Technická univerzita v Liberci Fakulta textilní

(1)

Technická univerzita v Liberci Fakulta textilní

Bakalářská práce

Liberec2012 Věra Strejčková

(2)

Technická univerzita v Liberci Fakulta textilní

Studijní program: B3107 Textil

Studijní obor: 3107R007 Textilní marketing

ETIKETA ODÍVÁNÍ NA VYSOKÝCH ŠKOLÁCH

ETIQUETTE OF CLOTHING AT UNIVERSITIES Věra Strejčková

KHT – poř. Č. 874

(3)

Vedoucí bakalářské práce: Ing. Hana Pařilová, Ph.D.

Rozsah práce:

Počet stran textu 35 Počet obrázků 9 Počet tabulek 12 Počet grafů 4 Počet stran příloh 33

(4)

Zadání bakalářské práce

(vložit originál)

(5)

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně.

Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. O právu autorském a o právech souvisejících s právem autorským).

Souhlasím s umístěním bakalářské práce v Univerzitní knihovně TUL.

Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č.121/2000 Sb. o právu autorském, zejména § 60 (školní dílo).

Beru na vědomí, že TUL má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.).

Jsem si vědom toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem TUL, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených univerzitou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše).

V Liberci dne 9. 5. 2012

Podpis

(6)

PODĚKOVÁNÍ

Chtěla bych poděkovat vedoucí bakalářské práce Ing. Haně Pařilové za přístup při přípravě a konzultacích bakalářské práce a také své rodině za trpělivost a shovívavost při celém studiu.

(7)

ANOTACE

Práce se zabývá etiketou odívání při formálních příležitostech, v profesním styku a v prostředí vysokých škol, obsahuje průzkum názorů na etiketu odívání na vysokých školách v souvislosti s přípravou studentů na budoucí uplatnění v pracovním životě.

KLÍČOVÁ SLOVA:

Etiketa, odívání, průzkum, názor, vysoké školy, formální příležitost, profesní styk

ANNOTATION

Bachelor´s thesis is concerned with survey of opinion on rules of clothing etiquette in formal occasions, business contacts and university occasions. It includes oppinion research of clothing etiquette at universities in connection with preparing of students for being of use in heir working career.

KEY WORDS:

Etiquette, clothing, survey of opinion, university, formal occasion, business contact

(8)

Obsah

1. Úvod - cíl práce ... 9

2. Teoretická část ... 10

2.1. Rešerše ... 10

2.2. Vývoj odívání na vysokých školách ... 13

2.3. Etiketa - obecná pravidla odívání při formálních příležitostech ... 17

2.4. Základ dámského společenského oděvu ... 19

2.5. Pánský společenský oděv ... 22

2.6. Etiketa odívání pro obchodní schůzky, pracovní formální příležitosti („Business Dress“) .... 24

3. Průzkum názorů ... 25

3.1. Hypotéza ... 25

3.2. Výběr cílové skupiny ... 25

3.3. Aplikace na tvorbu dotazníku ... 26

3.4. Tvorba dotazníku ... 26

3.5. Časový průběh získávání názorů ... 28

3.6. Výsledky průzkumu ... 29

3.7. Závěr z průzkumu názorů ... 36

3.8. Doporučení ... 37

4. Závěr ... 38

5. Seznam příloh ... 39

6. Seznam tabulek ... 39

7. Seznam obrázků ... 40

8. Seznam grafů ... 40

Citovaná literatura ... 41

(9)

Etiketa odívání na vysokých školách Stránka 9 z 43

1. Úvod - cíl práce

Cílem bakalářské práce je dokázat vztah mezi všeobecnými znalostmi etikety a budováním karierního postupu. Zmapováním kultivovanosti prostředí na vysokých školách doporučit rozšíření přednášek o etiketu odívání do výuky vysokých škol.

Znalost pravidel chování a odívání je důležitou součástí vzdělání. Tuto znalost je vhodné podpořit dodržováním etikety odívání na půdě vysokých škol. Znalosti a povědomí o etiketě odívání a chování zvyšuje kredit budoucích pracovníků. Vnímání významu etikety jako celku je nezbytnou součástí pro úspěšný vstup a budování postavení jednotlivce v pracovním procesu. Tím si pracovník vytvoří podmínky k udržení respektu, podpory vlastní autority a slušnosti v mezilidských vztazích.

Teoretická část práce obsahuje v první části rešerši informačních zdrojů o etiketě odívání a její vývoj na půdě vysokých škol. Druhá část stručně formuluje základní pravidla formálního odívání v profesním styku s oddělením pravidel pro ženy a muže.

Praktická část bakalářské práce zahrnuje provedení průzkumu vnímání a názoru na odívání na vysokých školách a vliv odívání v profesním prostředí, ze kterého je v poslední části vyvozen závěr a doporučení.

(10)

2. Teoretická část

Etiketou se rozumí pravidla společenského chování, je závislá na sociálním prostředí a roli, kterou daný účastník zastává, proto může být v různých částech světa i odlišném prostředí rozdílná. Etiketa je vyjádřením sociální zdvořilosti a zároveň zdrženlivosti a respektu k ostatním. (Wikipedia.org, 2012)

Dohledané zdroje nejsou zaměřeny výhradně na univerzitní prostředí, proto je teoretická část v kapitolách zaměřena na obecnou etiketu odívání při všech formálních příležitostech, mezi které patří i situace slavnostního charakteru na půdě vysokých škol.

2.1. Rešerše

Většina knih zabývající se pravidly chování obsahuje kapitoly o etiketě odívání, pokud není etiketě odívání věnována celá kniha, to je však využito až v knihách novodobých. Žádná z knih není věnována etiketě se zaměřením na prostředí vysokých škol, ani etiketě odívání na nich. Prameny zabývající se etiketou pokládají život na vysokých školách za běžné společenské situace, případně za přípravu na budoucí povolání, proto se nezabývají konkrétními situacemi v průběhu studia.

Z uvedeného důvodu je rešerše provedena jako obecná výběrem z katalogu krajské vědecké knihovny v Liberci pomocí klíčových slov etiketa, chování, slušnost, bonton. V příloze č. 1 je sestavena tabulka publikovaných knižních výtisků, která čítá 165 výtisků odpovídajících kritériím výběru.

Pro vypracování bakalářské práce bylo využito několika zdrojů, knihy Krajské vědecké knihovny v Liberci, vlastní knihovna, zapůjčení knih z Katedry hodnocení textilií a internetové zdroje, jejichž výčet je součástí bibliografie na konci bakalářské práce. Zde je zmíněn výčet těch nejpoužívanějších knih v této práci:

Ladislav Špaček, Velká kniha etikety, (Špaček, 2005):

Obsah je členěn na obecnou, teoretickou část, část věnující se chování na veřejnosti, poměrně rozsáhlou část věnovanou oblékání v rozdělení na ženu a muže obecně a následně specifika jednotlivých společenských událostí. Kniha je zakončena krátkým pohledem za hranice české republiky na rozdílnosti společenské etikety ve světě. O etiketě v prostředí vysoké školy

(11)

Etiketa odívání na vysokých školách Stránka 11 z 43 pojednává jedna kapitola, která stručně přibližuje průběh konání promoce a odívání je věnována jedna stručná věta, která odkazuje na různé části knihy.

Ivo Mathé, Ladislav Špaček, Etiketa, (Mathé, 2005)(Mathé, 2005):

Kniha byla navázána na soutěžní televizní seriál, kdy partnerské dvojice byly vystaveny různým společenským situacím, se kterými se musely vyrovnat, a následně jim byla vysvětlena správná reakce včetně vhodnosti oblečení. Kniha je pojata jako populárně naučná s mnoha fotografiemi z uvedeného soutěžního seriálu. Vysokoškolskému prostředí je věnována kapitola o promoci s vysvětlením postupu slavnostního obřadu i doporučením vhodného oblečení jak promovaných studentů, tak hostů.

