
6.2. Koncept nového poslání stavby – výborný
6.3. Struktura programu. Realistický, uskutečnitelný, vyvážený.
6.4. Transformace stavby a konstrukce – velmi dobrý až výborný
6.5. Konstrukce – výborně – i když mohlo být flexibility oceli využito více.
6.6. Změna fasády – velmi dobře – mám jistě pochybnosti o ponechání trojbokých schodišť.
6.7. Kontext – symbolicky výborně – hmotově s určitými problémy.
6.8. Dokumentace
68.1.– výkresy – graficky i obsahem odpovídají diplomnímu projektu 68.2.– průvodní zpráva v podstatě dobře formulovaná
68.3.– vizualizace – poněkud strohé 68.4.– model správně
Celkové hodnocení: VÝBORNĚ (1)
Práce splňuje požadavky na udělení akademického titulu.
Horní Maxov 2. 5. 2011 prof.ing.arch. Martin Rajniš