Elizabeth Bonneauová, Pravidla etikety, (Bonneauová, 2010):

Kniha je přehledně členěna do kapitol s jednotlivými heslovitými situacemi, které jsou ve zkratce srozumitelně vysvětleny. Pravidlům odívání je věnováno 30 stran textu s doprovodnými obrázky. Pro rychlý přehled vhodná kniha do pracovní knihovničky. Kniha nemá kapitolu věnovanou výhradně vysokoškolskému prostředí.

Václav Šťastný, Etiketa aneb Společenské chování v profesním styku, (Šťastný, 2005):

Zpracované téma etikety je přizpůsobeno potřebám pravidel chování v profesním styku.

Etiketě odívání je věnováno 50 stran textu včetně dobře popsaných doplňků k oděvu, které podtrhují dojem z celku. Další z knih do pracovní knihovničky. Kniha nemá kapitolu věnovanou vysokoškolskému prostředí, pouze obsahuje příklad blahopřejného dopisu nadřízeného k ukončení bakalářského studia jednoho ze zaměstnanců.

Toby Fischerová Mirkinová, Tajemná řeč módy, (Fischerová-Mirkinová, 1996):

Podnázev – Co říkáme svým oblečením – kniha zaměřená na sociální cítění módy jako součásti etikety oblékání a její vnímání zejména při formálních příležitostech. V knize je také popsáno, jak je možné výběrem barev či doplňků zkazit prvotní dojem. Kniha se zaobírá obecně módou a vhodností oblečení, neobsahuje informace zaměřené na odívání vysokých škol.

Václav Soldát, Bonton pracovníka veřejné a státní správy, (Soldát, 2000):

Stručná publikace s výtahem základních pravidel etikety v profesním styku na úřadech. Je zaměřena na chování a odívání pracovníka státní správy, i když pravidla v knize popsaná platí pro jakékoliv pracovní či diplomatické prostředí. Kniha neobsahuje informace o odívání na vysokých školách.

(12)

Etiketa odívání na vysokých školách Stránka 12 z 43 Chata Romanová, Vždy perfektní, (Romanová, 2001):

Kniha zaměřená na oblast módy, stejně jako kniha Toby Fischerové Mirkinové (viz str. 11), se zabývá vlivem kombinace barev, barevnou typologií a vytvořením souladu nositele s příležitostí, zaměřenou na všeobecnou představu. Neobsahuje odívání pro konkrétní příležitosti ani informace o odívání v prostředí vysokých škol.

Opravdová dáma, Claudia Pirasová, Bernard Roetzel,(Pirasová, 2003):

Kniha přibližuje pravidla úpravy ženského zevnějšku od vlasů, přes správně volené odívání, po obuv a úpravu nohou. Je provázena bohatým fotografickým materiálem. Neobsahuje informace o odívání při konkrétních příležitostech.

Opravdový gentleman, Bernard Roetzel, (Roetzel, 2004):

Podobně sestavená kniha jako kniha Opravdová dáma, zaměřená na mužský zevnějšek.

Neobsahuje informace o odívání při konkrétních příležitostech.

Spojení etikety odívání s vysokoškolským prostředím není v knihách zastoupeno. Život a formální příležitosti v univerzitním prostředí se nevymykají z běžných slavnostních či formálních příležitostí, proto se i v těchto situacích přihlíží k zásadám formálního odívání obecně.

Uvedené knihy nejsou plně citovány v textu práce, byly použity jako inspirace při tvorbě textu.

(13)

2.2. Vývoj odívání na vysokých školách

Historií odívání na vysokých školách se nezabývá jediný nalezený zdroj. Pro získání informací o historii odívání na vysokých školách byly prozkoumány webové stránky nejstarších škol univerzitního typu v Evropě. Žádná z nalezených stránek však neobsahuje dostatečné informace o historii školy, ze které by se dalo čerpat pro téma odívání na vysokých školách. Internetové stránky univerzit jsou zaměřeny především na současnost a budoucnost univerzity. Proto byla tato kapitola zpracována na základě informací o vzniku univerzity s odkazem na odívání v dané historické době.

Nejstarší školou univerzitního typu v Evropě je dle zpracovaných zdrojů univerzita v Bologni v Itálii (založena v roce 1119), která se formovala jako právnicky orientované učení. Následovalo Montpelier ve Francii (založena v roce 1137), lékařská škola, a Oxford v Anglii (založena v roce 1163). Z historického hlediska měly školy univerzitního typu za úkol vychovávat muže pro službu Bohu, pro státní aparát a další pro stát významné obory. (Berka, 1996). Odívání na historických univerzitách se odvíjelo od vazby na církev, která byla prvním nositelem vědomostí a jejich šířením.

Obrázek 1 zobrazuje Dante Alighieriho, navštěvoval Boloňskou univerzitu v letech 1285 – 1287. Jeho oděv je podobný oděvu nižších církevních hodnostářů 12. – 13. Století.

V českých zemích byl vývoj škol univerzitního typu v souladu s vývojem v Evropě (viz Tabulka 1):

Tabulka 1 Seznam „rakouských“ univerzit dle roku založení

Název univerzity (dle města vzniku) Rok založení

Pražská 1348

Krakovská 1364

Vídeňská 1365

Olomoucká 1566

Štýrskohradecká 1585

Obrázek 1 Dante Alighieri (Wikipedia.org, 2012)

(14)

Salepruská 1619

Lvovská 1661

Inšprucká 1677

Historicky bylo studium na univerzitě považováno za cestu na vrchol společenské prestiže, předurčovalo absolventy k získávání společensky významných pozic. Jelikož byly první školy univerzitního typu zakládány jako výchovná a vzdělávací zařízení církví, odívání akademických pracovníků se nelišilo od oděvů církevních hodnostářů těch dob a zároveň, odívání studentů se nelišilo od odívání společenských vrstev (viz obrázek 2). Držet syna na univerzitě bylo ve středověku finančně náročné, proto se vzdělání šířilo spíše ve vyšších společenských vrstvách (ženy se začaly vzdělávat na univerzitách až na konci 19. Století – 1870 – 1894)

(Neumann, 1999). S průmyslovou revolucí v 19. století a větší možností migrace obyvatel se i vzdělání rozšířilo do dalších společenských vrstev. Vysokoškolské prostředí bylo prestižní záležitostí jak pro akademiky, tak pro studenty, proto se formálnost oblékání dodržovala jako tradiční hodnota příslušnosti k akademickému prostředí. V současnosti se případná povinnost či tradice nosit předepsaný oděv váže k účasti

na slavnostních akademických obřadech.

Slavnostní příležitostí v současném životě univerzity se rozumí imatrikulace studentů, promoce absolventů, inaugurace rektora či děkana, jmenování docentů a profesorů, udělení čestného doktorátu, vyznamenání a slavnostní zasedání akademického senátu, vědecké rady, akademické obce (běžná zasedání senátu a rady nemají slavností charakter).(Wikipedia.org, 2012) Obrázek 3 zobrazuje společné foto univerzitních hodnostářů při příležitosti udělení vědecké hodnosti doctor honoris causa

pedagogických věd a Zlaté medaile UHK prof. PhDr. Petru Piťhovi, CSc., dne 28.3.2012.

Ve spodní řadě jsou pedelové, výše prorektoři a nejvýše rektoři současných českých univerzit.

Obrázek 2 Středověký student (Kádner, 1929)

Obrázek 3 Slavnostní taláry současných českých univerzit (UHK, 2012)

(15)

Etiketa odívání na vysokých školách Stránka 15 z 43 Slavnostním oděvem se pro současné

akademické obřady stal „talár“. Jedná se o splývavé roucho zakrývající převážnou část běžného oděvu až po kotníky (latinsky talus = kotník). Slavnostní oděv je doplněn akademickými insigniemi – slavnostními řetězy, žezlem. Talár je odvozen od roucha církevních hodnostářů, je používán jako slavnostní oděv akademických hodnostářů

již od počátku univerzit. Talár se na některých vysokých školách používá i jako oděv pro promující absolventy – tato tradice se udržuje na anglicky mluvících školách – Anglie, USA, výjimečně na školách i v České republice (viz obrázek 4). Za slavnostní oděv pro studenty či absolventy se kromě studentského taláru považuje klasický formální oblek, Pravidla formálního odívání jsou uvedena v další kapitole.

Prof. Jan Sokol, Ph.D., CSc, filozof, pedagog a publicista, ministr školství ve vládě pana Tošovského v r. 2003, na svém webu, kde se vyjadřuje k různým společenským a politickým situacím, uvádí o univerzitních obřadech následující:

„Univerzitní ceremonie jsou jeden z mála veřejných obřadů, který se v naší společnosti ještě udržuje. … Studenti, a možná hlavně jejich rodiče, se na ně spíš těší - zejména jsou-li z venkova. Blazeovaní studentští mazáci z nich mívají legraci, zvlášť když někdo o talár zakopne nebo mu dole čouhají kostkované kalhoty. A učitelé obvykle kolísají mezi svátečními pocity ve slavnostním sále i oblečení - a trapným pocitem zbytečné šaškárny. Zatím jen tiše a mezi sebou občas prohodí: "Nemělo by se to všechno zrušit?“...

V přesně opačné situaci jsou mnozí kolegové ze západní Evropy. Studentská revolta před třiceti lety se totiž mimo jiné opřela právě do "zatuchlých talárů" a smetla je do popelnice dějin. Možná to ani tolik nechtěla, byl to spíš symbol pro konzervativnost vysokých škol - ale stalo se a taláry jsou pryč. Takže občas si některý západní kolega v Karolinu tiše povzdechne:

"Nebyla toho škoda?"…

Také univerzitní "svátky" nesou zřetelné stopy obřadů náboženských. Výklenek velké auly Karolina býval kdysi kaplí, uspořádání sálu se podobá kostelu, varhany, průvod, všichni povstávají. ... Učitelský talár je pozůstatek taláru kněžského - pravda, v renesanční podobě. Právě tehdy se totiž univerzity odpoutaly od církve, mistři už nemuseli být kněží, směli se ženit a nechali si jen talár a biret, jaký nosili i reformační kazatelé. Slovo talár je od latinského talus, pata, proto z něj nemají vyčuhovat nohy. Měl dávat najevo, že jeho nositel není jen tak obyčejný smrtelník, neboť svůj život něčemu věnoval či "zasvětil". Jen červená

Obrázek 4 Promoce (Studenta.cz, 2011)

(16)

Etiketa odívání na vysokých školách Stránka 16 z 43 barva rektorských talárů má původ středověký: takhle se oblékali biskupové. Z biskupského křesla se odvozují i vyvýšená místa pro rektora a děkana, "stání" pro řečníka je někdejší kazatelna. …

Ozdobou univerzitních ceremonií je ovšem pedel: má nejhezčí talár a baret a ještě v ruce žezlo. Zejména u dětí se těší největší pozornosti. Má-li ovšem většina univerzitního ceremoniálu původ církevní, je pedelovo - totiž rektorovo - žezlo vypůjčeno od panovníka: je to odznak moci, kdysi dávno hůl, v renesanci zkrácená a ozdobená, později v této podobě odznak maršálů. Průvod učitelů s rektorem tak napodobil průvod královský a vyjadřoval, že univerzita je svět sám pro sebe, s vlastní svrchovanou vládou - čili akademickou svobodu. … Tak - splnil jsem, co jsem si předsevzal. Jiní, povolanější ať posoudí, zda je to všechno jen starý krám a veteš, kterou je třeba zrušit. Sám bych se přimlouval spíš za to, aby se univerzitní konzervativnost potírala tam, kde vskutku vadí, a ne v zástupných symbolech, které se zdají tak "konzervativní" jen tomu, kdo neví, že také něco znamenají.“ (Jan Sokol, 1995)

Atmosféra na akademické půdě má být na jednu stranu volná a inspirativní pro studenty, na stranu druhou by neměla popírat vliv, zkušenosti a autoritu akademiků. A to se týká i úrovně odívání a s tím spojeného chování všech zúčastněných.

Profesor PhDr. Mojmír Horyna v roce 2009 psal děkance Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze žádost ve věci informování o vhodnosti správného oblečení účastníků promocí a imatrikulací:

„Studenti i studentky by měli být upozorněni, že charakteru slavnosti odpovídá i společenské oblečení, u mužů společenský oblek s kravatou nebo motýlkem a u žen kostýmek nebo společenské šaty (nevhodné jsou ovšem plesové róby). Důležitá je i přiměřená obuv. Oblečení přiměřené charakteru okamžiku je zároveň výrazem vzájemné úcty učitelů vůči studentům i studentů vůči učitelům. I to by mělo být podstatným a zcela zřetelným rysem každé univerzitní slavnosti….“ (Horyna, 2009)

V současnosti není etiketa odívání předmětem diskuzí na univerzitní půdě, zmíněné odkazy však dokazují, že dodržování určité úrovně etikety na vysokých školách není účastníkům zejména slavnostních obřadů vzdálené. Z tohoto důvodu je žádoucí etiketu odívání při formálních příležitostech studentům i akademikům připomenout, aby univerzitní prostředí bylo dobrou přípravou na úspěšný vstup do prostředí pracovního.

(17)

2.3. Etiketa - obecná pravidla odívání při formálních příležitostech

Formální příležitostí se rozumí setkání důležitého obě strany, ať už pracovního nebo osobního charakteru, například předání občanského průkazu, maturita, ples, státní zkoušky, promoce, přijímací pohovor, obchodní schůzka či slavnostní večeře. Všechny formální příležitosti nelze vyjmenovat, názor na to, co se za formální příležitost považuje, se může v různých dobách i částech světa měnit.

Oděv prozradí vkus, sociální roli, společenskou úroveň, zařazuje nositele do společenské normy, nebo z ní naopak vyřazuje.

Ladislav Rýznar v publikaci pro pravidla diplomatických styků pro ministerstvo vnitra uvádí:

„První dojem utváříme prvních 3 až 5 vteřin setkání, tento dojem je silný. První čtyři minuty jsou klíčové pro vytvoření trvalých společenských vztahů, obchodního úspěchu. Sociální psychologové, zabývající se rozborem prvního dojmu, uvádí následující faktory, které o prvním dojmu rozhodují: 55 % vzhled a symboly společenského postavení (statusu), 38 % zbarvení a tón hlasu a 7 % obsah řeči. Celkový dojem o druhé osobě (a ona o nás) si vytváříme prostřednictvím téměř všech smyslů: zrakem – tělesný zevnějšek, chůzi, držení těla, pohyby, gestikulaci, sluchem – barva a síla hlasu, modulace, přízvuk, artikulace, hmatem – podání a stisk ruky, čichem – osobní hygiena, kosmetika.“ (Rýznar, 2007)

Oděv se určuje pro konkrétní společenskou příležitost. Je nutné vědět, o jakou společenskou událost půjde, její úroveň, podle toho se volí stupeň slavnostního oblečení. V běžném společenském životě je vhodné se předem pečlivě informovat o druhu a úrovni společenské události, na niž jsme pozváni. Rozdíl je v plese na počest návštěvy významné zahraniční osobnosti na zámku Hluboká, firemním plese s účastí zákazníků a plese maturitním. Chování je přizpůsobováno určitému druhu oblečení. Džíny předurčují jiné chování, než velká večerní róba. I nejdražší značkový oblek z nositele neudělá osobnost. Poslední a ne nepodstatnou součástí etikety je dodržování osobní hygieny, případně střízlivé používání vůní a parfémů.

Současná demokratizace společnosti uvolňuje i jinak přísná pravidla společenského oblékání.

Základní pravidla etikety odívání se uvolňují s vývojem doby, doporučení mít rozdílné oblečení do zaměstnání a například do divadla, se stírá. Pokud šatník neobsahuje velkou večerní róbu pro významnou událost, jako je například ples v Opeře, nezbývá, než si ji půjčit.

Význam v odívání má i téma barev. Každý člověk je určitým osobnostním, ale i barevným typem. Svou pletí, barvou vlasů, očí se řadí do jedné ze čtyř barevných skupin podle ročních období (jaro, léto, podzim, zima). Tyto čtyři skupiny barev jsou dále rozděleny na studené

(18)

Etiketa odívání na vysokých školách Stránka 18 z 43 (zima, léto) a teplé (jaro, podzim). Ke skupinám patří různé palety všech barev, kde zimní zelená je odlišná od ostatních typů. Některé barvy se řadí do barev neutrálních (černá, bílá), kde i bílá může být různě bílá. Nevhodně zvolené barvy mohou člověka udělat starším, unaveným apod. Při prvním pohledu je možno poznat, že je ve vzhledu něco nepřirozeného, aniž by si pozorovatel uvědomil, že to může být barevné sladění typu člověka s barvami.

Toby Fischerová v knize Tajemná řeč módy na straně 21 uvádí: „Barva je v řeči módy snad nejmocnější komunikační silou. Stačí jen několik vteřin po prvním setkání a ostatní již reagují na „barevná poselství“, vyzařující z vašich šatů. Pohled na barevnou plochu může ovlivnit vaše hormony, krevní tlak a tělesnou teplotu. Barva dokáže způsobit oživení i sklíčenost, může lákat i odrazovat.“ (Fischerová-Mirkinová, 1996)

V neposlední řadě záleží na vkusu nositele. Není vhodné na společenských událostech mít výstřelky poslední módy, upřednostňují se střízlivější modely, které umí lichotit postavě.

Některé rysy postavy se nedají změnit (krátký, dlouhý krk, široká, úzká ramena, nevýrazný, objemný dekolt apod.) Tyto přednosti či nedostatky lze umocnit či potlačit vhodným výběrem druhu oblečení, doplňků i barev (kulaté, hluboké výstřihy, roláky, široké, úzké rukávy, nohavice, krátké, dlouhé sukně, krátký, dlouhý náhrdelník či řetízek na krku, správně zvolený náramek, brož, barevný šátek kolem krku, proužky, vzorované látky apod.).

Zlaté pravidlo uplatňující se ve všech oblastech života, odívání, práce, zákonů, pravidel, příkazů, zákazů – všeho s mírou, aneb, jak říkal pan Werich v jedné pohádce: „Přiměřeně, přiměřeně“.

(19)

2.4. Základ dámského společenského oděvu

Žena má nekonečné množství variant ke každé možnosti oblečení pro muže, muž má pouze tři možnosti – odpolední oblek, tmavý oblek nebo smoking.

Vhodný základ pro denní nošení či denní společenskou událost jsou pouzdrové šaty (viz obrázek 5), které pro současnost oživila princezna Diana. Pouzdrové šaty bez rukávů je vhodné doplnit sakem a neodkládat jej. Košilové či plášťové šaty se jako společenské nehodí. U formálního odívání ženy je nutno zvážit, zda odhalit nohy, ramena nebo dekolt, ne však vše najednou.

Kostým, sako

Jedním z nejpraktičtějších vynálezů v dámské módě je kostým. Je vhodný do kanceláře, na společenské akce, návštěvy, zahradní slavnost (garden party) i do divadla. Kostým tvoří sako a sukně, sako a šaty, sako a kalhoty, popřípadě i vesta. Je jedním z nejdůležitějších součástí ženského formálního šatníku. Kostým se hodí pro ženy se sedavým zaměstnáním, nebude problém se zmačkanými sklady v pase u šatů, případně se využije sukně či kalhoty s halenou v kostýmu, případný sklad vzniklý delším sezením se šikovně skryje pod zapnuté sako. Žena může na rozdíl od muže své sako odložit kdykoli, protože halenka nebo top je svrchní oblečení. Sakem – blejzrem – lze doplnit kalhoty či sukni z jiného materiálu. Podle kombinace tvoří blejzr formálnější či ležérnější vzhled.

Toby Mirkinová v knize Tajemná řeč módy uvádí:

„Náš oděv může být výrazem profesionálního postavení. „Pánská móda pro ženy“, kalhotové kostýmy a mužský vzhled obecně mohou některým z nás dodat pocit síly a moci. Znalost toho, které límečky, saka, kalhoty a košile jsou signálem autority a které znakem bezmoci, nám může zajistit určitý vliv na pracovišti.“ (Fischerová-Mirkinová, 1996)

Halenky, blůzy, topy

Při oddělení sukně od šatů vznikne halena nebo top. Je to velice společensky cenný prvek, poskytuje s kalhotami, sukněmi nebo kostýmem nespočetné množství variací pro formální oblečení (tzv. business dress) i společenské oblečení.

Obrázek 5 Pouzdrové šaty (kafe.cz, 2008)

(20)

Etiketa odívání na vysokých školách Stránka 20 z 43 Hlavní společenská barva – bílá, další barvy a vzory jsou povoleny dle vkusu nositelky a druhu příležitosti. Čím je halenka méně nápadná, tím je pro společenské události univerzálnější.

Boty

Klasickou společenskou botou se rozumí lodička s uzavřenou špičkou. Lodičky jsou vhodné k šatům, dlouhé sukni, kalhotám, krátké sukni i ke kostýmu. Na pohodlnější procházku se hodí více boty bez podpatku, tzv. baleríny, s oblou špičkou. Střevíce s otevřenou špičkou či patou nejsou považovány za stejně společenské – ukazují „příliš mnoho“. Nutno dát pozor na punčochy v otevřených botách – nesmí mít zesílené části na chodidlech. Chodit naboso je společensky nežádoucí.

Doplňky

Příliš zlata či perel nebo výrazný náhrdelník v hlubokém výstřihu může odpoutávat pozornost potřebnou k projednání formální záležitosti. Může být záměrem nositele, ale rušivým elementem pro druhou stranu. Naopak správně zvolená brož může správně oživit jednoduchý střih halenky či sáčka.

(21)

Etiketa odívání na vysokých školách Stránka 21 z 43 Dámský společenský oděv pro večerní příležitosti

Původně bylo hlavním úkolem sladit oblečení s mužem. Tabulka 2 zobrazuje označení mužské části oděvu, která se mohou vyskytnout na pozvánkách na oficiální slavnostní příležitost, určují doporučenou úroveň společenského oděvu:

Tabulka 2 Seznam možných označení úrovně společenského oděvu na pozvánce:

Označení na pozvánce Alternativa pro dámský oděv

White tie (frak), Velká večerní róba (dlouhé šaty ke kotníkům)

Black tie (smoking) – Velká večerní róba, nebo malé černé (krátké šaty jednoduchého střihu)

Formall dress (tmavý oblek) Malé černé, příp. krátké šaty, na ples k mužově tmavému obleku je možné obléknout velkou večerní róbu

Označením „velká večerní róba“ (róba, z něm. Raub – označovalo ukradený, ukořistěný oděv)(Novotný, 2003) - označují šaty nejrůznějšího střihu s dlouhou sukní, mohou odhalovat ramena, záda, dekolt, mohou být přiléhavé nebo volné, černé či rozumně barevné (viz Obrázek 6). Šaty mohou odhalit jen jednu část těla buď horní (záda, ramena), nebo dolní (např.

rozparek), ne všechny části najednou. Označení „malé černé“, případně krátké šaty značí šaty od poloviny lýtek ke kolenům, i mírně nad kolena. Boty jsou povoleny vzdušné, páskové, vždy s minimálním podpatkem, punčochy jsou povinnou součástí oblečení.

Kalhotový kostým je zcela rovnocenný společenským šatům, nenosí se jen na plesy.

Materiálem i střihem se musí odlišovat od denních kalhotových kostýmů.

Důležitým předpokladem je dobrý pocit, sebejistota dámy při pohybu v róbě a na podpatcích.

Obrázek 6 Velká večerní róba (Leticia, 2006)

(22)

2.5. Pánský společenský oděv

Základním oblečením pro muže do společnosti je v současnosti společenský oblek. Označuje kalhoty a sako, případně vestu ze stejného materiálu a stejného vzoru. Kalhoty a sako z různých materiálů se neoznačují za oblek a nehodí se pro formální příležitosti. Vesta mizí z pánského šatníku, nicméně je to jeden z mála prvků, kterým lze pánský stereotypní oblek oživit. Pokud má muž vestu, smí odložit sako, protože vesta je vrchní částí oděvu, košile nikoli.

Mezi jednořadovým a dvouřadovým sakem není společenský rozdíl, jen v komfortu nošení. Jednořadové je volnější, dvouřadové připomíná uniformu. Na obrázku 7 je princ Charles oblečen přesně podle společenských pravidel – vojensky přímé dvouřadé sako, manžety přesně vyčnívající z rukávů saka, denní košile s knoflíčky na límečku, kapesníček

v kapsičce saka sladěný s kravatou. Vedle něj bývalý pan prezident Václav Havel ve svém tmavém jednořadém saku s tmavou vzorovanou kravatou vypadá uvolněněji.

Klasickou barvou je barva černá, všechny odstíny šedé a tmavě modrá. Během dne se hodí šedý oblek v jakémkoliv odstínu (= vycházkový, odpolední oblek, po 18. hodině se nahrazuje tmavým oblekem). Během dne jsou povoleny nápadnější vzory, zřetelné proužky, kárované varianty. Je nutné brát zřetel na kombinaci vzoru saka a kravaty. Pro večerní příležitosti se hodí černý nebo tmavomodrý oblek, převážně bez vzorku, případně nenápadný, tzv. vlasový proužek. Kalhoty musí mít správnou délku – u podpatku dva prsty nad zemí.

Košile

Ke společenskému obleku patří vždy jen košile s dlouhým rukávem, dle nepsaného pravidla musí z rukávu saka vyčnívat centimetr manžety košile. Límeček musí vzadu hodně vyčnívat z límce saka, nesmí být však vidět jeho spodní okraj ani natož kravata zpod límce. Během dne jsou povoleny barevné škály i vzory košil, nejdecentnější je proužek, pro slavnostní

Obrázek 7 Setkání hlav států na Světovém ekonomickém fóru v Davosu (Forum, 1992)

(23)

Etiketa odívání na vysokých školách Stránka 23 z 43 příležitosti se hodí jednobarevná košile. Večerní společenská košile je bílá, na méně slavnostní příležitosti lze použít bleděmodrou či krémovou.

Boty

K obleku pro formální příležitost se nosí vždy jen boty šněrovací; mokasíny nebo semišové boty lze užít jen k saku a kalhotám z jiného materiálu nebo světlé ležérní sako a košili bez kravaty, či u příležitosti zahradní slavnosti (garden party). Hnědé boty nejsou společenské, hodí se k tvídovému nebo manšestrovému obleku, ke svetru či džínám, na denní nošení. Černé s koženou podrážkou jsou vhodné společenské boty (kožená podrážka se vyznačuje hladkým povrchem bez „vzorku“). Nepřípustné k formálnímu oblečení jsou boty barevné, s vysokou podrážkou („traktorem“). Ponožky jsou vhodné sladěné s botami a natolik dlouhé, aby ani při sezení nebyl vidět proužek holého lýtka.

Doplňky

Kapesníčky, kravaty, opasky jsou vhodné decentně sladit s ostatními součástmi oděvu (košilí, sakem).

Pánský společenský oděv pro večerní příležitosti

Hostitel usnadní rozhodování, co na sebe, když na pozvánce uvede doporučení, tzv. dress code, instrukci, na jaké úrovni by měli hosté přijít oblečeni.

Frak - již patří minulosti, v současnosti je již málo příležitostí, kdy by byl předepsán. K japonskému císaři se jen tak někdo nedostane…

Žaket – dřívější denní oblečení nejvyšší úrovně, dnes se hodí na velkou svatbu (viz obrázek 8).

Smoking Frak a smoking jsou večerní obleky, nenosí se před 18.

hodinou. Na společenskou svatbu během dne je vhodný žaket. Jak se společnost demokratizuje, účastní se společenských akcí více lidí z nejrůznějších vrstev, nároky hostitelů na formálnost oblečení se snižují. Na pozvánce se označuje jako black tie/cravate noire (černá kravata).

Obrázek 8 Žaket (CAXA, 2012)

(24)

Etiketa odívání na vysokých školách Stránka 24 z 43 Černý oblek je nejběžnějším večerním oblekem. Při označení na pozvánce jako formal dress se nesmí nahradit ani šedým, ani hnědým, jen výjimečně tmavě modrým oblekem.

2.6. Etiketa odívání pro obchodní schůzky, pracovní formální příležitosti („Business Dress“)

Odívání v pracovním prostředí je určováno zaměstnavatelem, případně příležitostí, co je vyžadováno za standard odívání (tzv. „Dress Code“). Buď jsou pravidla oblékání součástí etického kodexu společnosti, nebo je nový zaměstnanec společnosti nucen se informovat u spolupracovníků či jiným způsobem zjistit, co je ve společnosti standardem.

U mužů se za společenský formální denní oblek („business dress“) považuje šedý oblek, aby odlišil pracovní den od společenského večera, kdy přijde v černém. V letním období se nosí světlejší odstíny, v zimním tmavší, je možné obměnit šedou za jinou barvu, hnědou, modrou či zelenou v tlumených odstínech.

U žen se nejčastěji volí jako společenské pracovní oblečení kostým, ať už se sukní či kalhotový (viz obrázek 9). Pokud žena zvolí šaty, měly by mít úzký střih (pouzdrové), přiměřenou délku a střízlivý dekolt. Při jednání s klienty je vhodné nosit punčochy i v největším vedru, stejně jako u muže sako.

Pokud je ve firmě zaveden den bez setkávání s klienty (tzv. casual day), může se formální oblečení vyměnit za volnější kalhoty (např. plátěné), košili bez kravaty (a rozepnout si knoflíček u krku), tričko (pouze s límečkem),

mokasíny či semišové boty. U žen jsou nevhodné letní šaty bez rukávů, s úzkými ramínky či dokonce bez ramínek, trička, volné kalhoty, džíny. Zapovězené jsou ve společenském oblékání sandály a sportovní boty, ať už pro ženu či muže.

Obrázek 9 Vhodný oděv

na obchodní jednání (Romanová, 2001)

(25)

3. Průzkum názorů

Průzkum názorů byl zvolen jako způsob pro zjištění a potvrzení názoru, že předávání informací a výchova k vhodnému společenskému chování včetně odívání by neměla skončit středoškolským vzděláním či v tanečních. Vysoká škola současnosti pomíjí výchovnou stránku svého působení na mladé lidi, kteří po vstupu do praxe mohou být překvapeni, když jejich zaměstnavatel automaticky očekává znalost etikety chování a odívání v profesním styku.

3.1. Hypotéza

Na současné vysoké škole se etiketa nedodržuje. Výuka etikety odívání je dobrým předpokladem pro úspěšný vstup studenta do pracovního procesu.

3.2. Výběr cílové skupiny

Pro získání relevantního vzorku názorů byly zvoleny tři způsoby:

průzkum pomocí elektronického dotazníku cílené otázky na konkrétní vzorek respondentů osobní rozhovor

Průzkum názorů pomocí elektronického dotazníku nebyl omezen žádnými požadavky na výběr respondentů. Největší vzorek respondentů byl získán mezi studenty navštěvujícími Technickou univerzitu v Liberci, dále byla oslovena veřejnost představovaná známými a kamarády. Další skupina byla oslovena, s laskavým přispěním pracovnic oddělení Erasmus TUL, skupina studentů, kteří přijeli studovat na TUL nebo vycestovali studovat na některou z partnerských univerzit v Evropě.

Žádost o vyplnění dotazníku byla rozeslána na e-maily, vystavena na několikeré stránky Facebooku (www.facebook.com) – osobní, vytvořené skupinou studentů kombinovaného studia a stránky TUL.

Cílené otázky byly zaslány na skupinu respondentů s praxí nad dvacet let pro zjištění názoru, zda se situace v prostředí vysokých škol změnila postupem doby (rozdíl mezi studiem na VŠ před rokem 1989 a poté).

(26)

3.3. Aplikace na tvorbu dotazníku

Dotazník byl vytvořen na webu www.google.com. Tvorba dotazníku v tomto prostředí byla uživatelsky příjemná, jednoduchá a rychlá. Uživatelé s uživatelským účtem na těchto stránkách mají možnost tvorby několika druhů dokumentů bez nutnosti vlastnit komerční produkt pro tvorbu dokumentů (např. Microsoft Office). Webové rozhraní obsahuje možnost tvorby dotazníku jako jednu ze standardních možností, otázky se dají volně přeskupovat, dotazník lze rozdělit do několika částí dle odpovědi na specifickou otázku. Odpovědi jsou sesbírány z webového rozhraní do přehledné tabulky, která se dá zpracovávat bud přímo v prostředí Google – dokumenty, nebo exportovat do prostředí MS Excel či OpenOffice.org.

Zároveň další část aplikace sesbírané odpovědi vyhodnotí a jejich závěry prezentuje jako koláčové grafy. Vzhled dotazníku na webových stránkách a automatické vyhodnocení z prostředí Google docs je přílohou č. 2.

3.4. Tvorba dotazníku

Dotazník byl zvolen jednoduchý s ohledem na počet existujících dotazníkových akcí dostupných na internetu. Využívaný je např. web www.vyplnto.cz, který je vhodný pro dotazníkové akce pro různé školní práce, jeho nevýhodou však je nutnost strávit jako přihlášený uživatel minimálně hodinu vyplňováním dotazníků jiných uživatelů, než umožní vložit vlastní dotazník.

Dotazník obsahuje následující otázky:

Tabulka 3 Seznam otázek v dotazníku

Č. Otázka Typ Poznámky

1. Kde jste slyšeli o etiketě odívání?

O subjektu Otázka byla směřována na určení zdrojů informací o etiketě odívání.

2. Všímáte si (zajímalo vás), co nosí studenti za oblečení?

O subjektu Otázka směřovala na určení zájmu o odívání spolustudujících při běžné výuce

3. Všímáte si (zajímalo vás), co nosí vyučující za oblečení?

O subjektu Otázka směřovala na určení zájmu o odívání přednášejících při běžné výuce

(27)

Č. Otázka Typ Poznámky

4. Nosíte (nosili jste) rozdílné oblečení na přednášky a na zkoušky?

O subjektu Otázka směřovala na vnímání rozdílnosti odívání v situacích výuka - zkouška

5. Jaký vliv má podle Vás styl odívání na hodnocení člověka okolím při formálních příležitostech?

O subjektu Základní otázka směřující na určení důležitosti vhodného odívání při formálních příležitostech, v podtextu otázky bylo vysvětleno, co je myšleno formální příležitostí

6. Studovali jste na škole v jiné zemi, než ze které pocházíte?

Filtrační Po kladné odpovědi následoval přesun respondentů na druhou stránku s následujícími dvěma doplňujícími otázkami, na které respondenti se zápornou odpovědí nemuseli odpovídat 7. Pocítili jste rozdílnost v přístupu

k odívání při formálních příležitostech v zahraničí?

O subjektu Otázka následující po kladné odpovědi u filtrační otázky

8. Přivezli jste si odlišný přístup k odívání při formálních příležitostech a budete ho uplatňovat v praxi?

O subjektu Otázka následující po kladné odpovědi

9. Jste studentem / absolventem fakulty se zaměřením:

Klasifikační Otázky s cílem kategorizace respondentů

10. Máte praxi (v zaměstnání, podnikání):

Klasifikační Otázky s cílem kategorizace respondentů – nepřímá otázka na rozdělení věkových skupin respondentů, aby odpověď nebyla příliš konkrétní a neodradila respondenty od celého dotazníku

11. Jste: Klasifikační Otázky s cílem kategorizace

respondentů

12. Chcete mi ještě něco sdělit? Klasifikační Volné pole pro názory týkající se tématu dotazníku

(28)

Etiketa odívání na vysokých školách Stránka 28 z 43 Otázky byly voleny typu ano/ne, či jednoduchý výběr z možností. Z důvodu neodrazení respondenta v úvodu a udržení zájmu jej dokončit byl omezen počet otázek. Nutnost zadat otázky rozřazovací (klasifikační), které umožní respondenty zařadit do určité skupiny a teprve názor skupiny prezentovat také omezuje počet základních otázek.

3.5. Časový průběh získávání názorů

Graf 1 – Počet odpovědí v časovém rozmezí sběru

Dotazník byl vystaven na internetu 4.12.2011, na webu byl přístupný všem uživatelům v průběhu čtyř měsíců, příjem odpovědí byl ukončen 5.4.2012. Po několikeré urgenci byla odezva malá. Po další urgenci počátkem března 2012 se v průběhu dvou dní sesbíral největší počet odpovědí (viz graf 1). Sběr odpovědí byl anonymní, není možno zjistit, která cesta oslovení respondentů webového dotazníku byla efektivní.

S cílem získat názor zahraničních studentů byl dotazník vytvořen v anglické jazykové mutaci, po dohodě předán pracovnicím zahraničního referátu Erasmus pro rozšíření na zahraniční školy a studentům přijíždějícím na univerzitu v Liberci. Z tohoto zdroje došla jediná odpověď – spíše slohová práce v anglickém jazyce, která neodpovídala rozdělení dotazníku a pro závěr nebyla použita.

Seznam odpovědí ve formě tabulky je přílohou č. 3.

1 21 41 61 81 101 121 141 161

4.12.2011 4.1.2012 4.2.2012 4.3.2012 4.4.2012

počet odpovědí v čase

(29)

3.6. Výsledky průzkumu

Otázky obecné a kategorizační (rozřazovací)

Tabulka 4 Počet odpovědí dle pohlaví

Pohlaví Počet % podíl

Muž 64 19 %

Žena 278 81 %

Tabulka 4 uvádí celkový počet odpovědí s rozdělením dle pohlaví respondentů. Z celkových 342 odpovědí reagovalo 81 % žen, téma není z oblasti zájmu mužů. Muži nevěnují pozornost vlivu odívání na celkový dojem nejen při formálních příležitostech, čemuž odpovídá i prostor pro slovní vyjádření názoru v dotazníku.

Jedno slovní hodnocení je vhodné rozebrat: „To že lidi hodnotěj jiný podle toho co maj na sobě je hloupost...když pujdu na zkoušku v teplákách tak jsem špatnej student?? nebo do práce tak přece nemusim bejt špatnej:)...česká republika je přehnaně konzervativní..“ Názor prezentoval současný student denního studia technického oboru, muž, bez zkušenosti z praxe.

Na všechny otázky odpověděl negativně, překvapením je, že na otázku významu odívaní na hodnocení člověka okolím vybral odpověď „významný“. Buď si význam uvědomuje, ale odmítá se s ním smířit a respektovat, nebo byla odpověď chybou. Dotazník nebyl přednastaven na žádnou z odpovědí, zaškrtnutí muselo být vědomé.

Jiný z respondentů uvedl výstižný citát Marka Twaina: „Ženy, které nejsou pyšné na své šaty, bývají pyšné na to, že nejsou pyšné na své šaty.“

Citát je výstižný, neplatí jen pro ženy, více se s současné době hodí na odívání mužů. Názory vystihují názor, že nedbalá elegance je také jedním z pohledů na svět, do formálního a profesního odívání však nepatří.

(30)

Etiketa odívání na vysokých školách Stránka 30 z 43 Otázka - Máte praxi (v zaměstnání, podnikání):

Graf 2 Počet odpovědí dle praxe – věkové kategorie

Otázka byla doplňková a směřovala na kategorizaci věkových skupin. Vzhledem k výběru oblasti sběru dat pro dotazník (prostředí vysokých škol) je pochopitelné a žádoucí, že se k tématu vyjádřili převážně studenti denního studia. Pro další interpretaci odpovědí byly věkové skupiny sloučeny na studenty a pracovníky do 2 let praxe (skupina 0) a pracovníky nad 2 roky praxe (skupina 10). Skupiny s číselným označením byly použity vzhledem k nemožnosti zpracovat slovního hodnocení při zpracování odpovědí v kontingenční tabulce.

Otázka – Jaký vliv má podle Vás styl odívání na hodnocení člověka okolím při formálních příležitostech?

Graf 3 Počet odpovědí s rozčleněním na význam hodnocení člověka dle věkové struktury (dosažené praxe)

Z grafu 3 vyplývá, že většina respondentů všech věkových skupin si je vědoma vlivu odívání na hodnocení okolím, zároveň je patrno, že hodnocení člověka okolím je střední až významné, žádný z respondentů v kategoriích se zkušeností z praxe nepodceňuje (nebo si uvědomuje) vliv odívání na hodnocení člověka. Jediná žena a tři muži označili význam odívání

124 64

50 23 18

23 20

16 3

7

0 20 40 60 80 100 120 140 160

nemám, ještě studuji do 2 let 2 - 10 let 10 - 20 let nad 20 let

žen mužů

5

44

248 11

40

0 50 100 150 200 250

malý střední významný

10 0

(31)

Etiketa odívání na vysokých školách Stránka 31 z 43 na hodnocení člověka jako malý, ostatní považují význam odívání za střední (17 % respondentů) až významný (83 % respondentů).

Otázka - Jste studentem / absolventem fakulty se zaměřením:

Graf 4 Rozdělení respondentů dle zaměření studia

Rozdělení respondentů do skupin dle zaměření studia bylo použito jako hodnotící znak v základních otázkách. Základní rozdělení v dotazníku mělo větší rozptyl, přičemž ti respondenti, kteří uvedli studium s jiným zaměřením, byli ručně zařazeni do tří základních skupin – ekonomická, technická a humanitní.

Otázky o subjektu dotazování

Otázka - Kde jste slyšeli o etiketě odívání:

Tabulka 5 Odpovědi k otázce Kde jste slyšeli o etiketě odívání?

Odpověď Počet respondentů % podílu

Od rodičů 118 34 %

Na střední škole 40 11 %

V tanečních 44 13 %

Z knížek nebo internetu 43 12 %

Ze semináře o etiketě 8 2 %

Neslyšela 75 22 %

Jiná odpověď 20 6 %

Tabulka 5 obsahuje rozdělení respondentů dle zdroje informací o etiketě odívání. Největší podíl na znalostech o etiketě odívání má tradiční rodinná výchova. Překvapením je zjištění, že

27

241 6

74

ekonomická humanitní není technická

0 50 100 150 200 250 300

Celkem

(32)

Etiketa odívání na vysokých školách Stránka 32 z 43 pětina (22%) ze všech 348 respondentů o etiketě odívání nikdy neslyšela, z toho 88 % jsou respondenti s žádnou nebo malou praxí do dvou let. Zároveň však 62 respondentů (81%), kteří uvedli, že o etiketě neslyšeli, nosili rozdílné oblečení na zkoušky než na běžnou výuku.

Otázka - Všímáte si (zajímalo vás), co nosí studenti za oblečení?

Tabulka 6 Odpovědi na otázku Všímáte si (zaujalo vás), co nosí studenti za oblečení?

ANO 289 83 %

NE 59 17 %

Z odpovědí uvedených v tabulce 6 vyplývá, že většina respondentů si všímá, zda jsou studenti vhodně oblečeni. Oblast módy je ženská záležitost, vhodnost oblékání je zajímá. Muži jsou k módě a oblékání méně kritičtí, jsou zaměřeni více na racionální myšlení a technické znalosti.

Jeden z respondentů, absolvent studia před rokem 1989, ve vyžádaném slovním hodnocení napsal: „Pokud šel člověk na zkoušku, tak byla samozřejmost, že jde ve společenském obleku.

Důvodů bylo hned několik: 1) signál pro studentské okolí – jdu na zkoušku, tudíž jsem nervózní a málo nakloněn k taškařicím; 2) nejít v obleku? – co když to bude právě to, co pro zkoušejícího bude znamenat posunutí záporného znaménka k mé osobě?; 3) získání pocitu, že pán už je taky skoro akademik!“

S praxí se vnímání odívání mění. Respondenti s delší praxí více psali o svém vnímání odívání v pracovním prostředí. Jejich názory však nelze číselně vyjádřit vzhledem k počtu respondentů z řad studentů. Kombinované studium je specifickou formou studia, většina studentů věnuje přednáškám či zkouškám svůj čas v rámci pracovního volna, jejich odívání odráží jejich přístup k pracovním aktivitám. Profesionální voják chodil ve služebním oblečení, bankovní úřednice v kostýmku předepsaném kodexem banky.

(33)

Etiketa odívání na vysokých školách Stránka 33 z 43 Otázka - Všímáte si (zajímalo vás), co nosí vyučující za oblečení?

Tabulka 7 Odpovědi na otázku Všímáte si (zaujalo vás), co nosí vyučující za oblečení?

ANO 288 83 %

NE 60 17 %

Tabulka 7 ukazuje, že většina respondentů vnímá odívání vyučujících. Otázkou je, zda vyučující svým přístupem k oblékání může ovlivnit chování studenta k němu. Jeden z respondentů ve slovním hodnocení napsal: „To že by pan profesor nebyl v kvádru, jsem snad nezažil. To by asi vyvolávalo pocit, že tu je někdo jen tak „hej, nebo počkej“, a tak si s ním mohu diskutovat o známce, ztratil by kus ze své vážnosti.“ Při přednáškách pro kombinované studium jsem měla pocit, že pan docent, který přišel na přednášku v bílém plášti na společenském obleku, si jednak svým přístupem, výkladem, ale i odlišným odíváním od studentů dokázal zjednat klid a důstojnou atmosféru při výkladu. Při zkoušce vyzařoval autoritu, jistotu, že s ním nikdo o známce diskutovat nebude. O to lepší bylo zjištění, že pan docent svým profesionálním přístupem hodnotil především znalosti studenta.

Otázka - Nosíte (nosili jste) rozdílné oblečení na přednášky a na zkoušky?

Tabulka 8 Odpovědi na otázku Nosíte (nosili jste) rozdílné oblečení na přednášky a na zkoušky?

ANO 300 86 %

NE 48 14 %

Tabulka 8 obsahuje odpovědi na otázku, zda studenti nosí rozdílné oblečení na zkoušky.

Drtivá většina respondentů (75 % mužů a 89 % žen) si uvědomuje význam situace a možnost vlivu odívání na hodnocení u zkoušky. Z pozorování studentů v prostorách menzy Technické univerzity v Liberci ve zkouškovém období bylo zjištěno, že muži oblékají společenský oděv více než ženy. Je to dáno také tím, že rozdíl mezi neformálně a formálně oblečeným mužem je výraznější, než mezi neformálním a formálním oblečením ženy. (Pokud nebude brána v úvahu současná „uniformita“ odívání – modré džínové kalhoty a černý kabát či bunda.)

(34)

Etiketa odívání na vysokých školách Stránka 34 z 43 Otázka - Jaký vliv má podle Vás styl odívání na hodnocení člověka okolím při formálních příležitostech?

Tabulka 9 Odpovědi na otázku Vlivu odívání na hodnocení člověka okolím

žádný 0 0 %

malý 5 1 %

střední 55 16 %

významný 288 83 %

Tabulka 9 je druhou ze stěžejních otázek dotazníku. Vyplývá z ní, že většina respondentů vnímá styl odívání jako důležitou součást člověka při formálních příležitostech, přičemž se za formální příležitost považuje i semestrální či státní zkouška. Vysvětlení, co se považuje za formální příležitost, bylo součástí otázky. Výsledek průzkumu potvrzuje názor prezentovaný v úvodu kapitoly 2.3, že odívání ovlivňuje první dojem při setkání s člověkem více, než si člověk připouští.

Otázka - Studovali jste na škole v jiné zemi, než ze které pocházíte?

Tabulka 10 Odpovědi na otázku zahraničního studia

ANO 56 16 %

NE 258 74 %

Tabulka 10 obsahuje počet odpovědí na otázku zahraničního studia. Otázka byla zařazena do dotazníku jako doplňková pro zjištění názoru studentů se zahraniční studijní zkušeností.

Otázka byla doplněna po krátké době po prvním vyvěšení dotazníku, proto celkový počet respondentů nedosahuje 100 % respondentů.

(35)

Etiketa odívání na vysokých školách Stránka 35 z 43 Otázka - Pocítili jste rozdílnost v přístupu k odívání při formálních příležitostech v zahraničí?

Tabulka 11 Odpovědi na otázku vnímání rozdílnosti přístupu k odívání při formálních příležitostech v zahraničí

Odpověď Počet respondentů % podíl % podíl z celku

ANO 78 58 % 22 %

NE 57 42 % 16 %

Tabulka 11 obsahuje odpovědi respondentů se zahraniční zkušeností. Na otázku odpovídali i respondenti, kteří sice nestudovali v zahraničí, ale mají zkušenost s vnímáním odívání v zahraničí z pracovního prostředí. Z odpovědí vyplývá, že globalizací a vstupem zahraničních investorů a firem na český trh se setřel rozdíl i v odívání.

Otázka - Přivezli jste si odlišný přístup k odívání při formálních příležitostech a budete ho uplatňovat v praxi?

Tabulka 12 Odpovědi na otázku uplatnění přístupu k odívání ze zahraničí

ANO 48 38 %

NE 77 62 %

Tabulka 12 obsahuje názor na rozdíl v odívání v zahraničí, a zda jej respondenti míní uplatnit ve svém životě. Zkušenost ze zahraničí není záminkou pro změnu přístupu k odívání. Pokud je pracovník zvyklý na určitou úroveň odívání v běžném pracovním životě, zkušenost s odíváním v zahraničí pro něj není významnou změnou.

(36)

3.7. Závěr z průzkumu názorů

Přednesená hypotéza v úvodu praktické části práce (kap. 3.1.: „Na současné vysoké škole se etiketa nedodržuje. Výuka etikety odívání je dobrým předpokladem pro úspěšný vstup studenta do pracovního procesu.“) byla potvrzena hlavní otázkou dotazníku, kdy 58 % respondentů odpovědělo, že o etiketě odívání se dozvěděli od rodičů, na střední škole či v tanečních kurzech. Jen 2% respondentů uvedlo, že etiketu studovali v rámci studia na vysoké škole, je pravděpodobné, že jsou studenty textilní fakulty a předmětu textilní sociologie. A právě tento předmět, jehož součástí je téma etikety odívání při formálních příležitostech, je vhodným předmětem k výuce etikety, včetně odívání v profesním styku.

Z dotazníku, cílených doplňujících otázek i osobních pohovorů vyplývá, že většina respondentů si význam formálního odívání při konkrétních situacích uvědomuje a snaží se etiketu odívání a tím i chování dodržovat. Názory zjištěné dotazníkem jsou rovnoměrně rozptýleny mezi respondenty s technickým, humanitním i ekonomickým vzděláním. Názor lišící se od většiny značí nezkušenost v profesním styku, denní studenty či respondenty s malou praxí. Se zvyšující se praxí je uvědomění etikety větší a doplňujícími otázkami se potvrdil názor, že tradice dodržování etikety odívání při formálních příležitostech na vysoké škole je vhodným výchovným prvkem pro vstup do profesního života.

Odívání na vysoké škole není předmětem diskuzí či hodnocení při zkouškách, respondenti dotazníku si však uvědomují jeho vliv na hodnocení člověka. Studenti nechtějí vlivu odívání přisuzovat zásadní význam. Vysokoškolské prostředí automaticky předpokládá, že mladý člověk již ovládá základní vědomosti o slušnosti chování, dokáže rozlišit význam situace a bude podle toho jednat. Jinak však vnímá informace student v době středoškolského studia, kdy se vymezuje vůči dospělým, jinak student univerzity, který je v rámci studia vyslán na praxi do podnikatelského prostředí a nucen čelit konkrétním profesním výzvám. Zároveň se však v praxi potvrzuje, že všeobecná znalost etikety není dostatečná a také z toho profitují různé firmy zaměřené na osobnostní rozvoj.

Demokratizace společnosti ovlivnila všechny aspekty života. Rozdíl mezi životem vysoké školy před rokem 1989 a poté je patrný jak na studentech, jejichž počet se zvýšil o několik desítek procent, tak na akademických pracovnících. Dříve vyučující kultivovali studenty, dnes je v kurzu „kult mládí“ a spíše studenti ovlivňují své okolí.

(37)

3.8. Doporučení

Začlenění etikety odívání do předmětů v rámci výuky manažerských dovedností všech fakult je nutné, aby studenti přišli do praxe informováni a „vycvičeni“ i z univerzitního prostředí, že dodržování etikety má význam a vliv na hodnocení kultivovanosti projevu.

Jeden z respondentů uvedl následující „definici“: „Oblečení vždy vysílá společenské signály a my jako společenští tvorové jsme „naprogramováni“ abychom je nějak interpretovali a jednali podle toho“.

Mezi pohledy na etiketu odívání na vysokých školách je nutno nalézt přiměřený kompromis, kdy se studentovi dostane dostatečných vědomostí a podnětů ve všech oblastech, aby byl připraven nejen znalostmi odbornými, ale neopomíjel i znalosti a dovednosti etického rázu, jako slušnost, dvornost, empatie, nejen dravost, ambice a ostré lokty.

Pro podporu výuky byla zpracována kapitola etikety odívání v profesním styku do předmětu Textilní sociologie katedry Hodnocení textilií Textilní fakulty Technické univerzity v Liberci.

Kapitola předmětu je zpracována v prostředí Moodle, otevřené platformy pro podporu elektronických výukových materiálů. Kapitola je připravena k využití i ostatními fakultami univerzity, případně dalšími zájemci o výuku tématu i mimo Technickou univerzitu v Liberci.

Ukázka ze zpracované kapitoly je přílohou č. 4.

(38)

4. Závěr

Bakalářská práce dokazuje vztah mezi dodržováním etikety včetně etikety odívání a budováním karierního postupu. Prokazuje důležitost rozvíjení znalostí v oblasti etikety i na půdě vysokých škol. Provedením průzkumu názorů doporučuje rozšíření přednášek o etiketu odívání do studijních programů fakult všech zaměření.

V první teoretické části práce byla zpracována rešerše tištěných zdrojů o etiketě odívání.

Krátká rešerše v úvodu je doplněna seznamem knih z knihovního fondu KVK v Liberci, které se zabývají etiketou, bontonem a chováním v profesním styku. Seznam je přílohou 1 bakalářské práce.

V druhé části byl formulován stručný vývoj etikety odívání navázaný na historii vysokých škol. Informace o historickém vývoji škol univerzitního typu v Evropě byly doplněny příklady odívání na vysokých školách v různých historických obdobích. Návaznost historie na současnost vysokých škol byla dokázána tradicí používání talárů při slavnostních příležitostech.

Ve třetí teoretické části byla zpracována základní pravidla společenského odívání s oddělením pravidel pro ženy a muže. V této části je také zpracována stručně kapitola věnovaná významu barev a vkusu nositele. V této části bylo zčásti čerpáno z již zpracované kapitoly o etiketě odívání na výukovém portále v prostředí moodle. Ukázka zpracované kapitoly je přílohou 3 bakalářské práce.

V praktické části byla vyslovena hypotéza: „Na současné vysoké škole se etiketa nedodržuje.

Výuka etikety odívání je dobrým předpokladem pro úspěšný vstup studenta do pracovního procesu.“. Na základě hypotézy byl vytvořen dotazník na téma etikety odívání na vysokých školách. Otázky dotazníku byly analyzovány pomocí kontingenčních tabulek a grafů a zkombinovány pro zjištění názoru a potvrzení hypotézy, že ovlivňování, kultivace mladé populace musí pokračovat i v rámci vysokoškolského studia.

Na základě provedeného průzkumu a jeho výsledků doporučuji věnovat etiketě odívání na vysokých školách zvýšenou pozornost, případně začlenit obecnou etiketu včetně etikety odívání do výuky prostřednictvím přednášek v rámci předmětů zaměřených na osobnostní rozvoj, rozvoj manažerských kompetencí a řízení lidských zdrojů. Uvedeným způsobem dostanou studenti kvalitní přípravu na vstup do profesního života